Knihkupec 02

Máte za sebou řadu úspěchů a literárních
ocenění. Vaše příběhy milují
tisíce čtenářů po celém světě. Snila
jste o takovém úspěchu již odmala?
Jak dlouho se věnujete psaní jako
takovému a pamatujete si na vůbec
první příběh, který jste napsala?
O čem byl?
Spisovatelkou jsem chtěla být odjakživa,
ale nikdy jsem si nebyla jistá, že
mé řádky bude někdo číst.
V osmé třídě jsem napsala román
jménem Rytíři stříbra. Skupina hrdinů
včetně elfa v něm musela zachránit
vampýry, které věznil zlý drak Venthromax.
Byla to naprosto příšerná kniha,
ale i tak, nebo snad právě proto, pro ni
mám velkou slabost.
Máte mezi autory nějaký vzor?
S jakými knihami nejčastěji usínáte?
V mládí mě velmi ovlivnili Tanith
Leeová, Neil Gaiman, Ellen Kushner
a Terri Windlingová.
V současné době čtu hodně odborné
literatury – kvůli výzkumu. Na stole
mi leží knihy o folklóru, ale i publikace
o podvodech a loupežích. Navíc
obdivuji tolik autorů, že prostě nemohu
vybrat jen jednoho, ale knihy Marthy
Wellové mi pomohly přežít pandemii.
Uvažovala jste někdy o tom, že byste
se vychýlila z YA žánru? Proč právě
ten vás tolik fascinuje?
Vlastně právě teď píšu román pro
dospělé! Psát pro teenagery mě nicméně
skutečně baví! V YA literatuře
dělají lidé věci vůbec poprvé v životě
a činí první velká rozhodnutí
o svém životě. To mi přijde velmi
zajímavé a podmanivé. Teenageři
jsou navíc skvělí čtenáři – jsou
chytří a zanícení a rozhodně
vám dají najevo, pokud se jim
něco nelíbí.
Společně s další velmi populární
autorkou Cassandrou
Clare jste napsala dětskou fantasy
sérii pěti knih Magisterium.
Jak spolupráce dvou autorek
vypadá v praxi?
Na psaní v týmu je skvělé to, že
vás někdo nutí dělat věci, které
byste běžně nepovažovali za
vlastní. Cassie a já máme takovou
šílenou metodu spolupráce –
sedneme si do té samé místnosti
a v intervalech si předáváme
laptop. Bylo to skvělé, protože
kdykoliv jsem se ocitla v místě,
kdy jsem nevěděla, jak pokračovat,
předala jsem počítač Cassie.
Potom jsme společně prošly, co
napsala ta druhá, a trochu jsme si
s tím pohrály, zeditovaly a vylepšily.
Vyžadovalo to hodně důvěry, ale taky
to byla velká zábava…
Pokud byste si měla vybrat jednu
jedinou postavu z vašich knih, se
kterou byste se mohla reálně setkat,
kterou byste si vybrala a jak by
vypadal váš den?
Asi bych si vybrala Madoc, zvlášť
proto, že se v současnosti nachází
v lidském světě. Mohli bychom vyrazit
KING COOL, 379 Kč
na nákup zbraní, vymýšlet strategie,
jak eliminovat mé nepřátele, popíjet
martini a den zakončit tím, že
bychom si opekly křepelku nad otevřeným
ohněm.
Na čem právě pracujete, pokud to
není tajné?
Teď je to ještě trochu tajné, ale můžu
vám prozradit, že teď sice píšu knihu
pro dospělé, ale v budoucnu si určitě
najdu cestu zpátky do říše víl.
49
Vyrostla ve Fairfoldu a o Lesním lidu slyšela nekonečné množství příběhů. Věděla o sluji krviskřetů, kteří si své oblečení
barvili lidskou krví a o kterých se říkalo, že prý žijí u staré jeskyně na kraji města. Slyšela o hadí ženě, kterou bylo občas za
chladných večerů možné zahlédnout na okraji lesa. Věděla i o příšeře ze suchých větví, kůry stromů, hlíny a mechu, která
dokázala proměnit krev těch, kterých se dotkla, v mízu.
Pamatovala si píseň, kterou s ostatními děvčaty zpívaly, když skákaly přes švihadlo:
Příšera tu číhá v lese,
ten, kdo zlobil, ať se třese.
Zatáhne tě pod jehličí,
pomoci se nedokřičíš.
Okousané kosti pod kořeny stromů,
nikdy, nikdy, nikdy nevrátíš se –
Dívky ji pokřikovaly radostně, jen poslední slovo nikdy nevy slovily. Kdyby to udělaly, mohlo by to příšeru přivolat – přesně
k tomu byla vlastně říkanka určená. Ale dokud zů stalo poslední slovo nevyřčené, kouzlo nefungovalo.
Ne všechny příběhy byly děsivé. Lid byl znám nejen svou krutostí, ale i velkorysostí. Jedné z holčiček, se kterými si Ben
hrával, kdysi ukradla panenku rusalka. O týden poz ději se ta samá holčička probudila se šňůrami překrásných říčních
perel kolem krku. To proto byl Fairfold výjimečné město, mělo blízko k magii. Nebezpečné magii, to ano, ale přece…
Lidé říkali, že jídlo ve Fairfoldu chutná lépe díky kouz lům, která ho prostupují. Sny jsou tu živější. Umělci na cházejí inspiraci
snadněji a jejich díla jsou nádherná. Láska je hlubší, hudba příjemnější na poslech a nápadité myšlenky přicházejí
častěji než jinde.