Karlaz: Cesta člověka (Důležité je odejít do samoty a ticha)

utíkají zpět do měst. Mysleli si, že tam najdou klid, ale místo toho
spatřili démona. Jenže ten démon nebyl v pustinách, ale v nich.
V samotě totiž každý najde jen to, co do ní přinese. A to zvlášť na
poušti. Kdo v sobě má zlo, spatří zlo, kdo v sobě má pokoj, spatří
pokoj. Odlehlá místa nejsou pro žvanily a požitkáře, ale pro lidi
posedlé poznáním.
Strach ze samoty a opuštěných míst zmizí, až bude duše čistá. Kdo
je očištěn, najde v samotě útěchu, kdo ne, ten musí projít prvotní
očistou, která může být bolestivá. Když postavím prázdný hrnec
na rozžhavené uhlí, žár brzy začne spalovat všechnu nečistotu
a stravovat rez v něm. Prázdnota bude podobně jako oheň temné
noci spalovat všechny špatné sklony a návyky, které v sobě máš.
Tehdy zaslechneš hlas pouště a samota ti přestane být utrpením.
Stane se nekončícím nazíráním, které bude odhalovat krásu země,
moudrost nebe a smysl větru. V každém nádechu ucítíš lehkost
bytí, které bude natolik příjemné, že v něm i po odhalení potřebného
ještě chvíli setrváš. Stejně jako krásná žena, která si občas
prodlouží lázeň, aby se mohla kochat pevností svého těla. Nezůstávej
ale příliš dlouho. Stejně i ta žena, ať se osuší a jde darovat
svou krásu světu. Ptáš se mě, kdy je čas se vrátit k lidem. Pokud
se zčeřená voda v tvé mysli uklidní a ty spatříš, kým jsi, jako
v zrcadle. Pokud opustíš své mámení a zbavíš se neuspořádaných
náklonností. Pak teprve se staneš skutečně svobodným a budeš
připraven se vrátit zpět. Takto proměněn už nebudeš brát jen
z tradice a cizích příběhů, ale i z niterné zkušenosti. Čeká tě velký
návrat. Z ticha a samoty se vrátíš se stejným důvodem, s kterým
jsi tam odešel. Abys pokračoval v cestě, abys rostl a naplňoval
své životní poslání. Samotu si ale přineseš sebou a ona se stane
neoddělitelnou součástí tvé existence.
140