SOMMELIER / Revue pro Hotel, Restaurant a Cestování

SVĚT VÍNA ZA KORONAVIRU • PROFESOR MILAN ŠAMÁNEK • SPECIÁL: TEXAS

Literární a cestopisný časopis pro profesionály, znalce a milovníky vína a kvalitních nápojů

SOMMELIER 2/2020

CENA 79 Kč / 4,00 €

Kompletní nabídku našich vín a dárkových předmětů najdete na www.znovin.cz

Připravena je také mobilní verze.

Objednávky nad 5 000 Kč zavezeme

v rámci ČR zdarma,

doručíme firmou Messenger

po celé ČR, zašleme

na naše výdejní místa

v Čechách i na Moravě.

www.e-sommelier.cz/ 3

Editorial

Iva Kováříková

vaše vydavatelka

producent filmu:

Ve vodě je spousta je spousta havěti… havěti…

Ve víně žádná!

KRYŠTOF

LUKÁŠ

TEREZA

MIROSLAV

VÁCLAV

HÁDEK

LANGMAJER RAMBA

TÁBORSKÝ

POSTRÁNECKÝ

Konečně jsme se dočkali, roušky už jsme sundali.....

A

V kině se potkáme, až ty hadry sundáme.

V kinech od 25. června 2020!

Obsah

6 - 11 Profesor Milan Šamánek

Magazín SOMMELIER

i Revue pro Hotel, Restaurant a Cestování jsou

kdekoli na světě dostupné pro smartphony, tablety,

notebooky i desktopy na www.alza.cz.

Každé číslo 55 Kč bez DPH,

68 Kč s DPH on-line.


OSOBNOSTI

Zastavilo se srdce

velkého srdcaøe

Luboš Bárta, Znojmo - Někdy s námi zahraje osud podivnou partii. V minulém

čísle jsem na poslední chvíli přidal k materiálu advokátů z CEE

Attorneys ilustrační screenshoty profesora Milana Šamánka z rozhovoru

s Markem Ebenem a přidal popisek o tom, že je-li zákonem zapovězeno

výrobci prohlašovat o jím vyráběném víně jakékoli zdravotně povzbuzující

informace, může to za něj učinit expert, který k takovým závěrům

svým výzkumem dojde. A v zatmění mysli jsem k výzkumu přiřadil valtická

vína, i když léta vím, že na projektu spolupracoval a vína poskytl

Znovín Znojmo. Znalost tu byla překonána nepozorností – a také už únavou

materiálu před závěrkou čísla. Vedle omluvy jsem Znovínu navrhl,

že navštívím pana profesora, s nímž se známe dlouhá léta, a připravím

s ním rozhovor o zmíněném experimentu se znovínskými víny. Jenže dorazil

coronavirus, přišly vládní restrikce kvůli pandemii, svět se zpomalil

a co hůře, krátce na to přišla smutná zpráva, že pan doktor Šamánek 29.

dubna v 88 letech skonal. Zastavilo se srdce velkého srdcaře ve všech

významech toho slova.

Ztráta pro rodinu je to zdrcující, pro

medicínský obor nenahraditelná a pro

vinaře, mezi nimiž měl spoustu přátel,

nesmírně smutná. Slovo se ale má dodržet.

Ponořil jsem se do hloubi internetu

a shromáždil spoustu materiálů o výzkumných

aktivitách profesora Šamánka,

jeho životě a zásluhách zejména

na poli dětské kardiochirurgie, kde se

díky jeho invenci a úsilí podařilo v České

republice změnit poměr úmrtnosti

na dětské srdeční vady z 10:1 na 1:99.

Ale ohledně výzkumu vlivu konzumace

vína na zdravotní stav oběhového ústrojí

jsem dohledal již jen zpětné komentá-

ře, byť se na zmíněný výzkum odvolávali

i jiní tuzemští a zahraniční experti.

A tak jsem se vydal na druhou stranu výzkumu

do Znovínu Znojmo, připomenout

si s jeho generálním ředitelem Ing. Pavlem

Vajčnerem jak onen slavný několikaletý

projekt, tak věnovat vzpomínku profesoru

Milanu Šamánkovi, s nímž Pavla

pojilo dlouholeté osobní přátelství.

„S panem profesorem Milanem Šamánkem

jsme se potkali poprvé koncem

90. let na VŠCHT při ochutnávce vín. V té

době se hodně pozornosti věnovalo zejména

resveratrolu,“ vzpomíná Pavel

Přípitek profesora MUDr. Milana Šamánka,

DrSc., FESC, s docentkou MUDr. Zuzanou

Urbanovou, CSc. a Ing. Pavlem

Vajčnerem, ředitelem Znovínu Znojmo

před 10 lety, 25. května 2010.

Vajčner. „Pan profesor tehdy vyjádřil

domněnku, že za pozitivními efekty,

které jsou pozorovatelné po požití vína,

stojí jiné látky. Asi jsme si vzájemně padli

do oka, byl to velmi příjemný člověk.

Slovo dalo slovo a domluvili jsme se, že

pokud se do takového výzkumu pustí,

poskytneme mu naše vína. Jak jsme

se blíže poznávali, prohluboval se náš

vztah. Milan Šamánek byl vždy a všude

přátelský, lidský a v jistém smyslu i lidový.

Rád poseděl s přáteli u sklenky vína,

zazpíval si, zahrál na harmoniku.“

Když jsem si tenhle materiál připravoval,

zjistil jsem, jak nesmírný je dopad

práce profesora Šamánka v dětské

medicíně. V Dětské fakultní nemocnici

v Praze v roce 1968 založil Laboratoř

kardiopulmonální diagnostiky vrozených

srdečních vad, prováděl první balonkové

septostomie u novorozenců

s odlišnou pozicí velkých tepen. V roce

1977 založil v motolské nemocnici

v Praze Dětské kardiocentrum – první

centralizované pracoviště specializované

na léčbu vrozených srdečních vad,

které pak vedl téměř dvě desetiletí.

6 / www.e-sommelier.cz

OSOBNOSTI

Foto Luboš Bárta, archiv Znovín Znojmo a agentura Bravissimo

V celé zemi vytvořil systém cca 150

dětských kardiologů, kteří o pacienty

před i po operaci pečují koordinovaně

s Kardiocentrem, jež se stalo postgraduálním

výukovým pracovištěm. Aby

si všechny obory porozuměly, sjednotil

českou a slovenskou terminologii tak,

aby byla přijatelná jak pro klinické dětské

kardiology a kardiochirurgy, tak pro

anatomy a patology. Prosadil jen anglické

zkratky, protože předvídal zavedení

automatizovaného zpracování dat

a dlouhodobé vyhodnocování trendů

incidence a prevalence vrozených srdečních

vad, jejich přirozené prognózy

i úspěšnosti léčby. Tato terminologie zásadně

přispěla k úspěšnému vykročení

české dětské kardiologie do světa, pod

jeho vedením se dostala brzy na evropskou

a postupně i světovou špičku. Dala

nově vznikajícímu oboru nejen slova, jimiž

mohl promluvit, ale také křídla, jež

mu umožnila vzlétnout. Český systém

péče o dětské kardiaky na doporučení

Světové zdravotnické organizace pronikl

do celého světa. Ale od dětských kardiaků

k vínu je velmi daleká cesta!

„Milan Šamánek byl Moravák, i když

z Hané. Byl dlouho přirozený abstinent

i přesto, že jeho tatínek doma každý rok

pálil litry slivovice. Sám rád vyprávěl, že

až po nástupu do nemocnice v Uherském

Hradišti mu jeho šéf, primář Rudolf

Váňa, otevřel oči: Máš v nemocnici

dítě a jeho otec ti přinese víno, které

pomalu dva týdny vybíral. Nemůžeš mu

říct, že nepiješ! Musíš s ním rozebrat

Profesor MUDr. Milan Šamánek na konferenci

o víně na Masarykově univerzitě

v Brně v roce 2004.

kvalitu toho vína stejně, jako nemoc dítěte.

Díky primáři Váňovi jsem pochopil,

co znamená víno, jak se pije a snažil se

mu porozumět,“ vzpomíná na vyprávění

profesora Šamánka s úsměvem Pavel

Vajčner.

„Když v roce 1994 předal profesor

Šamánek vedení Dětského kardiocentra

svému žáku a nástupci MUDr. Janu

Škovránkovi, zůstal zde jako vědecký

pracovník a konzultant. Od problematiky

vrozených srdečních vad, jichž jeho

zásluhou výrazně ubylo, přesunul svou

pozornost především k epidemiologii

vrozených srdečních vad a jejich přirozenému

průběhu, a také k prevenci aterosklerózy

v dětství, dospívání a v dospělosti.

Tady jsme už vínu o poznání

blíž jak pojmově, tak časově. On měl

zvláštní dar být vždy o krok napřed před

vývojem ve světě, a měl veliké štěstí, že

jeho vizím dávala budoucnost za pravdu.

A tak to bylo i s výzkumem vína a srdečních

chorob.

Vzpomínáš ještě na první konferenci

ve Znojmě, kde byly publikovány první

výsledky?

„Jak by ne! Na podzim roku 2000 se

ve Znojmě konaly tři konference České

kardiologické společnosti najednou.

Mezi vystupujícími byl profesor Milan

Šamánek s přednáškou věnovanou vlivu

alkoholu na lidské zdraví v souvislosti

s kardiovaskulárními chorobami. Poprvé

na ní veřejně prezentoval výsledky

praktické aplikace bílého vína a jeho vliv

na lidský organismus z pohledu srdečních

chorob. Naše tehdy suché Veltlínské

zelené značky Dan Ermite podával

padesáti zdravým mužům z Poděbrad

a okolí. Poděbrady měl rád, pořádal

Milan Šamánek se narodil 9. 5. 1931

ve Zborovicích na Moravě. Studoval

na gymnáziu v Kroměříži, v letech 1949

až 1955 pak Fakultu dětského lékařství

UK v Praze. Nastupuje v nemocnici

v Uherském Hradišti a časem přechází

do Dětské fakultní nemocnice v Praze.

Tady v roce 1963 obhajuje kandidátskou

disertaci. Pracuje jako výzkumný

pracovník – stipendista ČSAV v Ústavu

chorob oběhu krevního v Praze Krči,

odkud se dostává i k pobytu na University

of Pennsylvania School of Medicine

v Philadelphii (1964 až 1965), kde realizuje

a publikuje významné objevy.

Od roku 1968 vede na Dětské klinice

Kardiopulmonální laboratoř, v roce

1969 je habilitován na docenta pediatrie

a získává titul doktora lékařských

věd. V letech 1969 až 1972 vykonává

funkci proděkana Fakulty dětského lékařství

UK. V roce 1977 zakládá Dětské

kardiocentrum v Motole, které vede až

do roku 1994, nadále tu ale zůstává

jako vědecký pracovník a konzultant.

Publikuje na 700 prací v odborných časopisech,

je členem redakčních rad řady

českých a světových renomovaných pediatrických

periodik, léta působí jako konzultant

Světové zdravotnické organizace

a člen světových lékařských společností.

V roce 1992 jej prestižní britská organizace

International Biographical Centre

v Cambridge volí Mužem roku.

V roce 1999 získává evropskou cenu

Edgar Mannheimer Memorial Lecture

(nejvyšší ocenění světové organizace

dětských kardiologů), od roku 1995 je

členem New York Academy of Sciences.

Je laureátem Ceny J. E. Purkyně, ceny

Neuron a vyznamenání prezidenta Československé

republiky Za vynikající práci

a Za zásluhy I. stupně.


OSOBNOSTI

tam pro kolegy již několik let kardiologické

semináře pod názvem Šamánkovy

Poděbrady. Po čtyř týdnech denního

podávání 3,5 deci znojemského veltlínu

a lékařských testech dospěl ke statisticky

významným výsledkům zvýšení

hladiny i esterifikace HDL cholesterolu,

který brání vývoji aterosklerózy a přispívá

snížení hladiny fibrinogenu zmenšující

nebezpečí infarktu. Konstatoval,

že moravská bílá vína mají průkazně

přinejmenším stejně příznivé vlastnosti,

jaké se tehdy přisuzovaly tzv. francouzskému

paradoxu a červeným vínům.

Léta se jim přeci říkalo mléko starců

a panovalo všeobecné povědomí, že

starším lidem červené prospívá. Jen pro

přesnost - analytické hodnoty tehdejšího

Dan Ermite Veltlínského zeleného

byly 11,48 obj.% alkoholu, pH 3,59,

2,25 g zbytkového cukru, 6,3 ‰ kyselin

a 67 mg/l veškerého SO 2

.“

Tím ale výzkum neskončil?

„Testování při podávání vína pokračovalo

i v létě 2001 na stejném vzorku lidí,

při stejných odběrech krve a stanovení

krevních složek. Podávalo se ale víno

červené, konkrétně 3,5 deci Svatovavřineckého

ze Znojemské doblasti. Výzkumný tým se snažil

napodobit a vysvětlit tzv. francouzský

paradox. Za východisko zvolili

po-

práci doktora Andrew P. Selwyna

z Harvard Medical School z roku

1979 o vlivu pití alkoholu olu

na srdeční úmrtnost v osmnácti

rozvinutých zemích světa.

Selwyn jednoznačně zjistil,

že v zemích, ve kterých se pilo

víno jen zřídka nebo se nepilo

vůbec, byla úmrtnost

na srdeční infarkt nejvyšší.

Naproti tomu kolem Středozemního

moře, kde se

pilo hojně víno zejména

s jídlem, byla úmrtnost

na srdeční infarkt nejnižší.

Tato i mnoho dalších prací

však často nerozlišovaly,

jestli šlo o bílé nebo červené

víno. Až profesor Serge

Renaud z univerzity v Bordeaux

poukázal na skutečnost,

že ve Francii, kde

se konzumuje čtyřikrát

více nezdravého másla,

třikrát více tučného masa,

s rozkoší a velmi často se

jedí tučné sýry a kouří těžké

cigarety, je dvaapůlkrát

nižší úmrtnost na srdeční

infarkt než ve Spojených

státech amerických. Tuto

Znovín Znojmo vydal vlastním nákladem jednu z knih autorské dvojice

Šamánek - Urbanová „Mýty a fakta o víně“.


Profesor Šamánek na konferenci, pořádané

v roce 2005 Ortopedickým centrem

Ústí nad Labem v rámci Vinařských

Litoměřic. Dole s vědeckou, autorskou

i životní partnerkou doc. Zuzanou Urbanovou

na stánku Střední vinařské školy

ve Valticích 2016.

situaci nazval francouzským paradoxem

a dodnes jeho objev adoruje Renaudova

společnost, jejíž členové se věnují jak

medicíně, tak vínu… Hlavní příčinou

nízké úmrtnosti na srdeční infarkt mělo

být pití červeného vína. Popularita pití

červeného vína po publikaci práce výrazně

stoupla, což vyhovovalo jeho producentům

ve Francii. Pověra o zdravotně

nejlepším červeném víně se mnohde

drží ještě dodnes. Ale k našemu vlastnímu

výzkumu: k velkému překvapení ani

po čtyřtýdenním pití za stejných podmínek,

jako u bílého vína, nedošlo k významné

změně spektra krevních lipidů,

ani se nezvýšil příznivý HDL cholesterol.

I tady ale došlo k velmi významnému

poklesu koncentrace fibrinogenu, stejně

jako tomu bylo u bílého vína. Profesor

Šamánek tehdy výsledky zhodnotil

tak, že bílé moravské víno, reprezentované

Veltlínským zeleným ze Znovína,

má před moravským červeným,

reprezentovaným Svatovavřineckým ze

Znovína v zabránění předčasného vzniku

aterosklerózy a srdečního infarktu

výraznou přednost v tom, že jeho mírné

čtyřtýdenní pití je schopno, kromě

snížení fibrinogenu, také zvýšit příznivý

HDL cholesterol.“

Tím se výzkum uzavřel?

Nová řada zátek s garancí obsahu TCA

Vysoce kvalitní zátky z mikrogranulátu s garan

obsahu TCA. V případě reklamace na korkovo

pachuť v jakékoliv lahvi uzavřené zátkou VINC

obdržíte refundaci ve výši prodejní ceny lahve

Vysoce kvalitní zátky z mikrogranulátu s garancí

obsahu TCA. V případě reklamace na korkovou

pachuť v jakékoliv láhvi uzavřené zátkou VINC

obdržíte refundaci ve výši prodejní ceny lahve.

corksupply.com

OSOBNOSTI

„Jen částečně. Pan profesor s paní

docentkou Zuzanou Urbanovou problematiku

dále sledovali a komentovali,

přednášeli o ní a publikovali. Upozornili

na dvě práce, které přinesly bližší

zdůvodnění výsledků jejich výzkumu.

V první práci je uvedeno, že v bílém

víně jsou antioxidační molekuly menší,

než v červeném víně a proto jsou

snadněji vstřebatelné a jejich účinek je

lepší, než u velkých molekul obsažených

v červeném víně. Druhá práce se

zabývala nepříznivým účinkem volných

radikálů hromadících se v lidském organismu.

Autoři zjistili, že bílé víno snižuje

volné radikály až o 34 %, zatímco

červené pouze o 15 %. Podobně je to

s rizikem spojeným se zvýšenou krevní

srážlivostí při vzniku srdečního infarktu.

Krevní srážlivost je při pití červeného

vína snížena pouze o 10 %, ale u bílého

o 20 %. Závěr - každodenní pravidelné

pití malého množství bílého nebo červeného

vína způsobuje snížení rizika koronární

choroby a úmrtnosti na srdeční

infarkt i mozkovou mrtvici, bílé víno vykazuje

lepší výsledky, než víno červené.

Alespoň v našich podmínkách.“

Když o několik let později vyšly v renomovaném

americkém vědeckém

časopise The New England Journal of

Medicine vydávaném Massachusetts

Medical Society výsledky dvanáctiletého

sledování 38 077 mužů-zdravotníků,

které vedl již zmíněný profesor intervenční

kardiologie na Medicine Harvard

Medical School Andrew P. Selwyn MD,

FRCP, FACC, Revue České lékařské

akademie to tehdy komentovala tak,

že „dlouho očekávané výsledky zatím

největší světové studie jednoznačně

potvrzují výsledky získané

prof. Šamánkem se spolupracovroku,

že osoby, které střídmě konzumovaly

alkohol, lépe vykonávaly každodenní

běžné práce, jako je úklid a oblékání.

Také chůze byla u pijáků podstatně lepší

než u abstinentů. Další studie u 12480

žen starších 70 let zjistila, že ženy konzumující

1,0–14,9 g alkoholu denně,

měly lepší funkci mozku než abstinentky.

Projevovalo se to vyšším skóre paměti

a lepší verbální pohotovostí.“


níky počátkem století při srovnání

konzumace bílého s červeným vínem

ze Znovína.“

„Výsledky obou jednoznačně potvrdily

příznivý vliv pití malého množství

alkoholu na rizika vzniku srdečního infarktu.

Výskyt srdečního infarktu začal

klesat, jakmile frekvence pití stoupla

z abstinenství na 3–4 dny v týdnu. Při

zvýšení počtu dní, ve kterých muži konzumovali

alkohol na 5 až 7, pokleslo riziko

až o statisticky velmi významných

40 %. U pití bílého vína klesalo riziko

statisticky velmi významně přibližně

o 20 % při pití 10–14,9 g (tj. přibližně

1 dl) a až na oněch zmíněných přibližně

40 % při pití 15 g, tj. přibližně 1,5 dl

a více denně. Při pití červeného vína byl

pokles rizika srdečního infarktu dokonce

označen za statisticky nevýznamný.“

„V nedávné studii provedené na univerzitě

v Los Angeles zjistili u 4276

mužů a žen průměrného věku 60,4

Profesory MUDr. Milana Šamánka,

DrSc. a MUDr. Jana Pirka, DrSc. spojuje

nejen profesní blízkost či vřelý vztah

k vínu. Byli osobními přáteli a profesor

Pirk provedl v roce 2005 Milanu Šamánkovi

úspěšnou transplantaci srdce. Snímek

pochází z oslavy Svatomartinských

vín v hotelu Ambassador 11.11.2014.

Je tedy víno kýženým pomocníkem

při prevenci infarktu a neduhům stáří?

„Z mnoha posezení s Milanem Šamánkem

jsem si odnesl poznatek, že

ani v jeho oboru není všechno jen dobré

a jen špatné, jen bílé a jen černé. Vždy

zdůrazňoval, že jejich výzkum postihuje

jen výseč z celé problematiky. Že příčinou

poruchy zásobení srdce okysličenou

krví nejsou pouze vysoké hodnoty

LDL a celkového cholesterolu, které se

mohou dokonce dědičně vyskytovat

v celých rodinách, ale že srdeční infarkt

má další příčiny, jako je zvýšená tělesná

Pravidelné

střídmé pití vína

by mělo být

průvodcem

příjemného stáří!

hmotnost, nedostatek pohybu, kouření

cigaret, a také různé psychosociální

faktory, jako jsou stresy, stavy deprese,

úzkostlivost, pocit osamělosti nebo neštěstí.

Také dvě samostatná onemocnění,

kterými jsou vysoký krevní tlak

a cukrovka, podstatně urychlují vznik

aterosklerózy. Také krevní srážlivost

může hrát pří vzniku srdečního infarktu

důležitou úlohu. Ale v té výseči, jíž se

Rodné Zborovice jmenovaly 1. 5. 2011

profesora Šamánka čestným občanem

a odhalily jeho pamětní desku.

věnoval, považoval za prokázané, že pití

bílého moravského vína má velmi dobrý

efekt bránící vzniku srdečního infarktu.

Neopomněl ani otázku, zdali se při

pravidelném denním pití vína neprojeví

toxické účinky alkoholu, zejména působením

na játra. Z naměřených hodnot

vyplývá, že k žádnému zvýšení citlivého

ukazatele jaterní funkce, ani k žádné

akutní poruše jaterní funkce nedošlo.“

Dnes vzpomínáme na profesora Milana

Šamánka, výjimečného lékaře, skvělého

člověka a příjemného společníka,

kterého víno provázelo významnou částí

jeho života až do posledních dnů. Jak

by asi takovou debatu uzavřel on?

„Moc rád vzpomínám na jeho slavnou

větu, že víno by se mělo pít denně,

střídmě, s chutí a hlavně večer, a že

pít víno sám je blbost,“ připomíná Pavel

Vajčner. „Říkával, že víno se přece

otvírá ne kvůli pití nebo kvůli tomu

vínu, ale má svůj společenský rozměr.

Ve společnosti se o víně bavíme. Mírná

konzumace alkoholu u osob vyššího

věku uvolňuje serotonin v mozku

a tím ovlivňuje jejich psychický stav.

Navozují se příjemné pocity, zvyšuje se

pocit uvolněnosti a dobré nálady a mizí

úzkost, zlepšuje se motorika a konzumenti

alkoholu jsou klidnější a omezuje

se u nich agresivita. Zlepšují se také

mezilidské vztahy, konverzace je po vypití

sklenky hladší a příjemnější. Říkal,

že není žádný důvod k tomu, abychom

při dosažení pokročilého věku ukončili

pravidelné každodenní střídmé pití.

Střídmé pití, pokud neexistují zásadní

kontraindikace konzumace alkoholu,

by mělo být průvodcem příjemného

stáří! A tak i žil.“

ZPRAVODAJSTVÍ

KŘTILY VE VINICI


Krásná historická vinice svaté Kláry

v pražské Troji se stala místem křtu zdejších

nových vín slavnými kmotry – herci

a tvůrci filmu 3Bobule. Skvělé místo pro

focení herců ve vinici pro vinařský film,

vynikající příležitost přitáhnout pozornost

k pražským vínům pro Botanickou.

Může to být jasný win-win koncept,

pokud kolegové z deníků a bulváru nepřehlédnou,

proč tu vlastně byli a nesoustředí

se na to, o kolik kilo zhubla

od porodu Tereza Ramba a jestli Kryštofu

Hádkovi bylo opravdu tak špatně, jak

ve filmu vypadal…

A jestli platí, že s deštěm prší štěstí,

pak budou vína rozprodaná natotata,

protože nejsilnější déšť se spustil právě

u sudeb kmotrů. Pět odrůdových vín

a dvě cuvée z vinice sv. Kláry symbolicky

pokřtili již zmínění herci Tereza Ramba,

a Kryštof Hádek, jejich kolegové Lukáš

Langmajer, Miroslav Táborský, Michal

Isteník, režisér Martin Kopp a producent

a vinař Tomáš Vican.

Ředitel Botanické zahrady hl. m.

Prahy Bohumil Černý byl při přípitku

přiměřeně pyšný na svá vína i své zaměstnance

a nezapomněl pochválit ani

památkově chráněnou vinici: „Vinice sv.

Kláry má díky své poloze a blízkosti řeky

Vltavy ideální podmínky. Vinné révě se

tu skvěle daří a pravidelně zde dozrávají

hrozny vysoké kvality. Naší největší

chloubou je Rulandské modré z něhož

vyrábíme červená i růžová vína. Díky

specifickému řezu, vyvazování, reduktivní

sklizni a celkově zvýšené péči můžeme

hrdě prohlásit, že i červená vína

z Čech se dají pít, tedy alespoň ta z naší

vinice.“

Na své si přišli hlavně milovníci více

či méně sladkých vín – ke křtu a ochutnávce

byla připravena vína Ryzlink rýnský

2019, polosladké (15,5 g/l), Tramín

červený 2019, polosladké (25,0 g/l),

Rulandské šedé 2019, polosladké (37,5

g/l), bílá cuvée Botanica 2019 (Sauvignon,

Tramín červený, Ryzlink rýnský),

polosladké (37,2 g/l) a Klára (Muškát

moravský, Müller Thurgau) polosladké

(16,3 g/l), Rulandské modré rosé 2019,

polosuché (9,5 g/l) a Modrý Portugal

rosé 2019, polosladké (17,0 g/l) a konečně

Rulandské modré 2016, suché

(0,3 g/l), jehož vzorky z ročníků 2014

i 2015 – získaly před nedávnem zlaté

medaile Grand Prix Vinex 2020.

Vladimíra Egertová, vedoucí vinice

a Martin Beránek, kurátor vinice sv.

Kláry Botanické zahrady hl. m. Prahy

zvou na několik na léto připravených

vinařských akcí: „Budete-li chtít ochutnat

naše vína nebo si udělat hezký den

ve vinici, nabízí se program Klára má

svátek (12. 8., 13.00–21.00 hod) což

bude piknik ve vinici. Bude připravena

nabídka piknikových balíčků, poradíme

s volbou vhodného vína a půjčíme skleničky

i deku. Čím si připít, je jasné – jedině

vínem z naší vinice!

O týden později oslavíme Den Rulandského

modrého (18. 8., 13.00–21.00

h) a 12.–13. 9. vypukne Vinobraní sv.

Kláry, což není práce s nůžkami ve vinici,

ale ochutnávka vín předních vinařů

včetně burčáku a rozhodně nebude chybět

víno z vinice sv. Kláry, hudba, tanec

a vůbec bohatý doprovodný program.

Pro zájemce bude také možnost navští-

ZPRAVODAJSTVÍ

vit expozici výroby vína s průvodcem.“

Ten samý den večer se konala opožděná

premiéra 3Bobulí v kině Lucerna

- ta původní byla odložena kvůli vládou

nařízenému mimořádnému stavu.

Nejsem filmový kritik, ale oni nám taky

kecají do vína, tak projednou: Podle mě

to byl zatím „nejvíc film“ z deseti produkcí

vinaře a producenta Tomáše Vicana.

Vážně se mi líbil a vážně ho mohu komukoli

doporučit na nějaký letní večer.

Přišel mi dějově kompaktnější, než

předchozí dva díly, byl v něm silnější příběh

a hlavně spousta emocí. Reálně těhotná

Terezka Ramba si zahrála mladou

vinařku, snažící se uchopit vinařský odkaz

zemřelého otce Michalici, Kryštof Hádek

jejího každodenními starostmi ubitého

manžela a otce dvou dětí a jeho někdejší

střelený parťák Lukáš Langmajer výborně

(kamarádsky i herecky) naplnil široký

prostor, který mu scénář Matěje Podzimka

a Tomáše Vávry nabídl. Pobavily

mne odkazy na úspěšné bajkery, i vtipné

hlášky, z nichž některé

mají šanci zlidovět, jako

třeba přípitek oficiálním

sloganem Vinařského

fondu na začátku slavnosti

„Na život jako

víno,“ nebo povzdechnutí v baru nad ránem:

„Byl to tu výběr z bobulí, ale teď to

tu vypadá spíše na pozdní sběr...“

Tahle doba potřebuje pozitivní energii,

a tak je dobře, že přátelství zvítězilo nad

podvodnickými geny, skřípající manželství

našlo novou sílu, a krásné moravské

víno opět dělalo všem radost, chutnalo,

bavilo a stmelovalo. „U obojího je nejdůležitější

láska,“ řekl v poslední z předtočených

replik Václav Postránecký (jehož

památce Tomáš Vican film věnoval).

„Víno a život tě odmění!“

Premiéra má vždy zvláštní atmosféru

umocněnou dlouhotrvajícím

potleskem. Moc rád jsem

sledoval zářící radost v očích režiséra

Martina Koppa. Zasloužil

si ji. A že se premiéry nekonávají

před prázdninami?

„Film si na sebe vydělá hlavně

po premiéře,“ ví Tomáš Vican.

„Ale hysterií kolem koronaviru

byli postiženi umělci i kina a tak

motivací k rozhodnutí bylo, aby

náš film život trochu rozpohyboval

a připomněl lidem, že chodit

do kina je normální.“


ČECHY A MORAVA

Správná iniciativa jak zmírnit následky koronavirové krize

Nezávislá iniciativa To si vypijeme má

s nadsázkou vybídnout všechny milovníky

vín, aby upřednostňovali naše vinaře.

„Na Moravě je neuvěřitelné množství

různých stylů a typů vín. Je to dáno především

počtem odrůd, ale také rozmanitostí

terroir. To ocení především člověk,

který vínu rozumí. Věřím, že těch u nás

přibývá,“ dívá se na možnosti zdejších

vinařů s optimismem Jan Stávek, který

je jedním z protagonistů videa.

Lucie Hotařová, Břeclav - Dopady karanténních opatření se týkají i vinařů – zavřené restaurace,

omezený prodej a zákazy veřejných akcí jim zásadně změnily plány. Hledají

proto nové cesty k zákazníkům, budují e-shopy a snaží se veřejnosti neztratit z očí úplně.

V prostředí tiskárny Etiflex se zrodil nápad, jak je v tomto snažení podpořit. Spojili

24 vinařů, kteří natočili na svůj telefon krátká videa. Zaznívá v nich důležitý vzkaz: ať

se to, co se zde vypěstovalo, v naší republice také vypije!

