Aspekt zima 2020

tak přistupuji dostatečně nyní.
Snažím se o to, ale pro spoustu
lidí se tam určitě najdou básně
spadající do kategorie začínajících
autorů. Ta hranice je pro
každého jinde. Je možné, že za
pár let se na své současné básně
podívám a řeknu si, co to psalo
za vola. Stejně jako se nyní dívám
na svou starší tvorbu.
Říkáš, že rád zachycuješ momenty
na malém prostoru a zároveň
nemáš rád konkrétnost.
Sám sebe ale popisuješ velmi
určitě, hlavně topograficky
jako autora žijícího na trase Jičín,
Sobotka, Olomouc. Nakolik
se ve svých textech vztahuješ
ke konkrétním místům?
Docela dost. Často jsou to
místa, která pro většinu lidí
zůstanou skrytá, protože je nezmiňuji
explicitně. Sám ovšem
většinou konkrétní představu
o daném místě mám. Nejde
nevycházet z vlastních zážitků.
Baví mě obyčejnost toho, co
člověk běžně zažívá. Zároveň
mě ale baví míchat to trochu
s něčím naprosto jiným, mytickým,
něčím, co naruší běžnou
realitu. Aby báseň nesla dotek
něčeho děsivého, zvláštního.
Máš ideál básně?
Hrozně se mi líbí vizuální poezie
šedesátých let Jiřího Koláře nebo
Emila Juliše. Jiří Kolář byl jeden
z autorů, kteří mě velmi posunuli.
Ne že bych psal jako on, ale pomohl
mi uvědomit si, že se slovy
a s poezií toho jde dělat opravdu
moc. Ideál básně nemám. Báseň
se může vydat množstvím cest.
Mě baví, a na mých textech je to
asi vidět, kratší forma. Není to
ale samozřejmě tak, že čím krat-