Knihkupec 02

48
ROZHOVOR
Holly Blacková je autorka řady young adult
fantasy knih jako Krutý princ, Nejchladnější
dívka ve městě chladu, Nejtemnější část lesa
a dalších. Jaké byly její spisovatelské začátky,
jaký má spisovatelský vzor a s jakou literární
postavou by se v reálném světě chtěla setkat,
se dozvíte v následujícím rozhovoru.
Holly
Blacková
Pevně věřím, že všechny lesy
jsou kouzelné.
foto: Archiv
text: Kateřina Svobodová
Je to již šest let od prvního vydání
knihy Nejtemnější část lesa. V letošním
roce dostane české vydání
zbrusu nový kabát, na který se
spoustu čtenářů a vašich českých
fanoušků těší. Proto bychom se rádi
vrátili trochu v čase a ohlédli se
za tím, jak tento fascinující příběh
vznikal. Jak se Nejtemnější část
lesa zrodila?
Počáteční inspirace byla představa
vílího prince s rohy spícího ve skleněné
rakvi. Všude kolem se válely
rozbité lahve od piva a zmačkané
hliníkové plechovky, protože místní
mládež na tom místě pořádala oslavy.
Vážně mě zajímal kontrast mezi těmi
dvěma výjevy.
Další inspirace přišla z příběhu
o Aničce s lískovými oříšky. Hodně
jsem toho oproti originálu změnila,
ale právě díky němu jsem začala tu
knihu psát. Potom jsem musela přijít
s postavami: Hazel je obyčejná dívka,
která vždycky chtěla být rytířem. Její
bratr Ben je požehnaný vílami, ať se
mu to líbí, nebo ne. Potom je tu Jack
Gordon, podvržené dítě, vychovávané
bok po boku s chlapcem, kterého
měl nahradit. A nakonec sám chlapec
s rohy – kdo to je? Proč je uvězněný
ve skleněné rakvi? Pro svou vlastní
bezpečnost, anebo pro tu naši?
Po tomto samostatném románu
následovala série, která je (nejen)
u nás v České republice nesmírně
populární – tedy Folk of the Air
(česky Krutý princ). I v tomto příběhu
se setkáme s vílami a do jisté
míry pohádkovou atmosférou. Proč
vás právě pohádky, začarované lesy
a nadpřirozeno tak fascinují? Má
tato fascinace kořeny už v samotném
dětství?
Víly se liší od mnoha dalších nadpřirozených
stvoření. Nejsou lidmi a nikdy
jimi nebyly. Nehrají dle lidských
pravidel, mají své vlastní zvyky a tabu,
které nemají s lidskou morálkou nic
společného. Ta rozdílnost – cizorodost
– se mi líbí. Navíc je tolik různých
druhů víl – a všechny jsou vrtošivé,
nebezpečné a plné příběhového
potenciálu. Avšak jedna myšlenka,
která se mi neustále vracela, je
představa vílího ovoce – něčeho tak
lahodného, že vám v porovnání s ním
všechno ostatní jídlo chutná jako
popel. Jde o ničivou formu krásy.
Když už jsme zmínili začarované
lesy – je právě les místo, kam chodíte
pro inspiraci?
Pevně věřím, že všechny lesy jsou
kouzelné. Na tom vstoupit do sebemenšího
lesa, nasát vůni tlejícího listí
a kapradí, které je zároveň uklidňující
a vzpružující, zkrátka něco je. Místo ve
Státech, kde jsem vyrostla, a to, kde
žiji nyní, je poměrně hustě zalesněné,
přestože se nachází blízko lidských
sídel. Podobný průsečík divokého
chaosu přírody a lidských prostor
mám moc ráda.