4q 2020 zmenšeno

Pomoc má
mnoho tváří
Magazín Diakonie ČCE | zima 2020
Rozhovor s Romanem Hajšmanem:
Pan Nekrachlo a Všemserozdal
musí v sociálním podniku
spolupracovat

OBSAH ČÍSLA
Adventní zamyšlení 2
Rozhovor s Romanem Hajšmanem:
Pro lidi s různými znevýhodněními vytváříme
super prostředí 3
Nekašlejme na druhé: společná výzva neziskovek 6
Reportáž: Díky Krabici online
otvíráme v Mostě dětský klub 7
Psalo se před sto lety 11
Kafe s Míšou – online podpora pro pečující 12
Tip na zahřátí z litoměřické čajovny 13
Děkujeme pečovatelkám 14
Pomoc má mnoho tváří
Magazín Diakonie ČCE pro zaměstnance i širokou veřejnost. Vychází 4x ročně.
Vydává Oddělení komunikace Diakonie ČCE, Belgická 22, 120 00 Praha 2, ok@diakonie.cz
Redakční rada: Adam Šůra, Vendula Janů, Pavel Hanych, grafická úprava a sazba: Tereza Savická,
Miroslav Szkandera, foto: K. Cudlín, A. Šůra, J. Berec, archiv Diakonie, pixabay.com
Za monitoring médií děkujeme
společnosti NEWTON Media.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
začal advent, doba radostného očekávání, jak zní definice. Letos
získává zvláštní rozměr. Očekáváme příchod Štědrého dne, kdy
se nenápadně, leč nezadržitelně navrací světlo a připomínáme si
tajemství Boží přítomnosti mezi námi. Také však očekáváme
návrat normality do našich životů - běžné mezilidské kontakty,
otevřené školy, obchody, běžně fungující služby Diakonie. Vypadá
to nadějně, vyhráno ale není. O to důležitější je naději udržet.
Vždyť je „jako světlo svíce: čím větší je tma, tím jasněji světlo svítí
a tím více je také potřeba“. Snad ony nečekané a rozhodně ne
příjemné okolnosti spojené s nebezpečnou globální pandemií
přispějí k tomu, že letošní advent prožijeme
hlouběji – a o to větší povzbuzení
z něj budeme čerpat. To vám také
z celého srdce přeji.
Jan Soběslavský, ředitel Diakonie ČCE
ADVENTNÍ ZAMYŠLENÍ
„Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou
radost, která bude pro všechen lid. Dnes se
vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě
Davidově.“ (Lukášovo evangelium 2,10)
Je fajn, když v životě, navzdory všem jeho
zvratům a těžkým okamžikům, zůstávají
pevné a jisté body. Některé z těchto bodů
nezruší nic, ani koronavirus, ani válka. Snad
jen člověk sám. Mezi takové pevné a jisté
body patří třeba narozeniny. Ať se děje
kolem vás, co chce, to, že jednou za rok
přijde den, který připomíná, že jste zase
o rok starší. To je jistota, o kterou se můžete
opřít.
Každý rok si touto dobou připomínáme
a slavíme narozeniny Ježíše Krista, prostě
Vánoce. Možná letos nebudeme tak moc
lítat po nákupech, možná nenavštívíme
vánoční trhy a nebudeme popíjet s přáteli
svařák v hloučcích na náměstích. Ale zažít
tu zvláštní atmosféru setkání, pamatování
na druhé, společenství (třebas i online), to
můžeme, o to se můžeme obrat jedině my
sami.
Tak si vezměme k srdci ta biblická slova:
nebojte se. Ačkoli mnoho věcí kolem nás
letos „stojí na hlavě“, pořád jsou kolem nás
jistoty. Vánoce jistě přijdou. My spolu s nimi
můžeme bez strachu oslavit a povzbudit
i naši naději.
Štěpán Brodský
Chcete v magazínu Diakonie zveřejnit nějaký článek nebo třeba pozvání na akci vašeho
střediska či školy? Napište nám na zpravodaj@diakonie.cz.
2

