SOMMELIER / Revue pro Hotel, Restaurant a Cestování

SLOVENSKO
Aké víno naozaj
ľúbim?
Silván zelený.
To je víno
do koča i do voza!
producenta, ale ani zemi původu. Tady
neexistují kladné ani záporné předsudky
– hodnotí se víno. A výsledky jsou tu!“
„Předloni jsme se vydali po určité přestávce
znovu do světa a z osmadvaceti
zlatých byla jedna z Madridu, jedna
z Concours Mondial du Sauvignon v Rakousku,
jedna z Vinalies Internationales
v Paříži a jedna z izraelského Terravina
- to není špatné! Samé slavné světové
soutěže!“
„Vloni jsme vedle úspěchů na Slovensku
přivezli zlato ze dvou soutěží v USA,
z Mondial du Rosé v Cannes, z madridského
Bacchusu, Vinalies Internationales
v Paříži, z Eurasia OIV Wine & Spirits
Competition v moldavském Kišiněvě
a čtyři zlaté ze ženské soutěže Sakura
Japan Wine Awards.“
„Letošek je poznamenán tím, že se
kvůli koronaviru téměř žádné soutěže
nekonaly. I tak jsme ale stihli oslavit zisk
Diamond Trophy na Sakura Japan Women‘s
Wine Awards za Tramín červený
2015 Limited Edition, zlato mezi TOP
TEN Chardonnay du Monde ve Francii
na Château Ravatys pro suché Chardonnay
2019 výber z hrozna a doma
dva šampiony (Müller Thurgau 2019
- neskorý zber suché a Cabernet Sauvignon
rosé bobuľový výber polosladké)
v 1. kole Národního salonu vín 2020.
Chceme ukazovat prémiová vína i s jejich
medailemi, aby národ věděl, co dokážeme
a že se nebojíme žádných limitů.
Můžeme nabídnout zlaté bublinky
z Paříže, limitovanou sérii vín ze Salonu,
diamantovou edici z Japonska. I proto se
mění naše vinotéky postupně v Matyšák
Shopy. Máme vína, která prostě nebudou
jinde k mání, než tam. „Jít do Matyšáka“
by mělo znamenat jít na nebo
pro dobré víno, pro výjimečné víno
za rozumné ceny. A budou tam i další alkoholy,
výběr doplňkového sortimentu,
vína nejvyšších řad. Chce to ale detailní
a rozumnou analýzu. Někam prostě
patří viecha a jinde se vyplatí investovat
do Matyšák shopu. Každý přijde zhruba
na milion, řečeno postaru v korunách.“
„Jsem přesvědčený, že na Slovensku
lze udělat i výborná červená vína a výsledky
soutěží to jen potvrzují. Štvou mě
lidé, kteří drží skleničku v dlani za kalíšek
a vedou moudré řeči – bílé, to by
na Slovensku ještě šlo, ale Francie je
Francie. Měl jsem onehdy shodou okolností
na stole láhev známého vinařství
z Rhôny, ale nechal jsem nám přinést
skleničku našeho červeného. A „znalec“
si to spojil a hned věděl, že ta Francie
prostě má své nezaměnitelné rysy. A pil
červené z hroznů od Komárna… Co
můžeš dělat? Nechal jsem ho přitom.
On by se jen urazil. Spousta snobů je
takových. Ti chytřejší je neúčastní debat
u slepých degustací, protože jsou si vědomi,
že by ve většině případů rozdíly
neidentifikovali správně. Samozřejmě
nechci říct, že tam rozdíly nejsou, ale
velká vína máme jak my, tak ti ze slavných
oblastí. A to mají o pár set let více
děděných zkušeností…“
„Stojíme na několika nohou, a tak
nejsme primárně ohroženi výkyvy tam či
onde. Nosná je výroba vína. Ale nezanedbatelné
jsou pro ekonomiku i vinné
šťávy. Máme hotel, máme restaurace.
Máme vybudovanou maloobchodní síť.
To mi dodává odvahu věřit nejen v kvalitu
našich vín, ale i po stránce firemní si
dělat naděje. Vždy jsem byl toho názoru,
že společníků má být lichý počet a tři
jsou už moc. Život mě přivedl ke změně
názoru. Před třemi lety jsem vedle rodiny
nabídl partnerství třem společníkům,
kteří jsou rozhodující pro chod firmy, pro
její kontinuální budoucnost i tehdy, kdybych
se jí já už nemohl věnovat naplno.“
„Dobře a úsporně hospodaříme. Snažím
najít zdroj třeba i tam, kde bývá ztráta.
Kdo používá barikové sudy, zbavuje se
jich s velkou ztrátou po třetím otočení.
My jsme do nich začali dělat Portito,
abychom je nemuseli vyhodit. Máme
plné červené i vinný destilát. Máme sudy
i prostor, kde může tenhle aperitiv portského
stylu zrát. Začalo to dvěma sudy
v době, kdy na Slovensku o portském
kromě profesora Fedora Malíka prakticky
nikdo nevěděl. Dnes jde portské
do obliby a my máme patnáctitelé Portito
ve sklepích. Naše Portito je dnes starší,
než řada běžných portských v Portugalsku.
Prodáváme ho pomalu, ale zanedlouho
budeme mít v nabídce 25 leté,
a dá-li Pán Bůh, třeba i čtyřicetileté.“
„Trpěli jsme primárním zařazením. Zásadně
nepomohly ani dva tituly Vinařství
roku. Dnes komunikujeme jinak a lidé
nás jinak vnímají. To podstatné ale zůstává.
Touha dělat co nejlepší vína, mít
zajištěnou spokojenou rodinu a dobrý
tým spolupracovníků, kde všichni
táhnou za jeden provaz tím správným
směrem. Jak to má v rodinném podniku
být.“
www.e-sommelier.cz/ 33