Ozvěny z Hrdlořez 6. číslo

10
POŘÍČNÍ POLICIE – POMÁHAT A CHRÁNIT
POD VODOU I NAD VODOU
Po článku z červnové návštěvy Poříčního oddělení policie Labe v Nymburce máme pro naše čtenáře rozhovor s
jedním z potápěčů. Na dni otevřených dveří jsme poprosili pana prap. Bc. Františka Vostrého o rozhovor, který
by našim čtenářům přiblížil nejen práci na oddělení.
Chcete-li se dozvědět, co vše musí uchazeč splnit, jaká je jejich náplň práce mimo potápění nebo na čem
zajímavém v poslední době poříční policie pracovala, čtěte dál…
Byla policie Váš dětský sen?
To rozhodně ne. Já chtěl k policii až ve čtvrtém ročníku na střední, když jsem nevěděl, co bych dál dělal. Že
bychom toto povolání měli třeba v rodině, to vůbec.
Čím jste tedy chtěl být?
Popelářem, právníkem nebo astronautem.
Do jaké hloubky se potápíte?
V práci 40 m, protože víc nemůžeme. Za sebe můžu říct, že mimo práci jsem se dostal v Egyptě do hloubky
72 m.
Takže se z práce stal váš koníček?
Spíš obráceně. Nejdříve to byl můj koníček a potápěčský kurz jsem si udělal v civilu. Až poté jsem si řekl, že
by bylo dobré se potápění věnovat i v práci. Tak jsem začal na obvodním oddělení zjišťovat, kde bych mohl
sloužit. Zjistil jsem, že možností zas tolik není, ale shodou okolností se mi nakonec povedlo najít si rychle
práci.
Jaké to byly okolnosti?
U nás měli kluci potápěči nehodu a tři z nich museli kvůli zdravotnímu stavu do civilu, protože nebyli
schopni toto povolání dál vykonávat. Tím se na oddělení uvolnilo místo. Další dva, starší, odešli také, takže
se to na oddělení během jednoho roku hodně obměňovalo a zrovna jsem se trefil. ŠTĚSTÍ!
Jak se k Vám může uchazeč dostat?
Uchazeč se nikdy předtím nemusí potápět, a už vůbec nemusí mít civilní potápěčský kurz. Třeba dva kluci
u nás na oddělení byli takový případ, začali až u policie.
V první řadě jsou pro uchazeče podmínkou zdravotní testy, které jsou komplexnější než klasické prohlídky.
Poté musí na zkoušku do barokomory, kde je simulován ponor, a tak se ukáže, zda je uchazeč schopný
vyrovnávat tlak v uších. Když tímto projde, potápí se s naším krajským instruktorem, který zjistí, jak
mu to jde a zda se zlepšuje. Posledním krokem je přihlášení na kurz do Brna, kam by měl uchazeč přijít
už připravený, určitě by tam neměl mít svůj první ponor. V Brně nám potápěči z Odboru speciálních
potápěčských činností a výcviku dělají nejen prvotní kurzy, ale i další školení.
Ve finále k nám vlastně může kdokoliv. Stačí volat, volat, volat a mít štěstí, že někdo od nás odejde.
Co musí uchazeč v Brně splnit, aby kurzem prošel?
Plní se různé plavecké a potápěčské disciplíny. Co si tak pamatuji, je to např. plavání na 500 m volným
stylem na čas, pak plavání na 800 m pouze za použití nohou v tzv. ABCéčku, což je označení pro masku,
ploutve a šnorchl. Uchazeč se také musí 15 minut udržet nad hladinou pouze kopáním vody. Dále tam
máme na 50 m záchranu osoby v plné potápěčské výstroji a zanoření do 5 metrů bez ABCéčka, na dně vše
nasadit a vyplavat s prázdnou maskou.
Jak je možné vyplavat s prázdnou maskou?
Když si ji člověk podrží na čele, zvedne hlavu a vydechne nosem, tak voda
odejde.
Máte nějaká omezení týkající se vzdělání, aby se k vám uchazeč dostal?
U nás na oddělení ne. Vysokou školu potřebují až kluci z Brna, kde je Odbor
speciálních potápěčských činností a výcviku, tam musí mít alespoň titul
bakaláře.
A omezení v odsloužených letech u PČR?
To u nás není. Na Slapech je teď málo lidí, takže dokonce kluk, který má civilní
kurz a ještě si dodělává základní odbornou přípravu, je přímo přidělený na
oddělení Slapy.
Na jakých zajímavých případech jste pracovali?
Zrovna nedávno jsme měli jeden velice zajímavý případ, objevil se i v televizi.
Spolupracovali jsme na Želivce s policisty z 1. oddělení u hledání těl. Shodou
okolností to byl poslední případ pana plukovníka Josefa Mareše před odchodem
do civilu. Z vodní nádrže Švihov se vytáhly dvě mrtvoly, u obou jsme ve vodě
byli my.
Jaká je na vašem oddělení náplň práce mimo potápění?
Přes léto jsme hodně na lodích. Máme vymezený úsek řeky Labe, kde vykonáváme dohled nad bezpečností
plavby. Zbytek času klasicky hlídková činnost v autech.
Můžou ženy k potápěčům?
Předpisy to nezakazují, takže kdyby žena-uchazečka všechno zvládla, nevidím důvod, proč by tuto práci
nemohla dělat.
Máme tedy v České republice nějakou ženu, co se u PČR potápí?
U policie nejsou, jestli u hasičů, nevím. Nedávno jsme měli zájemkyni o místo, která se potápěla v civilu.
Bavili jsme se s ní o práci a říkala, že se bojí nálezu kostí. Tak nevím, jak by zvládala mrtvoly.
Jezdíte se potápět na mise do zahraničí?
My do zahraničí nemůžeme. Jezdí potápěči z Brna, z Policejního prezidia ČR. Dělají instruktory kolegům z
Bosny. Za hranice vyrážejí i na výcviky. Třeba do Chorvatska, Maďarska nebo Rakouska.
Máte u vás na oddělení pojmenované lodě?
Jestli myslíte třeba jménem holek, tak ne. Každá loď má svůj dlouhý oficiální název třeba i s číslem, takže se
jim říká zkráceně.
Musíte mít kapitánský průkaz?
Kapitánský ne, ten je spíš na moře. My máme průkaz vůdce malého plavidla. Ten si samozřejmě udělat
musíme. Je to normálně civilní průkaz, který nám platí i mimo práci, na rozdíl od kurzu potápění.
U nás sice instruktory na lodě máme, ale pak se stejně dělají závěrečné zkoušky na státní plavební správě.
A jak dopadla TOI TOI budka, kterou jste jeli hledat v červnu po naší návštěvě?
„Toitoika“ je stále v Labi, někam nám uplavala.
Děkujeme panu prap. Bc. Františku Vostrému za jeho čas a ochotu poskytnout nám rozhovor.
Bočková Lenka a Kolesniková Arina, absolventky