Aspekt zima 2020
Archivy tedy zkoumáme jakofenomén, jako dynamickoua otevřenou entitu, která sestala předmětem zájmu občanskéspolečnosti. Zkoumámeje jako klíčový zdroj v úsilío rekonstrukci individuálnícha kolektivních identit v reakcina negativní vlivy globalizace,zejména v rozvojových zemích,se všemi riziky, které s takovouotevřeností souvisejí.Dříve byly archivy převážněanalogové, dnes je obří množstvíinformací uloženo v datovýchcentrech. Jakou roli dnessehrávají ve společnosti klasickéarchivy?R. Z.: Možná to čtenáře překvapí,ale kvůli nákladnostia složitosti celého procesu digitalizaceje jen relativně maláčást archiválií převedena dodigitální podoby. Stále tedy žijemepřevážné v „analogové“době. V posledních desetiletíchse však poněkud mění způsob,jakým společnost, alespoň talatinskoamerická, k oficiálnímarchivům přistupuje. Dnes tytoinstituce zdaleka nenavštěvujíjen profesionální badateléz univerzit. Archivy se stalypředmětem zájmu aktivistů,právníků, zástupců indiánskýchetnik, a dokonce i umělců. Tivšichni využívají archiválie kesvé práci, k domáhání se svýchpráv nebo k načerpání inspiracepro uměleckou tvorbu.Budou podle Vás v budoucnuveškeré archiválie digitalizovány,nebo zde bude nějaká specifickáčást pouze v analogovéformě?28R. Z.: V dlouhodobé perspek-tivě budou asi digitalizoványvšechny archiválie. Je to aleběh na opravdu dlouhou trať.V roce 2010 ředitelka Národní-ho archivu prohlásila, že i přitřísměnném provozu by trvalodigitalizovat všechny dokumentyasi 300 let! Digitalizaceje velmi zdlouhavý a nákladnýproces. Vzácné, velkoplošné čipoškozené archiválie nemůžetejednoduše vložit do zásobníkuautomatického skeneru. Navícje nutné u každé digitální kopieověřit její kvalitu a věrnostoriginálu. Proto se často při digitalizacivolí strategie převéstpřednostně do elektronicképodoby ty dokumenty, o kteréobčané či badatelé jeví nejčastějizájem nebo kterým hrozízničení.Myslíte si, že někdy dojte k propojeníveřejně přístupných archivůs daty ze sociálních médií?Např. ve formě veřejného timelinu,kde by měl uživatel možnostvyhledat podle informacíze soukromého života jejichkontext a události života veřejného.R. Z.: Nejsem IT specialista, takžemá odpověď bude odpovědífilologa a běžného uživatele Facebooku.Archiválie obsahujícíosobní údaje žijících osob nenímožné zpřístupňovat, aniž bybyl o tom dotyčný informována mohl vznést námitku. Archiválieobsahující citlivé údajedokonce vyžadují písemný souhlasdotčené osoby. V tomtosvětle může být právně problematickézveřejňovat archiváliena sociálních sítích. U již zesnulýchlidí se pak zase nabízíotázka, do jaké míry jsou informaceo nich relevantní pro žijícíuživatele sociálních sítí. Lidi naFacebooku přece fascinuje možnostsdílet to, co právě prožívají.Jsem tedy k tomu poměrněskeptický, ale jak jsem uvedl nazačátku, nejsem odborník natyto technické aspekty archivnictví.Jak užívají např. migranti či sexuálnímenšiny archiv k uplatňovánísvých práv?D. N.: V Latinské Americe se nejednájen o tyto sociální skupiny.Například v 70. a 80. letech20. století, kdy v Argentiněvládla vojenská junta, docházelok masivnímu porušování lidskýchpráv napříč společností.Tajná policie a armáda pronásledovalykromě levicových aktivistůi příslušníky sexuálníchmenšin. V archivech uchovávajícíchdokumenty vytvořené represivnímaparátem státu (ArchivoNacional de la Memoria,Argentina, Centro Documentalde la Memoria Histórica ofEspaña, Archivo Histórico de laPolicía Nacional of Guatemala)je o těchto praktikách dostatekdůkazů, které s úspěchem popádu diktatury využili právnícia organizace zastupující oběti(např. Asociace Matky z Plazade Mayo, matky, které seběhem diktatury pravidelněscházely před prezidentskýmpalácem s fotografiemi svýchzmizelých dětí), aby se domohlizadostiučinění u soudů či u komisípravdy a usmíření. Domorodíobyvatelé se zase díkydokumentům z koloniálníhoobdobí uložených v archivechve Španělsku (Archivo Generalde Indias v Seville) či LatinskéAmerice domohli potvrzenísvých teritoriálních práv.Známe z minulosti příklady,kdy byl archiv naopak zneužitk diskriminaci?R. Z.: Nevím, jestli přímo k diskriminaci,ale trestná činnost,kde jistým způsobem figurujíarchivy, není výjimečná. NapříkladGIBS řeší ročně několikdesítek případů zneužití informacíz policejních archivů čidatabází. Z minulosti zase zná-