Napětí je základ každého
sociálního podniku
ROZHOVOR: SOCIÁLNÍ PODNIKÁNÍ
Roman Hajšman řídí obecně prospěšnou společnost Možnosti tu jsou, která
dnes dává práci 220 lidem s různými handicapy. Portfolio podniku spadajícího
pod Diakonii Západ je široké: kavárna a restaurace, výrobna zdravých svačin, síť
secondhandů a nejnověji též v Rakové u Rokycan malá ekologická farma, kde se
pěstuje zelenina.
Jak se vám, Romane, farmaří?
Po dvou letech, co naši zahradu budujeme,
můžu říct, že kdybych byl býval věděl, co
všechno zemědělství obnáší, nebyl bych se
býval do téhle činnosti pustil. Spoustu věcí
se lze naučit nebo mechanicky napodobit.
Práci na poli nebo v zahradě ale musíte mít
nějak víc pod kůží, rozumět si s přírodou…
A to nám jako vesměs městským lidem
chybí. Také hospodaříme na pronajatém
pozemku a nemáme jistotu, jestli se nájemce
po několika letech nerozhodne pro někoho
jiného. Taky potřebujeme zázemí. Koupili
jsme vybydlený statek a chce to kolem
deseti milionů, abychom ho dostali do
kondice. Taky těžko dosáhneme na dotace…
Podobných „taky“ bych mohl vyjmenovat
ještě víc. Na druhou stranu pro lidi, kteří
v naší Ekozahradě Raková pracují, lidi
s různými znevýhodněními, vytváříme super
prostředí.
Jak se nápad ekozahrady zrodil?
Naše podniky Zdravá svačina i Café
Restaurant Kačaba zpracují zeleniny za půl
milionu korun ročně. Řekli jsme si, že si to
zkusíme vypěstovat sami – a nabídneme
lidem se znevýhodněním další zajímavou
možnost pracovního uplatnění a rozvoje.
Jací lidé to jsou?
Já říkám, že neumíme lidi na vozíčku.
Bohužel. V našich provozovnách jsou všude
nějaké schody, překážky.
pokračování na další straně
3

Jinak máme jediná dvě kritéria: invalidní
důchod, protože takovým lidem se věnujeme,
a motivaci k práci. Nic dalšího nás nezajímá.
Pracují u nás lidé s psychiatrickým znevýhodněním,
po onkologických nemocech,
zádaři, srdcaři, cukrovkáři. V ekozahradě
máme nově autistu. Často na našich
zaměstnancích není jejich znevýhodnění na
první pohled poznat.
Roman Hajšman
Zemědělství se pořád ještě učíte, ale
vaše ostatní podniky fungují velmi
úspěšně. Považujete se za podnikatele?
Povahou nejsem byznysmen. Dovedu pochopit
ekonomická čísla a pracovat s nimi tak,
aby rozumně vyšla – a tím to u mě končí.
Spíš k sobě nějakého člověka s byznysovým
myšlením potřebuju. Pro názornost to
vždycky uvádím tak, že sociální podnik dělají
dva lidi: Nekrachlo a Všemserozdal. Nekrachalo
je byznysmen, Všemserozdal ten se
sociálním cítěním. Tihle dva se musí domluvit
a jejich domluva je pro
firmu strašně důležitá. Jinak
z ní bude po čase buď čistý
byznys, nebo zavře. Ani
jeden pohled nesmí převážit,
oba musí být neustále
zastoupení a napětí mezi
nimi je vlastně základ
každého sociálního podniku.
Z obou stran to chce asi velkou dávku
pokory, ne?
Proto si myslím, že se naše práce neobejde
bez nějakého duchovního rozměru. Schopnosti
otevřít se tomu druhému, přiznat si, že
umím jenom jednu věc a na tu druhou
potřebuju někoho, kdo je i dost jiný než já.
To nezvládne člověk,
který nic nad sebou
nevnímá a má pocit,
že s prominutím
sežral všechen rozum.
Když někoho přijímám
na vedoucí místo,
duchovní rozměr je
pro mě důležité téma.
Je mi přitom jedno,
po jaké cestě ten člověk jde, jestli je křesťan
nebo buddhista. Na tom, aby byl nějakému
duchovnímu rozměru otevřený, mi ale záleží
dost. Sociální podnikání neroste z potřeb,
ale z hodnot.
Když někoho přijímám na
vedoucí místo, duchovní
rozměr je pro mě důležité
téma. Sociální podnikání
neroste z potřeb,
ale z hodnot.
Jak jste se vlastně k sociálnímu podnikání
dostal?
To je dlouhá historie. Jsem průmyslovák –
montování potrubí, turbín a podobně. Moc
mě to ale nebavilo. Po vojně jsem se více
méně náhodou dal na pekařinu, což je
docela paradox, protože já dodneška
neumím vařit. V Plzni jsme jako první dělali
pečivo z celozrnné mouky, ohromný kšeft to
byl. Hrozně mě to bavilo, pracoval jsem
i čtrnáct hodin denně, ale rozjela se mi
taková alergie na mouku, že jsem musel
skončit. Chtěl jsem pracovat s dětmi, ale
nepustili mě k tomu, že na to nemám školy.
V restauraci Kačaba
pokračování na další straně
4