Vinaři se při natáčení obešli bez velkého

týmu

Video má zákazníky upozornit na

to, kolik dovedností a zejména kvalitní

vinařské práce mohou objevit v každé

lahvi vína. „Tato aktivita vznikla spontánně

a živelně jako původně jednoduchý

nápad. Jsme potěšeni zájmem

vinařů, kteří se k této dobrovolné akci

přidali, a doufáme, že se heslo To si

vypijeme pořádně chytí na všech sociálních

sítích,“ dodává Lucie Hotařová z

tiskárny Etiflex, která stála na počátku

této myšlenky – aby se každý vinař podle

stejného zadání natočil na svůj telefon

a Etiflex jim pak pomohl s profesionálním

zpracováním.

Naši vinaři odvedli kus práce

na kulturní krajině

Čeští a moravští vinaři podporu nyní

opravdu potřebují. Vycházejí totiž ze

zcela jiných podmínek než zahraniční

producenti. Rodové tradice pěstování

révy zde byly zpřetrhány desetiletími

zákazu soukromého podnikání a produkce

vína narážela na mnohé limity.

Vinaři tak mají za sebou třicet let intenzivní

práce na tom, aby byli konkurenceschopní

a dokázali se prosadit v záplavě

zahraničních vín.

Investovali do obnovy a výsadby vinic,

které přispěly ke kultuře a kráse zdejší

krajiny. Mnozí vystavěli architektonicky

zajímavá vinařství nebo investovali do

obnovy a záchrany historických památek.

„Areál našeho vinařství vyrostl za

11 let. Zvelebili jsme nejen naše vinice,

ale celé okolí, ať je to naučná stezka se

160 odrůdami révy vinné, největší rosarium

na Moravě, nebo ovocný sad.

Naše hosty vzděláváme o historii vinařství

i šlechtitelství. Právě každodenní

odborná edukace našich hostů nám teď

velmi chybí,“ říká enolog Libor Jestřáb

ze Šlechtitelské stanice Velké Pavlovice,

který je rovněž jedním z účastníků videa.

Podobných příběhů se dají vyprávět

desítky: „Koupili jsme jedinečnou viniční

trať, známou více než 700 let. Dalším

významným počinem byl výběr architekta

Josefa Pleskota, který navrhl dnes

už ikonicky známou budovu uprostřed

vinic. Aktuálně se potýkáme s poklesem

odbytu kolem 70 procent. Drží nás

pouze privátní klientela, nakupující převážně

přes e-shop, na uživení vinařství

o 45 hektarech to ale zdaleka nestačí,“

vysvětluje Dagmar Fialová z vinařství

Sonberk.

Do obnovy vinic se v posledních letech

s nasazením pustilo také vinařství

Víno J. Stávek, které se intenzivně věnuje

propagaci moravských červených vín:

„Investovali jsme do opuštěných vinic

ve svazích a orientovali jsme se na typickou

odrůdu regionu. Zakládání vinic

ve svazích v naší trati Bočky je náklad-


...pro milovníky vín

nější než na rovinách. Více času stojí taky propagace červených

moravských vín, kterým se jako typickým pro náš region chceme

věnovat. Investovali jsme hodně také do turistiky, protože si

myslíme, že návštěvník naší obce má co vidět a může si odvézt

stejně hezké pocity, jako když my jedeme třeba do Wachau nebo

Toskánska,“ uvádí ke své činnosti Jan Stávek.

Krize ohrožuje plány a budoucnost

Současná krize postihla vinaře v momentě, kdy jejich plány a

projekty ohrožuje odklad či zánik. „Těšili jsme se na otevření lichtenštejnské

vodárny, kterou jsme rekonstruovali na novou cyklosezonu,

bohužel ta se zatím nekoná a krásné místo plné potěšení

u pohárku vína zeje prázdnotou,“ říká Mojmír Baroň z vinařství

Domaine Eisgrub, Vinné sklepy Lednice.

S dopady v oblasti investic se potýká také Milan Sedlák z Rodinného

vinařství Sedlák: „Předpokládané investice do technologie,

stavební investice, vše jsme museli v současné době pozastavit.

Doufáme, že se podaří všechno znovu rozběhnout co nejdříve.“

Oba vinaři se rozhodli nepodléhat špatným náladám a rovněž

se přidali k iniciativě, protože věří v přímý vztah se zákazníky a

zdravý patriotismus našich lidí.

MonzaSet

www.pulltex.cz

PRÁVNÍ PORADNA

KORONAVIRUS, KARANTÉNA

A PARAGRAFY

„Koronavirus“ a „škoda“ jsou v současné době pojmy, které

hýbou nejenom mediálním světem. Největší dopad budou mít

v podnikatelském prostředí. Vzniklou škodu by zřejmě měl

někdo uhradit, případně z větší části kompenzovat a prozatím

všechny prsty ukazují na stát.

tato škoda byla nižší). Jednoduše řečeno,

bude nutné prokázat, že zákazníci

by nepřestali chodit do restaurací,

do otevřených sklípků či na ochutnávky

vína apod., i kdyby tu pandemie byla.

Toto je ale velmi obtížně předvídatelné

a zároveň těžko prokazatelné. Byla

by návštěvnost stravovacích zařízení či

konzumace určitého produktu stejná,

kdyby žádná opatření nebyla? Změnilo

by se jednání společnosti a pokud ano,

jak tuto potenciální odchylku od této situace

prokázat a „vyčíslit“?

Do toho nám ještě vstupuje nešťastné

rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví

ČR, které se za účelem vyhnutí odpovědnosti

státu za škodu, rozhodlo vydat

mimořádná opatření na základě zákona

č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného

zdraví a o změně některých souvise-

Přežití vinařů a obchodníků s vínem pomáhají

různé individuální i skupinové

iniciativy. K podpoře konzumace tuzemských

vín #tosivypijeme se přinejmenším

na Facebooku přihlásily desetitisíce

followerů. Jinde, třeba v Českých Budějovicích

nabízeli prodej vína „přes ulici“,

otevřeno měli i U Lachtana ve Zborovské,

prodej vín bez přirážky začaly nabízet

z okénka i některé restaurace, ale

zastavit se na skleničku nešlo nikde.

Jakým způsobem, v jaké výši a zda vůbec

bude stát povinen vzniklé škody

nahradit, je otázkou, kterou zodpoví

pravděpodobně až soudy v následujících

letech. Nejsme schopni s určitostí

předvídat, jakým směrem se soudní

rozhodnutí vydají, když v sázce nejsou

pouze zájmy jednotlivců, ale celé společnosti.

V tomto článku se zaměříme

především na oblast vinařství, produkce

a prodeje vína a celkové dopady na toto

odvětví. Zejména pak na konkrétní případy

vzniklé škody a jak zvýšit šance

na její úspěšné vymáhání.

Obecně platí, že škoda, která byla

způsobena v příčinné souvislosti s přijatým

opatřením státu, v tomto případě

krizovým opatřením vlády přijatým dle

zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém

řízení a o změně některých zákonů

(„Krizový zákon“), by měla být státem

nahrazena. Na první pohled uvedené

ustanovení vypadá jednoznačně. Zakládá

odpovědnost státu bez zřetele

na zavinění a nevyžaduje, aby škoda

byla vyvolána nezákonným rozhodnutím

či nesprávným úředním postupem.

K prokázání škody by mělo postačovat

identifikovat krizové opatření, kterým

Vám byla způsobena škoda, vyčíslit škodu

a prokázat příčinnou souvislost mezi

krizovým opatřením a vznikem škody.

Bohužel v tomto případě to není tak

jednoduché. Problematické v tomto případě

není nejenom prokázání zmíněné

příčinné souvislosti, tedy že škoda vznikla

jako bezprostřední následek přijatého

opatření, ale bude nutné také prokázat,

že by ke škodě v případě nepřijetí

dotčených opatření nedošlo (nebo by


PRÁVNÍ PORADNA

Největším problémem pro vinaře bylo uzavření hranic. O zručné a ve vinici odborně

zdatné Moldavce přišli letos vinaři úplně. A těžko vyčíslitelné škody způsobil i nejednotný

přístup k brigádníkům ze Slovenska, na nichž již řadu let stojí a padají jarní

práce zejména na velkých moravských vinicích. „Ač mají brigádníci platné pracovní

smlouvy a necestují dál než 100 kilometrů za hranice, na některých přechodech je

policisté pustí, na jiných ne. Jejich pomoc je přitom klíčová, bez nich nemohou vinohradníci

vlastními silami stihnout jarní péči, která je zásadní pro celkovou úrodu,“

vysvětloval novinářům prezident Svazu vinařů Tibor Nyitray. „Se špatnou komunikací

se potýkali i prodejci vín. Za nás byla situace jasná, podle evropských předpisů je víno

potravina, přesto ale v některých městech a obcích trvaly orgány na uzavření vinoték

i pro prodej lahvového vína,“ upozornil Jiří Maděřič z Vinařské unie.

jících zákonů, které prozatím pravomocně

soud zrušil. Za období po dobu,

kdy k omezování docházelo na základě

mimořádných opatření, bude dle našeho

názoru potřebné uplatňovat škodu

dle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti

za škodu způsobenou při výkonu

veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným

úředním postupem („Zákon

o odpovědnosti“), přičemž situace bude

obdobná jak v případě uplatnění škody

dle Krizového zákona, když za porušení

povinnosti na straně státu bude považován

právě nesprávný úřední postup

Ministerstva zdravotnictví ČR při vydání

mimořádných opatření. Rozdíl bude

zejména v tom, že v případě uplatnění

škody dle Krizového zákona je příslušným

orgánem Ministerstvo vnitra a dle

Zákona o odpovědnosti bude příslušným

orgánem Ministerstvo zdravotnictví.

Jedno je ale jisté, ke vzniku škod zcela

očividně došlo a níže se podíváme na to,

jak takovouto škodu evidovat a prokazovat,

aby se Vaše šance na úspěch

v případném sporu zvýšily.

V oblasti vinařství lze rozlišovat dvě

základní činnosti, které byly ovlivněny

aktuální situací. Tou první je produkce

ať již vinných hroznů anebo také vína.

Druhou činností je pak distribuce a prodej

produktů obchodním partnerům.

Vinaři, stejně jako jiní zemědělci,

na aktuální situaci doplácejí dvojnásob,

neboť pěstování a produkce vína jsou

procesy dlouhodobé a jakékoliv zaváhání

může mít za následek celoroční

ztráty, které už nelze dohnat. Jedním

z nejvýznamnějších omezení v oblasti

produkce bude nedostatek pracovníků,

kteří z jakéhokoliv důvodu nebudou

moci vykonávat požadované práce.

Ať už je tomu tak kvůli uzavření státních

hranic nebo z jiného důvodu, tato

opatření jsou způsobilá přivodit vinaři

škodu. Pokud nebudete schopni např.

sklidit veškerou úrodu, zpracovat všechny

plody či Vám vznikne jiná obdobná

škoda, je nutné tuto řádně evidovat

a především vyčíslit. Jako příklad lze

vyčíslit hodnotu nesklizeného či nezpracovaného

množství plodů, resp. uvést,

o jaké množství produktů, o jaké finální

ceně, jste byli v konečném důsledku

ochuzeni. Samozřejmě od této částky

bude nutné odečíst náklady na její

potenciální dosažení, jako např. mzdy

zaměstnanců, náklady na uskladnění

a zpracování této potenciální části produktů

a další náklady. Obecně tedy hovoříme

pouze o konečném zisku. Nutné

bude ale prokázat, že v případě nepřijetí


PRÁVNÍ PORADNA

Kdo přežije, třeba si časem i rád vzpomene na časy soudržnosti a solidarity. Firma

Naše vinotéka natočila nápadité firemní video, jímž informovala o době, kdy je možno

v jejích vinotékách nakupovat. Provozovatelé vináren jsou na tom výrazně hůře.

daných opatření, a tedy po dobu neregulované

pandemie, byste byli schopni

tohoto potenciálního zisku dosáhnout.

Tuto skutečnost byste mohli prokázat

například v případě, že máte nasmlouvané

pracovníky, kteří však nebudou

moci práci vykonávat z důvodu přijatých

omezení (např. zahraniční sezónní

pracovníci, pendleři apod.). V neposlední

řadě pak bude potřebné doložit, že

v minulých letech jste problém s nedostatkem

pracovníků neměli. Co se týká

procesu zpracování, v rámci škody lze

vyčíslit i náklady na nevyužitý materiál,

jako např. již vytištěné etikety a jiné propagační

materiály pro rok 2020, které

nebyly využity z důvodu nízké produkce

a v budoucnosti už ani být využity nemohou.

Tím nejzásadnějším problémem, který

ovlivňuje nejenom vinařskou oblast,

je nedostatečný odbyt produktů. Ať už

vína, ke kterému došlo primárně kvůli

omezení provozu v segmentu HORECA,

anebo hroznů z důvodu snížené poptávky

zpracovatelů. V obou případech tak

dochází ke vzniku škody na straně podnikatelů.

Pro tyto situace doporučujeme

podrobnou evidenci této škody. Konečné

vyčíslení však nebude tak jednoznačné.

U škody vzniklé na nezpracovaných

hroznech je situace poměrně jednoduší,

když škoda u zkaženého ovoce, které

nebylo možné prodat, je snadno vyčíslitelná.

Jediné, co bude nutné doložit je

skutečnost, že nedostatečný odbyt byl

zapříčiněn omezením provozu odběratelského

segmentu a k jeho odběru by

jinak v tomto období došlo. U vína je

situace ale komplikovanější. Celková

výše případně stornovaných objednávek

odběratelů nemůže být považována

za skutečně vzniklou škodu, když Vám

zboží o určité hodnotě zůstává stále

k dispozici. U vín se datum expirace

neuvádí a některá vína jsou vyrobena

tak, aby se dlouhodobě neskladovala

a vinaři si mohli vychutnat svěží chuť

vína. Na druhou stranu u slámových

vín a pozdního sběru platí, čím starší,

tím lepší. Proto je možné tyto vína prodat

dodatečně, po obnovení provozu

a chodu odběratelů. Stejně tak nelze

v této souvislosti ani hovořit o ušlém

zisku, když tento bude nahrazen v rámci

budoucího prodeje. Naopak škodou,

která v této souvislosti mohla vzniknout,

je např. uplatnění sankčních poplatků

z důvodu nedostatku finančních

prostředků na hrazení půjček, úvěrů

a jiných závazků. V této souvislosti bude

ale nutné nejprve využít všech prostředků

k zabránění vzniku škody, které stát

dává k dispozici. Jde např. o možnost

podání žádosti o odklad splátek úvěrů

a hypoték, zákaz ukončení nájmu ze

strany pronajímatele v případě neuhrazení

nájmu za období od 12. března

do 30. června 2020 a další. Stejně tak

je úspěch v prokázání této škody závislý

na úspěšném prokázání skutečnosti,

že byste předmětné finanční prostředky

na úhradu těchto závazků získali prodejem

v případě nepřijetí dotčených mimořádných

opatření.

„Pozitivnější“ situace nastane v případě

zrušených společenských akcí, ať už

jde o svatby, firemní akce, ochutnávky

vína, otevřené sklepy a další. Dle našeho

názoru je možné považovat za vzniklou

škodu např. cenu za pronájem prostor

včetně jakékoliv marže či jakoukoliv jinou

přidanou hodnotu, za kterou měl

klient zaplatit, včetně jakýchkoliv finančních

prostředků, které podnikatel

již na tuto akci vynaložil. Podnikatelé

byli nuceni tyto plánované akce rušit

pouze z důvodu přijatých mimořádných

opatření. Škody je možné dokládat

např. zrušenými objednávkami akcí.


Znatelně jednodušší je situace v případě sjednaných „stornopoplatků“.

Škoda za zrušenou akci tak bude prokázána minimálně

ve výši takovéhoto poplatku, neboť minimálně tuto částku by

podnikatel získal v každém případě. Prokázání škody vyšší pak

už bude závislé na jednotlivých případech a příslušných důkazních

prostředcích.

Naopak za zmínku stojí jedna významná položka, kterou zaměstnavatelé

často nesprávně zařazují na seznam škod, a tou

jsou mzdové nároky zaměstnanců. Zastáváme názor, že mzdové

náklady nelze považovat za škodu, která by vznikla v souvislosti

s přijetím krizového opatření. Tento názor je postaven především

na skutečnosti, že mzdy by byl zaměstnavatel zavázán

vyplatit v každém případě, tedy i v případě nepřijetí dotčených

krizových opatření. Škodou, která tak zaměstnavateli v tomto

případě vznikla, je pak v konečném důsledku zejména ušlý zisk,

který je v jakémsi smyslu protiváhou vykonané a zaplacené práce

a ze kterého jsou mzdy hrazeny.

Ušlý zisk bude rovněž jednou z kontroverzních otázek budoucích

sporů, neboť jeho prokázání bude záviset nejenom na odhadech

a prognostických plánech, ale především na posouzení

jeho dosažitelnosti v době pandemie. Stěžejní bude tedy prokázat,

že ušlý zisk nárokovaný podnikatelem je reálný (nikoliv

hypotetický, jak uvádí Ústavní soud ČR ve svých nálezech) a bylo

jej možné bez přijatých opatření skutečně dosáhnout. Zároveň

bude nutné zohlednit pravděpodobné chování zákazníků v situaci,

kdy by opatření přijata nebyla a případně české nemocnice

byly přeplněné a nezvládali nápor pacientů nakažených koronavirem.

Vše výše uvedené se může zdát snadněji popsatelné než

realizovatelné. Již dnes ale máme k dispozici vyjádření znalců

v oboru oceňování ušlého zisku, kteří se domnívají, že potenciální

chování zákazníků lze předpovědět na základě komplexních

prognostických modelů. Znalecké posudky tak budou stěžejním

bodem rozhodovací praxe. Do té doby nezbývá nic jiného než se

na vznesení potenciálního nároku co nejlépe připravit. Vyčíslení

škody a odhadnutí potenciálního úspěchu nároku doporučujeme

konzultovat s advokátem a zároveň ponechat zvážení Vaší

konkrétní situace i na znalci, který Vám řekne, zda bude v této

věci schopen zpracovat znalecký posudek. Ten se v současné

situaci jeví jako klíč k potenciálnímu úspěchu. Předběžné posouzení

případu lze jen doporučit, a to s ohledem na povinnost

statutárních orgánů jednat s péči řádného hospodáře. Nicméně

musíme podotknout, že tento článek nemá za cíl navádět vinaře

k uplatňování škod, u kterých je úspěch ve věci minimální nebo

nepravděpodobný.

Závěrem bychom rádi zmínili, že dle našeho názoru dosavadní

kompenzační či nápomocná opatření přijatá vládou nebo příslušnými

ministerstvy bohužel nepřináší reálnou pomoc vinařům

ani podnikatelům z oboru vinařství a jsou jen slabou náplastí

na vzniklé škody. Mezi jedinou částečnou přímou pomoc lze zařadit

snad pouze kompenzační balíček pro osoby samostatně

výdělečně činné, na základě kterého podnikatelé obdrží denní

příspěvek ve výši 500,- Kč a dále odpuštění minimálních záloh

na sociální a zdravotní pojištění za období od 1. března do 31.

srpna 2020. Ve hře je také sociální dávka ošetřovného pro OSVČ

a nakonec příspěvek na náhradu mezd a odvodů v rámci programu

Anitivirus. Avšak i tyto opatření představují jen minimální

pomoc pro postižené vinaře. Zbylá opatření pak představují

pouhé překlopení odpovědnosti z nájemců na pronajímatele

nebo odsunutí problému s hrazením úvěrů a nájmů o několik

měsíců.

CEE Attorneys s.r.o., advokátní kancelář,

www.ceeattorneys.com

PRVNÍ DOUŠEK

První doušek

Vinařství Volařík

„Přestože nás zima „překvapila“ relativně suchým a srážkově bezvýznamným

obdobím, tak jaro, obzvláště květen, nám chybějící vláhu vrátilo a s nástupem

léta docházelo i k nárůstu teplot, které v létě nejednou atakovaly

i tropické hodnoty,“ komentuje ročník 2019 výkonný ředitel Vinařství Volařík

ing. Zdeněk Tréšek. „To vše mělo za následek relativně brzké dozrávání

hroznů. Kampaň začínala s končícími letními prázdninami. Podzim k nám byl

štědrý a dovolil nám celou sklizeň si naplánovat dle našich potřeb, a to zejména

směrem k fyziologické vyzrálosti bez závratné cukernatosti moštů.

Díky koordinaci mezi hlavním vinohradníkem Markem Tichým a enoložkou

Eliškou Beckovou byla sklizeň naplánovaná tak, že mohla vzniknout velmi

komplexní, aromaticky bohatá, pestrá a strukturou vyvážená minerální vína

s kyselinou typickou pro naši oblast. Většinou jsou to vína v kategorii suchá.

I přesto, že celá naše řada Terroir stále čeká na nalahvování, domníváme se,

že ročník 2019 bude v láhvi nabírat s přibývajícím časem na kráse, opulentnosti,

ovocnosti, harmonii a příjemné nazrálosti.“

Tento První doušek je opravdu první.

Některá vína byla nedávno nalahvovaná,

jiná jsme dostali ještě jako stočené

tankové vzorky pod čárovým kódem.

Jedná se tedy opravdu o vína právě teď

vstupující na trh, nebo taková, s nimiž

se budete moci setkat teprve v blízké

budoucnosti.

Už předem chceme vyzdvihnout vyrovnanost

celé série vín, kterou jsme

dostali k dispozici a k ohodnocení. Titul

Enolog roku, který získala Ing. Eliška

Becková za rok 2018, je ve správných

rukou. A ceny za nejlepší kolekci hned

v několika domácích soutěžích také

mají svůj pevný základ ve kvalitě a nadšení

všech, kteří vína Vinařství Volařík

pro vás chystají.

Sauvignon 2019 pozdní sběr, suché,

bílé, Mikulovská vinařská podoblast,

obec Perná, viniční trať Levá Klentnická.

Šarže 1915.

Alkohol 13,0 % obj., celkové kyseliny

7,3 ‰, zbytkový cukr 1,4 g/l, cukernatost

při sběru 23,3°NM.

Pitelnost:

Šance:

Snoubení:

Zrání: Milovníky výrazných suchých vín

potěší již nyní, ale uložíte-li si do sklepa

pár kartonů, neměl bych o jejich budoucnost

žádné obavy. Mineralita a pěkná

kyselina víno podrží ještě dlouho. Ale

chcete-li si počkat, až víno dosáhne sametového

pocitu v ústech, myslím, že

byste se načekali... Troufnu si odhadnout,

že tenhle mladý divoch se sice trochu

zklidní, ale pokorný nebude nikdy.


Napsat o pěkném sauvignonu, že je

„kočičák“, že voní po kopřivách nebo

dozrávajících bílých broskvích je dnes už

takové klišé. U Volaříků to vnímají tak,

že má „uhrančivou vůni zeleného angreštu

a kiwi, díky podloží je v chuti minerální,

broskvový a příjemně pikantní.“

My se přidáváme - možná díky době,

kdy jsme víno popisovali - květy bezinek,

jimž se u nás říká kosmatice

a na Mikulovsku kozinky. Chuť je plná,

postavená kolem pevné kyseliny, skoro

divoká, progresivně pikantní. Na jazyku

zůstává nervózní citrusovost, v nose

příjemný pocit po svařeném heřmánku

s citronem. Tohle víno osvěží. Co osvěží

... probere! 7,3 ‰ kyselin krotí jen extrakt

a prakticky žádný zbytkový cukr.

K extraktivnímu vínu nám moc chutnal

neobalovaný hermelín, dlouho pomalu

pečený jen na másle v maličké

pánvičce, ale umíme si představit raclette

s mladými neloupanými brambůrkami,

tyrolským špekem a stříbrnými cibulkami

a řadu dalších jídel. Prostě vítěz!

Muškát moravský 2019, moravské

zemské víno, suché, bílé, Mikulovská

vinařská podoblast, obec Březí, viniční

trať Ořechová hora. Šarže 1902.


6,1 ‰, zbytkový cukr 1,9 g/l.

Pitelnost:

Šance:

Snoubení:

Zrání: Ale no tak... Pijeme mladý muškát!

Pijme ho až do rána bílého a nearchivujme

ho... Teď se pije sám, ale lepší

už nebude!

Takhle nějak si myslíme, že by měl

chutnat suchý moravský muškát. Je

mladý, lehký, v jeho zelených tónech

dominuje čerstvě vylisovaná hroznová

šťáva, která se retronasálně mění

ve vůni zlatých hrozinek. Víno má velmi

pěknou kyselinu, která usměrňuje ovocně-muškátovou

chuť. Tenhle muškát

je čirým příkladem, že nemají pravdu

ti, kteří tvrdí, že muškát není na pití.

Takhle suchý a takhle udělaný ho klidně

budu pít celý večer a po večerce nebo

müllerce se mi ani nezasteskne.

Muškát není úplně gastronomická

odrůda, těžko byste si ho dali ke stejku

nebo ke svíčkové, to tak ještě ke kuřecím

prsům s broskví a sýrem. Ale my

jsme k němu stejně našli optimální gastronomickou

kombinaci.

Zastavili jsme se u známých v pravé

libanonské restauraci a ty jejich lahodné

meze - hummus, moutabal, tabbouleh,

falafel, sambusek, mešvi a jak se

všechny ty dobroty podávané s čerstvě

upečeným pita chlebem jmenují, by si

tenhle muškát vysloveně přály!

PRVNÍ DOUŠEK

Pálava 2019 pozdní sběr, polosuché,


obec Perná, viniční trať U Boží

muky. Šarže 1905.



při sběru 23,8° NM.

Pitelnost:

Šance:

Snoubení:

Zrání: Pálava je tak trochu jiný Tramín

a tomu, jak je známo, klidné poležení

velmi svědčí. Tohle víno má pěknou kyselinu

a cukr, má z čeho brát - tak si

ho klidně uložte a sledujte, jak se bude

vyvíjet. Dopřejte si takové malé vinařské

dobrodružství!

Tahle Pálava z Pálavy voní harmonicky

po spoustě ovoce a květů - mísí se v ní

růže a mandarinky, šeřík a žlutomasé

zralé broskve, taky trocha šťavnatého

ananasu. Ano - šťavnaté - to je to správné

slovo pro popis tohoto vína! Je příjemné

svěží, oblé, harmonické. Trocha

cukru Pálavě v očích (a ústech) českých

a moravských konzumentů svědčí, ale

její suchá sestřenice přesvědčila letos

na jaře v Paříži hodnotitele z celého

světa natolik, že se stala šampionem věhlasných

Vinalies Internationales v kategorii

suchých bílých vín!

Solaris 2019 pozdní sběr, polosuché,


obec Mikulov, viniční trať Za Turoldem.

Šarže 1901.




Pitelnost:

Šance:

Snoubení:

Zrání: Se zráním Solarisu nemám žádné

zkušenosti a chybí mi i věštecká koule.

Ale poznám, že teď je lahodný, tak proč

to odkládat, že?

Solaris u nás často sdílí osud Irsaje.

Krásně voní, brzo dozrává, tak skončí

za rychlé peníze v burčáku. Ne tak u Volaříků.

Tady z něj vzniklo svěží, oblé,

lahodné víno hodné toho názvu. Francouzi

by je popsali jako „agrumes en

fleurs“ - citrusy a květy, nebo citrusové

květy. Dlouho jsem si myslel, že jsem

jen na suchá - tady jsem po letech zjistil,

zjistil, že s chutí vychrupnu dvě skleničky

polosuchého a dal bych si i třetí,

kdyby po degustaci zbylo... Ve vůni lískový

oříšek, v chuti karamel nebo spíš

griliáš na ovocné zmrzlině. Letní víno

od A do Zet.

Merlot 2019 rosé, výběr z hroznů,

polosladké, růžové, Mikulovská vinařská

podoblast, obec Dolní Dunajovice,

viniční trať Plotny. Šarže 1931.




Pitelnost:

Šance:

Snoubení:

Zrání: Současnou pink optimistickou

růžovou barvu vymění při delším zrání

za starorůžový až cihlový háv, ale pořád

budete mít ve skleničce kvalitní, sladké,

při zavřených očích skoro červené víno.

Pálavské svahy rozhodně neproslavila

červená vína, i když tu dávají zajímavé

výsledky. Jednoznačně jsme se u stolu

shodli, že tenhle růžový Merlot je miláček

letošního léta, Rosé on the Rocks

- růžové do velké sklenice s ledem,

s přáteli. Pití na dovolenou, k bazénu,

na tenis. Svěží, lahodné, slaďounké, ale

stále ještě neunavující. Má naši letní sluneční

extra cenu!

Asi vám tu chybí chlouba Pálavy i Vinařství

Volařík - vlašáky. Jednak je není

třeba veřejnosti přibližovat, protože je

sama vyhledává, ale hlavně v době, kdy

jsme hodnotili, ještě nebyly hotové.

www.e-sommelier.cz/ 33 21

SVĚTOVÉ SOUTĚŽE VÍN

CHARDONNAY du MONDE podruhé do Krumvíre ˇ

„Vinařství Josef Valihrach z Krumvíře na Břeclavsku se už podruhé podařilo

získat hlavní cenu na prestižní soutěži Chardonnay du Monde 2020, která

se minulý týden uskutečnila na zámku Ravatys v Burgundsku,“ oznámila

v Českém rozhlase 18. března redaktorka Zdeňka Kuchyňová. „V soutěži se

letos utkalo o titul nejlepšího Chardonnay na světě 658 vzorků ze 37 zemí.

Vinařství Valihrach poslalo tři vzorky, kromě vítězného vína z ročníku 2013

bodovalo také Chardonnay Barrique z roku 2015, které získalo stříbrnou

medaili.“ Jožka Valihrach Junior, který byl přímo na místě, pro vás připravil

původní reportáž z Francie. Čím více jsem ji při zpracování četl, tím více se

mi připomínala slavná věta Ing. Jana Kodeše po vítězství ve Wimbledonu

v roce 1973: „Nejjednodušší cestou, jak se stát členem wimbledonského All-

-England Clubu (AELTC), je vyhrát wimbledonský turnaj...“

Cesta na Chardonnay du Monde

(a co všechno je potřeba)

Jako každá cesta, má i ta do hodnoticí

komise soutěže Chardonnay du Monde

(= Chardonnay světa) řadu odboček

a potvrzuje to, že zvlášť ve vinařském

světě není nic přímočaré.

Základní podmínkou účasti v obecné

rovině je, že člověk musí mít jak profesní,

tak degustátorské zkušenosti na vysoké

úrovni. A jako na téměř všech soutěžích

ve Francii je podmínkou alespoň

základní úroveň komunikace v jazyce

Balzaca, Françoise Villona či Edith Piaf.

