Aspekt zima 2020
ší, tím lepší. Jsem vždy rád, kdyžje v básni – jak z pohledu autora,tak čtenáře – takový ten prostormezi klávesnicí a židlí, jak se říkámezi ajťáky. Prostor mezi stránkoua čtenářem, kde jejich součinnostíbáseň teprve vzniká.Jsou v Olomouci příležitostipro mladé autory číst před publikem?Vím momentálně o třech čtyřechplatformách autorskéhočtení. Jednak je to Domácí básněnív kavárně Druhý domov,na kterém se podílím se spolkemPo škole. Účinkující jsouzde odstupňovaní podle zkušeností,je zde prostor jak prozačínající, tak pro větší jména.Vždy jsme rádi, když se námpodaří dovézt autora, kteréhozná i ten, kdo nečte každé čísloTvaru či Hostu. Dále dělámes Bohemistickým spolkem studentůPočet, což je primárněpříležitost pro úplně začínajícíautory. V Kratochvíli se zasepořádá Tiché úterý, v divadleNa cucky bývaly Oživlé texty.Občas někdo zorganizuje bytovéliterární akce, pár čteníbylo také v kabaretu Nabalkoně.Není to tak, že by se člověkmusel příležitostmi brodit, alena velikost Olomouce je toadekvátní. Musím zmínit takévýroční Noc básníků v Ponorce,loni tam byl dnes už zesnulýJaroslav Erik Frič a byl to mocpěkný večer.Nakolik jsou tyto akce zaplněné?Docela dobře. Ovšem stane se,že i na kvalitní a zajímavé básníkynám do Druhého domovapřijde jen pár lidí. Většinoumám ale z velikosti publikadobrý pocit. Musím si také přihřátpolívčičku a zmínit Básněněkde. Jedná se o čtení, byť neautorské, které děláme párkrátza semestr na zajímavýchmístech Olomouce. Spojujemetvorbu básníka či básnířkys konkrétním místem a obojítak může dostat zajímavý odstín.Jednou přišel jen jedendivák a druhý extrém byl, kdyžna čtení textů Věry Linhartovépřišlo dvacet lidí, což je na tenhletyp akce slušné.Jak se dostanu na bytovouakci, pakliže se běžně nepohybujiv místních literárních potažmouměleckých kruzích?Nejsem sice zrovna matadorbytových akcí, ale řekl bych, ženejlepší je znát někoho z návštěvníkůnebo organizátorů.Doporučil bych chodit na akceveřejné, tam se s lidmi seznámita následně se vloudit i naakce, které z logiky věci zcelaveřejné nejsou.
Na začátku našeho rozhovorujsi říkal, že jsi kdysi zkoušelpsát i prózu. Neuvažuješ, že byses jí v budoucnu začal znovavěnovat?Jako čtenář vím, že s prózoujdou dělat skvělé věci. Líbí semi představa, že podobně dobrouvěc, která mě bude bavit,vymyslím. Nemusí se jednato třeskutý experiment, stačínosné téma. Myslím si ale, žeoproti poezii je u prózy potřebavíce řemeslné dovednosti.A ta mi chybí. Navíc myslím,že se na próze pozná snáz začínajícíautor, anebo ten, kdo toseká jako Baťa cvičky bez většíhocitu. U poezie se to nakonecpozná taky, ale ne tak snadno,respektive je to poznání ještěsubjektivnější než u prózy.Do jaké míry je to dáno prostorem,který text zabírá?Asi do značné. Próza je prostěvětšinou daleko rozsáhlejšísouvislý text, u kterého čtenářmusí nějakou dobu vydržet.A je to často složitější stavba,která musí fungovat jakve všech svých částech, tak vesvém celku. Ale možná ještědo větší míry je to dáno povahoutextu. Klasická epická prózase řídí zákony, které poeziemůže zcela ignorovat, nebopro ni aspoň platí jinak, volněji.Chronologie, logická návaznost,koherence, práce s postavou,vypravěčem, prostorem.Představuju si to trochu jakozedničinu. Člověk prostě musízodpovědně a trpělivě skládatjednu cihlu za druhou, situaciza situací, motiv za motivem,aby se dostal do toho a tohobodu, a přitom pořád sledovatlogiku celé stavby. Pro někohoje to přirozené, pro mě ne.Buď se příliš zaobírám tím původnímplánem a jsem líný vzítcihlu do ruky, nebo mě ta jednacihla zaujme natolik, že už nadalší vůbec nedojde. A improvizovatv próze moc neumím.Jenom v poezii.Básně bývají občas začleněnydo filmů jako např. katarzníprostředek. Jak se díváš nasoučinnost básně a filmu či jinýchmédií?Já mám třeba moc rád film Paterson,inspirovaný americkýmbásníkem Williamsem. Myslímsi, že kombinace různých médiímůže být skvělá. Když je báseňvyloženě prvkem ve službách