HAU BUM STŘELA! 1945–2020

hau bum

střela!

1945–2020

hau bum střela!

1945–2020

Almanach k 75. výročí založení

skautského střediska Střela Plzeň

Tato kniha je věnována všem našim sestrám a bratrům, kteří se

zasloužili o to, že tento příběh můžeme psát a dále rozvíjet.

8

© Junák – český skaut, středisko Střela Plzeň, z. s.

ISBN

předmluva

Tento almanach vzniká k 75. výročí

založení skautského střediska Střela

v Plzni. Svým obsahem navazuje na

předešlý almanach, který vyšel v roce

2000 a mapoval 55letou historii střediska,

a tak v této knize najdete podrobněji

zpracované příběhy jednotlivých oddílů

až od roku 2000. Předchází jim však kapitoly,

které přináší osobní vzpomínky

a pohledy na události a období dřívější,

kterými jsme chtěli obohatit mozaiku

předkládaných informací. Každá taková

kapitola obsahuje i krátké shrnutí, které

vychází právě z předešlého almanachu.

Chtěli bychom ukázat, že středisko tvoří

hlavně lidé, proto jsou porůznu zařazeny

vzpomínky nejrůznějších členů,

kteří byli nebo jsou součástí střediska.

Stejně tak představujeme jednotlivé

vůdkyně a vůdce prostřednictvím jejich

fotografie a osobního vzpomínání na

vedení střediska.

Na samotném konci najdete i seznamy

a data, která představují různé akce,

klubovny, tábořiště a mnoho dalších zajímavých

informací.

Doufáme, že tento almanach se nestane

jen netknutým artefaktem oddílových

knihoven, ale že bude živou součástí

programů a vzpomínání, bádání

a mapování střediskové nebo oddílové

historie.

9

Martin Kolovský – Marťan a David Koura – Dodýš

editoři

10

obsah

úvod 13

začátky příběhu (1943–1950) 14

nadějné obnovení (1968–1970) 30

první svobodná léta (1989–2000) 46

příběh jede dál (2000–2020) 56

51. oddíl Jednapadesátka 58

52. oddíl Žlutá střelka 80

52. klub Žlutá střela 94

53. oddíl Šedá střela 98

53. oddíl Šedá střelka 122

53. klub Šedá střela 146

54. klub Modrá střela 148

54. klub Stříbrná střelka 156

57. oddíl Zelená střela 162

58. oddíl Sluneční údolí 180

3. klub Modrá střelka 192

11

ti, co stáli v čele 204

přílohy 224

12

úvod

Milí přátelé,

v rukou se vám ocitá almanach střediska

Střela Plzeň, který vydáváme k výročí

75 let od jeho založení. Toto výročí má

stejně jako spousta událostí v životě více

stránek. A já vás srdečně zvu k tomu,

abyste do nich nahlédli.

Protože se celý příběh začal psát v roce

1945 a skauting jako takový se vydal do

turbulentní doby poválečného nastavování

společenských norem vybavený

myšlenkou cti, rovnosti a demokracie,

čekaly i naše středisko v průběhu několika

prvních desetiletí strasti spojené

se zákazem činnosti. Chuť věnovat se

skautingu však byla silnější než nástrahy

20. století, a proto se i Střela dočkala

v roce 1989 své obnovy. Vybavena nastřádanou

silou letí vpřed a v roce 2020

slaví 31 let nepřerušené činnosti.

Pro příběh, se kterým se chystáte seznámit,

je historie jistě určujícím momentem.

Ještě důležitější je však to, jak na

ni jako jednotlivci reagujeme a co do

utvářejícího se příběhu vkládáme. Středisko

je totiž takové, jací jsou a byli jeho

členové. Je mozaikou příběhů jednotlivých

vedoucích i dětí, příběhů, které

se vzájemně prolínaly a doplňovaly. Na

jejich půdorysu pak Střela slavila radostná

období, prožívala smutné okamžiky,

letěla sebevědomě do nových projektů,

nebo se skromně zastavila, aby zvážila

další kroky.

Je to dobrodružství, které trvá. Hra, jejíž

pravidla si sami dotváříme. A také potěšení

být součástí příběhu, do kterého

se otiskly stopy stovek dalších skautů

a skautek.

Přeji vám, aby vás stránky našeho almanachu

těšily stejně tak jako výprava

za svítáním nebo pozorování hvězd na

noční obloze.

Barbora Cimlerová – Bajča

vedoucí střediska Střela Plzeň

13

„V lesích bylo spoustu zapomenuté munice a my jako kluci jsme nebyli

žádný bolístky, ale byli jsme pěkně vostrý. Takže kluci po lesích našli pár

granátů, ale to jsme Čingovi ani Mungovi nemohli říct, že máme granáty,

tak jsme si je schovávali po lesích.

Při tom táboře jsme domluvili bojovou hru se skauty z tábora u Střelských

Hoštic, samozřejmě ukrást vlajku, chytit zajatce a hlídku a tak. Takže jsme

se jednoho krásného odpoledne vypravili do Střelských Hoštic a pochopitelně

jsme s sebou vzali ty granáty. A teď přijdeme po silnici a tam byl

takový hustý les a potom palouk s brambořištěm, tak jsme se domluvili,

že zalehneme do pangejtu a budeme házet ty granáty do toho brambořiště,

protože jsme nevěděli, co dokáže granát. Takže i tohle skauti

dělali a takhle jsme se zocelovali.“

Jiří Ládr – Bongo

začátky příběhu

před rokem 1945 až do zákazu

skautingu v roce 1950 i po něm

jak jsem poznal čingu

vzpomínky Jiřího Ládra – Bonga (1933–2019)

16

Přesně už si to nepamatuji, kdy a jak

se stalo, ale bylo to někdy z jara v roce

1943, když jsem byl vyzván Honzou Lepším,

abych s ním šel na schůzku kluků,

kteří dělají zajímavé věci a hlavně o nedělích

chodí na výlety do okolí Plzně.

Domluvili jsme se a jednoho dne jsem

šel s ním. Kde to bylo? Došli jsme do

Zbrojnické ulice před dům č. 7. Dům byl

v historické části Plzně. Dům byl starý,

vchod a chodby tmavé, ponuré. Vešli

jsme, vystoupili do prvního poschodí

před dveře s rohožkou, kde na straně

stál kbelík s uhlím a kbelík s popelem.

Na dveřích tabulka „Hájek – piana“. Po

zazvonění přišel otevřít k našemu věku

starší usměvavý kluk, provázený štěkotem

foxteriéra. Pozdravem „nazdar“

nás pozval dál. Byl to František Hájek

– Čingo se svým typickým pozdravem

„nazdar“ s protáhlým druhým „á“

a přímým pohledem do očí. Zpětně si

uvědomuji, že tímto pozdravem a pohledem

do očí nabízel přátelství. Pozval

nás dovnitř bytu, lépe řečeno do velké

místnosti, kde ve zřejmé pohodě si povídalo

několik mně neznámých kluků.

Čingo nás představil, neboť o mně již

věděl, a tak já, Jiří Ládr – Rolf, poznal

budoucí kamarády: Jana Kufa – Robina,

Jaromíra Milotu – Dannyho, Blahoslava

Procházku – Vana, Vratislava Šaška –

Máka, Josefa Ženíška – Jožku, Ladislava

Vyskočila – Láďu a Jana Lepšího – Haníka

už jsem znal. Ty přezdívky jmen přišly

až později. Po rozhlédnutí po místnosti

jsem poznal, že jsem v salonu, kde se

prodávají a opravují klavíry a pianina.

Okna vedla do Zbrojnické ulice a šikmo

vlevo naproti byl hotel Continental.

V koutu prodejny za závěsem po chvilce

Čingo zahájil schůzku pokřikem, v životě

jsem to neslyšel, ale pamatuji si to celý

život. Nevěříte?

Síla, rychlost, hop a skok

naším znakem ať je sob.

Naše barva, barva šedá.

Naše heslo: Sob se nedá!

Dále následoval program, složený z her,

uzlování, hledání v mapě a jízdním

řádu, zaznělo také několik písní, které

jsem dosud neslyšel. Čas utíkal v družné

pohodě a já kluk z ulice poznával,

že se stávám součástí party kluků, kteří

si dovedou hrát, bavit se a dělat věci,

kterým jsem zpočátku moc nerozuměl,

jako uzlovat, hledat místa v mapě nebo

určit směr cesty k danému cíli. Byl jsem

překvapen a stržen družností kluků.

Po několika besídkách a výletech na

„Žižkovu hlavu“ (stráň se skálou nad Berounkou

u Druztové), na „Tygří skálu“ „KČT“. Tomu všemu vévodil obarvený

ky a domovenkou „Plzeň“ a označením

(skála pod Radyní), na „Zatopené doly“ žlutý šátek, vázaný turbánkem, upleteným

z řemínku od šicího stroje.

(výsypky a jezírka v okolí bývalého uhelného

dolu sv. Anny u Sulkova) a na zříceninu

hradu Lopata v lesích za Šťáhla-

a Čingo sehnal naši první klubovnu

Jak šel čas, nových kluků přibývalo

vy jsem poznal, že jsem členem Šedé v Němci uzavřeném Metodistickém kostele

v Husově ulici. Klubovnou se stala

družiny Sobů Klubu českých turistů.

Časem byl pořízen i kroj, ovšem jen po jedna místnost. V čele klubovny namaloval

Láďa na zeď indiána z foglarovky

domácku vyrobený našimi maminkami,

obarvená košile na modro s náramení-

„Hoši od Bobří řeky“. Zde jsme se schá-

František Hájek – Čingo na táboře KČT u Kolince v roce 1944

17

18

Táborová podkova v roce 1945 u Defurových Lažan

zeli na besídkách každý týden.

táborový oheň, neboť byl vyhlášen všeobecný

příkaz zatemnění. Válku jsme

Souběžně s naší družinou vznikla i družina

žlutá, kterou vedl Vladimír Wenig – tušili jen při pozorování svazů amerických

bombardérů, které pravidelně

Mungo. Družiny se rozrůstaly a v roce

1944 v létě byl pořádán tábor u rybníka v poledních hodinách přelétaly vysoko

nedaleko šumavského Kolince. Během nad táborem. Také byly časté nálety

tábora byl navázán kontakt s obdobnou staniolových proužků, vypouštěných letadly

v ochraně před lokátory. Při noč-

skupinou KČT z Klatov. Oni s námi hráli

několikadenní bojovou hru. Jejich letní ních hlídkách bylo často slyšet vzdálené

tábor byl ve Velharticích. Byla válka. Tábor

žil svým pravidelným životem, ale Německa.

dunění, což byl příznak bombardování

měl jednu zvláštnost. Nesměl se dělat Na podzim Čingu odvedli spolu s dalšími

do Luftschutzu a naši skupinu i všechny

ostatní KČT nedobrovolně převedli do

Kuratoria pro výchovu mládeže, do organizace,

která byla zřízena nacisty. Klubovna

byla zrušena a nám spolu s ostatními

byly přiděleny už polorozbořené

objekty zakázané DTJ v Doudlevcích.

Tím celá naše činnost skončila. Blížil se

konec války.

Po válce byla obnovena organizace

„Junák“ a my jsme díky Čingovi, který

nás vedl a vychoval ve skautském duchu,

byli zkušenými a hotovými skauty. Stal

se z nás 53. oddíl „Šedá střela“ s Čingou

jako vůdcem. Oddíl se velice rychle zorganizoval

a pokračoval ve svém vývoji

vpřed s vědomím, že letní tábor musíme

uskutečnit již v roce 1945. Tak se stalo.

V červenci oddíl vyrazil spolu se Žlutou

střelou, vedenou Mungem, na skautský

tábor do Lažan u Horažďovic. Místo na

tábor bylo na louce u rybníka obklopeno

lesem. Vybavení bylo skrovné, prakticky

co kdo sehnal. Dostali jsme také několik

hangárových stanů od našich zahraničních

vojáků západní brigády, která byla

umístěna na zámku v Lažanech.

Půdorys stanového tábora byla podkova,

z poloviny obsazená Žlutou a z poloviny

Šedou střelou. Stany stály na

mírném svahu směrem k rybníku. Od

tábora směrem jižním byl v protisvahu

umístěn táborový kruh s totemem a sedačkami

jednotlivých družin. Směrem

severním od tábora za několika modříny

a borovicemi byla táborová kuchyně

s jídelnou a zásobovacími stany. Stranou

od rybníka v hustém mlází stál semafor,

neklamný to znak latríny.

Tábor byl veden a řízen podle denních

programů, které se vyhlašovaly při ranním

nástupu. Nikdo se nenudil, každý

měl své místo v programu. Od zdokonalování

skautské výchovy, přípravy

na zkoušky odbornosti, přes pěstování

tělesné zdatnosti po služby v kuchyni,

nákupy a dopravu potravin z dalekých

Oselců, kam služba chodila s vozíkem.

A také noční hlídky bděly nad nočním

klidem. Dávno po táboru jsme se dozvěděli,

že naši vojáci, z nichž někteří bývali

skauty, nás tajně střežili po nocích, aby

se nám v neklidné poválečné době nic

nestalo. Vrcholem tábora byla sportovní

olympiáda a družinový boj o poklad.

A jak nevzpomenout na táborový kruh

se sobotním táborákem, na složení slibu,

na rány prutů při Orlích perech, na

plápolající plameny ve vlahé letní noci

v usínající přírodě. Naslouchání a souznění

s přírodou, to nás učil Čingo a my

to slyšeli, poznali a dodnes to máme

v srdcích.

19

20

Tábor Šedé střely u rybníka Fučka v červenci 1948

„Podle propozic účastníci tábora měli přinést potravinové lístky na dobu

trvání tábora a zásobu potravin na tři dny – do doby než bude v provozu

táborová kuchyně. Tábor se budoval od nuly – latrina, společné objekty,

(kuchyně, brána, táborový kruh, přístaviště lodí, …), nakonec vlastní stan.

Práce postupovaly pomalu, protože se rozpršelo. Čas běžel a mladí kluci byli

hladoví, takže i vlastní zásoby se rychle krátily, proto třetí den výstavby tábora

v poledne nebylo již z čeho čerpat. A tak se táborníci docela neorganizovaně

v poledne sešli v lese s ešusy na trhání borůvek, kterými se trochu zasytili

a pak pokračovali ve výstavbě tábora. Ještě štěstí, že se podařilo dodělat

kuchyni, takže večer již byla v předstihu táborová večeře.

Jenže pršet nepřestávalo. A tak se rozhodlo, že vydržíme ještě do soboty

a pokud nepřestane pršet, tak tábor přerušíme a zůstane ho hlidat

jen několikačlenná hlídka a ostatní odjedou do Plzně a vrátí se, až bude

hezky. Naštěstí v sobotu bylo nádherně, takže táborový program běžel

bez přerušení. Počasí se nám odměnilo ohromnou úrodou hub, což jsme

bohatě využívali. Nakonec tábor na Fučce byl jeden z nejlepších, který utužil

přátelství všech účastníků.“

Tábor Černé střely v roce 1948 u Nových Dvorů v údolí Mže

(dnes pod hladinou Hracholuské přehrady)

z doby temna

vzpomínky Miroslava Baldy – Šťoury

22

K historii Šedé střely nepatří jen úsměvné

události, ale i takové, které by bylo

lépe, kdyby se vůbec neudály.

O zrušení Junáka jsme se dozvěděli již

v průběhu tábora na Hůrce, kde jsme

byly čtyři oddíly – dva chlapecké a dva

dívčí. Tábor ovšem proběhl podle plánu

do konce července. V souvislosti se zrušením

Junáka doporučilo jeho vedení

vstoupit do místních skupin SČM (Svaz

české mládeže). Bylo logické, pokud

jsme nechtěli přerušit pevné vztahy

mezi členy, že se ze Šedé střely a jednoho

dívčího oddílu založila nová skupina

SČM s názvem Vpřed u Městského

výboru SČM Plzeň-město. Je pochopitelné,

že jsme museli splnit všechny

formální požadavky kladené na skupiny

SČM. To vedlo i ke konání výročních

zasedání skupiny, na kterých se vždy

zvolil nový výbor skupiny s novým předsedou.

Skupinu již nevedl Čingo, bývalý

vůdce Šedé střely, ale zvolený vybraný

člen skupiny. V roce 1952 jsem byl touto

funkcí pověřen já. Skupina Vpřed fungovala

nejlépe ze všech skupin MěstV SČM

Plzeň-město.

K podstatné změně v životě skupiny došlo

v souvislosti se zatčením Činga a jeho

odsouzením na 6 let za protistátní činnost

a s výkonem trestu od Jáchymova

až po Berounsko. Současně s tím začala

STB vybírat členy Vpředu k výslechům

na krajské správě SNB. Důsledkem toho

se řada členů rozhodla zlikvidovat písemnosti

z doby třiapadesátky. I já jsem

spálil deník, který jsem si psal od vstupu

do Junáka v květnu 1945. Když výslechy

nepřestávaly, využil jsem své nové funkce

předsedy skupiny Vpřed a na Městském

výboru SČM jsem skupinu Vpřed

při jednání s tajemníkem MěstV SČM

zrušil! Jeho reakce byla útočná a sdělil

mi, že seznam členů naší skupiny již dali

STB. Nepříjemným důsledkem tohoto

kroku bylo, že jsme se již nemohli oficiálně

scházet, nicméně došlo k rozdrobení

skupiny do malých „hloučků“, které si

organizovaly svoji činnost samy. Zrušení

skupiny SČM mělo i pozitivní dopad,

protože přestalo i vyšetřování jejích bývalých

členů.

Léta plynula, až přišel rok 1958, kdy byl

Čingo propuštěn z vězení. Je pochopitelné,

že jsme se sice nevyhledávali, ale

ani nevyhýbali, takže při jednom náhodném

setkání jsme se dohodli, že si vyjedeme

na Šumavu. Nakonec nás bylo asi

osm, kteří jsme vyjeli na výlet vlakem

na Špičák a odtud pěšky po hřebenu

směrem do vnitrozemí. Po několika kilometrech

jsme se dostali až k chalupě,

kterou vlastnili bývalí klatovští skauti.

S nimi jsme připravili dříví pro večerní

táborák, u kterého jsme si pak zazpívali

písničky, které jsme znali z oddílů. Druhý

den byla neděle. K večeru jsme vše

sbalili a odešli zpět na zastávku Špičák.

Ve vlaku jsme obsadili dvě řady sedadel

proti sobě. Bylo nám divné, že v sousedním

boxu se usadil nám neznámý

člověk, který pozorně naslouchal, co si

říkáme. Že by špeh?

Po návratu domů se asi jeden měsíc nic

zvláštního nestalo až do jednoho rána,

kdy mne a bratra budila maminka před

pátou hodinou slovy „chlapci, vstávejte,

máte tady návštěvu“. Opravdu, u každé

z postelí stál cizí chlap a na otázku „co

se děje“ odpověděl „to se brzy dozvíte“.

Museli jsme se obléci a bez snídaně

v jejich doprovodu odejít na Krajskou

správu VB na nábřeží Radbuzy. Tam nás

rozdělili do dvou místností, kde již čekali

vyšetřovatelé.

Můj výslech probíhal zprvu dosti neurčitě,

takže až po nějaké době jsem si uvědomil,

že cílem vyšetřování nejsme my,

ale Čingo. Snahou vyšetřovatelů bylo

získat dostatek materiálů pro jeho další

stíhání. Průběh výslechu byl průběžně

psán vyšetřovatelem na stroji v pěti

průklepech a obsahoval jak otázky formulované

vyšetřovatelem, tak i moje

odpovědi. Často se stávalo, že mé odpovědi

chtěl vyšetřovatel zapsat s jiným

významem. Tehdy jsem ho upozornil,

že protokol v tom případě nepodepíši,

pokud výpověď nebude zapsána tak, jak

jsem ji řekl. Jeho reakce byla podrážděná,

obvykle se slovy „nebudeme si hrát

se slovíčky“, na což jsem odpověděl, aby

tedy dal do zápisu nezkreslené znění mé

odpovědi, což s nelibostí a výhružkami

nakonec přijal. Za celý den jsem nedostal

nic k jídlu, jen vodu na pití. Domů

jsem se dostal až večer ve 20:30 hod.

Protokol o výslechu měl 27 stran, které

jsem všechny musel podepsat. Nakonec

jsem byl upozorněn, že o výslechu nebudu

s nikým mluvit, a že výslech nebude

oficiálně příčinou mé nepřítomnosti

v zaměstnání.

Po tomto výslechu byl zhruba rok klid.

Na konci tohoto období jsem se oženil

a ihned po návratu ze svatební cesty

jsem byl v zaměstnání předvolán před

„soudní stolici“ složenou z vedoucího

a z předsedů a místopředsedů organizací

existujících ve Strojním výzkumu

Výzkumného ústavu Škoda (Leninových

závodů). Tam byl přečten dopis, který

byl poslán na Podnikový výbor KSČ Krajskou

správou Veřejné bezpečnosti, patrně

když neúspěšně uzavírali případ Čingo.

V něm se uvádělo, že jsem členem

tajné skautské organizace, a že takový

člověk nemůže pracovat ve výzkumu.

Chtěl jsem se obhajovat u závodního výboru

KSČ, který kopii dopisu předal do

ústavu, i když jsem členem této strany

nikdy nebyl. Nikdo mě nechtěl vyslech-

23

nout, takže nad mojí hlavou se blýskal

meč výpovědi. Až po několika dnech

jsem na schůzce členů Krajského střeleckého

klubu potkal předválečného

komunistu, který mne vyslechl a slíbil,

že něco podnikne. A skutečně asi za dva

dny jsem byl pozván tajemníkem Podnikového

výboru KSČ k pohovoru. Ten mé

argumenty proti dopisu KS SNB vyslechl

a slíbil, že celou věc prošetří. Asi za dva

měsíce mi bylo neoficiálně sděleno, že

celá záležitost je uzavřena a že se výpověď

ruší.

Z výše uvedeného je patrné, jak systém,

ve kterém jsme žili, byl nespravedlivý.

Vysvobození z této absurdní situace

přinesl až listopad 1989, na jehož základě

se začátkem roku 1990 sešli skauti

a skautky v čele s Čingem a rozhodli

o obnovení oddílů v Plzni.

24

Vodácký oddíl TJ Lokomotivy Plzeň (bývalá Černá střela)

v roce 1952 na Židově strouze na Lužnici

shrnutí

1943–1950 (1968)

Tábor Modré střely v roce 1947 pod Trpísty v údolí Úterského potoka

25

¬

Již v roce 1943 vznikl čtenářský kroužek při časopisu Správný kluk,

který se později rozdělil na Šedou družinu Sobů, kterou vedl Čingo,

a Žlutou družinu Bobrů, kterou vedl Mungo. Později se přidá

i Modrá družina a Černá družina Pirátů.

Středisko Střela oficiálně vzniká 2. července 1945 na setkání vůdců

oddílů. Ty ale už fungovaly chvíli předtím.

¬

¬

13. ledna 1946 zní na střediskovém sněmu poprvé pokřik Džabu

džena, jehož autorem je Alexander Lorenz – Fížďa.

Mezi lety 1945 a 1948 se rozvíjí bohatý oddílový život, který je

zastaven zákazem skautingu v roce 1950.

¬

¬

V dalších letech se koná mnoho vykonstruovaných procesů

a probíhá zatýkání. Ve Střele se to nejvíce dotklo Františka Hájka –

Činga, Jiřího Ellschlägera – Malého Billa, Jiřího Hrdiny, Radoslava

Vaňka a Karla Křepinského – Pindy.

Tábor Šedé střely v roce 1946 u Kladrub v údolí Úhlavky

Tábor Modré střely v roce 1947 pod Trpísty na Úterském potoce

„My jsme bydleli na Klatovské a prvního května 1968 někdo zvoní. Objevil

se za dveřma Čingo a říká: „Ty hele, obnovíme třiapadesátku, je možnost.“

Já povídám: „Jo, tak jdem.“ Tak jsme šli. O kus dál na Klatovskej, o pár

baráků dál bydlel tajemník Malý a ten dělal už soupisku obnovených

oddílů, tak 1. května 1968 jsme přihlásili k obnovení 53. oddíl.“

Jiří Ládr – Bongo

nadějné obnovení

krátké mezidobí mezi lety 1968 a 1970

a co přišlo po něm

stavba kluboven

v českém údolí

Středisko Střela mělo štěstí, že mezi

svými členy mělo stavbyvedoucí

z Pozemních staveb Františka Hájka –

Činga, který se svými kolegy p. Klusoněm

(řidič náklaďáku Tatra a autojeřábu), jinak

tatík Jirky Klusoně, člena družiny

Sobů Třiapadesátky, a měli vstřícného

pana ředitele Pozemních staveb, který

poskytl za symbolickou korunu dřevěný

teskobarák a silniční panely. To vše bylo

dopraveno jen za naftu do Českého

údolí. Teskobarák byl rozdělen na dvě

části, dozdily se jim štíty a vznikly takhle

dvě klubovny pro Šedou a Modrou střelu.

ze vzpomínek Pavla Pokorného – Slima

32

Život Třiapadesátky je na konci 60. let

20. století stále spojován s prací na klubovně

a shánění materiálu, a tak je vyhlášena

akce: „10 cihel pro klubovnu“

na každého člena. Kluci nosili po jedné

cihle v batohu na družinovky. Byl připraven

dekret, kam se zaznamenával počet

přinesených cihel. Mnoho dobrých lidí

(neskautů) nám fandí a nezištně pomáhá.

Využíváme nabídky na získání peněz

na opravu klubovny, na koupi stanů,

podsad a základních tábornických potřeb.

z kroniky Šedé střely

V roce 1970 po zákazu Junáka je klubovna

Modré střely nedostavěná a o dvacet

let později ji oddíl dostává jako „nedozbořenou“.

z historie Modré střely

Záběry ze stavby klubovny Šedé střely v Českém údolí z roku 1969

33

Z výpravy Modré střelky do Kladrub

10. května 1969

Zelená střela při sázení lípy svobody na

střediskovém srazu 28. října 1968

34

Vztyčování vlajky na táboře Modré střely u Benišova mlýna

na soutoku Výrovského potoka a Úhlavky v roce 1969

shrnutí

1968–1970 (1989)

Zelená střela na táboře

u Cheznovic v roce 1969

¬

Na jaře se obnovuje činnost řady oddílů a rovnou se konají

rádcovské kurzy i lesní školy. Mnoho oddílů hned v létě 1968 vyráží

na tábory.

35

Od III. junáckého sněmu v listopadu 1968 jsou střediska

koedukovaná a do Střely se připojují dívčí oddíly.

¬

¬

¬

28. října 1968 se na střediskovém srazu sází 13 lip svobody (každý

oddíl jednu).

V letech 1969 a 1970 se staví klubovny v Českém údolí. Modrá

a Šedá střela staví při svahu klubovny z vyřazených teskobaráků.

Další klubovny vznikají pro 2. oddíl Bystřina a pro Bílou (později

Šedou) střelku. Žlutá střela staví na místě dnešní „Střelnice“.

18. dubna 1970 navštěvuje České údolí náčelník Rudolf Plajner.

Skautská činnost po roce 1970 opět probíhat nemůže, ale někteří

jedinci se sdružují v trampských osadách. Například Bílá střela

zakládá T. O. Black condor, Žlutá střela dokonce T. O. Žlutá střela.

¬

¬

Družstvo Šedé střely na Ústředním kole Svojsíkova závodu v roce 1969

Stavba klubovny pro Bílou (později Šedou) střelku.

Kladivo v ruce drží Jana Vojáčková –Uhlík.

Cesta na tábor Bílé (později

Šedé) střelky v roce 1969

u Svojšína

Nástup na táboře Modré střely v roce 1969 u Benišova mlýna

na soutoku Výrovského potoka a Úhlavky

Vedení Modré střely na táboře v roce 1969

„Když nad tím přemýšlím, skauti jsou skupina lidí, s kterou i dodnes asi

nejvíce ztrácím dospělácké zábrany a řádím. Není to krojem, ale blízkostí

těch lidí, které mám na mysli.

Jak jsem teď dával dohromady fotky a texty do almanachu, vybavilo se

mi z minulosti mnoho skvělých situací, které ve mně způsobují výbuchy

smíchu. Třeba když jsme během tábora Černého muže, což byl fantom,

který schovával lidem věci, ukradli ze stanu mého spolubydlícího Fridexe

jeho nové pohorky a přivázali je vysoko ke stropu tureckého stanu. Ten

byl tak vzteklý, když je nemohl najít, spílal nám a posílal nás s Černým

mužem do háje, když přece věděl, že Černého muže jsme si vymysleli my

a my ty věci schováváme. Přesto se šel několikrát podívat na místo, kde

Černý muž věci zanechával a pak znovu přišel a zase tak krásně zuřil.

Když mu pak Černý muž poradil a on je našel, smál se s námi na celé kolo.

Určitě se bude smát i teď, když mu to připomenu, ale možná mne za to

bude chtít současně i popravit.“

Martin Jonáš – Jonýs

první svobodná

léta

po obnovení v roce 1989 do

konce 20. století

obnova skautingu

v Plzni

To byla tichá pošta. To šlo telefon od

telefonu. To se prostě volalo. První, kdo

mně zavolal, byla Madla z Černý střely:

„Co budem dělat, Jani?“ „No co bysme

dělaly, začneme, ne?“ A teď to šlo. My

jsme volaly s Míšou Náhlíků, se kterou

jsme vedly v šedesátém osmém oddíl,

takže jsme sehnaly děvčata, každá nějakou

a ta sehnala zase další a sešly jsme

se u Dáši v bytě a tam jsme se prostě

domlouvaly, kdo by měl dělat oddíl, protože

my už jsme přece jenom byly trošku

starší, tak jsme se domluvily, že právě

Dáša Tobků ten oddíl obnoví a povede,

takže tak se vlastně oddíl rozběhl. Ale

ještě než jsme se takhle rozběhly, tak

jsme ještě měly službu v Riegrovce (Koordinační

středisko Junáka v Plzni v Riegrově

ulici, pozn. ed.). Tam se chodily

hlásit a my jsme zapisovaly ty děti.

ze vzpomínek Jany Vojáčkové – Uhlíka

48

Přípravná schůzka na obnovu skautingu v Plzni v klubovně Kotvy v Doudlevcích

7. prosince 1989. Zcela vpravo je Pavel Šiřina – Šiška, pozdější vůdce střediska Střela.

vrácení kluboven

v českém údolí

Pionýři nám dali klíče od klubovny,

a když jsme to otevřeli, tak to bylo

hrozný. Taky klubovna byla přestěhovaná

úplně jinde (Klubovna Bílé, později

Šedé střelky původně stála pod svahem

nad klubovnou Modré střely, pozn. ed.),

jako to tam je dneska. My jsme to dostali

v dezolátním stavu, takže byly

brigády, střechu jsme opravovali. Na

to chodili tatínkové pomáhat a kluci ze

Šedý střely nám hodně pomáhali, takže

se to pomalu zabydlovalo.

ze vzpomínek Jany Vojáčkové – Uhlíka

Oni předali jeden den klíče a druhý den, tak do toho byly vyřezaný díry a byl

když se tam přišlo, tak bylo jasný, že z toho udělaný bar. Ve velké klubovně

neodevzdali všechny ty klíče, protože byla vybouraná veliká díra a stály tam

tam zmizelo celé dřevěné obložení stropu

třeba. Místo skříní, které byly druživaly.

dvě dodávky 1203, které se tam opravonové

a byly přes celou takovou stěnu,

ze vzpomínek Marka Lukáše

Předávání klíčů od kluboven 20. ledna 1990

49

roverský kmen

šambala

50

S myšlenkou založit v Plzni fungující

roverský kmen přišlo několik roverů

z oddílu Modrá střela. Ti potom sezvali

několik dalších roverů a roverek ze

spřátelených oddílů střediska. Prvně se

společně setkali 19. září 1997 v kině na

filmu Mikrokosmos a domluvili si další

schůzky – tzv. páteční dýchánky.

Hned na začátku si společenství určilo

několik důležitých oblastí programu,

kterým se chce věnovat:

1. rozvíjení všeobecného přehledu

2. kontakt s jinými roverskými kmeny

3. sžívání pohlaví

4. služba

5. extrémy

6. debaty o osobních problémech

7. kultura duše i těla

Rozvoj kmene závisel na několika tahounech,

kteří načerpali inspiraci pro

činnost kmene na různých skautských

kurzech i mezinárodních akcích. Další

inspirací byl od začátku kontakt s roverským

kmenem Wilwarin z Jindřichova

Hradce a účast na akcích pro rovery,

např. Mikulášském semináři v Praze.

Po prvních měsících činnosti proběhly

první volby do kmenové rady, která

zodpovídala za další rozvoj kmene a naplňování

oblastí programu. Vůdcem

kmene byl zvolen Petr Vaněk – Permoník

z Modré střely. Volby se poté konaly

pravidelně každý rok, kmen si později

sepsal i vlastní ústavu, podle které se řídil.

V dalších letech byli do vedení kmene

zvoleni ještě Eva Haunerová – Malina

z Šedé střelky a Luboš Hejna – Očumun

z Modré střely. V prvním roce činnosti

se členové RK Šambala účastnili Setkání

plzeňských roverů, kde se zrodila akce

Roverské kino – pravidelné promítání

filmů. Zapojili se do příprav IX. valné-

ho sněmu Junáka v Plzni i charitativní

sbírky Květinový den. Část členů kmene

vyrazila v létě na 14denní expedici do

rumunských hor či na různé lesní kurzy

a školy.

V roce 1998, v druhém roce činnosti,

kmen pořádal poprvé netradiční běžecký

závod Písečný červ pro R+R, který se

tace kostní dřeně. Hned v prvním ročníku,

který se konal jen v Plzni, se podařilo

vybrat 38 tisíc korun. V dalším roce se

ze sbírky pod vedením Petra Vaňka –

Permiho stává úspěšná celorepubliková

akce. Členové RK Šambala poté akci organizují

až do roku 2006, kdy ji již jako

zaběhnutý roverský podnik předávají

konal na obří haldě písku za Krkavcem. mimoplzeňským organizátorům. Jen

RK Šambala připravoval i okresní závod

Knappův memoriál a Střediskový výstup

na Radyni. Členové kmene poprvé organizují

i vlastní humanitární akci Kapka

naděje (v roce 2002 přejmenována na

Kapku, dnes nazývána Společně proti

leukémii!), kdy dobrovolníci vybírají na

čerpacích stanicích od řidičů aut peníze

za umytí předních skel automobilů. Výtěžek

poté putuje Nadaci pro transplan-

v letech 1998–2005 se při akci podařilo

vybrat téměř 4,1 milionu korun na pomoc

lidem s onkologickým onemocněním

krve.

Kmen postupně organizoval mnohé další

akce. Důležitou částí jeho činnosti byla

vždy SLUŽBA. Některé akce RK Šambala

byly pouze pro jeho členy (silvestrovské

či velikonoční výpravy mimo Plzeň; setkání

s jinými roverskými kmeny z Plzně

Expedice Triglav v Julských Alpách v roce 1999

51

52

Akce Kapka v Plzni

i mimo ni; jednodenní výlety do přírody;

několikadenní výpravy do zahraničí,

např. do polského Krakova nebo letní

expedice do Julských Alp ve Slovinsku

nebo pohoří Rodna v Rumunsku; intelektuální

večery INTOŠ; společenský

večer ve stylu třicátých let s názvem

CASINO a další), jiné akce byly určené

pro R+R z Plzně či roverské kmeny z jiných

měst (taneční akce Šambala Dance

& Trance, setkání plzeňských R+R, závod

Písečný červ). Kmen také pomáhal při

akcích střediska a okresu (organizace

rádcovského kurzu, pomoc s organizací

pouti k 50. výročí střediska, příprava

programu na Západočeském jamboree

atd.) i při různých dobročinných akcích

(Kapka, Květinový den, Den dobré vůle

Výboru dobré vůle – nadace Olgy Havlové).

Členové kmene se také vzájemně

podporovali ve zvyšování skautské kvalifikace

a účastnili se lesních kurzů či jiných

vzdělávacích akcí (Západočeský LK,

brněnský Rozrazil, Svatoplukovy pruty,

Fons, Pons atd.). Neváhali také vyrážet

na akce mimo Plzeň, např. na Mikulášský

víkend v Praze, roverské setkání Obrok

a další.

Mezi výjimečné akce RK Šambala zcela

jistě patřilo třeba týdenní společné bydlení

11 členů kmene v jednom bytě, který

se stal na tuto dobu jejich přechodným

domovem. Odtud vyráželi do školy,

do práce, ale i za zábavou. Díky tomu se

členové kmene ještě lépe poznali.

Kmen vydával v době své aktivní činnosti

i vlastní časopis s názvem Mrmel. Obsahoval

aktuality a reportáže z činnosti

kmene, pozvánky na akce, ale i vlastní

literární a výtvarnou tvorbu a byl určen

zvláště členům kmene.

Po lednovém sněmu kmene v roce 2001,

kdy byla pozastavena platnost ústavy,

se četnost pravidelných akcí Šambaly

postupně snižovala, až téměř ustala.

Členové kmene se však i nadále spolu

setkávali a setkávají, vedli oddíly, byli

aktivní ve středisku, na okrese, kraji, byli

v týmech skautských kurzů, roverského

i dalších odborů, pomáhali s organizací

celorepublikových akcí, kandidovali do

náčelnictva, působili v mezinárodním

skautingu... a někteří se stále aktivně

zapojují do skautské činnosti na různých

úrovních.