me případy zničení či paděláníarchiválií s cílem zahladit stopynezákonného jednání. Často setak děje například při změnáchrežimu, viz svazky STB. Takovýchpříkladů najdeme hodněi v Latinské Americe, která si ve20. století prošla vlnou vojenskýchdiktatur. Jedinou výjimkouje snad jen Kuba, kde jsouvšechny instituce plně pod kontrolourežimu a kde praktickyneexistuje svobodný přístupk informacím a možnost alternativníhosběru dat, která bypomohla v boji za lidská práva.V souvislosti s rozmachem internetua moderních technologiíbývá často skloňovánaochrana osobních údajů. Diskutovalose toto téma již dříveza existence pouze analogovýcharchivů?R. Z.: Téma ochrany osobníchúdajů je v evropském právu relativněnové. Na Západě se prvníspecifické zákony na ochranuosobních údajů začaly objevovataž v 70. letech 20. století.U nás se toto téma dostalo dopovědomí až po sametové revoluci.Přesto ale zákon ČNRo archivnictví z roku 1974 obsahovalustanovení, na základěkterého bylo možné odmítnoutnahlížení do archivu, pokudby byly dotčeny „právemchráněné zájmy osoby“, jíž seinformace týkaly. Tato právníformulace se vztahovala na dokumentymladší 50 let a mohlase v praxi uplatňovat různě, odčistě účelové aplikace sloužícíhlavně k utajení informací ažpo ochranu soukromí a ochranuosobnosti dotčených osob.Po revoluci se toto téma objevovalohlavně v souvislosti sezveřejňováním identity příslušníkůa spolupracovníků StB.A zdá se, že jde o věc stále aktuální.Například loni se objevilav tisku zpráva, že ministerstvovnitra se chystá pomocí novévyhlášky zakázat zveřejňováníidentity příslušníků bývalé StBs poukazem na GDPR a ochranuosobních údajů. Nakonecvšak po tlaku části veřejnostiod tohoto problematického záměruustoupilo.RJ
- Page 1: Aspektzima 2020
- Page 5: Na konci roku Filozofická fakulta
- Page 8 and 9: Proč zrovna básně?Když jsem za
- Page 10 and 11: ší, tím lepší. Jsem vždy rád
- Page 12: Portrétznamenávíc nežpouhoupodo
- Page 16 and 17: je subjekt lapen a přetvářenv s
- Page 18 and 19: a skutečně konstruktivní posudky
- Page 20 and 21: Pomalu se tak ke mně dostávajíz
- Page 22 and 23: rozhodnutí a jak nejrůznějšíse
- Page 24: ProměnyarchivuArchivy mohou být c
- Page 27: Z jakého pohledu na archivv rámci
- Page 32 and 33: Proč jsi vyrazil právě na Prince
- Page 34 and 35: střední Evropy. Bohužel je toale
- Page 36: Státy EU seshodují nanegativnímv
- Page 39 and 40: denti vybavia pri Číne. Negatívn
- Page 41 and 42: zahraničnej politiky Lotyšškoneo
- Page 43 and 44: 43
- Page 45 and 46: rovněž dva zmodernizované studij
me případy zničení či padělání
archiválií s cílem zahladit stopy
nezákonného jednání. Často se
tak děje například při změnách
režimu, viz svazky STB. Takových
příkladů najdeme hodně
i v Latinské Americe, která si ve
20. století prošla vlnou vojenských
diktatur. Jedinou výjimkou
je snad jen Kuba, kde jsou
všechny instituce plně pod kontrolou
režimu a kde prakticky
neexistuje svobodný přístup
k informacím a možnost alternativního
sběru dat, která by
pomohla v boji za lidská práva.
V souvislosti s rozmachem internetu
a moderních technologií
bývá často skloňována
ochrana osobních údajů. Diskutovalo
se toto téma již dříve
za existence pouze analogových
archivů?
R. Z.: Téma ochrany osobních
údajů je v evropském právu relativně
nové. Na Západě se první
specifické zákony na ochranu
osobních údajů začaly objevovat
až v 70. letech 20. století.
U nás se toto téma dostalo do
povědomí až po sametové revoluci.
Přesto ale zákon ČNR
o archivnictví z roku 1974 obsahoval
ustanovení, na základě
kterého bylo možné odmítnout
nahlížení do archivu, pokud
by byly dotčeny „právem
chráněné zájmy osoby“, jíž se
informace týkaly. Tato právní
formulace se vztahovala na dokumenty
mladší 50 let a mohla
se v praxi uplatňovat různě, od
čistě účelové aplikace sloužící
hlavně k utajení informací až
po ochranu soukromí a ochranu
osobnosti dotčených osob.
Po revoluci se toto téma objevovalo
hlavně v souvislosti se
zveřejňováním identity příslušníků
a spolupracovníků StB.
A zdá se, že jde o věc stále aktuální.
Například loni se objevila
v tisku zpráva, že ministerstvo
vnitra se chystá pomocí nové
vyhlášky zakázat zveřejňování
identity příslušníků bývalé StB
s poukazem na GDPR a ochranu
osobních údajů. Nakonec
však po tlaku části veřejnosti
od tohoto problematického záměru
ustoupilo.
RJ
Change language