filmu,může mu hodně pomoct.Už je to ovšem pochopitelně najednouněco jiného než klasickápoezie. Posouvá to báseň z jejíhopřirozeného prostředí, kde je jensama pro sebe. Ono obecně, kdyžse třeba čte poezie nahlas, dělá tos ní zajímavé věci. Proto mě bavíčíst básně nahlas a třeba ještěk tomu na zajímavých místech.Dneska má poezie – a samozřejměnejen ona – možnost vstupovatdo ohromného množstvírůzných médií, zkoušet, čímse mohou navzájem obohatit.Experimentátoři avantgardynebo 60. let by dost možná byliu vytržení z toho, co všechnose dnes dá s jazykem, znakem čimédiem dělat. Přesto nemámpocit, že by tyhle experimentytvořily nějak výrazný proudv současné poezii, napadá měsnad jen pár jmen, Jaromír Typlt,Vojtěch Kučera, Jiří Dynka.Ale možná mi jen něco zásadníhouniká. Možná že jsou tyhlepokusy jenom přehlušeny toumasou běžného literárníhoprovozu. Já sám ovšem taky11žádný velký experimentátornejsem. Nepíšu proto, abychposunul hranice, ale prostěproto, že mám něco na srdci.RJ
- Page 1: Aspektzima 2020
- Page 5: Na konci roku Filozofická fakulta
- Page 8 and 9: Proč zrovna básně?Když jsem za
- Page 12: Portrétznamenávíc nežpouhoupodo
- Page 16 and 17: je subjekt lapen a přetvářenv s
- Page 18 and 19: a skutečně konstruktivní posudky
- Page 20 and 21: Pomalu se tak ke mně dostávajíz
- Page 22 and 23: rozhodnutí a jak nejrůznějšíse
- Page 24: ProměnyarchivuArchivy mohou být c
- Page 27 and 28: Z jakého pohledu na archivv rámci
- Page 29: me případy zničení či padělá
- Page 32 and 33: Proč jsi vyrazil právě na Prince
- Page 34 and 35: střední Evropy. Bohužel je toale
- Page 36: Státy EU seshodují nanegativnímv
- Page 39 and 40: denti vybavia pri Číne. Negatívn
- Page 41 and 42: zahraničnej politiky Lotyšškoneo
- Page 43 and 44: 43
- Page 45 and 46: rovněž dva zmodernizované studij
ší, tím lepší. Jsem vždy rád, když
je v básni – jak z pohledu autora,
tak čtenáře – takový ten prostor
mezi klávesnicí a židlí, jak se říká
mezi ajťáky. Prostor mezi stránkou
a čtenářem, kde jejich součinností
báseň teprve vzniká.
Jsou v Olomouci příležitosti
pro mladé autory číst před publikem?
Vím momentálně o třech čtyřech
platformách autorského
čtení. Jednak je to Domácí básnění
v kavárně Druhý domov,
na kterém se podílím se spolkem
Po škole. Účinkující jsou
zde odstupňovaní podle zkušeností,
je zde prostor jak pro
začínající, tak pro větší jména.
Vždy jsme rádi, když se nám
podaří dovézt autora, kterého
zná i ten, kdo nečte každé číslo
Tvaru či Hostu. Dále děláme
s Bohemistickým spolkem studentů
Počet, což je primárně
příležitost pro úplně začínající
autory. V Kratochvíli se zase
pořádá Tiché úterý, v divadle
Na cucky bývaly Oživlé texty.
Občas někdo zorganizuje bytové
literární akce, pár čtení
bylo také v kabaretu Nabalkoně.
Není to tak, že by se člověk
musel příležitostmi brodit, ale
na velikost Olomouce je to
adekvátní. Musím zmínit také
výroční Noc básníků v Ponorce,
loni tam byl dnes už zesnulý
Jaroslav Erik Frič a byl to moc
pěkný večer.
Nakolik jsou tyto akce zaplněné?
Docela dobře. Ovšem stane se,
že i na kvalitní a zajímavé básníky
nám do Druhého domova
přijde jen pár lidí. Většinou
mám ale z velikosti publika
dobrý pocit. Musím si také přihřát
polívčičku a zmínit Básně
někde. Jedná se o čtení, byť ne
autorské, které děláme párkrát
za semestr na zajímavých
místech Olomouce. Spojujeme
tvorbu básníka či básnířky
s konkrétním místem a obojí
tak může dostat zajímavý odstín.
Jednou přišel jen jeden
divák a druhý extrém byl, když
na čtení textů Věry Linhartové
přišlo dvacet lidí, což je na tenhle
typ akce slušné.
Jak se dostanu na bytovou
akci, pakliže se běžně nepohybuji
v místních literárních potažmo
uměleckých kruzích?
Nejsem sice zrovna matador
bytových akcí, ale řekl bych, že
nejlepší je znát někoho z návštěvníků
nebo organizátorů.
Doporučil bych chodit na akce
veřejné, tam se s lidmi seznámit
a následně se vloudit i na
akce, které z logiky věci zcela
veřejné nejsou.
Change language