Sociální podnik
pomáhá společnosti
a životnímu
prostředí. Hraje důležitou
roli v místním rozvoji
a často vytváří pracovní
příležitosti pro osoby se
zdravotním, sociálním
nebo kulturním znevýhodněním.
Zisk je z větší
části použit pro další
rozvoj sociálního podniku.
Zakotvil jsem ve Škodovce a pomocí ultrazvuku
hledal v turbínách a reaktorech vady.
To už jsem se potkal s manželkou Kájinou.
Měla z prvního manželství těžce postiženého
chlapečka Davida. Ležel, rozlišoval
světlo, tmu. Krmili jsme ho, cvičili. A štvalo
nás, že v Plzni není žádný stacionář – denní
ani týdenní. Přes různé známosti jsme ale
sehnali kontakty na rodiče s podobně
postiženými dětmi, založili občanské
sdružení a z toho se postupně různými
oklikami vyvinul denní stacionář Človíček
a plzeňská Diakonie.
Které jste se stal ředitelem.
On se totiž na to místo nikdo nehlásil.
Manželka Kája mi říkala, ať do toho jdu, ale
mně to přišlo jako nesmysl. Pořád jsem
ještě pracoval ve Škodovce, v hutích, mezi
odlitky. Ale nakonec jsem se odhodlal.
3. 1. 2004 jsem nastoupil – a tu noc náš
Davídek zemřel. Bylo mu osm.
Z toho až mrazí.
Je to zvláštní, ale nás takové události provázejí.
Náš podnik Zdravá svačina rozjížděl
Jirka Krzanowský. Mladý chlap, nesmírně
schopný. Zemřel doma na gauči s malou
dcerkou v náručí. Mohla za to mikrotrhlina
na aortě. Jeho fotka dodnes visí ve výrobně,
kterou zakládal. Pro zaměstnance hodně
znamená. Já mám zase fotku Davida u sebe
v kanceláři. Když se něco nedaří, tak na něj
koukám a říkám mu: „Davide, makej, potřebuju
tvoji pomoc.”
Ptal se Adam Šůra
Možnosti tu jsou o.p.s. sídlí v Plzni. Společnost tvoří
Café Restaurant Kačaba
(od roku 2005). V centru Plzně nabízí snídaně,
denní menu, obědy, večeře, minutky, moučníky,
posezení u kávy a čaje. Mimo to pořádá kulturní
večery – promítání filmů, koncerty, vernisáže.
Ekozahrada Raková
Pěstuje širokou škálu chemicky neošetřené zeleniny
a je ve dvouletém přechodném období pro udělení
certifikace BIO.
Zdravá Svačina
Podnik nabízí školám a jejich žákům cenově
dostupné a kaloricky vyvážené svačiny a vedení
školních bufetů. Zabývá se též cateringy pro malé
a střední podniky.
Secondhelp
Síť obchodů se značkovým oblečením z druhé ruky
Secondhelp. V Plzeňském kraji jich je devět a jedna
pojízdná prodejna. 80% zaměstnanců tvoří lidé se
zdravotním znevýhodněním.
5

