Karlaz: Cesta člověka (Důležité je odejít do samoty a ticha)

které bys sám měl požádat o odpuštění. Půjdeš v dešti. Ve větru.
V zimě. V mlze. Půjdeš od rána do vyčerpání a zase znova. Věci,
které zažiješ, nebude možné popsat slovy, protože by tím ztratily
všechnu svou krásu. Zastavíš se jen na jídlo nebo ke spánku. U cesty
si ošetříš nohy. Budeš číst v písmech a slova proroků pohnou
tvou myslí. Pochopíš. Vrátíš se do minulosti a vzpomeneš na staré
dny. Budeš se snažit pochopit zrození a smrt. Zeptáš se. „Kam šli
ti, kteří zemřeli?“ Nedostaneš odpověď ani znamení. Nevzdáš to.
Půjdeš dlouho, než dojdeš do vsi. Zatoužíš po víně, ale ještě než
dopiješ láhev, budeš se těšit na zítřek. Až odejdeš zpět do lesů,
kde svět utichne a ty budeš zase sám. Sám se svými myšlenkami.
Sám se sebou. V horách skočíš nahý do ledového jezera a zařveš
jak lev. Zatoužíš stát se lovcem a rybářem. Postavit srub u jezera.
Znova překonáš bolest a strach. Utáhneš obvaz. Budeš přemýšlet
o životním poslání. O cestě a cíli. V kopci zařveš, že cesta není cíl.
Cesta je přece cesta. Cíl je cíl. Budeš pozorovat duhu a přemýšlet
o zázracích. Zvířata budou všude okolo tebe. Dojdeš k potoku
a nabereš z něj křišťálově čistou vodu. Usměješ se a usneš pod
otevřeným nebem. Ráno vstoupíš na nehostinné planiny, kterým
vládne jen déšť a vítr. Budeš slabý. Nebudeš už chtít chlad, ale teplo.
Zároveň se budeš chtít naučit přijímat věci tak, jak jsou. Ztratíš
se v myšlenkách o hříchu a ctnosti. O čase a smyslu. Pořád půjdeš,
pořád budeš někam směřovat. Nesedneš si dlouho u cesty, aby ses
neproměnil v kámen. Hodiny budeš raději rozmlouvat s cizinci
v tvé hlavě. Půjdeš sám, ale občas se ohlédneš přes rameno. „Nejde
za mnou někdo?“ Spatříš stádo sobů, jak běží po mlžném hřebeni.
Budeš si představovat, že je přemůžeš holýma rukama a pomažeš
se jejich krví. Půjdeš špinavý. Vítr si s tebou bude hrát jako s peříčkem.
Vzpomeneš si na věci, které se staly před dlouhou dobou.
Vystavíš království z myšlenek a necháš ho ve vteřině padnout,
jako by bylo z písku. Přijde k tobě inspirace a ty zadržíš dech. Vydechneš.
Přestaneš přemýšlet. Budeš vděčný. Půjdeš tupě. Pomalu.
Budeš kulhat. Chlad vystřídá teplo a déšť sucho. Jazyky žlutých
písků si začnou brát zemi a cesta tě zavede do nitra pouště. Písek
k tobě bude mluvit hlasem větru a slunce. V dálce zahlédneš lišku
138