Aspekt zima 2020

střední Evropy. Bohužel je to
ale jen elitní záležitost – v Americe
vítěz tak trochu bere vše
a platí to i o vzdělání. Dvakrát
se mi stalo, že jsem v obchodě
vyměňoval vadné zboží, pokladní
mi vrátila peníze, dala
mi nový výrobek, a kdybych ji
neupozornil, zapomněla by za
něj chtít zaplatit. Nebo jsem
jednou byl na výletě na jednom
majáku na pobřeží. Jeho hlídač,
když se dozvěděl, že jsem z bývalého
Československa, se mě
ptal, jestli náhodou neznám
XY. Přirozeně jsem se domníval,
že se jedná o nějakou bývalou
sportovkyni. Ukázalo se
ale, že to byla jeho spolužačka
ze základní školy, která do USA
emigrovala s rodiči poté, co
u nás „v šedesátém osmém byla
ta válka“… Přitom ten člověk
rozhodně nebyl hloupý a měl
např. ohromné znalosti o historii
americké války za nezávislost,
která byla jeho koníčkem.
Ale tak prostě funguje americký
vzdělávací systém, když máte
štěstí a jste v 1–2 % nejlepších
studentů, naučí vás všechno, jinak
vás nenaučí skoro nic.
Co bylo hlavní náplní tvého pobytu?
Jaké kurzy jsi navštěvoval?
Na Princeton jsem jel především
konzultovat téma své dizertace.
Ta je kritikou jistého
Carla Schmitta, který býval „korunním
právníkem třetí říše“,
dnes je ale opět populární především
díky svému pojetí „politična“
a suverenity. Schmittovi
dnešní pokračovatelé stojí za
ideologiemi hnutí, jako je španělské
Podemos, řecká Syriza
či argentinský neo-perónistický
Partido Justicialista. S prof.
Pettitem jsem tedy konzultoval
hlavně argumentační strategii
proti Schmittovi a jeho epigonům.
Podobné konzultace jsem
měl i s prof. Müllerem.
Chodil jsem taky na tři doktorandské
semináře. Jeden vedl
prof. Pettit a probíral tam
s námi obsah nové knihy, kterou
v té době psal. Druhý vedl
Jan-Werner Müller a probírali
jsme na něm různé (historické
i současné) texty z teorie demokracie.
Cílem třetího byla
zpětná vazba na papery vyučujících
a dizertační projekty
doktorandů a organizoval ho
prof. Stephen Macedo. Zvláště
první dva semináře byly zajímavé
nejen po stránce obsahové,
ale i formální – pedagogické.
Zatímco prof. Pettit vždy cca
20–30 minut frontálně přednášel
a potom jsme s ním asi 10–15