UDÁLO SE
Společná výzva neziskovek
„Vyzýváme k soucitu s těmi, které může vir
připravit o život. Vyzýváme k dodržování
základních pravidel, zejména nošení roušek.
Pokud můžete, pomozte svým sousedům
a lidem v okolí. Překonejte ostych a nabídněte
pomocnou ruku.“ To jsou hlavní body
výzvy nevládních organizací, ke které se
připojila i Diakonie. Výzva volá po dodržování
opatření proti pandemii viru COVID-19.
Dohromady se k ní připojilo 33 organizací.
Tvářepomoci.cz
Pod touto adresou najdete příběhy šesti
zaměstnanců Diakonie. Cílem webu je
osvěta o sociálních službách a o tom, co
práce v nich obnáší. Kdo jsou lidé, kteří
přebírají péči o naše blízké, když my sami už
nemůžeme nebo nám docházejí síly? Jací
jsou? Jaké jsou jejich radosti i starosti?
To všechno web poutavou formou přibližuje.
www.tvarepomoci.cz
Ilustrační foto z předávání dárků Krabice od bot
UDÁLO SE V DIAKONII
Volby v Harmonii
Jak volí senioři v domovech pro seniory?
Zde je dílčí případová studie z Diakonie
Vsetín: V podzimních krajských volbách
hlasovalo 13 obyvatel tamního Domova
Harmonie. Vyřízení voličských průkazů jim
zprostředkovala sociální pracovnice. Voliči se
připravovali pečlivě. S rodinou a blízkými se
radili, komu hlas dát. V den voleb měli
všichni jasno. Účast byla tentokrát lehce
podprůměrná. Dlouhodobý průměr je 15
volících ze 46 obyvatel Domova Harmonie.
6

Kvůli důvěře
V mostecké Diakonii vznikl nový dětský klub.
Také díky dárcům, kteří se účastní sbírky
Krabice od bot online.