V RK Šambala vzniklo několik párů

a později i manželství. Členové Šambaly

se pravidelně setkávají na společných

vánočních večeřích, kde se každoročně

schází kolem 15 členů. V roce 2017

kmen oslavil 20. výročí své první akce.

Šambala je věčná!

Oslava 20 let kmene v roce 2017

53

Mezinárodní tábor Modré střely v roce 1992

shrnutí

1989–2000

Nástup na náměstí Republiky v Plzni v rámci Západočeského jamboree v roce 1999

¬

Na počátku 90. let 20. století má středisko neuvěřitelných 22 oddílů,

z toho je 14 dětských. Středisko tak patří k největším střediskům

v Junáku.

55

V roce 1992 začíná tradice Divadelních odpolední Žluté střelky

a o rok později Skautských zpívánek Bílé střely.

¬

¬

Na podnět výchovných zpravodajů střediska se v listopadu 1997

koná první setkání vůdců střediska.

Středisko se podílí na pořádání Valného sněmu v Plzni v roce 1998,

ale i dalších akcí jako byly Knappův memoriál, Svojsíkův závod nebo

Západočeská jamboree.

¬

¬

Oddíly prožívají své bohaté programy, jezdí na tábory a užívají si

možnosti skautovat naplno.

V roce 1999 přebírá středisko již „porevoluční“ generace skautů

v čele s Lubošem Hejnou – Očumunem.

¬

„Noční pochod na východ slunce na Pancíři v rámci dvoudenní výpravy

z tábořiště. Šli jsme odpoledne z tábora pozdě do noci potmě za svitu

čelovek, ve dvě hodiny v noci jsme dorazili těsně pod Pancíř. Tam jsme

se snažili se trošku vyspat, abychom hodinu před úsvitem vyrazili na

závěrečné stoupání na Pancíř. Bohužel jsme v noci neviděli, že jsme si

vybrali k táboření močál uprostřed lesa, kde všude bylo asi tak fakt hodně

moc různých komárů, létajících monstrozit a hlavně mračna muchniček,

které z nějakého důvodu měly tendenci zalézat do všech tělních otvorů.

Po několika hodinách utrpení jsme se zvedli a vyrazili na východ slunce.

Ten jsme nakonec na Pancíři zaspali, protože jsme byli unaveni z probdělé

noci. Bylo to ale moc fajn.“

Ondřej Rott – Šiška

příběh jede dál

od roku 2000 až k současné

činnosti

58

51. chlapecký oddíl

Jednapadesátka

1999/2000

Kvůli nevalné úspěšnosti náboru nováčků

nám oddíl citelně „stárne“. Moskytovi

ubývá času na přímou práci s oddílem

a oddílový program teď koordinuje Ládín.

Na jaře se Met pokouší znovu rozjet

vydávání Dostavníku. Nadílka proběhla

na chatě Fryš na Brčálníku, Velká velikonoční

výprava (zkráceně VVV) v Mezholezích

pod Korábem. Invaze na Střele

u Plas se zúčastní jen tři stateční „spojenci“.

Tábor 2000 vedl k pramenům Rio Piraňon

a i přes malý počet mladších maníků

hodnotíme tábor jako „dost dobrý“,

na manévry s pravým nočním výsadkem

asi nikdo z účastníků nezapomene.

2000/2001

Zástupci vůdce jsou Ládín, Padák a Met.

V zimě se družiny sloučily do jedné. Nadílka

na Javorné byla po dlouhé době

bez lyží, sníh prakticky žádný. VVV v ZŠ

ve Stachách, sněhu až dost. Invaze na

Berounce pod Bukovcem. Moskyt zvolen

zástupcem vůdce střediska.

Tábor 2001 byl ve znamení putování

po vesmíru. Na planetě CALLISTO museli

statní Jednapadesátníci vytěžit co

největší množství sloučenin a hlavně

antracenu, který jediný byl schopen napravit

zbědovaný stav atmosféry Země

a zachránit ji tak. Vůdcem tábora byl

poprvé Padák.

2001/2002

Obnovenou „družinu nováčků“ vede Siréna,

druhou družinu Met. Několik měsíců

používáme vývěsku u nádraží a na

jaře jsme se zapojili do propagační akce

Junáka „Otvíráme klubovny“. Zúčastnili

jsme se také 3. Západočeského jamboree

a v rámci něj jsme pořádali hru

„Tajemná čtvrť aneb ve stopách Žluté

bestie II.“, kterou si na Roudné zahrálo

cca 260 hráčů! Program oddílu nyní

koordinuje Met. Invaze se nekoná, zato

proběhla vydařená (a už druhá) výprava

na lodích přes Litickou přehradu až do

Lhoty.

Tábor 2002 byl na motivy knihy Lovci

orchidejí.

2002/2003

Na Zahajovačce se objevilo mnoho nových

tváří. Nadílka se již tradičně konala

na Brčálníku ve Friši, kde Moskyt předal

vedení oddílu Padákovi. Velká velikonoční

výprava se konala ve srubu ve

Váhávém údolí. Náplní bylo lovit různé

druhy zvířat, představované úkoly. Nejúspěšnější

lovec – Klíště byl odměněn

nožem. Také na přelomu jara a léta proběhlo

Lodění na Radbuze – po přehradě

v Českém údolí proti proudu až do Lhoty

a zpět.

Tábor na motivy knihy Den trifidů probíhal

u Smolova. Soupeřily 2 týmy: Severní

a Jižní. Celou etapovku vyhrál Severní

tým jen těsně před Jižním.

2003/2004

Oddíl se zúčastnil Knappova memoriálu

a obsadil 2. místo. Nadílka byla na faře

59

60

Tábor Světakraj v roce 2006 u Bezděkovského potoka nedaleko Bělé nad Radbuzou

v Domaslavi – výprava na hrad Krasíkov

a u kostela velkolepá sněhová bitva. Velká

velikonoční výprava byla ve Švihově.

Spali jsme v klubovně místních skautů

v blízkosti kostela – společná výprava

na skály u Kamýku a výprava na blízký

hrádek Kokšín, hra ve městě a zkouška

odvahy na starém židovském hřbitově.

Tábor se koná na novém provizorním

místě asi 1 km severně od Bělé u Bezděkovského

potoka. V týmu se sbírala za

etapy mapa, která posléze vítěznou skupinu

dovedla ke Kardamskému trezoru.

Velká kroupová bitva (kroupy velké jako

kuličky na cvrnkání).

2004/2005

Nadílka proběhla ve srubu Včelnice

u Třemešné – sněhová bitva ve zříceninách

kostela sv. Apoleny, sněhová socha

zasloužilého skauta. Velikonoční výprava

se konala v klubovně v Mníšku pod

Brdy – nehoda vlaku v Karlštejně, takže

jsme to museli dojít pěšky za noci, přišli

jsme asi okolo půlnoci, noční svíčková

bitva. Západočeské jamboree probíhalo

v kempu Ostende u Boleváku, vyhrála

bílá skupina, ve které jsme byli i my.

Etapovka podle filmu Superhrdinové.

Každý byl nějaký superhrdina, tak se

v táboře objevil Jump, Klíšťátor, Zlomodor,

Martináč a mnoho dalších.

2005/2006

Na Nadílku jsme jeli do Váhavého údolí.

Při výpravě na Zvon velkolepá bitva

o posed, ukončená ne zrovna příjemným

myslivcem. Velká velikonoční výprava

proběhla v klubovně u Horního

Slavkova – společná výprava na hrad

Loket a Svatošské skály a fáčovkové

souboje na půdě klubovny („fáčovky“

jsou papírové koule, pozn. ed.). Letos

také proběhla znovuobnovená Invaze

na hradě Skála a v okolí. Hrad Skála byl

tak nedobytný, že ho nedobyla ani jedna

skupina.

Tábor na motivy Kronik Světakraje. Jako

vzdušní piráti jsme zdolávali těžší i lehčí

úkoly a překážky.

2006/2007

Nadílka se odehrála na Šumavě na Filipově

Huti v chatě Ligy lesní moudrosti.

VVV v klubovně v Sušici, kde proběhla

výprava na naše bývalé tábořiště

u Dlouhé Vsi a na rozhlednu na Svatoboru.

Letos také proběhla první celostředisková

Invaze u Holoubkova.

Na táboře s motivem indiánů se plnila

pera (jisté tematické úkoly), ze kterých

pak byly různé výhody (budíček, hlídky,

služby, …). Samozřejmě nezávisle na

tom probíhala etapovka, ve které se vyzkoušely

znalosti a umy, které indián ke

svému životu potřebuje.

2007/2008

Nastává celkový úpadek oddílu způsobený

odchodem maníků a následným

malým počtem členů. Nadílka zase na

Brčálníku na Friši – běžkařská výpra-

Softballový turnaj s pražskou Pětkou na táboře v roce 2007

61

Čekání na výsledek losu v rámci ETH na motivy

starověké Sparty na táboře v roce 2008

va na Můstek. Velikonoce ve Váhavém 2008/2009

údolí a po dlouhé době Lodění na Berounce,

kde se řešil další osud oddílu. zace oddílu. Ládín vedl náborové akce

Na začátku se překopala celá organi-

Padl návrh na spojení se Šedou střelou, a výsledkem bylo asi 6 nováčků – vlčat.

ale to se naštěstí neuskutečnilo a oddíl Zanedlouho vytvořili družinu Rysů, která

položila základ 1. vlčácké šestky na-

mohl dále psát svou historii.

Na táboře 2008 byli všichni maníci členy

Spartské vojenské školy. Cvičili se čaj, cukroví a samozřejmě stromeček

šeho oddílu. Nadílka byla v klubovně,

jak ve vědomostech, tak i ve fyzických a dárky. Pudlové a Okouni si pak vyrazili

zdatnostech. Každý sbíral svou armádu, na Svarožnou (býv. rotu PS) na Šumavu

kterou mu mohla zdecimovat jistá nehoda

(náhodné házení kostkou, nemo-

době nebyla. Invaze pod Hracholuskou

a na běžky do Německa. VVV po dlouhé

ci, přírodní katastrofa, …). Výsledkem přehradou, na hradě Buben a v blízkosti

Spartské vojenské školy bylo společné Žižkova dubu.

získání Zlatého rouna od harpyjí, které Tábor Bilyho klajm se uskutečnil na novém

tábořišti na dně starého rybníka u

nám přineslo neporazitelnost a obranu

proti Peršanům.

Váhavého údolí. Maníci osidlovali Bily-

Nadílka v klášteře Teplá v roce 2009 již s novou generací nováčků

63

Dva záběry z tábora 2011 Hobit, vpravo na návštěvě Pavel Šiřina – Šiška

64

ho pozemek. Postupně skupovali jednotlivé

pozemky a těžili na nich zlato.

V průběhu tábora se vytvořila silná vrstva

všudypřítomného bahna, která jen

tak nezmizela.

2009/2010

Probíhal další přísun vlčat na počet asi

12 členů. Nadílka byla v klášterním areálu

Teplá v bývalém vězení. Proběhla

výprava na Betlémský rybník a samozřejmě

večer plný svíček, vůně cukroví

a bezvadné atmosféry. Velikonoční výprava

byla rozdělena na Malou vel. výpravu

a Velkou vel. výpravu. MVV proběhla

okolo přehrady v Českém údolí

a vlčata při ní lovila různé druhy zvěře.

VVV se konala ve Váhavém údolí – výprava

na zaniklou ves Bügellohe, německou

rozhlednu na Ebene a noční odlov

cache na Mostku. Invaze na Kozím

kamenu.

Tábor 2010 proběhl na motivy Štorchova

románu ze života Lovců mamutů.

Maníci zjistili, jaký krušný život měli pravěcí

lidé: úprava masa, přežití v přírodě,

vrtání, lov, …

2010/2011

Zahajovačka v duchu Hobita (J. R. R. Tolkien),

který nás provázel skoro celý rok.

Po dlouhé době brigáda v klubovně +

Mokrá myš (akce kombinovaná s bazénem

a počítačovými hrami). Na podzim

výprava „Obléhání Habarta“, kde probíhaly

boje o hrad Lopata. Nadílka v základně

Svarožná na Šumavě aneb Drsná

akce hodná Jednapadesátníka. Hluboký

sníh a v něm se brodit asi 3 km, to dá

zabrat. Na jaře několik výprav okolo Plzně.

VVV ve srubu na Váhavém údolí byla

spojena s brigádou na tábořišti, kde se

srovnávala louka. V červnu velká třídenní

výprava na Sněžné jámy na Křemelné.

Spalo se ve srubu na Paulině louce a šli

jsme se podívat na Sněžné jámy, kde leží

sníh i v létě.

Tábor 2011: Letos poprvé soutěžila jen

vlčata. ETH na motivy knihy Hobit aneb

Cesta tam a zase zpátky od J. R. R. Tolkiena.

Nechybělo pečení lembas, drak

Šmak a všude plno efektů.

2011/2012

Na podzim proběhla oslava 25. výročí

založení oddílu v klubovně 91. oddílu

v Doudlevcích, protože do naší klubovny

bychom se všichni nevešli. Sešli se

bývalí i současní členové oddílu, dorazil

i Placák, Šiška či Rikan.

Během roku se konalo mnoho akcí, například

výprava Na Saharu, kde cíl byla

písková halda za Krkavcem, výprava

okolo kanadských jezer alias Boleveckých

rybníků, či Tajná akce nebo výprava

Na řopíky do okolí Stříbra. Byla založena

tradice společných akcí s 58. oddílem

Sluneční údolí, a to Trubičkovou výpravou

do Nepomuku a jeho okolí.

Nadílka proběhla na srubu Včelnice

u Třemešné aneb tam, kde vítr sfoukával

svíčky uvnitř i přes zavřené okenice.

Velká velikonoční výprava se konala na

hájovně Na Dědku v třemšínských lesích

nedaleko od Rožmitálu. Vydali jsme se

po stopách místních partyzánů. Invaze

na řece Střele mezi Mladoticemi a Plasy.

Vícedenní výprava na Sněžné jámy na Křemelné v roce 2011

65

Tradiční jarní Kuličkiáda v roce 2013

68

Tábor s názvem Poklad hraničářské pevnosti:

ETH na motivy soutěže Pevnost

Boyard byla plná zvratů, ztracených klíčů

i indicií. Vyvrcholila velkolepým vynášením

pokladu z hraničářské pevnosti,

ale kdo v ní zůstal moc dlouho, zůstal

tam navždy.

2012/2013

Na podzim proběhla výprava do Medvědích

hor. Spali jsme ve srubu ve Váhavém

údolí. Mezi další akce patřila již

tradiční Podzimní výprava, výprava na

hrad Lacembok u Staňkova, Čajový dýchánek

s promítáním nebo výprava Za

zimou a zlatem do nečtinského okolí.

Nadílka se poprvé uskutečnila ve Čtvrtníkově

srubu u Vacova na Šumavě. Tento

krásný předválečný lovecký srub nás

natolik zaujal, že jsme se do něj vraceli

ještě následující dva roky. Velká velikonoční

výprava se konala v Domaslavi na

místní faře. Dobyli jsme hrad Švamberk

na Krasíkově a vyšupali holky v Lestkově.

Těsně před táborem se uskutečnila další

akce s 58. oddílem: Výprava plná Krásna.

Putovalo se z Krásna přes Slavkovský

les do Karlových Varů.

Tábor pod vlivem rozbitého Stroje času:

Od pravěkých lidí po události sametové

revoluce. Tím vším prošli účastníci

výpravy, která měla najít a zneškodnit

ztracený a rozbitý stroj času, který celý

svět náhodně přesouval v čase. Nakonec

se to přece jenom podařilo a stroj

byl zničen.

Vítězná hlídka závodu Stopou br. Šiwy v roce 2013 ve složení zleva Matěj Mezera –

Mizi, Štěpán Bílý – Bujón, Viktor Jacko – Piškot a Jaroslav Beneš – Sharp

Plnění stezky na táboře v roce 2014 na ostrově Zankar

2013/2014

odnesli až do Karlštejna na policii a jeho

Na podzim proběhla mimo jiné Žďárská

výprava, kde jsme vyšplhali na vrch chodeb Amerik. Pomohli jsme místním

majitel nám slíbil prohlídku podzemních

Žďár u Rokycan. Uskutečnila se již druhá jeskyňářům uklidit lom a za odměnu nás

výprava do pravěku, kde jsme společně

s 58. oddílem Sluneční údolí hledali vypukly v okolí hradu Skála na Přešticku.

provedli jeskyněmi. Líté boje na Invazi

amfiboly na svahu Vlčí hory kousek od Tábor s tajemným názvem Zankar: ETH

Černotína. Skautská družina zvítězila na motivy stolní hry Osadníci z Katanu.

v závodu Stopou bratra Šiwy u Seneckého

rybníka v Plzni a do naší klubovny lie šly někdy ztuha, ale ostrov Zankar se

Těžba surovin, nákup vesnic i jiné patá-

přivezla putovní pohár.

postupně třem týmům dařilo osidlovat.

Nadílka opět na Čtvrtníkově srubu u Vacova.

Navštívili jsme i rozhlednu na Sirénovi.

Na táboře Ládín předal vedení oddílu

Javorníku a tajemné kameny na jeho 2014/2015

svazích. Velká velikonoční výprava proběhla

v Českém krasu na vechtrovně výprava, letos na hrad Gutštejn, a Dra-

Na podzim proběhla tradiční Podzimní

u Srbska. Prohlédli jsme si lomy Amerika,

Mexiko a další, našli batoh s dale-

boudu jsme se podívali do podzemí

konošení. Na výpravě na Kubrychtovu

kohledem a fotoaparátem, který jsme lomů Amerika, kam nás vzal majitel ba-

69

Vítězná hlídka krajského kola Svojsíkova závodu v roce 2017, zleva Adam Benedikt –

Spad, Ladislav Čepička – Čugála, Tomáš Fait – Blábol, Albert Pavlásek – Bréba a

Jaromír Fait – Rája

70 tohu, který jsme našli na jaře na VVV. Na

začátku jara jsme společně s 52. oddílem

Žlutá střelka jeli do Klatov, kde jsme

si mimo jiné prohlídli katakomby a nebo

o půlnoci procházeli židovský hřbitov.

Nadílka se již tradičně konala na Šumavě

ve Čtvrtníkově srubu, i když moc sněhu

nebylo, užili jsme si to stejně. Velká velikonoční

výprava se uskutečnila v Horažďovicích.

Prohlídli jsme si hrad Prácheň,

skákali do rákosí, v tajemném večerním

městě hledali indicie a židovský hřbitov.

Bohové a hrdinové starověkého Řecka.

V tomto duchu se nesl celý tábor. Získat

přízeň bohů nebo porazit mýtickou

nestvůru nebylo jednoduché a rozhněvat

si bohy bylo tak snadné… s tím vším

museli maníci počítat a napnout všechny

síly, aby dosáhli cíle.

2015/2016

Tradiční Nadílka se uskutečnila na srubu

Chvalov u Strakonic. Velikonoce jsme

strávili na vechtrovně Korno u Srbska

v Českém krasu.

Tábor Zóna C-12: Už jen proniknout

zamořeným územím až k jaderné elektrárně

Černobyl, ještě když vám to ztěžují

všudypřítomní stalkeři, je téměř

nemožné. S nástrahami radiace, bažin

a dalších libůstek se museli vypořádat

naši maníci, aby zvládli tábor Zóna C-12.

2016/2017

Na podzim proběhly výpravy Rysů

a Kamzíků. Na Nadílku jsme tentokráte

zavítali do Volyně do klubovny tamních

skautů. I když nebyl sníh, stejně jsme si

to užili, nikdo nezapomene na legendární

skákání ze stohu slámy. Společná

výprava Kamzíků a Rysů byla v lednu

a to už sníh byl, a tak jsme toho náležitě

využili.

Velikonoční výpravou již tradičně do

vechtrovny u Srbska jsme oslavili oddílové

Velikonoce. Vyrazili jsme ke

Koněpruským jeskyním, zahráli fáčohry

kolem vechtrovny a hlavně v pondělí

jsme vyrazili koledovat.

Že tlupa musí držet pohromadě a spolupracovat,

aby přežila, se přesvědčili

maníci na Pravěkém táboře. Není lehké

vyrobit oštěpomet nebo uvařit bylinný

vývar. Kdo se snažil, mohl získat i post

náčelníka tlupy. Etapovka vznikla na náměty

knihy Pravěký malíř.

2017/2018

Skautský rok začal tradičně Zahajovačkou

v klubovně, kde se po prázdninách

sešel celý oddíl. Na podzim Rysové vyrazili

na výpravu na Radyni, kde si vstup

zaplatili poctivě vydělanými groši, které

získali během celého výstupu až k hradu.

Zajímavostí podzimních akcí byly

oslavy 100 let skautingu v Plzni, kterých

se zúčastnilo asi 250 skautů a skautek

z celé Plzně a probíhaly v Borském

parku. Nadílka proběhla už tradičně na

Chvalově, srubu nedaleko Blatné. Zde se

odehrávala dnes již legendární sněhová

bitva, která připomínala husitskou bitvu

u Sudoměře, protože část oddílu zapadla

až po kolena do bahna vypuštěného

rybníka, které bylo pokryté sněhem,

takže na první pohled vypadalo jako

neškodná plocha, ideální pro vyvrcholení

bitvy. Další legendární výpravou je

Brblova Ultra výprava na Svaroh a zpět.

Velká velikonoční výprava musela být

pro nemoc vedení bohužel zrušena. Jarní

výprava Rysů vedla k tunelům u Klabavy

a byla pojata jako trénink na Závod

vlčat a světlušek, který jsme nakonec

celý ovládli, protože na okresním kole

jsme obsadili první dvě příčky. Na jaře

„Skautský slib jsem ve svých 10 letech

odříkal jako básničku u ohně,

protože se to ode mě očekávalo.

Zkrátka v 10 letech jeho obsah a význam

může člověk těžko pochopit.Na

podzim v roce 2012 jsem skládal svůj

činovnický slib. Bylo to po náročném

dni plném zkoušek a hledání odpovědí

na všemožné otázky v rámci

vůdcovské zkoušky. Při odříkávání

slov činovnického slibu na břehu

řeky pod rozložitou vrbou jsem si

do nich promítal i slova skautského

slibu. Tehdy jsem se vědomě přihlásil

k tomu, co skautský slib skutečně

nese. Prožíval jsem to o to intenzivněji.

Teď na kroji nosím vůdcovský

odznak už řadu let, ale stále pro mě

je tak trochu slibový.“

Martin Kolovský – Marťan

71

Družina Rysů na výpravě u přehrady v Českém údolí v roce 2018

74

Etapová hra na motivy Dračího doupěte na táboře v roce 2019

pak nesměla chybět Invaze a Výprava probíhaly klasické jednodenní družinové

výpravy a samozřejmě Nadílka, opět

do pravěku, společná akce se Slunečním

údolím. Letos jsme hledali zkameněliny na Chvalově. Jarní výpravy pak například

na Kotli u Rokycan. Také proběhl

v lomu Kosov u Berouna.

Tábor již opět na Bilyho klajmu nedaleko

Smolova u Bělé nad Radbuzou. dílové rady). Vyrazili jsme na Sirénovu

druhý VZOR (tedy Výjezdní zasedání od-

Samuraje z Japonska snad zná každý. chatu na Šumavě. Na jaře proběhla také

Naším cílem bylo překonat hlavně sami Hra ve městě, která se odehrávala na

sebe, takže jsme se rozvíjeli v předem Slovanech. Velká velikonoční výprava se

zvolených oblastech a snažili se dosáhnout

nejvyššího stupně a nejlepší barvy tajemná hra v nočním Poříčí, Amerika

odehrála ve Spáleném Poříčí. Probíhala

opasku kolem našeho kimona. Nejvyššího

stupně nakonec dosáhl jen jediný zeum ATOM v Brdech o studené válce.

skládal vlčácký slib, navštívili jsme mu-

maník – Křupík.

V květnu se uskutečnil v Českém údolí

2018/2019

KnedlíkFEST – festival v režii roverské

V brzkém podzimu proběhl první roverský

puťák – Nemístná výprava do Slavběhla

soutěž v jedení knedlíků na rych-

družiny Knedlíků, v rámci kterého prokovského

lesa. Naše trasa vedla z Krásna

přes Loket do Karlových Varů. Jinak V červnu se starší z oddílu vydali na

lost i množství. Nesměla chybět Invaze.

Ex-

pedici PYROP, která měla svou premiéru

v roce 1987 a hlavní náplní je hledání

českých granátů.

Letos poprvé měli táborovou etapovku

na starosti Knedlíci se Sharpem. Vrhli se

do toho po hlavě a vytvořili příběh na

motivy hry Dračí doupě. Jen málokdo

zapomene na morového doktora a další

„náhody“, které byly na denním pořádku.

Roverská družina Knedlíků také podstoupila

roverský rituál a její členové se

oficiálně stali rovery.

2019/2020

Od podzimu 2019 vykopáváme pozůstatky

kostela sv. Jiří v zaniklé obci

Novosedly (Neubäu) nedaleko našeho

tábořiště. Kromě toho probíhaly podzimní

výpravy, třeba na Hracholusky

a vícedenní do kláštera u Teplé. VZOR

proběhl již v prosinci v Rokycanech už

v úctyhodném počtu 9 lidí. Na Nadílku

jsme vyrazili trochu dál, a to na Švýcarák

v Novohradských horách v jižních

Čechách. Zde Siréna předal vedení oddílu

Marťanovi. V krátkém jarním období

proběhlo několik akcí, jako třeba Velká

hra v Borském parku, ale také střediskový

rádcovský kurz, kterého se zúčastnili

Řechta, Hubert a Spad. Pak jsme museli

kvůli pandemii COVID-19 činnost na několik

měsíců přerušit. Až v červnu jsme

před táborem stihli jednu oddílovou výpravu,

která nás připravovala horolezeckým

tréninkem na tábor.

Výstup na horu Nandá Déví v rámci

tábora 2020 nebyl vůbec jednoduchý.

Družiny musely chytře volit trasu po

svazích hory a do toho občas přišla sněhová

bouře nebo Yetti unesl členy týmu,

které bylo třeba vysvobodit. Nakonec

s vypětím sil a na sklonku času přece jenom

všechny družiny vrchol dobyly.

V srpnu vyrazila oddílová rada na čtyřdenní

puťák přes Králický Sněžník a Staré

Město do jižních cípů Rychlebských hor.

2020/2021

Na podzim přišla druhá vlna pandemie,

takže kromě Zahajovačky jsme stihli jen

jednu společnou oddílovou výpravu do

Pytle za Plzní.

75

Roverská družina Knedlíků při vykopávání pozůstatků kaple sv. Jiří v zaniklé obci

Novosedly (Neubäu) se zdejším rodákem panem Wilibaldem Wiedlem, který byl

z obce vyhnán v roce 1946, když mu bylo 14 let.

Družina Kamzíků na tzv. manévrech během tábora v roce 2020

80

52. smíšený oddíl

žlutá střelka

2000

V roce 2000 oddíl převzala Petra Kováříková

– Sekerka. Rok začal velkolepou

oslavou Silvestra a Nového roku na klubovně,

tematicky laděnou na fenomén

Y2K (akce pro R+R).

V březnu proběhlo vítání jara na dvoudenní

výpravě do Strakonic k místním

skautům.

1. března slavil oddíl 10 let. U této příležitosti

dostali R+R za úkol vypátrat a pozvat

všechny bývalé členy.

Na jaře proběhla první velikonoční sešlost

na klubovně, která se od té doby

stala tradicí, oddíl se zúčastnil zlatokopecké

hry u Mirošova, pořádané 1. střediskem

Jožky Knappa. V květnu proběhla

horolezecká výprava na vrch Žďár

u Rokycan. (Na této výpravě se ujal vtip:

„Na Žďár?“ „Nažďár, ťaky bež žubů?“)

Dále se náš oddíl zúčastnil (aktivně i pasivně)

střediskové pouti na Košuteckých

lomech. Později se z akce staly tradiční

Postřeliny. Tématem tábora byli Mayové

v Jižní Americe (Mayami). Tento tábor

byl netradiční tím, že starší členové

oddílu včetně skautek a skautů vyrazili

o týden dřív, aby vše připravili před

příjezdem dětí, dokonce měli i vlastní

táborovou hru. V srpnu proběhl na

klubovně stylový piknik jako rozloučení

s prázdninami.

2001

V roce 2001 Sekerka předala oddíl opět

Lucce Rohlíkové. Tábor se jmenoval

Družina Tesaříků v roce 2000 s rádcem

Jakubem Marešem-Kuřetem

Ivanhoe a byl inspirován historickým

románem skotského spisovatele sira

Waltera Scotta z roku 1819 o životě

statečného rytíře Wilfreda z Ivanhoe,

odehrávajícího se ve středověké Anglii

na sklonku 12. století za vlády krále Richarda

Lví srdce. Odtud pro pamětníky

rým: „Ivanhoe, krávy jdou!“

2002

V roce 2002 oddíl se všemi zvyky a tradicemi

převzal Jakub Mareš – Kuře spolu

se svou zástupkyní Hankou Jelínkovou

– Hančí.

V tomto roce také vznikla družina tělesně

postižených mladších skautek. Spolupráce

a obohacující výměna ovlivnila

nejen celoroční program, který jsme se

snažili vždy přizpůsobit potřebám všech

81

82

Puťák v Jeseníkách v roce 2009

členů oddílu.

Na jaře proběhla výprava na Věžku, kterou

vedl Lachtan, a výprava na Nový

Dvůr se všemi tradicemi, počínaje bojem

o vlajku a konče nedělními špagetami

s mišmašem u ohniště.

V květnu se oddíl účastnil Západočeského

jamboree na výstavišti (Sever proti

jihu, Kuřete odřená kolena v zápalu boje

a fenomenální SOS – skautská ochranná

služba). Letní tábor se jmenoval Attiké

a jeho tématem byly řecké báje.

Na podzim proběhla výprava pod stany

na Černou skálu u Přeštic a legendární

výprava do Prapořiště; vešla do dějin

jako zocelovačka, stalo se tam toho

opravdu hodně, zejména vichřice a přepadení

místními výrostky.

Na konci roku Kuře a Alžběta Janečková

– Betka reprezentovali náš oddíl na světovém

skautském jamboree v Thajsku.

2003

Tábor s názvem Rabadajo byl v námořnickém

duchu. A v mnohých ohledech

to byl tábor přelomový, vlastně první,

na kterém nebyl přítomen nikdo z bývalého

týmu vedení oddílu a zakladatelů.

Po táboře oddílová rada odjela na puťák

do Julských Alp, čímž založila i novou

tradici, která se stala v dalších letech

základem oddílového roverského programu.

Proběhly výpravy: výprava do Záluží,

polární výprava na Kolomaznou pec (se

saněmi apod.), lyžování na Přimdě (R+R,

ranní teplota -20 st.), výprava z Rokycan

na Kozel, zakončená ve šťáhlavské

čajovně, Velikonoční sešlost + výlet do

Meditační zahrady, hravá výprava pro

drobečky na Hromnické jezírko, od září

začaly pravidelné kluby pro drobečky

na klubovně, výprava drobečků na řeku

Střelu.

2004

Po několika letech váhání se i náš oddíl

rozhodl nabírat děti z první třídy. Na

nový způsob práce v době, kdy s výchovným

programem pro tuto věkovou

kategorii Junák moc nepočítal, jsme

si museli zvyknout a opět přizpůsobit

způsob práce a plánování se stále více

a více rozmanitou členskou základnou.

Tábor Háthí byl inspirován Knihou džunglí.

Výběr tématu byl cílený na stále

rostoucí základnu světlušek a vlčat, tvořících

většinu oddílu. Po jeho skončení

pokračovali roveři ještě na historicky

první oddílový putovní tábor do Novohradských

hor.

Proběhly výpravy: koníčková výprava

drobečků s tajným cílem, kterým byl

Ostřetín, lyžařská výprava pro celý oddíl

do Vrchlabí, hra ve městě na motivy

Rychlých šípů a Vontů u příležitosti

Dne sesterství, pokračování programu

na klubovně, sázení stromků na tábořišti,

výprava do Českosaského Švýcarska

(krásy hor a nezapomenutelná jízda Ferdou),

badatelská výprava na Koněpruské

jeskyně, výprava za krásami jižních

Čech, podzimní výprava pro drobečky

na řeku Berounku.

2005

Tábor Talájí byl inspirovaný tradičními

pohádkami Tisíce a jedné noci a tématem

oddílová rada reagovala na rostou-

Shořelá klubovna v roce 2013

83

Oheň na táboře v roce 2013

86

cí xenofobii vůči arabské kultuře. Byl to

také jeden z táborů, na kterém byla po

celý týden přítomná družina vozíčkářů,

bez svých rodičů nebo asistentů.

Proběhly výpravy: 4denní lyžařská výprava

na Hojsovu Stráž, oddíl obdržel

svůj vlastní občanský průkaz k 15. narozeninám,

od září poprvé fungovala družina

předškolních dětí, výprava drobečků

na hrad Buben.

2006

V roce 2006 se konal indiánský tábor

Čokan Tehan, který tak trochu recykloval

téma a nápady z tábora Psin, pro

mnohé z oddílové rady prvního tábora,

kterého se zúčastnili jako osmiletá vlčata

a světlušky a na který zkrátka nebylo

možné zapomenout. Navazoval na něj

puťák do Beskyd pro oddílovou radu

a starší skautky.

Na podzim se konala výprava přes Svatou

horu u Příbrami do Narysova a pro

velký úspěch jsme znovu jeli na výpravu

do oblíbeného Prapořiště.

2007

Na přelomu zimy a jara proběhlo zimní

táboření v týpí na tábořišti v Ostřetíně.

V roce 2007 proběhl Tábor Netábor na

motivy příběhu Petra Pana. Naše skvělá

roverská družina se zhostila příběhu

celotáborové hry dokonale a pomocí lezeckého

vybavení místy skutečně lesem

létali. Po táboře se konal také nezapomenutelný

putovní tábor po řece Ohři

zcela v jejich režii.

2008

Tábor 2008 byl pohádkový a odehrával

se ve světě princezny Arabely. Celotáborová

hra i program ležela stále více na

mladších členech oddílové rady, kteří do

několika let Žlutou střelku převezmou

jako vedoucí. Na tábor navazoval puťák

do Bílých Karpat.

2009

Na táboře Rio děti hledaly pramen Amazonky

a dobrodružství v džungli tentokrát

přálo historicky nejteplejší počasí,

které nám vydrželo celé dva týdny. Starší

členové oddílu opět vyrazili na puťák,

tentokrát do Jeseníků.

V roce 2009 také naše oddílová rada

začala blíže spolupracovat na střediskových

projektech jako Maškarák, Postřeliny,

Vánoční stánek nebo později Skauti

dětem. Zároveň jsme nabídli účast na

tradičním Divadelním odpoledni ostatním

oddílům a posunuli se tak více do

jádra rostoucího střediska Střela.

2010

V roce 2010 byl námětem tábora Ognisko

pravěk. Také to byl poslední tábor, na

jehož programu a přípravě putovního

tábora se podíleli Betka a Kuře. Puťák

se na po letech českých kopečků přesunul,

na žádost roverů a rangers, na výrazně

náročnější Malou Fatru.

2011

Na táboře Uroboros, jehož tematikou

byl fantasy svět, převzal vedení oddílu

Tomáš Fuchman – Zelí. Roveři vyrazili na

Únos princezny Amidaly Dart Vaderem na táboře v roce 2015

puťák do Nízkých Tater. V říjnu se Sedmikrásky

zúčastnily ekologické soutěže opět spojeno s pořádáním střediskové

mětem starověkého Egypta. Září bylo

s názvem „Pan Zelený”, která byla určená

plzeňským skautům. Holky obsadily (Skauti dětem). Poslední zářijový víkend

akce pro veřejnost se zkratkou SKADĚT

2. místo a byly vybrány jako reprezentantky

za ČR na světové kolo konané V říjnu se oddíl v rámci výpravy zúčastnil

Fikaní uskutečnili výpravu do Kolína.

v Paříži.

Citrónkovy svatby v Blovicích.

2012

2013

Copánek a Šeřík reprezentovaly ČR na Rok byl zahájen střediskovou výpravou

ekologické soutěži „Pan Zelený” na celosvětovém

kole v Paříži.

družinovku strávili Sedmikrásky a Tesa-

na Železnou Rudu za sněhem. Jednu

V květnu členové oddílu kladli věnce

a drželi čestnou stráž u pomníku nery postavené dočasně po Plzni k ožiříci

ve skautském „kontejneru“ (kontej-

16. obrněné divize. V tomto měsíci se vení veřejného prostoru).

také konal střediskový sraz s názvem V létě na táboře se děti snažily zabránit

Postřeliny, kde oddíl vyhrál mezioddílové

klání a stal se tak „NEJstřelenějším“ ně. Z noci 15. na 16. září neznámý pa-

Ragnaröku (konci světa), naštěstí úspěš-

oddílem.

chatel zapálil klubovnu, která byla po

V létě se konal tábor Scarabeus s ná-

požáru v natolik havarijním stavu, že

87

88

musela být zbourána. A tak je 16. září

nejčernějším dnem našeho oddílu. Se

stavbou a se sháněním financí oddílu

pomohli bývalí členové a rodiče. 53. oddíl

Šedá střelka vypůjčil svou klubovnu,

aby mohl oddíl pokračovat ve své činnosti.

