Knihkupec 02

30
ROZHOVOR
Vymýšlet
zábavné
nesmysly
se dá v tramvaji i v raketoplánu
Rodiče v diskuzích na internetu oceňují,
že vaše básně zvednou náladu a snadno
se pamatují. A často na ně sami mají
hezké vzpomínky z dětství. Když zavzpomínáte
na svá klukovská léta, co jste
četl? Oslovoval vás Verne, May, Štorch
nebo Foglar?
Verneovky jsem přečetl skoro všecky,
ale chápu, že dnešním dětem připadají
zdlouhavé a nudné. Verne totiž do dobrodružných
příběhů vkládal naučné pasáže
o tom, jak věci fungují, jak se co vyrábí,
zkrátka to, co si dnešní děti lehce najdou
na internetu. Štorchovy exkurze do dávné
historie mě také bavily, mayovky už tolik
ne a Foglar se mi zase dostal do ruky moc
pozdě. Zato knihy Jacka Londona můžu
číst i dnes. Samozřejmě k mým nejmilejautor:
Jan David
Aprílová škola je první a zřejmě i nejznámější dětská knížka,
kterou napsal Jiří Žáček (75). Je také jeho nejoblíbenější.
A v rozhovoru pro magazín Knihkupec říká proč. Aktuálně
má rozepsané praštěné pohádky o dvou holčičkách. „Děda
Toník by mě jistě pochválil a zcela určitě by mi držel palec,“
vzpomíná na důležitou postavu svého dětství muž, který je
sám dědečkem už dospělých vnoučat a kterého by bavilo
být knihovníkem na zaoceánském parníku.
red.). Nejvíc mě na ní zaujaly magické,
poetické a občas strašidelné ilustrace Karla
Svolinského. Tuhle knihu jsem ale nečetl,
tu mi četli rodiče, byl jsem ještě malý.
Vaše knihy mám spojené s ilustracemi
Adolfa Borna. Nakolik je pro vás důležitý
obrazový doprovod?
Dětské knížky by měly mít co nejlepší
ilustrace, aby se čtenářská fantazie měla
od čeho odpíchnout, ale ilustrace mám rád
i v knihách pro dospělé. A ty Bornovy patří
k mým nejmilejším.
Jako první jste napsal Aprílovou
školu, která vyšla poprvé roku 1978.
Jak jste navázal spolupráci zrovna
s Adolfem Bornem?
Ta knížka vznikala v 70. letech při mých
hrách s dětmi. Když mě napadlo udělat
z říkanek knížku, rukopis jsem drze poslal
Adolfu Bornovi s dotazem, zda by neměl
chuť to ilustrovat. Odpověděl, že ano, a tak
začalo naše pracovní přátelství, jehož
výsledkem je sedmnáct společných knih.
Která je vaše nejoblíbenější?
Právě Aprílová škola, poněvadž jsem ji
v 70. letech psal se svými dětmi. Totiž psal
jsem ji já, ale vymýšleli jsme všichni, občas
i manželka.
Kde jste tvořili rádi?
Vymýšlet zábavné nesmysly se dá všude,
doma i při jízdě v autě nebo v tramvaji.
Určitě i v raketoplánu.
Co vás kdysi přimělo, abyste se svou
tvorbou zaměřil i na děti?
Co jiného než vlastní děti? Kdybych
neměl dceru a syna, pravděpodobně
bych pro děti vůbec nepsal. Ale co
člověk ví?
Přesto, děti má kdekdo, ale ne každý
pro ně píše.
První impuls byl ten, že děti po mně
chtěly, abych jim četl dlouhatánské
pohádky, což bylo vyčerpávající, a tak
jsem pro ně raději vymýšlel říkanky.
Co je při tvorbě pro děti důležité?
Že se nemají nudit, ale bavit, hrát si
a smát se. Myslím, že nejprotivnější
dětem připadá mravokárné poučování,
aspoň tak jsem to v dětském věku cítil
sám. Naopak nejvíc je baví hravost,
zvlášť když se mohou hry zúčastnit
samy, a samozřejmě humor. Když chci
psát pro děti, musím se u počítače
změnit v dítě. Což je pro mě v pětasedmdesáti
přece jen těžší než ve třiceti.
Jaký je váš recept na tuto proměnu
v dítě?
To je tajné, nemůžu autorská tajemství
prozrazovat konkurenci. Ale
popravdě stačí dívat se na svět s úžasem
– třeba svět přírody je tak fascinující,
že bych musel žít tisíc let, abych
všemu porozuměl.
A kde je naopak hranice, za
kterou by už autor knížek pro děti
neměl zabrousit?
To je asi individuální, případ od případu.
Já bych asi pro děti neuměl psát o smrti.
Smekám před autory, kteří to umějí.
Kterou knihu ze svého dětství si vybavíte
jako první?
Je to především čtyřdílný Český rok
v pohádkách, písních, hrách a tancích,
říkadlech a hádankách od Plicky a Volfa
(svazky nazvané Jaro, Léto, Podzim
a Zima shromažďují rozsáhlou zásobu
lidové slovesnosti – koledy, říkanky a písničky
seřazené podle příležitostí, pozn.
Vidíte v dnešní době nějakého svého
nového „Adolfa Borna“?
Výtečných ilustrátorů je mnoho. V poslední
době spolupracuji třeba s Vlastou
Baránkovou nebo Veronikou Balcarovou,
ale Born byl jen jeden.