REPORTÁŽ
Dohromady s šedesáti dětmi jsou v kontaktu pracovníci Diakonie Most, kteří
mají na starosti službu doprovázení pěstounských rodin. Do těch docházejí
nejen za dospělými, ale i za malými, aby jim pomáhali zvládat jejich životní trable.
K tomu je potřeba vzájemná důvěra. Proto v Mostě zřídili pro děti Modroklubík.
Pěstouny vyhledávají úřady přednostně
mezi příbuznými dítěte, což je asi správně.
Když rodiče starost o rodinu závažným
způsobem nezvládají, jejich děti často
přejdou k babičkám, tetám či dalším příbuzným.
Z nejhoršího jsou venku, ale nelze si to
představovat tak, že se ocitnout v standardně
zabezpečené rodině, to bývá spíš výjimka.
„Hodně pěstounů, se kterými jsme v Mostě
v kontaktu, má problémy s finanční gramotností,
jsou v exekucích,“ říká Barbora
Turfandovová z Diakonie Most. „Nevedou
děti v jejich volném čase – kroužky, letní
tábory, to jim nic neříká.“
S obojím se pracovníci z Diakonie snaží
pěstounským rodinám pomoci. Dále nejčastěji
řeší doučování dětí, které pak zajišťuje
dobrovolnické centrum mostecké Diakonie.
Hodně pozornosti také vyžadují takzvané
asistované kontakty s biologickými rodiči –
to když mají třeba problémy s alkoholem,
nebo se jejich představy o setkání s potomky
výrazně liší od představ pěstounů. Pracovníci
Diakonie jsou pak přítomni v roli mediátorů.
K tomu všemu je potřeba obrovské kvantum
důvěry, i ze strany dětí. Získat ji není pro
pracovníky Diakonie snadné. Když navštěvují
domácnosti, hledí na ně velcí i malí
trochu jako na kontrolory. V rozhovorech
pracovníkům Diakonie říkají děti to, o čem
se domnívají, že chtějí slyšet. „Zjistili jsme,
že abychom s nimi navázali skutečný vztah,
potřebujeme společně strávený čas mimo
jejich domov,“ říká Barbora Turfandovová.
Proto se zrodil Modroklubík. Dalším silným
impulsem byl volný čas dětí, které ho často
marní u mobilu nebo počítače, a když vyrazí
ven, mají sklon pohybovat se nebezpečně
blízko k prostředí, kde vévodí alkohol, drogy
či krádeže. „Modroklubík zamýšlíme i jako
osvětu – naučit děti, jak trávit volný čas,“
dodává Barbora Turfandovová.
Diakonie méně vyráželi za rodinami a měli
více času na promýšlení a zařizování. Rozhodli
se, že klub bude sloužit dětem a mladým
lidem od dvou do osmnácti let. Z toho
MINIklubík se zaměří na děti ve věku mateřské
školky, které však z rozličných důvodů
školku nenavštěvují. Cílem je, aby trénovaly
schopnost odpoutat se od domácího prostředí
a byly pak lépe připraveny zvládat
školu. MAXIklubík pak poslouží věkové
skupině 6–18 let pro setkávání s vrstevníky
i odbornými pracovníky Diakonie. Důraz se
přitom klade na budování vzájemné důvěry
prostřednictvím společných zážitků.
Že to funguje si Barbora Turfandovová i její
kolegové vyzkoušeli letos v létě, kdy pro
zájemce o program Modroklubíku uspořádali
letní příměstský tábor. Zúčastnilo se ho dvacet
dětí ve věku od šesti do jedenácti let. Přípravy
byly náročné, stejně tak první den, kdy si na
sebe všichni museli zvykat.
pokračování na další straně
REPORTÁŽ: MODROKLUBÍK V MOSTĚ
Jako přátelé
Idea Modroklubíku vznikla letos v lednu
a jarní protipandemická karanténa, která
téměř zastavila život v celé zemi, paradoxně
urychlila její realizaci. Pracovníci mostecké
V jezdeckém klubu nemusíte jezdit jen na koni
8

Diakonie Most
působí jako
samostatné
středisko od roku 2000.
Kromě doprovázení
pěstounských rodin
poskytuje další služby:
- Azylový dům pro ženy
a matky s dětmi v tísni
v Mostě
- Občanskou poradnu
v Mostě a Litvínově
- Sociální práci
v ohrožených rodinách
v Mostě a Litvínově
- Dobrovolnické
centrum v Mostě
Akce ale byla dobře personálně zabezpečená
– na jednoho dospělého připadly čtyři
děti. „A byly úplně nadšené. Hltaly vše, co
jsme jim nabídli, a byly velmi ukázněné,“ říká
Barbora Turfandovová. Táborníci navštívili
jezdecký klub, IQ Landii v Liberci, Jump
arenu Most, kde si všichni vyzkoušeli adrenalinové
skoky na trampolínách, pohádkový les
či bobovou dráhu v Krušných horách. Ta
představovala největší výzvu, protože řada
dětí se rychlé jízdy z prudkého kopce bála.
Strach ale všechny nakonec překonaly.
Velkou chválu si také zaslouží provozovatelé
všech atrakcí, které příměstský tábor navštívil.
Chápali složitou situaci dětí, byli vstřícní
a nabízeli slevy.
Naplnil se cíl, aby mezi dětmi a pracovníky
Diakonie vznikla větší důvěra? „Jeden příměstský
tábor nestačí, ale pravidelnost
podobných akcí to určitě zaručí,“ říká Barbora
Turfandovová. „Děti se začínají více svěřovat
s tím, jak to doma skutečně chodí a jaké
mají trable. Když k nim přijdu do rodiny, už
se na mě nekoukají vyděšeně, ale rovnou si
začínáme povídat jako přátelé.“
Návštěvy rodin byly v poslední době kvůli
obnoveným opatřením proti pandemii opět
omezené. Stejně tak činnost Modroklubíku.
Uskutečnilo se jen jedno setkání. Pracovníci
Mostecké Diakonie netrpělivě očekávají
návrat běžných poměrů, aby klub mohl začít
fungovat naplno.
Adam Šůra
7
Společné zážitky pomáhají vytvářet vztah důvěry