Později se využívaly ještě klubovny

57. oddílu Zelená střela, 53. oddílu

Šedá střela a 54. oddílu Stříbrná střelka.

Konec září byl opět ve znamení Fikané

výpravy, tentokrát do Volyně. 6. října

došlo k demolici klubovny. Fikaní uspořádali

ještě jednu akci, a to Filmový triplet

(večer s promítáním 3 filmů a následnou

diskuzí).

2014

28. února Hanka Kupcová, bývalá členka

oddílu, a její kapela uspořádali koncert

pro klubovnu, na němž se sešli přátelé

oddílu a bývalí členové. Výtěžek z koncertu

byl věnován na stavbu nové klubovny.

Zapojili jsme se do projektu

„Everfund“, skrze který se nám podařilo

vybrat od nejrůznějších dárců peníze na

stavbu nové klubovny. Mnoho členů se

zapojilo do příprav Maškaráku a naše

děti jej navštívily. Skautky se umístily na

3. místě v Memoriálu Pavlíka, Šindeláře

a Záleského. V květnu proběhl další

ročník střediskového setkání Postřelin.

Letošní Divadelní odpoledne bylo rozšířeno,

neboť se středisko zapojilo do

Evropského dne sousedů.

Tábor Llano Estacado se konal na divokém

západě ve westernovém městečku.

Fikaní již tradičně vyrazili ke konci září

na výpravu do Spáleného Poříčí, kde

i trochu pomohli místní Záchranné sta-

Narozeniny oddílu v roce 2019

nici živočichů. Říjnová oddílovka byla

v duchu několika sportovních aktivit

s rodiči. Fikaní se pak ještě v listopadu

vydali do ZOO, kde netradičně proběhla

i oddílová rada.

2015

V únoru se konala společná výprava

s Jednapadesátkou do Klatov. Proběhla

narozeninová oddílovka, neboť tento

rok oddíl slavil 25. narozeniny! Členové

oddílu připravili odpoledne teambuldingu

pro firmu, která nám přispěla

nemalou částkou na stavbu klubovny

a pro další přispěvatele byly přichystány

přírodní úkoly a občerstvení. Pokračovala

stavba klubovny. 23. května byl vylit

beton a byla zarovnána základová deska,

aby bylo vše připraveno na srpnovou

stavbu.

Letošní tábor s dosud nejdelším názvem

– Kdesi v daleké galaxii – se konal

ve světě Star Wars, děti zabránily stavbě

hvězdy smrti za pomoci Obi-Wana

Kenobiho a mistra Yody. V srpnu byla

hotová hrubá konstrukce klubovny

a stavba rychle rostla, a tak členové oddílu

celý podzim a prosinec strávili mnoha

hodinami natírání lišt a OSB desek.

Pomáhali také rodiče a bývalí členové,

ale i mnoho skautů z ostatních oddílů ze

střediska.

Bjéťa, Eskymo a Bróďa reprezentovali

oddíl na světovém jamboree v Japonsku.

V září oddíl převzala Kateřina Cízlová –

Žíža. V listopadu vznikla nová družina

benjamínků (děti 5–7 let) s názvem

Mravenečci a stala se tak první střediskovou

družinou benjamínků a jednou

z mála plzeňských. S úspěchem se konalo

první Mravenčí tvořivé odpoledne.

Proběhl vzdělávací oddílový rádcovský

kurz.

2016

9. ledna byla konečně po 3 letech zkolaudována

klubovna! Obnovily se Filmové

večery pro starší. Na výpravě do

Prahy se spalo v jurtě a oddíl navštívil

Skautský institut na Staroměstském náměstí.

Proběhla první Mravenčí výprava

okolo Boleveckých rybníků.

Tábor nesl název In Vestigio a byl v duchu

dobrodružného pátrání.

Oddíl opět změnil vedení, vůdkyní se

stala Alžběta Poláčková – Bjéťa.

V srpnu se 7 našich starších skautů

a skautek a 2 členky Stříbrné střelky

vydali na Středoevropské jamboree do

polské Wroclawi, kde se sešlo přes tisíc

skautů a skautek z 29 zemí. V září uběhlo

78 let od smrti zakladatele českého

skautingu Antonína Benjamína Svojsíka.

Toto výročí si výpravou do Prahy připomněli

starší skauti a skautky. V prosinci

pekli perníčky jako dárek oddílu k Vánocům.

2017

V roce 2017 oddíl během několika víkendů

postavil novou kuchyni na tábořišti.

Konal se další ročník střediskového

89

90

setkání s názvem Postřeliny. Tématem

letního tábora Agora bylo starověké

Řecko. Po několikaleté odmlce se opět

konal putovní tábor pro starší do Jeseníků.

Během zářijové výpravy děti točily

vlastní mini filmy.

Poprvé s námi na tábor jela děvčata ze

Stříbrné střelky a od té doby jsme jeden

oddíl.

2018

Z daru bývalých členů oddílu byla pořízena

kuchyně s varnou deskou a troubou

do klubovny. Poprvé se využila k napečení

dobrot na Divadelní odpoledne.

Letní tábor nesl název Arda a odehrával

se ve Středozemi z Pána prstenů. Oddíloví

roveři pak vyrazili na puťák do Brd.

Na podzim se konala výprava na Nový

Dvůr do přírody a městská poznávací

do Prahy. Rok byl zakončen přespávací

Vánočkou.

2019

Na začátku roku 2019 vyrazili Fikaní

bruslit na Sedlecké rybníky. Konala se

jarní výprava pro všechny současné

i bývalé členy a přátele oddílu po okolí

tábořiště s následným opékáním buřtů.

Tábor Tortuga se nesl v duchu boje pirátů

a komodorů. V létě se také konalo

další světové jamboree v Americe, kterého

se zúčastnilo 7 našich členů.

2020

Celé jaro byla bohužel veškerá činnost

oddílu pozastavena z důvodu epidemie.

Proběhlo několik online rad a celý oddíl

se setkal až na letním táboře. Byla

zrušena a na jaro 2021 přesunuta také

oslava 30. narozenin oddílu. Tábor, který

nesl název Bradavice, se odehrával

ve škole čar a kouzel. Po táboře členové

oddílu pořádali střediskový příměstský

tábor na klubovně.

Výprava do Prahy v roce 2018

Tábor v Ostřetíně v roce 2020

94

52. klub kmene dospělých

žlutá střela

Klub OS založili dospělí činovníci a činovnice

z 5. střediska, kteří přestali

pracovat s dětmi a nadále chtěli vyvíjet

vlastní skautskou činnost, podporovat

a propagovat skauting. Vedoucím klubu

se stal br. Jaroslav Topinka – Jára. V roce

2008 do klubu přistupují další bývalí

činovníci, tentokrát z 3. střediska, Bon

-Bon, Zkumavka a Veget. V roce 2011

došlo ke změně ve vedení klubu, vedoucím

se stává Antonín Protivínský – Brko

a jeho zástupcem Milan Sladký – Bon

-Bon. Klub v současnosti má 10 členů.

Oddílová činnost je organizována často

s rodinnými příslušníky a dalšími bývalými

členy dětských oddílů Žlutá střela

a Žlutá střelka. Jsou organizovány akce

i pro příznivce skautingu a širokou veřejnost.

V letech 2000–2019 se pod vedením

Járy ve spolupráci s CK Intertrans

uskutečnilo 19 zahraničních zájezdů po

evropských zemích, zpravidla s účastí

až 45 osob ročně. Například ve Francii

jsme navštívili Paříž, v Normandii vyloďovací

pláže, zámky na Loiře, ale i oblast

Provence. Objevovali jsme i Itálii – Benátky,

Florencii, Řím a Vatikán, později

i Neapol, Pompeje, Vesuv, ostrov Capri.

Ve Švýcarsku jsme poznávali Curych, Lucern,

Zermatt s Matterhornem a poté

pobývali na návštěvě tábora českých

exilových skautů ve Vallendas. Nechyběly

zájezdy do Rakouska, Holandska,

Maďarska, Norska, Anglie, Skotska,

Chorvatska, Řecka, Německa a dalších

zemí. Členové klubu se také pravidelně

zúčastňují zájezdů pro pěší turistiku

do Alp pořádaných Limansportem

a CK Loudatour.

V klubové činnosti byl realizován čtyřletý

projekt Prostřeno. Vždy jedna rodina

pozvala ostatní na oběd s poznáváním

různých jídel a delikates. Během roku se

všichni prostřídali a všem moc chutnalo.

Nechybí návštěvy divadel a koncertů,

muzeí a turistické akce a výlety po okolí

Plzně, na Šumavu, na Moravu a do dalších

míst České republiky.

Důležitou činností klubu je také podpora

a propagace skautingu. V rámci

skautské služby někteří členové pracují

jako stálí instruktoři Západočeské lesní

školy Šiwo a lesního kurzu Moa.

Nezříkáme se ani pomoci dětem

z 52. oddílu Žlutá střelka, hlavně při přípravě

každoročního letního tábora. Nejvíce

jsme se zapojili do obnovy klubovny

střediska po jejím vyhoření v roce 2013.

Pro skautský Plzeňský kraj klub zajišťuje

výpomoc a správcovskou službu na

základně Bílého orla na Javorné. Pravidelně

se zde podílí na úklidech a údržbě

základny.

Na různé charitní stánky dodáváme

drobné výrobky a sušené byliny, které

sami pěstujeme.

Část členů je současně členy zvláštní

organizační jednotky Junáka, kterým je

Klub skautských sběratelů. V rámci této

činnosti se účastní s výstavami České-

95

ho skautského muzea na akcích, jakými

jsou například Navigamus, Obrok, Jamboree

OS v Miletíně apod. U příležitosti

stého výročí světového skautského hnutí

klub zorganizoval pro junáky z Plzeňského

a Karlovarského kraje v roce 2007

zájezd do Anglie s jednodenní účastí

na 21. světovém skautském jamboree

a s putováním po stopách československých

letců v Anglii. Osmidenního zájezdu

se zúčastnilo čtyřicet jedna skautů

a jejich přátel z různých koutů naší vlasti.

Ve spolupráci s Národopisným muzeem

Plzeňska byla v roce 2007 uspořádána

výstava o historii skautingu v Plzni

a v roce 2012 výstava k výročí 100 let

českého skautingu. Další výstava pro

veřejnost v roce 2020 měla název Skauti

v boji za svobodu a byla připravena

u příležitosti Slavností svobody. Ty sice

musely být z důvodu pandemie koronaviru

zrušeny, výstava však zdárně proběhla.

Při první vlně pandemie v roce 2020

členky klubu šily roušky pro veřejnost

a všechny potřebné zájemce.

96

98


Šedá střela

2000

Hned v lednu podnikáme výpravu do

Údolí písečného červa, v březnu do Leopoldova

poblíž Radkovy chaty. 24. března

2000 také pořádáme téměř masovou

akci Setkání po deseti letech obnovy

Třiapadesátky. Z pozvaných 170 bývalých

i současných členů se jich dostavilo

67, což je také úctyhodné číslo.

Oldskauti brigádami a příspěvky nashromáždili

16 tisíc Kč a zakoupili sedmimetrové

teepee pro oddíl na tábor

k večerním šplechtům u ohně a předali

ho oddílu na srazu generací.

Před odjezdem na tábor opět stloukáme

podsady z prken od bratra Galivody,

jak jinak než za strašných veder. Na

tábor se vracíme k Výrovskému potoku,

kde se Patojibara (skupina roverů, pozn.

ed.) vtělila do role Inků, ve kterých zůstala

po celé CTH. Netušíme, že už se

poslední rok v klidu brouzdáme k Výrovské

přehradě a běháme po „Svážné“

a netušíme, že tábořiště nám na další

léta zabere nějaká pražská organizace.

Záhadným způsobem byla pronajatá

louka Pozemkovým fondem v Tachově

odprodána organizaci GEMINI s.r.o.,

Praha.

2001

V zimě konáme výpravu na Špičák s ne

příliš hojnou účastí. Oddílová rada má

plnou hlavu starostí, kam se vrtnout na

tábor, protože tábořiště na Výrovském

potoce už není „naše“. „Naštěstí“ se tou

dobou rozpadá oddíl Žlutá střela a my

jeho zbytky (vlčata: Cimbál, Mandík,

Pája, činovník: Šnek) pohlcujeme i s tábořištěm

u Ostřetína. Místo je to na náš

vkus trochu nezvyklé. Byli jsme zvyklí

mít tábor v údolí u potoka. Tohle byla

otevřená louka jen s pramínkem vody

a s výhledem do širého okolí na kravské

pastviny. Trochu nám dělal starosti

vítr, který si několikrát umanul, že nám

vezme kuchyni, ale nakonec vše dobře

dopadlo. Potok zastoupil blízký rybníček

s rezavě hnědou čirou vodou. Asi

dvě stě metrů od našeho tábora vyrostl

tábor smíšeného plzeňského oddílu Žlutá

střelka, se kterou jsme hráli známou

terénní hru „Kulíkárna“. Patojibara tentokrát

připravila téměř divadelní CTH

Nikola Šuhaj – toho ztvárnil br. Pajasan.

Koloritem celého tábora byly endérácké

kloboučky, které sehrály roli loupežnických

kostýmů. Další výraznou postavou

hry byl zlotřilý Kryšpín, kterého obsadil

br. Kiwi.

V září podnikáme první nábory na školách,

protože máme žalostně málo vlčat

a počet dospělých lidí v oddíle přerostl

počet dětí.

2002

Na jaře se účastníme Západočeského

jamboree na plzeňském výstavišti.

Táboříme opět u koňské vesničky Ostřetín.

Počet vlčat je opět přibližně vyrovnán

s počtem dospělých. Malebné

slůvko Mumlava bylo názvem letošní

99

100

CTH. Nechali jsme se inspirovat hudební

skupinou Jablkoň. Hra se tentokrát ponořila

do vodní říše a její otěže pevně

drželi v rukou strážci pramene a tajemní

mniši s píšťalkou.

Na podzim přebírá vedení oddílu od

Marka Lukáše bratr Petr Poláček – Dzin

na slavnostní oddílovce, kam se dostavil

i br. Čingo a další oldskauti a oldskautky

(Blanka, Danajka, …).

Do oddílu se po letech absence (studium

medicíny) vrací br. Puštík a jako porodník

by mohl ovlivnit nábor do našeho

oddílu.

Opět vyrážíme verbovat do škol. Tentokrát

dopadají nábory trochu lépe.

2003

Z jara podnikáme výpravu na Javornou.

V dubnu jedeme na víkendovou výpravu

do ekologického střediska Ametyst,

které jistou dobou sídlilo v Černotíně

u Dobřan.

Už by to asi chtělo nějakou změnu, ale

táboříme opět u Ostřetína. Břímě CTH

tentokrát částečně snímá z beder Patojibary

čerstvá (o to méně vytrvalá)

síla, bratr Puštík a jeho hra s tematikou

burských válek Mafeking. Hra je hezky

zdokumentována a hereckými scénkami

a taškařicemi jen hýří. Závěr tábora Dzin

ozajímavňuje zprávou, že pokládá vedení

oddílu a je třeba zvolit nového vůdce.

Po dlouhých debatách a rozvahách

v týpku i jinde se rozhodujeme, že v září

povede oddíl bratr Tomek Křenek. Má

to obrovskou výhodu, že k jeho osobě

máme bratra dvojče br. Jiřího Křenka,

který ho může v nebezpečných okamžicích

zastupovat a vůdce oddílu bude

chráněn. V srpnu si užíváme roverského

putování v Předšumaví, které poslední

den Bauman, Tomek a Václav završují

heroickým výkonem – pěšky z Velhartic

do Plzně za jeden den (cca 70 km).

Neleníme a podnikáme opět nábory ve

školách. Náborová hra „Dokresli prasátku

ocásek“ konečně sklízí úspěch a nám

nevadí, že „teď ocásek trochu běží za

prasátkem“, protože přijímáme asi jedenáct

nováčků a konečně se z nás opět

stává plnohodnotný oddíl. Každý měsíc

pořádáme jednu výpravu.

2004

V únoru bratr výletář Bauman domlouvá

s místními skauty výpravu do Kašperských

Hor, kde přespáváme v jejich

klubovně na lyžařském svahu. Účast je

natolik hojná, že se část z nás starších

rozhoduje pro přespání ve stanu. Další

akcí je také povedená jarní výprava na

faru do Domaslavi. Nevšední zážitek

nám také poskytnul střediskový výjezd

Postřeliny.

Týden před táborem nám bratr Kuře vypravuje

velmi špatný vtip, že naše tábořiště

u Ostřetína je obehnáno probíjející

ohradou a popásají se na něm krávy.

No, člověk nikdy neví, a proto jsme se

záhy na tábořiště vypravili. Pohled na

kravinci ztřísněnou loučku uvězněnou

v ohradníku nám zkřivil obličeje v bolestný

škleb. Ze zoufalství si říkáme, že

kdyžtak budeme vždycky přelejzat přes

ten ohradník, a že kravince odklidíme…

ale vidíme, že to nikam nevede. Jedeme

hned na úřad do Bezvěrova, kde

nám vydali povolení k táboření. Ještě

komičtější nám připadalo, že hygiena

nám tedy vydala povolení na tábor v

kravské ohradě. Na úřadě v Bezvěrově

nám jakási úřednice sděluje, že starosta

je na dovolené. Nakonec se společnými

silami dopátráváme, že nám už několik

let vydávají povolení na pozemek, který

jim nepatří. Paní úřednice nám nabízí

náhradou „tábořiště“ na zahradě místní

mateřské školky. Ještě večer se schází

u Radka v klubovně krizová rada na záchranu

letošního tábora. Po všemožně

krkolomných návrzích (např. vmáčknout

se na louku ke žluťákům) vychází jako

nejlepší řešení tábořiště u Kosího potoka.

Jediný háček byl v povolení od majitele

louky (majitele se nám nepodařilo

od zimy sehnat). Během jednoho dne

obíháme povolení od lesů a hygieny

a začátkem července jako vždycky jedeme

šťastně na další tábor. Uf, že nám to

ale letos dalo zabrat.

Místo na soutoku Kosího a Kořenského

potoka považuji za jedno z nejhezčích

tábořišť, na kterém jsme kdy byli. Celotáborová

hra si letos vysloužila název

podle hlavní postavy, kterou byl charismatický

děd, tedy DĚD. Na táboře

máme návštěvu, tajemného cyklistu,

který je jedním z pronajímatelů louky

a člen woodcrafterského kmene, který

tuto louku několik let využívá. Včas nám

bylo oznámeno, že příští rok si musíme

najít jiné tábořiště.

V září opět nabíráme několik nováčků

ze škol. Společně se Stříbrnou střelkou

hrajeme hru O plzeňský poklad. Vánoční

oddílovkou jsme se rozloučili s dalším

rokem.

2005

V únoru bratr výletář Bauman domlouvá

s místními skauty výpravu do Kašperských

Hor. Ano, tento rok je vskutku

v čemsi podobný tomu předcházejícímu.

Ovšem my víme, že nikdy nic se neopakuje

úplně stejně. Kašperskohorští

skauti byli vyhnáni z jejich dosavadní

klubovny, která nyní slouží v rámci zrůdně

komerčního a strojového lyžařského

areálu k prodeji piva, párků a jiných pochutin.

Inu, doba jde kupředu. Skauti se

ubytovali v náhradní klubovně o kousek

dál proti sjezdovce. Změna je život. Jistá

změna se během kašperské expedice

odehrála i v našem oddíle. Bráška Pája

po dohodě s námi opustil oddíl. Další

akcí je také povedená jarní výprava na

faru do Domaslavi. Pozorný čtenář jistě

zaznamenal další nenáhodnou podobnost

s rokem 2004. Výpravy do Domaslavi

mají vždycky své výjimečné kouzlo.

Fara dýchá jakýmsi tajemstvím a vane

z ní příjemná energie. Bratříčkové Kasky,

101

Předtáborová výprava v roce 2015

Zleva: Martin, Milda, Tatík, Potkan, Šimon, Honza, Cíba, Cihla, Smích a Hurvínek

104

Křeček a Mlok zde skládají vlčácký slib

na louce u lesa. Mrazivá teplota dodává

slibovému ohni trochu jinou atmosféru

než při táborových „slibácích“.

Propuklo jaro a spolu s ním starosti

o tábor. Tábořiště posouváme o několik

kilometrů proti proudu Kosího potoka

k bývalému Českému mlýnu. Letos shánění

tábořiště nebylo tak dramatické

jako loni, a myslím, že to nikomu nevadilo.

Před táborem ještě podnikáme

s několika odvážnými vlčaty a skauty

(Křemílek, Kotva, Mončičák, Atlet) výpravu

do těchto míst. Celá svita je od

rána do večera bičována neúprosným

vedrem a jen chladivé vody Kosáku

jsou nám útěchou. My alergici si přímo

chrochtáme, protože pan Mička zrovna

svým traktorem žne okolní luka a za ním

se zdvihají obrovské žluté pylové mraky.

Konečně tábor. Všichni to známe,

celý rok na něj čekáme a teď se zdá, že

ten rok byl okamžik. Zase nám ze svého

tracku kyne pan Hauptmann a jeho paní

(snad si to kynutí nevyloží nějak osobně).

A přece je to vždycky jiné. Tentokrát

nám se stavbou pomáhá několik tatínků,

aby věděli zač je toho loket. Na táboře

rychle vlčíme. Není divu, protože celý

tábor je podmalováván skřeky Mauglího,

Baghíry, Balůa, Akély, Rakši, Šedáka,

syčení hada Ká… Zase krásná část roku

za námi. Pro nás, co jsme nastoupili do

pracovního procesu, byl návrat do Plzně

skutečně pecka.

V září opět zahajujeme… a když je září,

tak už jsou vlastně skoro Vánoce, a když

se přehoupnou Vánoce, tak už je vlastně

skoro tábor.

2006

Boby s Fialovou střelou – první vlaštovka

mezi mezioddílovými akcemi, první

plůdek ze setkání vůdců v zasněžené

Železné Rudě. Ne! Není tomu tak. Ono

to tam v té hlavě je. Jen si vzpomenout.

Před touto první vlaštovkou totiž předcházela

jakási nultá vlaštovka, která na

sebe vzala podobu dopoledne v tělocvičně

s Fialovou střelou.

Pátrám dále a již mi na mysli tane další

akce. Masivní akce střediskového

charakteru: Postřeliny poblíž Tišiny

u Kožlan. Z mého pohledu velmi vydařená

akce. Celá Střela se jakýmsi způsobem

sjela na louce u Tišiny, kde tři

dny všelijak zápolila v rámci zajímavých

hříček a zábav, především bojovala proti

černokněžníkovi Pentamorovi. Nerad

bych nějak naši Šedou střelu vyzdvihával

nad ostatní oddíly, ale… tedy chlapci,

v tom mezioddílovém klání jsme jim

všem dali na zadnici. Inu, i takoví umí

být Šeďáci.

Další výraznou záležitost dvatisícešestky

mám spojenou především s osobitým

horníkem, jehož některá slova bych zde

rád zvěčnil: „Zdař Bůh nacházíte se ve

štole Ondřeje Šlika kdo to byl Ondřej

Šlik Ondřej Šlik byl horník který sfáral

v tomto dole to co zde vidíte je důlní

čerpadlo zvané horníky Prase jelikož lá, odříznutá od světa, tůň na koupání,

když čerpalo tak chrochtalo nechci urazit

pány inženýry ale tato rubačka zvaná Je to tu. V šest hodin zvoní budík a já si

romantika k pohledání. Tááák. Tábor!

Bejčák stála za ho a nikdo z chlapů s tim uvědomuji, že je to po roce zase tady.

nechtěl dělat máme mrtvé studené necitlivé

hnáty…“, a tak dále a tak dále. rostí. Kdy nás to omrzí? Asi nikdy… Ná-

Dva týdny zcela jiných neměstských sta-

Čárky a tečky ve větách jsem úmyslně klad táborových věcí poznamenal (mám

vynechal vzhledem k intonaci a rychlosti

řeči Pana horníka. Dokonce jsem bovničku vyvaleným žulovým kvádrem,

chmurné podezření, že trvale) naši klu-

uvažoval o vynechání mezer mezi slovy. který bránil tracku páně Hauptmanna

Zkrátka my, kdo jsme tam byli, víme, a jeho paní v průjezdu. Táboříme opět

že mluvím o výpravě na letošní tábořiště

a ten pán je z hornického muzea že Černošínu), asi o pět kilometrů po

u Kosáku, ale letos trochu jinde (blí-

v Plané u Mariánských Lázní. Hrstka nás proudu. Nebudu zde sáhodlouze, ale

průkopníků se vydala očíhnout terén zajímavě, popisovat táborové dění a vše

na loučku, kde brzo strávíme dva týdny. s tím spojené, poněvadž to přesahuje

Naše louka naštěstí o fous unikla jarním rámec této publikace (tuto formulku

záplavám rozvášněného Kosího potoka,

kterým podlehla okolní zabahněná jen výraznou zvláštnost letošního tábo-

jsem se naučil na vysoké škole). Zmíním

lučiska. Nádhera. Loučka krásně zapadra:

Byly tam s námi celou dobu dívky ze

Pudink a Potkan na Vánoční družinovce v roce 2016

105

106

Martin převáží oheň po vodě na táboře

v roce 2016

Stříbrné střelky. Domnívám se, že přítomnost

obojího pohlaví na loučce výrazně

zkvalitnila tábor. Rytmus cétéháčka

udílel na svůj bubínek charismatický

šaman, který napomáhal v boji proti

mrzké pirátské lůze a spolu s našimi hochy

a lesními lidmi dovedl kmen Bílých

lidí ke svobodě.

Tábor, prázdniny a horké léto za námi.

Řehole začíná. Nástup do školy, do práce

či jinam. Zkrátka nic příjemného, až

na to, že začíná také skautský rok a tedy

další skvostná dobrodružství. Dejme se

do toho. Hned první zářijové dny jsme

podnikli my, starší chlapci, zátah na

základních školách, a jak by řekl bratr

Monti, zase nula mínus. Nabrali jsme,

tuším, devět nováčků.

Na podzim jsme zasáhli do tradice oddílu

tím, že jsme jeli do Kašperek o krásném

babím létě, místo tradičního ledna.

Příjemné…

Co dál? Oddílové jamboree a Knappův

memoriál v jednom skautsky nabitém

dni. Na „Knappáku“ jsme obsadili nádherná

předposlední místa.

2007

Do skautského důchodu daleko, táhneme

tedy tu šedou skautskou káru dál

a jako plod oddílových rad vzniknul jakýsi

táborový cyklus na téma živly (konkrétně

tedy: země, vzduch, oheň, voda).

Skočme tedy zjara na zem a to do Domaslavi.

Tam totiž probíhala výprava na

toto téma a musím říct, že velmi zdařile.

Hráli jsme několik povedených her

a taškařic, které snad obohatily všechny

zúčastněné. Snažili jsme se na naši matičku

podívat z několika úhlů. Jako na

planetu, jako na živel… zkrátka snažili

jsme se jaksi přiblížit jakou řečí s námi

zem mluví a že to není mrtvý objekt, ale

živoucí... ehm… bytost.

Pokračujme živelně dál. Oheň. Když

oheň, tak výprava do Srní. Jeli jsme na

chatu, kterou nám poskytl Kameník (Cíbův

tatínek), který nám vydatně pomáhá

všemožnými způsoby, ať už při stavbě

tábora, či půjčováním Katly neboli

Cíbobusu. Posílám mu tímto nehmotný

dík. Srní se zapsalo asi jako jedno z

nejhezčích míst, kam třiapáďa kdy jela

na výpravu. Nádherné šumavské hvozdy

a roubenka, kterou jsme obývali,

stála uprostřed nich. Oheň prohoříval

celou výpravou jako červená nit, ať už

o něm mluvil čert nebo nukleární fyzik.

Poslední větu si dovolím napsat zcela

bez kontextu: Navštívili jsme pramen

u Hauswaldské kaple. Mně se totiž líbí

vyslovovat pojem „Hauswaldská kaple“.

Blížíme se k táboru. Na předtáborovce

jsem nebyl. Uctím tedy její památku mlčením.

Tábor! (My zasvěcení už se nemusíme

rozňahňávat popisem, co všechno toto

magické slovo znamená. My totiž,… my

totiž víme.) Opět chvilka napětí, bude-li

posicíno. Bylo. Jak bych to jen, heršvec,

tábor je tak dlouhej a mně se to nechce

popisovat… hele podívej se, asi takle.

CTH bylo na rytíře a nakonec to vyhrál

Tatík.

Tak, to jsem poměrně elegantně vybruslil

z popisu tábora. A to už se mi lepí

sníh na boty a skoro po kolena se do něj

bořím, protože už vůbec nejsme na táboře,

ale na výpravě na Křížový vrh a je

listopad. My bobujeme, koulujeme se a

hlavně jsme na vzduchu (což je poslední

živel cyklu). Vybavuje se mi popěvek

výpravy a tím jest: „Je to dobře náhodou,

že nežijem pod vodou, na vzduchu,

na vzduchu, můžem zpívat ejchuchu!“

Mno, hlavně, že si zpíváme, ale vlak

jsme zase dobíhali.

A to byl taky poslední sníh toho roku.

Zima jen nakoukla… A je tu čas vánoční…

2008

Třesk! A hned ten Velký… to byl námět

dalšího výpravového cyklu. Tedy vznik

světa.

Jarní tání nás zaneslo ke Slimom na chalupu

do Kosova. Tam jsme se také začali

zabývat hlubokou a poměrně starou

otázkou vzniku světa. Vynořují se mi

vzpomínky na pana policistu z Borovan,

který byl znepokojen tím, že pátráme po

tom, zda má na kácení v lese oprávnění.

Dál si vybavuji skvěle vycvičeného divokého

kance, jehož silueta na obzoru mizela,

natočil-li se čelem nebo zády, čímž

připomínal kapra. Poslední vzpomínkou

je pak trvalá rýha na podrážce mé levé

prestige, která vznikla bržděním při koloběžkařských

závodech.

„První vodní potvory pak dokonce lezou

na břeh.“ Tak by se snad dal vystihnout

hrubý námět další výpravy k nám na

chalupu do Neuraz. Nebylo snadné sehnat

pár živých trilobitů, brontosaurů

a šavlozubých tygrů, ale nakonec se to

snad povedlo.

Proud času nás žene dál a dál a vyhodil

nás na předtáborové výpravě. Písnička

se opakuje, bude loučka posekaná nebo

ne... Napadá mě, že by z tohoto dilematu

před lety jistě vznikla hezká lidovka

s textem typu: „Éééééééééj, bude posicíííno

a lebo ne, lebo dáme stáááány na

pole… poseč sedláku, poseč nám lůčku,

lebo ti useknu sekérečků ručku…éééééj

poseč lůčkůůůů!“.

107

Martin a Tatík pečou buchty v hliněné peci na táboře v roce 2018.

110

„Byl jsem tak unavený a ospalý, že jsem

se skoro neudržel v sedle. Někde jsem

musel přenocovat. ‘Nejlíp někde, kde

nejsou vlci,’ řekl jsem Pírkovi a myslím,

že v tomhle jsme byli oba zajedno. Kdo

vlastně vyšlapal tu stezku přes hory?

A kdo vymyslel, kudy povede? Museli

ji vést nad takovými strašnými srázy

a kolem nejistých útesů? Kdyby Pírko

udělal jediný chybný krok, oba bychom

spadli do propasti a nikdo by se až na

věky věků nedozvěděl, jak to bylo s Karlem

Lví srdce a jeho koněm.“ Tak to byla

ukázka z knihy Astrid Lindgrenové Bratři

Lví srdce, dle níž se odvíjela celá CTH.

Dokonalý chlapec Jonatán, Suchárek,

Tengil, obluda Katla, Žofka, had Karm,

hostinský Jossi a pohádková Nangijala…

Na tábor jsme jeli opět se stříbrnými

dívkami a naším společným tématem se

staly návštěvy (čtěme temným hlasem).

2009

„Remek, dyť to je Remek. Remku tady

jsme. Remek.“, drmolí podivně ustrojený

mimozemšťan na příchovickém nádraží.

Nenechme se zmást. Pod komickými

převleky se skrývá oddílová rada

(teď konkrétně Medle, Mňaha, Smích,

Šmudla a já – Václav). Bylo to o tom,

že hoši nás mimozemšťany učili, jak žít

tady na Zemi, a my jsme jim za to odhalovali

taje vesmíru. A navíc letos poprvé:

jsme spali pod širákem a koupali

se v řece.

„Nad Postřelínským údolím proletěl

první sluneční paprsek. Ten nejčilejší

kohout v tu chvíli otevřel jedno oko

a spustil svou ranní písničku. Sluníčko

se na sebe rozvlněné podívalo zpříkra

v říční hladině a z vesnických chalup

se ozvalo někde nabručené, někde radostné

ranní zívnutí. Na kostelní věži

odbíjela šestá. Ráno jako každé jiné…

a přece ne tak docela. Starosta už procitnul,

ale ještě chvíli nevstával. Sledoval,

jak se po stropě pomalu šíří oranžové

světlo a jak se po stěnách pohupuje

vzorek záclon. Přemýšlel, co všechno už

obyvatelé Postřelína zažili. Byl u toho,

když se rozhádaly rody Řepáků a Špenátovců.

Vzpomínal na tu chvilku, kdy

při šarvátce zbloudilá střela zasáhla

starého mnicha. Právě na tomto místě

pak vystavěly společně oba rody kostel

a celý Postřelín. Několik let plynul život

poklidně jako tok líné řeky, než nad vesničkou

roztáhl svou černou dlaň čaroděj

Pentamor. Rozpoutal v kraji bouři, jakou

ani ti nejvrásčitější stařešinové dosud

nezažili. Všichni obyvatelé museli společně

napnout své síly, aby zlou moc čaroděje

odvrátili a mohli znovu svobodně

dýchat.“… a tak dále a tak dále. To byly

Postřeliny 2009 o kouzelném mlýnku.

Nerad bych se chlubil, ale podařilo se

nám natočit povedený, téměř celovečerní

film Postřelínský mlýnek. Oskar

již je pravděpodobně na cestě, jestli ne,

tak nás někdo přeplatil.

Následuje středisková výprava Světa vl-

Výprava do Svatého Jana pod Skalou v roce 2016. Na fotce Tatík, Šimon a Milda.

čat (formace světlušek a vlčat), a když žení nepravého faraóna – slaboduchého

středisko tak Střela, a když řeka tak taky Beóna a návrat pravého faraona, který

Střela. Moc nás věru nebylo, ale počasí se skrýval v exilu. Bídák a našeptavač

nám přálo.

Sebeknofru byl nakonec svržen a pravý

faraón usedl na trůn. Konec dobrý

Piš, piš Štětináči dále, už se zase blížíme

k táboru… Sosny ševelí a Kosák bublá. všechno dobré. Opět se to na táboře

V Kořeni potkáváme svérázného ovčáka.

Uléháme v tišině, mám pocit skoro méně než vloni.

stříbřilo dívkami, i když jich bylo trochu

jako doma, ten kraj nás už zná a my Zase září a nástup do nového roku.

známe jeho. Strýc Pepin, co nám vozí Začínáme zapojovat mladou krev, konkrétně

Šmudlovu, Vodníkovu, Smíškovu

věci svou vétřieskou, na nás již čeká za

plotem před svým domkem: „Tři piva a Vítkovu. A nejen krev, celé tyto lidi zapojujeme

do vedení družin.

samozřejmě! Chachacha, tak kdypa

přijedete?“ Je milé, když s vámi někdo V říjnu se konečně realizovala dlouho

počítá, a to i v případě svérázného Pepina.

Po dlouhých poradách jsme jeli na na hrad do Velhartic. Dvakrát se výpra-

plánovaná a několikrát rušená výprava

tábor sice ke Kosímu potoku, ale zároveň

do starověkého Egypta. Neferefre, skoro rušila pro velkou. Bylo nás celých

va rušila pro malou účast, tentokrát se

Menkaure a Semerchet bojovali za svr-

třicet osm, což je počet až nepraktický.

111

Když se tato masa dětí vrhla na bílou

paní, skoro z toho nevyšla živá.

2010

O co déle zima přišla, o to déle odešla.

První akcí roku 2010 je téměř již tradiční

střediskové bobování Světa vlčat. Tentokrát

jsme vzali útokem stráň nad nádražím

v Železné Rudě. Jezdili jsme na

všem, co jen trochu klouzalo a ve všech

tělesných pozicích, které připouštěly

šanci na přežití.

V květnu vede Kotány družinku našich

malých bojovníčků na Závod vlčat

a světlušek k Seneckému rybníku. Obsadili

jsme, tuším, čtvrté místo, takže

pěkná bramborovka. Už tedy nevím,

kolik se účastnilo družstev… ani po tom

nebudu pátrat.

Blíží se tábor. Už se zase vidíme u Kosáku…

vytrženi ze světa starostí, povinností,

školy, práce… a hozeni na louku uprostřed

lesů. Tři týdny zase v jiném světě.

Chystáme se na červnovou předtáborovou

výpravu to tam jít, tak říkajíc,

zkouknout. Od rána leje. Na nádraží ze

stařešin dorážím jen já – Václav, z kluků

jen Milda a Hurvínek. Mandík by dorazil

po obědě. Co teď? Prší a má pršet celý

víkend, účast tak žalostná, že by nikdo

nepoznal, že jsme skautský oddíl na výpravě.

Hutník z výšky smutně sleduje

mé rozpaky. Nakonec výpravu rušíme.

