Aspekt zima 2020

Z jakého pohledu na archiv
v rámci výzkumu vycházíte?
Jak archiv definujete?
D. N.: Jak známo, postmoderní
kolaps či relativizace velkých
narativů jako hlavního zdroje
poznání a interpretace minulosti
daly velký prostor malým
či osobním dějinám a vedly
k přehodnocení způsobů práce
při rekonstrukci a interpretaci
minulosti jakékoli lidské činnosti.
Tato transformace měla
zásadní dopad na práci s archivy.
Zaprvé, do archivů byly
zahrnuty dokumenty a materiály
do té doby ignorované, což
vedlo ke vzniku zcela nových
badatelských metodologií,
k novému definování funkcí
a významu archivu. Vidíme to
například u postkoloniálních
respektive subalterních studií,
feministických teorií atd. Feministická
hnutí rozšířila své
archivy o řadu materiálů, které
byly původně považovány
za „triviální“. Za druhé, mimo
akademickou obec různé skupiny
a komunity začaly využívat
existující archivy, včetně novodobých
archivů poskytujících dokumenty
vytvořené represivním
aparátem státu, a vytvářet nové,
podobně jako například u nás
známý portál Paměť národa.
Díky nim tyto komunity formují
vlastní kulturní a politické programy
v boji za svá práva. Demokratizující
impuls digitální revoluce
změnil postupy a publikace
archivní práce. Inovace v digitálních
médiích usnadnily vědcům
a skupinám občanské společnosti
obecně shromažďovat, organizovat
a sdílet dokumenty z jejich
výzkumu ve formátech, které na-
rušují 27
tradiční modely produkce
znalostí. Roste význam alterna-
tivních, „neprofesionálních“ ar-
chivů, které se vymykají kontrole
tradičních institucí v přístupu
k primárním zdrojům.