Každý rok hledáme způsoby,
jak pomáhat dalším lidem. Proto se chystáme postavit dva
Bezplatná poradenská linka
pro pečující
800 915 915
od pondělí do neděle vždy od 9 do 20 hodin
řešení Vaší situace | informace o finančních dávkách | vyhledání služby
propojení s dalšími pečujícími | vzdělávací kurzy
www.pecujdoma.cz

PSALO SE PŘED STO LETY
Znáte žižkovské ulice, tam v chudinské
čtvrti? Kolik nezdravých děr skýtá útulek
lidem chuďasům, jimž poměry nedovolují
počítati na vzdušné světlé obydlí! Kolikrát
u samých dveří světnice, jež slouží
několikačlenné rodině za společné bydliště,
vidíte smrduté stoky, jejichž morové
výpary otravují okolí! Nejvíce ovšem trpí
těžce nemocní, kteří marně touží vyjíti
aspoň na ulici neb špinavý dvorek.
A do jedné takovéto světnice vstoupila
jsem kteréhosi jarního jitra. Ač venku
slunéčko se usmívalo na každého a v jeho
teplých paprscích roztával mrazík, v té
světnici vypadalo to jako za smutného
zimavého i deštivého šera. Na první
pohled bylo vidět, jaký host se zde usadil:
Nemoc, špína, hadry a hlad. V jednom
koutě úzké světnice, do níž vstupovalo
špinavým oknem matné světlo z úzkého
dvorečku, stála postel a na ní ležela žena
vyhublé tváře, na které bylo vidět patrné
stopy zhoubné, nevyléčitelné nemoci,
„tuberkulosy“. Při spatření mne chtěla se
aspoň na loži posadit, ale byl to pokus
marný.
Pracovala až do vyčerpání posledních sil,
aby opatřila chléb svým třem dětem,
které, rozumí se samo sebou, vždycky
byly při chuti. Konečně nemohla dále,
strastiplný jí nastal život. Již poslední se
doneslo do zastavárny, prodat nebylo co,
a tak tu zbylo jen to milosrdenství Boží,
které je každý den nové. Každodenní
důvěra v Pána, že „On opatří“, sílila ubohou
vdovu. A On „opatřil“. Našli se dobří lidé,
kterým tu a tam zbyl hrníček polévky pro
nemocnou a nějaká ta skýva chleba pro
hladovící děti. Ubohá ta žena měla z mé
návštěvy velikou radost a její velké oči
prozrazovaly vděčnost. Množství špíny
a sněti, nepořádek, rozpadlé a špinavé
povlaky na posteli i prádlo – vše to volalo
po pomoci. Dle své povinnosti opatřila
jsem nejprve pro nemocnou mléko a pro
děti chléb, a první moje cesty, když jsem
od nemocné odešla, byly, vyprosit pro ni
nějaké prádlo. Měli jste vidět tu tvář, jak
blaženě, vděčně dívala se po sobě i po
posteli, kterou jsme s jednou sestrou
převlékly a upravily, mezi čímž nemocnou
položily jsme na upravené židle. Nemohla
ani věřit, že je to ona sama, tak pěkně se
jí to leželo! Ulehčilo se jí. Paní, které dary
svými přispěly, byly by se těšily jako já,
z té její radosti.
Netrvalo dlouho, a naše nemocná nepotřebovala
již naší pomoci. Den před smrtí
poslouchala s radostí oddíly z Písma
svatého a odcházela ráda k Spasiteli,
který ji přijal do svého náručí. Dědila
jsem po ní. Odkázala mi svého nejmladšího
synáčka se slovy: „Sestřičko, prosím
vás, neopouštějte ho, ujměte se mého
dítěte a já spokojeně zemru. Pán Bůh
vám to oplatí“ atd.
O synáčka je postaráno: nalézá se v jednom
našem sirotčinci a těšíme se ze
zpráv, že prospívá. Ó by prospíval dle
příkladu svého Spasitele!
Zprávy české Diakonie, 1906
11