112

„Vzpomínka, co mi nejvíce uležela v paměti, je můj první závod světlušek a vlčat. Do

této doby jsem žil ve světě, že skauti jsme pouze my, co se setkáváme každý týden

v pondělí v naší klubovně. Ale pak byl zlom, kdy jsme, my vlčata, začala být připravována

na pro nás neznámý závod. Intenzivně jsme si opakovali uzle, zdravovědu,

historii skautingu atd.

Konečně nastal den D a my se sešli na místě. Nepřestával údiv, kolik takových kluků

a holek jako já bylo na tomto místě, také soutěžilo, a dokonce to byly také světlušky a

vlčata. Že bychom nebyli jediný oddíl skautů na světě? Vedoucí nás postavili na start

a najednou byl začátek našeho závodu. Běželi jsme k prvnímu stanovišti, kde byla

paní se zlomenou nohou. Paní jsme rychle ošetřili, zavolali záchranku a běželo se dál.

Další stanoviště bylo poznávání květin. Náš úkol byl vybrat kytky, které nejsou jedovaté.

To nám dalo zabrat, ale také jsme vše zvládli. V momentě, co jsme se objevili

na dalším stanovišti, po nás opravdu chtěli zavázat základní uzle, které jsme se na

družinovce učili. V ten moment jsem si uvědomil, že to, co se učíme na družinovkách,

má smysl, reálné využití a byl jsem hrdý, že jsem skaut.

Při vyhlášení jsme samozřejmě nevyhráli, ale já měl stále dobrý pocit z toho, co jsem

dnes dokázal.“

Miloš Pavel – Milda

Holt si počkáme až na tábor. Tam nás

bude víc.

Tábor. Zase jedeme! Strýc Pepin měl

nohu v gypsu. Dokonce odmítal usednout

za volant své „vétřiesky“ a zapřáhnout

vlek pana Hauptmanna. Nakonec

jsme ho však přesvědčili. „To bude bába

zase řvát“, brmlal si pod vousy Pepin,

když gypsem drtil pedál plynu.

Počasí na táboře se dalo vystihnout jedním

slovem: vedro.

Ale to jsme si všický zasejc zablbli. „Abecedýýýýýýýýý!!!“

To byly vlastně body

v letošní CTH. Písmenka do abeced cyrilice,

hlaholice, řecká… Stroj času, srdce

stroje zhmotňoval rezavý vejfuk. To bylo

tak… byli jednou dva bratři – dvojčata.

Rimizak byl zlý a Kárbod dobrý. Rimizak

udržoval svět nemocný a tak nad ním

získával moc. K tomu potřeboval silnou

mafii. Kárbod však jeho temné machinace

prokouknul. Proto ho Rimizak

poslal strojem času do dávné minulosti,

aby ho neobtěžoval svou dobrotou.

Jinoši z Šedé střely se ničeho nezalekli.

S pomocí bylinkáře prof. Frištenského

se neohroženě vydali do minulosti hledat

Kárboda, neboť on jediný ví, jak

uzdravit svět. V minulosti dávali pomalu

stroj času dohromady a tak postupovali

řekou času dál a dál… od dob krvavého

býka, přes časy posvátných dubových

hájů, starých alchymistů, dob Karla IV.,

až přes světové války, komunismus…

Až se stalo něco, s čím Rimizak vůbec

nepočítal. Kárbod se vrátil do přítomnosti!

Rimizakova panika nebrala mezí.

Jeho vláda nad světem nemocných byla

ohrožena… Jak se mohl, k čertu, dostat

zpátky?! Utkal se ve velkém souboji

se svým bratrem Kárbodem na skále…

Rimizak vládl mnoha černými kouzly

a uměl uvrhnout na protivníka nemoc.

Jeho moc však byla dle zákonů přírody

obrácena proti němu samému… Kdo

s čím zachází, tím také schází. Už bylo

jasné poselství ve jménech Rimizak

a Kárbod. Stačilo je přečíst pozpátku.

Kárbod odrazil útoky a Rimizak sám

onemocněl všemi nemocemi, které na

lid posílal a kterými zotročoval i svou

mafii. Nyní ležel Rimizak neschopen

pohybu, vyřízen… věděl, čeho se dopouštěl

a jak bídný byl jeho cíl… bylo již

však pozdě… nebo snad? Ne. Nikdy není

dost pozdě. Bylinkář Rimizakovi doručil

kouzelný lék – živou vodu. Nyní stanul

Rimizak na rozcestí, vydat se směrem ke

zdraví a poděkovat svým zachráncům,

nebo sklouznout zpět do bahna nemocí

a moci. Dlouho seděl Rimizak na skále

a skupina zachránců už se obrátila k odchodu…

v tom se v nitru Rimizaka cosi

pohnulo. Pomalu se zvedl. „Děkuju! Děkuju

vám!“ křičel Rimizak a po tvářích se

mu počaly koulet slzy prozření a pochopení.

Všichni pochopili, i Rimizak. V táboře

se rozpoutala divoká oslava, čaje,

dýza, fet či jak to nazvat. My, co jsme

u toho byli, tak nikdy nezapomeneme…

113

Snílek s táborovým hamburgerem na táboře 2019

116

Cihla a Petr jako zombie na táboře v roce 2019

„Cýrilice, hlaholice, řecká řecká!!! Cýrilice,

hlaholice, řecká řecká!!! CÝRILICE, lo zlomit ani v klubovně homoleckých

podmínkami, které se nám nepodaři-

HLAHOLICE, ŘECKÁ ŘECKÁ!!!! Cýrilice, skautů, protože jejich plynová kamna

hlaholice, řecká řecká!!!… CÝRILICE, nám vypověděla poslušnost.

HLAHOLICE, ŘECKÁ ŘECKÁ!!!!“.

Vánoční oddílovka proběhla tak nějak

Začínáme zase nanovo osvěženi chvilkou

skautského volna. Vedení družin se tění lodiček se svíčkou po řece (Pajasan

tradičně… cukroví, Bingo, koledy, pouš-

ujal (a nyní již mohu napsat, že velmi se při té příležitosti vykoupal...).

úspěšně) roverský čtyřlístek ve složení: 2011

Smíšek, Vodník, Šmudla a Vítek. Předtáborová výprava proběhla klasicky

Začátkem prosince středisková formace na Cíbovo srubu.

Svět vlčat opět uspořádala Mikulášskou Táborová cesta nás zavedla do Nottinghamu

za veleslavným Robinem Hoo-

nadílku. Mikuláš ztratil kouzelnou berlu,

když šel na špacír po Homolce a bez ní dem. Prostě bohatým berem a chudým

nemohl obdarovávat. Naštěstí existují dáváme.

skauti, kteří mu ji pomohli najít. Nadílka

byla poznamenána silně arktickými tradičně… cukroví, Bingo, koledy,


pouš-

tění lodiček se svíčkou po řece.

2012

Výprava do bývalých vojenských kasáren

probíhá za jediným účelem. Předat

oddíl novému nástupci Vojtěchu Hrůzovi

– Smíškovi.

Předtáborová výprava proběhla klasicky

na Cíbovo srubu.

Táborová cesta nás zavedla do Hobitína,

kde začíná příběh našeho známého

hobita Froda. S Frodem, Gandalfem

a zbylými trpaslíky se vydáváme na nebezpečnou

cestu. Jediným cílem je zbavit

se prstenu.


tradičně… cukroví, Bingo, koledy, pouštění

lodiček se svíčkou po řece.

2013


na Cíbovo srubu.

Tábor máme s holkami ze Stříbrné střelky.

Začaly se ale najednou dít hrozné

věci. Vedle na louce se začaly dělat kruhy

v obilí, zmizely natě u brambor, ale

brambory v zemi zůstaly atd. Kdo za to

může? Jednoznačně mimozemšťani.

Náš úkol, jakožto členů tajné služby, je

vypátrat je.




2014


na Cíbovo srubu.

Tábor máme s holkami ze Stříbrné střelky.

V našem antickém Řecku vládnou

tři rody, které proti sobě bojují a snaží

se získat si co největší vliv.




2015

Historicky náš první puťák započal v Holostřevech

a náš úkol byl dostat se do

Plzně. Zvládli jsme to za 3 dny.

Tento tábor jsme v Mafekingu a procházíme

celým životem Roberta Baden-

-Powella a založením skautingu.




2016

Právě jedeme na předtáborovou výpravu

a jdeme zkontrolovat tábor.

Tábor je bohužel pro děti zkrácený o jeden

týden. Druhý týden je už jen pro

oddílovou radu. V den slibového ohně

velmi pršelo, a proto musel proběhnout

v teepee. Při této příležitosti vstoupili

do OR Milda, Šimon a Martin.

První oddílová schůzka byla pro nás velice

důležitá, protože po táboře jsme

udělali ještě jeden slibový oheň. Předali

jsme zde výzvy a odborky splněné rovery.

Smíšek právě zde předal vedení Ondřeji

Šikovi – Šmudlovi.




Tradičně náš oddíl jde 23. 12. na rover-

117

118

skou akci GUMA, kterou všichni doporučujeme.

2017

Protože skautské vzdělání je důležité,

posíláme Mildu a Šimona na rádcovský

kurz, pořádaný naším střediskem. Bohužel

Šimon onemocněl a nejel na něj.

Celý oddíl jedeme na Postřeliny, největší

akci pořádanou naším střediskem.


na Cíbovo srubu.

Na tábor nám přiletěl Malý princ. S ním

jsme obletěli všechny jeho okolní planety

a zakončili jsme to na planetě Zemi

s letcem.

Na středisku proběhla středisková brigáda,

kde se celý náš oddíl zapojil.

Vánoční oddílovka proběhla jako předešlé

roky. Vyznamenali jsme Václava

a Tomka 1. řádem březového lístku za

zásluhy.

2018

Bobovací výprava na Špičák.

Jako oddílová rada jsme se rozhodli, že

si dáme puťák, kde převezme vedení od

Šmudly Jakub Holšán – Mončičák.

Proběhlo oddílové Jamboree, na které

máme i vystavenou vzpomínku v klubovně.


na Cíbovo srubu.

Tábor letos je bez celotáborové hry.

Zkusili jsme si, zda by nám tento koncept

vyhovoval. Zjistili jsme, že sice

máme 1000x více volného času, ale ne

tak velkou radost z finálního produktu.

Máme velmi málo vlčat, proto jdeme

udělat nábor vlčat na základní školu

v Černicích.

Rozhodli jsme se pořádně se starat

o klubovnu, tak jsme nalakovali veškeré

podlahy v klubovně.

Vánoční oddílovka proběhla bez komplikací.

Oddílovku jsme ukončili vyznamenáním

Tatíka, Mildy a Šimona 1. řádem

březového lístku za zásluhy.

2019

Na začátku nového roku jsme si my, jako

oddílová rada dali výpravu do Českého

Švýcarska. Domluvili jsme si s pražským

oddílem holek společný tábor na naší

louce a parádně jsme si vyčistili hlavu.

Zde jsme oficiálně přijali nástupkyni Any

Barys. Netrváme na změně pohlaví.

Naše první výprava nás zavedla na Špičák,

kde jsme si pořádně zabobovali

a užili hromadu srandy.

Všichni jsme se dohodli, že je potřeba

udělat spoustu práce na klubovně,

a proto jsme si udělali speciální víkend

na naší klubovně. Rovnou jsme výpravu

spojili s oddílovou brigádou. V neděli

nám dokonce přijeli pomoci i rodiče.

Tuto výpravu se poprvé setkáváme s oddílem

holek, se kterými pojedeme na

tábor. Jedeme do Svatého Jana pod Skalou

a zde je program úplně našlapaný.

Učíme se ošetřovat zraněné, vydali jsme

se na naučnou výpravu atd.

Právě jedeme na předtáborovou výpra-

Ráno po přepadu na táboře v roce 2019

120

vu a jdeme zkontrolovat tábor.

Přijíždíme na tábor a při příchodu nás

přepadla parta zombie. Naštěstí nás zachránili

lidi z blízkého tábora, kteří nás

přijali i mezi sebe. Pokoušíme se najít

lék a ten nás zavedl až k Vlčí hoře, kde

jsme potkali doktora, který za tím celým

stojí.

Na tomto táboře byl předán oddíl nové

generaci a Miloš Pavel – Milda se stal

naším novým vůdcem.

První družinovku jsme spojili s výpravou,

která byla opět na naši klubovnu.

21. září se na naší klubovně odehrálo

oddílové Jamboree, kde se potkali členové

napříč generacemi.

Na druhou výpravu jedeme k Martinovi

na chatu. Už ve vlaku jsme se dostali

do počítačového světa a ocitli jsme se

v počítačové hře, která se každou chvíli

změnila na jinou. Například Angry birds,

Counter strike, …

S Šimonem jedeme do Karlových Varů.

Zde jsme s pražským oddílem holek.

Cíba nás vzal na jednodenní výpravu na

Radyni.

2020

Začátek tohoto roku jsme začali hned ve

velkém stylu. Sešli jsme se v krojích na

naší klubovně a pořádně to oslavili.

Bohužel není sníh, a proto jsme nuceni

zrušit bobovací výpravu.

Huráá, výprava se uskutečnila a jedeme

do Chebu. Výpravu má na starosti

Martin a zařídil nám skvělou klubovnu

kousek od nádraží, takže každou chvíli

pozorujeme okolní vlaky. Abychom nebyli

jen zavřeni na jednom místě, jdeme

se projít na známý chebský hrad. Večer

Barča a Cihla dostali březové lístky za

zásluhy.

Bohužel nás zastihla hrozná situace.

Přišel koronavirus do ČR a my musíme

pozastavit skautskou činnost na dobu

neurčitou.

Koronavirus pomalu ustupuje a dovolí

nám jet na tábor. Hned co jsme na tábor

dorazili, potkali jsme několik německých

vojáků, kteří nás odvedli do koncentračního

tábora. V koncentračním táboře

nás ale našel člověk z budoucnosti, který

nám podrobně popsal, že budoucí

vláda, složená zejména z jedné organizace,

vyhlásí válku jiné civilizaci a tím

pádem vyhladí celou populaci. Naštěstí

to můžeme vrátit tím, že se dostaneme

do doby kamenné, kde celý začátek této

špatné organizace utneme a zařídíme

tím přirozený vývoj, který této chybě zamezí.

Je tu však malý háček. Stroj musí

mít dostatek paliva, abychom mohli

odcestovat až do pravěku. To palivo je

artefakt, určující danou dobu. Proto

jsme do stroje dali nacistickou helmu,

která nás přenesla jen do první světové

války. Věřili byste tomu? Zde jsme

pomohli T. G. Masarykovi založit ČSR

a odcestovali zas dále. Další zastávka

byla v průmyslové revoluci, kde jsme

pomohli Jamesovi Wattovi sestavit par-

ní stroj. Příští zastávka byla ve středověku.

Nic zajímavého se nedělo, dokud

nás v noci nevzbudili verbíři, kteří nás

donutili zapsat se do královské armády.

Po nesčetných soubojích a bitvách

jsme dorazili konečně do pravěku. Zde

jsme museli naučit pravěké lidi rozdělávat

oheň a každý z nás si vyrobil svůj

primitivní nástroj. Poté už zbývalo jen

zvolit náčelníka nového kmene. Všichni

zájemci o náčelníka byli hozeni na jedno

místo v lese a v určitém území měl každý

12 hodin na to zůstat jako poslední

živý. Naším velkým náčelníkem se stal

bratr Pou. Nového náčelníka jsme museli

pořádně uvítat velkou hostinou, na

kterou pozval i zbytek našeho kmene.

Na tomto táboře vstoupili do oddílové

rady bratr Pudink, bratr Oliver a bratr

Jirka.

121

Slibový oheň na táboře v roce 2020

122


šedá střelka

2000

Hned začátkem února zavádíme v našem

oddíle novou tradici – jarní tábor.

Trávíme jej na chatě Švýcarák v Novohradských

horách. Na 3. března jsme

do areálu kluboven v Českém údolí pozvali

všechny bývalé členky oddílu. Bylo

to zajímavé ohlédnutí po deseti letech

činnosti a hezké setkání s příjemnými

lidmi, kteří mají s Šedou střelkou kus

společné minulosti. Za vydatné pomoci

roverského kmene Šambala se stejně

jako v předchozích letech ujímáme organizace

nově okořeněného Zeleného

víkendu.

První tři červencové týdny trávíme

na nové loučce poblíž Javorné v šumavských

hvozdech. Celotáborová hra

nás tentokrát zavedla zpět do středověku,

do přemyslovských Čech za vlády

Václava II. Třetí týden nás opustili ti nejmladší

(světlušky a vlčata), kteří byli na

skautském táboře většinou poprvé v životě,

a tak jsme této příležitosti využili

k náročnějšímu skautskému programu.

V tradičním Memoriálu Jožky Knappa se

podařilo hlídce roverek vybojovat zlato.

2001

O jarních prázdninách vyrážíme již podruhé

v historii oddílu na Švýcarák do

Novohradských hor, pro změnu v doprovodu

spřátelené Modré střely. Jaro

proběhlo hlavně ve znamení příprav

skautské hlídky na Svojsíkův závod. Píle,

kterou skautky této věci věnovaly, při-

Tábor Indiáni v roce 2003

nesla své ovoce hned v okresním kole.

Tam ani v krajském kole v Jablečně se

nenašel nikdo, kdo by naši hlídku v počtu

bodů překonal.

Letní tábor inspirovaný Foglarovými hrdiny

z klubu Rychlých šípů se konal opět

u Zejbišského dvora blízko Javorné. Čtrnáctidenní

tábor doplňoval krátký puťáček

pro skautky po vlastech českých,

při němž jsme navštívily tábory Zelené

a Modré střely. Na konci „tábora Rychlých

šípů“ se stala ještě jedna významnější

změna – Hana Poláčková – Pony,

z níž se nám po jarních volbách do střediskové

rady stala vůdkyně střediska,

předala vedení oddílu Kateřině Trčkové

– Montě.

V září nás čekalo ústřední kolo Svojsíko-

123

124

Přepalování provázku nad potokem na táboře Indiáni v roce 2003

va závodu v Dolní Dobrouči. V konkurenci

těch nejlepších hlídek z celé republiky rověkého Egypta. Začátkem dubna se

královny Kleopatry a dalších postav sta-

jsme skončily na moc hezkém devátém účastníme celostátní akce Junáka Den

místě. Na říjnovém Knappově memoriálu

za náš oddíl startovalo celkem pět hlí-

vysíláme poprvé v historii oddílu vlčác-

otevřených kluboven a o týden později

dek, nejúspěšnější byla hlídka skautek, kou hlídku na Závod vlčat a světlušek.

jež se umístila na druhém místě. Bronz Umísťuje se na velmi slušném třetím

si odtud odnesly hlídky vlčat a stařenek místě, jen o fous od postupového místa.

a staříků.

Tábor trávíme opět na Šumavě, tentokrát

ale na jiném místě nedaleko Chval-

Předvánoční víkend jsme strávili společně

s Modrou střelou na Šukačce poblíž šovic a společně s hochy z Modré střely.

Javorné.

Celotáborová hra nás zavedla do starého

Egypta. Na tomto táboře nás byl po

2002

Hned v lednu jsme uspořádali pro děti dlouhé době úctyhodný počet. Z našeho

oddílu se nás zúčastnilo 37 táborníků

z borských základních škol odpoledne

plné her Z pohádky do pohádky. Jarní a z Modré střely 21 táborníků. Celkem

prázdniny trávíme do třetice všeho dobrého

i zlého na Švýcaráku v Novohrad-

okolo 65 lidiček. Na tomto táboře vznik-

tedy 58 lidí. Jednu chvíli nás bylo ale i

ských horách, tentokráte ve společnosti la první družina skautů – Rysové.

Nový skautský rok jsme zahájili v září

oddílovkou. Přibylo spoustu nováčků

a je nás něco kolem 60 skautíků.

10 světlušek, 14 vlčat, 8 skautů,

10 skautek, 8 roverek a 8 činovníků.

V říjnu se opět účastníme Knappova

memoriálu a celkem úspěšně. Světlušky

čtvrté, vlčata druhá a poslední (dvě

hlídky), skautky páté, roverky třetí, staroušci

osmí. V říjnu jedeme na výpravu

do Plas, které se účastní rekordní počet

lidiček - 36. Skauti se účastní střediskové

hry Pán prstenů. Prosincová výprava

nás opět zavádí na Javornou na Šukačku,

kde opět s Modrou střelou trávíme

předposlední víkend před Vánoci.

2003

Jarňáky jsme strávili na Kovářově. Letní

tábor byl indiánský, a dokonce nám tam

přijel Jáni tatínek na koni. Tábořiště bylo

tento rok zcela přeplněné, protože jsme

na něm byli společně s Modrou střelou

a bylo nás tam snad kolem osmdesáti.

Jezdili jsme v kánoích přes potok, rozdělávali

oheň na vodě, pořádali jsme módní

přehlídku obleků z přírodnin, vyráběli

kamarády ze slámy, stříleli z luku, ochočovali

zvířata a plnili zkoušky Omako.

Míra, Sojky tatínek, se za naší skromné

podržtažkové pomoci pouští do stavby

našeho altánku, což je kuchyně během

tábora a po zbytek roku sklad materiálu.

Do teď jsme mu vděční, že ho máme.

V roce 2003 byl ve vlčácké družině založen

Řád bílého vlka a v něm po celé

dva roky vzkvétal dům čarodějů a dům

mágů a s nimi jejich symbolická zvířata

ještěrka a havran.

2004

Řešíme zapeklitý případ, kdy se nám

ztrácí na táboře věci a objevují se zásadně

na jednom konkrétním místě. Slavní

detektivové jako například komisař Javert,

Marlow, Drsný Harry a další přijíždí

do tábora a snaží se této záhadě

přijít na kloub. Pod nohy se jim pletou

malí cucáci, kteří ale postupně zlepšují

své schopnosti až v lecčem své „vzory“

předčí a záhadu vyřeší.

Letos bylo velkým hitem Diabolo, které

několik dětí téměř nepustilo z ruky.

Během jedné z výprav s Jáňou do okolí

měly děti velké zážitky z ochutnávání

rostlin. Takovou pikantností byl fakt,

že v divadelních představeních tohoto

roku bylo nadměrné množství mrtvol,

což ale do celého detektivního tábora

docela zapadalo. Na náš tábor letos

dorazila i televize ZAK, aby si natočila,

jak vypadá náš tábor a jak se v něm žije.

Dostali jsme totiž dotaci od Plzeňského

kraje na podporu programů, které se týkají

třídění odpadů.

Učinili jsme pokus a vytvořili jsme dotazník

pro rodiče, abychom systematickým

způsobem získali zpětnou vazbu na

naši činnost.

Oddíl se předával do rukou Jany Marunové

– Meruňky a Marka Ottise – Fridexe.

125

Tábor Afrika v roce 2005

128

Coeducated Song na táboře v roce 2005

2005

V únoru jsme se rozjeli až do Mentaurova

u Litoměřic, abychom tam strávili

jarňáky. Sněhu tam příliš nebylo, ale

to nevadilo. Nechali jsme se inspirovat

knihou Terryho Pratchetta Nohy z jílu

a děti měly mimo jiné i možnost si po

nějaké době koupit golema, R+R, který

jim musel plnit veškerá přání, což nebylo

zejména některým golemům úplně

po chuti a tuším, že došlo v příběhu ke

vzpouře. Udělali jsme si též výlet do nedalekého

Terezína.

V létě jsme se přesunuli na dva týdny do

Afriky, kde jsme plnili náročné zkoušky

a museli jsme se vyrovnávat s pohromami,

které na nás sesílal zlý šaman. Nakonec

se ukázalo, že nás jen celou dobu

společně s náčelníkem zkoušel a byl

hrdý, že jsme obstáli. V průběhu tábora

proběhl první ročník Chvalšovice Festu,

při němž zazářily takové hvězdy jako

skupina Žluté kuře nebo Už jde Jakub.

Slibový oheň nás téměř udusil, protože

jsme byli v teepee, vše bylo mokré

a oheň strašně kouřil. Mokrá varianta

slibového ohně v teepee už nikdy nebyla

znovu prosazena, protože ti, kteří

to zažili, už to nikdy nedopustili. Během

třetího tábora, který byl už jen pro skauty

a skautky, jsme rozjeli táborovku na

námět oblíbené hry Citadela a někteří

hráči i dnes vzpomínají, že to byla jedna

z těch, které si nejvíce užili.

Do vedení oddílu se pouští Jindřich Hejna

– Čilpan s Naďou Kratochvílovou.

2006

Na jarní tábor jsme jeli do Dolního Žandova,

což byla ve skutečnosti expedice

za dobytím severního pólu. Lyžovali

jsme na dřevěných lyžích, vařili si na

sněhu, oblékali se do neskutečných vrstev

oblečení a podobně.

„Vzhůru na palubu,“ kříčí kapitán a my

všichni musíme na svá místa. Každé

ráno napínáme plachty a na noc zas vykasáváme.

V rámci tábora plujeme společně

s Modrou střelou jako loupeživí

piráti po mořích. Zpíváme z nově vyrobených

zpěvníčků a z důvodu vytrvalých

dešťů musíme kolem našich velkých stanů

kopat odvodňovací kanálky. Oprav-

„Dostali jsme ve vlaku uzenou

makrelu v obalu, abychom ji opatrovali

jako naše jediné jídlo. Hned

jsme s ní začali šermovat, protože

tak pěkně držela tvar. Po několika

ranách se nám rozpadla a už tak

pěkně ten tvar nedržela. O pár dní

později jsme se vydali do sněhové

pláně a museli jsme tu samou

makrelu chytit na udici a následně

opéci na ohni, který jsme si museli ve

sněhu rozdělat. Vzhledem ke stavu

makrely jsme opékali už jen hlavu.

Moc jsme se tehdy nenajedli.“

Petra Ungrová – Myška

Jarní tábor 2005, Dolní Žandov

du jako na moři. Bláto se používá jako

bitevní munice. Také jsme si postavili

potní chýši, která byla silným zdrojem

zážitků pro skauty, skautky, rovery, rangers

i vedoucí. Roveři si také plnili své

roverské zkoušky. Dle zvyku modráků

se každý večer hraje fotbálek. Proběhla

též velká zdravotnická hra, kdy jsme se

snažili ošetřit zraněné po velkém útoku

mimozemské civilizace.

Puťák po šumavských hájích a loukách

byl krásný, ale někteří členové na něj

mají velmi útrpné vzpomínky, že se nic

nehrálo a moc chodilo.

Proběhla také legendární výprava do

Veletova u Kolína, kde proběhla velká

noční bojovka v kukuřici.

Oddílové vedení přebírá Naďa Kratochvílová

s Olgou Zítkovou – Olinou.

2007

Rok 2007 se nese v duchu oslav 100 let

skautingu. Nejprve jsme se jako jeden

z oddílů z Plzně aktivně zapojili do

Tábor Piráti v roce 2006

129

Nástup na táboře Piráti v roce 2006

přípravy programu v rámci slavnosti

skautských šátků v Praze. Naše skautky

a skauti si adoptovali Barbados a ten na

Staroměstském náměstí v Praze prezentovali

hrou veřejnosti a ostatním skautům

z celé České republiky. 1. srpna

2007 jsme na Přimdě společně s Modrou

střelou přivítali vycházející Slunce

a o několik hodin později vstoupili do

nového skautského století. Střelenou

střediskovou párty století jsme si pak

užili v roli organizátorů programu pro

světlušky a vlčata ze střediska. Rok se

vyvedl i z pohledu našich roverů a rangers,

kteří si založili vlastní družinu, jež

se nyní podílí na vedení oddílu.

Na jarním táboře jsme zakotvili v Táboře,

kde skauti v noci převáželi zraněného

Jonýse v nákupním košíku do nemocnice

přes celý Tábor. Neměli jsme s sebou

auto. V jedné zatáčce ho dokonce téměř

vyklopili nebýt pohotového George,

jenž jej zachytil v pádu. Na cestě zpět jel

Jonýs sanitkou, protože paní doktorka

jej nechtěla nechat jet zpět v nákupním

košíku, což bylo osudné skautům,

kteří byli odchyceni městskou policií.

Bylo velmi obtížné celou situaci vysvětlit,

když s nimi nebyl vedoucí. Nahlásili

tedy jeho jméno, bydliště, telefonní číslo

a museli odpřísáhnout, že košík vrátí.

Policisté dokonce vyhrožovali tím, že si

to přijedou zkontrolovat. Nepřijeli. Hráli

jsme tam také famfrpál a hodně Říši

snů.

Letní tábor jsme uskutečnili společně

s Modrou střelou na jejich tábořišti

v Bezdružicích, což bylo po dlouhé době

na jiném tábořišti než u Chvalšovic. Teď

už víme, že to bylo i na dlouhou dobu

naposled. Oba oddíly si společně prošli

Peklem a Rájem v příběhu podle

Otakara Batličky. V potoce jsme si hráli

na vojáky. Natočili jsme videoklip do

střediskové soutěže Klapka. V noci nás

přepadli a sebrali nám vlajku, protože

hlídku si vzali dva kluci, kteří se kasali,

že budou hlídat celou noc, ale spánek je

kolem čtvrté přemohl a v tu dobu došlo

k přepadu.

2008

Na první pohled by se mohlo zdát, že

jsme rokem 2008 propluli poklidně, užívajíce

si tradiční akce a výpravy. Ovšem

na pohled druhý musíme konstatovat, že

rok 2008 byl i rokem změn a nevšedních

zážitků. Jednou z těch tradičních akcí

byla jarní výprava, opět s Modrou střelou.

Na „Švýcaráku“ v jižních Čechách

jsme v rámci rodinných klanů zkoušeli

projít záludnostmi života v nové zemi.

Během jarní výpravy došlo i na předání

vedení oddílu Olze Zítkové – Olině

a Martinovi Jonášovi – Jonýsovi.

Jaro bylo vůbec nabité akcemi, stihli

jsme střediskovou bitvu o Prsten, sázení

stromků i národní jamboree Klíč. A to už

se jaro pomalu přehouplo v léto a léto

znamená tábor. Vrátili jsme se znova

na naše tradiční tábořiště ve Chvalšovi-

131

132

Putování v Českosaském Švýcarsku v roce 2008

cích a tam zažili báječné dobrodružství Bonboniéra. A také společně oslavili Vánoce

na faře v Bukovci.

se strojem času a hledání konstruktéra

stroje času – Ing. Šroubka – v minulosti. 2009

Tábor byl také pro naše skauty a skautky V roce 2009 se Šedá střelka nepotýkala

začátkem s jejich Cestami Zemí, Vodou s žádnými nepředvídatelnými událostmi

či Ohněm, zkrátka jsme všichni začali a příjemná překvapení převažovala nad

s novými skautskými stezkami. Po táboře

sebrala ještě desetičlenná skupina ní pokračuje ve své činnosti i v dalším

těmi nepříjemnými. Současné vede-

zbytky sil a vyrazila s batohy na zádech roce. Během roku jsme se také snažili

na puťák do Českosaského Švýcarska, vylepšit naši skromnější bilanci sportovních

akcí, ať už běžkami na jarní výpravě

kde se mnozí učili pískat, což vedoucím

lezlo po nějaké době dost na nervy. Ti nebo víkendovou cyklo výpravou na Nepomucko.

Podařilo se nám také uspět

nejdrsnější z nás pak po puťáku odjeli

na skautské kurzy Oikos a Odyssea. v soutěži V přírodě s přírodou vyhlašované

Krajským úřadem a náš táborový

A na podzim naše světlušky zjistily,

že mají důležitý úkol v říši skřítků, víl projekt obsadil druhé místo.

a nymf. Z vlčat se naopak stali rytíři Jarní tábor se uskutečnil v Jáchymově,

a byli také slavnostně pasováni u rotundy

ve Starém Plzenci. Rok 2008 za-

sněhožrouta, abychom zastavili ubývání

kde jsme pomáhali mámě Yetti porazit

končilo skoro celé naše vedení mlsáním sněhu.

nejen čokolády na činovnickém setkání Tábor v Holubinkách byl rozhodně je-

den z nejbláznivějších všech dob a pro

mnohé také nejlepším ze všech. Hned

během první hry, kdy o výsledcích celé

náročné hry rozhodl hod kostkou, to

vyšlo jasně najevo. Houbařská sezóna

v malé vesnici vrcholí a všichni chtějí

mít nejlepší úlovek. Rodiny tedy zuřivě

hledaly houbičky, aby v úplném závěru

zjistily, že v nohách hub se nachází velké

tajemství. Poslední den celého tábora

proběhly svatby, což byl jeden další velký

podraz, protože svatbou se změnilo

příslušenství k rodině, takže ti, co do posledního

dne vyhrávali se docela snadno

najednou propadli a naopak. Tato

akce vyvolala mnoho emocí.

Podzim 2009 byl pro nás ve znamení náborů

a startu celoroční hry.

2010

Rok 2010 byl pro Šedou střelku rokem,

kdy hlavní výchovnou činnost již realizuje

roverská družina Čunčátek. Roveři,

mladí a zkušení lidé, kteří prošli skautskou

výchovou, se aktivně podílejí jak

na oddílových akcích, tak i na akcích pro

veřejnost. Příkladem může být březnový

Maškarák, kde s dalšími oddíly připravili

zábavný program pro skautské i neskautské

děti, nebo zářijová akce Skauti

dětem v Českém údolí. Dále se někteří

věnují humanitárním akcím jako je Kapka,

Vánoční stánek, Postavme školu

v Africe atd. Přes veškerou činnost pro

veřejnost se však náš oddíl i nadále soustředí

na kvalitní výchovu mladých lidí,

stejně jako tomu bylo i v předchozích

Tábor Houboví lidé v roce 2009

133

134

20 letech činnosti. K tomuto výročí a na

jeho počest jsme uspořádali oslavu,

kde se sešel celý náš oddíl, a svoji návštěvou

nás poctili i bývalí členové oddílu.

Během roku jsme uskutečnili řadu

výprav a táborů, z nichž nejdůležitějším

je ten letní, který trávíme na Šumavě.

Po celý rok probíhala hra na motivy putování

Středozemí a celá cesta vyvrcholila

na táboře v Chvalšovicích. Prsten se

nám i přes nápory skřetů podařilo donést

do hory osudu. V třetím týdnu proběhl

arabský den, kdy jsme byli vtaženi

do arabských zvyklostí, kuchyně a dokonce

i jejich oblečení. Hrát fotbal v turbanu

a arabských šatech, které jsou jako

noční košile, byl opravdu silný zážitek.

Zajímavostí byla výprava do Klatov, kterou

jsme uskutečnili společně s klatov-

Tábor BANG! v roce 2011

skými skauty, a do paměti se zapsala

městská hra, kde Myši běhal v plynové

masce a Jonýs s Klíštětem zase v celotělovém

protichemickém obleku. Této

zajímavosti si všimla i městská policie

a nestačila se divit.

2011

Rok 2011 byl úspěšný pro celý náš oddíl,

který měl v tomto roce více než padesát

členů. Skauti vyhráli okresní kolo prestižního

Svojsíkova závodu a naše družina

skautek se dokonce probojovala až

do kola celorepublikového. Počet členů

ve všech družinách narostl a družina

Světlušek se dokonce musela rozčlenit

na dvě podskupiny, které mezi sebou

během roku soutěží. V uplynulém roce

jsme také uskutečnili mnoho výprav jak

do přírody, tak do měst. Mezi ně patřila

návštěva krásných Mariánských Lázní,

vandrování po Jizerských horách nebo

účast na festivalu deskových her. Jako

obvykle jsme spolu také oslavili Vánoce,

prožili jarní prázdniny a neodmyslitelným

vrcholem roku byl jako vždy

náš tábor na Šumavě, který se nesl ve

westernovém duchu a strávili jsme jej

opět s oddílem Modrá střela. Karetní

hra Bang se mastila téměř každou volnou

chvilku. Klid tábora narušovaly duely,

které byly mezi pistolníky na denním

pořádku.

Jarní tábor proběhl v Kralovicích se Zelenou

střelou na téma Dinotopie.

2012

Rok 2012 byl úspěšný pro celý náš oddíl,

který měl v tomto roce více než padesát

členů. Kromě družinových schůzek,

které probíhaly jednou týdně, se každý

měsíc konala minimálně jedna výprava

nebo jiná akce. Během roku 2012 jich

bylo v celém oddíle přes 30. O jarních

prázdninách jsme se jako piráti vydali

do města Nymburk a oddíl byl svěřen

Kláře Čapkové – Klíštěti a Barboře

Cimlerové – Bajče a opět Martinovi Jonášovi

– Jonýsovi.

Vlčata se zúčastnila Závodu světlušek

a vlčat a na svatého Jiří jsme s plzeňskými

skauty slavili 100 let českého skautingu.

Uspořádali jsme také výpravu pro

členy oddílu a jejich rodiče, sourozence

a kamarády, na které jsme se vzájemně

Tábor Karla IV. v roce 2013

o něco lépe poznali a užili si spoustu zábavy.

V prosinci jsme společně oslavili

oddílové Vánoce na třídenní vánoční

výpravě. Projeli jsme se též na cyklovýpravě,

kde jsme řešili záhadu ukradené

modré karbunkule.