Ale ani při splnění formálních náležitostí

nemá nikdo místo v jury zajištěné.

Každý, a tím myslím opravdu každý

kandidát na porotce, musí nejprve absolvovat

senzorické a znalostní zkoušky.

Co kdyby měl zrovna rýmičku? Ty se

odehrávají v Institutu Paula Bocuse, jehož

hlavní činností je příprava personálu

schopného zvládat nároky nejlepších

světových gastronomických provozů

včetně restaurací, které drží ultimátní tři

hvězdičky v průvodci Michelin.

Ředitel soutěže Henri-Laurent Arnould,

prezident l’Association Forum Œnologie

Foto Josef Valihrach, Luboš Bárta a volné zdroje z internetu



Vysokoškolským studiem, včetně

toho doktorského, zde ročně projde

více než 1200 studentů ze 60 zemí.

Pokud obě zkoušky splníte, je zde již

nějaká jistota, že se do Francie budete

moci vrátit a v první den hodnocení

usednete do jedné z degustačních komisí.

První komise je ale svým způsobem

jen dalším testem. Hodnotíte zde

většinou mladá vína generických apelací

a pokud se osvědčíte, možná se dostanete

do komisí expertních degustátorů.

Nebo také druhý den ráno zjistíte, že

Česká stopa na zámku

Obrovskou práci odvedl a věhlas

moravského a českého vinařství nejen

na této soutěži pozvedl Jakub Šebesta,

ředitel ČZPI a chvíli také ministr zemědělství,

který zde naši zemi minimálně

patnáckrát reprezentoval a několikrát

v rámcovém programu uspořádal oblíbený

masterclass, zaměřený na specifika

našich vín a podmínek.

Ten také před lety o Chardonnay du

Monde řekl taťkovi, který pár vzorků

přihlásil. Postupně se z toho stala tradice

a zaplaťpánbůh se nám zde i začalo

dařit. Během posledních let jsme

z kolébky Chardonnay postupně přivezli

všechna umístění v první pětici včetně

vítězství v roce 2014 a bylo nádherné

sledovat, jak věhlas naší země stoupá.

Jelikož přepravní společnosti si za víno

účtují výrazně více, než za standardní

můžete vyrazit domů. Degustátorů je

vždy více, než míst v komisích, a organizátoři

neváhají „vaše“ místo přenechat

někomu z již registrovaných hodnotitelů

z domácí Francie. Ti rádi přijedou

na zavolání.

Moje osobní cesta ale započala dávno

předtím, než bych si pomyslel, že se zde

jednou opravdu objevím a že jednou ze

zastávek bude Institut Paula Bocuse. Byl

jsem tehdy tak mladý, že si to už ani pořádně

nepamatuju.

Zámek Château des Ravatys na úpatí

slavného kopce Brouilly v srdci Beaujolais

uvedl do dnešní podoby inženýr

Auguste Solet, stavitel mostů na železnici

z Alžíru do Káhiry. Podle závěti

připadlo roku 1937 panství se 30 ha vinic

Pasteurovu institutu v Paříži. V roce

2002 odkázala institutu další vinice na

Côte de Brouilly madame Ramponová.

Excelentní vína slavné značky, která tu

vznikají, a příjmy z pronájmů a akcí,

slouží k financování výzkumu ve službách

lidí a jejich zdraví.



zásilky a v poslední době je s jeho zasláním

bohužel spojena také nepříjemná

administrativa, stalo se tradicí, že

vzorky před soutěží do Fora Oenologie

v Chaintré dopravujeme osobně. Je to

bezpečné a spolehlivé, je to levnější,

než doprava s pojištěním - a nebudu

také popírat, že Burgundsko táta miluje

a doprava vzorků skýtala dobrou

příležitost, jak se sem každý rok vrátit.

Tak jsem se tam dostal kdysi i já. Později

jsme začali využívat toho, že v podobném

termínu můžeme cestu spojit

s nějakou jinou soutěží nebo výstavou.

Díky tomu jsme se také osobně poznali

s Henri L. Arnouldem, který je

prezidentem soutěže. Při osobních rozhovorech

došlo i na pozvání k hodnocením

pro taťku. Přestože si takové pocty

otec velice vážil, kvůli nutnosti komunikace

ve francouzštině ji zdvořile odmítl.

Po našem celkovém vítězství v roce

2014 si začali pořadatelé zjišťovat také

informace o mně. Přestože jsem měl

doma plnou podporu, nechtěl jsem tuto

radost přebrat otci a přišlo by mi neuctivé

zkoušet štěstí bez dostatečných

zkušeností a přípravy. I když se člověk

snaží vstřebat co nejvíc informací, je to

opravdu celoživotní vývoj. Jsem opravdu

vděčný za dnešní dobu a dostupnost

informací, ale vinařský svět je překvapivě

dynamický a i při nejlepší snaze je

téměř nemožné obsáhnout vše.

Po dalších pozváních a zkušenostech

ze světových soutěží jsem nakonec i já

s velkou nervozitou zasednul v roce

2019 v Écully k prvním lekcím. Hned

první přednáška se 45 minut věnovala

propojení neurověd a odborné degustace.

Samozřejmě ve francouzštině. V ten

moment jsem si říkal, že jsem si ukousl

opravdu velký krajíc a zmateně jsem listoval

skripty. Bral jsem to jako prozření

a cennou (a dost drahou) zkušenost.

Další témata už byla naštěstí tradičnější

a nakonec se mi teoretické i senzorické

zkoušky podařilo splnit. Cesta

k účasti na Chardonnay du Monde byla

pootevřená, ale plně si uvědomuji, že

například v devadesátých letech musela

být situace pro někoho z České republiky

(a tím mám na mysli opět Jakuba Šebestu

na Chardonnay du Monde nebo

Luboše Bártu na Vinalies Internationales

a Rosé du Monde) nesrovnatelně náročnější.

Ani jeden si šanci nenechal jen

pro sebe a časem otevřeli cestu i dalším

českým hodnotitelům.

Hodnocení soutěže

Před hodnocením dostanete 80 stránkový

manuál a po tradičním zahájení

Médailles d’Or Classement Top 10* des meilleurs Chardonnay du Monde® 2020

Produits Producteurs Pays

Chardonnay Josef Valihrach 2013 Vinařství Josef Valihrach CZ

Molnar – Matrai Chardonnay 2019 Molnar es Fiai Pincészet BT H

Champagne Gruet - Blanc de Blancs Brut 2014 Champagne Gruet F

Chablis AOC – Louis Robin 2018 Louis Robin F

Wakefield – Jaraman Chardonnay - Clare Valley + Margaret River 2018 Wakefield Taylors Wines AUS

Pays d’Oc IGP – Baron du Capiscol Chardonnay 2019 Alma Cersius F

Pays d’Oc IGP – d.A. – Astruc – Malras Chardonnay «Lot 09» 2019 Les Domaines Paul Mas F

Matyšák – Prestige Chardonnay – Výber z hrozna 2019 Vino Matyšák sro SK

Peter Steger – Konzept Baden Chardonnay 2016 Badischer Winzerkeller EG D

Burkheimer Schlossgarten Chardonnay Vini Grande 2018 Burkheimer Winzer Am Kaiserstuhl EG D

La Doncella de las Vinas - Chardonnay Organic Wine 2019 Pago Guijoso - Bodegas Familia Conesa SP

Champagne Blanc de Blancs Extra Brut 2015 Champagne Jean Josselin F

Bella Terra – Chardonnay – Four mile Creek VQA 2017 Pondview Estate Winery LTD CAN

Wente Vineyards – Morning Fog Chardonnay Livermore Valley 2018 Wente Vineyards, CA USA

JMB Chardonnay 2019 Rietvallei Wine Estate PTY JAR

Meursault Premier Cru AOC Perrières 2017 Domaine du Château de Meursault F

Mâcon-Azé AOP – Sélection Prestige 2017 Cave Coopérative d’Azé F

První „selfie“ otištěná v Sommelieru. Připomenout si atmosféru stojí za to.

zazvoněním zvonu (pojmenovaném

po prezidentu soutěže) následuje ještě

briefing. Další informace potom dostanete

po zasednutí ke stolu, kdy jeden

z organizátorů připomene hodnotící

systém. Soutěž není výjimečná jen tím,

že se zaměřuje pouze na jednu odrůdu,

ale také tím, že se pro hodnocení se používá

modifikovaný Vedelův penalizační

systém. V šesti kategoriích můžete udělit

0 až 5 penalizačních bodů. Chybí ale

trojka, aby hodnocení nebyla alibistická.

Každá z kategorií je násobena jiným koeficientem.

Například vzhled jedničkou,

ale celková harmonie již trojkou. Celkový

výsledek vzejde z hodnocení pěti

porotců, přičemž stačí, aby jeden udělil

u kterékoli kategorie pět penalizačních

bodů a víno je vyřazeno.

Panují velice přísné podmínky a každý

je striktně dodržuje.

Ostatně každé ráno dostanete další

složku s dokumenty, z nichž jeden

do detailu vysvětluje, jak přesně se během

hodnocení chovat.

Na ohodnocení vzorků je poskytována

nadstandardní časová dotace, ale

kromě ohodnocení během ní musíte

víno také popsat. Po každém dni je vám

vystaveno hodnocení vašeho hodnocení

v němž je popsáno, kolikrát jste měli

nejvíce, či nejméně penalizačních bodů

s celé komise, jaký byl rozsah vašeho

popisu vína a jak se deskriptory shodovaly

s vaším hodnocení a s poznámkami

komise. Vše probíhá v nádherných prostorách

Château des Ravatys et l‘Institue

Pasteur. V čítárně většinou probíhají

základní komise (kde jsem naštěstí byl

jen první den v roce 2019), hlavním dějištěm

je oranžérie a pár komisí pracuje

také v knihovně.



Naše vinařství na soutěži

Každé ocenění je zde těžce vybojované.

O to neuvěřitelnější je, že se nám

v této celosvětové konkurenci podařilo

zopakovat celkové prvenství z roku

2014. Ještě nemáme detailní statistiky,

ale jeden z porotců nám k vítěznému

Chardonnay 2013 poslal své poznámky

s pouhým jedním penalizačním bodem!

Celkové vítězství letos podpořila i stříbrná

medaile za Chardonnay 2015 barrigue,

které si také moc vážíme. Obě

oceněná vína jsou z viniční trati Nivy

a vinohrad byl vysazen v roce 2001. Sazeničky

byly přivezené právě z Francie.

Radost z úspěchu

Největší radostí je, když se po odtajnění

vzorků vytvoří hlouček hodnotitelů

z vinařských velmocí právě kolem

Chardonnay z Krumvíře. Stále je těžké si

tento úspěch uvědomit a docenit, krásné

jsou gratulace a podpora okolí, ale

i od našich stálých zákazníků i přátel.

Osobně si také velice vážím gratulací

od uznávaných stálic hodnotitelské komise.

I zde bylo vidět jak moc pohled

na naši zemi pozvedl Jakub Šebesta. Jak

svou profesionalitou, tak i navázáním

osobního přátelství s mnoha porotci.

Celkově tuto zkušenost beru jako nedocenitelnou

školu. Člověk ti přirozeně

komunikuje s řadou osobností vinařského

světa, od kterých se může mnohé

naučit. Zajímavé je, že valnou většinu

těchto lidí spojuje kromě lásky k vínu

také velká otevřenost a srdečnost.

Zvonokosy

V oblasti soutěže není žádný velký hotel

a ubytování je tak často beznadějně

vyprodané. Zbývají pouze ty nejdražší

varianty, takže jsem raději vybral malý

apartmán v rodinném vinařství, vzdáleném

asi 12 minut jízdy od Château des

Ravatys. Až po příjezdu jsem si uvědomil,

že jsem ve Vaux-en-Beaujolais.

Právě tato malebná vesnička s úžasným

výhledem na krásnou vinařskou

krajinu inspirovala k vytvoření humoristického

románu Zvonokosy. Gabriel

Chevallier této inspirace využil dokonale

a já jsem rád vzpomenul na léta, kdy

jsme s cimbálkou doprovázeli úspěšný

Divadelní spolek bratří Mrštíků.

Závod s koronavirem

Na průzkum vesničky ale nebyl ani

čas, ani nálada.

V průběhu soutěže se bohužel situace

Slavný veřejný záchodek ve Zvonokosích

a za ním pomalovaná fasáda turistického

informačního centra.

způsobená virem SARS-CoV-2 v Evropě

výrazně zhoršila. Situaci jsem sledoval již

od ledna a vždy ji bral velice vážně. Vše

jsem od té doby podřídil snaze minimalizovat

možnost nakažení a hlavně přenosu

na druhé. Žádné podávání rukou, žádný

závěrečný program, jednoduše jsem

po finálním dni hodnocení sedl do auta

a vyrazil na jeden zátah zpátky domů.

Poslední zastávku jsem si udělal před

Rozvadovem. Natankoval jsem tak, abych

u nás už nemusel zastavovat a také se mi

to povedlo. Přestože ještě nešlo o nařízení,

tak jsem místo návratu domů zvolil

možnost oddělené karantény.

Osmnáct dní jsem vůbec nevyšel ze

dveří, přestože pro to nebyl ani oficiální

důvod, ani jsem neměl žádné symptomy.

I nyní jsem v podstatě v izolaci.

Radost mi dělají vzpomínky na Chardonnay

du Monde, starosti mi naopak

dělá momentální situace, která bohužel

tvrdě zasáhla celý svět. Je mi všech velmi

líto a vám, čtenářům Sommeliera,

bych chtěl popřát pevné zdraví. A hodně

štěstí.

Obojího je třeba a obojího jsem měl

na letošní cestě za nejlepším Chardonnay

vrchovatě!


TUZEMSKÉ SOUTĚŽE VÍN

svěží, i když působí vyzrále, nádherně

ovocně voní a jazyku poskytuje opravdovou

rozkoš a zanechává za sebou

malinově sametovou stopu.

I nejlepší kolekci přihlásilo Vinařství

Volařík, soubor vín dosáhl průměrné

známky 86,95 bodu.

Vína se tradičně prezentují na akcích

s názvem Dny v růžovém. Letos se měly

konat od konce dubna, ale kvůli známým

okolnostem se přesunuly na červen.

Také se podstatně zmenšily, aby

vyhověly novým hygienickým normám.

Řada z nich se koná nejen v jiném termínu,

ale také v jiném prostoru, zkrátka

pořadatelé mají hlavu zamotanou.

Na druhou stranu návštěvníci chodí

a vína degustují, což je to nejdůležitější.

Tahle partie by mohla vstoupit do historie. Za zvýšených hygienických pravidel

zaujala v Ekocentru Trkmanka ve Velkých Pavlovicích své pozice na předem

stanovaných pozicích A1 až D6 odborná komise, aby ohodnotila 182 růžových

vín a klaretů, které přihlásilo 86 vinařských firem z celé ČR. A aby mezi

nimi našla růžového krále. Svět již nikdy nebude černobílý! Bude růžový?

Pořadatelé z celého srdce děkují

všem, kteří svá vína v takto hojném počtu

v té divné době plné nejistoty přihlásili.

Velká gratulace pak patří všem

medailistům.

Championem soutěže se ziskem 90

bodů se stalo Vinařství Volařík s Frankovkou

rosé 2019 pozdní sběr, která

soutěžila v kategorii suchých růžových

vína ročníku 2019 do 9 g zbytkového

cukru. Eliška Becková odvedla mistrovský

výkon – její rosé je lehké, ale plné,

Poroty soutěží mládnou - nahoře Ing.

Michaela Lasotová (Tanzberg), dole při

poradě reprezentanti rodinných vinařství

Jožka Valihrach jr. a Libuška Vrbová.


„Ve složité době nesmíme zapomínat na moravské

a české vinaře. Jejich vína byla chvíli složitěji

dostupná a zůstala ve vinařstvích. Dnes bychom

měli udělat vše pro to, aby se dostala ke konzumentům“

říká Branko Černý, ředitel soutěže.

Běžně se na Dnech v růžovém prezentují, spolu

s rosé, frizzante i sekty z Krále vín, ale vzhledem

k okolnostem pořadatelé celý pult sektů přesunuli

jako bonus na podzimní Královské košty, které by

už měly proběhnout bez jakýchkoliv změn a omezení.

S vínem pořadatelé potěší nejen obyvatele Prahy, ale také Znojmo, Hradec Králové,

Plzeň, České Budějovice, Brno, Ostravu, Liberec, Teplice, Hustopeče či Ústí

nad Labem.


VINEX (téměř) BEZ ROUŠEK

Mezinárodní soutěž Grand Prix Vinex

založil před 27 lety ing. Miroslav Karbula

jako veletržní soutěž k tehdy významnému

veletrhu vína a vinařských technologií

VINEX, konanému na Brněnském

výstavišti. Od té doby se změnilo úplně

vše. Brněnské veletrhy změnily dvakrát

majitele, čas od času se někdo pokusí resuscitovat veletrh Vinex, ale nějak

se to nedaří, pořadatelem Grand Prix je Národní vinařské centrum, o.p.s., ve

spolupráci s akciovou společností Veletrhy Brno a Svazem vinařů ČR, a soutěž

neprobíhá v Brně, ale v Centru excelence ve Valticích. Tak to ostatně dnes

bývá. Tradiční italský vermut Cinzano se ještě poměrně nedávno vyráběl

v Mikulově, většinu oblíbených Michelinek kupujeme z Ruska a americká ikona

Apple iPhone se vyrábí v čínském Zhengzhou... Pro lidi jsou podstatnější

emoce než nudná fakta, a tak si v aperitivu vychutnáváme lehkost Itálie, užíváme

si typický francouzský komfort pneumatik, telefonujeme tím nejlepším

kalifornským telefonem a jsme rádi, že Grand Prix Vinex Brno se mohla

konat jako první vlaštovka po drtivé karanténě koronaviru z Wuhanu, nebo

od kýho čerta...

na výstavišti v Brně. Na druhou stranu,

byly i pozitivní změny – například podpora

vinařům akcí na přihlašovací poplatky,

a to 5+1 zdarma.

Ale to nejdůležitější z Grand Prix Vinex

bylo zachováno - profesionální

zhodnocení vzorků: Ty oproti předchozím

letům hodnotily i dvě odpolední

komise. Kvůli nastavení bezpečných

rozestupů bylo protentokrát upuštěno

od tzv. hodnocení u kulatých stolů a

degustátoři seděli netradičně v jednotlivých

komisích za sebou. S ohledem na

situaci hodnotili vína zkušení tuzemští

degustátoři, mezinárodní punc dodával

Australan Mike Mazey a americká

sommelierka a youtuberka Arielle De-

Soucey, oba žijící na Moravě. Hranice

zůstaly uzavřené pro tradiční porotce ze

Slovenska i z Rakouska.

Komise pracovaly s vyššími limity pro

zisk ocenění - 84 bodů pro stříbrnou

medaili, 87 bodů pro zlatou a 90 bodů

pro velkou zlatou medaili. „Naším cílem

je, aby hodnocení GRAND PRIX VINEX

bylo etalonem kvality a profesionality

při hodnocení soutěží vín v ČR. Soutěž

tak nejen splňuje, ale dokonce překračuje

Národní standardy soutěží vín ČR,“

Podstatnou část příprav měla na starosti projektová manažerka NVC Ing. Šárka Nádvorníková.

V mezích karantény bylo třeba improvizovat - rakouské vzorky se předávaly

přes zelenou hranici těsně před hodnocením v den rozvolnění pohybu.

Šárka Nádvorníková, Valtice - Letošního

ročníku soutěže navzdory pandemii

koronaviru se zúčastnilo rekordních

728 vzorků vín od 114 přihlašovatelů

z 9 vinařských zemí. Nejvíce vín bylo

samozřejmě z České republiky, ale zastoupení

měla také vína ze Slovenska,

Rakouska, Německa, Francie, Jihoafrické

republiky, Itálie, Maďarska a Makedonie.

Stejně jako veškeré dění ve světě poznamenala

i letošní ročník Grand Prix

Vinex mimořádná situace. Nejenže bylo

třeba změnit původní květnový termín

soutěže, vynechat doprovodný program

pro degustátory, ale nakonec bylo bohužel

nutné zrušit i její veřejnou část -

již zavedenou ochutnávku nejlepších vín

Foto NVC a Lenka Kršková



řekl Pavel Krška, ředitel soutěže. Prezident soutěže,

prof. Josef Balík, k tomu dodal: „Národní vinařské centrum

je svým technickým zázemím a mnohaletými zkušenostmi

zárukou profesionálního průběhu celé akce.“

Nejlépe v letošním klání uspěl Sauvignon 2019 pozdní

sběr ze žádovického Vinařství Štěpán Maňák. „Ocenění

Champion na Grand Prix Vinex 2020 nás osobně

velmi těší, hlavně z toho pohledu, že se jedná o soutěž,

kde se moravská vína střetávají v duelu s vynikající

kvalitou zahraničních vín“, uvedl majitel firmy Štěpán

Maňák.

Enolog vinařství Karel Novotný k tomu připojil charakteristiku

vítězného vína: “Hrozny na výrobu Championa

pochází z obce Žádovice, kde rostou na sprašovitých

půdách jižních svahů v trati Fěruňk, a to rovnou ve

třech různých klonech. Barva vína je světle zelenkavá,

ve vůni nalezneme kombinaci angreštu, josty a třeného

listu černého rybízu. Chuť zaujme svěžestí šťavnaté

Nejvýše hodnocené víno soutěže GP VINEX, sladký

pavlovský bobuláč z Ryzlinku vlašského v rukou

autora - Ing. Pavla Kršky, vlevo šampion Štěpána

Maňáka..

kyselinky doplněné jen decentním zbytkovým cukrem.“

Vinařství Maňák tak mimo jiné obdrží profesionální

chladicí vinotéku od partnera soutěže, firmy

THERMOTECHNIKA BOHEMIA, a přihlašovatel nejlepší

kolekce získá vysokotlaký čistič od firmy KÄR-

CHER. Tento významný titul obhájila firma Adveal,

tentokrát však s kolekcí jihoafrických vín z vinařství

Flagstone.

Championa soutěže jako obvykle vybírali předsedové

jednotlivých komisí. Pozornému čtenáři výsledkové listiny

nebo tomu, kdo si projde novou interaktivní sekci s výsledky

na webu soutěže www.grand-prix-vinex.cz jistě neunikne

fakt, že Championem není nejvýše ohodnocené víno, jímž byl

Ryzlink vlašská 2018 výběr z bobulí ing. Pavla Kršky, ale právě

Maňákovic Sauvignon. Takový výsledek odpovídá pravidlům

daným statutem - Champion Grand Prix Vinex je vybírán pouze

z vín se zbytkovým cukrem do 4 g/l (růžová a červená) a

do 12 g/l (bílá vína). Superkomise pro výběr Championa má

však i další pravomoc - dle jejího hodnocení se může změnit

pořadí prvních dvou vín v kategorii, a tak vítězem kategorie

se může stát druhé nejvýše hodnocené víno v kategorii. Letos

díky tomu předčil Ryzlink rýnský od Davinusu Balounovic

rýňák.

Přestože 27. ročník na první pohled nevypadá jako jubilejní,

jedno jubileum v sobě skrývá - byl desátým ročníkem organizovaným

Národním vinařským centrem.


VELETRHY, VÝSTAVY, KOŠTY

Vinařské Litoměřice

Do Litoměřic se jezdilo od 70. let na Zahradu Čech na nákupy nedostatko-ového

zboží podobně, jako do Budějic na Zemi živitelku nebo do Liberce na

Liberecké výstavní trhy. Když si na počátku nového milenia ústecký lékař

Pavel Kacerovský vysnil výstavu vín s mezinárodní soutěží, těžko mohl předpokládat,

že se Vinařské Litoměřice stanou jednou z nejvýznamnějších a nejnavštěvovanějších

vinařských akcí v republice a „rodinným stříbrem“ kraje.

Letos se 25. a 26. září pojede do Litoměřic za vínem již po osmnácté.

budou!

Dalibor Salivar - VínoSD, ocenění za nejlepší

kolekcí vín z vinařské oblasti Čechy

získal Školní statek Středočeského kraje

Lázně Toušeň a nejlepší moravskou kolekcí

se může pochlubit Vinařství

Bauman,s.r.o

„Zvu všechny milovníky vín do litoměřického

kulturního domu a na gotický

hrad,“ říká MUDr. Pavel Kacerovský. „18.

ročník mezinárodní výstavy vín Vinařské

Litoměřice proběhne v pátek 25. 9. 2020

od 13:00 hod. do 23:00 hod. a v sobotu

26. 9. 2020 od 10:00 hod. do 19:00

hod. Po oba dva dny hraje cimbálová

muzika Slovácko s primášem Ing. Petrem

Maradou a s populárním zpěvákem

Jožkou Šmukařem. Pátek bude zaměřen

spíše na odbornou veřejnost, po slavnostním

zahájení v 15 hodin budou

od čtyř v rámci slavnostního ceremoniálu

předány ceny vítězům. V sobotu proběhne

doprovodný program výstavy Víno

a pokrmy a od 14 do 15 hodin oblíbený

seminář Víno a zdraví. Vystavovat bude

několik desítek vystavovatelů z České republiky

i ze zahraničí.“

Foto Luboš Bárta

I Vinařské Litoměřice byly postiženy

rouškovou karanténou. Posunuté hodnocení

626 soutěžních vzorků od 101

soutěžících proběhlo v nádherných klenutých

kongresových prostorách hotelu,

pivních lázní a minipivovaru Koliba

v Litoměřicích. Soutěžila vína z devíti

států, kromě České republiky také

vína ze Slovenska, Rakouska, Francie,

Německa, Itálie, Bosny a Herzegoviny,

Makedonie a Libanonu. Poroty udělily

12 velkých zlatých medailí, 147 zlatých

medailí a 19 stříbrných medailí.

Finálová komise nakonec z 10 nejvýše

hodnocených vín vybrala jednoznačným

výsledkem jako šampiona vyzrálé Chardonnay

2017 výběr z hroznů z Vinných

sklepů Skalák. Nejlepší kolekci přihlásil-


VELETRHY, VÝSTAVY, KOŠTY

České vinařství

Chrámce s.r.o.

434 01 Chrámce 32

Prodej vína přímo ve vinařství

po - pá 6.30 – 15.00

a v podnikové prodejně v Mostě

„U Divocha“,

Budovatelů 3072/128, bl. 382, 434 01 Most

po – so 10.00 – 18.00

a přes e-shop

www.ceske-vinarstvi.cz

tel. 603 383 846


TRENDY

CHAMPAGNE

NA LEDU?

Marek Häusler,

Champagne Brands

Development Manager

ve společnosti

Premier Wines

& Spirits

Vždycky, když něco podobného zažiju, se mi v hlavě rozezní drnčivý

hlas Boba Dylana „the times, they are a-changin´“. Časy se mění.

Když jsem se přestěhoval před 20 lety do Hrusic, ocenil jsem jako nový

venkovan pionýrskou službu tehdejší Expandia Banky, účet přes internet. Její pokračovatelé

e-Banka a nyní Raiffeisen na tom postavily svůj úspěch a dnes už není

banky, která by tuhle službu nenabízela – ale Expandia v půli Václaváku byla první.

Když jsem tehdy navrhoval společníkům, abychom si otevřeli účet právě tady,

řekl jeden z nich tehdy rozhodující větu: „Pro mě má mít banka bytelné dveře,

masivní kliky, malované stropy a mramorové schodiště. Tehdy věřím, že jsou

mé peníze v bezpečí.“

K šampaňskému vždycky patřila vybraná společnost, u pánů ideálně

frak a motýlek, u dam lodičky na jehlách a ne-li dlouhá róba, tak přinejmenším

zlatý řetízek… Prostě ta secesní bytelná banka.

Ale jsme v dobách, kdy svůj účet obsluhujeme mobilem odkudkoli

na světě. Kdy jste byli naposledy ve své kamenné bance?

Má smysl trvat na stříbrném chladiči plném vody s ledem a na

vychlazených flétnách?

Když před možná dvaceti lety rozjeli bratři Gallovi z Kalifornie

kampaň Rosé on the Rocks, křičeli sommelieři o znesvěcení

vína. A vypráví se příběh o londýnské restauraci, kde si

host objednal led do vína a už nebyl dále obsloužen... Ale

časy se mění. Lidé žijí jinak, generace mileniálů nevidí ve

víně poklad hodný objevování, ale hledá cesty, jak ten

nápoj pít, aby to bylo fancy a cool.


| 14 zastávek | 45 kilometrů | 20 vinařství |


ZNOJEMSKÁ VINAŘSKÁ PODOBLAST

Ve velmi příjemném podniku Miminoo hned pod žižkovskou televizní

věží představil šampaňský specialista Marek Häusler něco právě

pro ně - Champagne Piper Heidsieck Riviera Demi Sec, které se

podává nikoli v ledu, ale na led. Na kostky ledu ve sklenici.

Šok? Jen trochu a jen zpočátku. Tohle totiž není žižkovský exces,

ale světová vlna. Začala v roce 2006 a bublinkám litým na led se

říkalo „piscine“ (bazén). Už tehdy u toho byl Piper Heidsieck. Pommery

nabízí za stejným účelem Royal Blue Sky, Moët & Chandon svůj

Ice Impérial, cava Freixenet hned několik produktů a co se prosecca

týče, budou ho na led lít u bazénů a na plážích horem dolem. Trend

zachytil i náš Bohemia Sekt. A kdo by se chtěl pohoršovat - ať si řekne,

že je to vlastně jednodruhový longdrink, který se ubránil Aperolu

nebo broskvovému pyré a neproměnil se ve Spritz ani v Bellini.

Na Žižkově byl pěkný slunečný den a bublinky na ledě příjemně

osvěžily. Zpočátku není chuť šampaňského demíčka ani tak sladká,

evokuje broskve a hrušky a v nose ucítíte i créme brulée s malinou.

Až po třetím, čtvrtém doušku se hlásí cukernatost marshmelounů.

Přítomnost ledu garantuje křupavou ledovost nápoje a být to v křišťálové

sklenici, nabažil by se i sluch. Ale křišťál k bazénu? Ještě

by se někdo pořezal. Šampaňský dům dodává zdařilé tenkostěnné

sklenice z kvalitního plastu, které budete považovat za skleněné až

do té doby, než se jich dotknete.

Champagne Piper Heidsieck Riviera je u 1er Wines k mání za 1150

korun. Je to na vás. Co se mě týče, rád jsem ochutnal, ale utratím

raději za klasické Cuvée brut nebo jen o málo dražšího Charlese

Heidsiecka Brut Réserve. A vezmu si ajskýbl, bílou košili a motýlka.

Máte rádi víno a chcete degustovat?

Chcete poznat sklepní uličky?