UDÁLO SE II.
Pomoc dobrovolníkům
Zařízení sociálních služeb se z důvodu
pandemie nemoci COVID-19 potýkají s nedostatkem
personálu a potřebují dobrovolníky.
Diakonické Středisko humanitární a rozvojové
spolupráce je pomáhá organizovat. Náplň
dobrovolnické činnosti vychází z aktuálních
potřeb jednotlivých středisek Diakonie.
Prostřednictví formuláře na webu se může
zapojit každý, kdo je ochoten přiložit ruku
k dílu. Více na www.diakoniespolu.cz.
Výstava v Hifiklubu
Karel IV., filmový boxer Rocky nebo zpěvák
Freddie Mercury – to jsou jen některé z plejády
osobností, které portrétuje Jiří Fořt, klient
Stacionáře Kvítek v Klatovech. Svá díla nyní
vystavuje v unikátních prostorech místního
Hifiklubu. Stacionář poskytuje ambulantní
služby dospělým osobám se sníženou
soběstačností. Je jedním ze zařízení Diakonie
Západ, která pomáhá více jak sedmi tisícům
lidí v Plzeňském kraji.
UDÁLO SE V DIAKONII
Kafe s Míšou
Na nedostatek mezilidských kontaktů se
rozhodl reagovat diakonický projekt Pečuj
doma, který podporuje laické pečující. Nejen
pro ně uspořádal příležitost k neformálnímu
setkávání online. Kafe s Míšou – tak zní jeho
název. Dloholetá lektorka domácího pečování
Michala Lengálová je každé pondělí od 17
do 20 hodin k dispozici k popovídání, sdílení
a vlídnému přijetí ve „virtuální kavárně“.
Smyslem setkání je rozptýlit obavy a načerpat
něco pozitivní energie.
12

TIP Z ČAJOVNY: NÁPOJ NA ZAHŘÁTÍ
V chladivém počasí jistě přijde vhod něco
na zahřátí. Z litoměřické čajovny Hóra proto
přinášíme recept na čaj Yogi. Uvařte si
výborný (...tajenka osmisměrky, 11 písmen)
do vlídného i nevlídného počasí.
Na půl litru nápoje potřebujeme:
cca 6 g směsi zázvoru, kardamomu,
skořice a hřebíčku
(směs lze koupit v čajovnách pod názvem
Yogi nebo Masala koření)
4 g černého čaje
250 ml vody
250 ml mléka
1-2 lžíce cukru
Směs koření s černým čajem zalejte 250 ml
vařící vody a vařte přibližně 5 minut. Poté
přilejte 250 ml mléka a vařte dalších 5 minut.
Na závěr přidejte cukr, slejte a podávejte.
Čaj Yogi
ČAJÍK
DIMENZE
ETIKA
EXPLOZE
FORMACE
GALANTERIE
MAŠINA
METEOR
OBSAH
PERNÍK
POPELKA
PŘIKRÝVKA
ŠTĚKOT
TEORIE
TŘEŠNIČKA
ŽIDLE
13

Lidé v sociálních službách také patří k hrdinům dneška.
V těžké době to nemají vůbec snadné. Vedle zdravotníků,
hasičů, pokladních a dalších patří do „první linie“,
ale málokdo si na ně vzpomene.
Děkujeme proto nejen všem pečovatelkám, ale také dalším
pracovníkům v sociálních službách, sociálním pracovníkům,
asistentům, uklízečkám, vedoucím, provozním i administrativním
pracovníkům a dalším obětavým lidem.
www.dekujemepecovatelkam.cz
14

Na velká přání je
tu Krabice online
Díky vašemu daru budeme moci pomáhat
dětem z rodin v nouzi nejen o Vánocích.
www.krabiceonline.cz
Zašlete také dárcovskou SMS ve tvaru DMS KRABICEODBOT 90 na číslo 87 777.
Cena DMS je 90 Kč, Diakonie ČCE obdrží 89 Kč. Více na www.darcovskasms.cz.