Letní tábor jsme strávili na tábořišti na

Šumavě. Jako vždy jsme spali v podsadových

stanech, které jsme si sami

postavili, pili vodu, kterou jsme si sami

přivezli z vesnice, a vařili na dříví, které

jsme si sami zpracovali. Letos se naším

táborem prolínaly příběhy starých řeckých

bájí, jejich hrdinů a bohů. Na tábor

se nám podařilo získat dotaci za projekt

V přírodě s přírodou, který jsme podali

na Krajský úřad Plzeňského kraje.

V létě jsme se pustili do oprav naší

klubovny a budeme v nich pokračovat

135

Tábor Kocourkov v roce 2014

138

hned, jakmile poleví zima. Těšíme se, že

naši klubovnu zvelebíme a že bude o to

příjemnější v ní trávit společný čas.

2013

V roce 2013 se počet našich členů dále

rozrůstal a dosáhl počtu 58. Kromě družinových

akcí proběhlo i několik (již tradičních)

oddílových akcí. Jarní prázdniny

jsme strávili v okolí základny Vávrovka

u Veselí nad Lužnicí. Snažili jsme se

odvrátit stavbu mezigalaktické dálnice,

která byla naplánována právě přes naši

planetu. Po několikaleté pauze byl tábor

uspořádán na dobu celých jarních

prázdnin a tento koncept se nám velmi

osvědčil.

Letní tábor jsme pak jako obvykle strávili

na šumavském tábořišti poblíž vesnice

Chvalšovice. Jelikož je nám toto místo

blízké, trápilo nás poškození křížku na

přilehlé louce. Pod vedením Jonýse se

však podařilo křížek, zrekonstruovaný

panem kovářem Štruncem, vrátit na

své místo v téměř původní podobě.

Letošním tématem tábora byl středověk

a kromě záchrany korunovačních

klenotů Karla IV. se děti blíže seznámily

se stromy a včelami – tato druhá část

tábora vznikla v souladu s projektem

V přírodě s přírodou, na který jsme získali

dotaci od Krajského úřadu Plzeňského

kraje. Po dvou týdnech strávených

na šumavské louce jsme se vydali na

týdenní expedici do Rychlebských hor.

Tato akce byla určena již jen členům ve

skautském a vyšším věku. Závěr roku

a Vánoce jsme s oddílem strávili v Holostřevech

na příjemné víkendové vánoční

výpravě.

Světlušky se zúčastnily závodu Malé

mlsné opice. Společně s vlčaty si pak

užily zábavu na Maškaráku. Skauti

a skautky se v dubnu zúčastnili okresního

kola Svojsíkova závodu a umístili se

na 4. a 3. místě.

Stále probíhá oprava a zvelebování naší

klubovny – na jaře a na podzim proběhly

celooddílové brigády a opravám jsme

se věnovali i přes léto. Na jaře bychom

se chtěli pustit do oprav interiéru.

2014

Uši i nosy nám červenaly zimou, ale

i přesto jsme se v lednu vydávali na výpravy

do přírody. O jarních prázdninách

jsme vyrazili na týdenní jarní tábor do

Novohradských hor. Tento rok se k nám

přidaly také holky ze Stříbrné střelky

a kluci ze Zelené střely. Moc jsme si to

spolu v tak velkém počtu užili. Rozkvetlá

a zelená příroda nás lákala ven, a tak

jsme se na jaře vydávali na výpravy a závody.

Speciální akcí pro skauty a skautky

byla Cyklovýprava, díky které jsme

objevovali krásné kraje snáze a rychleji

než pěšky. Každé dva roky se také koná

velké setkání všech oddílů našeho střediska,

na kterém jsme ani letos nemohli

chybět. Na konci května jsme se s botkami

a občas i trochu bez nich vydali

na jednodenní výpravu s rodiči do okolí

Švihova. Mohli jsme si spolu hrát a povídat

a byli jsme za tu příležitost rádi, protože

takových není během roku mnoho.

Letošní celotáborovou hru připravovali

vůbec poprvé naši roveři sami, a tak byl

náš letní tábor provázaný příběhem popleteného,

veselého a přátelského městečka

Kocourkov.

Největším úkolem tohoto roku bylo odvodnění

klubovny, do kterého jsme se

pustili na začátku srpna. Znamenalo to

navezení a přemísťování 20 tun štěrku,

1,5 tuny obrubníků, 2 tun písku, zapojení

mnoha vedoucích a dokonce i jednoho

malého bagru. Nový skautský rok

jsme zahájili střediskovým Víkendem

plným objevů a řadou družinových výprav.

Náš oddíl se v roce 2014 opět rozrostl

a dosáhl počtu 61 členů.

2015

Během tohoto roku jsme si prožili

mnoho dobrodružství. Jedno z největších

začalo na týdenním jarním táboře

v Hostinném. Snažili jsme se poskytnout

pomoc hrstce přeživších v postapokalyptickém

světě promořeném radiací.

Dobrá zpráva, svět se nám podařilo

zachránit. Na letním 14denním táboře

jsme se naopak přesunuli hluboko do

minulosti a stali se vikingskými bojovníky

a bojovnicemi. Po poslední vybojované

bitvě jsme se vydali se staršími

skautkami a skauty na týdenní putovní

tábor po krásách šumavských.

A pak přišel opět podzim, který jsme ale

letos věnovali něčemu netradičnímu,

oslavě 25 let oddílu, kam kromě stávajících

členů přišlo mnoho členů bývalých.

139

Oslava 25 let oddílu v roce 2015 v Českém údolí

140

Celý den vládla příjemná přátelská atmosféra

napříč generacemi, a dokonce

jsme měli možnost si projít jednotlivá

období oddílového života na speciální

audiovizuální výstavě. Podzim byl letos

zvláštní i tím, že byl první zkouškou pro

nové a mladé vedení oddílu, oddíl přebírá

Tomáš Knížek – Tygr, Matěj Rott – Bob

a Klára Kozáková – Kostelníček. Zvládli

to skvěle, včetně vánoční výpravy s nadílkou.

Během roku se nám také podařilo

opravit podlahu v klubovně a sesbírat

úspěchy v tradičním celorepublikovém

skautském závodě. Obě naše družiny

postoupily do krajského kola a dívčí dokonce

do ústředního.

2016

S rokem 2016 jsme vylétli vzhůru ve

vzducholodi na jarní tábor přes Alpy, Al-

Vánočka v Rokycanech v roce 2017

jašku i Himaláje. Jaro ale přineslo ještě

druhý takový let vzhůru, když se podařilo

světluškám probojovat do krajského

kola ZVASu, a pak o pár měsíců později

se dostaly až do celostátního kola. V létě

jsme plánovali, že opět vzlétneme, tentokrát

na tábor na Maledivy. Cestou ale

letadlo havarovalo a my jsme ztroskotali

uprostřed oceánu. Trvalo dva týdny, než

se nám podařilo dostat pryč, a tak jsme

na zbytek roku raději s létáním přestali.

Pustili jsme se do zemědělničení a pomáhali

jsme stříhat, odčervovat a vážit

ovce. Na podzim jsme se pustili do naší

klubovny, vyměňovali jsme lino, koberce

i světla, dokud nás od práce nezahnala

zima. Oslavu Vánoc, na kterou jsme

se tak těšili, nám málem překazila ledová

královna, naštěstí jsme se jí srdnatě

postavili, a Vánoce i konec skautského

roku jsme oslavili jak se patří. Nakonec

možno snad jen dodat, že nových skautů

stále přibývalo, a tak jsme rok 2016

ukončili s přesně třiapadesáti dětmi.

Z vedení oddílu odchází Tygr, chopí se

jej Matěj Rott – Bob s Klárou Kozákovou

– Kostelníčkem.

2017

Rok 2017 jsme hned v lednu zahájili novoroční

sněhovou oddílovkou. Koncem

zimy jsme se ještě během jarních prázdnin

vydali alespoň na malý výlet, aby

nám nebylo líto, že se jarní tábor zrušil.

Společně jsme si v dubnu zahráli na hraničáře

a o měsíc později jsme se ještě

ve větším počtu sešli na výpravě s rodiči

a kamarády na Chlum. Družinky skautů

a skautek se zúčastnily okresního kola

Svojsíkova závodu, skauti postoupili do

kola krajského. Víkend před táborem

jsme si společně zapracovali na táborové

louce, abychom pak měli kde stavět

stany.

Dva týdny tábora jsme strávili křižováním

Karibiku a po různých ostrovech

jsme hledali stopy, které nás dovedou

k obrovskému pokladu. Třetí týden tábora

byl putovní. Vydali jsme se s bačou

sehnat jeho ovce, přitom jsme se

podívali do Moravskoslezských Beskyd,

na Ivančenu a vyšplhali jsme na nejvyšší

Výprava s rodiči v roce 2019

141

142

vrcholky tohoto kraje. Během podzimu

jsme jezdili na výpravy a tábor si připomněli

alespoň promítáním fotek a videí.

Poslední společnou akcí v roce 2017

byla vánoční výprava do Rokycan, kde

jsme si zazpívali koledy, ochutnali cukroví

a rozdali dárky.

2018

Jarní tábor jsme prožívali v duchu Zlatého

kompasu na Švýcaráku, kde jsme

uvízli autem v bahně a museli nás vytáhnout

dobří domorodci. Byl po dlouhé

době zase sníh a tak jsme uspořádali

velké závody v bobování a hráli naši oblíbenou

hru na lišku a zajíce.

Letní tábor proměnil naše tábořiště

v kouzelnickou školu. Šest kolejí se

společnými silami snažilo zastavit proradného

Grindewalda. Velmi populární

byly kouzelnické souboje. Učením nových

kouzel mohli čarodějové postupovat

do vyšších úrovní a metali tak silnější

zaklínadla.

Na podzim jsme s celým oddílem vyrazili

na základnu Bílý orel, kde jsme se

vžili do poválečné doby, kdy jsme se

snažili překročit hranici Československé

socialistické republiky. Vánoční výprava

se uskutečnila na faře v Železné Rudě,

udělalo se rekordních 100 řízků a 15 kg

bramborového salátu a vše se jako obvykle

snědlo.

2019

Rok 2019 jsme tradičně zahájili novoroční

oddílovkou. O jarních prázdninách

jsme se vydali na jarní tábor, kde jsme

zachraňovali havarovaného francouzského

letce v době 2. světové války.

Skauti a skautky se v dubnu zúčastnili

Svojsíkova závodu, ze kterého dívčí

hlídka nakonec postoupila do krajského

kola. V květnu jsme si udělali výlet

se všemi rodiči k řece Berounce a hned

o týden později nás jako cyklisty přivítalo

okolí Karlštejna. V červnu jsme se

radovali ze třetího místa skautek, které

si přivezly z krajského kola Svojsíkova

závodu v Rokycanech. Také jsme si zamakali

na táborové louce, abychom

měli na táboře kde bydlet. Dva týdny

letního tábora jsme pak prožili v duchu

příběhu Hobit. Pustili jsme se také do

výměny střešní krytiny našeho altánku,

protože na některých místech již

propouštěla vodu a některá prkna jsme

museli nahradit novými.

Třetí táborový týden byl putovní v okolí

řeky Střely. Na podzim jsme si tábor připomněli

oddílovkou a promítáním fotek

a videí. Celý rok jsme zakončili vánoční

výpravou na základně Bílý orel, kde

jsme si zazpívali koledy a předali dárečky.

Potom jsme zamávali do foťáku prskavkami

a těšili se, kolik dobrodružství

nás čeká v dalších letech.

2020

Rok 2020 byl poznamenán omezením

činnosti z důvodu krize způsobené nemocí

Covid-19. Přesto jsme se odvážili

uspořádat letní tábor, na který nám

hned druhý den přijela hygiena a chtěla

ho zakázat, protože nám chyběla příjezdová

cesta. Přes všechna omezení se

nám povedlo zasvětit mnoho zaklínačů

a čarodějek a zachránit s nimi svět před

nájezdy nebezpečných stvoření. Ačkoliv

na konci se ukázalo, že stvoření nám

nechtěla ublížit, ale jen zoufale hledala

protilék na nemoc, která řádila v jejich

světě. Soucit v zaklínačích a čarodějkách

zvítězil, a tak jim pomohli protilék vyrobit.

Na táboře se v letošním roce předávalo

vedení do rukou Zuzany Švejcarové –

Zelí a Jakuba Kovaříka – Lvíčete.

Stříhání ovcí na táboře v roce 2020

143

Služba v kuchyni na táboře v roce 2013

146

53. klub kmene dospělých

šedá střela

Činnost klubu seniorů 53. oddílu se

skládala jednak z pravidelných setkání

rozplánovaných na celý kalendářní rok

a dále z akcí domlouvaných na těcto setkáních

podle aktuální situace. Účast na

pravidelných schůzkách byla do 20 členů

klubu. Mezi domluvené akce patřily

zejména účasti na výstavách a výlety

v dosahu železnice nebo automobilů.

Účast na těchto schůzkách byla různá,

obvykle 5–10 členů klubu.

Někteří členové 53. klubu se zúčastnili

pravidelných národních oldskautských

jamboree v Miletíně, oldskautských lesních

škol a dalších vzdělávacích aktivit.

Členové klubu si na svých pravidelných

schůzkách opakovali skautské dovednosti

a připravovali a uskutečňovali

výpravy do přírody (Dostupná Šumava

atp.), návštěvy galerií, muzeí, hradů

a zámků. Scházeli se na chatách a chalupách

členů klubu.

Nezapomínali na kontakt s pokračujícím

oddílem a navštěvovali své mladší bratry

na letních táborech, na vánočních

oddílovkách. Přispěli do programu vypravováním

o svých prožitcích v oddílu.

Společně uspořádali již několik oddílových

Jamboree – svolali skauty, kteří

prošli v mládí 53. oddílem Šedá střela.

Bohužel do tohoto pravidelného řádu

zasáhl nepříjemně Covid-19, protože

řada z pravidelných i domluvených akcí

se musela zrušit. I tak však navzdory

tomu soudržnost klubu nebyla narušena.

147

148

54. chlapecký oddíl (později klub)

modrá střela

2000

V únoru se oddíl vydává na jarní tábor

na Kovářov u Lipna. Tábor probíhá po

desáté na tábořišti u Úterského potoka

pod Bezdružicemi, jeho tématem je Zlatá

horečka. Hráči staví železnici, vynášejí

náklady do Chilkootského průsmyku

a podstupují další těžké zkoušky, aby si

na konci mohli vyznačit svůj claim a hledat

zlato. Po prázdninách přebírají vydávání

oddílového časopisu Modrá Dakota

roveři. Z důvodu personální nouze

probíhají schůzky vlčat spojené s vlčaty

Šedé střelky pod vedením br. Čilpana.

Vánoční výprava je společná s Šedou

střelkou a směřuje do základny Šukačka

na Javorné. Díky příznivým klimatickým

podmínkám se oddíl vydává ještě před

koncem roku zahrát si hokej na zamrzlém

Boleveckém rybníku.

2001

Rok zahajuje oddíl opět bruslením na

Boleveckém rybníku, pak je na dva

týdny činnost utlumena vyhlášenými

chřipkovými prázdninami. Jarní tábor je

společný se Šedou střelkou na základně

Švýcarák v Novohradských horách. Letní

tábor probíhá na motivy knihy Divokým

pohořím Sajanu o prozkoumávání nepříliš

známé části Ruska. Bratři Bingo,

Vařečka a Nick se vydávají na středoevropské

jamboree Carpathia 2001 v Maďarsku.

Podzimní výpravy směřují na

Pístov, tradičně do konventu v Plasích

a vánoční výprava je opět na Javorné na

Šumavě. V létě se Očumun účastní Evropských

skautských konferencí v Praze

a na podzim je zvolen do Náčelnictva

Junáka. Po celý rok probíhají rekonstrukce

a opravy na klubovně. V průběhu

skautského roku 2001/2002 vychází

časopis pro členy vlčácké smečky – Vlčí

stopou.

2002

V lednu vyráží oddíl na dnes již legendární

výpravu na Svárožnou na Šumavě.

Sněhu je tolik, že je problém se k základně

probojovat, na základně nejsou

k dispozici plné plynové bomby, aby se

dalo topit a vařit, takže je nutné první

noc a ráno improvizovat než roveři dovezou

na zádech a v zápřahu za sebou

plné plynové bomby. Jarní tábor oddíl

nepořádá, ale velikonoční prázdniny tráví

na základně Ligy lesní moudrosti na

Filipově Huti. Oddíl se aktivně zapojuje

do organizace a příprav Západočeského

jamboree. Tábor probíhá společně se

Šedou střelkou pod Chvalšovicemi na

Šumavě, tentokrát na téma Mafie. Na

podzim probíhají výpravy do Prapořiště,

Plas a před Vánoci na Javornou. Poprvé

se oddíl připojuje také k JOTI – Jamboree

on the Internet, vydává výroční

zprávu a spouští oddílové stránky. Na

přelomu roku se Fridex účastní Světového

jamboree v Thajsku.

2003

Oddíl v tomto roce opouštějí někteří

starší roveři a začíná být cítit určitá po-

149

150

Předávání vedení oddílu v roce 2003

třeba změny. Oddíl se potýká s úbytkem

členů. Vůdce oddílu Petr Vaněk – Permoník

odjíždí na půlroční studijní pobyt

do Berlína, větší zodpovědnost za vedení

oddílu tak přechází na generaci stávajících

roverů. Jarní tábor probíhá na základně

na Filipově Huti, v dubnu se koná

výprava do Bílé rokle, kde je vynalezeno

tzv. slepé frisbee. Před prázdninami

oddíl vyrábí větší sadu nových podsad,

které budou zapotřebí pro tábor na Šumavě

společně se Šedou střelkou. Tábor

vedou roveři Vařečka, Fridex a Chip. Celotáborová

hra je Alvarez. Oddíl si na táboře

vyrábí táborová trička metodou savování.

Na podzim se snaží oddíl nabrat

nové členy pomocí náborové akce „Za

pokladem kapitána Flinta“. V listopadu

2003 pak Permoník při slavnostním

ceremoniálu v kapli kláštera v Plasích

předává vedení oddílu Martinu Kykalovi

– Vařečkovi.

2004

V březnu se účastníme našeho oblíbeného

hokejbalového turnaje Chlupatý

tenisák. V dubnu pořádáme nábor nových

členů s názvem Odpoledne malých

indiánů a ještě stihneme vyrazit na

netradiční výpravu na kolech. V květnu

se vydáváme na mezinárodní setkání

Intercamp na Sycheráku. Na jaře před

táborem probíhá renovace tábořiště

v Bezdružicích, kam se oddíl opět po

dvou letech vrací. Je zbourána stará

kuchyně a postavena konstrukce na novou.

Celotáborovou hru si užijeme v duchu

legendy o Pánu prstenů. Na podzim

se ještě účastníme lakrosového turnaje.

2005

V únoru si vyzkouší několik členů oddílu

na víkend zimní táboření v tee-pee na

tábořišti v Bezdružicích. V březnu se vydáváme

na víkendovou výpravu do Prahy.

Na konci dubna si užíváme Západočeské

jamboree. V květnu jsme se vydali

na výpravu na základnu Čtvrtníkův srub.

Letní tábor probíhá na našem tábořišti

v Bezdružicích a celotáborová hra nás

přenese do doby rytířů kulatého stolu.

2006

Na jarní prázdniny jede oddíl se Šedou

střelkou na skautskou základnu Maděra.

Opět se účastníme Chlupatého

tenisáku. Tábor probíhá opět se Šedou

střelkou na Šumavě. Po táboře se ještě

vydáváme se skauty na středoevropské

skautské jamboree Orbis. Na podzim

jedeme na výpravu do lanového centra

do Dolních Polžic. Do Vánoc ještě

stíháme Ovík (přespávání na klubovně)

a zimní výpravu na Čtvrtníkův srub.

2007

Na klubovně probíhá oprava prohnilé

podlahy v jedné z místností. Jarní prázdniny

absolvujeme společně se Šedou

střelkou v Táboře. Oddíl se účastní turnaje

Chlupatý tenisák (1. místo) a lakrosové

ligy (2. místo). Tábor probíhá

opět společně se Šedou střelkou, tentokrát

na tradičním oddílovém tábořišti v

Bezdružicích. Tématem tábora je Peklo

a ráj.

2008

V dubnu jedeme na výpravu dobývat

Hradeckou skálu. V květnu vyrážíme

na české národní jamboree Klíč v Plzni.

I v letošním roce se účastníme zápasů

plzeňské lakrosové ligy. Na tábor jedeme

do Bezdružic společně se skautským

oddílem Zálesák. Celotáborová hra nás

přesune do pravěku na motivy filmu

Rrrrrr.

2009

Cíle výprav v tomto roce často určovala

hra geocaching. Oddíl se opět účastnil

plzeňské lakrosové ligy, která se v tomto

ročníku výrazně rozrostla o nové

týmy a tím se stala zajímavější. Společně

s oddílem Bílý albatros navštívil náš

oddíl oblíbenou základnu Pístov u Mariánských

Lázní. Tábor proběhl se stejným

partnerem v Hrádku u Sušice. Na táboře

jsme se přesunuli do starověkého Řecka

a mohli tak zažít putování hrdiny Odyssea

do rodné země. Během tábora

jsme se vydali na hrad Kašperk a navštívili

jsme i aquapark.

2010

Na tábor jsme opět jeli do Bezdružic

společně s Bílým albatrosem. Téma tábora

Hvězdná brána.

2011

Poslední rok činnosti oddílu jako dětského,

poslední společný tábor se Šedou

střelkou na Šumavě.

Za roky 2010 a 2011 už za sebe oddíl

Vztyčování stožáru na táboře na

Úterském potoce v roce 2007

151

152

„Tábory se Šedou střelkou jsou

pro kluky z Modré střely dodnes

nezapomenutelné. Na táborech

s námi, dle jejich slov, často trpěli

hlady. „Modráci“ měli každý rok

na táboře zabijačku a Alena jim vyvařovala

samé vdolečky, vaječnice

a řízky. Pověstné jsou také jejich

závody v jedení. Pak chudáci jeden

rok jeli s námi a museli si vytrpět

jídla jako fazolky na kyselo s bramborem

nebo ovesnou kaši. Jo kdyby

s námi jezdili v letech 1997–2000,

kdy jsme mívali dost často tábory

částečně vegetariánské, asi by hlady

opravdu umřeli.“

Jana Marunová Pohlová – Mery

nedodá ani zprávu do výroční zprávy

střediska.

2012

Na začátku roku se oddíl přeměňuje

z důvodu nedostatku mladších členů

na roverský kmen. Ti mladší členové,

kteří v oddílu zbývají, přecházejí do

Šedé střelky. Kmen pomáhá s organizací

a průběhem Postřelin 2012 a s realizací

tábora Šedé střelky. Účastní se turnaje

v hokejbalu Chlupatý tenisák, kde končí

na druhém místě. Opět se pracuje na

klubovně a další místnost se přetváří na

útulnou klubovničku. V tomto roce umírá

jeden z posledních žijících členů oddílu,

který pamatuje skauting ve 40. letech

– Emanuel Červený – Mánek.

2013

V roce 2013 započaly práce na odizolování

klubovny. Členové oddílu pomáhali

s pořádáním tábora Šedé střelky.

2014

Oddíl se kromě velké práce na klubovně

(odizolování 22 tun štěrku, malování, lakování

atd.) účastní na podzim znovuobnoveného

Knappova memoriálu, který

je pořádán 13. klubem OS Bílá střela.

Postavíme dokonce dvě hlídky. Semafor

se trénuje i v dětských pokojích. Ve stejném

měsíci opouští, bohužel, tento svět

i první vůdce oddílu br. Jan Judl – Joki.

Členové oddílu se účastní posledního

rozloučení s ním ve Slaném. Po nějaké

době obnovujeme tradici vánočních oddílových

schůzek.

2015

V červnu se oddíl schází na oslavách

70 let existence oddílu. Při čtení z družinové

kroniky Kamzíků z poválečného

období s překvapením zjišťujeme, že

oddíl existuje již od roku 1939. V létě

pomáháme na táboře Šedé střelky a na

podzim hlídka oddílu vítězí v Knappově

memoriálu. Před Vánoci se scházíme na

vánoční schůzce.

2016

Na jaře se rozhodujeme zkulturnit bývalé

tábořiště u Bezdružic. Strháváme

starou konstrukci kuchyně a rušíme

veškeré pozůstalé stavby i uskladněné

staré podsady. Ze zachovalého materiálu

dáváme hromadu krajin vedle táboří-

címu oddílu Hiawatha a část odvážíme

do klubovny na topení. Na podzim oddíl

obhajuje vítězství v Knappově memoriálu.

2017

Pomáháme s pořádáním Postřelin. Na

podzimním Knappově memoriálu se nepodaří

zvítězit potřetí za sebou a získat

tak štít navždy. Před Vánoci se koná již

opět tradiční vánoční oddílovka.

2018

V průběhu roku 2018 jsme navštívili třeba

Moravský kras, udělali si pár výletů

na kolech a vyřádili se v aquacentru.

V létě jsme udělali několik grilovacích

akcí s menšími brigádami a před Vánoci

jsme se opět sešli na oddílovce.

2019

V roce 2019 chtěl náš klub oslavit 80 let

existence 54. oddílu Modrá střela. Nakonec

z oslav sešlo, tak v roce 2024

oslavíme 85 let. O prázdninách někteří

členové klubu pomohli na táboře Šedé

střelky. Na podzim jsme vyslali dvě hlídky

do Knappova memoriálu a s odstupem

dvou let jsme se stali opět vítězi

a vrátili štít do střediska. Před Štědrým

dnem jsme se sešli na tradiční Vánočce.

Jedna smutná událost nás v roce 2019

ale přece jen potkala. Navždy nás opustil

nejstarší člen našeho oddílu, bratr Jiří

Patočka – Dan.

2020

V lednu přebírá vedení klubu Václav Vrzák

– Tarzan.

153

Vítězství na Memoriálu Jožky Knappa v roce 2015

Prolézačka na táboře na Úterském potoce v roce 2004

156

54. dívčí oddíl (později klub)

stříbrná střelka

Stříbrná střelka, nejmladší oddíl našeho

střediska a také na dlouho jediný

ryze dívčí oddíl Střely. Historie Stříbrné

střelky se začala psát 10. března roku

1993. Oddíl založily ve trojici Andrea

Svobodová (Šímová), Radana Součková

(Vrzáková) – Radka a Lenka Kučerová –

Sojka při 54. oddílu Modrá střela. Tehdy

ještě dost rigidní pravidla, tři roky po

obnovení skautingu, nenahrávala vzniku

smíšeného oddílu nebo koedukaci.

Zázemí a podporu z počátku svého působení

proto dívčí oddíl požíval u „modré

čtyřiapadesátky“. Později po zániku

2. oddílu Bystřina oddíl získal klubovnu

vlastní, kterou obývá dodnes.

Komorní oddíl co do počtu členek i atmosféry

při akcích se mezi lety 1999

a 2010 rozrostl o dvacítku stálých účastníků

akcí i táborů, nikdy však přes třicet

a ne více než tři družiny ve všech

skautských věkových kategoriích světlušky–skautky–rangers.

Nejsilnější členskou

základnu měl oddíl mezi lety 2003

a 2005 a po roce 2007. Od roku 2015

měl oddíl naopak nejmenší množství

členek, na kvalitě programu to ale neubíralo.

Komorní počet dětí i činovnic ve

vedení nahrával blízkým, až rodinným

vztahům a vřelosti. Úzké vazby a vzájemná

pouta členek trvají dodnes.

STŘÍBRNÁ JE BARVA NAŠE, PŘÁTELSTVÍ

VŽDY CHRÁNÍ NÁS!

„Nikdy nezapomenu na nalezení

skutečného pokladu v lese v hlíně při

stavění bunkru.“

Bezdružice, 1993

Eliška Velkoborská – Plužík

Společné skautské roky s pravidelnými

družinovými schůzkami v Českém údolí

vždy vrcholily na letních táborech,

zpravidla 14denních, zprvu a ke konci

společné s jiným oddílem (v letech

1993–1999 na „Úteráku“ s Modrou

střelou, později se Šedou střelou na

Kosím potoce), v nejsilnějších letech

a před transformací na kmen dospělých

samostatnými tábory, třebaže na sdílené

nebo vypůjčené louce od Šedé střely

nebo Šedé střelky. V roce 2003 přebrala

vedení oddílu Dana Singerová (Lukášová)

a díky přátelství se Šedou střelou

podnikla Stříbrná střelka historicky

první samostatný tábor v Holostřevech.

Následné roky 2003–2006 lze nejspíše

považovat za vrcholné co do objemu

činnosti, tvůrčího ducha a počtu členek

oddílu, který se opíral o sílu početné

a velmi soudržné družiny rangers (dnes

tranformované do družiny „Baobab“).

Později se ve vedení oddílu vystřídala

ještě Lenka Vrabcová a Jana Tomková,

které oddílu předaly kus sebe a věnovaly

mu srdečnou a zodpovědnou péči.

Roky začátku nového milénia byly ve

znamení přirozeného hledání podo-

157

158

by dívčího skautingu v moderní době.

Stříbrná střelka se vždy, v úctě k historii

a základům skautingu, opírala o lásku

k přírodě a čistotu ducha, současně se

snažila ve svém programu odrážet moderní

přístupy k výchově a vytvářet pro

členky oddílu takový program, který je

pro dívky a mladé ženy rozvíjející, přínosný

a poutavý, i když se opírá o staré

skautské ideály, aplikované častěji do

programu klučičích družin. V programu

Stříbrné střelky se hojně vyskytovala

přírodovědná a přírodně-ochranářská

témata, rukodělná a tvůrčí činnost,

také zdravověda a dramatická výchova

(účastnily se tradičně Divadelního

odpoledne Žluté střelky), zaměřovaly

„Nezapomenu asi nikdy na svoje Tři

orlí pera, stejně tak i na ta Pipourova...

Na strach z prvních hlídek, ale

i tajné 'vyžírání' kuchyně. Velmi silným

zážitkem je slibový oheň na posledním

stříbrném táboře na Kosáku

při svitu úplňku a v pečlivě připraveném

kruhu života, který jsme celé

odpoledne dělali s Pipi a Mlokem.

A taky pečení chleba ve vyhrabané

díře na malém táboře na Šumavě...

Ten se tak povedl! Nezapomenutelná

je taky voda na nádobí, pokud

člověk přišel s ešusem na umytí moc

pozdě.“

Michaela Tolarová Kuťáková –

Myšule

se na týmové hry a rozvoj komunikačních

dovedností, zapojovaly komunitní

kruh – sdílení a učení se pravidlům diskuse,

členky spojovala láska k turistice a

pohybu v přírodě. Tradiční výpravy, jako

např. Apriliády, doplňovaly Zimní oddílové

hry a výpravy se speciálními tématy

podle knižních předloh, zpravidla

jedenkrát v měsíci, nechyběla Oddílová

hra ve městě, detektivní hry, oblíbené

čajové a deskovkové dýchánky. Družinové

schůzky kromě běžného programu

zaměřeného na skautskou průpravu doplňovaly

každou třetí schůzku v měsíci

návštěvy kulturních a jinak zajímavých

míst, minikurz etikety, společné pečení

vánočního cukroví a potěcha seniorů

v domově důchodců aj. Oddíl byl vždy

otevřený zapojení přátel a rodičů, nebál

se experimentovat (např. oblíbené

táborové bahenní zápasy), osobní zkušenosti

vedení oddílu byly hbitě „přetavovány“

v inspirativní program s mezinárodním

a jiným přesahem jako např.

Bear Grylls.

Oddíl se pravidelně a aktivně (i v přípravách)

účastnil střediskových srazů Postřeliny

(2009, 2012, 2014, 2017), stejně

tak akcí oblíbeného Světa vlčat, Stresky,

rádcovských a jiných kurzů, poskytoval

silnou podporu středisku, Vánočnímu

stánku „Skauti dětem“ a dalším charitativním

a jiným akcím pro veřejnost. V srpnu

2016 se zástupkyně oddílu Andílek

a Mráza zúčastnily Středoevropského

jamboree CEJ Wroclaw.

V roce 2013 oddíl oslavil 20 let svého

působení oddílovým jamboree, současné

i bývalé členky zavzpomínaly spolu

se svými rodinami a přáteli čtením zápisů

z kroniky a vzpomínek, za zvuku

Mlokových strun si u ohně společně

zazpívali oblíbené oddílové i jiné písně

a zasadili oddílový „Stříbrný strom“, jinan

dvoulaločný.

Poslední společné Stříbrné Vánoce jako

dívčí oddíl spolu členky oslavily 19. prosince

roku 2016. V roce 2017 se oddíl

mladších členů transformoval na kmen

dospělých členů. Aktivní světlušky,

skautky a rangers Stříbrné střelky od té

Apriliáda v roce 2009

doby a k velké radosti oldskautek skautují

v rodině 52. oddílu Žlutá střelka,

která je přijala s otevřenou a skautsky

vřelou náručí, Markéta Mrázová – Mráza

dokonce v roli zástupkyně vedoucí

oddílu. Využívají klubovnu Stříbrné

střelky k družinové činnosti a s dvojitým

číslováním na svých krojích dělají čest

odkazu a historii dívčí čtyřiapadesátky.

Stříbrné „dámy“ kolem roku 2015 založily

družinu „Baobab“, s větší či menší

frekvencí se scházejí, podnikají kratší

exepedice - např. Šumavský Everest,

Vinná stezka do Rakouska aj., účastní se

obnoveného „Knappáku“.

159

162


Zelená střela

Do nového tisíciletí vstoupil náš oddíl

pod vedením Davida Koury – Dodýše.

V letech 2002 – 2006 vedl Zelenou střelu

Petr Doležel – Jety, od roku 2007 ji

na dva roky převzal Adam Šimek – Iky

a v letech 2009–2012 Jan Bláha – Bill.

Jety se pak vrátil k vedení na jaře 2012

a vůdcem je dosud.

Na vedení oddílu se dále významnější

měrou kromě výše jmenovaných podíleli

zpočátku Milan Kamen – Bizon, Ondřej

Bluma – Hurvínek, Tomáš Vrabec –

Malíček, Lukáš Šlehofer – Šlehy, Ondřej

Fiala – Skokan, Martin Štěrba – Agi,

Karel Vrba – Mašinka, Jiří Hlinka – Sirka,

Jan Diviš – Bivoj, Viktor Davídek – Viking,

v pozdějších letech až do současné

doby Jakub Richter – Fretka, Marek Fiala

– Bobr, Marek Chaloupka – Mário a

Jan Zikmund – Lišák. Jedná se o odchovance

oddílu, kteří začínali ještě v 90. letech

často jako vlčata či mladší skauti.

Stálým příznivcem oddílu zůstává bývalý

vůdce z 90. let Petr Basl – Těpa.

Je třeba zmínit i několik dospělých žen

a dívek, které zanechaly stopu v našem

jinak výhradně chlapeckém oddíle a pomáhaly

s jeho vedením: Anna Janíčková,

Lenka Ferusová – Skříťa, Barbora Cimlerová

– Bajča, v posledních letech Pavlína

Doleželová – Pawlee a Markéta Lupáčová

– Maggie. Až na posledně jmenovanou

se jednalo o přítelkyně či manželky

členů oddílu.

Naše klubovna se již od roku 1992 na-

V údolí Střely v roce 2000

chází na Borech v Českém údolí. Během

let jsme ji postupně dokončovali a zvelebovali

(pobití pláště prkny, nové okenice,

mříž, vnitřní obložení palubkami,

obklad stropu).

Na tábory jezdíme od roku 1995 na stejné

místo nedaleko Bystřice u Bělé nad

Radbuzou. Přes rok zde zůstává pouze

dřevěná táborová kuchyně s kamny. Na

naše tábořiště nedáme dopustit, ačkoli

se od jiných skautských tábořišť dosti

významně liší. Netáboříme totiž v údolí

163

164

Zima na Filipově Huti v roce 2005

potoka, ale na kraji mírně svažité louky

pod vzrostlým smrkovým lesem. Našich

obvyklých 15 stanů nestavíme do

typické podkovy či kruhu, ale do jedné

řady vedle sebe. Ještě o kus dál stojí táborové

týpí, v němž pořádáme čajovny,

zpívané a jiné večerní programy. Lesem

hned za kuchyní protéká menší potůček,

jehož vodu zadržujeme v hrázi a máme

tak dostatek užitkové vody. Jako zdroj

pitné vody využíváme nedalekou lesní

studánku.

Naše tábory trvají pravidelně 16 dní (od

soboty do neděle). Ústředním tématem

je vždy celotáborová hra, obvykle na některé

aktuální téma (film, kniha), které

kluci znají a které je baví. Dáváme si záležet

na kostýmech jednotlivých postav,

které děti během etap hry potkávají

(radí jim, bojují s nimi, zadávají jim úkoly).

Některé etapy se odehrávají v táboře

či jeho těsné blízkosti, častěji ale

družiny vyrážejí na delší či kratší pouť

okolím tábora, kde plní různé úkoly. Závěrečná

etapa pak prověří jejich nabyté

znalosti, zvlášť důležitá je pak orientace

v mapě. Trasa vede totiž neznámým terénem

v místech, kam se účastníci během

tábora obvykle nedostanou.

Tábor zdaleka není jen o hraní celotáborové

hry. Podstatou skautského táboření

je především schopnost postarat se

sami o sebe. Kluci si musí umět naštípat

dříví, zatopit v kamnech, uvařit s pomo-

cí dospělých jídlo pro celý tábor, přivézt

vodu, zajistit noční hlídání a samozřejmě

postavit a zbourat celý tábor. Kromě

toho hodně sportujeme, hrajeme lesní

hry, učíme se zálesácké praxi, znalostem

přírody nebo zdravovědě. Zájemci plní

po celý tábor některou ze čtyř zkoušek,

prověřujících jejich otužilost, vytrvalost,

sílu nebo logické myšlení.