Máte zájem vidět známé vinice Znojemska?

Chcete poznat projekt jediný svého

druhu v Česku?

Pokud jste odpověděli alespoň na část těchto otázek ANO,

pak je tu pro vás připraven VINOBUS VOC Znojmo.

Zastávka

Kilometry

1. 7.–14. 9. každý den kromě nedělí

Název zastávky

1 0 Masarykovo náměstí 10.00 13.45 17.15

2 1 Nádraží ČD, Znojmo 10.05 13.50 17.20

3 3 Loucký klášter, Znojmo ZNOVÍN 10.15–10.30 14.00–14.15 17.30–17.45

4 5 Nový Šaldorf, Modré sklepy parkoviště 10.35–10.50 14.20–14.35 17.50–18.05

5 9 Havraníky – NP Podyjí 10.55 14.40 18.10

6 12 Hnanice – Šobes, Hotel Vinice Hnanice 11.02–11.17 14.47–15.02 18.17–18.32

7 13 Hnanice – sklepní ulice 11.21 15.06 18.36

8 16

Šatov – Vinařská stodola,

Moravský sklípek

11.28 15.13 18.43

9 20

Chvalovice – sklepní ulice před

Waldbergem

11.37–11.52 15.22–15.37 18.52–19.07

10 24 Vrbovec – sklepní ulička 12.02–12.17 15.47–16.02 19.17–19.32

11 32 Tasovice 12.32 16.17 19.47

12 37

Dobšice, vinařství LAHOFER

NOVINKA 2020

12.39–12.54 16.24–16.39 19.54–20.09

13 41 Dobšice, degustační sklep VINO HORT 13.02–13.17 16.47–17.02 20.17–20.32

1 45 Masarykovo náměstí 13.27 17.12 20.42

Všechny jízdy jsou doprovázeny průvodcem. Vinobus lze mimo pravidelnou

linkovou přepravu pronajmout. Více informací v objednávkovém systému na www.vinobus.cz.

Při přerušení jízdy není garantován opětovný nástup v případě, že je Vinobus plně obsazen.

Kapacita Vinobusu je 32 osob a rezervace lze provézt přes webové stránky. Přívěs na 20 kol.

www.vinobus.cz

VOC Znojmo voc_znojmo

#vocznojmo #vinobus


SLOVENSKO

Profil slovenského vína

Luboš Bárta,

Bratislava

-

-

-

-

-

36/ www.e-sommelier.cz

SLOVENSKO

OHLÉDNUTÍ PŘES RAMENO

Za ty tři desítky let přátelství jsme

toho zažili mnoho. Konzultovali jsme

plány na to i ono, porovnávali československé,

japonské a arabské banky,

diskutovali stavbu hotelu v Bratislavě

i menu v nejlepší pezinské restauraci

Galeria Bozen na Holubyho. Koupali

jsme se u Petra v bazénu a plácali volejbal

ve stodole, těšili se z jeho úspěchů

a ochutnávali bezpočet vín, z nichž

prakticky všechna byla dobrá, některá

výborná a hodně bylo skutečně tak vynikajících,

až se dočkala i významných

mezinárodních ocenění. A také jsme

drželi palce, když Petr onemocněl a statečně

bojoval s urputnou nemocí.

Celou tu dobu jsme ale především obdivovali

jeho práci s lidmi - firma za ním

šla jako jeden šik.

Tentokrát jsme se potkali jen několik

hodin předtím, než vlády obou států

uzavřely hranice, a pro jistotu jsme zpět

na Moravu jeli raději silničkou mezi poli,

než po dálnici.

Petrovi přibylo pár šedých vlasů, nemoc

mu ubrala nějaké to kilo, ale čertíci

v očích, dobrá nálada a nezdolný životní

optimismus zůstaly. Přidala se truhlice

životních zkušeností, takže dnes

už víme, že nemusíme všechno vypít

najednou a že se můžeme s pár vzorky

těšit i na příště. Zvláště, když jsme

tu autem.

Z podmáčené louky za železniční tratí

vyrostl moderní potravinářský areál.

Ano, leaderem je víno, jak jinak! Ale

od doby, kdy se v roce 2002 přestěhoval

podnik ze sklepa starého vinařského

domu v Holubyho ulici do první moderní

haly na Glejovce, se tu už vyráběly

přírodní vinné limonády Müllerka a Alibernetka,

kojenecká voda, stoprocentní

vinné šťávy, bylo tu špičkové uzenářství,

Současná podoba areálu Vína Matyšák na Glejovce na okraji Pezinku

Místo našeho prvního setkání - budova

Slovenského rozhlasu na Mýtné ulici

v Bratislavě. V polovině 60. let v době

politického uvolnění ji navrhli Štefan

Svetko, Štefan Ďurkovič a Barnabáš Kissling

jako jednu z nejradikálnějších staveb

na celém Slovensku. Trvalo ale téměř 20

let, než byla dokončena. Je nositelem titulu

Stavba století a od roku 2018 i Národní

kulturní památkou. „Lidskou tvář“

propůjčila obrácené pyramidě zavěšená

koncertní hala s vynikající akustikou,

a útulná a pohostinná viecha s Petrovými

víny v přízemí. Ta je tu ostatně dodnes.

vyrábějící poctivé uzeniny podle starých

norem, pekárna, a v prostorném skleníku

se tu ekologicky pěstuje zelenina

a bylinky. A to si nejsem jist, jestli jsem

něco nezapomněl.

„Nápadů a plánů mám stále spoustu,“

potvrzuje Petr Matyšák. „Mou strategií


SLOVENSKO

bylo každý rok zavést něco nového. Je třeba zabojovat, když

to dobře jede, a je potřeba rozmýšlet, až to tak dobře nepůjde.

Nikomu se v podnikání nepodaří všechno, někdy má i dobrý nápad

prostě smůlu, nejsou mu příznivé okolnosti. Tak to bylo třeba

s projektem vynikajícího bezinkového vína. To jsme nemohli

prodávat v našich vinotékách a šanci nemělo ani v regálech

obchodů. Snažili jsme se prosadit ho do lékáren, ale Evropská

unie zakázala spojovat pozitivní zdravotní účinky s čímkoli, co

má větší než zanedbatelný podíl alkoholu – a tím to skončilo.

Dědečkové by se divili, jak dopadla v jejich době oblíbená

medicinální a železitá vína, z nichž některá byla i na lékařský

předpis! Jindy se projekt rozběhne, dělá nám radost, ale čísla

jsou neúprosná. Nějakou dobu ho mohu držet při životě

i ve ztrátě, když jsem přesvědčen o jeho perspektivnosti. Ale

pak nastane čas, kdy je potřeba rozhodnout a kvůli okrajovému

projektu nemohu ohrozit hlavní produkci. Ekonomika

je v tomhle neúprosná. Proto jsme některé aktivity ukončili,

některé provozy pronajali nebo prodali. Neříkám, že mi dobrý

páreček ve střívku nebo správně udělaná klobáska nechybí!

Ale je třeba vědět, kudy vede hlavní směr, co si můžeme dovolit

a kterou zátěž musíme opustit. Jsme čistě rodinná firma,

pracuje tu celá blízká i širší rodina, kamarádi, lidé, na které je

možné se spolehnout. To je jedno z podstatných sdělení pro

obchodní partnery. Vždycky jsme byli rodinným vinařstvím,

které neprovázely otřesy. Po revoluci jsme začínali se sudovkou.

Tou jsme si vydělali na lahve a díky nim na lepší hrozny

a lepší vztahy s pěstiteli, a díky nim jsme mohli nabídnout ještě

lepší vína. Až jsme se dopracovali k takové kvalitě, jakou jsem

si vždycky přál. Vína poctivá a na svou dobu na špičce technologických

znalostí. Mým přáním je nabídnout ve všech cenových

kategoriích špičková slovenská vína. Za námi se dlouho

táhla pověst sudovky, ale dnes už lidé vědí, že pracujeme se

špičkovou kvalitou a konec konců, naši zákazníci se klidně

vsadí, že naše stáčené sudové víno že je nejlepší ze sudovek!“

Ze Štrasburku - světových mistrovských odrůdových soutěží

bílých vín, si odneslo Grand Prix Sylvaner du Monde naše

Silvánske zelené, pocházející z vinohradů doslova pár

metrů od našeho vinařství nad Griňavským jezerem.

Máme ještě v archivu ten slavný ročník 2013

a limitovaná série bude k mání v Matyšák Shopech.


SLOVENSKO

Ing. Michal Sivko, hnací motor marketingových aktivit firmy. Ostruhy si udělal u piva

Zlatý Bažant vařeného Heinekenem, otvíral trh pro v Pierre Baguette 2 roky a komunikoval

je s veřejností. Nyní se snaží přiblížit vína Petera Matyšáka zejména mladým

konzumentům. Podle toho, jak jsme spolu mluvili, má Michal ucelenou představu,

jak profilovat brand Víno Matyšák.

BEZ MARKETINGU TO NEJDE

„Na Slovensku je nás pár, kteří jsme se

pustili do práce s vínem po novu,“ uvažuje

Peter Matyšák. „Bez předsudků,

opravdově. Všichni se známe a jsme kamarádi.

To ale neznamená, že bychom

neviděli, v čem je kdo lepší. Vlado Mrva

od začátku jel primárně aromatická

vína, která se líbila. Peter Stanko je profík

a dokázat s nimi marketingový zázrak

– jeho gól byl, že vyvolal pocit nedostatku,

lidé se předbíhali, aby mohli

platit za jejich vína dopředu. Teď nastupuje

skupina mladých, nebojácných

vinařů, kteří jsou sice malí, ale společně

představují velkou sílu. Řada z nich má

zahraniční praxi, mluví dobře anglicky,

nejsou zahledění do sebe, ale komunikují

s celým světem. Srdcem vinaře jim

fandím, ale rozumem šéfa firmy musím

být schopen nabídnout alternativu k jejich

produktům.“

„To a řada dalších věcí vedla k rozhodnutí

poohlédnout se po marketingovém

specialistovi, člověku, který

bude naši kvalitu komunikovat jinak,

než „jen“ na řízených degustacích. Tak

jsme našli Michala. Já teď musím něco

vyřídit, tak se spolu pobavte, pak půjdeme

na oběd.“

A tak jsme se poznali s Michalem Sivkem.

Mladým, ale ostříleným markeťákem.

„Když jsem do firmy přišel, vyráběla

skvělá vína, ale skoro každé mělo jinou

etiketu a v podstatě nikdo mimo vlastní

podnik se v nich nevyznal. Pokusil jsem

si tuhle situaci zanalyzoval jako první

krok a navrhl jsem Petrovi takovou

úvodní vizi, jak si myslím, že bychom

měli být čitelnější a srozumitelnější.“

Když Michal Sivko viděl můj zkoumavý

pohled a zdvižené obočí, usmál se.

„No ano, nebylo to napoprvé. Několikrát

jsme o tom mluvili, ale v podstatě

Peter hrubý rámec odsouhlasil...“

„Snažili jsme se zachovat tradiční charakter,

ale dát mu nový look. Všechny

prvky jsou autentické pro naše vinařství.

Jako jsou naše vína. Peter je firma a firma

je Peter, takže jsme se nemohli logicky

dopracovat k jinému výsledku, než

že nové image produktů firmy ponese

právě on, respektive že se jeho silueta

stane základem nové corporate identity.

Snažil jsem se vystihnout ho co nejpřirozeněji

– tajně jsem ho fotil několik

dnů a nakonec se povedlo vybrat takový

profil, na němž jsme se všichni shodli,

že jej vystihuje věrně. A přes něj jsme

sjednotili vizuál vinařství.“

„Obraz uvnitř je vždy jiný, ale základní

sjednocující rys jeho profilu zůstává.

Petr je naše okno do světa vína. Profil

slovenského vína! Na nejpěknější montáži

je takový krásný flíček, Peterova

oblíbená vinice nad Griňavským jezerem.

Slunce tam vlévá pozitivní ener-


SLOVENSKO

gii do hroznů a osvěcuje krajinu, v níž

pracujeme. Mezi dominantní motivy

jsme zakomponovali všechny tři pezinské

kostely, naši archivní vinotéku, zrací

sklep. Nabízí se řada cest, jak základní

vizuál uchopit a zpracovat.“

„Naše vína jsou moderní, najdou se

v nich fajnšmekři i každodenní konzumenti,

mladí i starší generace. Ale jakkoli

to bude znít tvrdě, ti, kteří před třiceti

lety objevili víno od Matyšáka, jiné, než

do té doby běžné víno, s ním zestárli.

Firma má vlastní prodejny po celém Slovensku,

nyní je jich 16 a otevíráme další.

Přehodnocujeme, které fungují opravdu

dobře, kterým je potřeba pomoci a které

se stávají zátěží. Současná tvář většiny

vinoték je navázaná na starší generaci

a její životní styl. Sudovka je tam pořád

základem. Někde to znamená úspěch,

ale pravda je, že tahle generace odchází

a ekonomicky slábne.“

„Proto cítím potřebu zaměřit se

na mladé, na budoucí klientelu. I mladí

pijí víno, ale kupují ho jinak, jiné a jinde.

Ing. Jaroslav Žák je vládcem nad výrobou

a technologiemi Vína Matyšák takřka

odnepaměti. Zvládá vysokou kvalitu

u „vagónových“ partií, ale stejnou pozornost

věnuje i kusové výrobě třeba sektů.

Kontrola dává technologii jistotu. Danka Miklovičová vede spolehlivě a zodpovědně

laboratoř, v níž provádí analýzy surovin, technologických stupňů i finálních produktů.

„Řízení a kontrola kvality je předpokladem vytváření kvalitních produktů, které zákazník

ocení. S vyšší ekonomickou silou spotřebitelů roste i tlak na kvalitu.“

Ti nelpí na tradicích. Sudovka tam musí

zůstat, ale ne jako nosná komodita. Ta

mladé neoslovuje. Chtějí věci, které jsou

cool, s nimiž se mohou ztotožnit, mluvit

o nich, komunikovat. Hashtag #Matysak…“

„S tím jde ruku v ruce naše komunikace.

Běžný spotřebitel se v dnešní supernabídce

vín v regálech marketů nevyzná.

Tady může být receptem spojitá

linie a identita nabídky, její schopnost

uspokojit za všech okolností a současně

se odlišit. Proto chceme komunikovat

jednoduše a přímočaře. Petrův profil je

jasný a čitelný symbol. Je nezaměnitelný

a časem se stane důvěrně známým

„Po dlouhém uvažování jsme se rozhodli pro italskou plnící linku GAI,“ ukazuje hrdě

nového pomocníka Jaro Žák. „Proti původní lince má tři zavírací hlavy pro tři způsoby

uzavírání lahví, možnost nastavení na prakticky jakýkoli typ láhví. funkci vystříknutí

lahví, jejich vyfouknutí, vysátí vzduchu a naplnění dusíkem, takže se víno plní

do inertní atmosféry. Součástí linky je i etiketovačka, schopná lepit přední i zadní

etiketu prakticky libovolného tvaru na přesné místo. Čtyři dodatkové bloky dokáží

přesně nalepit i jakoukoli dodatkovou informaci, věnování, ale především medaile,

získané na významných soutěžích. Stroj má nejen hlavu na tepelně smrštitelné záklopky,

ale i rolnu na cínové, které se používají u nejvyšších vín. Linka umí lahvovat

jak vychlazená vína, tak teplé pasterizované mošty, které jsou mezi spotřebiteli stále

oblíbenější. A dnes už samozřejmostí je automatická sanitace, hygiena provozu je

alfou a omegou kvalitní produkce.“


SLOVENSKO

i pro ty, kdož Petra dnes osobně neznají.

Komunikujeme přes portály pro mladé,

děláme projekty pro mladé, od základních

kurzů o víně přes nenásilné návody,

jak s ním pracovat, jak se blýsknout,

až po vytvoření emoční vazby a hrdosti,

přijetí brandu za svůj. Chceme být první

volbou pro mladé.“

ÚSPĚCH JE DÍTĚ PEČLIVOSTI

S Jaro Žákem jsme prošli jako vždy

celý provoz. Jako vždy tu byla spousta

novinek. Jako vždy jsem musel ocenit,

že osvědčené a úspěšné nápady zůstávají

a to, co nevyšlo na sto procent, je

po čase nahrazeno něčím novým.

Recyklovaným dusíkem plněný list byl

hitem před pár lety, aktuální hvězdou

je blyštící se plnicí linka GAI se jménem

MATYŠÁK jako projev úcty Italů k vinařovi,

který si objednal to nejlepší, co oni

v Ceresole d‘Alba vyrábějí.

Tématem našeho hovoru s hlavním

technologem je ale tentokrát více víno a jeho

směřování, než novinky ve vybavení.

„Celý život se držím hesla, že dobré

hrozno se dá už jen pokazit. Kvalitní surovina

je základ. Musí se jí dostat citlivého

zpracování, najít cestu, která pokud

možno podpoří, co příroda do hroznů

vložila. Někdy je to moderní technologie,

třeba lisování bílých vín pod

ochranou inertní atmosféry, jindy volba

použitých kvasinek. Třeba na Peterův

oblíbený Sylván sedí alsaské kvasinky.

A někdy prostě jen stačí vínu naslouchat

a dělat, co je v danou chvíli potřeba.

Úspěch je dítětem pečlivosti a trpělivosti.

Není třeba hned lámat hůl. Často se

ukáže, že z problémového dítěte dozraje

šampion. Petr i já jsme naštěstí

Pro podniky Petera Matyšáka je typická

výzdoba sochami a dřevořezbami s vinařskými

motivy. Několik let proto zaměstnával

uměleckého řezbáře Štefana

Godoviče.

trpěliví a tak se můžeme těšit z řady

pozoruhodných vín, která rozhodně

nebyla a nejsou jednoduchá, ale mají

za sebou příběh, který stojí za sdělení.

Snažíme se profilovat v lepších vínech,

v kompaktních, definovaných řadách.

Tak je to dobře. Chceme být vnímaní

jako jeden z nejlepších slovenských producentů,

v jehož vínech se lidé najdou,

vyznají a budou je preferovat. Matyšák,

to je kvalitní slovenské víno čitelné pro

lidi. Takový je obsah toho, co s Peterem

a pro Petra děláme, ale jako firemní slogan

se to bohužel použít nedá. Víno se

nečte, víno se ochutnává, víno se pije.“

„Sám se nezřídka setkáváš s názorem

„znalců“, že dobrá jsou jen vína malých

vinařů z malých partií. Ti lidé asi nikdy

nevyrobili sud vína. I tady je výsledek

dán kvalitou hroznů, pečlivostí a vztahem

k vínu. Při dnešní úrovni technologií

nehraje objem výroby jedné partie až

takovou roli. Kritici vín, kterých nalahvujeme

sto tisíc lahví, zapomněli, že co

je velké na Slovensku, je malé ve světě.

Grand vin Château Margaux se ročně

lahvuje 150 tisíc lahví a druhého vína

Pavillon Rouge du Château Margaux

200 000 lahví. A jsou to jen dvě partie!

Opus One v Kalifornii dělá 300 tisíc lahví

od partie. My nejsme ani Kalifornie, ani

světoznámý zámek v Bordeaux, a pokud

mě paměť neklame, vůbec největší

partie, kterou jsme kdy nalahvovali, byl

Irsai Oliver, kterého tehdy bylo 130 tisíc

lahví. Jen se po nich zaprášilo!“

„Firma se stále více zaměřuje na to,

že nestačí nabízet, co lidé dnes kupují,

ale je třeba je motivovat k tomu, aby

chtěli, co ještě nekupovali. Svět vína je

rozmanitější, než jen regálový vlašák.

Více jim třeba tlačit sekty, které jsou

královskou disciplínou. Přesvědčit je, že

slovenské červené je výborné červené.

Peter sám je nevyčerpatelnou studnicí

nápadů. Naše pasterizovaná vinná šťáva

si našla cestu do Číny, do Iráku, do řady

arabských zemí. Začalo to jako pokus

a dnes vyrábíme 250 tisíc litrů ročně.

Daří se nám s víny ve světové konkurenci

na soutěžích a je jen a jen na nás, zda

se nám bude dařit i v mezinárodním obchodě.“

„Michal z marketingu se snaží tlačil

na mladé, sám je mladý a vidí to jinýma

očima. Všiml si třeba, že nabízíme

opravdu širokou paletu odrůd, ale v sortimentu

máme zatím málo novošlechtěnců,

o kterých se nyní mluví – vlastně

jen Devín. S tím Peter souhlasí a chce

to změnit. Frizzante je spící kráska, kterou

je čas probudit. Třeba tak, že bude

k mání v plechovkách pro okamžité použití,

možná i v různých příchutích.“

NA OBĚDĚ S PATRONEM

Ve Vínu Matyšák jedí zaměstnanci

společně s vedením i majitelem ve firemní

jídelně na účet podniku, ale není

výjimkou, že patron pozve pár svých lidí

do restaurace na Holubyho ulici v Pezin-


SLOVENSKO

ku a z noblesního oběda se stane oběd

pracovní. Tak, jako dnes. Na zvěřinu

z chráněného chovu jsme vyrazili s Peterem

Matyšákem, výkonným ředitelem

JUDr. Peterem Jakušíkem, „maître de

cave“ Ing. Jaroslavem Žákem a marketingovým

specialistou Ing. Michalem

Sivkem.

Povídali jsme si o tom, co jsme si řekli

během dopoledne a Peter Matyšák

udělal během oběda vlastně takové závěrečné

shrnutí.

„Není to dlouho, co jsme měli

krásnou oslavu firemního výročí.

Na oslavě se sešla neskutečně

nádherná vína. My jsme

otevřeli archivy a hosté přinesli

spoustu vín. Každý si mohl vybrat

to nejlepší podle vlastní

chuti. A taková příležitost nutně

vede k zamyšlení o tom, jak

jsme začínali, čím jsme prošli

a kam jsme došli.“

„Půl života jsem prožil za starého

režimu a půlku v novém.

Dva roky jsem byl v Rakousku

a po listopadu jsem si říkal –

za 15 let budeme před nimi.

Dnes vidím, že po třiceti letech

jsme za mini stejně, jako tenkrát.

Nejhůře se obchoduje s chudými

lidmi. A Slovensko dělá málo

proto, aby tu byla mohutná,

dobře situovaná střední vrstva.“

„Sami jsme malí a jsme za malé považováni,

i když mnohdy neprávem. Zvažuji,

co budeme dělat s projektem mé

bratislavské restaurace, o níž jsem slíbil,

že bude první michelinskou restaurací

na Slovensku. A že Globo už stálo peněz!

Byl jsem ve spoustě michelinských

restaurací ve světě, v mnoha zemích.

Prakticky žádná z těch, kde jsem jedl,

se té naší slovenské, bratislavské, kvalitou

ani nepřiblížila. Ale byly v Americe,

v Belgii, ve Francii, kde se očividně aplikují

jiná měřítka než na nás. Ostatně vidět

je to i na osudu michelinských hvězd

v Praze. To není jen kritika přístupu Michelinu.

Žádná z vlád prostě nedokázala

vybudovat Slovensku úctyhodnou prestiž

Švýcarska východní Evropy, jak jsme

mnohokrát slyšeli.“

„Na soutěžích vín je to svým způsobem

jednodušší – hodnocení je naprosto

anonymní a porotci neznají nejen


SLOVENSKO

Aké víno naozaj

ľúbim?

Silván zelený.

To je víno

do koča i do voza!

producenta, ale ani zemi původu. Tady

neexistují kladné ani záporné předsudky

– hodnotí se víno. A výsledky jsou tu!“

„Předloni jsme se vydali po určité přestávce

znovu do světa a z osmadvaceti

zlatých byla jedna z Madridu, jedna

z Concours Mondial du Sauvignon v Rakousku,

jedna z Vinalies Internationales

v Paříži a jedna z izraelského Terravina

- to není špatné! Samé slavné světové

soutěže!“

„Vloni jsme vedle úspěchů na Slovensku

přivezli zlato ze dvou soutěží v USA,

z Mondial du Rosé v Cannes, z madridského

Bacchusu, Vinalies Internationales

v Paříži, z Eurasia OIV Wine & Spirits

Competition v moldavském Kišiněvě

a čtyři zlaté ze ženské soutěže Sakura

Japan Wine Awards.“

„Letošek je poznamenán tím, že se

kvůli koronaviru téměř žádné soutěže

nekonaly. I tak jsme ale stihli oslavit zisk

Diamond Trophy na Sakura Japan Women‘s

Wine Awards za Tramín červený

2015 Limited Edition, zlato mezi TOP

TEN Chardonnay du Monde ve Francii

na Château Ravatys pro suché Chardonnay

2019 výber z hrozna a doma

dva šampiony (Müller Thurgau 2019

- neskorý zber suché a Cabernet Sauvignon

rosé bobuľový výber polosladké)

v 1. kole Národního salonu vín 2020.

Chceme ukazovat prémiová vína i s jejich

medailemi, aby národ věděl, co dokážeme

a že se nebojíme žádných limitů.

Můžeme nabídnout zlaté bublinky

z Paříže, limitovanou sérii vín ze Salonu,

diamantovou edici z Japonska. I proto se

mění naše vinotéky postupně v Matyšák

Shopy. Máme vína, která prostě nebudou

jinde k mání, než tam. „Jít do Matyšáka“

by mělo znamenat jít na nebo

pro dobré víno, pro výjimečné víno

za rozumné ceny. A budou tam i další alkoholy,

výběr doplňkového sortimentu,

vína nejvyšších řad. Chce to ale detailní

a rozumnou analýzu. Někam prostě

patří viecha a jinde se vyplatí investovat

do Matyšák shopu. Každý přijde zhruba

na milion, řečeno postaru v korunách.“

„Jsem přesvědčený, že na Slovensku

lze udělat i výborná červená vína a výsledky

soutěží to jen potvrzují. Štvou mě

lidé, kteří drží skleničku v dlani za kalíšek

a vedou moudré řeči – bílé, to by

na Slovensku ještě šlo, ale Francie je

Francie. Měl jsem onehdy shodou okolností

na stole láhev známého vinařství

z Rhôny, ale nechal jsem nám přinést

skleničku našeho červeného. A „znalec“

si to spojil a hned věděl, že ta Francie

prostě má své nezaměnitelné rysy. A pil

červené z hroznů od Komárna… Co

můžeš dělat? Nechal jsem ho přitom.

On by se jen urazil. Spousta snobů je

takových. Ti chytřejší je neúčastní debat

u slepých degustací, protože jsou si vědomi,

že by ve většině případů rozdíly

neidentifikovali správně. Samozřejmě

nechci říct, že tam rozdíly nejsou, ale

velká vína máme jak my, tak ti ze slavných

oblastí. A to mají o pár set let více

děděných zkušeností…“

„Stojíme na několika nohou, a tak

nejsme primárně ohroženi výkyvy tam či

onde. Nosná je výroba vína. Ale nezanedbatelné

jsou pro ekonomiku i vinné

šťávy. Máme hotel, máme restaurace.

Máme vybudovanou maloobchodní síť.

To mi dodává odvahu věřit nejen v kvalitu

našich vín, ale i po stránce firemní si

dělat naděje. Vždy jsem byl toho názoru,

že společníků má být lichý počet a tři

jsou už moc. Život mě přivedl ke změně

názoru. Před třemi lety jsem vedle rodiny

nabídl partnerství třem společníkům,

kteří jsou rozhodující pro chod firmy, pro

její kontinuální budoucnost i tehdy, kdybych

se jí já už nemohl věnovat naplno.“

„Dobře a úsporně hospodaříme. Snažím

najít zdroj třeba i tam, kde bývá ztráta.

Kdo používá barikové sudy, zbavuje se

jich s velkou ztrátou po třetím otočení.

My jsme do nich začali dělat Portito,

abychom je nemuseli vyhodit. Máme

plné červené i vinný destilát. Máme sudy

i prostor, kde může tenhle aperitiv portského

stylu zrát. Začalo to dvěma sudy

v době, kdy na Slovensku o portském

kromě profesora Fedora Malíka prakticky

nikdo nevěděl. Dnes jde portské

do obliby a my máme patnáctitelé Portito

ve sklepích. Naše Portito je dnes starší,

než řada běžných portských v Portugalsku.

Prodáváme ho pomalu, ale zanedlouho

budeme mít v nabídce 25 leté,

a dá-li Pán Bůh, třeba i čtyřicetileté.“

„Trpěli jsme primárním zařazením. Zásadně

nepomohly ani dva tituly Vinařství

roku. Dnes komunikujeme jinak a lidé

nás jinak vnímají. To podstatné ale zůstává.

Touha dělat co nejlepší vína, mít

zajištěnou spokojenou rodinu a dobrý

tým spolupracovníků, kde všichni

táhnou za jeden provaz tím správným

směrem. Jak to má v rodinném podniku

být.“


SLOVENSKO

První doušek od Matyšáka

Veltlínske zelené 2019 neskorý

zber, suché, bílé, Malokarpatská vinohradnícka

oblasť, Pezinský rajón, vinařská

obec Viničné, trať Čierna zem.

Šarže L12.



Pitelnost:

Šance:

Snoubení:

Zrání: 2 až 4 roky.

Odrůdově typická zelenkavo-žlutá barva,

v nose kyselé jablíčko, zralé citrusové

plody, kořenitost. To všechno je

v pořádku a jak má být. Ale ta chuť! Ta

se vymyká standardu, i když si připomeneme,

že se jedná o mladé, jen před pár

dny nalahvované víno. V ústech se vám

rozlije čerstvá hroznová šťáva, jakoby

ani nebyla narušena kvasným procesem.

Velmi pozitivní a příjemný pocit!

Dobrou kyselinu příjemně vyvažuje rozumný

zbytek cukru, takže víno působí

přirozeně a oble. Nechci používat mluvu

dnešních moderátorek a webových

influencerů, ale jednomu jejich oblíbenému

slovu se vyhnout nemohu. Chuť

tohoto krásného vína je vzrušující!

Sauvignon 2019 neskorý zber,

suché, bílé, Malokarpatská vinohradnícka

oblasť, Vrbovský rajón, vinařská

obec Čachtice, trať Medzi Stankovku

a Patrovu. Šarže L18.



Pitelnost:

Šance:

Snoubení:


Kde by mě napadlo, že pro tak vynikající

Sauvignon pojedu na Slovensko a ne

na Rhônu! A že tenhle malokarpatský

Sauvignon nechutnal jenom nám,

o tom svědčí zlaté medaile z letošních

soutěží v Trnavě (90 bodů) a Vitis Aurea

Modra (88 bodů). Víno zlatavé barvy

voní po bezince, mladých kopřivách

do velikonoční nádivky, heřmánku,

ananasu, v chuti se přidávají dokonce

meruňky. Ovoce převažuje nad tradičními

chlorofylovými tóny nejen v nose,

ale i v chuti s dobrou kyselinou, proto

vínu předpovídám úspěch i na mezinárodních

výstavách. Udělejte si dobré

řízky v trojobalu a otevřete Sauvignon!


