Katalog vzdělávání podzim 2020

Ladislav Hovorka
jednatel,
TRIMA s. r. o.
Právě jsem zažil novou zkušenost.
Zkušenost, kterou dosud nikdo nikdy neměl možnost prožít. Prožívat a postupně zpracovávat, válet myšlenku pomalu v hlavě
a diskutovat sám se sebou, ptát se a sám si odpovídat, co to vlastně bylo, jak jsme to zvládli a co to s námi udělalo…?
Všudypřítomná pandemie koronaviru nás všechny, tedy celé lidstvo, zpomalila, zastavila, vytáhla nás za flígr z pracovišť
a kanceláří, poslala nás domů, některé jen tak naholo, některé s počítačem a telefonem v ruce.
Ze dne na den se z kuchyní, ložnic a dětských pokojů staly pracovny. Z těch pár lidí, které člověk potkal cestou na nákup
v hodině určené, zase unisex bytosti schované pod rouškou a často jen díky zapojení veškeré fantazie se dalo rozeznat, kdo nás
to z druhé strany chodníku zdraví.
Ze dne na den se změnily letité rituály. Ráno vstát v pravidelný čas, pravidelně proklínajíc budík. Při ranní hygieně zkontrolovat
dokonalost oholené tváře, sladit košili s kalhotami, botami a počasím. Rychlá snídaně a ranní kávu už popíjet za cvrkotu kolegů
a především kolegyň (o náročnosti jejich ranních příprav snad raději nepřemýšlet) ve firmě.
Ale život jde dál a my se musíme přizpůsobit.
Za pár dní „nového režimu“ tak člověk zjistí, že u pravidelné ranní e-telekonference sedí ještě v pyžamu, kolegové se připojují
se zvětšujícím se zpožděním – po lítém boji o klidný kout v domácnosti a že některé kolegyně pozná spíš podle názvu ikonky
pod jejich tvářemi, které na něho ospale mžourají z obrazovky.
Ubíhají dny a týdny, pomalu se v netradičním nastavení zabydlujeme a já při každovečerních předspánkových „hovorech
s Hovorkou“ přemítám, jaké znaménko mám této situaci přiřadit.
Někomu virtuální komunikace perfektně vyhovuje, pracuje na plný plyn, je stále k dispozici. Někdo přes můj každotýdenní
motivační email apelující na důvěru, že domácí režim neslouží k okopávání záhonků a mytí oken, si s přenastavenými pravidly
a režimem hlavu neláme.
Zavařuje se mi hlava nad otázkou budoucnosti nejen naší společnosti, ale zajímá mě jak se perou se situací – na kterou nikdo
nebyl připraven ani trénován – kolegové z ostatních odvětví.
Proto velmi vítám online diskuzní konference. Ostatně, všechno je teď „e-“ … učitelky, recepty, meetingy, tak proč ne konference.
Příprava je jiná, tréma stejná :).
Otázky, kolik lidí se připojí, jestli připojení samo o sobě akci nezhatí, jak si poradíme s absencí osobního kontaktu, to vše
mi poletuje myslí několik dní dopředu.
Výsledek byl překvapivě pozitivní… ve smyslu, že i přes absenci tradiční kávy a chlebíčků, potřásání si rukou a osobního
kontaktu, diskutující byli. Bylo jich dost a byli na stejné vlně, plni chuti sdílet a porovnávat svá nově nabytá poznání, plni otázek,
na které stejně jako já hledali odpovědi. Musel jsem ocenit, že když se spojí zkušený organizátor, dobré téma, kterého se ujme
schopný moderátor, výsledkem je velmi plodná diskuze, které se pod rouškou roušky účastní aktivně i lidé jinak introvertní, kteří
se na běžných konferencích zavrtávají do křesílek s touhou být neviditelní. Chat v průběhu konference je mocný nástroj pro
introverty.
E-konference s účastí několika desítek lidí tak korunovaly můj, dočasně sice, ale kompletně proměněný způsob práce a pracovní
komunikace.
Abych mohl vyměnit téma svého předspánkového Hovorkování, uzavírám ho s konstatováním, že čerstvě nabyté zkušenosti
z přenastavení společnosti, které by člověk nikdy nedokázal uměle nasimulovat, nás obohatily. Dlouhodobě by však asi
neprospěly.
Obohatily mě poznáním z jiného úhlu nejen sebe sama jako člověka a jako manažera, ale i ostatních v době bolavé, omezující
a nejisté. Dostal jsem možnost vyzkoušet systémy a způsoby práce , které by pro nás ve standardní době nikdy aplikovány
nebyly.
Přesto všechno se teď s veškerou pokorou rád pomalu vracím do známých stereotypů a na nějakou dobu si i užívám překřikování
se během meetingu a fronty u kávovaru. Přírodu zkrátka neobelstíme, a protože si nás vytvořila jako tvora společenského,
všechno ostatní je jen náplast a náhražka.
Tedy… nebojte se „onlajnu“, tlupám zdar a viru zmar!
7