Od září do června se scházíme na družinových

schůzkách v klubovně, které

trvají obvykle dvě hodiny. Tradicí je, že

skautskou družinu vede rádce ve věku

v rozmezí 14–17 let, družinu vlčat pak

spíše starší roveři či dospělí. Do roku

2005 jsme měli tradiční tři družiny Rysové,

Kamzíci a Ostříži. Poté jsme je kvůli

nedostatku členů museli zredukovat na

dvě. Vlčata si podržela tradiční název Ostříži,

skauti experimentovali s názvy jako

Vikingové či Wormsíci. V době, kdy jsme

bojovali s nedostatkem členů, jsme dokonce

zkoušeli vést družinu v rámci školní

družiny na 4. ZŠ v Plzni a poté na ZŠ ve

Zbůchu. V letech 2014-2017 jsme měli

pouze jedinou „družinu“ Vlků, kterou

vedl přímo vůdce oddílu Jety. V současné

době se na Borech scházejí vlčata –

Ostříži a skauti – Kamzíci a v Červeném

Hrádku družina Vombati. O tom ale až

později.

Během školního roku pořádáme řadu

dalších akcí. Zpočátku to byly pravidelné

každoměsíční oddílové schůzky v klubovně

(vždy v pátek odpoledne) a dále

1–2 výpravy měsíčně, obvykle jednodenní

a pouze několik tradičních vícedenních

(v zimě Javorná či Filipova Huť,

v červnu výprava do Bělé na tábořiště).

Až do roku 2012 jsme pořádali vánoční

nadílky v klubovně, méně často též mikulášské.

V letech 2005-2009 jsme vyráželi

na vodu se spřáteleným vodáckým

oddílem Kotva. Část jarních víkendů zabrala

účast na závodech či střediskových

akcích. Postupně jsme zvyšovali počet

vícedenních výprav a v současné době je

pořádáme takřka výhradně, a to obvykle

okolo sedmi do roka. Naproti tomu

celooddílové schůzky v klubovně jsme

zcela zrušili. Mezi naše tradiční a hojně

navštěvované akce patří pětidenní podzimní

prázdniny na konci října, dalším

specifikem jsou Závěje – víkendové akce

roverů a oddílové rady, spojené s plánováním

činnosti. Nechyběli jsme na žádném

ze Západočeských jamboree ani na

národním jamboree Klíč v roce 2008.

V letech 2001–2008 a nově 2018–2019

jsme se účastnili mezinárodního tábora

Intercamp v různých zemích Evropy.

Pokud jde o zmiňované závody, naším

největším úspěchem byla účast

v ústředním kole Svojsíkova závodu

v roce 2001 a postup do krajského kola

v roce 2003. Na Závodě vlčat a světlušek

v roce 2006 jsme se v krajském kole

umístili na 5. místě. V letech 2000–2006

jsme pětkrát obsadili první místo vždy

v jedné z kategorií Memoriálu Jožky Kna-

165

166

ppa. V pozdějších letech jsme se častěji

účastnili soutěže pro vlčata Malá mlsná

opice a po jedné účasti máme také na

závodu Stopou bratra Šiwy a Velké klání

v uzlování.

Pokud bychom měli shrnout celé období

dlouhých dvaceti let, zaznamenal náš

oddíl časy skvělé, horší i zcela kritické.

Na vrcholu jsme byli přibližně v letech

2000-2005, o čemž svědčí stabilní členská

základna, dostatek roverů, plynulé

předání vedení, ale i úspěchy v závodech

či účast na mezinárodních akcích.

I v dalších letech jsme ještě nějaký čas

žili z této bývalé slávy, měli dostatek

kvalitních vedoucích a starších členů

ochotných pomáhat. Snižoval se však

počet dětí do 15 let. Mezi lety 2006

a 2018 kolísal počet dětí na táborech

okolo 10–12 členů, nejhorší byly roky

2011 a 2012 s pouhými sedmi dětmi.

Často docházelo k rušení naplánovaných

výprav kvůli malému počtu přihlášených.

Kritickým byl rok 2014, kdy se

poprvé od roku 1990 letní tábor vůbec

nekonal. Ubývalo i vedoucích ochotných

se o děti starat, takže jeden čas

leželo celé břímě vedení oddílu prakticky

pouze na Jetym. Je především jeho

zásluhou, že oddíl nenechal padnout

a v omezeném, „udržovacím“ režimu

jej dovedl až do doby, než počet členů

začal opět narůstat a současně dorostla

nová generace roverů, ochotných podílet

se na přípravě programu. V současné

době lze říci, že Zelená střela je opět

na vzestupu. Důkazem je letošní tábor

(2020), kterého se účastnilo 18 dětí, tři

roveři a řada dospělých, kteří jako by

s přibývajícím počtem dětí získali novou

chuť do činnosti. Již několik let jsme

nemuseli rušit výpravy pro malý zájem,

naopak jsme zase začali jezdit na Intercampy

a účastnit se skautských závodů.

Oddílu pomohlo i založení družiny

v Červeném Hrádku v lednu 2019. Družina

Vombatů čítá již 11 členů, které

vede Dodýš s pomocí Michala Plecera

– Plemy a Veroniky Hanákové – Weu.

Prozatím se scházejí v zasedací místnosti

hasičárny, ale během roku 2020 chtějí

dokončit opravu vlastní klubovny u parku

uprostřed obce. Družina se účastní

všech oddílových akcí i tábora společně

s borskou částí oddílu.

Narůstající zájem dětí o skauting, stejně

jako ochota starších kluků pomáhat

s vedením oddílu, v nás vzbuzuje optimismus

do dalších let.

2000

V únoru vyrážíme na běžky na Javornou

do chaty poblíž dnešní základny Bílý

orel. V březnu se účastníme střediskového

zájezdu do bazénu do Ambergu

a v dubnu Zeleného víkendu. Na Závod

vlčat a světlušek jsme neměli dost kluků

v příslušné věkové kategorii, proto jsme

závodili mimo soutěž s jedním cizím náhradníkem

a vybojovali skvělé druhé

místo. Spolu s ostatními oddíly středis-

Tábor 2008

168

Tábor 2015

ka jsme si užili oslavu 55. výročí střediska

Střela v lomečku pod Krkavcem, kde

byla uspořádána velkolepá pouť.

Na Tábor objevitelů neznámých končin

jsme vyrazili na přelomu července

a srpna. Soupeřily mezi sebou táborové

družiny Pinta, Niňa a Santa Maria. Byl to

také doposud jediný tábor, na kterém

měli všichni účastníci kola. Toho jsme

využili mimo jiné při organizaci „Drsoně“

– roveři letos neputovali pěšky,

ale objížděli různé pamětihodnosti na

kolech. Najezdili vesměs přes 100 km.

Poprvé v historii oddílu si dvě vlčata splnila

odborku šedého bratříka. Byl to Jan

Bláha – Bil a Marek Fiala – Bobr.

V září jsme jeli pod stany na potok Hořina.

Na Knappově memoriálu jsme byli

úspěšní – vlčata první, skauti a roveři

druzí. Listopadový víkend jsme strávili

pod stany na Pístově. Kromě zmíněných

víkendových akcí jsme během roku podnikli

dalších 9 jednodenních výprav.

2001

V březnu uspořádal Jety další ročník

akce Modré vlny – úklid v okolí Borské

přehrady. V březnu opět výprava na

Javornou, tentokrát bez sněhu. Vlčata

se zúčastnila závodu Malá mlsná opice

a skončila na druhém místě. V dubnu

proběhl Zelený víkend v Českém údolí

a následně Svojsíkův závod na Senečáku,

kde jsme skončili druzí a postoupili

do krajského kola. To se konalo v Jab-

lečně u Zbiroha a naše hlídka ve složení

Petr Bláha – Fil, Jan Bláha – Bil, Martin

Štěrba – Agi, Karel Vrba – Mašinka, Štěpán

Jirka – Panter a Marek Fiala – Bobřík

závod vyhrála a postoupila do ústředního

kola.

Tábor mimozemšťanů byl jedním z nejpočetnějších

– kromě tří obvyklých družin

po šesti jsme měli i družinu roverů.

Našich 15 stanů již nestačilo a tak jsme

si vyzkoušeli, jak se dříve dělaly podsady

z krajinek. Hráli jsme velké hry Den trifidů

a Pevnost Boyard. Podařilo se nám

rozdělat oheň třením dřev.

V září jsme strávili víkend na Puchverku

a poté odjeli do Dolní Dobrouče na

ústřední kolo Svojsíkova závodu. Pantera

zde nahradil Jiří Janda – Husita. Bohužel

se nám zde již tolik nedařilo a skončili

jsme na 13. místě. Naši roveři naproti

tomu přivezli z „Knappáku“ první místo.

Poslední vícedenní výpravou byly Plasy

v prosinci – spali jsme v místním klášteře.

Kromě toho jsme letos uspořádali

11 jednodenních výprav.

2002

Letošní Javorná dopadla dobře, sněhu

bylo dost, takže jsme si pořádně zaběžkovali.

V dubnu se účastníme Zeleného

víkendu a v květnu Západočeského jamboree.

Hned dva červnové víkendy jsme

věnovali brigádám na tábořišti v Bělé.

V červenci ještě před táborem proběhl

oddílový vandr na Střelu v okolí Žlutic

určený pro rovery.

Tábor Keltů byl první, který vedl Jety.

Účastníků bylo ještě víc než loni – 4 družiny

plus roveři. V rámci tábora jsme

podnikli dvoudenní puťák s přespáním.

V září jsme jeli pod stany na Hořinu.

Memoriál Jožky Knappa vyhrála naše

hlídka v kategorii skautů. Listopadová

víkendovka proběhla na Pístově. Kromě

toho jsme absolvovali 8 jednodenních

výprav.

2003

Březnová Javorná byla letos zasněžená,

takže jsme si užili běžky. Na okresním

kole Svojsíkova závodu jsme zvítězili

a postoupili do krajského kola, kde jsme

byli čtvrtí. Nevynechali jsme Zelený víkend

a v květnu vyrazili na třídenní výpravu

do Prahy.

Tábor tajných agentů se vydařil, CTH vyvrcholila

velkou závěrečnou etapou, při

níž došlo ke zneškodnění mafiána. Z tradičních

akcí je třeba zmínit mapování

zaniklých vesnic v okolí tábora.

Září jsme zahájili Ekovíkendem v Černotíně

u Dnešic. Vlčata se zúčastnila

střediskové Školy čar a kouzel v Bradavicích.

Na podzimní prázdniny jsme jeli do

Hradce Králové. Letos proběhlo dalších

11 jednodenních výprav.

2004

Místo Javorné jsme letos v lednu vyrazili

na Filipovu Huť na základnu Ligy lesní

moudrosti. Dodýš s Agim a Mašinkou

vypátrali a navštívili prvního vůdce našeho

oddílu Richarda Šilpocha – Čibuka,

169

170

tehdy osmdesátiletého. V dubnu jsme

vyrazili do Kutné Hory na hru Boj o hlavolam.

Tábor Po stopách Rychlých šípů byl

poprvé poznamenán menším počtem

mladších členů. Zato roverů byla spousta.

Navštívil nás exilový skaut Oldřich

Bělovský – Obé a od té doby přijel na

naše tábory vícekrát i se svou dcerou,

zetěm a vnuky. V létě se někteří roveři

rozjeli na skautské kurzy.

Podzimky proběhly opět v Hradci Králové.

Za celý rok bylo ještě 8 jednodenních

výprav a řada dalších akcí, jako Postřeliny,

Intercamp ad. Dominik Kubík – Termit

byl vyznamenán odznakem Za čin

junácký, protože s kamarády pomohli

staré paní, které se na ulici udělalo špatně

a rozbila si hlavu.

2005

V únoru jsme opět běžkovali na Filipově

Huti. První dubnový víkend jsme trávili

v Mezholezích. Nemohli jsme chybět na

tradičním Jamboree bez hranic, které

bylo tentokrát na Boleváku. V červnu

jsme sjeli Ohři se spřáteleným vodáckým

oddílem Kotva.

Letošní tábor se proměnil ve školu čar

a kouzel v Bradavicích. Rovery jsme využili

jako prefekty pěti kolejí, kromě čtyř

známých z Harry Pottera jsme přidali

ještě Ohňosil. Tento tábor byl jedním

z nejlépe připravených v historii oddílu

– Jety a Šlehy na něm pracovali půl

roku.

V září proběhl vandr pro rovery do Brd.

Celý oddíl pak vyjel na výpravu pod stany

do Třemešného. Podzimní prázdniny

jsme trávili na Švýcaráku. Kromě toho

jsme uspořádali 6 jednodenních výprav.

2006

Do třetice Filipova Huť a opět běžky.

V dubnu navštěvujeme matičku Prahu,

spíme ve vypůjčené klubovně. Jarní roverský

vandr směřoval na Kosí potok.

Naše vlčata zvítězila v okresním kole Závodu

vlčat a světlušek a vypravila se na

krajské kolo do Tachova. Zde jsme již tolik

štěstí neměli a skončili pátí. Květnová

voda s Kotvou – tentokrát Otava.

V květnu zemřel ve věku nedožitých

79 let náš legendární vůdce Antonín Dolejš

– Tonny, který obnovoval náš oddíl

v roce 1968 i 1990.

Na táboře v Zelenozemi bylo jen 12 dětí,

zato spousta roverů. Tábor byl poznamenán

nepřítomností vůdce oddílu Ikyho,

takže jej ještě musel vést Jety.

V září jsme tradičně vyrazili pod stany,

tentokrát na Chvalov. Několik členů se

zúčastnilo JVT – Ještědského výcvikového

tábora. Naše vlčata vyhrála na Memoriálu

Jožky Knappa. Podzimní prázdniny

jsme strávili v Sušici. Jednodenní

výpravy byly letos jen tři.

2007

Na konci ledna jedeme opět na Filipku,

tentokrát bez běžek, je málo sněhu.

V květnu proběhla drsná roverská

výprava do Sedmihoří, při níž jsme za

jediný den navštívili naše tábořiště z let

1991 a 1992 a nakonec zdolali všech

7 vrcholů zmiňovaného „pohoří“. S Kotváky

jsme letos spluli Sázavu v úseku

Týnec–Pikovice.

Tábor nesl název Hvězdná brána. Letošní

Drsoň pro rovery byl opravdu drsný –

na výsadek si mohli vzít jen 10 věcí a nesměli

chodit po cestách.

V září proběhla víkendovka v Plichticích

na tábořišti klatovských skautů. I letos

jsme vyrazili na Ještědský výcvikový

tábor. Podzimky byly letos v Holýšově.

Mimo to vše jsme podnikli 6 jednodenních

výprav a účastnili se oslav století

skautingu i Střelené párty století.

2008

V lednu proběhla výprava až do dalekého

Liberce. V březnu jsme strávili dva

dny v Praze a navštívili ZOO. Dubnová

víkendovka směřovala do Velhartic

a nemohli jsme chybět ani na národním

jamboree Klíč, jehož hlavním šéfem byl

Šlehy a v servistýmu pracovala řada dalších

členů našeho oddílu. Opět jsme si

nenechali ujít vodu s Kotvou a tentokrát

to byla znovu Sázava. V červnu a červenci

nás čekaly tři neplánované výpravy

na tábořiště do Bystřice – v zimě

nám totiž spadla kuchyně pod náporem

sněhu. První víkend jsme odstraňovali

trosky a další dva víkendy stavěli novou.

Ta pak vydržela až do roku 2019.

Stavba kuchyně na tábořišti v roce 2008

171

172

Tábor byl letos inspirován filmem Jumanji

a konal se s pouhými 11 dětmi.

V září jsme poprvé museli rušit výpravy

pro malý počet účastníků. Přesto jsme

se opět zúčastnili JVT a podzimky jsme

trávili v Teplé. V listopadu jsme vyrazili

do Karlových Varů na velkou hru Boj

o klíč Karla IV. Kromě toho přeběhly

4 jednodenní výpravy.

2009

Rok jsme zahájili víkendovkou v Praze

a v červnu proběhla voda s Kotvou (Otava).

Tábor Hobit se konal v první polovině

srpna a zúčastnilo se pouze 10 dětí.

To jsme ještě netušili, že v dalších letech

to bude ještě horší.

V září proběhla výprava na tábořiště

Drnovka u Merklína a v říjnu pětidenní

podzimní prázdniny v Domaslavi. Mimo

to proběhly čtyři jednodenní výpravy.

2010

Využili jsme pololetních prázdnin a jeli

na výpravu do Jindřichova Hradce.

V březnu proběhl sraz první oddílové

generace z let 1990-1992 v Řemeslnické

besedě. Další březnový víkend jsme

strávili v klášteře Teplá.

Tématem letošní CTH byl Stroj času

a dětí bylo pouze 9 plus tři starší patroni.

S přípravou nám hodně pomáhala

Bajča, která se v loňském roce stala na

čas členkou našeho oddílu. Každý člen

vedení měl na starosti dva dny tábora,

které byly vždy nějak tematicky zaměřeny

podle doby, do které nás stroj času

zanesl.

Počátkem října jsme strávili tři dny v klubovnách

na Senečáku. Místo podzimek

jsme letos přespali aspoň v naší klubovně.

Další víkendová akce byla v listopadu

v Holýšově. Jednodenní akce byly

letos čtyři, bohužel často s minimální

účastí.

2011

Rok jsme zahájili jednodenní výpravou

na Radyni. Část jarních prázdnin jsme

strávili v Kralovicích se Šedou střelkou,

stejně jako dubnovou výpravu do Klatov.

V květnu jsme jeli pod stany na Paulinu

louku u Rejštejna a v červnu – jako

každý rok – na tábořiště do Bystřice

Na táboře Robina Hooda s námi poprvé

byly pozdější opory oddílu Jenda, Pumba

a zejména Albert, tehdy samozřejmě

jako malá vlčátka. Dětí bylo pouze sedm

a k tomu tři patroni.

Září jsme zahájili pod stany na Drnovce

u Merklína. Do konce roku pak proběhla

již pouze mikulášská výprava a vánoční

nadílka.

2012

První letošní víkendovka proběhla

v Habartově se slušnou účastí. V dubnu

jsme uspořádali výpravu s Harrym Potterem

v klubovně Bílé střely.

Jety se v dubnu sice stal vůdcem oddílu,

ale vedení Tábora pirátů svěřil Jiřímu

Hlinkovi – Sirkovi. Dětí bylo opět jen

sedm, mezi nimi i světluška Káťa, jediná

v historii našeho oddílu. Pro jistotu jsme

ji překřtili na Karla.

V září jsme zavítali pod stany do Třemešného,

tématem byly Rychlé šípy a Záhada

hlavolamu. Na podzimky jedeme na

„cestu kolem světa“ do Dobříše a v listopadu

na mikulášskou olympiádu do

Karlových Varů. Máme několik nováčků,

mezi nimi pozdější tahouny Voziho

a Atě. Jednodenní výpravy proběhly

pouze tři na jaře, těžiště činnosti se přesouvá

na vícedenní akce, které jsou hojněji

navštěvovány.

2013

Partyzánská výprava se koná v únoru v

Broumově. Natáčeli jsme třídílný film na

kameru. Jedna z nejlepších výprav směřovala

v květnu na Psí zub na Sázavu.

Tábor 2012

Zúčastnili jsme se i střediskové výpravy

vlčat a světlušek Expedice Nyangátom

a po ní jsme přespali v klubovně.

Na táboře jsme zopakovali úspěšnou

CTH Harry Potter, protože nikdo ze současných

členů už ji nepamatuje. Konečně

se počty táborníků začaly zvedat,

dětí bylo 13.

V září jedeme pod stany na oblíbenou

Drnovku a v říjnu na puťák na Střelu,

kde spíme ve srubu kralovických skautů.

Podzimky trávíme v České Lípě a v prosinci

ještě stihneme třídenní Filmovou

výpravu do Mezholez. Rok je zakončen

jednodenní návštěvou Prahy a vše nasvědčuje

tomu, že oddíl se konečně staví

na nohy. Radost byla ale předčasná…

173

174

2014

V lednu jsme vyrazili na boby na Šumavu

a po návratu přespali v klubovně.

Celé jarní prázdniny trávíme na Švýcaráku

se Šedou a Stříbrnou střelkou. Na

konci března jedeme na Chajdaloupku

u Kornatického rybníka. Vypadalo to na

slušně rozběhnutý rok – pak ale muselo

být několik výprav zrušeno pro malý

počet přihlášených a co více – nekonal

se ani tábor! To už vypadalo s naším oddílem

bledě.

I v září musela být zrušena první výprava,

družinovky začaly až v říjnu. Jedinou

družinu Vlků vedl sám Jety. Do konce

roku jsme vyrazili pouze na jednu výpravu

– Po stopách českých vodníků se

Stříbrnou střelkou do Domaslavi.

Tábor 2019

2015

Tento rok byl počátkem pozitivního obratu

v našem oddíle. Přišly nové posily,

které se staly základními kameny současné

Zelené střely – Hombré, Myšpulín

a Rychlonožka.

V únoru jsme byli v Železné Rudě na

chatě Dodýšových rodičů. Na konci

března jsme zavítali opět na Chajdaloupku

a v dubnu se zúčastnili střediskové

Epochální výpravy na Krasíkov.

Dvoudenní cyklovýprava vedla v květnu

do Plas.

Tábor se po loňské pauze opat konal,

tématem byl Hobit a dětí přijelo 10. Nic

moc, ale užili jsme si to.

Po táboře jsme jeli pod stany na Hořinu.

Rozhodli jsme se celý rok prožít s Nekonečným

příběhem, který bude završen

celotáborovou hrou na toto téma. Následně

jsme museli zrušit dvě výpravy,

abychom se v prosinci sešli s Atrejem ve

Strakonicích.

2016

Únorová výprava do Chebu nesla název

Močálem za Morlou. V dubnu jsme se

vypravili do klubovny radnických skautů

za bránou Sandonorika. Účastnili jsme

se střediskových výprav pro skauty i vlčata.

V květnu jsme na kole zdolali Radyni.

Tábor Nekonečný příběh proběhl za

účasti 12 dětí, což jsme vzhledem

k předchozím hubeným rokům považovali

za úspěch. Do vedení tábora se zapojilo

velké množství dospělých. Naposledy

s námi byl Dodýšův zelený favorit,

se kterým jsme jezdili na nákupy již od

roku 1996.

Od tohoto skautského roku si jednotliví

členové vedení vždy na začátku září

rozeberou všechny výpravy, které pak

ve dvojicích či trojicích připravují. Pořádáme

již výhradně víkendovky. V září

jsme byli na puťáku pod stany v Českém

lese. Podzimní prázdniny jsme trávili ve

Volyni, kde jsme zdolali Boubín a navštívili

Hoštice, známé z filmů Slunce,

seno… V listopadu jsme v Horažďovicích

uspořádali podzimní olympiádu. Náš

bývalý vůdce Petr Basl – Těpa dosáhl

požehnaného věku 57 let, což jsme nemohli

opomenout. Oslavy se zúčastnilo

19 současných i bývalých členů oddílu.

Těsně před Vánoci jsme ještě uspořádali

výpravu do Kramolína.

2017

V lednu proběhla výprava na „severní

pól“ do Horní Břízy. Vzhledem k tématu

výpravy nám teploty přály – bylo kolem

minus 15 stupňů. Hombré byl po velmi

dlouhé době prvním absolventem rádcovského

kurzu z našeho oddílu. V březnu

jsme vyrazili na deštivou výpravu do

Železné Rudy. Po dlouhé době jsme postavili

hlídku na Svojsíkův závod.

Celotáborovou hru Rychlé šípy připravila

Jetyho nastávající Pawlee. Dětí

bylo dvanáct a úkolem každé družiny

bylo psaní Tam-tamu o proběhlé etapě.

Hombré a Albert složili zkoušku tří

orlích per. Na tomto táboře se poprvé

střídali ve vedení Jety a Dodýš, každý po

týdnu. Takto jsme to praktikovali i v následujících

letech. Samozřejmostí byla

účast dalších dospělých na delší či kratší

dobu.

Po táboře jsme se konečně mohli zase

rozdělit na dvě družiny. Ostříže vedou

Mário s Lišákem, Kamzíky nový rádce

Hombré s pomocí Alberta a Vozemboucha.

V září jedeme do Radnic, podzimky

trávíme v Kutné Hoře. V listopadu

zamíříme do Svatého Jana pod Skalou

a v prosinci do Prahy. Vícedenní výpravy

1x měsíčně se osvědčily, již nemusíme

nic rušit.

2018

V lednu začínáme výpravou do Mezho-

175

176

lez. Další dva členové – Albert a Vozi –

absolvují úspěšně rádcovský kurz. Jarní

výprava směřuje na oblíbenou Chajdaloupku.

Účastníme se po letech Závodu

vlčat a světlušek a nejsme poslední.

Hlavním úspěchem letošního jara je po

letech naše účast na Intercampu v Belgii.

Tábora Jak vycvičit draka se zúčastnilo

12 dětí, posílených druhý týden o Dodýšovy

děti Kariho a Dinga, kteří s námi

jezdí často i na výpravy. Tři starší skauti

vyrazili na dvoudenní puťák z tábora.

V září jsme tábořili pod stany u Bzové

na Křivoklátsku. Podzimky pak proběhly

na hradě Křivoklát, kde jsme se zúčastnili

deštivých oslav 100 let od vzniku

republiky včetně sázení pamětní lípy na

nádvoří. Před Vánoci jsme jeli na výpravu

do Písku.

2019

První letošní výprava směřovala do Českých

Budějovic, kde jsme se především

parádně vyřádili v místním Hopsáriu.

Dne 14. 1. 2019 proběhla první schůzka

dosud bezejmenné družiny v Červeném

Hrádku pod vedením Dodýše a Plemy.

Členy jsou zatím jen jejich 2+2 děti, to se

má ale brzy změnit. V červnu již máme

9 kluků. Další jarní výpravy směřují do

Mostu a na Chajdaloupku. Účastníme se

Malé mlsné opice (2 hlídky) a Svojsíkova

závodu.

Na táboře Avengers máme konečně

17 dětí plus tři rovery. Každá etapa CTH

je zaměřena na jednoho superhrdinu.

V září jedou dospělí a roveři zbourat starou

kuchyň na tábořiště. Pro děti pořádáme

„výpravu za odměnu“ do zábavního

parku Mirákulum. Podzimky trávíme

v České Lípě, navštěvujeme hrad Sloup

a údolí Peklo. Obnovili jsme tradici výjezdních

oddílových rad – Závějí a vyjeli

tentokrát na srub Rolava River. Předvánoční

výprava nás zavedla do Prahy, navštívili

jsme třeba civilní kryt Folimanka

nebo Národní technické muzeum.

2020

První a poslední výprava v tomto pololetí

vedla do Michalových Hor. Další už

byla na poslední chvíli zrušena příchodem

epidemie koronaviru. Čas jsme využili

ke stavbě nové kuchyně na tábořišti

– zabrala nám tři víkendy a je opravdu

nádherná.

Tábor Star Wars se vyznačoval skvělými

kostýmy a velkým počtem dětí i dospělých

na táboře. Měli jsme jako v dobách

největší slávy tři družiny po šesti plus

tři rovery, kteří spali v týpí. Mohli jsme

tudíž obnovit tradici nočních hlídek či

indiánské sauny.

V září se konala jediná výprava pod stany

na Puchverk, než přišla druhá vlna

koronaviru a znemožnila další činnost.

Během celého roku jsme v Červeném

Hrádku opravovali klubovnu, která se

z neobyvatelné ruiny postupně mění

v útulnou klubovnu.

Koupel na táboře v roce 2015

Zelená střela na Intercampu v Belgii v roce 2018

180


sluneční údolí

2000–2005

Po celé období stál v čele oddílu Harry

s Abaldou – manželé Dankovičovi. Od

roku 2003 se do vedení začaly zapojovat

rangers: Olga Dankovičová (později

Mourková) – Dráča, Pavla Lencová –

Pája, Ilona Velichová – Holubinka, Irena

Velichová – Beruška, Karolína Koskubová

(později Bizubová) – Kokeš a Jaroslava

Šašková (později Hrušková) – Jary.

Fungoval dříve zavedený družinový systém,

pod oddíl spadala družina Konvalinek,

Bobrů, Leknínů a Káňat. V roce

2001 tvořilo členskou základnu 27 členů

(22 dětí), v roce 2005 pak 33 členů

(23 dětí).

V roce 2001 se naší klubovnou stal starý

domek ve Smetanově ulici č. p. 66,

pronajalo nám ho za symbolickou cenu

město. Celé jaro patřilo úpravám prostor

pod Harryho vedením. Společnými

silami všech členů oddílu se odvedl velký

kus práce a klubovna nám pod rukama

jen vzkvétala.

Kroky plzeneckého oddílu vedly v těchto

letech např. do šumavského Srní,

Ždírce, Polánky u Nepomuka, Rožmitálu

pod Třemšínem, na Plešivec, do Rokycan

a Svatého Jana pod Skalou. Nezapomněli

jsme ani na tradiční akce jako

Otvírání studánek, Plzeneckou „50“ či

přenocování v Žinkovech. Vedoucí

a rádcové družin započali roku 2002

tradici víkendové návštěvy předvánoční

Prahy, ve které se s menšími obměnami

pokračuje dodnes.

V roce 2002 jsme se opět zúčastnili

Západočeského jamboree a nezaháleli

jsme ani s účastí na skautských závodech.

Po předchozích dvou vítězstvích

skautek na Memoriálu Jožky Knappa

jsme i v roce 2001 jeli obhajovat titul

a povedlo se! Třetí vítězství po sobě

bylo v kapse a spolu s ním i pohár. Sláva

družstvu tentokrát ve složení Karolína

Koskubová (později Bizubová) – Kokeš,

Eva Keslová, Irena Velichová – Beruška,

Olga Dankovičová (později Mourková) –

Dráča a Pavla Lencová – Pája. Prvenství

obhájila děvčata i v dalších letech jako

rangers.

To však není jediný soutěžní úspěch

v tomto období. Na začátku roku 2003

se skautky ve složení Karolína Koskubová

(později Bizubová) – Kokeš, Petra

Pacoltová – Pepek, Jaroslava Lencová –

Jája, Hana Troppová – Hany, Kateřina

181

182

Troppová (později Fictumová) – Kačaba,

Adéla Dankovičová – Áda a Marie Hrubá

– Špagát zúčastnily okresního kola

Svojsíkova závodu a získaly druhé místo.

Tím si zajistily postup do krajského kola,

kde vybojovaly první místo a s ním postup

do celostátního kola! To se konalo

v Brumově-Bylnici. Z přibližně 15 družstev

skončily staroplzenecké skautky na

5. místě.

V roce 2004 se plzenecký oddíl vydal

na historicky první velkou střediskovou

akci s názvem Postřeliny a na mezinárodní

setkání skautů Intercamp, které

proběhlo na Sycheráku u Boru u Tachova.

V této době jsme stále využívali tábořiště

strašických skautů u Orlické přehrady

nedaleko obce Bukovany. Táborovým

tématem roku 2001 bylo Slovanské sídliště,

rok 2002 patřil táboru Fantazie,

v roce 2003 jsme objevovali Egypt za

královny Kleopatry. Ten samý rok jsme

se vydali také na tábor putovní (i když

s přespáváním na jednom místě) a zdolali

jsme nejeden kopec slovenských Roháčů.

Zázemí jsme měli v horské chatě

Zverovka. V roce 2004 jsme se protloukali

Strašidelným středověkem a putovali

v CHKO Jizerské hory. Zde jsme využili

ubytování na Mariánských boudách.

Rok 2005 jsme po šesti letech přemístili

stálý tábor na tábořiště skautů z Rokycan

poblíž vesničky Jablečno u Zbiroha.

Táborovým motivem byl život mořských

vlků Pod pirátskou vlajkou. Následující

týden ti starší z nás strávili na hřebenech

Krkonoš.

2006–2010

V čele Slunečního údolí až do léta 2007

stáli manželé Dankovičovi (Harry a Abalda).

V létě tohoto roku oddíl po osmi

letech předali své dceři Olině Dankovičové

(později Mourkové) – Dráče a její

zástupkyni Karolíně Koskubové (později

Bizubové) – Kokešovi.

V té době neměl oddíl žádné nováčky

a skládal se jen z členů, kteří byli již ve

skautském či roverském věku. Díky zdařilému

náboru však začala členská základna

opět narůstat. Na počátku roku

2010 bylo registrováno 21 dětí a 11 dospělých.

Oddíl stále sídlil v klubovně ve Smetanově

ulici č. p. 66, kde využíval tři malé

místnosti (jednu jako společenskou

místnost, zbylé dvě pro skladování věcí)

a dvoreček pro venkovní hry.

V tomto období měl 58. skautský oddíl

kromě pravidelných schůzek nabitý program

i o víkendech: Otvírání studánek,

Divadelní odpoledne, střediskové Postřeliny,

výlety do Staňkova či Velhartic

na Polánku nebo do Spůle. Také soutěžní

úspěchy nás neminuly. V roce 2007

se umístily naše skautky Klára Řánková,

Martina Čechurová – Jasmína, Kateřina

Böhmová – Růža, Hanka Štětková a Ivana

Moudrá na Memoriálu Jožky Knappa

na 2. místě.

Neobyčejným zážitkem byla účast našeho

oddílu na Intercampu (mezinárodním

setkání skautů) v Německu v roce

2006. Rok 2007 se pak nesl v duchu

oslav 100 let od založení skautingu.

Zúčastnili jsme se velké oslavy v Praze

Tábor 2019 Na vlnách

183

186

a také zábavné oslavy v našem středisku.

Rok 2009 začal tradičním přechodem

Brd, při kterém se každoročně na

Kytínské louce setkávají skauti z celé

ČR, aby si vyměnili své památeční kartičky.

Jelikož jsme oddíl tvořivý, v září

roku 2010 jsme v místní základní škole

uspořádali EKOhrátky. V aule školy čekal

děti i rodiče zábavný program a soutěže

s ekologickou tematikou. Třešničkou

na dortu byla módní přehlídka, na které

naši členové předváděli modely z použitých

materiálů.

Těchto pět let jsme tábořili stále v Jablečnu

u Zbiroha. Nejdříve jsme se ocitli

v kosmu při Vesmírné odyssee, rok na to

jsem se stali neohroženými kovboji na

Divokém západě. V létě roku 2008 jsme

strávili prázdniny s Asterixem a Obelixem

v galské vesnici. Tématem dalších

prázdnin bylo Putování s Odysseem

a poslední rok na tomto tábořišti patřil

Ekozmarovi a jeho kletbě.

Putovní tábor (odměna pro starší členy

oddílu) jsme nevynechali ani jeden

rok. V roce 2006 jsme poznávali krásy

Českého ráje. Následující léto jsme s plnou

polní navštívili Slovenské rudohoří.

V roce 2008 jsme ušli mnoho kilometrů

na československé hranici v CHKO Javorníky.

Alpy – Schladmingské Taury jsme

pokořili v létě 2009 a rok poté jsme se

po letech vrátili do CHKO Jizerské hory.

2011–2015

V čele oddílu až do léta 2012 stála

Olina Dankovičová (později Mourko-

vá) – Dráča a její zástupkyně Karolína

Koskubová (později Bizubová) – Kokeš.

Na konci letního tábora (po pěti letech

vedení) předaly oddíl svým nástupkyním.

Vůdkyní se stala Jaroslava Lencová

– Jája a jejími zástupkyněmi Adéla Dankovičová

– Áda a Hana Troppová – Hany.

Nováčků nám v oddílu neustále přibývá.

Děti přivádějí mladší sourozence a vrstevníky

ze školy. Díky tomu jsme mohli

obnovit družinový systém. Vznikla tak

družina Lvíčat (světlušky a vlčata), Tygřic

(starší světlušky), Tygrů a Vlků (skautky

a skauti). V roce 2015 máme 44 registrovaných

členů – 31 dětí a 13 dospělých.

V posledních letech nám začala být klubovna

ve Smetanově ulici velmi těsná.

V létě roku 2013 jsme se díky nepříjemné

náhodě (vloupání do klubovny)

dozvěděli, že sousedíme s velkou, ale

zanedbanou zahradou. Poprosili jsme

Tábor 2020 Tajemství sarkofágu

město, abychom tuto zahradu mohli

pro svou činnost využívat. Ve spolupráci

s rodiči jsme ze zahrady vyklidili nepořádek

a vyřezali trní. V roce 2015 jsme se

přestěhovali ze „Smetanky“ do Kollárovy

ulice k železničnímu přejezdu v Sedlci.

Nové prostory nám opět zapůjčilo

město. Jednalo se o dřevěnou stavbu,

ve které jsme měli k dispozici několik

menších místností.

A co jsme v tomto období zažili? V Sušici

jsme se dozvěděli něco o sirkách,

během výletu kolem Úslavy nás překvapila

rychlost místního vlaku, Praha nám

odkryla tajemná Stínadla, jako loutkoherci

jsme se cítili v zákulisí divadla Alfa,

„pouťová“ zábava nás čekala na dalších

střediskových Postřelinách, hvězdy jsme

sledovali při spaní na hradbách Točníku

a Žebráku, slaný víkend jsme zakusili ve

Vimperku, kolaudovali jsme novou klubovnu,

prochodili jsme vánoční Prahu

187

188

a Olomouc a nezapomeneme také na

atmosféru nočních pochodů.