Pálava 2019 výber z hrozna, polosuché,

bílé, Malokarpatská vinohradnícka

oblasť, Pezinský rajón, vinařská

obec Viničné, trať Klony. Šarže L43.



Pitelnost:

Šance:

Snoubení:


Pálava je odrůdou oblíbenou i na Slovensku.

Tahle konkrétní z řady Prestige

má na mladé víno velmi pevný základ

- je to pěkné, již dospěle působící víno.

Ve vůni je cukrárna - vanilka, citronová

a pomerančová kůra, kandované ovoce,

smetana. Viskózní víno působí hutně

a jsou ho plná ústa. Zůstává po něm

sladká, ovocná dochuť.

Chardonnay 2018 výber z hrozna

Prestige Gold, suché, bílé, Malokarpatská

vinohradnícka oblasť, Vrbovský

rajón, vinařská obec Čachtice, trať Medzi

Stankovku a Patrovu. Šarže L16.

Pitelnost:

Šance:

Snoubení:

Zrání: 3 až 7 let.



Chardonnay velkého stylu. Zlatožlutá

slámová barva je předzvěstí, že se

jedná o víno z vyzrálých hroznů, které

strávilo svůj dosavadní život v drahých

dubových sudech. S kompotovaným

až kandovaným tropickým ovocem se

snoubí určitá chlebovinka, máslové

tóny, oříšky. Prostě typické, dobře

udělané barikové Chardonnay třeba

jako z Kalifornie. Tušíte, proč je

právě Chardonnay nejoblíbenější

bílou odrůdou na světě? Jednu

z odpovědí nabízí kalifornský

vinař David Ramey, majitel

stejnojmenného sklepa v Sonoma

Valley: „Chardonnay

je nejpřitažlivější a nejoblíbenější

bílé víno na světě,

protože je to červené mezi

bílými. Je tak složité, tak

zajímavé! Stejně jako červené

kvasí a zraje v sudu

a podstupuje malolaktickou

fermentaci. Zavřete oči

- a ochutnáváte červené.“

Cabernet Sauvignon 2015 Prestige

Gold výber z hrozna, suché, červené,

Malokarpatská vinohradnícka oblasť,

Hlohovecký rajón, vinařská obec Hlohovec,

trať Šomoď. Šarže L27.



Pitelnost:

Šance:

Snoubení:

Zrání: Opravdu dlouho

Když už jsem zmínil nepravé červené,

tak teď jedno pravé. Ne náhodou je

v linii Prestige Gold. Vyzrálé červené

víno mezinárodního střihu. Pět let se

sice podepsalo na granátové barvě, ale

jinak je víno na vrcholu. Je hebké, výrazně

kořenité, najdete v něm naložené

višně, černý rybíz, čokoládu až kávové

tóny. Bude milovat zvěřinu, ale užijete

si jej i s variacemi ovčích a kozích sýrů

a tmavým chlebem.

Sekt Matyšák Methode Traditionelle

NV 2015, suché, bílé, šumivé.

Pitelnost:

Šance:

Snoubení:

Cuvée odrůd Rulandské bílé,

Chardonnay a Rulandské modré

blanc de noir.



Šarže L27.

Zrání: Opravdu dlouho

Na šampióna kandidoval Cabernet

Sauvignon pro svou světovost,

Chardonnay pro svou mohutnost,

Sauvignon pro svou mladistvou

velkolepost. Chyběl opravdu jen

kousíček, ale nakonec jsme se

rozhodli vyzvednout na piedestal

tenhle úžasný sekt. Je to

výjimečný úkaz nejen na slovenské

scéně: vyzrálý, křupavý,

minerální ročníkový sekt.

Tenhle v láhvi sekundárně

kvašený klenot stojí třetinu,

než běžná Champagne, ale

chutná velmi, velmi podobně.

Jemně a dlouho perlí,

voní po oříšcích, máslovém

toustu - a krásném, vyzrálém,

perfektně udělaném

sektu. Blahopřání Peterovi

i Jaro Žákovi. Na zdraví!

Kvalita vína je úzce spojená s kázní a kreativitou.

Přesně tyto vlastnosti využíváme s moravskými vinaři

při spoluvytváření našich produktových řad.

Pojďte s námi „číst“ vína DAVINUS…

Mirek Majer

ZLATÁ MEDAILE

2020


Zasíláme kurýrní

službou.

LUCIE@VINARSTVIBALAZ.CZ

+420 725 043 567

www.singwine.cz

Jarní nabídka vinařství

TANZBERG

✳ vína s 20% slevou - při objednávce

nad 3000,- Kč doprava zdarma

✳ platba předem na účet vinařství

(upředňostňujeme vzhledem k situaci) nebo na dobírku

stačí vyplnit počet vín do tabulky a odeslat,

nebo napsat počty vybraných vín a poslat objednávku:

na mail j.nemcova@tanzberg.cz

nebo objednat telefonicky na čísle 724 171 222

nebo jednoduše a rychle přes aplikaci

WhatsApp na čísle 724 171 222

✳ nabídka platí do vyprodání zásob

odrůda ročník trať přívlastek kategorie

standardní

cena

s DPH

SLEVA

20%

Vaše cena

s DPH

sekt Chardonnay 2011 brut 370,00 Kč 296,00 Kč

sekt Cabernet

Sauvignon rosé

2013 brut 320,00 Kč 256,00 Kč

sekt Chardonnay

+ Ryzlink rýnský

2014 brut 390,00 Kč 312,00 Kč

Ryzlink vlašský 2017 Železná výběr z hroznů suché 280,00 Kč 224,00 Kč

Ryzlink vlašský 2017 Goldhamer pozdní sběr suché 242,00 Kč 194,00 Kč

Ryzlink rýnský -

VOC Mikulov

2017 Slunečná pozdní sběr suché 260,00 Kč 208,00 Kč

Ryzlink rýnský 2017 Slunečná pozdní sběr polosladké 254,00 Kč 203,00 Kč

Ryzlink rýnský 2017 Slunečná výběr z bobulí sladké 266,00 Kč 213,00 Kč

Chardonnay 2015 Anenský vrch pozdní sběr suché 254,00 Kč 203,00 Kč

Chardonnay 2016 Turold pozdní sběr suché 260,00 Kč 208,00 Kč

Sauvignon 2018 Turold pozdní sběr polosladké 260,00 Kč 208,00 Kč

cuvée PERELEH 2016 pozdní sběr suché 242,00 Kč 194,00 Kč

Ryzlink rýnský

ORANŽOVÉ

www.tanzberg.cz

Přejeme všem pevné zdraví a připíjíme NA ŽIVOT

2017 Slunečná mzv suché 375,00 Kč 300,00 Kč

Pinot Meunier

rosé

2018 Brněnská výběr z hroznů polosuché 218,00 Kč 174,00 Kč

Merlot rosé 2018 Pod Pálavou výběr z hroznů sladké 230,00 Kč 184,00 Kč

cuvée RÁCHEL

rosé

2018 výběr z hroznů polosladké 220,00 Kč 176,00 Kč

Pinot Meunier 2017 Brněnská pozdní sběr suché 218,00 Kč 174,00 Kč

Frankovka 2015 Turold pozdní sběr suché 218,00 Kč 174,00 Kč

Rodinné vinařství

Štýbl

Naše rodinné vinařství se nachází

v obci Křepice u Hustopečí,

kde obhospodařujeme 20 ha vinic.

Pěstujeme interspecifické odrůdy jako Hibernal,

Malverinu, Solaris, Muscaris , ale i tradiční

odrůdy jak Ryzlink rýnský, Svatovavřinecké,

Rulandské modré.

Všechna vína , která vyrábíme

jsou pouze z našich hroznů.

Vínečka můžete zakoupit u nás ve sklípku

(po telefonické domluvě)

v e-shopu na našich stránkách

www.vitismoravia.cz

přes e-mail: marek.stybl@seznam.cz

na tel: 732 183 261

Cabernet

Sauvignon

2016 Turold výběr z hroznů suché 254,00 Kč 203,00 Kč

Pinot Noir 2015 Anenský vrch výběr z hroznů suché 230,00 Kč 184,00 Kč

cuvée MAHARAL 2016 pozdní sběr suché 260,00 Kč 208,00 Kč

Řada NIKOLSBURG

Ryzlink vlašský 2018 Valtická pozdní sběr polosladké 104,00 Kč

Chardonnay 2018 Valtická výběr z hroznů polosladké 104,00 Kč

Sauvignon 2017 Turold pozdní sběr suché 104,00 Kč

Frankovka rosé 2019 Věstonsko pozdní sběr polosladké 104,00 Kč

Frankovka 2018 Věstonsko výběr z hroznů suché 104,00 Kč

Jsme jako olivy.

To nejlepší ze sebe vydáváme teprve, když jsme drceni.

Věříme , že si z naší široké nabídky vyberete

Na zdraví přeje Vinařství Štýbl

* Dnes už málokdo ví, že tenhle populární

slogan znamenající cosi jako „nedráždi Texas,“

nebo „nehraj si s Texasem!“ je vlastně kouzlem

nechtěného. Původně vznikl v 80. letech jako

výzva, aby lidé na dálnicích nevyhazovali

odpadky z aut. I když na něj má ministerstvo

dopravy ochrannou známku, stal se národním

kulturním fenoménem. Začal se objevovat

na suvenýrech, stal se titulem knížky

a občasné protiakce ministerstva

nemají velký úspěch.

Slogan “Don‘t Mess with Texas”

byl vyznamenán v reklamní síni slávy

pamětní deskou na Madison Avenue

Walk of Fame a je také oficiálním

heslem ponorky třídy USS Texas.

Objevuje se na rodeích a stal se

běžnou frází jižanského

dialektu.

SPECIÁL: TEXAS

POTŘETÍ VE TŘECH LETECH SE

S NÁMI VYDÁTE DO TEXASU,

TENTOKRÁT ZA ÚSPĚCHY NAŠICH

VÍN NA TEXAS INTERNATIONAL WINE

COMPETITION, ZA TEXASKÝMI VÍNY,

GASTRONOMIÍ, MUZIKOU

A DALŠÍMI ZAJÍMAVOSTMI.

DON´T MESS WITH TEXAS!*


TEXAS INTERNATIONAL

WINE COMPETITION 2020

Iva Kováříková, Luboš Bárta, Fredericksburg - Texas International Wine Competition

patří k nejoblíbenějším mezi českými a moravskými vinaři – a letos

se opět ukázalo – proč. Špičková moderní organizace, velmi kvalitní panel

porotců a dokonalá péče o víno předcházely konečnému úspěchu vín, která

za finanční podpory Vinařského fondu doručila do Austinu redakce našeho

časopisu. Dnes už víme, že dosažené výsledky budou zářit, protože TXIWC

byla na dlouho poslední soutěží a téměř všechny následující byly odloženy

nebo zrušeny kvůli pandemii koronaviru.

Šest komisí, v nichž zasedli tři Masters

of Wine včetně doyena Johna U.

Salviho, řada certifikovaných Wine Educators

a AWS Wine Judges a mezinárodní

experti z Kanady, Mexika, Izraele

a České republiky pracovalo s původním

hodnoticím programem, napsaným

v prostředí Asset Panda. Oproti

mezinárodním standardům je americký

systém padesátibodový a různou váhu

měly i jednotlivé hodnocené aspekty

– vzhled, vůně, chuť i celkový dojem

z pohledu spotřebitele. Výsledky jsou

ale naprosto srovnatelné se stobodovým

systémem. Medaile získávají vína,

která dosáhnou nebo přesáhnou stanovené

limity, a to bez v Evropě obvyklého

30% omezení OIV, neboť USA nejsou

členy této mezinárodní organizace. Při

porovnání obou systémů jsou ale velké

zlaté, zlaté a stříbrné medaile plně srovnatelné

s těmi OIV.

O tom, že Amerika je „jiná“, svědčí

specifická forma uznání soutěže. Ano

– patronát nad soutěžemi přebírají politici

a vysocí státní úředníci i u nás – má

formu podpisu na předem připravené

listině a v lepším případě i poháru pro

některou z kategorií. Texaské soutě-

Foto Luboš Bárta a Steve Somermeyer



You may all

go to hell

and I will go to

Texas.

Davy Crockett

ži letos poprvé propůjčil svůj patronát

texaský ministr zemědělství Sid Miller

a vypadalo to úplně jinak: Dopis o poskytnutí

patronátu začíná slovy Howdy

Neighbors!, vyzdvihuje význam texaského

rozvíjejícího se vinařství i soutěže,

která pomáhá jeho srovnání se světem

– a k podpoře soutěže posílá ministerstvo

metrák texaských Prime A+

steaků a s nimi kuchaře a ministerskou

úřednici, která to celé během soutěže

zadministruje… A že texaské hovězí

patří mezi vyhlášené volby milovníků

masa! Není divu, že jsme panu Millerovi

na dálku a jeho hezké úřednici do očí

hlasitě a od srdce zatleskali!

Davy Crockett je americký a zejména texaský

národní hrdina, který proslul jako

stopař, lovec, velitel pohraniční stráže

a skvělý vypravěč. Již za svého života

se těšil zasloužené slávě, která jej opakovaně

vynesla až do Sněmovny reprezentantů.

S ní se rozloučil právě citátem

„Vy všichni můžete jít do pekel, já jdu

do Texasu.“ Tento „Král divoké hranice“

bojoval v texaské revoluci a padl v bitvě

o Alamo roku 1836.

Pořadatelé letos nachystali porotcům

nejen úžasné pohoštění, ale především

přes osm stovek vín a k nim ultimativní

manuál a hlouběji propracovanou verzi

programu pro hodnocení (i když bohužel

ještě komplikovanější a uživatelsky

méně vstřícnou, než vloni), a také potřebný

počet tabletů pro hodnocení.

Letošnímu ročníku TXIWC věnoval čtyři tiskové strany oblíbený texaský společenský magazín OTL. Několikrát zmiňuje i česká vína.



Dvě vážené tváře texaského vinařského života: Vinařský vizionář Dan Gatlin (Inwood

Estates) a velkopěstitel hroznů a majitel Château Wright Dr. Jack Wright III.

Velmi praktickým technickým krokem

bylo, že po formálním přihlášení vín byl

každému vínu přidělen QR kód, který

obdržel vinař (přihlašovatel), vytiskl jej

a nalepil na lahve, odesílané pořadatelům

do Texasu. Tak byla zajištěna 100%

nechybovost hodnocených vzorků – ledaže

by si vína popletl sám vinař. QR

kódy načítali jak pořadatelé do systému,

tak my prostřednictvím tabletů při hodnocení.

Nikdo v backstagi tedy nemusel

louskat etiketu Ryzlink vlassky Purmice

vyber z hroznu 2018, když stejně nerozuměl,

co to znamená… Ohromná

výhoda i v porovnání s tím, že uzávěrka

formálních přihlášek musí být dříve

a naopak odeslání vzorků se opozdí

cca o dva týdny proti jiným systémům.

Možná ani ne tolik – data přihlášených

vín jsme pořadatelům dodávali v tabulce

společně sdílené přes Google Docs,

takže jsme byli vlastně v online spojení

v každém okamžiku a komunikace byla

velmi rychlá.

„Cílem soutěže je co věji a nejodborněji ocenit vlastnosti

nejspravedli-

vín a podat o tom zprávu telům, kteří mohou být někdy v ši-

spotřebiroké

nabídce bezradní,“ vysvětluje

motivaci organizačního týmu zakladatelka

a enoložka soutěže

Bonnie Villacampa. „Tenhle

původní cíl se nám rozrostl

do dalších aktivit včetně vatelsky srozumitelné apli-

užikace,

vedoucí spotřebitele tele

ke správnému nákupnímu

rozhodnutí. A také povzbudit

sebevědomí a emancipaci

texaských vinařů, kteří

se přeci jen cítí být „malí“

v porovnání s Kalifornií

nebo Oregonem…“

Než budete číst dál, uvědomte

si, prosím, že rozhovor

se konal na začátku

února letošního roku, tedy

šest týdnů před začátkem

Systém QR kódů od vina-

ře přes sklad po hodnocení

a výrobu medailí eliminuje

možnost záměny vína.



The Lodge at Grace je pro svatby a jiné

společenské oslavy určený prostor nedaleko

od texaského hlavního města

Austinu uprostřed pastvin mezi ranči.

Ideální prostor pro soutěž - je tu vše

a není kam zmizet.

koronavirové hysterie v Evropě a 8 týdnů

před federálními opatřeními v USA.

„Texas vždy kráčel podle vlastního

bubnování. Jižané všeobecně a Texasané

speciálně jsou hrdí na své dědictví.

Preferují, co je domácí, co se dá koupit

od souseda,“ vysvětluje ředitel soutěže

Norman Carr. „Tak často, jako tady

v Texasu vidíš ve městech i na venkově

jiné se víno v posledních letech stává

koníčkem, kupují je, zajímají se o ně,

navštěvují vinařství, vstupují do spotřebitelských

klubů nebo do AWS. Povzbuzující

prodejní klima je podporováno

jak zvýšeným zájmem a znalostmi mezi

obyvateli, tak i lepší nabídkou v obchodě

i v gastronomii. A protože Texasan

na cestách do zahraničí řekne spíše,

že je z Texasu, než z USA, existuje tu

silná podpora texaského vinařství. Nemálo

lidí kupuje více a více vína proto,

že je z Texasu a texaské víno se zlepšuje

rok od roku. Takový Bending Branch,

Inwood nebo Roy Yates, Messina Hof,

Becker Vineyards či Pedernales Cellars

mají v Austinu lepší jméno, než velké

I osm křížků má své výhody. Hrabě John. U Salvi MW (narozen Londýn 1937, Master

of Wine 1970) má po levé ruce pomocnou Ivinu ruku, po pravé pak přidělenou

operátorku, která transponuje jeho hodnocení a poznámky do elektronické podoby

v tabletu a dál v lokální wifi síti. A na závěr soutěže velká autogramiáda jeho skvělé,

vtipné, hedonistické autobiografie Count of Wine.

texaskou vlajku Lone Star, neuvidíš vlát

žádnou jinou vlajku v žádném jiném

státě USA. Texasu se daří ekonomicky

i populačně, počet obyvatel se na rozdíl

od jiných států plynule zvyšuje. To

se projevuje i v příklonu ke kvalitnějším

produktům. Kdysi jsme byli státem piva

a Jack´n´Coke. Dnes tu funguje rozvinutý

trh s vínem. Celková spotřeba vína

v Texasu vzrostla podle agentury Nielsen

z 32 milionu galonů v roce 2005

na bezmála 50 milionů galonů (189

milionů litrů) v posledním statisticky

zpracovaném roce 2018. To je šest

a půl litru na hlavu – ale spousta lidí

víno nikdy neochutnala a naopak pro

Nebývá to často, ale někdy se u hodnocení

soutěžních vín i zasmějeme. To

tehdy, když má vinař smysl pro humor

a poskytne popis složení vína, jako třeba

u vzorku #20138 - 100% kradené

švestky.



kalifornské značky. Na druhou stranu je

Texas velmi konzervativní, a tak řada lidí

platí extrémní částky za opravdu slavná

vína z Bordeaux nebo za velké ryzlinky

od Rýna z Německa. Porovnávací degustace

vín ze starého a nového světa jsou

na vrcholu popularity! Texas už naši mezinárodní

soutěž vzal za svou – dlouho

tu byly jen soutěže v rámci rodea, lokální

košty a samozřejmě prestižní soutěž

o Vinařství roku, což ale není primárně

degustační soutěž. Takže pokud nabídneme

zajímavý obsah pro uživatelskou

aplikaci, kde skloubíme výsledky naší

soutěže s tržním prostředím, můžeme

uspět.“

Tenhle bod se bohužel zadrhl, protože

krátce po soutěži přistoupila Amerika

k podobně zdrcujícím restrikcím, jako

evropské vlády včetně té naší, a obchody

byly nejprve uzavřeny a po nějaké

době zpřístupněny jen v omezeném režimu.

Jak se dozvíte z dalšího materiálu,

obchod s vínem se tím významně propadl

o statisíce a miliony lahví. Až získáme

první relevantní data o používání

aplikace po uvolnění života, budeme

vás informovat.

Naše vína byla v soutěži TXIWC tradičně

vynikající – z pěti set sedmdesáti

udělených medailí putují na Moravu

104 a na Slovensko 22 ! A všech 570

oceněných vín obdrželo krásné diplomy

TXIWC z dílny mladé moravské grafičky

Lemky Otáhalové! I to patří mezi naše

národní úspěchy!

Letošní ročník TXIWC vstoupí do historie jako první soutěž vín, zakončená svatbou zahraničních porotců. Starosvatem byl John Salvi.



TEXAS INTERNATIONAL WINE COMPETITION 2020

Vína aktuálně

prodáváme

z firmy MODRÝ SKLEP

Sklepní ul. 114/S

a ve dvou vinotékách

ve Znojmě - Vínovín

a Vínotrh

www.modrysklep.cz



Vína z Moravy získala šest velkých

zlatých (Bio Vinařství Marcinčák Mikulov

- Pinot gris 2018 pozdní sběr

a Pálava 2018 výběr z hroznů, KO-

SÍK vinařství z Tvrdonic - Hibernal

2019 pozdní sběr, Vican rodinné vinařství

- Tramín červený 2018 výběr

z hroznů, Vinařství Štěpán Maňák

- Sauvignon blanc 2018 pozdní sběr

a Vinné sklepy Lechovice - Frankovka

2015 slámové víno) a jedna letí

k Ostrožovičovým do Tokaje; zlatem

vyvážili porotci dalších 14 našich vín.

Protože se letos soutěž posunula

do jara, iniciovali jsme zřízení nové kategorie

pro mladá vína z poslední podzimní

sklizně. Taková definice byla nutná,

protože blízká Jižní Amerika by mohla

přihlásit o půl roku zralejší „jarní“ vína

ročníku 2019, která by jinak po půl roce

v barikových sudech juniory ze severní

polokoule pobila.

Pozoruhodné je, že vinaři z Moravy

a Slovenska vyhráli všechny medaile

v nově vypsané kategorii mladých vín

z podzimní sklizně roku 2019 a že nejúspěšnější

mladou odrůdou se stal Hibernal

– Američané ani vinaři z dalších 14

zemí na „zelené“ mladé medaile nedosáhli

– a to v této marketingově zajímavé

kategorii soutěžilo 48 vín!

I když je na diplomu napsáno TOP 10,

bylo jich uděleno jenom šest (z našich

KOSÍK vinařství z Tvrdonic - Hibernal

2019 pozdní sběr, Ludwig Winery -

Hibernal 2019 pozdní sběr, Vinařství

U Kapličky - Sylvánské zelené 2019

Fresh Wine, pozdní sběr, Templářské

sklepy Čejkovice - Hibernal 2019

pozdní sběr), ostatní mladá vína v soutěži

nepřekonala zlatou hranici.

Texas Czech wine show

Na zdařilou soutěž navázala trade prezentace

dvanácti českých a moravských

vín, která jsem mohl odborné veřejnosti

předvést v Mandelbaum Uncorked

Vintage Academii. Prezentaci pečlivě

připravil náš kamarád Oscar A Montes

Iga, sommelier, barman a bavič v jedné

osobě. Sezval opravdu vybranou společnost,

připravil na americké poměry

luxusní občerstvení a ještě před oficiálním

zahájením jsem mohl odprezentovat

několik vzorků „bublinek“ a suchých

bílých vín megastar mezi texaskými

vinaři - Danu Gatlinovi ze sousedního

Inwood Winery, který se na skok

zastavil. Byl očividně překvapen!

Při vlastní prezentaci mě překvapilo,

že někteří z hostů si kontrolovali to, co

říkám, online na internetu. Příjemné

bylo u nás nezvyklé množství dotazů,

které jsem zodpovídal ke každému prezentovanému

vínu. Svědčilo to o skutečném

zájmu přítomných odborníků,

kterých se sešlo kolem třiceti. V tu chví-


MEDAILISTY Z TEXASU

ZÍSKALO V TEXAS INTERNATIONAL WINE COMPETITION

HIBERNAL

TOP WINE

FROM THE 2019

VINTAGE

HIBERNAL

RULANDSKÉ BÍLÉ

SOLARIS

PÁLAVA

RYZLINK VLAŠSKÝ

HIBERNAL

www.templarske-sklepy.cz


li jsme ale Iva i já měli plné ruce práce

s prezentací a obsluhou a na focení nebyl

čas - snímky jsou z chvil, kdy se hosté

teprve scházeli a my jim dali Bohemia

Sekt Prestige na přivítanou. Obstáli jsme

oba – já i vína – a dlouhý večer byl zakončen

dlouhým aplausem.

Bohužel, obvyklé dotazy, kde se dají

naše vína v Americe koupit, jsem prozatím

musel odehrát do (snad) blízké

budoucnosti.

To jsme ještě netušili, že na říjen

připravovaná velká národní prezentace

našich vín na výroční konferenci

American Wine Society v Seattle

s navazující trade prezentací pro obchodníky,

na jejíchž přípravách pracujeme

již druhý rok, padne za oběť

opatřením kolem koronaviru.

Další kapitola o texaském vinařství

Jako většina dobrých soutěží ve světě,

i TXIWC se snaží předvést zahraničním

hostům to nejlepší z vlastní vinařské

scény. A tak den po soutěži vyráží autobus

na spanilou jízdu po vinařstvích.

O víně v Texasu toho víte už spoustu -

jste tu s námi za tři roky po třetí.

Výběr je tentokrát zúžený - v těch ultra

nejlepších jsme už byli a další gardová

jsou tak šest hodin jízdy na hranicích

s Novým Mexikem.

Přesto jsme ale jedno nové, a to

do slova a do písmene, našli. Augusta

Vin Estate jsme sice navštívili už vloni,

ale nepsali jsme o něm. Tehdy to byla

jen stavba uprostřed vinic na břehu meandrovitého

potoka, za nímž se páslo

stádečko ovcí. Dnes je nové návštěvnické

centrum turistickým lákadlem pro milovníky

vína i originálních dřevostaveb.

„Jsem stavař, celý život moje firma

stavěla ostatním, tak jsem si splnil sen

a navrhl dřevostavbu, v níž chci vítat

hosty svého vinařství,“ řekl nám tehdy

majitel Scott Felder.


On sám je ve vinařském oboru nováčkem,

spíše jen investorem, ale rozhodně

je velkorysý. Zaměstnává zkušené

vinohradníky a technology, má jasný

business plán orientovaný na uspokojení

nejširších potřeb a přání konečného

zákazníka. Dřevostavbu postavil

na okraji 60 akrové (24 hektarové),

mladé, kapkově zavlažované vinice jihozápadně

od Fredericksburgu. Poloha je

to strategická - leží na „vinařské“ Route

Scott Felder a jeho vinařství. Vlevo nás

přesně před rokem prováděl rozestavěnou

konstrukcí, letos jsme mohli obdivovat

promyšlenost již hotového návštěvnického

centra.

290, kde sídlí již řada známých vinařství.

Scott si vybral zatím 10 mezinárodních

odrůd, vhodných do texaských podmínek,

vloni měl panenskou a letos čeká

první skutečnou sklizeň.

Samo vinařství se nachází ve tmavé

montované budově položené podél

hlavní cesty, za ním se schovává klimatizovaná

skladová budova. Zde se odehrává

veškerá výrobní a technologická

činnost jak pro Augusta Vin, tak díky


tovi, kteří tu v roce 1912 vybudovali na

svou dobu úctyhodnou usedlost. Slíbil

jsem, že budu respektovat tohle historické

dědictví, vždyť obě rodiny tu odpočívají

pod vzrostlými duby. Připravuji

stylovou rekonstrukci historické usedlosti,

kde najdou pohádkové prostředí

zatím předimenzované kapacitě tu pracují

v zakázce pro další texaská vinařství.

Doposud se tu zpracovávaly nakoupené

hrozny z Marble Falls a Texas High

Plains, vždy ale původem z Texasu.

Scott si zakládá na tom, že jeho vína

jsou texaská od A do Zet.

„Kdo sem přijede ochutnat naše Augusta

Vin, musí projet celou vinicí, než

dojede k návštěvnickému centru. To ho

rozhodně nenechá na pochybách, odkud

naše hrozny pocházejí.“

„Fredericksburg je původně staré německé

sídlo. Jedněmi ze zakladatelů

byli Kleinovi, kteří na této půdě žili v 19.

století, po nich pokračovali Schmid-

Do areálu se vjíždí procovskou branou,

samotné vinařství je ale umístěno v rozlehlé

plechové montované hale s výkonnou

klimatizací.



Andre s námi sjel téměř celý vinný lístek.

Vždycky mě v těchto teplých krajích

zarazí svěží charakter bílých vín, Brisk

White bylo opravdu osvěžující. Jako

milovník růžových jsem ocenil Rose of

Counoise a absolutorium si zaslouží

komplet všechna červená na dřevě.

třeba novomanželské páry, které si vyberou

Augustu jako místo pro svou nezapomenutelnou

svatbu.“

Vše, co vloni Scott plánoval, již letos

fungovalo. Manažer centra Andre Boada

nám se zjevnou hrdostí předvedl,

co vše je pro hosty přichystáno: Promyšlený

degustační pult, který pojme

celý autobus, stoly k delšímu posezení,

křesla u hořícího krbu, v patře degustační

místa pro menší i větší skupinky

s prostornou terasou s výhledem do vinic,

i venkovní posezení pro členy klubu

i nahodile příchozí hosty. Vzdušná

konstrukce připomíná kapli a konají se

v ní svatební obřady. Místní kuchyň je

schopná obsloužit všechny hosty studenou

i lehkou teplou nabídkou včetně

lokálně typických pokrmů, jako jsou

farmářská prkénka s nářezem uzenin

a sýrů, špízy se žampiony a mozzarellou,

bruschetty s ricottou, nebo oblíbený

salát s restovanými broskvemi

a mandlemi z okolních sadů. Myslí tu

i na vegetariány a alergiky.

„Naším cílem je nabídnout maximální

službu našim návštěvníkům a příznivcům.

Nabízíme několik druhů klubového

členství, obsahujících od kvartální

dodávky vybraných vín až po volné vstupenky

na kulturní akce a koncerty, které

pořádáme, nebo využití našich reprezentačních

prostor pro firemní a soukromé

akce,“ vysvětlil Andre Boada.



INWOOD ESTATES

Tohle průkopnické butikové vinařství

patří k nejslavnější, nejlepším a nejdražším.

