Knihkupec 02

ším knihám patří Dumasovi Tři mušketýři
a Hrabě Monte Christo. Stejně jako
Kiplingovy Knihy džunglí.
31
Vznikala už někdy v té době vaše
vášeň pro hru se slovy?
Řekl bych, že s vášněmi i averzemi se už
rodíme. Nejspíš jsem hravost po někom
zdědil. Asi po dědovi Toníkovi, který pro
mě vymýšlel praštěné pohádky.
Vybaví se vám nějaká?
Ne, tak dobrou paměť nemám, to bych
si musel vymýšlet. Vím jen, že jsem
v těch pohádkách vystupoval i já. Být
pohádkovým hrdinou by se jistě líbilo
všem dětem.
Co teď máte rozepsaného?
Pohádky o dvou malých holčičkách,
takové trochu praštěné. Třeba o dveřích,
které se polepšily, o telefonu, který si
šlapal na jazyk, nebo jak si slunečníky
vyletěly do světa.
Ve vaší tvorbě zjevně stále žije duch
dědy Toníka. Co by vám asi řekl?
Děda Toník by mě jistě pochválil
a zcela určitě by mi držel palec. Byl to
prima kamarád.
A vašim vnoučatům se pod stromečkem
objevovaly knížky od
jejich dědečka?
Samozřejmě jim dávám všecky své
knížky, dnes už ty dospělácké, však
obě mé vnučky už jsou dospělé. Ani
vnuk, který je ještě v dorosteneckém
věku, už dětské knihy nečte. Když si
člověk v útlém věku sám přečte Saint-
Exupéryho Malého prince, je poněkud
atypickým čtenářem. Hlavní je, aby
děti četly, cokoliv – podle důkladného
amerického průzkumu četbu knih nic
nenahradí, ani filmy, ani televize, ani
video. Prostě – kdo nečte, pracuje na
svém životním neúspěchu.
Dá se na dětech podle výběru knih
v útlém věku předem odhadnout, jaké
žánry budou preferovat v dospělosti?
To si netroufám hádat – ale hlavně ať
nepřestanou číst.
Políbí vás někdy při psaní múza, nebo
vás dokonce líbá pokaždé?
Teď jsem se nějak zasekl, budu muset
múzám trochu prohnat perka. Jsem
ale spíše spontánní typ než důmyslný
plánovač. Jsem přesvědčen, že nebásní
básníci, nýbrž naše mateřština, a já se
snažím jí v tom nebránit. Nejúžasnější
i
Čtení na léto Jiřího Žáčka
„Při obhlídce své domácí knihovny jsem s úlekem zjistil, že v ní čeká
zhruba dvě stě nepřečtených knih, a protože pořád ještě kupuju
nové, budu sebou muset hodit. K těm nepřečteným asi přidám i něco
z mých oblíbených – Bradburyho a Saroyanovy povídky, Chevalierovy
Zvonokosy, Márquézových Sto roků samoty, …“
inspirací je samozřejmě láska, ale
dostatek inspirace je všude kolem
nás, dokonce i v novinách.
V dnešních novinách? Pro děti?
V novinách nacházím inspiraci
hlavně pro epigramy nebo parodie,
ale ty pro děti nejsou, lepší je pro ně
svět přírody.
Jste také autorem učebnic. Jakých
změn si všímáte během let, kdy se
věnujete jejich tvorbě?
Na výzvu nakladatelství Alter jsem
napsal první polistopadový slabikář,
který vyšel v roce 1992 a získal několik
cen, pokračování slabikáře Moje první
čítanka a do třetice Malého čtenáře.
A ještě jsem uspořádal pár čítanek
pro Fortunu. Občas se mi do ruky dostaly
učebnice mých vnoučat, a tak mohu říci,
že závidím dnešním dětem – kdybych se
já v 50. letech učil z takových knih, určitě
bych byl chytřejší, než jsem.
Když se řekne „knihkupec“, což je
hezké slovo složené, sloužící také
jako název tohoto časopisu, co
vás napadne?
Je to krásná profese – kdybych se neživil
psaním knih, chtěl bych je prodávat nebo
půjčovat v knihovně. Ideální by bylo dělat
knihovníka na velikém parníku, abych přitom
procestoval svět. Ale ne na Titaniku!
Jste sběratelem i tvůrcem aforismů.
Jaký nám na závěr povíte?
Což třeba: Nedělejte z teorií terorie!