Po několika letech v Jablečně se náš

oddíl přemístil na jiné tábořiště. Od

roku 2011 jsme začali jezdit k Ostřetínu

u Bezvěrova. První rok na tomto

tábořišti jsme se ocitli na divoké prérii

za dunění tamtamů. Starší členi oddílu

se poté vydali poznávat krásy CHKO

České Švýcarsko. Následující rok jsme

zavítali do dob Karla IV. a bojovali jsme

o jeho přízeň na královském dvoře.

Putovní tábor nás zavedl do Adršpašských

skal a za jinými poklady CHKO

Broumovsko. V roce 2013 jsme strávili

prázdniny v Třeskoprskách se známou

čtveřicí z Čtyřlístku. Následující týden

jsme putovali v NP Šumava. Konkrétně

jsme šli s krosnami na zádech trasu Železná

Ruda – Nové Údolí. Rok poté jsme

poznávali Japonsko, zemi vycházejícího

slunce. Následovali Vikingové a Ragnarok.

Na putovní tábor se vydala nová generace,

která tentokrát navštívila Hrubý

Jeseník se zázemím v ATC Dolina.

2016–2020

Na táboře v létě 2017 se vůdkyní stala

Kateřina Troppová (později Fictumová)

– Kačaba, zástupkyněmi nadále zůstávají

Adéla Dankovičová – Áda a Hana

Troppová – Hany.

V březnu 2018 dochází opět ke změně

klubovny, tentokrát sídlíme v bývalé

ZŠ na Malé Straně v bytě po školníkovi.

V roce 2018 se družina Tygřic zúčastnila

Lobinova závodu, kde získala třetí místo.

Na svůj úspěch navázala v roce 2019,

kdy se probojovala do krajského kola

Svojsíkova závodu, ale z důvodu účasti

na Intercampu v Nizozemí se ho nakonec

nezúčastnila.

V roce 2016 probíhal stálý tábor v Ostřetíně

s tématem Záhada v Ostretinshiru.

Na puťák jsme vyrazili do Jáchmova

do Krušných hor. V roce 2017 měníme

tábořiště a začínáme jezdit na Včelnici

u Třemešné v Českém lese, kde poznáváme

drsnou dobu pravěkou. Po táboře

putujeme z Třeboně do Novohradských

hor. Na táboře v roce 2018 jsme se dostali

do Školy čar a kouzel v Bradavicích

a putovali jsme v Chřibech. Na vlnách

jsme vyplouvali v roce 2019 a šlapali

po Českém ráji v Sedmihorkách. V roce

2020 jsme na táboře odkrývali Tajemství

sarkofágu a po něm se vydali do Beskyd.

192

3. klub rodinného skautingu

modrá střelka

2000–2005

Dva roky jsme smíšeným oddílem, který

vede nadále sestra Čudla – Marie Čebotarevová

a jejím zástupcem je Martin

Gill. V červnu 2000 se z nich před zraky

celého oddílu v kostele sv. Bartoloměje

stali manželé Gillovi.

V těchto letech zažíval oddíl svůj největší

rozkvět. Počet členů se pohyboval

kolem 40, fungovalo pět družin – Berušky

(světlušky), Lekníny a Pampelišky

(skautky), Rysové (skauti, později roveři)

a Jeleni (vlčata, později skauti). Klubovnu

jsme měli stále na břehu Seneckého

rybníka, a to jak v malém domečku přímo

nad pláží, tak i ve dvou místnostech

velké budovy TJ Slavie, která je hned

vedle.

Každoročně jsme první tři týdny v červenci

tábořili na Úterském potoce

u Hlaváčkova mlýna. Celotáborové hry

představovaly vždy středobod našich

táborů a v některých případech určovaly

i vzhled tábořiště. Celý školní rok

1999/2000 se nesl v duchu Divokého

západu, všechny družiny během schůzek

i dobrovolně mimo ně pečlivě vydělávaly

a shromažďovaly dolary, aby za

ně mohly nakoupit vybavení nezbytné

pro přežití a rýžování zlata. Zlatou horečkou

se pak žilo celé tři týdny, nicméně

kromě rýžování zlata jsme museli být

schopni postavit i novou kuchyň, neboť

ta původní, skoro 10 let stará, již dosloužila.

V roce 2001 se tábořiště proměnilo na

písečnou Dunu a v roce 2002 na polní

nemocnici z korejské války, inspirovanou

seriálem M.A.S.H. Tenkrát se z nás

také na chvíli staly hvězdy plzeňské televize

ZAK, která jako každý rok objížděla

tábory v okolí Plzně a natáčela o nich

reportáže. Díky tatínkovi jedné ze světlušek

se televizní štáb zastavil i u nás.

Zahráli si s námi několik her a Déma

(Petr Škabrada, zpěvák skupiny Znouzectnost)

udělal rozhovor s pár dětmi.

Výjimkou byl rok 2003, kdy se Čudle

v červnu narodil první syn Marťa, a tábor

byl posunut až na srpen. Tenkrát

jsme také zažili, jaké to je, když je opravdu

sucho a horko. V polovině tábora

v Úteráku přestala téct voda a zůstávaly

už jen tůňky stojaté vody. Celkem příhodně

se celotáborová hra jmenovala

„Kdo přežije“ a inspirována byla stejnojmennou

reality show.

Následující rok jsme tábor strávili v malebné

vesničce Holubinky, kde rody

Barbuchových, Dubových, Půových, Kořenových

a Liebenschnicelfachmarktových

opečovávaly svoje zahrádky a pěstovaly

vzácné druhy hub.

Rok 2005 byl bohužel rokem, kdy jsme

jeli na tábor v naší novodobé historii po

patnácté a na dlouhých deset let naposled.

Z tábořiště jsme si udělali středověkou

osadu a 14 dní jsme strávili v Království

českém. Jeli jsme ale v počtu, kdy

bylo jasné, že příští rok už nemá smysl

193

194

tábor stavět.

Během těchto let jsme každoročně trávili

Velikonoce na horolezecké chalupě

Kozelka, pravidelně jsme jezdili k Jírovi

na chatu na Hojsovku nebo k Čudle na

Hracholusky, často jsme dělali výpravy

podél Úterského potoka. Zúčastnili jsme

se všech Západočeských jamboree – ať

těch původních ještě na střelnici, nebo

v areálu bývalého výstaviště či toho posledního

u Boleveckého rybníku.

V letech 2001 a 2002 jsme udělali velké

náborové akce, ale bohužel bez valného

úspěchu. Mezitím nám všechny děti dorostly

a my najednou zjistili, že nejmladším

je 14 let. Na podzim 2005 i 2006

jsme se opět pokusili udělat nábor, ale

V roce 2009 v Českém ráji

s úplně stejným výsledkem. V tu dobu

bylo dětí bohužel málo a se stejným

problémem se potýkaly všechny oddíly.

Nabrat v tu dobu tři nováčky se považovalo

za úspěch.

2006–2014

V roce 2006 jsme se nechali zaregistrovat

již jako roverský kmen a bylo to

tehdy poprvé, kdy jsme nejeli na tábor.

Nicméně jsme si to vynahradili, a to

kánoemi a Berounkou. Tato akce a její

účastníci se do budoucna stali prazárodkem

nového plzeňského sportovního

klubu SK Sunny Gang, který vznikl

v roce 2009, a všichni z Modré střelky

se zároveň stali i členy zakládajícími. SK

má v současnosti kolem 150 členů a po-

tkávají se v něm mimo jiné skauti napříč

všemi plzeňskými středisky.

Náš mladý kmen oslavil 1. výročí a potvrdili

jsme si, že množství členů vlastně

není to nejdůležitější. V roce 2007 jsme

uspořádali několik klasických výprav,

jako například na horolezeckou základnu

Kozelku či na Chajdaloupku a opět

nás čekal sjezd řeky, tentokrát Ohře.

Vrcholem roku byla však návštěva Prahy

při příležitosti oslav 100 let skautingu.

I my jsme vyrobili malý šátek, kterým

jsme prezentovali Jižní Koreu, a navštívili,

co se jen za víkend dalo.

Na jaře 2008 jsme se po letech opět

podívali do skautských srubů u Pístova,

pomohli jsme s organizací ZVASu, ale

hlavně jsme v červnu oslavili dospělácké

18. narozeniny. Pozvali jsme všechny

bývalé členy, na které se podařilo sehnat

kontakt, připraveno bylo promítání

fotek z akcí, staré kroniky a narozeninový

dort. Účast byla hojná, oslava se

nad očekávání vydařila, bylo moc fajn

se po těch letech znova potkat. V létě

jsme navštívili tábor Žluté střelky, slavnosti

v Bezdružicích, setkání Thalie, zlatým

hřebem prázdnin byla však týdenní

plavba po Vltavě. Mezi největší podzimní

akce patřila výprava k Žížale do Pocínovic

a oslava Sváčových narozenin na

Karolíně.

Další rok jsme zahájili běžkařskou výpravou

na jezero Laka. Celí nedočkaví léta,

a hlavně vodáckých akcí se ti otužilejší

z nás už na konci února vypravili s kánoemi

na Vltavu a v březnu s rafty na

Otavu. Na začátku května jsme si, stejně

jako celé středisko Střela, užili pár

báječných dní na Postřelinách. O prázdninách

jsme strávili týden na Sázavě,

týden v Českém ráji a týden na Ohři.

Druhý zářijový víkend jsme přijali pozvání

od T. S. Černý potemník na potlach.

V říjnu jsme uskutečnili dvě akce, a to

skautskou soutěž Fokus, kde jsme sice

nic nevyhráli, ale zato jsme se výborně

pobavili, a výpravu do Solvayových

lomů nedaleko Sv. Jana pod Skalou.

Rok 2010 se nesl převážně v duchu vodáctví.

S vodáckým SK jezdíme na vodu

čím dál tím častěji, první plavbu po Vltavě

jsme absolvovali již v únoru. Během

roku jsme ještě zvládli odemknout Berounku,

sjet rozvodněný Kosí a Úterský

potok, poznat Volyňku a Blanici a užít si

parádní týden na Lužnici. Na jaře jsme

se zúčastnili Knappova memoriálu, který

jsme s přehledem ve své kategorii

vyhráli, byli jsme v ní totiž jediní. Mezi

další povedené jarní akce patřila i oslava

20. narozenin našeho oddílu. 28. října

jsme stejně asi jako polovina Plzně navštívili

Techmánii, v listopadu jsme vyrazili

do divadla na Procházkovu komedii

„Ve státním zájmu“. Nechyběly ani tradiční

akce – červnový pochod přes Brdy

či prosincová oslava v Konstantinových

Lázních.

Jako každý rok jsme se i v roce 2011 zú-

195

198

častnili skautského plesu, na Velikonoce

jsme zahájili novou oddílovou tradici důstojného

se rozloučení s Vánoci a v dubnu

slavnostně odemkli Berounku. Již

potřetí jsme uspořádali velký oddílový

sraz bývalých členů. Největší zážitky nás

čekaly jako vždy v létě – nejdřív jsme

strávili 9 nezapomenutelných dní v Nízkých

Tatrách a na vodě na slovenském

Hronu, v polovině srpna jsme prochodili

Českou Kanadu a poslední prázdninový

víkend ti nejšílenější z nás spluli Čertovy

proudy. Na podzim jsme se vypravili

do Prahy na skautskou akci Přes tři jezy

a pokoušeli se v okolí Kornatic hledat

kešky. Rok jsme již tradičně ukončili mafiánskou

oslavou v Konstantinových Lázních

a Silvestrem v Mutějovicích.

Shodou okolností jsme v roce 2012 byly

těhotné hned tři, takže až zas tak moc

se toho neudálo. Kluci jezdili na vodu

a čundry, my se zmohly na jednu svatbu

a dámskou jízdu bývalých členek oddílu,

na kterou dodnes vzpomínáme.

V roce 2013 se bohužel stalo to, čeho

jsme se roky obávali. Museli jsme opustit

naší milovanou klubovničku nad pláží

Seneckého rybníka, kde jsme strávili

krásných 21 let. Při stěhování nám rukama

prošlo plno věcí, které v nás vyvolaly

vzpomínky na krásné časy na táborech,

výpravách a schůzkách. A myslím, že

všechny zamrzelo, že čas vrátit nejde

a veselo nám u toho stěhování opravdu

nebylo. Naštěstí nám pomohla Žlutá

střelka, která nám poskytla místo ve

svém skladu a my měli kam složit všechny

své věci. Ostatní události tohoto roku

se naštěstí nesly ve veselejším duchu.

Většiny akcí jsme se účastnili s vodáckým

klubem, mezi ty nejdůležitější patřila

divoká voda v Rakousku, 11denní

vodácký zájezd do Albánie, velká letní

voda – tentokrát Jizera a pětidenní výlet

do Adršpachu. Obzvlášť milá byla naše

třídenní návštěva u naší bývalé vůdkyně

na její farmě v Bošilci, kam jsme vyrazili

už se svými potomky a s externími skoročleny

z Prahy.

V únoru 2014 jsme se zúčastnili okresního

Maškaráku, naši kluci převlečení

za ovečky Shaun vyhráli cenu za doma

vyrobenou masku. Penzion Bošilec se

stal naším pravidelným výletním cílem,

bývalá schwarzenberská rybářská bašta

a hájovna ve spojení s pohostinností

domácích byla ideálním místem na

prodloužený víkend. Velkou letní vodou

byl letos polský Bóbr, na konci prázdnin

se uskutečnil první ročník SK Triatlonu.

Nostalgicky jsme si zavzpomínali u Čudly

na chatě, kam jsme opět vyrazili se

všemi našimi dětmi. Ti, co ještě děti nemají,

se účastnili otvírání plzeňských řek

či přechodu Velké Fatry.

2015–2020

V lednu 2015 nás napadlo, že když už

máme dost vlastních dětí, proč znova

nezkusit tábor. Z kuchyně na našem tábořišti

a z podsad v ní uložených už dáv-

no byly podlážky na táborech Hiawathy,

takže původní vlastní tábor nepřipadal

v úvahu. Naštěstí nás opět zachránila

Žlutá střelka, která byla tak hodná

a půjčila nám na první týden v srpnu

své tábořiště u Ostřetína. Vzali jsme

vlastní děti, externisty z Prahy, pár dětí

sousedů a kamarádů a dostali se až na

číslo 13. Dospělých nás bylo jen pět –

na celou kuchyň, vodu, program, dřevo

a děti, kde nejmladším byl necelý rok

a nejstarším dvanáct. Bylo to náročné,

ale krásné. Po těch letech konečně zas

tábor. Zároveň jsme ten samý rok zahájili

novou tradici – rodinnou vodu. Volba

letos padla na Otavu.

Následující rok jsme si tábor s chutí

zopakovali, naštěstí už v trošku větším

počtu dospělých. Dětí jelo 16 a bylo

naštěstí dost znát, že jsou všichni o rok

starší. Tématem celotáborovky byli draci.

Opět jsme vyrazili na vodu, tentokrát

jsme se rozhodli pro Berounku. Registrovaní

jsme už jako Klub rodinného

skautingu.

Za rok s námi strávilo týden ve světě pohádkových

postav už 21 dětí. Zároveň

s dětmi naštěstí narůstá i počet dospělých,

dokonce se nám podařilo kompletně

obsadit kuchyň našimi pánskými

polovičkami, takže nám zůstává jen

starost o program. V srpnu jsme znovu

vyrazili na Berounku a pokračovali jsme

tam, kde jsme minulý rok skončili. V rozšířené

sestavě o Mamuta a Pískle jsme

vyrazili za Šamkou do Bošilce a poprvé

strávili pár dnů na Šukačce na Javorné.

V roce 2018 nás čekaly samé již tra-

Na táboře v roce 2016

199

200

diční akce. Na jaře jsme opět vyrazili

na skautskou základnu Šukačka, odkud

jsme podnikali výlety – dvakrát jsme

byli v Německu (Bayerwald-Tierpark

a Haus zur Wildnis), poslední den jsme

strávili s vlky na Srní. V létě jsme opět

mohli prožít díky Žluté střelce již po

čtvrté báječný týden na táboře nedaleko

Ostřetína, tentokrát jako piráti osidlující

nevyzpytatelný Ostrov prdících

bestií. Začátkem srpna jsme se vydali na

vodu, tentokrát byla na řadě řeka Sázava.

A v listopadu jsme se opět podívali

za naší bývalou vůdkyní Šamkou na baštu

v Bošilci.

S dámskou částí oddílu jsme se vrátily

do mladých let a po strašně letech jsme

konečně vyrazily na jaře 2019 na čundr.

A kam jinam než na náš milovaný Úterský

potok, kam jsme patnáct let jezdily

na tábor. A aby té nostalgie nebylo

málo, na podzim jsme se na víkend zahrabaly

u Čudly na chatě na Hracholuskách.

Jinak vše během roku běželo v zajetých

kolejích. Z toho podstatného – na

jaře základna Bílý orel na Šukačce,

v červenci tábor u Ostřetína – tentokrát

indiánský (a již s více jak třiceti dětmi)

a v srpnu pár dní na vodě, na řadu letos

přišla Ohře.

Začátek roku 2020 jsme zahájili na

Šukačce, kde se nám s velkým štěstím

podařilo zamluvit termín, kdy teoreticky

mohl být sníh. Za ukrutné mlhy jsme

byli jeden den lyžovat na Špičáku a zbytek

našeho pobytu propršel. V březnu

začala karanténa a my jen trnuli, zda

se vůbec pojede na tábory. Naštěstí

vše klaplo a my tedy opět mohli vyrazit

k Ostřetínu, v celkovém počtu přes

50 lidí. A bohužel jsme ve stavu, kdy už

musíme další děti odmítat. Letos jsme

jako CTH měli Hobita a vrátili se tak ve

vzpomínkách do roku 1998, kdy jsme

měli první tábor jako smíšený oddíl,

a právě hráli tuto hru. A i na vodě jsme

se se vrátili v čase a opět jsme vyrazili

na Otavu. Stejně jako v roce 2015, ale

s trojnásobkem dětí. Z jara jsme, stejně

jako většina oddílů, museli přesunout

na podzim třicáté narozeniny oddílu. Zatím

však není jisté, že náhradní termín

klapne. Během karantény jsme alespoň

stihly druhý ročník dámského čundru,

tentokrát jsme však vyrazily z Úterý na

druhou stranu, tj. proti proudu Úteráku.

Na táboře v roce 2018

„Skauting, oddíl, středisko mi kromě přátel na celý život a pevných hodnot,

na kterých stavím při všem, o co se v životě pokouším, daroval

také odhodlání postavit se překážkám a sílu vytrvat v nadějném konání

a smýšlení, bez ohledu na okolí a vývoj událostí. Děkuji a s vděkem vzpomínám

na všechny, kteří se o tento vklad do mého života přičinili.“

Dana Lukášová – Danča

ti, co stáli v čele

medailonky vůdců střediska od

jeho založení po současnost

alexander lorenz fížďa

vůdce střediska 1945–1990

206

Narodil se v roce 1924 a na skautskou

stezku vstoupil již v roce 1938 v 7. pražském

oddíle. Po přestěhování do Plzně

se stal členem 19. oddílu. Vzpomíná na

něj jiný člen tohoto oddílu Jan Judl –

Joki: „Byl o několik let starší než my, ale

co bylo nejdůležitější, byl členem junáckého

oddílu již v Praze, a tak měl značné

skautské znalosti, dovednosti a zkušenosti.

Stal se rádcem naší družiny, choval

se k nám velmi hezky, bratrsky a my

jsme si ho velmi vážili.“

Družina Lvíčat pod vedením br. Fíždi

pokračovala v činnosti i po zákazu skautingu.

Neměli sice klubovnu, ale aspoň

jednou za 14 dní vyráželi na výpravy

do okolí Plzně a Fížďa jim předával své

skautské znalosti a zkušenosti. Dejme

opět slovo br. Jokimu: „Takhle se naše

družina scházela dosti dlouhou dobu,

ale jak čas ubíhal, odpadal jeden člen

za druhým. Válka nabírala tempo, nebezpečí

stále narůstalo. Tak jsme nakonec

zůstali z družiny jen dva – Fížďa

a já. Scházeli jsme se spolu tedy jen ve

dvou a vyráželi v neděli většinou na kolech

všemi směry za Plzeň. Byl to tehdy

pro cyklisty ráj: silnice patřily téměř jen

nám.“

František Hájek – Čingo naproti tomu

na Fížďu vzpomíná v souvislosti s válečnými

družinami Tygrů a posléze Bobrů

a Sobů. Vedoucím obou těchto družin

měl být právě Fížďa, který však v roce

1943 onemocněl a vedení převzal Miloslav

Koželuh – Křovák.

Na poválečnou dobu vzpomíná opět

Joki: „Někdy koncem července 1945 si

svolal bratr Lorenz – Fížďa nás tři nejbližší

spolupracovníky – bratry Hájka –

Čingu, Weniga – Mungu a mne a oznámil

nám, že byl ustanoven předsedou

Místní správní komise v Lokti poblíž

Karlových Varů; stal se tedy nejvyšším

úředníkem české správy města a jeho

okolí. Měl v plánu získat pro naše rodící

se skautské středisko materiál, který

jsme potřebovali pro skautskou činnost

– stanové dílce, případně úplné stany,

buzoly, mapy, torny, součásti krojů atp.

Souhlasili jsme s jeho plánem a společně

s ním jsme se vydali do Lokte.“ Joki

dále popisuje tuto nevydařenou misi do

stále ještě nepřátelského území plného

dosud neodsunutých Němců.

Bratr Fížďa se stal po válce prvním vůdcem

střediska, jehož jméno a pokřik

sám navrhl. Ve vedení Střely pak setrval

i v letech 1968–1970. Při obnově v roce

1990 nastoupil do své funkce jako poslední

řádně zvolený vedoucí střediska,

záhy však již byl vystřídán nově zvoleným

vůdcem Pavlem Šiřinou – Šiškou.

Všichni pamětníci vzpomínají na Fížďu

jako na obětavého skauta, který toho

pro středisko mnoho vykonal. Civilním

povoláním byl oční lékař.

207

pavel šiřina šiška


208

Narodil se v Ostravě v roce 1934 a po

válce zde vstoupil do 5. skautského oddílu.

Vojenská služba ho zavála do Plzně,

kde sloužil u 11. spojovacího pluku

v 35. kasárnách, a zde pak zůstal po

celý život. Seznámil se s Františkem

Hájkem – Čingem a při obnově skautingu

v roce 1968 se stal členem 53. oddílu

Šedá střela. Významnou měrou se podílel

na výstavbě kluboven v Českém údolí

v letech 1969–1970, neboť byl profesí

stavař.

V roce 1989 se účastnil obnovy skautingu

v Plzni jako člen nejužšího týmu.

Zastupoval 5. středisko Střela na setkání

skautských činovníků 2. prosince 1989

v Městské knihovně v Praze. V roce 1990

se stal prvním nově zvoleným vůdcem

střediska Střela a současně tajemníkem

Okresní rady Junáka v Plzni. V letech

1993–2000 působil ve funkci předsedy

okresní rady Junáka Plzeň-město. V průběhu

90. let byl iniciátorem spolupráce

a výměny skautů s Nizozemím a Velkou

Británií. Podílel se na organizování Západočeských

jamboree a Memoriálu

Jožky Knappa.

Ani v pozdním věku neztratil zájem

o skauting a navzdory zdravotním potížím

se aktivně účastnil dění v 53. klubu

OS Šedá střela a ve sboru krajského

zpravodaje kmene dospělých. Vypomáhal

též v krajském skautském archivu.

Byl rádcem Západočeské družiny Svojsíkova

oddílu.

Zemřel v prosinci roku 2017.

209

Pavel Šiřina – Šiška (uprostřed s kloboukem) při zahájení

Západočeského jamboree v roce 1996 na náměstí Republiky v Plzni

zdeněk protivínský dan


210

V 60. letech jsem byl členem klubu pod

časopisy Pionýr a ABC, zde začal můj

zájem o Rychlé šípy, Jaroslava Foglara

a skauting. Podnikali jsme společné

klubové výpravy a zde jsem také získal

přezdívku Dan podle oblíbeného rodokapsu

Hvízdavý Dan. Sháněl a četl jsem

všechny foglarovky.

Kolem roku 1966 jsem začal intenzivně

trampovat. V roce 1969 oslovil naši

partu Jiří Ellschläger – Malý Bill, který

rozjížděl oddíl Žlutá střela a sháněl starší

spolupracovníky jako rádce družin.

Naše parta mu slíbila pomoc. Kromě mě

se jednalo o Jaroslava Topinku – Járu,

Luboše Steiningera – Čerta a Josefa

Škůrka – Pepíčka.

V roce 1970 na táboře pod Kašperkem

jsem získal tři orlí pera a krátce na to byl

skauting zakázán. My jsme však ještě

nějakou dobu pokračovali pod hlavičkou

TOM a později TIS. Jezdili jsme na místa,

kde jsem dříve trampoval. Podnikli jsme

též velký vandr po hřebenech Nízkých

Tater. Poté se o mě začala zajímat Státní

bezpečnost (StB), která k mému překvapení

věděla o naší činnosti téměř vše.

Dodnes nevím, zda někdo z nás mluvil

nebo zda jsme měli v klubovně odposlouchávací

zařízení – „štěnici“. Kolem

roku 1979 jsem začal sbírat skautské

odznaky a věnuji se tomu dodnes.

Po sametové revoluci jsme se sešli a obnovili

Žlutou střelu. Zúčastnil jsem se

první Západočeské lesní školy v Chrášťovicích

v roce 1990 a o dva roky později

instruktorské LŠ Seleška.

V roce 1996 jsem přebíral vedení střediska

od Pavla Šiřiny – Šišky. Naše středisko

mělo tehdy 442 členů a bylo největší

v celé republice. Jako svůj hlavní

cíl jsem si vytkl zlepšení vztahů mezi

plzeňskými středisky, neboť jsem cítil

jistou nevraživost hlavně mezi Střelou

a Stopou. Myslím, že se v dalších letech

celková atmosféra zlepšila a střediska

začala spolupracovat ve skautském duchu.

211

luboš hejna očumun

vůdce střediska 1999–2001 a 2003–2006

212

Středisko jsem vedl v době, kdy tráva

byla zelenější, nebe modřejší, podsady

dřevěnější a skautské rady osobnější.

Na začátku 21. století se zápisy ze střediskových

rad členům rady jen omezeně

zasílaly e-mailem; málokdo měl e-mail

a málokdo doma internet (nejprve jsem

zápisy předával Moskytovi na 3,5“ disketách

a ten je pak rozesílal z práce;

o něco později jsem měl již vytáčené

připojení a zvládnul to sám). Těm, co

neměli e-mail, jsem je rozvážel na kole

vytištěné a házel do schránek. Něco

málo se poslalo i poštou.

Jednou jsem vymyslel, že když už středisko

vlastní diktafon, že budeme rady

nahrávat a bude tak snazší udělat zápis

a hlavně ověřit, co se řeklo. Když jsem

poslouchal první dvouhodinovou nahrávku

a pořád slyšel hlavně sebe, už

jsem nikdy potom nenahrával.

Na počátku jsem měl velké plány a myslel,

že všemu rozumím. Postupně jsem

se vyváděl a byl vyváděn z omylu, ale

řekl bych, že nakonec si to celkem sedlo.

Rok a půl dlouhá pauza, kterou jsem si

asi z důvodu jakési skepse a asi zklamání

od vedení střediska dal, byla nakonec

velmi ku prospěchu. Dokázal jsem si během

ní řadu věcí srovnat, určitě pomohla

i práce v Náčelnictvu Junáka – člověk

získal na některé věci větší nadhled

(a zjistil, že i v tomto orgánu jsou někteří,

s kterými se zkrátka nedomluvíš).

Vedení střediska jsem chápal a pojímal

spíše technicistně, věci, které se nedaly

vyjádřit čísly a termíny, jsem delegoval

raději na ostatní členy rady. Rád jsem

úkoloval a plnění úkolů kontroloval. Ale

řekl bych, že bez toho bychom jako středisko

těžko začali pořádat Vánoční stánek

a nerozjela by se tradice Postřelin.

Na druhou stranu věřím, že mi dodnes

někteří nemohou přijít na jméno kvůli

novému systému inventarizace.

Na jednu stranu se za mého vedení povedlo

středisko jako takové více stmelit,

oddíly začaly spolupracovat a atmosféra

se otevřela. Na druhou stranu mě mrzí

rozchod s Bílou střelou, i když se nedomnívám,

že se mu dalo nějak rozumně

zabránit.

Na celé období vedení střediska vzpomínám

rád; bylo to období propletené

i s další činností v oddílu, v RK Šambala,

v náčelnictvu Junáka a v okresní radě.

Jedno zapadalo do druhého a nějak se

doplňovalo. To nepříjemné, které člověk

při takové práci zažívá, už odnesl

čas, zůstává jenom to, co člověka těšilo

a těší, když vidí, že to pokračuje.

213

214

Hana poláčková (prov. hejnová)

Pony

vůdkyně střediska 2001–2003

Do skautského oddílu jsem přišla v roce

1990. Chtěla jsem zažít to, o čem psal

Foglar ve svých knížkách. Můj bratr už

chodil do Šedé střely, jasnou volbou

byl tedy sesterský oddíl Šedá střelka.

Skautský slib jsem složila na svém

prvním táboře v Holostřevech v roce

1991. Vedla jsem družinu skautek,

později i družinu těch nejmenších

světlušek Káňata. V roce 1997 jsem se

stala vůdkyní oddílu. Absolvovala jsem

mj. Západočeský lesní kurz a Jihočeskou

lesní školu. Když jsme v roce 1999

nabrali první vlčata, stal se z našeho

čistě dívčího oddílu oddíl koedukovaný.

Zároveň jsem pracovala na středisku

jako výchovná zpravodajka. Od roku

2001 jsem byla vůdkyní střediska.

Vzhledem k tomu, že jsem středisko

nevedla dlouho a středisková rada

fungovala v podobném složení jako

v předchozích letech (a vlastně i těch

následujících), jsem především ráda, že

jsme pokračovali v tom, s čím se začalo

v letech předchozích. Snahou bylo

i zlepšovat komunikaci s vůdci i mezi

vůdci navzájem.

V civilním životě jsem po gymnáziu

vystudovala Vyšší zdravotnickou školu,

obor dětská sestra. V roce 2002 jsem

nastoupila do Fakultní nemocnice

v Plzni, kde pracuji dodnes jako zdravotní

sestra v osteocentru. S manželem, také

skautem, vychováváme 3 děti, které

také skautují.

215

216

kateřina jonášová (roz. trčková)

Monťa


Do Českého údolí jsem poprvé zavítala

v březnu 1990, kdy mě mé kamarádky

vzaly s sebou na jednu z prvních schůzek

Šedé střelky po obnovení Junáka.

V Šedé střelce jsem prožila krásné světluškovské

i skautské roky a několik let

vedla družinu světlušek. Mezi lety 1997

a 2001 jsem byla také aktivní členkou

RK Šambala a myslím, že jen díky intenzivní

spolupráci s rovery napříč střediskem

pro mě bylo v pozdějších letech

vůbec myslitelné zastávat v Junáku nějaké

činovnické funkce. V létě 2001 jsem

převzala vedení Šedé střelky, v čemž mi

ale brzy zabránily rodičovské povinnosti.

S malým Chorchem „na ruce“ a „za

zadkem“ jsem pak vedla několik ročníků

střediskových rádcovských kurzů, podílela

se na pořádání různých střediskových

akcí a SkautIS tvrdí, že jsem nějakou

dobu vykonávala funkci výchovné

zpravodajky střediska.

V květnu 2006 jsem od Luboše Hejny

– Očumuna převzala s velkou pokorou

vedení Střely. Oddíly střediska se v

té době vzájemně znaly, jejich vedoucí

spolu většinově spolupracovali, středisko

fungovalo jako dobrý správce majetku,

zkrátka a dobře: bylo na co navazovat.

A především bylo s kým táhnout za

jeden provaz – moji zástupci, hospodářky,

výchovní zpravodajové a vedoucí

oddílů, to vám byla parta! Vykouzlili

spolu nejedny Postřeliny a závody plné

vtipných divadelních scének, diskutovali

spolu podoby skautské výchovy v oddílech

s důrazem na její kvalitu, zajišťovali

řadu akcí pro náš skautský okres i kraj.

Díky oldskautům, kteří na úřadech vyběhali

(a kdo jste někdy jednal na úřadech,

tak víte, že spíše „vyseděli“) příslušná

povolení, byly všechny klubovny

v Českém údolí konečně zaneseny do

katastru nemovitostí. Po dlouhých diskuzích

jsme se také rozhodli usilovat

o rekonstrukci objektu zvaného Střelnice

a vznikly první architektonické studie

na jeho přestavbu.

Vedení střediska je práce velmi radostná,

ale také odpovědná. V roce 2010 už

jsem z ní byla celkem vyčerpaná a rozhodla

se vedení střediska předat. Kolem

byla široká skupina schopných lidí, kteří

se mohli kormidla ujmout, nikdo z nich

na to ale neměl kapacitu nebo odhodlání.

Scházeli jsme se na jaře a tvořili

vizi střediska do budoucna s mottem

„Méně je někdy více“, aby bylo jasné,

že toho středisko nemusí pro své oddíly

zajišťovat tolik. Přesto se na dvou střediskových

sněmech na podzim nenašel

žádný odvážlivec, který by střediskové

velení převzal. Až opakovaná hrozba

případné nucené správy a mnoho hodin

vyjednávání dalo vzniknout dvojici odvážných

žen, které se do čela střediska

postavily na jaře 2011: Oli z Šedé střelky

a Betka ze Žluté střelky.

217

218

olga zítková (prov. barochová)

Olina


Narodila jsem se v polovině září roku

1986 v Plzni. O skautingu jsem měla povědomí

díky foglarovkám, ale žádného

konkrétního skauta jsem neznala a klubovny

v Českém údolí jsem pozorovala

z uctivé vzdálenosti. To se ale mělo změnit

v září 2002, kdy jsem se svou kamarádkou

z Masarykova gymnázia přišla na

svou první družinovku roverek 53. oddílu

Šedá střelka.

Masarykovo gymnázium jsem navštěvovala

mezi lety 1998 až 2006 a v té době

se po jeho chodbách proháněla velká

spousta skautů a skautek nejen z našeho

střediska. V oddíle jsem se v těchto

dobách věnovala postupně vedení družiny

vlčat, světlušek a skautek, přípravě

oddílových a družinových výprav a hlavně

táborů. Po maturitě jsem nastoupila

na Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy,

kde jsem odpromovala v roce 2011.

Během oddílových jarních prázdnin na

Švýcaráku v roce 2008 jsem přebrala vedení

oddílu od Nadi Kratochvílové. Oddíl

Šedá střelka jsem vedla mezi lety 2008

a 2011. V těchto letech se nám povedlo

s oddílovou radou zorganizovat pár nezapomenutelných

akcí, především tábor

v roce 2009 v bláznivém duchu „Houbových

lidí“. Spolu s Janou Policarovou –

Jáňou se nám podařilo vytvořit slibovou

cestu zamyšlení pro skauty a skautky,

která se v oddíle používá dodnes. V roce

2011 jsem pak vedení oddílu předávala

Kláře Čapkové – Klíštěti, která jej velmi

dobře a citlivě vedla v dalších letech.

Během vysokoškolských prázdnin jsem

také mohla absolvovat několik letních

kurzů, především Orbis Kaktus napřed

v roli účastníka a v dalším roce v roli eléva

instruktorského týmu. A v roce 2008

i vůdcovský kurz Oikos.

Duben roku 2011 byl pro mne přelomový,

jednak jsem finišovala s přípravami

na státnice a také jsem po střediskovém

sněmu spolu s Bětkou Janečkovou přebírala

vedení střediska Střela. O vedení

střediska jsem se ucházela od vůdcovského

setkání v březnu roku 2011, které

bylo věnováno převážně otázce nástupnictví

vůdcovské dvojice. Dva a půl

roku ve vedení střediska pro nás bylo ve

znamení intenzivního pronikání do tajů

vedení velké organizační jednotky. Středisko

v té době bylo (a pořád je) mezi

deseti největšími středisky v republice.

Během dvou let vedení jsme například

dokončili nákup tábořiště v Bezvěrově,

na kterém tradičně táboří Žlutá střelka i

jiné oddíly, anebo jsme v roce 2012 pokračovali

v tradici víkendových střediskových

setkání Postřeliny symbolicky na

tábořišti u řeky Střely.

219

220

dana lukášová (roz. singerová)

danča


Narodila jsem se 1. 5. 1985 v Plzni do

rodiny skautů a trampů. V září 1993

jsem se po návštěvě tábora stala členkou

Stříbrné střelky a po dovršení plnoletosti

jsem oddíl převzala a jako vedoucí

oddílu o něj mezi lety 2003 až 2009

pečovala.

Rok 2013 byl v mém životě nejspíše

nejvýznamnějším a v mnohém velmi

formujícím. V březnu jsem se stala

maminkou a k tomu na podzim ještě

vedoucí střediska v nerozlučné dvojici

s Martinem Jonášem – Jonýsem a za

silné podpory předchozí vůdkyně Olgy

Zítkové – Oliny. Byla to pro mě čest i nejednoduchá

služba v období s malým

synem. Prvně jsem řídila tak velký tým

a směrovala více podtýmů, zodpovídala

za rozpočet, projekty oprav kluboven,

a hlavně s Jonýsem čelila výzvě největší

– vypořádat se s pojistnou událostí

shořelé klubovny Žluté střelky, vybojovat

prostředky na nové vybavení a zajistit

stavbu nové klubovny.