Byli jsme tu již počtvrté a vždy nás

legendární Dan Gatlin překvapí nějakým

novým nápadem. Tentokrát se spojil

s kalifornským vinařem z Napy Stevem

Reynoldsem a společně před dvěma lety

vytvořili odrůdové cuvée Oen-tré-pid

X 2017, které se teď dostává na trh,

zatím jako součást klubové nabídky

Proprietor‘s Clubu. Jedná se o 100%

Tempranillo ze tří texaských poloh a tří

klonů, společně by cuvée mělo vytvořit

dokonalý odrůdový produkt. Chutná

velmi, velmi draze a noblesně.

Dan tomuto projektu natolik věří, že

si nechal zaregistrovat název nejen pro

Žádaný obrázek s Johnem Salvim. Bude

viset v degustačním sále.

konkrétní víno, ale i pro celé vinařství.

Je to vlastně slovní hříčka odvozená od

příslovce intrepid, tedy neohrožený.

Toto jméno nesla jedna z nejslavnějších

amerických letadlových lodí, která

dnes v New Yorku slouží jako úžasné

vojenské muzeum. Stejné jméno nesl i

závodní vůz koncernu Chrysler s 800

koňmi (v roce 1972 slušná porce) a o

něco později produkční Dodge Intrepid.

U něj je pikantní, že po skončení

výroby druhé generace koupili Rusové

celou výrobní linku a začali v Gorkém

auto vyrábět jako novou Volhu. Ale

bez úspěchu...

Count of Wine John U. Salvi si vína Spicewood

Vineyars oblíbil a Ronu Yatesovi

udělal velkou radost.

RON YATES SPICEWOOD

O sympatickém Ronovi bychom mohli

říci, že už jsme kamarádi. Vloni jsme

mu předávali českou křišťálovou cenu

za nejlepší texaské červené víno. Letos

jsme se poprvé setkali s jeho sklepmistrem

Toddem Crowellem. Vousáč jako

od ZZ Top (ostatně i ti jsou z Texasu,

z Houstonu) je očividně rád tím vzadu,

který raději dělá víno než show. Ale tahle

mezinárodní parta lidí od vína ho

vyprovokovala, že svou nerezovou pipetou

zajel hodně hluboko do nekonečných

řad barikových sudů.

Todd vystudoval bakaláře zahradnictví,

ovocnářství a agronomie na největší

veřejné texaské univerzitě A&M (Ag-



ricultural and Mechanical

College of

Texas, aktuálně škola

vyučuje přes 60.000

studentů ve třech

kampusech)!

Už během studia jezdil

na praxi do Sonoma

Valley a po škole tam

našel zaměstnání na plný

úvazek - nejprve jako asistent sklepmistra

ve White Oak Vineyards & Winery

a v Stonestreet Wines. Pozici sklepmistra

zastával v Christopher Creek Winery

v Sonoma County až do roku 2012, kdy

nastoupil jako pravá ruka Rona Yatese

do Spicewood Vineyards - a zůstal tu

dodnes. S Ronem Yatesem jsou očividně

sehraná dvojka, která dokáže dlouhodobě

vytvářet a nabízet lahodná vína

úspěšná u spotřebitelů, a konec konců

i u porotců soutěží. Rozhodně je to vidět

na stěnách v degustačním pavilonu.


A protože jsme byli

pozorní a vnímaví, rozhodl

se Todd ukázat nám

jedno víno ze své sbírky -

kalifornský Zinfandel z Dry

Creek od Russian River

od svého kamaráda Jima

Forchiniho. Až příliš jednoduchá

černá etiketa s vel-

kou bílou hvězdou avizovala

16,2% alkoholu, vzniklého přírodním

kvašením! Tyhle hodnoty mívají již fortifikovaná

vína!

„Kalifornie někdy až zbytečně blázní,“

uvedl víno Todd. „Zinfandel je tam v titulní

roli a horká suchá léta tak stresují

révu, že ukládá do hroznů stále více

cukru. V chuti ucítíte, že stále neprokvasil

všechen, to jen kvasinky spáchaly dřív

sebevraždu. Zajímavé je, že Jimův Zinfandel

byl za posledních 10 let vždycky

hodnocen mezi 90 a 92 body od Parkera!

I v Texasu je pár lidí, kteří by něco

takového chtěli mít ve sklepě, ale já to

vnímám spíš jako raritu, než jako směr.

Pro mě je důležité připravit už ve vinici

hrozny na to, co z nich má být. A to je

příjemné víno, které budou lidé rádi pít

třeba k BBQ nebo tradičním jižanským

jídlům. Neženu se po rekordech...“

Rozhodně Ronova a Toddova vína

byla pitelnější, než tahle nabušená síla.

DOST BYLO VÍNA,

TOHLE VÁS TAKY

BUDE ZAJÍMAT!

TEXAS

JAKÝ JE

Letos se asi do světa moc nikdo

nepodívá. Proto si myslíme, že by

vás mohlo zajímat několik poznámek

o skutečném Texasu, jeho gastronomii

a zajímavostech. Dva týdny

po nás se do Texasu vydal s televizním

štábem Roman Vaněk (dali

jsme mu pár rad a doporučení) a byl

v mnoha ohledech nadšený! Tak

proč by to nemělo bavit vás?

TEXAS BBQ A BRISKET

V Texasu je u každého baráku v pozoru

grill. Ale když si Texasan chce opravdu

užít dobrého masa, naloží rodinu

do obřího pickupu a dojedou si na maso

do nějakého podniku. Mnoho z nich

jsou dodnes útulné samošky, kde si ukážete,

kolik chcete čeho uříznout na talíř

a sami si vyberete přílohy. U kasy vám

to zváží a vy si jdete sednout ke stolku

buď dál, nebo blíž k countryové kapele,

protože v těchhle tavernách se hraje

téměř vždycky. Mezi stolky je bar, kam

si dojdete pro pivo, panáka, koktejl, co

je libo. Je úplně běžné, že i zjevně dospělého

člověka požádá obsluha o ID -

průkaz totožnosti a věku. U mladých je

to prakticky stoprocentní jistota. Každý

s tím počítá, nikoho to nepřekvapí ani

nepobuřuje. Bez ID do hospody nelez.

V lepších podnicích vás sice nejprve

usadí k prostřenému stolu, ale

za chvilku se stejně zvednete a půjdete

k velikému grilu, kde si opět vyberete

a ukážete, kolik čeho vám má (téměř

výhradně potetovaný) muž nebo žena

ukrojit na talíř. Nápoje si objednáte


a přinese vám je servírka, která se vám

nejprve představí jménem, abyste si

zapamatovali, komu máte dát

dýško. A bude se o vás jen ona

pečlivě starat celý večer.

Prý jsou i podniky s úplným servisem,

ale v takovém jsme nikdy byli a upřímně - ani by nás to nebavilo.

Ten pocit, vidět ugrilovaných

15 kilo hovězích žeber a nechat si

ne-

uříznout jedno tak velké, jako by

vypadlo z filmu o Flintstoneových,

už to samo o sobě je zážitek.

Roman Vaněk se nechal unášet

kuchařskou televizní hvězdou

Jihu Aaronem Franklinem

(televizní pořady BBQ With Franklin,

BBQ Pitmasters) a jeho restaurací

Franklin Barbecue v Austinu (#3 v žebříčku

50 nejlepších BBQ podniků v Texasu,

rating 4,75 z pěti), my jsme se

úžasně nadlábli v Kent Black BBQ v San

Marcos (#7 v žebříčku, rating 4,25), tak

půl hodinky od Austinu. San Marcos je

univerzitní město s největším „Premium

Outlets City“ na Jihu, takže to tu žije

- Kentův lidový podnik je ale ve staré

části města.

Není to tu nic pro vegetariány ani vegany

- sem se prostě chodí na maso.

Základní porcí je libra masa v upraveném

stavu, to je 454 gramů. Děti a srabi

si mohou dát poloviční, ale reálně to vypadá,

že si ukážete, kolik chcete ukrojit,

a digitální váha hned ukáže váhu i cenu.

Libra grilovaného vepřového bůčku

za $14,99, šťavnatá krůtí prsa $15,99,

malá hovězí žebra $16,99, obří hovězí

žebra Giant Beef Ribs $17,99 a hlavní

specialita - Lean Beef Brisket i Fat Beef

Brisket za $18,99.

Vedle toho tu mají ještě kuře pro ty,

co nemají rádi opravdické maso (půlku

za $6,49, celé za $12,95), a do žemle-

vám nabídnou křehké trhané vepřové.

Brisket, to je texaská ikona. Gastronomický

symbol země osamocené

hvězdy podobně,

jako „kolache“. Brisket je

hovězí hrudí, tukovými vrstvami

prorostlý pěti až osmikilo-

vý kus hovězího předního z míst

mezi předníma nohama dobytčete

po oblast pod prvními pěti

žebry. V Americe se dá koupit

v různých kvalitách mramorování

a z různých odrůd hovězího od texaských

longhornů až po japonské

wagyu. Jakýmsi standardem

je Aberdeen Angus. Vždy je to

dost drahý kus masa a tak kupující

obvykle sáhne po o něco dražší kvalitě

„prime“ podle klasifikace USDA (United

States Department of Agriculture, tedy

federální ministerstvo zemědělství).

Dovolte malou odbočku: V Americe

je používání klasifikace kvality masa

dobrovolné a kdo se rozhodně do systému

vstoupit, musí zaplatit příslušný

zatřiďovací poplatek a návštěvu inspektora

na porážce. Odměnou mu je

nezpochybnitelný „seal“ (kdysi razítko,

dnes často pečeť na kovové folii), který

hodnověrně dokumentuje zjištěnou





kvalitu pro obchodníka i kuchaře.

USDA Prime je nejvyšší možnou kvalitou

- maso z kusů starých 30-42 měsíců

s dokonalým, jemným ale hustým

tukovým mramorováním. Tuto kvalitu

dosáhnou necelá 3% výsekového masa

a v podstatě směřují rovnou do dobrých

restaurací nebo speciálek s výběrovým

drahým masem. Je nejvhodnější pro

úpravu na suchém teple - tedy grilování.

USDA Choice je široce dostupné pro

spotřebitele v supermarketech a restauracích.

Toto hovězí má dobré množství

tuku v mramorování, i když méně než

USDA Prime. Kvalita Choice představuje

zhruba 50 procent veškerého tříděného

hovězího masa. I tady se věk kusů

pohybuje mezi 30-42 měsíci. Obvykle

se může připravovat suchým i vlhkým

teplem, aniž by došlo k jeho nadměrnému

vysušení. Toto hovězí maso můžete

grilovat, smažit, péct i dusit.

USDA Select (dříve Good) je třetím

oblíbeným kvalitativním stupněm - je

to ekonomicky výhodné kvalitní libové

výsekové maso, vhodné na dušení a vaření,

u nás typicky na guláš.

Celkem je stanoveno osm kvalitativních

tříd. U.S. Standard a U.S. Commercial

jsou považované za méně křehké,

a stupně Utility, Cutter a Canner se

v praxi používají jen na průmyslové

zpracování. Všechny jsou ale garantovány

jako zdravotně nezávadné maso

z přímé porážky, tedy žádný nucený výsek

apod.

Konec kvalitativní vsuvky, máme

krásný flák Prime nebo Choice a jdeme

zpátky k přípravě brisketu.

První větou opery je kuchyňská úprava

brisketu.

Ba ne - opera je málo. Oratoria prorostlého

hovězího! Opera je hudební

Miller´s Smokehouse v Temple severně

od Austinu zpracuje několik metráků

masa denně. Je to podnik vyhlášený zejména

přípravou masa na domácí party,

odvezete si odsud kompletní menu od

masa přes omáčky až po saláty a přílohy.

Velmi oblíbené, rating 4,25.

divadlo, zatímco oratorium je vyloženě

koncertní kousek, mistrovské dílo, které

nikdy nejíte sami, ale s rodinou a spoustou

přátel.

Svým nejoblíbenějším a nejostřejším

nožem dáte kusu masa pravidelný obdélníkovitý

tvar, seříznete vnější tukové

krytí tak na půl centimetru a odstraníte

vše, co přečnívá (stejně to smelete

do hamburgrů). Když pak přejedete

přes připravený brisket rukou, ucítíte,



Pětaosmdesátiletá Tootsie Tomanetz

také vzpomíná na své české kořeny. Terno

s ní udělal Kerry Bexley, majitel BBQ

Snow’s v Lexingtonu, v podstatě spojeném

s College Station severozápadně

od Houstonu, kde sídlí A&M University.

Přemluvil tuhle věhlasnou pitmasterku,

aby pro něj pracovala a nyní má k dispozici

její bezedné zkušenosti.

jak se díky tukovému mramorování třese

na gril.

Do uleželého kusu masa vcelku se

rukama ze všech stran vmasíruje směs

soli, mletého hořčičného semínka, papriky

a černého mletého pepře a nechá

se den dva uležet.

Potud je postup stejný doma i v „barbequárně“.

kteří „dusili nad ohněm“ (což zní podobně

jako dnešní barbecue) celé kusy

ulovené zvěře nad ohništěm přikrytým

stanem z kůží. Věřte nebo nevěřte, byli

to především Komančové, Wichitové,

Coahuiltecané a Carrizové.

Když jsme vloni a předloni hledali české

stopy v Texasu, najdeme je i tady.

Mnoho německých a českých přistěhovalců

si tu otevřelo pekařské a řeznické

živnosti (Slovacek´s funguje dodnes)

a pece pak používali k tepelné úpravě

neprodaných přebytků. Prostě maso

PITMASTERS

Oproti u nás tradičnímu grilování stejků

na přímém ohni je totiž jižanské barbecue

specifické tím, že se maso upravuje

na nepřímém ohni a zakryté. Jde

tak vlastně o proces na pomezí grilování

a uzení, kdy úprava masa trvá několik

hodin a masu propůjčuje specifickou

chuť a vůni dřevěný kouř. Ostatně - je

to dědictví po původních obyvatelích,



mistři BBQ a třeba Smolik’s Smokehouse

v Mathisu severně od Corpus Christi se

hrdě chlubí svou českou tradicí od roku

1928. Nedivte se, že jako Hrusičák jsem

si zamiloval sousední obec Mikeska...

Pro profesionály v oboru barbecue,

zvané pitmasters, je kruciální samotná

pec, skříň či kotel, které si nechávají stavět

na zakázku.

Alexis, pitmasterka v Kent Black BBQ

mi vysvětlila a ukázala, že profesionál

vezme naložené kusy masa, ještě na ně

naplácá rukama vrstvu koření, dá je

do grilovacích skříní a nechá při 105° C

tepelně upravovat v nepřímém dřevěném

kouři 12-16 hodin a čas od času

do skříně vstříkne i horkou vodní páru.

Je spočteno a empiricky vyzkoušeno, že

Ran Jacobson si dal flintstoneovské žebro

a bůček. Já jsem šel do libry brisketu.

Zdají se vám ceny BBQ vysoké? Pro

Američany je to běžný standard. Navíc

v ceně jsou obvykle 3 přílohy podle

vaší volby: nejoblíbenější je bramborová

kaše, šťouchané brambory se spálenou

cibulkou, fantastické těstoviny Mac and

Cheese v sýrové teplé omáčkou (Creamy

Macaroni and Cheddar Cheese Casserole,

dováží se v ohromných kýblech,

je výborná a chutná všude stejně), fazole

v pikantní omáčce, koprové okurky,

coleslaw, míchané zeleninové saláty,

a samozřejmě nesmějí chybět hranolky

- „french fries“.

ogrilovali, upekli, vyudili a prodali. Ukázalo

se, že to umějí lépe, než ostatní,

a že již upravené maso připravené k přímé

spotřebě je lépe prodejné a výnosnější,

než syrové. Z mnoha se tak stali



tak se uvnitř masa bude teplota držet

na 155°F, tedy 68,3°C. Ideální teplota.

V Texasu se barbecue připravuje na nepřímém

ohni ze dřeva stromu mesquite,

ořechovce pekanového, ořechovce

hikorového, nebo dubu či buku. Téměř

hotový brisket se pak zabalí do pevného

alobalu a o něco se zvýší teplota

- maso se tak propojí a je šťavnatější.

Ještě zabalené v alobalu se pak přenese

do příručního grilu přímo v restauraci,

odkud se vyjme až když dojde na jeho

krájení. Když správně grilovaný brisket

zmáčknete nožem naplocho, uvidíte,

jak z něv vytéká tučná, lahodná šťáva.

Tak vypadá správný brisket.

Servíruje se tradičně na řeznický voskový

papír. Je to ekologické a zavedené.

A jí se za doprovodu živé country.

DOMÁCÍ SLAVNOST

Jinak to vypadá, když se Texasan

rozhodne, že bude dělat BBQ doma,

komplet a od začátku, ne že si objedná

ve svém oblíbeném grilu už připravené

barbecue.

Začne ve středu. Koupí maso (hovězí,

vepřové, drůbeží a hlavně pikantní

klobásky, kterými každé BBQ v Texasu

začíná). Maso očistí, připraví, okoření

a dá odležet.

V restauračním podniku mají svou kořenicí

směs a tu používají léta, ostatně

právě za tou chutí sem jezdí zákazníci.

Amatér experimentuje. K základní

sadě koření přidá jednou chilli, jindy

šalvěj, rozmarýn, mletý bobkový list,

jalovec, nebo už hotovou směs na chilli-con-carne.

A nezadržitelně ho láká

každý alkohol v jeho blízkosti, který použije

na marinování.

V pátek přikoupí pár kartonů piva

do lednice, nějakou whiskey nebo

bourbon a bednu červeného. Texaského.

Taky v lepším případě dřevěné uhlí,

v horším dřevěné brikety a speciální piliny

na uzení - prodávají se z nejrůzněj-


ších dřev i ze sudů od whisky. A musím říci, že se dva tři kilové

balíčky pilin vyplatí, jsou dokonale přichystané a krásně voní.

Grily pro domácí použití od jednoduchých až po počítačem řízené

s automatickým podáváním pelet nabízejí jak obchody pro

kuchaře, tak zejména lovecké obchody, jako je Cabela´s a další

„outdoors outfitters“ vedle nepřeberného výběru pušek, munice,

rybářských prutů a oblečení pro pobyt v přírodě.

Podstatné je, aby ohniště bylo mimo prostor pro grilování

a aby gril dokázal držet stabilní teplotu.

Páteční odpoledne stráví domácí nadšenec přípravou barbecue

sauce - omáčky postavené na kečupu, ale vždy originálně

ochucené autorem. Do sobotního večera se jen tak tak stačí

rozležet. Základem bývá na másle osmažená cibulka, orestovaný

česnek, bylinky, kečup, koření, whiskey nebo červené víno,

a spousta „tajných“ ingrediencí.

V pátek jde domácí pitmaster brzo spát, aby v sobotu ráno

vstal s východem slunce, kdy ostatní ještě sní své sny, rozpálil gril

a začal svůj kuchařský koncert, své oratorium. Sám nebo se sousedem

stráví u grilu celý den, vypijou každý karton lehkého piva

(protože v Americe čím lehčí, tím kupovanější) a aby to dohnali,

každý taky láhev pálenky. Čas od času si ugrilují klobásku a když

naplní žaludek, dají si na chviličku dvacet.

Protože jsme v Americe v roce 2020, najdete v obchodech

i na internetu spoustu vpichovacích i prostorových teploměrů

s wifi nebo bluetooth funkcí, které vás prostřednictvím mobilu

upozorní, kdykoli by teplota v grilu či uvnitř masa klesla nebo

stoupla mimo stanovené rozpětí teploty. Když pitmaster usne

tvrději, než by čekal, mobil mu dá vědět, že má přiložit nebo že

mu brisket začíná hořet.

Odpoledne se připojí manželky, začnou chystat různé saláty,

garlic bread, pečené brambory a fazole.

A se setměním nastane koncert: mistr vyzbrojený dlouhým nožem

provede první řez, všichni zatleskají a nastává oslava obžerství

a radosti ze života...

To je texaské barbecue.

GRAND PRIX VINEX



TEX-MEX

UCHVÁTIL

CELOU AMERIKU!

Z necelých 24 milionů obyvatel Texasu

mluví více než třetina doma jiným

jazykem, než anglicky - a v 89% je to

španělština. A většina Texasanů se španělsky

domluví. Vždyť původně mexický

stát Tejas je součástí USA pouhých 150

let!

A podobně, jako jazyky a národnosti,

se smísila i gastronomie. Oblíbeným

stylem Tex-Mex nás provedla věhlasná

kuchařka Olivia Duran, která nedávno

po mnoha letech vaření na Road 290 otevřela

nový podnik Oli´s Kitchen v Round

Mountain na Hwy 281 N. Její manžel

Jimmy zasedal v porotě TXIWC a tak

naše setkání bylo velmi bezprostřední.

„Asi nejtypičtější Tex-Mex pokrm je

chili con carne, kořeněná směs fazolí

a hovězího v chilli omáčce. Tady se

hodně jí s chlebem, na druhé straně

hranice s kukuřičnými plackami. Ale

chilli con carne dnes nemám. Zato vám

dám ochutnat jiné chutě…“ a odběhla

do kuchyně. Za chvíli byla zpět se dvěma

nerezovými hřebeny na plněné tortilly.

„Pro Američany je mexické jídlo asi

tím, čím je pro Brity jídlo indické – lahodná

kuchyně, která se stala součástí

každodenního života většiny Američanů.

Je však na místě si uvědomit, že

v Americe tak populární mexické jídlo

vlastně není mexické, ale Tex-Mex, tedy

spojení mexické kuchyně s kuchyní Texasu

a jihozápadní oblasti Spojených

států amerických. Tradiční jídla této oblasti

jsou pestrou směsicí koření, masa

a zeleniny, kukuřičných placek a rozpuštěného

sýra. Je to velmi pestrá kuchyně,

samozřejmě postavená na lokálních surovinách.

My tady na jihu rádi jíme a tak

Chef Olivia Duran a její partner Jimmy Jones,

barman a sommelier

se oběd nebo večeře neodbývá jen jedním

chodem, a to ani ve všední dny.“

„Obvykle se začíná guacamole – lahodnou

zelenou pastou, která se připravuje

z avokáda, rajčat, cibule, papriček

jalapeño a čerstvého koriandru.

Dostanete mističku a k ní křupavé kukuřičné

lupínky nachos. Ale stejně dobře

můžete začít teplou sýrovou omáčkou

z máslového bešamelu a dobře rozpustného

sýra monterey jack, nebo pikantní

salsou z loupaných rajčat, cibulky, koriandru,

vinného octa a olivového oleje.

Já jsem vám nachystala několik quesadillas

a tacos, plněných steakem, kuřetem,

rybou, krevetami, ale mohla bych

dovnitř dát třeba humra, pikantní fazore

nebo již zmínění chilli noc carne. Podobně

se dělají i burritos – jen se náplň

zabalí do velké měkké tortilly a často se

ozdobí zakysanou smetanou.“



„Jsem ráda, když si host objedná

fajitas – orestované kousky marinovaného

krocana, kuřete nebo hovězího.

Podávám ho na rozpálené litinové

pánvi s tortillami, strouhaným sýrem,

guacamole a kyselou smetanou. Hezké

na tom, je, že každý si na stole může

namíchat směs podle vlastní chuti.“

Když viděla, jak se v záplavě termínů

ztrácíme, rozesmála se: „Pro nováčka

není jednoduché se v termínech tex-mex

kuchyně vyznat, ale časem to dostaneš

do krve - street tacos, baja tacos, fajitas,

guacamole, nachos, enchiladas sabrosas,

burritos, chimichanga, chipotle

chicken… Různé omáčky, tortilly a různá

masa a další speciality mají jedno

společné: jsou totiž vynikající. Je pravda,

že Tex-Mex není pro ty, co počítají

úplně každou kalorii, ale je to určitě kuchyně,

kterou musíš ochutnat. Říká se

že stačí jen jednou, aby sis ji zamiloval!“

WEINHEIMER - OBCHOD

PRO FARMÁŘE

Texas je velký jako půlka Evropy,

od baráku k baráku je daleko. Proto je

důležité mít u silnice obchod, kde mají

všechno.

Hans už zná náš vkus a ví, jakými uličkami

objevujeme krásy světa. Proto neomylně

zamířil do Stonewallu do smíšeného

zboží Weinheimer & synové. Stojí

u Route 290 od roku 1906 a na jeho

velkém parkovišti co chvíli zastaví auto.

Posádky vcházejí dovnitř a zdraví se

přátelsky s DeAnn, která je obsluhuje

už pár desítek let. Stejně se s ní zdraví

i Hans a hned hlásí, že dnes nic nepotřebuje,

ale má tu kamarády z Evropy, kteří

by si to u ní chtělI vyfoti.

„Ya´ll welcome,“ halasí od poklady

DeAnn a věnuje se ostatním zákazníkům.

A my si připadáme jako v jiném

světě a jiné době. Mám pocit, že tady

bych chtěl pracovat a denně bych se těšil

do práce.

V prvním regálu za pokladnou je široký

výběr munice, dostupné od 18 let.

Pasti, sklopce, tekutiny na vábení i odhánění

zvěře. Pak následuje pár regálů

s nářadím do zahrady, na pole, potřeby

pro instalatéry i elektrikáře. Regál s hře-

bíky a šrouby jako v Hornbachu, jen

ve větších velikostech. Vše do kuchyně

a řeznické dílny. Dostanete tu kutr, vakuovačku,

šoker, udírnu, nabíječku i zavírač

konzerv.

Ulička pracovních i společenských

oděvů a dámského i pánského spodního

prádla. Technická drogerie i parfu-

merie. Regál s alkoholem a víny (od 21

let) a na paletách kartony s pivem a limonádami.

Samoška s běžnými potravinami

a zeleninou, mléčnými výrobky

i uzeninami. Teplý pult - když už tu jste,

dejte si hotdog, burger, pizzu nebo kafe

a koláč. Koláč zaplatíte, kafe je zdarma

kolik chcete. Ale jsme na prérii, tak i librové

pytlíky s pepřem, směsí na chilli

con carne či přípravou na klobásy. A rukou

psaná nabídka - střeva na klobásy

objednávejte předem!



PREZIDENT

LYNDON B. JOHNSON

domu a farmy Johnsonových je národní

kulturní památka a muzeum, navštěvované

celoročně zejména školami. Sám

o sobě velký areál západně od Johnson

City, kde jezdíte po vyznačených cestách

vlastním vozem nebo autobusem s průvodcem,

je obklopený ohromnými, hospodářsky

využívanými plochami, které

patří prezidentovým dědicům – dnes

jedné z nejbohatších rodin v Texasu.

Soutěž TXIWC se konala jen pár kilometrů

od LBJ State Parku a bylo by škoda

se tam nepodívat (i když raději bych

šel do muzea Texas Rangers, ale to bylo

zavřené). I když jsem nastudoval hodně

z jeho života, slyšel, co říkají oficiální

průvodci i naši Bonnie a Hans, nejsem

schopen hodnotit LBJ jako prezidenta.

Za jeho vlády padlo na obou stranách

nejvíce obětí ve vietnamské válce, byl

Z dosavadních 44 prezidentů Spojených

států pocházeli jen dva z Texasu

- válečný hrdina Dwight D. Eisenhower

(1953 – 1961) jako číslo 34 a Lyndon B.

Johnson (1963 – 1969) jako číslo 36.

Mezi nimi září jméno Johna Fitzgeralda

Kennedyho, nejpopulárnějšího amerického

prezidenta v historii. JFK a LBJ tvořili

demokratickou volební dvojici, které

se dostalo značné veřejné podpory

(i když JFK si LBJ ani trochu nevážil a odsouval

jej od sebe, tak daleko, jak jen to

bylo možné). Po atentátu na JFK v Dal-

lasu 22. listopadu 1963 složil ještě týž

den na palubě prezidentského letadla

Air Force 1 prezidentský slib právě Lyndon

Johnson, do té doby viceprezident.

Jeho osobnost je posuzována velmi

rozporuplně a hodně záleží i na tom,

kdo jej posuzuje. Zda bílý nebo černý

(u nás se to ještě smí psát), zda ze Severu

či z Jihu, zda vzdělaný intelektuál

nebo prostý farmář. Rozhodně v Texasu

je L. B. Johnson modlou a jeho

manželka Lady Bird Johnson je vzývána

skoro jako panenka Marie. Z někdejšího

Sjet Amphicarem s hosty do řeky Pedernales

bývala Johnsonova oblíbená taškařice,

kterou děsil hosty.

zavražděn Martin Luther King, ale také

prosadil takzvaný Civil Rights Act, který

postavil mimo zákon rasovou segregaci

v USA, a ač se nám to našima evropskýma

očima zdá téměř neuvěřitelné, teprve

jeho Voting Rights Act z ledna 1965

zajistil všem Američanům rovný přístup

k volbám. Rozhodně nešetřil kasu Bílého

domu – na víkendy létal prezidentským

letadlem (naštěstí menším,


V otevřeném hangáru si na ranči LBJ můžete prohlédnout zrenovovaný

čtyřmotorový Lockheed C-140 JetStar. Dopravil jej sem Johnsonův

pilot Brig. Gen. Jim Cross.

než Jumbo Airforce One) domů na svůj ranč, kde nechal postavit

dodnes fungující mílové letiště. Své prezidentské funkce dokázal

využít ke získání značného majetku – ale kdo by nevyužil? Měl

VÍNA Z JIŽNÍ MORAVY

info@vino-veverka.cz

tel.: 607 855 751

www.vino-veverka.cz

nejpočetnější flotilu prezidentských vozů ve Washingtonu i v Texasu,

včetně obojživelného německého Amphicaru, který rozhodně

nepatří mezi reprezentační prezidentské vozy.

Texas miluje tzv. Lady Bird flowers, žluté kytičky, které paní prezidentová

nechala vysázet kolem silnic ne-li po celém Texasu, tak

alespoň široko daleko v okolí jejich ranče u hlavního města Austinu.

Angažovala se v do té doby téměř neznámé ochraně životního

prostředí a přírody a dokázala v Americe probudit ekologické myšlení.

LBJ ji miloval, ale to mu nebránilo v tom, aby jí zahýbal, kde

mohl, ale navenek dodržovali dekórum.

Návštěva ranče je rozporuplná jako zřejmě byl LBJ sám. Ocitnete-li

se v Texasu, rozhodně ji zařaďte do svého cestovního plánu

vedle vesmírného městečka NASA v Houstonu, Kennedyho muzea

v Dallasu, Southforku či Luckenbachu. Rozhodně o ní pak budete

přemýšlet.

Johnsonův White House of the West

Vína můžete objednávat

na našem e-shopu

http://www.vino-veverka.cz/

Vína doručíme prostřednictvím:

Toptrans -přepravní společností, dopravné

150 Kč/objednávku (minimální objednávka

1 karton tj. 6 láhví)

- Osobní odběr - rozvoz po Brně zdarma

(minimální objednávka 1 karton tj. 6 láhví)

Platba kartou

Platba na účet

Sleva na objednávky všech vín

10%

Akce platí do 30.6. 2020


TEXASKÁ

MUZIKA

V Texasu je hudba přítomná snad

na každém kroku. Texas je hrdý na své

slavné rodáky nebo ty, kteří jej ve svých

písních proslavili na pódiích po celé

Americe.

Jedničkou všech žebříčků je Willie Nelson

(87), po smrti Jima Reevese, Waylona

Jenningse a Johnnyho Cashe už

vážně poslední živoucí legenda klasické

country. Pochází z Abbottu v Hill Country,

vinařské oblasti mezi Austinem a Dallasem.

Ostatně legendární městečko

Grapewine je nejbližším z větších měst.

Dnes Willie žije na ranči Luck severozápadně

od Austinu a je sousedem vinařství

Pedernales. V létě se tu pořádají

i koncerty, ale my jsme v Texasu vždycky

v zimě na soutěži, tak jsme se do Lucku

ještě nepodívali. Platí pro nás tedy

Willieho slovní hříčka - You are either

in Luck, or you are shit out of Luck (cosi

jako Buď máte štěstí a jste tady, nebo

jste ve sračkách mimo Luck). Tak jsme

se na koncert Willieho Nelsona vydali

aspoň s Petrem Novotným do Mnichova,

a byl to životní zážitek!

V TOP 50 nejslavnějších texaských

muzikantů najdeme vedle Willieho řadu

jmen známých i u nás - Kris Kristofferson

(Brownsville), již zmínění bardové

jižanského rocku ZZ Top (Dallas), Janis

Joplin (Port Arthur), Beyoncé (Houston),

Buddy Holly (Lubbock), George Jones

(Beaumont), George Strait (Poteet,

Amarillo), dívčí country skupina Dixie

Chicks, Roy Orbison (West Texas), Lyle

Lovett (Klein), Ernest Tubb (Crisp), Patrice

Pike (Austin), nebo “King of Ragtime”

Scott Joplin (Texarkana)...

Jak už víte z loňského a předloňského

povídání o Texasu, country muzika se

hodně točí kolem Luckenbachu. Hondo

Crouch v téhle opuštěné a zapomenuté

vesnici kdysi koupil zavřený poštovní

úřad a přeměnil jej v úžasné místo setkávání

texaských (i přespolních) muzikantů,

amatérů i slavných jmen. V zimě

se hraje uvnitř u železných kamen,

Opět jsme měli štěstí, že v baru v Luckenbachu hrál levák Jimmy Lee Jones (neplést

s Muži v černém, agent K byl Tommy Lee Jones), jeho parťák na steelku a banjo Dino

a jejich kohout, který celou dobu vydržel stát na židli a pokyvovat hlavou. Willie Nelson

kdysi označil Jimmyho za „nejlépe střežené tajemství v Texasu“ a Waylon Jennings mu

daroval svou slavnou píseň Luckenbach, Texas.



Československo (to nám už asi zůstane

na věky), hrdě prohlásila, že umí německy

a začala se mnou mluvit jazykem

opravdu připomínajícím němčinu. Té

mojí moc nerozuměla, tak jsme se vrátili

do její jižanské angličtiny. Té jsem zase

moc nerozuměl já, ale nebylo mi blbé jí

včas zastavit a poprosit, aby totéž řekla

anglicky, a ona se usmívala a vždycky

pak chvilku mluvila jako učitelka.

přesně. Jedněmi ze zakladatelů byli putovní

protestantský duchovní z Německa

Benno Engel s manželkou Elizabetou.

Tuhle jedinou přeživší budovu, která

byla od prvopočátku kombinací farmářského

obchodu, hospody a časem

i pošty, otevřela v roce 1849 jejich dcera

Minna Engel. A tohle datum se také

objevuje na suvenýrech z Luckenbachu,

i když není datem založení. Někdo říká,

že se to tu původně jmenovalo Grape

Creek (Hroznový potok), ale myslím si,

že to je jen konstrukce historiků. Minna

se totiž provdala za Carla Alberta Luckenbacha,

který tu vybudoval obchodní

stanici důležitou jak pro další přistěhovalce,

tak pro původní Komanče, s nimiž

obchodoval férově a nikdy s nimi

neporušil mírovou smlouvu. A tak se

usedlosti začalo samozřejmě říkat Luckenbach,

což v angličtině znamená Gap

Creek (Šťastný potok). .“

„Název tu zůstal, i když se Minna

s manželem Albertem odstěhovali a založili

město, které se dodnes jmenu-

v létě na venkovním pódiu, večer v tančírně

tak pro 400 lidí.

Letos jsme měli velmi zvláštní kliku.

Hansovi se zdála povědomá očividně již

hodně pamatující squaw v rohu u baru

a vyšlo najevo, že je to dcera legendární

šerifky Marge Mueller, která tu stála

za barem třiatřicet let.

Tak jsem koupil pár lahvových Shinerů

z chlaďáku a s muzikou za zády

jsme se dali do povídání. Bylo krásné, až

z něj mrazí. Nejroztomilejší bylo, když

se Roberta Ottmers dozvěděla, že jsme

ze střední Evropy. Jednak věděla, kde je

SHERIFF MARGE

LEGENDA LUCKENBACHU

Ale nechme Robertu vyprávět, je to

paměť Luckenbachu. Představte si, že

stojíte s námi u baru, v ruce lahváče ona

ve svém štamgastském koozie - neoprenovém

obalu, aby se láhev neoteplovala

a nestudila v ruce.

„Máma nebyla jen šerifem Luckenbachu.

Ona byla jeho symbolem a andělem,

který ochraňoval kontinuitu

od prvních dnů. Obec byla založena

někdy počátkem 19. století, to se neví



CHERCHEZ LA FEMME

„Lidem se říká, že jel kolem Hondo

Crouch, uviděl nápis, zajel sem – a koupil

si město. Fakt je, že Hondo byl neskutečně

energická bytost, že skoro

nic nebral vážně a dokázal si užívat život

nejen sám, ale dával radost celému

svému okolí. S Luckenbachem to bylo

žena Patricia se starala o veškerý chod

a účetnictví. Slávu za oživení Luckenbachu

nechaly obě svým manželům, tak

to v životě chodí. A pak tu byla ještě

jedna žena, jediná původní obyvatelka

Luckenbachu – moje máma Marge,

tehdy ještě Ottmersová. Prostě se postavila

za pult a začala tam prodávat

Sheriff Marge s typickými copy a indiánskými

chřestýšími náušnicemi, které

nikdy nesundavala, vpravo její dcera Roberta

Ottmers. Ta podoba!

je Albert. To je tam, co jsou bývalé

farmy rodiny prezidenta Lyndona B.

Johnsona. Minnin bratr August, což

byl mámin pradědeček, získal roku

1886 poštovní licenci a zřídil tu poštovní

úřad. Ještě moje babička, mámina

máma, se jmenovala Engelová

a byla také úplný anděl. Jméno to

tak někdy nese s sebou. Provdala se

za dědu Brehmera, ale po mužské linii

jméno fungovalo dál. V roce 1904

bylo v Luckenbachu hlášeno 492 obyvatel.

Ale pak se lidé začali stěhovat

za lepším – za těžbou ropy, za prací

do měst a v 60. letech minulého

století tu už skoro nikdo nebydlel.

Já jsem se v Luckenbachu narodila

v roce 1957 a začala jsem tady chodit

do školy, takže to všechno pamatuju.

Můj strejda Benno Engel byl tehdy

starostou toho opuštěného města

duchů. Když už měl záduchu takovou,

že věděl, že nebude moci o Luckenbach

bojovat, byl to on, kdo dal

do novin a na ceduli u hlavní silnice

290 nabídku ´Prodá se město se třemi

obyvateli a jedněmi parkovacími hodinami!´“


ve skutečnosti tak, že Hondo si to tu

opravdu zamiloval, všechnu tu zašlost,

historii, atmosféru místa, kde se století

bezpečně potkávali místní a indiáni. Že

si dokázal představit, co by tu možná

jednou mohlo vzniknout. Ale jako novinář,

folklorista a humorista by to jen stěží

zrealizoval. Ano, pravda je taková, že

město formálně koupili Hondo Crouch,

jeho parťák herec Guich Koock, v partnerství

s Kathy Morganovou. Ale cenu

30.000 dolarů zatáhla Hondova manželka

Shatzie, jinak Helen Ruth Stielerová,

dcera Adolfa Stielera z Comfortu,

známého chovatele koz a držitele titulu

„Goat King of the World“. A Guichova

– a vydržela tam až do smrti. To byla

vdaná za tátu Olivera Ottmerse, který

u baru často posedával či spíše posedávat

chtěl. Ona mu ale vždycky rychle

našla nějakou práci, za níž ho odeslala.

Jméno Roberta mám podle dědečka Roberta

Alberta Otmerse, který tátu přežil

o spoustu let a zemřel v roce 2000 v 98

letech.“

HONDO A GUICH

„Hondo se prohlásil doživotním starostou,

protože opuštěný Luckenbach

nikdy nepřestal formálně být městem,

i když poštovní úřad byl uzavřen posledního

dubna 1971 a zdejší zip kód 78647


ŠERIF

„Byli jsme čtyři sourozenci a máma se

vždycky měla co otáčet. Dokázala nás

zaměstnat všechny, abychom netrávili

čas marně. Měla vrozený smysl pro pořádek

a spravedlnost. Jednou se tu líznul

jeden cesťák a začal mluvit oplzle.

Máma na něj zvedla hlas a normálně ho

vyhodila, že takovouhle řeč tady nechce

slyšet a není na ní zvědavá: “We don’t

need that kind of language here! Get

on outa here!” A on si už netroufnul se

vrátit. Viděl to Hondo a jmenoval jí šerifem

Luckenbachu – jako starosta na to

měl právo a i když to asi myslel v žertu,

mámě ta funkce už zůstala. Hondo vůbec

rád rozdával funkce a posty – Guiche

jmenoval ministrem zahraničí a Ray

Petch dostal jmenování ministrem zemědělství,

když odvezl vejce od našich

slepic na trh!“

Guichův Luckenbach Dance Hall a Hondo Crouch v roce 1971, když koupili Luckenbach

WORLD´S FAIR

„Byla to úžasná parta, která dokázala

neskutečné věci. Když se jim povedlo

byl uložen k odpočinku. Kdo dnes ví, že

Hondo se ve skutečnosti jmenoval John

Russell Crouch, byl licencovaným leteckým

navigátorem, mistrem Ameriky

v plavání, prezidentem univerzitní plavecké

dvorany slávy a celý život trénoval

v Texasu plavecký dorost! Že od šedesátých

let až do své smrti napsal pod jménem

Peter Cedarstacker pro Comfort

News asi 600 „Cedar Creek Clippings“,

v nichž prostřednictvím postav z neexistujícího

města Cedar Creek satirizoval

politiku, vládu, ekologii, lovce jelenů,

společenský život a každodenní problémy

země i nabubřelé oslavy? A proč si

říkal Hondo? Protože pocházel z městečka

Hondo kousek od San Antonia,

jehož nejslavnějším otiskem do historie

Ameriky je cedule u silnice z dob počátků

automobilismu „Tohle je Boží země,

tak tudy nejezdi jako v pekle,“ kterou

čas od času někdo ukradne a městská

rada nechá po dlouhém radění postavit

novou.“

„A Guich byl ve skutečnosti William

Faulk Koock! Když se ho jednou ptali,

kde přišel ke svému jménu, s vážnou

tváří odpověděl: Táta celý život choval

psy a všechna dobrá jména dal už jim!“

„Guich využil městských práv a zřídil

tu jako první investici velkou tančírnu.

Díky ní a praštěnému nápadu, postavit

podium na břehu potoka – všiml sis, že

od letoška už je větší a klene se jako

most přes Grape Creek? – se tu začaly

konat koncerty a festivaly.“



byla připravena, už pět aut tu způsobí

dopravní zácpu. Byl tu jeden parkovací

taxametr. Ne, že by někdy někdo zaplatil

za parkování, ale jednou za čas

do něj opilý kovboj hodil čtvrťák, když

si ho spletl s hracím automatem. Nastal

průšvih. Rychle došlo pivo, párky, nebylo

tu dost záchodů, a lidi si to přece

užívali! Nevím, jak to máma dokázala,

ale za pár hodin přijel kamion s pivem

Lone Star a ráno pak druhý od Shineru.

A někdo vykopal za potokem latríny,

dodnes, a Jim Franklin z Austinu maloval

surrealistické plakáty prérijních povozů

v lahvích Lone Star Beer. Dav se

jako celek choval celkem dobře. „Alespoň,“

řekl Guich Koock, „během nedělního

ranního evangelia se nepilo hodně

piva.“

„Nevím, jak to Jimmy Lee Jones dokázal,

ale najednou se tu objevil Willie

Nelson s kytarou, už tehdy velká hvězda,

a odehrál tu naprosto nečekaně improvizovaný

koncert.“

Jimmy Lee Jones (vlevo) vedl na vojně

výcvik mariňáků a pak pracoval na ropných

polích. Jeho hlasová kapacita nepotřebuje

mikrofon. Dokázal dostat do

Luckenbachu Willieho Nelsona a co víc

- on a jeho skupina JLJ Band mu jeden

čas dělala předskokany na koncertech.


uspořádat a dostat do novin po celých

státech Luckenbach Women‘s Chilli

Cookoff, rozhodli se uspořádat The

1st Luckenbach World‘s Fair. Světové

výstavy zvané EXPO tehdy hýbaly světem

– a tak se rozhodli, že po úspěších

v Seattle, Montrealu a Ósace je na řadě

Luckenbach. Na začátku to byl nápad,

jak vydělat peníze, ale jako obvykle

u těch dvou počáteční myšlenka byla

pouze výchozím bodem, po kterém

následovala tvrdá doleva do bizarního

světa vtipných nesmyslů. Když Guiche

vyhlásil na své recesistické tiskovce, že

v prvním roce očekává 20-30 tisíc návštěvníků,

byla to jen sranda. Jenže ono

jich opravdu skoro tolik přijelo. Usedlost

samozřejmě na něco takového neprostě

tam najednou byly.

Dělal každý, kdo měl ruce

– samozřejmě i my. Máma

dělala do tří ráno, a v šest

už byla zase na místě, ruce

ve vanách a sudech s ledovou

vodou, z nichž lovila

pivo, protože nebylo

kde jinde ho chladit.

Pamatuju, že je měla

úplně modré…“

„V rámci světové

výstavy se tu konala

soutěž v plivání tabáku

na dálku i na přesnost

- a soutěž v házení

buvolím lejnem.

Charles Beckendorf

z Fredericksburgu tu

vystavoval své umělecké

tisky – ostatně

do jeho galerie se můžeš

podívat ve městě

Willie Nelson a Waylon Jennings před koncertem.

„Amerika na tom byla tenkrát podobně,

jako dneska. Nixonova Watergate,

jeho lži, rozhádaná země, každý

podezříval každého – a lidé si chtěli

odpočinout od toho všeho. A to jim

Hondo a Guich splnili. Proto se o tom

happeningu psalo po celé zemi. Rok

na to chtěli kluci akci zopakovat, ale

místní hospodářská komora se postavila

důrazně proti – měli ještě v živé paměti,

že slepice přestaly snášet, zmizely

perličky a krávy bučely do noci ještě

několik dnů…“

„Za rok se ale World´s Trade Fair

vrátila do Luckenbachu zpátky

s daleko širším programem. Přibyly

závody v létání slepic, bohatě

dotované závody pásovců, kterých

tu žije všude plno (Pásovec devítipásý

- Dasypus novemcinctus),

a lidi brečeli u soutěže v hlasitém

smíchu. Dodnes se mluví o soutěži

netalentovaných. A pak tu

byla nová soutěž „Back Door Races“.

Spočívala v tom, že se čtyři

soutěžící svlékli do trenýrek a lehli

si do postele. Na výstřel z pistole

museli ven z postele, natáhnout

si kalhoty a vyskočit oknem…kdo


sezvat skvělé osazenstvo. Dá se říct,

že pro budoucnost Luckenbachu byl

ten den rozhodující. Dnes zná Luckenbach,

město se 3 obyvateli a jedním

parkovacím automatem, úplně každý.

Willie Nelson a Waylon Jenning tehdy

zazpívali v Luckenbachu novou hitovku

´Luckenbach, Texas, zpátky k základům

lásky´. Waylon Jennings ji vydal v dubnu

1977 a stala se jednou z jeho signaturních

písní. Luckenbach, Texas (Back to

the Basics of Love) byla v té době už

měsíc jedničkou country žebříčku a dodnes

je na 25. místě na Billboard Hot

100. Jimmie ji tu hraje každý den, lidé

si ji spojují s Luckenbachem a odvážejí

si ji na cédéčkách, ale neuvědomí si,

že Hondo Crouch jí nikdy neslyšel, že

vznikla až na jeho počest.“

„Co způsobilo, že píseň byla pro

fanoušky zvlášť přitažlivá? Waylon

Jennings byl asi nejvýraznějším z muzikantů,

kteří definovali hudební směr

Outlaw Country. Ta písnička má velmi

chytlavou melodii, ale já osobně si myslím,

že jejímu dokonalému úspěchu

pomohlo, že se ve finále přidává k refto

zvládnul první, stal se vítězem, a měl

i dobrý trénink, kdyby se mu podobná

situace zopakovala někdy v soukromí.

A zase nastala situace, která hrozila

až mezinárodním průšvihem – vzpomeň

si, co to bylo za dobu! Guich na improvizované

tiskovce oznámil, že je ohromným

zklamáním, že na četná pozvání

neodpověděl sovětský olympijský tým,

a že tedy musí být zrušena soutěž v pití

stakanů vodky na ex. Některým nedošlo,

že je to vtip, a v novinách se začaly

objevovat vážně míněné komentáře nakonec

zpochybňující snad i vzájemnou

spolupráci při kosmickém programu,

která se tehdy rozbíhala.

A pak se zatřásl svět.

27. září 1976 dostal Hondo infarkt

a dvacet mil odtud, v Blancu, zemřel. Užil

si jen pět let svého luckenbašského snu.“

WAYLON A WILLIE

„Rok na to se tu konal vzpomínkový

koncert, a Jimmy Lee na něj dokázal

Luckenbach láká nejen muzikanty, ale

i další umělce. Třeba tohle je fotorealistická

malba od Priscilly Burgers - pódium

potlučeného starými značkami z Ameriky

i od vojáků sloužících v Evropě.



v roce 1981. Mezitím se svět stal serióznější

a lidé ztratili radost z absurdity.

Chyběl Hondo, Guich dostal roli v prvním

Spielbergově velkém filmu „The Sugarland

Express“ a pak v dalších a když

se chytil v nekonečném sitkomu „Carter

Country“, prodal svůj podíl v Luckenbachu,

koupil za něj hospodu ve Fredericksburgu

a přesídlil do Hollywoodu.

Po nekonečné svobodě a všech těch recesích

tady to pro něj musel být očistec.“

rénu další velká hvězda s nezaměnitelným

hlasem, Willie Nelson, a je prostě

velkolepý. Autoři songu Bobby Emmons

a Chips Moman včlenili do textu jména

obou interpretů spolu s narážkami

na další slavné countrymany a jejich písničky,

jako Blue eyes cryin´ in the rain,

což se lidem také líbilo. A do správné

noty se trefil i text o páru z lepší společnosti,

který sice má vše, co kdy mohl

chtít, ale utápí se v nekonečných hádkách,

jako legendární rodinné klany

jižanských Hatfieldů a unionistických

McCoyů, které se téměř vyvraždily.

A Waylon tak, jak by to asi chtěla udělat

spousta obyčejných chlapů, se snaží

přimět svou ženu ke změně a k návratu

k tomu základnímu, co stálo u vzniku

jejich lásky:

“Let’s go to Luckenbach, Texas,

with Waylon and Willie and the boys


Roberta Ottmers

This successful life we’re livin’

Got us feuding like the Hatfields

and McCoys.”

„Pojďme do Luckenbachu v Texasu.

S Waylonem a Williem a dalšíma klukama.

Náš úspěšný život, který žijeme,

vede jen k tomu, že se hádáme jako

Hatfieldovi a McCoyovi.“

„I když byli kamarádi a časem i partneři

v nejslavnější countryové skupině

všech dob The Highwaymen spolu s Krisem

Kristoffersonem a Johnny Cashem,

nebyl Willie vždycky schopný se na koncertech

k Waylonovi připojit. Tak vznikla

spousta nahrávek, kde jednoho nebo

druhého zpívá někdo jiný, až písnička

skoro zlivověla. Já mám moc ráda, jak ji

tady hraje Jimmy Lee Jones, ale krásnou

verzi má i Sean Rowe a mladým song

vrátili skvělou coververzí Kenny Chesney

& Kid Rock. A slyšel jsi, jak ji zpívá Alwin

a Chipmunkové? Jen v angličtině vzniklo

přes 20 oficiálních nahrávek cover verzí

o amatérských záznamech na youtube

ani nemluvě. Je to jedna z písniček, kterou

nikdy nemůžeš dostat z hlavy. Nikdy

jsem nepochopila, proč tady, v Luckenbachu,

k ní měli výhrady, ani proč se

Waylonův syn Shooter do Luckenbachu

kvůli téhle písni naváží. Vždyť Waylon

už v prvních slovech písně svým sytým

barytonem a capela říká to podstatné:

“The only two things in life that

make it worth living… Luckenbach,

Texas” (jenom dvě věci mají cenu, kvůli

které stojí za to žít – Luckenbach, Texas.)

„Vzpomínkový koncert odezněl, život

šel dál, Luckenbach se stal známý

a všichni se tu snažili pokračovat v tom,

co pět let dělali Hondo s Guichem, ale

už nikdy to nebylo ono“.

„Poslední světová výstava se tu konala

„V roce 1983 se máma naposledy provdala

za Jamese Muellera. On sám řekl,

že ho zaujala hlavně svým žlutým Plymouthem

Arrow ’78. Pracovali spolu

a byli zajedno v tom, že se nezamilovali

na první pohled, ale počkali, jestli láska

nepadne mezi ně. Padla. James se snažil

mít delší copy než máma a i jinak se

dobře doplňovali. James získal titul „poslanec“,

protože ho stále posílala něco

vyřídit a zařídit, měl na starosti správu

celého areálu, budov, cest, lavic v hledišti…“

FOURTH OF JULY

„Ještě jednou se vrátila sláva do Luckenbachu.

Mezi lety 1995 a 1999 hostil

Luckenbach The Willie Nelson´s Fourth

of July Picnic, kam přijíždělo kolem čtvrt

milionu lidí. Byl to takový jižanský countryový

Woodstock. Začalo to podobně

ztřeštěným nápadem, jako by Hondo

ještě žil a Guich mu přizvukoval.“

„Bubeník Beau Burton kamarádil se

zdejším kytaristou a zpívajícím barmanem

Jimmy Lee Jonesem, toho už znáš.

Jimmy jednou takhle povídá: Ty se znáš

s Larry Traderem – pozvi ho sem ať se

přesvědčí, že je čas přenést Willieho

piknik do Bachu. Larry byl tehdy už slavný

promotér nejen Willieho Nelsona,

ale i Boba Dylana nebo Dwighta Yoakama.

Pozvat sem Larryho nebylo tak

složité, horší bylo dostat sem Willieho

a jeho každoročně největší show Willie

Nelson´s Fourth of July Picnic. Den nezávislosti,

(anglicky Independence Day,

zlidověle „the Fourth of July“ je svátek

oslavující přijetí Deklarace nezávislosti

Spojených států a vyhlášení listiny základních

práv člověka).“


„Máma nebyla nijak vysoká a byla

hubená. Já to mám po ní. Ale výraz její

tváře zarámované dvěma copy a chřestýšími

náušnicemi a její zvučný hlas

obsahovaly veškerou autoritu šerifa.

Ta nepotřebovala ani vyhazovače, ani

kolt. Byla to nejmilejší barmanka v Texasu

a každému, kdo přišel a pobýval tu

v míru dávala celých 33 let pocítit pravý

obsah motta Luckenbachu - ‚Everybody

is Somebody in Luckenbach‘ (Každý se

v Luckenbachu cítí jako Někdo)“.

„Problém nastal, když někdo chtěl

dělat rotyku nebo když si sem mladí přivezli

vlastní pivo. Ona měla snad oči kolem

hlavy – okamžitě to zmerčila a buď

to na dálku vyřídila svým hlasem, nebo

tam fofrem někoho poslala s jasnými instrukcemi,

co má udělat. Tady k žádným

zločinům nedochází, maximálně tak někdo

ukradne splachovadlo na záchodě,

takže šerif má klid. Větší škody tu

páchá příroda – povodně nás připravily

o historický stroj na zpracování bavlny

Cotton Gin, strhly starou kovárnu. Ale

jednou se tu udál zločin, se kterým se

máma musela vypořádat: Pes zakousnul

její milovanou šestiletou perličku Ethel.

Tu Ethel, která dokázala v závodech, jež

si sama organizovala, předběhnout asi

500 motorek, 1000 aut, 10.000 dětí

a sto tisíc Willieho fanoušků! Tu Ethel,

která odjížděla pravidelně náklaďákem

pivovaru Coors a šofér ji už z příští štace

za chvíli přivezl zpátky, spokojeně

sedící na kartonech piva. Pitvy nebylo

„Američané oslavují vznik svobodných

Spojených států přehlídkami,

společným grilováním masa, baseballovými

zápasy, soutěžemi, koncerty

a v závěru dne velkolepými ohňostroji

– a to všechno spojil Willie Nelson

ve slavný víkendový piknik, který

poprvé uspořádal v Dripping Springs

v roce 1972 a pak téměř každoročně

na dalších místech v Texasu nebo

aspoň v Dixie, a pořádá je dodnes.

Vloni se konal v amfiteátru závodní

dráhy Circuit of the Americas u Austinu

už pětačtyřicátý… Traduje se, že

Jimmy a Beau to tady na baru hustili

do Larryho a ten se jen ošíval, než přišla

máma, postavila před něj panáka

a řekla: ´Willie tu už hrál a tohle tady

pil. Říkal, že se tu cítí jako doma –

a ty bys mu to chtěl odepřít?´ A bylo

domluveno. Putovní festival tu zůstal

pět let.“

Jimmy Lee Jones



potřeba, pachatel byl jasný. Zdejší pes.

Toho dobráka musela strašně naštvat!

Po tom, jak mu máma vynadala, se jí

už navěky vyhýbal. A máma tomu dala

korunu – nechala Ethel vycpat v úmyslu

pověsit ji na věčnou památku nad bar

vedla Hondova orla.“

„O jejím silném hlase se šířila spusta

pověstí a ne všechny byly pravda. Ale

sama říkávala ´já nevím proč a trochu se

za to stydím, ale když volám děti, ať už

jdou domů, seběhnou se krávy z půlky

okresu´…“ A pravda je i příběh, jak jsme

přišli na to, že devadesátiletá babička

Engelová ohluchla. Když jí byl navštívit

bratranec v jejím kamenném domě, zeptala

se ho dobromyslně: A Marge tu

už nepracuje, dlouho jsem jí neslyšela?

Kamenný dům je dva bloky od téhle

budovy! Ale pracuje, odpověděl Jeff,

a bylo jasné, že s babičkou pojedeme

na ušní…“

„Dnes je většinovým vlastníkem všeho

tady Kit Patterson, Crouchův vnuk, syn

Becky Crouch Pattersonové. Rozhodně

tím vlastnictvím nezbohatne, ale naštěstí

zdělil vedle Stielerova ranče a vyhlášeného

chovu i něco z dědova pohledu

na svět a drží se. Máma měla Kita

ráda a byla mu další babičkou. Kit o ní

říkal, že byla nejen barmanka a šerifka,

ale také světová velvyslankyně Luckenbachu.

Taková zdejší druhá Ethel. Sice

nikdy neopustila Texas, ale setkávala se

s lidmi z celého světa, jako teď já s tebou.

Sama říkávala, že pracovat na baru

v Luckenbachu je jako cesta kolem světa

bez potíží s cestováním. Je to celosvětový

komunikační systém, aniž bys musel

opustit domov. Není to nádhera?“

“Luckenbach is a place where you can

come and be yourself. It’s a place where

people come together. We need one in

every state!”

“Luckenbach je místo, kam můžeš jen

tak přijít a být sám sebou. Je to místo,

kde jsou lidé spolu. Takové bychom teď

potřebovali v každém státě!“

Sheriff Marge Mueller zemřela

26. července 2004 ve věku 69 let.

Nad barem v general store v Luckenbachu

je jí věnovaná zarámovaná koláž.

A věta na rozloučenou od Becky Crouch

ným hlasem, ně nás připravily o historický

Kit Patterson

a Becky Crouch Patterson

Pattersonové: „Nebyla tak slavná, jako

Willie Nelson, Waylon Jennings, jako

Hondo Crouch, po jehož smrti v roce

1976 zůstala tváří Luckenbachu. Vždycky

tu byla ta nejbarvitější postava! Jen

ona dokázala po záplavách v roce 2002

vzít peníze ze zaplaveného baru, vyprat

je a vysušit v sušičce! Takového člověka

nenahradí nikdo. Stejně jako Hondo,

i ona odešla na věčnost, ale tady v Luckenbachu

nikdy nebude zapomenuta.

Viva Marge!“

Cheers, Roberta!

Sheriff Marge a její oblíbený vycpaný pásovec devítipásý (Dasypus novemcinctus )s flaškou Lone Star Beer.

Foto Heidi & Hans-Jürgen Koch, Minden Pictures


BUSINESS

JAK COVID RÁDÍ NA AMERICKÉM TRHU

Náš zemědělský diplomat ve Washingtonu Petr Ježek mne krátce před uzávěrkou

tohoto čísla upozornil na webinář The New Normal: Beverage Alcohol

in a COVID Environment, připravený pořadateli newyorského veletrhu

Vinexpo. Čekal jsem informace o tom, jak Trumpova administrativa uvolňuje

podmínky a ruší četné zákazy, jak se změnila situace v zasílání vín (a lihovin)

do USA a mezi jednotlivými státy Unie (veřejná pošta US Mail nesmí přijmout

k přepravě žádný alkohol a soukromé doručovací služby musejí respektovat

přísná omezení, alkohol se prodává jen ve specializovaných obchodech nebo

v restauracích, v obou případech se vyžaduje zvláštní licence), tak jsem se

přihlásil. O podmínkách dovozu jsem se sice nedozvěděl nic, zato jsme byli

spolu s dalšími účastníky z 90 zemí zavaleni statistickými údaji o změnách,

které přinesl koronavirový lockdown do amerického trhu s alkoholem.