Těžili jsme z pevných vztahů a silného

týmu – party, budované roky předtím

neformálními cestami. Těšili jsme se

i velké opoře u oldskautů. Velkou radost

nám v souvislosti s tím udělalo, když se

Jana Vojáčková – Uhlík stala na náš návrh

nositelkou Řádu stříbrného trojlístku,

nejvyššího vyznamenání pro skautky

v ČR.

Ráda vzpomínám na začátek našeho

úřadování svoláním „Výstřelu“ (2013) –

setkání bývalých vedoucích střediska

a blízkých spolupracovníků k vedené

diskusi a strategickému plánování rozvoje

střediska. Každému vedoucímu

oddílu od nás přistály ve schránce „Střelené

otázky“, soubor otázek k získání

zpětné vazby z oddílů. Jonýs šperkoval

Vizi střediska, každý rok jsme uspořádali

setkání vůdců. Zorganizovali jsme

střediskový sraz Postřeliny 2014, založili

a 5 let udržovali tradici skautských

příměstských táborů s podtitulem „Ve

městě a přece venku“, oživovali jsme

a zviditelnili Skautské údolí, zřídili hravou

přírodní stezku v okolí kluboven.

Na podzim 2014 jsme uspořádali Víkend

plný objevů s odkazem na Zelené

víkendy v devadesátých letech. Jonýs

nezlomně pracoval na vzniku dokumentace

ke stavebnímu povolení pro budovu

Střelnice v Českém údolí, které také

vítězně získal.

V roce 2015 se nám s Pajasanem naše

rodina rozrostla o druhorozenou dceru,

s přáteli jsme založili Spolek ŽIVO a rodinné

centrum, a já se s novou životní

rolí postupně přeladila na rodičovská

témata a související aktivity. V roce

2016 tak bylo patrné, že skautská služba

u střediska po dokončení mého funkčního

období musí ustoupit do pozadí.

Potěšilo nás, že „žezlo“ z našich rukou

a stráž nad budoucností Střely převzala

Barbora Cimlerová – Bajča s Klárou Čapkovou

– Klíštětem.

221

barbora cimlerová bajča

vůdkyně střediska od roku 2016

222

O tom, co s sebou nese vedení střediska,

jsem při schůzce s Dančou, Jonýsem

a Klíštětem na podzim roku 2016 věděla

jen pramálo. Bylo mi ale jasné, že když

do vedení půjdeme spolu s Klíštětem,

tak už si nějak poradíme. Velkou oporou

nám do začátku byli právě Danča s Jonýsem,

kteří nám předávali své zkušenosti.

Jonýs dokonce z pozice voleného člena

střediskové rady.

Od 4. listopadu 2016 uplynulo několik

let a vedení střediska přede mě i nadále

klade nové výzvy. V některých oblastech

jsem se už naučila chodit, do

dalších zlehka nakukuji a v těch ještě

jiných jsem jen opatrným pozorovatelem.

Největší motivací v koloběhu „od

střediskové rady do střediskové rady“

jsou pro mě bezesporu výchovné akce

a také středisková rada samotná – ať už

se společně setkáváme na ORJ nebo na

nácvicích předtančení na skautský ples.

Jakkoliv nechci zmenšovat témata, jako

jsou správa majetku, čerpání dotací či

vyrovnané hospodaření, výchovná činnost

je podle mě tím nejpodstatnějším,

co středisko a oddíly mohou svým členům

nabízet.

Hned první výchovná akce, které jsem

se jako vedoucí střediska naplno zúčastnila,

mi nabídla možnost se setkat

s velikostí a rozmanitostí našeho střediska.

Bylo to v květnu 2017, kdy jsme

se všichni sešli na Postřelinách. Údolím

řeky Střely se neslo mohutné stopadesátihlasé

„Džabu džena džau…“ a ten

velký kruh lidí spojených ke střediskovému

pokřiku vidím i dnes.

Středisko je pro mě soubor lidí, oddílů,

historie a tradic a jsem přesvědčená, že

jeho aktuální činnost se vždy bude odvíjet

od toho, jací lidé jsou s ním v dané

době spojeni. Zpomalení tempa proto

nevnímám nijak negativně. Je pro mě

známkou toho, že nastala doba, kdy se

oddíly potřebují soustředit na sebe. Vidím

to také jako příležitost pro nabrání

nového dechu, který pak pomůže ve

formování další podoby spolupráce.

Závěrem jistě mohu potvrdit staré známé

heslo, že skauting je parta a příležitost,

a to v jakémkoliv věku a na jakékoliv

úrovni. Parta lidí, kteří si dovedou

poradit s běžnou agendou, ale i nestandardními

výzvami. Příležitost k tomu

podpořit oddíly v jejich běžném fungování,

ale i k zorganizování velkolepého

kuchařského sympozia.

V červnu 2020 prošlo vedení střediska

obměnou a já jsem byla do vedení

střediska zvolena spolu se dvěma zástupkyněmi,

Kateřinou Cízlovou – Žížou

a Adélou Dankovičovou – Ádou. Těším

se, co nás potká a nemine!

223

přílohy

co se do textu nevešlo, akce,

tábořiště, klubovny, ...

střediskové srazy

postřeliny

226

V letech 1990–1993 byly pořádány každoroční

jednodenní střediskové srazy

v Českém údolí, obvykle spojené s posezením

u ohně. Velký sraz „Pět a půl“

proběhl 18. 6. 2000 pod Krkavcem u příležitosti

55. výročí založení našeho střediska.

Středisková oslava k výročí 100 let

od vzniku skautingu proběhla v Českém

údolí 7. 10. 2007. Sto let od vzniku republiky

jsme oslavili na louce u Koterova

13. 10. 2018.

Největšími akcemi tohoto typu jsou Postřeliny,

které dosud proběhly šestkrát.

Červený Hrádek u Sedlčan

(30. 4. – 2. 5. 2004)

První ročník střediskové akce Postřeliny,

kam se sjíždí všechny skautské věkové

kategorie napříč všemi oddíly střediska,

aby si spolu užily několik dní zábavy

a dobrodružství. Z akce se stává velká

a populární událost, která se koná v nepravidelném

intervalu 2–3 let a sjíždí se

na ní pravidelně přes 130 účastníků.

První rok se účastníci vžívají do Řepníkovců

a Špenátovců, dvou rozhádaných

klanů žijících na protilehlých stranách

řeky Bublavy. Ti, místo aby si v údolí

Bublavy žili v míru vedle sebe, se hádali

a rvali se spolu jako malá děcka. Celé

to jejich handrkování vyvrcholí, když to

při jedné jejich šarvátce omylem schytá

starý dobrý mnich. Teprve v tu chvíli se

Řepníkovcům a Špenátovcům rozsvítilo

v kebulích, smířili se, na místě neštěstí

postavili kostel a spojili své vesnice

v městečko Postřelín, jehož sláva se

dnes hvězd dotýká.

Koná se mezioddílové klání, ve kterém

své síly v různých zajímavých disciplínách

poměřují celé oddíly nebo jejich

vedoucí.

Tišina u Kožlan

(29. 4. – 1. 5. 2006)

Jednoho dne se zatáhlo nebe nad Postřelínem

a zlý černokněžník Penthamor

na nás seslal svoji kletbu. Nic

děsnějšího nikdy nikdo nezažil! Ta jeho

strašlivá tvář! Ten hrozný hlas! Ta zloba,

kterou kolem sebe šířil! Oproti tomu je

peklo úplný nic. Nejprve postřelínští utíkají

a marně se zkouší před ním a jeho

poskoky ochránit. Naštěstí se pak zjevuje

hodná víla Lilien, která jim poradí,

co mají udělat. Nakonec se občanům

s velkým vypětím všech sil podaří sehnat

spoustu zvláštních věcí a pomocí

Postřeliny 2009 na Sobenském rybníku u Rožmitálu pod Třemšínem

kouzla, které je Lilien naučí, Penthamora

za bouřlivých pyrotechnických efektů

zaženou.

Probíhá mezioddílové klání, jezdí se na

lodičkách na nedalekém rybníku, provozují

se lanové aktivity a v přípravném

týmu frčí hra Junglespeed.

Sobenský rybník, Rožmitál

(8.–10. 5. 2009)

Středisko se opět vydává za společným

dobrodružstvím a slaví páté narozeniny

od prvních Postřelin. V Postřelíně koluje

zpráva o záhadném Mlýnku, který

dokáže vyplnit každé přání. Po zatočení

jeho kličkou se objeví smutné nevěstě

ženich, zoufalému skautovi přibudou

potřebné body do bodování a nebo se

splní přání lodnímu kuchaři plujícímu

po sladkém moři a dostane se mu moře

soli. Postřelínští tomu samozřejmě nevěří

až do doby, než jim pekelník během

slavností tento kouzelný mlýnek podstrčí.

Ti si pak přejí všechno možné jeden

přes druhého, mlýnek to plní, ale zjišťují,

že jim to nepřináší žádnou radost,

když jim to bez námahy sletí až do klína,

a hledají způsob, jak se tohoto ďáblova

lákadla zbavit.

Během oslav s velkou hostinou se slavnostně

představuje i nový světový vynález

– televizor. Dále se v tančírně

protančí během jednoho večera celé

dvacáté století a po celou dobu Postře-

227

Loučení s mimozemšťany na Postřelinách v roce 2014

228

lin se mastí Tchořišídlo – speciální sběratelská

karetní hra na způsob Černého

Petra se slavnými osobnostmi Postřelína.

V postřelínských novinách se kromě

zajímavostí z Postřelína objevuje první

díl komiksu Bradavicová Střela.

Na závěr akce nesmí chybět ani mezioddílové

klání.

Sobenský rybník, Rožmitál

(11.–13. 5. 2012)

V městečku Postřelín, které je pojmenováno

podle dávné potyčky, v níž byl

kdysi postřelen hodný mnich, právě tento

mnich onemocní. Do Postřelin přijíždí

skupina kejklířů, léčitelů, klaunů a bylinkářů,

kteří by mohli mnicha vyléčit. Obyvatelé

Postřelin se od kejklířů učí různé

dovednosti, kterými se pokouší mnicha

vyléčit. Po marných pokusech dojdou

k poznání, že mnich onemocněl smutkem.

Mnich, který až doposud hledal

moudrost hlavně v samotě, si uvědomil,

že je mu už samotnému smutno. Postřelíňané

ho vtipnou a vřelou formou

přizvou, ať bydlí s nimi, čímž příběh

šťastně končí.

Na Postřelinách nechybí divadlo, sport

ani rukodělné činnosti a samozřejmě

se ani letos neobejdeme bez mezioddílového

klání. S leteckou společností

Skautair se dokonce jednoho večera vydáváme

na cestu kolem světa.

V postřelínských novinách krom mnoha

poutavých článků vychází druhý díl dobrodružství

Bradavicové Střely, koutek

poezie nebo skautské tipy od A. B. Svojsíka.

LT Střela pod Strážištěm

(9.–11. 5. 2014)

Tento rok se v Postřelíně slavnostně otevírá

Vědecko-technické centrum (VC),

které má za úkol vysvětlit nevysvětlitelné

záhady všedního postřelínského

života. Shodou okolností však nedaleko

od Postřelína havaruje mimozemské

plavidlo a v městečku se objevují dvě

bytosti, které na zem evidentně nikdy

předtím nezavítaly. Postřelínští obyvatelé

překonají prvotní strach a pod vedením

odborníků z VC pomáhají bytostem

s poznáváním světa, získávají pro

ně cenné vzorky naší planety, a zejména

jim pomáhají opravit jejich plavidlo, aby

se mohly vrátit domů. Opravit mimozemský

létající stroj se jim samozřejmě

podaří a měšťané sledují, jak se jejich

kamarádi vydávají na cestu do své galaxie.

I letos vychází novinový plátek, v kterém

nechybí koutek poezie, kvíz ani různé

glosy. Naopak ale chybí třetí díl Bradavicové

Střely, který je suplován jiným

komiksem ze skautského prostředí.

Mezioddílové klání se opět koná!

LT Střela pod Strážištěm

(5.–8. 5. 2017)

Stínové divadlo, hra pro rovery na téma

politického boje, mezioddílové klání, vysoké

lanové aktivity.

229

Nástup na Postřelinách v roce 2014 v LT Střela v údolí řeky Střely

další akce střediska

230

Střediskové výpravy skauty). Akcí pro RaR bylo méně a měly

První podobná akce je zaznamenána různé názvy. Později byly pořádány tzv.

24. 10. 1998 jako středisková výprava střediskové víkendy, během kterých

na Radyni. V letech 2002–2005 proběhlo

několik spíše ojedinělých podniků věkové skupiny. Náplní těchto setkání

proběhly 2–3 různé akce pro jednotlivé

zejména pro rovery a rangers a pro vlčata

a světlušky. Pravidelnější akce pro divadlo, mikulášské odpoledne apod.

byly společné výpravy, sportování, hry,

všechny věkové kategorie začalo středisko

pořádat od roku 2008 pod názvem a 2005 proběhlo několik ročníků velké

Nutno ještě zmínit, že mezi lety 2002

Svět vlčat a světlušek a Streska (pro hry motivované sérií Pán prstenů. Pod

Střediskový podzim na Doubravce v roce 2012

názvem Bitva pěti (popř. šesti) armád

ji připravoval tým vedený Jindrou Hejnou

– Čilpanem.

Setkání vůdců

První setkání vůdců střediska proběhlo

v roce 1997 na Špičáku. Od roku 2000 se

konají každoročně, v některých letech

dokonce dvakrát. Je to skvělá příležitost

vyměnit si zkušenosti, debatovat o různých

problémech a navzájem si pomoci

s jejich řešením. Setkání vůdců přispívají

k rozvíjení kontaktů mezi oddíly a vzájemnému

poznávání.

Rádcovské kurzy, setkání

rádců

Naše středisko pořádá rádcovské kurzy

pro své členy pravidelně již od roku

1990. Některé ročníky byly otevřené

i pro zájemce z jiných středisek. Kurzy

jsou obvykle rozloženy do 2–3 víkendových

setkání. V posledním desetiletí již

„rádcáky“ organizujeme jen přibližně

jednou za tři roky (2010, 2014, 2017,

2020).

Kromě rádcovských kurzů pořádáme

i rádcovská setkání pro aktivní rádce.

Tyto akce probíhaly každý rok v letech

2000–2009, jinak spíše sporadicky.

Specifickou akcí bylo víkendové setkání

s příznačným názvem Votvírák v lednu

2014, které bylo určené všem skautům,

kteří dosud neprošli žádným kurzem.

Výchovné drby

Tento poetický název se vžil pro neformální

setkání, pořádaná výchovnými

zpravodajkami střediska od roku 2015.

„Drby“ jsou tematicky zacílené buď na

rádce, nebo na širší vedení oddílů. Probíhají

obvykle několikrát ročně, oblíbenými

místy srazu jsou Café Regner nebo

Kačaba.

Střediskové rady

Střediskovou radu tvoří vedení střediska,

výchovní zpravodajové, zástupce

kmene dospělých a vůdcové jednotlivých

oddílů. Schází se každý měsíc kromě

prázdnin. Z každé rady je pořízen

zápis. Tyto zápisy jsou archivovány a poskytují

detailní přehled o tom, čím středisko

aktuálně žije. Za zmínku stojí, že

v říjnu 2020 proběhla první rada formou

onlinové konference. Ne, že bychom

z toho chtěli udělat zvyk, ale koronavirus

nám znemožnil setkat se osobně.

V prosinci je též zvykem pořádat vánoční

posezení, buďto jako samostatné

setkání, nebo po skončení střediskové

rady.

Sněmy

Střediskový sněm je třeba konat vždy

nejméně jednou za tři roky, a to před

sněmem okresním, krajským a celostátním.

Hlavním účelem sněmu je volba

nového vedení střediska a volba delegátů

na sněmy vyšších jednotek. Stává se,

231

232

že se nenajde dvojice kandidátů, která

by nahradila odstupující vedení. Pak je

nutno sněm jako „mimořádný“ opakovat.

V letech 2010 a 2011 bylo takto vedení

zvoleno dokonce až napotřetí.

Příměstské tábory

V letech 2014–2018 uspořádalo naše

středisko vždy 3–4 běhy příměstských

táborů pro širokou veřejnost. O tábory

byl velký zájem a obvykle byly zaplněny

krátce po oznámení termínů. Každý běh

měl vlastní libreto – stačí zmínit názvy

Detektivové, Robin Hood, Tajuplná planeta,

Kovbojové z prérie, Dobrodružství

v pralese, Kouzelnická škola nebo Indiánská

dobrodružství.

Vánoční a Velikonoční

stánek

Tradice vánočních sbírek pro potřebné

začala již v roce 2000, kdy jsme poprvé

postavili v centru města náš Vánoční

stánek. V něm jsme celý týden prodávali

vlastnoručně vyrobené předměty,

obvykle se vztahem k Vánocům, jako

například svíčky, přáníčka, ozdobené kamínky

apod. V prvních šesti letech jsme

výtěžek věnovali nadačnímu fondu Klíček,

v dalších letech jsme vybírali různé

příjemce. Obvyklý výtěžek se pohyboval

mezi 12.000–20.000 Kč, v některých letech

se vyšplhal téměř ke 30.000 Kč. Podělili

jsme například občanská sdružení

Ty a já a Motýl, Diakonii ČCE, školu pro

zrakově a sluchově postižené nebo Pomocné

tlapky.

V letech 2016–2017 Vánoční stánek nebyl,

ale v roce 2018 jsme zahájili novou

tradici Velikonočních stánků. Výhodou

je teplejší počasí, došlo také k obměně

sortimentu. V doposud uspořádaných

dvou ročnících jsme podělili Hospic

sv. Lazara a spolek Mamma HELP částkami

přes 17.000 Kč.

Skautky a skauti ze střediska Střela se

samozřejmě podíleli i na organizaci dalších

dobročinných sbírek, jako je Kapka,

Květinový den nebo Postavme školu

v Africe.

Zelený víkend

Víkendová setkání zaměřená na ekologii

a ochranu přírody probíhala pravidelně

v letech 1997–2004, zpočátku jako

třídenní, později dvoudenní a poslední

ročník byl již pouze jednodenní. Akce

se konala v Českém údolí a účastnila se

většina oddílů střediska. Náplní byly zejména

přednášky, soutěže a hry s ekologickou

tematikou. V září 2014 proběhl

další ročník Zeleného víkendu v rámci

akce Skauti dětem.

Běžky

Tradice střediskových zájezdů na běžky

vznikla v roce 2002. Od té doby jsme

v lednu či v únoru vyráželi společně

autobusem či vlakem do Krušných hor

nebo na Šumavu. Běžky se konaly kaž-

doročně v letech 2002–2006 a poté příležitostně

v letech 2013, 2015 a 2017.

Skauti dětem

V roce 2005 vznikl v našem středisku nápad

uspořádat v září akci otevřenou pro

širokou veřejnost, jejímž cílem bylo seznámit

rodiče a děti s naší činností a získat

nováčky do oddílů. V dalších letech

se připojila i ostatní plzeňská střediska.

„Skadět“, jak tomuto podniku zkráceně

říkáme, pokračoval každoročně ve vícedenním

či jednodenním formátu až do

roku 2018.

Klapka

V letech 2007 a 2008 (možná i v letech

dalších) probíhala filmařská a fotografická

mezioddílová soutěž Klapka, ze které

vzniklo několik pozoruhodných dílek.

Brigády

Kromě pracovních akcí, pořádaných

jednotlivými oddíly, je zejména v posledním

desetiletí zvykem pořádat každoročně

i střediskové brigády, obvykle

jednu sobotu či neděli v Českém údolí.

Zvelebujeme při nich naše klubovny

a jejich okolí.

Společné zakončení střediskového víkendu v Lobzích v roce 2017

233

tábořiště oddílů

234

2. dívčí oddíl Bystřina

1946 – Defurovy Lažany

1947 – Stanovice (společně s 3.D)

1948 – Podhorní rybník u Mrázova

1949 – Annín

1969 – Starý mlýn na Úterském potoce

(po 53.CH)

1970 – Svojšín (po 75. Červené střele)

1991 – Ktiš u Prachatic

1992 – Jámský rybník v Hradišti u Blatné

1993 – Pihatý rybník u Oselců


1995 – Velenovy

1996 – Nové Mitrovice

1997–1999 – Velenovy

2000 – putovní po tábořištích z Oselců

do Nalžovských hor

3. dívčí (později smíšený)

oddíl modrá střelka

1946 – Mariánská Týnice

1947 – Stanovice (společně s 2.D)

1948 – Stanovice

1969 – Stráž u Tachova

1970 – Starý mlýn na Úterském potoce

1991 a 1992 – Žižkův mlýn na Úterském

potoce (po 54.CH)

1993–2005 – Hlaváčkův mlýn na

Úterském potoce

2015–2020 – Ostřetín (po 52.SM)

50. chlapecký (později

smíšený) oddíl vodních

skautů Černá střela

1946 – Nové Dvory (dnes Hracholuská

přehrada)


1948 – Nové Dvory

1949 – Nové Dvory

1950 – putovní Vltava: České

Budějovice – Praha

1951–1954 – putovní Lužnice

1968 – rybník Sytno

1969 – putovní Berounka a stálý

Šturanecký mlýn pod Ošelínem

1970 – putovní Vltava, stálý Šturanecký

mlýn pod Ošelínem

1990 – putovní Berounka, stálý Čertův

mlýn u Kladrub (společně s 50.D)

1991 – putovní Berounka (s 50.D)

1992 – putovní Otava, stálý rybník

Kačerna u Bukové u Merklína

1993 – putovní Berounka, stálý rybník

Kačerna u Bukové u Merklína

1994 – putovní Ohře, stálý rybník

Kačerna u Bukové u Merklína (s 50.D)

1995 – putovní Vltava, stálý Karolina

Dolina (s 50.D)

1996 – putovní Vltava (s 50.D)

1997 – putovní Ohře

1998 – putovní Berounka

1999 – stálý Paulina louka na Otavě,

pak putovní Otava

2000 – stálý Soumarský most, pak

putovní Vltava

50. dívčí oddíl vodních

skautek Černá střelka

1990 – Čertův mlýn u Kladrub (s 50.CH)

1991 – putovní Berounka (s 50.CH)

1992 a 1993 – Holostřevy (po 53.CH)

1994 – rybník Kačerna (s 50.CH)

1995 – Karolina Dolina (s 50.CH)

1996 – putovní Vltava (s 50.CH)


jednapadesátka (dříve

fialová střela)

1985–1987 – Dlouhá Ves u Sušice

1988 – Tuškov pod Kašperkem

1989 – putovní Plzeň – Váhavé údolí

u Bělé nad Radbuzou

1990 – Železná

1991–2003 – Smolov u Bělé nad

Radbuzou

2004–2008 – Bezděkovský potok u Bělé

nad Radbuzou

2009–2020 – Bilyho klajm v údolí

Radbuzy u Smolova u Bělé nad

Radbuzou

52. chlapecký oddíl Žlutá

střela

1944 – Kolinec


1946 – Nový Dvůr na Mži

1947? – Malinec u Štěnovic

1970 – Kašperské Hory

1990 – Nový Dvůr u Lomu u Stříbra

1991 a 1992 – Ostřetín

1993 – Hradišťany

1994 – Chrást u Plzně

1995–2000 – Ostřetín


oddíl žlutá střelka

1990 – Nový Dvůr u Lomu u Stříbra


53. chlapecký oddíl Šedá

střela

1944 – Kolinec


1946 – Úhlavka u Kladrub

1947 – Nový Dvůr na Mži

1948 – rybník Fučka

1968 a 1969 – Starý mlýn na Úterském

potoce

1970 – Chvalov u Čekanic

1991 a 1992 – údolí Výrovského potoka

pod Holostřevy

1993 – Belgie, Grobbendonk

1994 – údolí Výrovského potoka pod

Holostřevy

1995 – Karolina Dolina

1996 – Čertovec v údolí Javornice

u Chříče


pod Holostřevy

1999 – Hrádek u Sušice (s 53.D)


235

236

Holostřevy


2004 – soutok Kosího a Kořenského

potoka

2005 – Český mlýn v údolí Kosího

potoka

2006–2020 – soutok Kosího

a Týneckého potoka


oddíl bílá, později šedá

střelka

1969 – Svojšín (po 55.CH)

1970 – Chvalov u Čekanic (po 53.CH)

1990 – Málkov


Holostřevy (po 53.CH)

1992 – Havlův mlýn na Výrovském

potoce


pod Holostřevy (1994 po 53.CH)

1995 – Drnovka

1996 – Čertovec u Chříče


pod Holostřevy (po 53.CH)

1999 – Hrádek u Sušice (s 53.CH)

2000 a 2001 – Zejbišský dvůr u Javorné

na Šumavě

2002–2006 – Chvalšovice (někdy

společně s 54.CH)

2007 – Žižkův mlýn v údolí Úterského

potoka (s 54.CH)

2008–2020 – Chvalšovice


Modrá střela

1946 – Benišův mlýn v údolí Úhlavky

1947 – pod Trpísty

1948 – Kosí potok u Třebele

1949 – pod Trpísty

1950 – Kosí potok pod Vlčí horou

1969 – Benišův mlýn v údolí Úhlavky

1970 – Hlaváčkův mlýn v údolí

Úterského potoka

1991–2001 – Žižkův mlýn v údolí

Úterského potoka

navíc 1993 – Belgie

2002 a 2003 – Chvalšovice (s 53.SM)

2004 a 2005 – Žižkův mlýn v údolí

Úterského potoka

2006 – Chvalšovice (s 53.SM)


potoka (s 53.SM)


potoka (s 70. Zálesák)

2009 – Hrádek u Sušice (s 70. Zálesák)

2010 – Žižkův mlýn (s Bílým

albatrosem)

2011 – Chvalšovice (s 53.SM)

54. dívčí oddíl Stříbrná

střelka

1993–1999 – Žižkův mlýn v údolí

Úterského potoka


Holostřevy


2004 a 2005 – Kosí potok (po 53.CH)

2006 a 2007 – Kosí potok (s 53.CH)

2008–2011 – Kosí potok (po 53.CH)

2012–2014 – Kosí potok (s 53.CH)

2015 a 2016 – Chvalšovice (po 53.SM)


Bílá střela (Od roku

1990 společně s 55. dívčím

oddílem bílá střelka)

1946 – Mže (jako 80. oddíl Řeka)

1947 a 1949 – Svojšín

1968–1970 – Svojšín

1989 a 1990 – Zdemyslice

1991 a 1992 – Radkovice u Přeštic

1993 a 1994 – Bavorsko, Neuschönau

1995 – Radkovice u Přeštic

1996–1998 – Bavorsko, Neuschönau

1999 – Radkovice

2000–2002 – Míšov


zelená střela

1946 – Hradec u Stoda

1948 – Lomec u Vodňan

1969 – Cheznovice u Mýta (po 75.

oddílu)

1990 – Okrouhlé Hradiště

1991 – Výrovský potok pod Holostřevy

(po 53.CH a 53.D)

1992 – Havlův mlýn v údolí Výrovského

potoka (po 53.D)

1993 a 1994 – Radošice pod

Třemšínem

1995–2020 – Bystřice u Bělé nad

Radbuzou (2014 nebyl)

Sluneční údolí ze

starého plzence, později


1945 – putovní Šumava

1946 – Otýsův lom (Sluneční údolí)

a putovní

1947 – putovní

1969 – Neslívský rybník

1990 a 1991 – Otýsův lom pod Radyní

1992 – putovní Šumava a fara Zhořec

u Bezdružic

1993 a 1994 – Vrbice u Stříbra

1996 – Vrbice

1997 – Modrá u Buchlovic

1998 – Vrbice

1999–2004 – Bukovany u Orlíku

2005–2010 – Jablečno u Zbiroha

2011–2016 – Ostřetín (po 52.SM)

2017–2020 – Včelnice u Třemešné

75. oddíl Červená střela

1969 – Cheznovice u Mýta

1970 – Svojšín

237

klubovny oddílů

2. dívčí oddíl Bystřina

• České údolí (stavba 1969–1970 na místě dnešního parkoviště mezi

klubovnami 51./57.CH a 54.CH

• České údolí bez čp/če na pozemku 8176/4 (původní stavba z let 1969–1970

přemístěna na druhou stranu silnice, zde klubovna od roku 1990, zcela

přestavěna v roce 1998 na zděnou)

240

3. dívčí (později smíšený) oddíl Modrá střelka

• klášter Otců redemptoristů (1945)

• klášter františkánů (1968)

• využívají klubovnu 54.CH v Českém údolí (1990–1993)

• klubovna u Senečáku (1993–2013)

50. chlapecký (později smíšený) vodácký oddíl Černá

střela

• Bendova 12 (1947–1948)

• SK Plzeň na Borech

• loděnice Lokomotivy „Star“ u Doudlevecké lávky (50. léta)

• loděnice Učebních závodů Škoda pod ul. Na Skalce – dřevěná, stojí dosud na

pozemku parc. č. 4768/3 v k. ú. Plzeň (1968, totéž v roce 1990)

• DDM v Pallově ulici (1991–1994)

• Střelnice na Košutce (1994–1996)

• loděnice v Černicích u řeky (č. ev. 1653) – v zimě se scházeli nadále na

Košutce, případně v sídle MRJ Plzeň na Palackého nám. (asi 1995–1997)

• bývalé cvičiště na pravém břehu Radbuzy (Habrová 38, č. ev. 2727, od 1997)

50. dívčí vodácký oddíl Černá střelka

• loděnice Učebních závodů Škoda pod ul. Na Skalce (1990)

• DDM v Pallově ulici (1991–1992)

• Střelnice na Košutce (1992–1996)

51. chlapecký oddíl Jednapadesátka (dříve Fialová

střela)

• Klatovská 112, rohový dům s Hruškovou ulicí (1987–1990)

• novostavba v Českém údolí na pozemku 8176/33 (od 1992) – spolu s 57.CH

52. chlapecký oddíl Žlutá střela

• klubovna v Arazímově lomu u Litic (do dubna 1946, kdy vyhořela)

• České údolí (1969–1970, budována na místě dnešní „Střelnice“)

• po roce 1970 působili jako TOM, později TIS v klubovně v přízemí domu

Rubešova 811/28

• České údolí bez čp/če na pozemku 8176/31, 8176/32 (od 1990 společně

s 52.D)

52. dívčí (později smíšený) oddíl Žlutá střelka

• České údolí bez čp/če na pozemku 8176/31, 8176/32 (od 1990 společně s 52.

CH, po požáru v roce 2013 znovu postavena na stejném místě)

241

53. chlapecký oddíl Šedá střela

• metodistický kostel v Husově ulici (1943)

• Doudlevce (1944)

• klubovna v zahradě restaurace pana Hory v Tylově ulici č. 33 (1947)

• provozní budova Pozemních staveb v ulici U Borského parku poblíž dnešních

tenisových kurtů (1968)

• České údolí (stavba 1969–1970)

• budova MŠ ve Skvrňanech, Macháčkova 43, 47 – v části prostor využívaných

Stanicí mladých techniků (1990)

• České údolí č. ev. 2557 (od 1990)

53. dívčí (později smíšený) oddíl Bílá (později Šedá)

střelka

• místnosti Agitačního střediska vedle pošty na tř. Budovatelů (dnešní

Francouzská), střídali se zde s Bílou střelou (1968–1969)

• České údolí (stavba 1969–1970, již zde pořádají vánoční besídku 1969)

• České údolí (od roku 1990, klubovna je oproti roku 1970 přemístěna na jiné

místo přes ulici pod „Střelnicí“, č. ev. 2559)

• v současné době využívá i klubovnu Modré střely a Bystřiny/Stříbrné střelky v

Českém údolí

54. chlapecký oddíl Modrá střela

• Krajský dům dětí a mládeže (1968)

• Dvořákova ulice (1969)

• České údolí (stavba 1969–1970)

• České údolí č. ev. 2558 (od 1990)

242

54. dívčí oddíl Stříbrná střelka

• České údolí (od 1990) – nejprve spolu s Modrou střelou, poté klubovna po

zaniklém 2.D Bystřina

55. chlapecký (později smíšený) oddíl Bílá střela a

dívčí oddíl Bílá střelka (od roku 1990)

• místnosti Agitačního střediska vedle pošty na tř. Budovatelů (dnešní

Francouzská), střídali se zde s Bílou (dnes Šedou) střelkou (1968–1970)

• klubovna v Hluboké ulici (stavba od roku 1969, do roku 1970 nedostavěno)

• klubovna v Hluboké ulici 2315/19 (od roku 1990)

57. chlapecký oddíl Zelená střela

• klášter dominikánů (1946–1948, tehdy jako 76. oddíl, pozd. 43. smečka)

• Slovanská 62 (1969–1970)

• Malická 81/19 (1990–1992)

• novostavba v Českém údolí na pozemku 8176/33 (od 1992) – s 51.CH

Družina v Červeném Hrádku:

• zasedací místnost v budově hasičárny, Červenohrádecká 53/48 (2019–2020)

• rekonstrukce klubovny v ulici K Haltýři, pozemek 91/2, v letech 2019–2020

58. smíšený oddíl Sluneční údolí ze starého plzence

• Smetanova ulice č.p. 210 (1990–1993)

• klubovna v Divadelní ulici 17 (u bývalého lesního divadla) (1993–2001)

• klubovna „Díra“ ve sklepě bytovky Hálkova 968, užívána hlavně přes zimu

(1993–2001)

• Smetanova ul. č. p. 66, Starý Plzenec (2001–2014)

• Kollárova ulice u železničního přejezdu v Sedlci, Starý Plzenec (2014–2018)

• bývalá ZŠ na Malé Straně ve Starém Plzenci (od 2018)

75. oddíl Červená střela

• Nádražní 18 (1968)

Další klubovny, zmiňované v poválečné době, kde

sídlilo více oddílů:

• dřevěné baráky na letišti Bory (od 13. 6. 1945, nevydržely dlouho)

• dřevěný barák pod Mikulášským hřbitovem u Papírny (1947–1950, v tomto

roce předána Pionýru a záhy shořela; sídlily zde nejméně 50., 54., 55., 56. a

90. oddíl)

• Dívčí domov na styku Květné a Habrové ulice (1947–1950), na jeho místě je

dnes mateřská školka

243

Střelnice

Zděný objekt v Českém údolí č. ev. 1191 ve vlastnictví střediska, již řadu let

uvažujeme o jeho rekonstrukci, zatím neobyvatelné.

zaniklé, transformované

a přestoupivší oddíly

244

• 50. oddíl vodních skautů Černá střela přestoupil od 1. 1. 2001 do 9. přístavu

vodních skautů Omaha, kde funguje dodnes.

• 50. dívčí oddíl Černá střelka se v roce 1997 spojil s 50. chlapeckým oddílem

Černá střela.

• 52. chlapecký oddíl Žlutá střela zanikl v roce 2000.

• 54. chlapecký oddíl Modrá střela se v roce 2011 transformoval v roverský

kmen a později v klub dospělých a v této podobě funguje dodnes.

• 54. dívčí oddíl Stříbrná střelka se v roce 2017 transformoval v kmen dospělých

a mladší členky přešly do 52. smíšeného oddílu Žlutá střelka.

• 55. oddíl Bílá střela přešel k 1. 1. 2003 do 1. střediska Jožky Knappa, kde

fungují dodnes v transformované podobě pod čísly 11., 13. a 14. oddílu.

• 55. dívčí oddíl Bílá střelka se v roce 2002 sloučil s 55. chlapeckým oddílem

Bílá střela.

• 56. chlapecký oddíl Hnědá střela fungoval v poválečném období, v letech

1968–1970 a krátce v 90. letech 20. století (1994–1995).

• 56. dívčí oddíl Hnědá střelka, který vznikl v roce 1990, se v roce 1994 spojil

s 3. dívčím oddílem Modrá střelka.

• 2. dívčí oddíl Bystřina zanikl v roce 2001.

• 3. dívčí (později smíšený) oddíl Modrá střelka se transformoval v roverský

kmen v roce 2006, následně v roce 2015 se opět transformoval v klub

rodinného skautingu, a tak funguje dodnes.

• 75. oddíl Červená střela fungoval ve středisku pod netradičním číslem

v 60. letech 20. století, protože se 7. středisko tehdy neobnovilo, a tak jediný

obnovený oddíl vstoupil do Střely. Po zákazu skautingu v roce 1970 fungoval

dál jako vodácký oddíl a v roce 1990 se vstřebal do 9. přístavu vodních skautů

Omaha.

Stříbrná střelka na Apriliádě v roce 2017

Džabu džena džau

Shell of plzeň

DžuG hau hau

hau bum

střela!

hau bum střela!

Almanach k 75. výročí založení skautského střediska Střela Plzeň

Editoři: Martin Kolovský – Marťan a David Koura – Dodýš

Grafika: Martin Kolovský – Marťan

Vydal Junák – český skaut, středisko Střela Plzeň, z. s.

Americká 29, 301 00 Plzeň

strela.skauting.cz

Vytiskla tiskárna Carter Reproplus s.r.o.

Náklad 100 ks

První vydání, Plzeň 2020

ISBN xxxxxxxxxxxx

HAU BUM STŘELA! 1945–2020

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?