Brandy Rand, COO institutu IWSR (International

Wines and Spirits Records)

pro Ameriku. Skvělou orientaci v branži

získala na předchozích marketingových

postech v Allied Domecq, William Grant

& Sons, Bacardi, Anheuser-Busch, Ritz

Carlton nebo Suntory Beam.

Tyhle údaje by mohly být konec konců

zajímavé i pro vás, protože jsou jednak

objektivní a oficiální ze statistik tzv.

„tvrdých čísel“, a i když zrovna u alkoholu

je Amerika hodně jiná, než Evropa,

tržní trendy budou víceméně podobné.

A takhle rychle živá data jinde nedostanete,

v tom se Amíci vytáhli!

Možná až jako anekdota zní, že

uprostřed epidemie COVID-19 je snazší

v Americe koupit alkohol než toaletní

papír nebo vejce. I když nejsou za dveřmi

volby, guvernéři po celých Státech

označují prodej alkoholu za nezbytný

obchod a uvolňují omezení, umožňují

doručování domů i prodej alkoholu

a koktejlů „přes ulici“ z restaurací. Ano,

může to být považováno za ekonomický

záchranný pás hozený jedné skupině

malých podniků. Druhou stranou mince

je, že podle FDA pije v posledních 30

dnech alkohol více než polovina Američanů

ve věku 18 a více let (55,3%),

z nichž čtvrtina si dá více než 4 skleničky

denně a 5,8 % respondentů přiznalo

„poruchu užívání alkoholu“ od mírné

až po těžkou opici.

Nicméně ztráty vzniklé nuceným zavřením

barů a restaurací ani zdaleka nebyly

vyrovnány zvýšením prodeje alkoholu

v obchodech a e-shopech. V tomto

oboru je očekáván dvojciferný pokles

v roce 2020, a podle odhadů IWSR to

bude trvat nejméně do roku 2024, než

dosáhne úrovně loňského roku. Nejtvrdší

bude v celosvětovém měřítku dopad

v oblastech, závislých na cestovním

ruchu, kde nastane zvláště tvrdý pokles

a zotavení může trvat ještě déle.

Dlouhodobá predikce je obrácená.

Tuto krátkodobou vlnu vzrůstu považuje

za exces způsobený mimořádnou

situací a strachem z ní. Naopak

předpokládá, že spolu s uklidněním

dojde ke znatelnému poklesu

a že loňská úroveň obchodu

s alkoholem se nevrátí dříve,

než za 5 let, pokud se vrátí vůbec.

Pro Čechy zní pozitivně, že

pivo (bez aromatických radlerů

a v Americe stále oblíbenějších

sladových koktejlů) by se

globálně nemělo zastavit na své

stoupající trajektorii v objemu

o +0,3% a v hodnotě

dokonce o +2,2%

v hodnotě. Českého

pivaře naopak

zarmoutí, že tento

trend zachraňuje

nárůst stále

žádanějšího nealkoholické-

ho piva o 15,2%

v objemovém vyjádření.

Varovně zní informace o dlouhodobém

globálním poklesu spotřeby vína,

který pokračoval v roce 2019 ( -1,1%

objemu, i když hodnota byla mírně vyšší

+0,6%), v klíčové konzumní oblasti

„tradiční“ Evropy se objem vína zpomalil

tempem -1,6% a v USA se spotřeba

vína v loňském roce poprvé snížila za 25

let. V 1. pololetí 2020 se prodej vín propadl

až ke dvouciferným odhadům.

Jedinou výjimkou jsou šumivá vína,

jejichž spotřeba je stále méně vázaná

na slavnostní okamžiky. Spotřebitelé

stále častěji přecházejí k celoročnímu

nákupu šumivých vín, což přineslo růst

o +1,4% v objemu a +6,6% v cenách.

Předpokládá se, že do roku 2024 podíl

šumivých vín dále poroste, ale stále

nedokáže nahradit propad ve spotřebě

tichých vín.

Nečekaným vítězem budou dvě skupiny

nápojů, o nichž u nás v Česku zatím

téměř nemáme ponětí. Jak Amerika

blázní se 36 pohlavími, tak zešílela po

nealkoholických likérech a dealkoholizovaných

vínech. Tohle nás myslím nečeká.

Ale troufnu si odhadnout, že sem brzo

dorazí celosvětová vlna obliby sladových

RTD (ready-to-drink) většinou sycených

nápojů nejen v plechovkách, ale i v KEG

sudech do výčepů - různé margarity a

sex-on-the-beache, ovocné punče, bellini,

včetně ochucených ciderů a radlerů.

Již se u nás prodávají, ale americký odhad

je, že obsadí celou ¼ trhu!


OBRAZOVÝ KALEIDOSKOP

STUDIE SVĚTOVÉ ZDRAVOTNICKÉ

ORGANIZACE O SPOTŘEBĚ ALKOHOLU

Podle výsledků studie Světové zdravotnické

organizace ohledně zdraví a životního

stylu mladistvých (HBSC) došlo

v České republice k výraznému snížení

užívání alkoholu mladistvými. Studie,

na které se podílela i Univerzita Palackého

v Olomouci, ukazuje trendy v oblasti

zdraví a životního stylu dospívajících

v 50 zemích Evropy a Severní Ameriky.

Podle této studie

kleslo užívání alkoholu

v České

republice u obou

pohlaví o 7 %

mezi lety 2014-

2018 a dostalo

se prakticky

na úroveň průměrné

spotřeby

ve zkoumaných

státech. Celková

konzumace alkoholu v České republice

za posledních 10 let zůstala stejná,

takže je vidět, že alkohol pro mladistvé

je stále méně zajímavý. Podle výzkumu

agentury IPSOS z května letošního roku

patří mezi hlavní faktory ovlivňující chování

mladistvých zejména vliv spolužáků

a kamarádů a snaha připadat si dospělý.

Dalším důležitým faktorem je chování

členů rodiny a jejich způsob konzumace

alkoholu. Na další snížení konzumace

alkoholu mladistvými by podle výzkumu

měly mít vliv zejména aktivity v oblasti

prevence.

„Výzkum potvrdil naše předpoklady,

že na konzumaci alkoholu mladistvými

nemají vliv ani média ani reklama, ale

zejména vliv jejich okolí, tj. kamarádů

a rodiny,“ řekl Vladimír Darebník, výkonný

ředitel Unie výrobců a dovozců

lihovin. „80 % dotázaných vnímá jako

hlavní faktory pro konzumaci alkoholu

spolužáky a kamarády a snahu připadat

si dospělý; následně vliv rodiny a svého

okolí takto vnímá 65 % dotázaných.

Média a reklama jsou až na dvou posledních

místech ze všech zkoumaných

faktorů a s nejnižší váhou, konkrétně

s 30 %, resp. 31 %.“

Výzkum dále ukázal, že 80 % populace

si uvědomuje dopady alkoholu

na zdravotní stav, přičemž čím častěji

lidé pijí, tím méně si připouštějí negativní

vliv alkoholu. Nejvíce abstinentů je

právě mezi lidmi ve věku 18-26 let (konkrétně

8 %) a naopak nejméně mezi lidmi

ve věku 27-35 let (2 %).


Mezi možnosti, které Češi a Moravané

považují jako nejvhodnější k omezení

spotřeby alkoholu ve společnosti,

výzkum uvádí na prvním místě besedy

pro děti a mladistvé zabývající se prevencí

(52%) a více informací v médiích

o zdravotních rizicích (49 %). Celých

32 % dotázaných by si přálo reklamní

kampaně zabývající se prevencí. Pouze

17 % lidí se

domnívá, že

by omezení

prodeje mělo

vliv na snížení

spotřeby alkoholu.

„Ukazuje

se, že aktivní

prevence

dobře funguje

a přináší

výsledky. Mezi takové programy patří

i preventivní program „Pobavme se

o alkoholu“, který ve spolupráci s neziskovou

organizací SANANIM naše unie

podporuje už od roku 2009 a za tu

dobu prošlo těmito lekcemi více než

100 000 žáků. Mám radost, že i výsledky

nezávislého průzkumu ukazují

na správnost takového přístupu,“ pokračoval

Darebník.

Velmi zajímavý je i vztah české populace

k reklamě na alkohol. 67 % české

populace nemá s reklamou na alkoholické

nápoje žádný problém nebo se jí

přímo líbí. Vysloveně vadí pouze 13 %

respondentů. Nejtolerantnější jsou

v tomto ohledu obyvatelé Čech (70%)

s výjimkou Prahy, kde je naopak největší

podíl lidí, kteří s reklamou na alkoholické

nápoje nějaký problém mají

(40 %). Oproti očekávání Moravané

jsou ve vztahu k alkoholové reklamě

o něco méně tolerantní – žádný problém

s ní nemá 68 % respondentů.

Z hlediska věku nemá problém s reklamou

na alkoholické nápoje celých 76 %

respondentů ve věku 18-26 let, mezi

nimiž je ale přitom nejvyšší podíl abstinentů.

„Jasně se ukazuje, že reklama na alkoholické

nápoje nemá žádný vliv

na celkovou úroveň spotřeby alkoholu

v České republice. Výzkum potvrdil, že

reklama na alkoholické nápoje ovlivňuje

pouze výběr značky, ale ne množství

zkonzumovaného alkoholu,“ uzavřel

Vladimír Darebník.

VÍNO ROKA 2020

Slovensko už pozná Víno roka 2020.

Hlasovanie v ankete, ktorú už po jedenástej

organizoval portál www.vinoteka-vinaren.sk,

rozhodlo prostredníctvom viac

ako 1200 zaslaných hlasov o tom, že tieto

vína sa môžu pýšiť titulom Víno roka

2020 ako víťazovia kategórií: Biele vína

- Müller Thurgau, neskorý zber, suché,

2019 - Víno Matyšák

Ružové vína - Cabernet Sauvignon

rosé, neskorý zber, polosuché, 2019 -

Golguz Pannonia Winery.

Červené vína FUSION Alibernet, suché,

2018 - Víno Nichta.

Prírodne sladké vína - Frankovka modrá,

bobuľový výber, polosladké, 2018 -

MOVINO.

Šumivé vína - Hubert Grand Rosé - Hubert

J.E.

Tokajské vína - Macik Cuvée, výber

z hrozna, 2016 - Tokaj Macik Winery.

Ovocné vína - Víno z čiernych ríbezlí

- Pereg.

„Som rád, že v tomto „koronaroku“

sme mohli zorganizovať obľúbenú anketu

Víno roka,“ komentuje jej poriadateľ

Ing. Miroslav Bednár. „V týchto nie príliš

ľahkých časoch sa prejavila sila online

priestoru, v ktorom sa tá naša uskutočnila

a prispela k propagácii slovenských

vín a podpore slovenských vinárov.“

OBRAZOVÝ KALEIDOSKOP

VINUM JUVENALE 2019

Ing. Miroslav Karbula a jeho firma

MIKA CZ uspořádali již 22. ročník soutěže

mladých vín z poslední sklizně Vinum

Juvenale. Do soutěže bylo přihlášeno

celkem 622 vzorků z Čech, Moravy

a Slovenska. Odborná degustace proběhla

ve dnech 24. a 25. února a 2.

března 2020 v hotel CONTINENTAL

Brno pod vedením Ing. Jakuba Šebesty.

Tradiční galavečer vinařů s vyhlášením

výsledků a volbou Královny vín ale bohužel

padl za oběť opatřením kolem koronaviru.

Proto se předání hlavních cen konalo

se změřenými rozestupy mezi stoly

za zvýšených hygienických opatření a jen

v omezeném počtu účastníků po zmírnění

restrikcí 11. června 2020 v Kulturním

domě ve Velkých Bílovicích.

Šampionem Vina Juvenale 2019 se stalo

Chardonnay 2019 pozdní sběr, z Vinařství

ŠOMAN Dolní Dunajovice, které

získalo i cenu hejtmana Jihomoravského

kraje za nejlépe hodnocenou kolekci vín.

Cenu primátorky statutárního města

Brna za nejlépe hodnocené růžové víno

vyhrála Střední vinařská škola Valtice

za Rosé Cabernet Sauvignon pozdní

sběr, a cenu Vinařského fondu ČR

za nejlepší červené Réva Rakvice s. r. o.

a její Rulandské modré výběr z hroznů.

Ze Slovenska si opět dobře vedl tradiční

účastník Vinárstvo Dubovský & Grančič

ze Svätého Juru s nejvýše hodnocenou

Pálavou, ale nejlépe hodnocenou kolekci

měl Alojz Masaryk ze Skalice.

DALŠÍ SVĚTOVÝ ÚSPĚCH NA VINALIES INTERNATIONALES

Titul šampiona Vinalies Internationales

v nejprestižnější kategorii bílých vín

získala Pálava, výběr z hroznů 2018, viniční

trať U Venuše z Vinařství Volařík.

Historicky jde už o třetí takto výjimečný

úspěch našeho vinařství na Vinalies Internationales.

V roce 2016 zde vyhrálo

Vinařství Horák kategorii růžových

vín, a triumf o rok později zopakovalo

i v kategorii bílých vín.

„Musím s hrdostí říci, že je velmi

povzbuzující vidět, jak se kvalita moravských

a českých vín začíná vyjímat

i na mezinárodních soutěžích. Vědomí,

že naše suchá Pálava je v popředí bílých

suchých vín, je ta nejluxusnější třešnička

na dortu,“ komentovala ocenění

Ing. Eliška Becková, enoložka mikulovského

Vinařství Volařík.

V konkurenci 2958 vín z 45 zemí světa

si moravská a česká vína kromě šampiona

kategorie bílých suchých tichých vín

vysloužila dalších 41 medailí - 13 zlatých

a 28 stříbrných, nejúspěšnějším bylo

právě vinařství Volařík, které získalo další

4 zlaté medaile. Bohemia Sekt si odváží

2 zlaté (Bohemia Sekt Prestige brut

a Bohemia Sekt Louis Girardot brut) a 3

stříbrné medaile a Znovín Znojmo 2 zlaté

(Tramín červený 2017 výběr z cibéb

a Tramín červený2017 výběr z bobulí)

a 2 stříbrné. Celkem ve světové konkurenci

medailově uspělo 19 moravských

a českých vinařství.

Skvělý úspěch zaznamenali i vinaři ze

Slovenska, kterým pařížské poroty přiřkly

77 medailí, v tom 29 zlatých a 48

stříbrných. Zde byl nejúspěšnější Martin

Pomfy s pěti a Peter Matyšák se 4 zlatými

medailemi.

Česko i Slovensko patřily v Paříži co

do počtu vzorků i ocenění mezi nejsilněji

zastoupené země.

Česká republika měla mezi hodnotiteli

dva své zástupce, a to Martina Šmída,

sommeliera Znovínu Znojmo a enologa

Josefa Valihracha mladšího ze stejnojmenného

vinařství.

Vedle dosažených úspěchů se oceněná

vína objeví na podzim v publikaci

1000 Vins du Monde, která si za roky

své existence vysloužila ve vinařském

světě podobný respekt, jaký má v gastronomii

pověstný průvodce Michelin.


ČÍSLO 2/2020 • CENA 79 KČ / 4,00

02

9 771212 400001

Vinorodá Morava

vás zve na

nezapomenutelnou

dovolenou

HARMONIA VINI

JE SPOLEHLIVÝ DODAVATEL VÍN PRO GASTRONOMII.

A JEHO STANDARDNÍ EKONOMIKY.

Došlo vám doma víno?

#ŽIJEMEVÍNEM

HARMONIA VINI

www.harmonia-vini.cz

Z O B S A H U

Chcete si ãasopis pfiedplatit?

Elektronick˘ formuláfi na objednávku

pfiedplatného pro Čechy i Slovensko najdete na

www.e-sommelier.cz

4-9

10-13

15

16-24

26-29

30-31

HISTORIE KÁVY:

PRAŽENÍ NA VLASTNÍ OČI

KAPITOLY Z HISTORIE PIVA 79:

ROMANTICKÉ ČASY

PIVO

JAPONSKÁ GASTRONOMIE A TRHY

AUTOTEST: NEJVĚTŠÍ SBÍRKA

ČESKÝCH AUT ZA MOŘEM

AKTUALITY

ČÍSLO 2/2020 • CENA 79 KČ / 4,00 €

02

s pravidelnou přílohou Sommelier ®

název chráněn ochrannou známkou č. 279998 ÚPV Praha

Vydává vydavatelství GastroPress s.r.o.

IČ 26418606, DIČ CZ26418606

251 66 Hrusice 177, gastropress@e-sommelier.cz

Revue pro hotel a restaurant: ISSN 1213-4031

Sommelier: ISSN 1212-4001

Vydavatelka: Iva Kováříková

Šéfredaktor: JUDr. Luboš Bárta, MBA

Foto na titulní straně: Tomáš Brázda

Stálí spolupracovníci: PhDr Kateřina Ebelová, Ing. P. Žižkovský

Anglické překlady: Shelley Leighton

Redakce: redakce@e-sommelier.cz

Předplatné: ivana.kovarikova@e-sommelier.cz

Příjem inzerce:

Iva Kováříková, vydavatelka

GastroPress s.r.o., 251 66 Hrusice 177

ivana.kovarikova@e-sommelier.cz

mobil: (+420) 605 957 774

telefon a fax: (+420) 323 656 600

http://www.e-sommelier.cz

Distribuuje:

PNS, Tesco Stores ČR a síť vinoték po celé České republice

Zlom: Studio PragMatic, www.pragmatic.cz

DTP Futura, Praha 3, Bořivojova 100, www.dtp-futura.cz

Tisk: Mare CZ, BNB Tiskárny, Velké Poříčí

Elektronická verze časopisu na www.alza.cz/media/

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována,

kopírována a elektronicky šířena bez písemného souhlasu

vydavatele. Přesto, že bylo vynaloženo maximální úsilí pro zajištění aktuálnosti

a přesnosti publikovaných informací v tištěné podobě, vydavatel

nenese zodpovědnost za správnost a úplnost informací.

Vinorodá Morava

vás zve

na nezapomenutelnou

dovolenou!

9 771212 400001

Revue for Hotel a Restaurant

This professional magazine for restaurateurs and the hotel trade targets readers

interested in good food, drink or tobacco. There is an emphasis on news from

events, such as hotel and restaurant presentations, competitions, exhibitions, and

the activities of professional organisations – The National Federation of Hotels

and Restaurants, HO.RE.CA, Association of Chefs and Pastry-cooks etc. Since

2015 we enriched the content of the travel and tourism branch.

The target readership includes businesspeople from the hotel and restaurant

trade, technology and suppliers of raw materials, not to mention lovers of good

food and drink.

The magazine introduces interesting products that can enrich the fare of

restaurants or add to your hotel and accommodation experience. We test various

products and inform readers about the results.

We visit traditional and new businesses and introduce our readers to

interesting projects and personalities in the business…

The first issue was published in 1991!

HOTEL a RESTAURANT [ 3

HISTORIE KÁVY

ALCHYMISTA PRAŽÍ NA SEVERU

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

Typické lidové stavby - asymetrické roubenky

a poloroubenky, barokní statek

-

HOTEL a RESTAURANT | 4

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

MAGIE

PRAŽENÍ

HISTORIE KÁVY

-

-

-

-

-

-

-


HISTORIE KÁVY

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

HOTEL

HISTORIE KÁVY

-

MAGICKÝCH 204°

-

-

-

-

tvrdou karamelovou vrstvu, se kterou by

-

-

-

-

-

-

-

-

-


HISTORIE KÁVY

-

-

-

mistrovský

nástroj

-

-

trolním

otvorem mohu vyndat ke kontrole

HOTEL

HISTORIE KÁVY

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

KAM PRO KÁVU?

-

-

-

-

-

-

-

-

-

HOTEL

HISTORIE PIVA 79 (LXXIX.)

Hostinské prostredí pro romantické pocity

„Do Slámovy nové pivnice

(Jungmannova, drív Široká ulice)

je tam pekné podívání.

Národní tam otevrena pivnice

o

ve spusobe selské svetnice!“

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-



-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

HOTEL a RESTAURANT |11


-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-



-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

HOTEL a RESTAURANT |13

PIVO

Svijany se připojují k iniciativě Zachraň hospodu

Svijany, 8. dubna 2020 – Pivovar Svijany se připojuje k iniciativě Českého svazu pivovarů

a sladoven Zachraň hospodu!. Na vytvoření a provoz webové stránky, díky

níž budou moci lidé přímo podpořit své oblíbené hospody a restaurace a umožnit

jim tak přežít současnou katastrofální situaci, přispěje částkou sto tisíc Kč. „Vyzýváme

nejen naše fanoušky, ale všechny, kterým záleží na přežití českého pohostinství,

tak jak je známe, aby existenčně ohrožené hospody podpořili,“ vyzval

veřejnost ředitel Pivovaru Svijany Roman Havlík.

Na webové stránce projektu se mohou zapojit

hospody a restaurace i jejich zákazníci. Ti si

budou moci prostřednictvím systému koupit

poukaz, který pak v hospodě nebo restauraci

uplatní, až přestanou platit aktuální opatření

a provozovny znovu otevřou. Příspěvek Pivovaru

Svijany a dalších partnerů projektu na

provoz online platformy zaručí, že jednotlivé

podniky dostanou sto procent takto vybraných

peněz.

„Dopady současné situace na hospody a restaurace

jsou doslova katastrofální – většina

z nich zavřela, ohlašují propouštění zaměstnanců

a mnohým hrozí úplný zánik. Podaří-li se

nám do projektu zapojit širokou veřejnost a vyvolat

vlnu solidarity, mohli by provozovatelé získat

finanční prostředky na překlenutí současné

mimořádně složité situace. České hospody jsou

součástí naší kultury. Nedopusťme, aby řada

z nich zahynula a už nikdy neotevřela,“ apeluje

na hosty Roman Havlík.

Podle ČSPS je nyní zhruba 90 procent českých

hospod a restaurací kvůli aktuálním opatřením

zavřená. Celý segment přišel ze dne na

den o tržby a mnoho ze zhruba čtvrt milionu

jeho zaměstnanců o jistotu práce. Řada podniků

již musela ohlásit propouštění; i kdyby se

vrátily k běžnému provozu již v červnu, odhadují,

že jejich celkové roční tržby klesnou o více

než 40 %.

Projekt vyzvednisi.cz

K udržení co největšího počtu restaurací

v provozu by mohl přispět i projekt vyzved-

nisi.cz. Stejnojmenný web slouží k interaktivní

inzerci nabídky jídel a nápojů, které si zákazníci

mohou vyzvedávat přímo v podniku. Pro restaurace

i zákazníky může být velmi atraktivní

díky nulovému poplatku za registraci, vedení

účtu a především za provedenou objednávku.

Zákazník si na mapě webu vybere z nabídky

nejbližších restaurací a objedná si jídlo nebo

nápoj, které si pak v provozovně sám vyzvedne.

Svijany pomáhají

Pivovar Svijany pomáhá ohroženým hospodám

a restauracím již od samého začátku epidemie.

V zájmu minimalizace jejich škod jim

nabízí například výměnu sudů s prošlým pivem

za čerstvé nebo zprostředkování bezplatného

pracovně-právního poradenství v souvislosti

s dočasným uzavřením provozoven.

„Naším cílem je maximálně je v současné těžké

situaci podpořit a pomoci jim ekonomicky tím,

že vezmeme část jejich ztrát na sebe,“ uvedl

k tomu v polovině března Roman Havlík. Hostinští

se mohou obracet na obchodní zástupce

pivovaru nebo přímo na jeho vedení.

www.zachranhospodu.cz

www.vyzvednisi.cz

Pivovar Svijany

Pivovar ve Svijanech byl založen v roce 1564 a je tak jedním z nejstarších

českých pivovarů vůbec. Jeho novodobá historie se datuje od

poslední změny vlastnického uspořádání v roce 1998, kdy se novým

vlastníkem upadajícího pivovaru s výstavem 30 tisíc hektolitrů stala ryze

česká společnost Pivovar Svijany, s. r. o., (po roce 2005 Pivovar Svijany,

a. s.). Od té doby pivovar zněkolikanásobil výstav až na loňských rekordních

709 896 hl a stal se jednou z nejoblíbenějších značek tradičního

českého piva. Pivovar Svijany si zakládá na tradičním výrobním

postupu tzv. dvourmutovém způsobu vaření, kvašení v otevřených kádích

a dlouhodobém zrání piva v ležáckých sklepích. Pro výrobu bohatého

sortimentu čtrnácti nepasterizovaných piv používá většinou

humnový slad z malých českých a moravských nezávislých sladoven,

vodu z vlastních studní a žatecký poloraný červeňák z vlastních chmelnic.

Do svého rozvoje Pivovar Svijany v uplynulých letech investoval

přes 900 milionů Kč, naposledy do nové stáčírny plechovek za 100 milionů

Kč. Významně také investoval do odkupu chátrajícího svijanského

zámku od soukromého vlastníka a jeho rekonstrukce. Zámek Svijany

byl odjakživa součástí pivovaru, proto byl v roce 2016 znovu otevřen

veřejnosti, která může kromě prohlídky zámeckých prostor absolvovat

i exkurzi v samotném pivovaru Svijany a poznat tradiční výrobu českého

piva na vlastní oči.

www.pivovarsvijany.cz www.facebook.com/svijany

www.plus.google.com/u/0/+PivovarSvijany

www.instagram.com/pivovarsvijany/

HOTEL a RESTAURANT [ 14

První pivo je na nás!

-

-

Zubr Gradus vyhrál

-

-

-

-

-

-

-

-

-

„Inspi-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

PIVO

Jak je

na tom

české pivo?

-

-

-

-

-

-

-

-

-


JAPONSKO

JAPONSKO

kouzlo jeho trhů

a gastronomie

Tohle je rýže. Rýže je od pradávna základní japonskou potravinou. Rýžová

políčka jsou v Japonsku všude, kde není něco jiného. Ostatně tahle fotografie

pochází z paty „Abeno Harukas 300”, nejvyšší budovy v Ósace i v Japonsku.

Je běžné, že i prostory mezi obytnými paneláky jsou rozděleny mezi hřiště

a rýžová políčka. Mnoho Japonců konzumuje rýži třikrát denně, k snídani,

obědu a k večeři, je základní součástí krabičky obento, kterou si Japonci nosí

na oběd do práce. Nejčastěji ji vaří v rýžovaru suihanki který je

neodmyslitelnou součástí každé japonské domácnosti; v restauracích můžete

vitět celé baterie suihanki, v nichž se připravuje vždy čerstvá rýže.

Historicky byl vývoz japonské rýže přísně zakázán, a to i jako suvenýru, až

21. století začíná zvolna umožňovat, aby japonskou rýži ochutnali i ve světě.


JAPONSKO

V rámci příprav na EXPO 1970 v Ósace připravila Československá televize ve spolupráci s japonským

velvyslanectvím do té doby zcela neobvyklý úkaz - vzdělávací seriál Tajemství země Nippon. Karel Pech

spolu s „pšítelkyní Šimako“ tehdy v 18 dílech seznamoval Čechy a Slováky kultivovanou a noblesní

formou se vzdálenou zemí - Japonskem. Užaslý pohled Evropana uváděla na správnou míru právě

Pechova skutečná přítelkyně Šimako Murai, která přijela do Československa v roce 1959 studovat práci

E. F. Buriana a Otomara Krejči. Původně zamýšlená stáž přerostla v několikaletý pobyt, při němž absolvovala

obor divadelní věda na FF UK.

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

Japonci a rýže

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-


JAPONSKO

Splněný sen: japonské hovězí kobe v Kobe

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

Kobe Beef Steak Mouriya Gion

-

-

HOTEL

JAPONSKO

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

HOTEL

JAPONSKO

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

HOTEL

JAPONSKO

-

-

-

-

-

-

-

HOTEL

HOTEL

JAPONSKO

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

HOTEL

JAPONSKO

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

HOTEL

Dozrievame do krásy už

Firma Jaroslava Ostrožoviča je vinárstvom

s 30 ročnou tradíciou. Z malej rodinnej firmy

v priebehu vyše dvoch desaťročí vybudovali

manželia Ostrožovičovci stabilné vinárstvo s celým

zázemím pre výrobu vína. Obhospodarujú na Tokaji

58 hektárov vlastných rodivých vinohradov

systémom integrovanej produkcie, ktorá je šetrná

k ľuďom aj k prírode...

Osem hektárový areál firmy je plný zelene

a dáva okrem vína príležitosti rôznym

aktivitám a relaxu. Tokajský dom vo

Veľkej Tŕni s vínnou sálou pre 50 osôb je

čarovným miestom, kde môžete usporiadať

firemné školenia, semináre, ale aj

rodinné oslavy. Príjemnú atmosféru

umocní výborná zemplínska kuchyňa

v kombinácii so skvelými vínami z vlastnej

produkcie.

Celoročne je možná ochutnávka vín

v klasickej tokajskej pivnici, vytesanej

v sopečnej vyvreline - tufe v hĺbke 13

metrov pod zemou. Pol kilometra chodbičiek

a chodieb, tri degustačné miestnosti

a firemný archív s množstvom

vzácnych, plesňou obrastených fliaš, sú

ozajstným zážitkom.

Priamo vo vinárstve vybudovali Ostrožovičovci

penzión pre 40 osôb s izbami,

ktoré sú vybavené modernými prvkami,

ako TV, SAT, WIFI, a pod.

V lete iste poteší vyhrievaný bazén

a celoročne jacuzzi, prístupná všetkým

ubytovaným hosťom neobmedzene.

Ostrožovičovci Vás počas celého

roka pozývajú k nim do Veľkej Tŕni.

Prípadne si vína môžete objednať na:

www.ostrozovic.sk

HOTEL

AUTOTEST

Největší sbírka českých aut za oceánem, největší sbírka Tater mimo Česko

Z LÁSKY K AERODYNAMICE

Své první MG zrenovoval za rok a dnes

Museu na 702 Murfreesboro

Pike, výpadovce R15. Ved-

sbírat staré kousky, které

a zbyla po ní prostorná dvoupatrová hala.

-

-

Za auty se v Americe jezdívá do roitu, za country muzikou do Nashvillu.

Det-

ani patnáct a dostal od táty staré MG TH

z roku 1955, aby si ho rozebral, dal dohro-

Foto Luboš Bárta a Alan Poizner, TN (2)


AUTOTEST

-

-

R -

-

-

-

-

-

-


AUTOTEST

-

-

-

-

ších

aut.

-


AUTOTEST

ALPENFAHRT

A na chvilku také z domova: Automobil-

konkurenci.

-

-

-

-

-


AKTUALITY

Design proti koronaviru

-

-

-

-

-

-

Fernet Barrell Edition

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-


AKTUALITY

#nazmrzkuvpohode

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-


SOMMELIER / Revue pro Hotel, Restaurant a Cestování

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?