Vítej, nevěsto milá.

Až uslyšíš hlahol zvonů znít,
pak dvě srdce v jedno se spojí.
Ty budeš slzy v očích mít
a budeme navždy svoji.

Vítej, nevěsto milá…
Svatební šaty města i
venkova
Výstava, kde hlavní roli hrají svatební
šaty od počátku 20. století až do 50.
let. Své místo zde mají i šaty pro
družičky. Mezi exponáty jsou
zastoupeny také ukázky svatebních
oznámení či blahopřání, módních
časopisů, výbavy nevěsty nebo malá
galerie zarámovaných svatebních
fotografií z první poloviny 20. století.

Svatba ve městě
Výstava je pomyslně rozdělena na
dvě části.
První z nich se věnuje měšťanskému
prostředí, kde uvidíte ty nejstarší
kousky, ale také svatební šaty místních
občanů z okolí Ivančic. Krásu,
eleganci a módní různorodost doplňují
předměty ve vitrínách, které byly se
svatbou neodmyslitelně spojené, jako
jsou závoje, voničky, kabelky,
rukavičky nebo klobouky.

Svatba v měšťanské rodině byla
velkou událostí, především pak pro
nevěstu a její rodinu. Nevěsta i ženich
museli vypadat dokonale, a proto se
jejich šaty šily či upravovaly podle
nejnovější módy. Ke svatebním šatům
patřilo mnoho doplňků v podobě
vonic, věnečků, závojů, klobouků
apod. Nesměla také chybět svatební
fotografie.

Jedny z nejstarších svatebních šatů,
které je na výstavě možné vidět, jsou
svatební šaty z Výčap u Třebíče z roku
1910, zapůjčené z Moravského
zemského muzea v Brně.
Jsou to secesní dvojdílné šaty z
šedomodré vlny. Kabátek se stojatým
límcem a tzv. husí hrudí, náprsenka z
vyšívaného tylu. Sukně je ozdobena
potaženými knoflíky.
Foto a šaty zapůjčilo Moravské zemské
muzeum

Naopak jedny z mladších šatů, zato
zapůjčené od paní Jindry Navrátilové
z Ivančic, jsou z roku 1951.
Šaty jsou ušité z bílého umělého
hedvábí s límečkem a dlouhými
rukávy. Šaty jsou v pase přestřižené ,
ušité z několika dílů. Pas zdobí pásek.
Foto a šaty zapůjčila Jindra Emmerová

Tyto šaty zapůjčila Edita Kocábová z
Ivančic. Vdávala se v nich Margita
Šichtancová v roce 1951.
Šaty jsou ušité ze smetanově bílého
bavlněného saténu s dlouhou
vlečkou. Jsou ušité ke krku s límečkem,
na hrudi jsou nařasené, zapínané
vzadu na stiskací knoflíky, dozdobené
klasickými knoflíčky.
Foto a šaty zapůjčila Edita Kocábová, Ivančice

Z drobných doplňků, které nesměly při
měšťanské svatbě chybět, máme na
výstavě vyplněnou jednu vitrínu.
Z mnoha předmětů můžeme
nabídnout ukázku kloboučku, který na
výstavu zapůjčila Božena Zoufalá z
Trboušan.
Foto a klobouček zapůjčila Božena Zoufalá, Trboušany
Drobný plstěný klobouček bílé barvy
s dekorací na boku ze stejného
materiálu a závojíčkem. Pochází
z roku 1951.

Ke svatbě patří oznámení svatby a
také blahopřání.
Ve výstavě máme několik svatebních
blahopřání nebo telegramů.
Zde uvádíme několik ukázek, které
zapůjčili Bohumila Němečková a
Hana Kvardová.

Svatba na venkově
Lidová svatba byla mnohem
obřadnější než svatba měšťanská. U
žen byla velmi výrazná úprava hlavy.
Z domu odchází nevěsta s věnečkem
a speciálně zapletenými vlasy s
pentlemi, symbolem svobody. V
závěru celého obřadu svatby je
nevěsta začepená, tedy vínek je
nahrazen ženským čepcem, který je
viditelným znakem toho, že je vdaná
a bude také čestným odznakem její
důstojnosti. Také ženich měl výraznou
„kytici“ připevněnou na klobouku.
Sobůlky, 30 – 40. léta 20. století; Vlastivědné muzeum Kyjov

Na výstavě je možné vidět svatební
šaty z venkovského prostředí, které
jsou nečekaně barevné.
Tyto šaty jsou ušité z červeného
sametu. Sukně je bohatě nařasená,
kabátek je přiléhavého střihu se
stojatým límečkem a knoflíčky. Na
sedle kabátku je zdobení tzv.
vytrháváním. Šaty doplňuje zástěra ze
směsové tkaniny, lemovaná strojovou
krajkou.
Tyto šaty na sobě měla Josefa
Benáčková v Krumvíři v roce 1915.
Zapůjčil Spolek pro muzeum v Krumvíři

Pro nevěsty ve venkovském prostředí
byla důležitá úprava hlavy. V každém
kraji byla nevěsta česána a její účes
pak zdoben jiným způsobem.
Ve výstavě máme několik ukázek
zdobení hlavy nevěsty.
Jedním z takových zdobení je i tzv.
drúžení nevěsty zapůjčené z
Vlastivědného muzea v Kyjově. Jedná
se o věneček a korunku z papírových
a látkových voskovaných květin.
Korunka byla nevěstě připevněná
k účesu nad čelo, za ní se přichytil
věneček. Účes nevěsty byl dále
zdoben květinami a stuhami. Nevěsta
se odlišovala od družičky barvou
drúžení, kdy mašle a kytičky na
věnečku byly čistě bílé.
Zapůjčilo Vlastivědné muzeum Kyjov

Dalším příkladem je přímo model
svatebního účesu tzv. do konóšky.
Obyčejně to byla starší složitá úprava
dívčího účesu z mnoho pramenných
copů tzv. "pantů", které jsou vzadu v
týle poskládány do oblouku
vedeného vzhůru, kde jej upevňuje
černý hřeben zdobený červenými
korálky. Stahovací copánky lemující
čelo byly dovedně pletené z pěti
pramenů, z toho dva prameny tvořily
osu. Aby vlasy k hlavě dobře přiléhaly,
potíraly se cukrovou vodou, bílkem
nebo pivem a pro lesk vepřovým
sádlem. Výrazným znakem pro
nevěstu byl věneček z umělých kvítků,
poupat a drobných lístečků myrty, z
něhož vybíhá 50 cm dlouhý závěs
tvořený volným koncem věnce a
dvěma bílými atlasovými stuhami.
Zapůjčil a fotografie poskytl Muzejní spolek Velkobítešska

Nevěsta je v průběhu svatebního
veselí zbavená zeleného vínku a je jí
obřadně nasazen čepec – znak toho,
že se stala ženou, manželkou.
Jako ukázku zde máme čepec
svatební z Jamolic z přelomu 18. a 19.
století. Tento čepec je příkladem tzv.
tvrdého čepce dýnkového typu
s bohatým zdobením paličkovanou
krajkou z kovových lamel a leonské
příze. Dýnko je tvořeno brožovanou
lamé tkaninou rypsové vazby
připevněnou na výztuži z tvarované
lepenky. Pro své bohaté zdobení
krajkou se takové čepce nazývaly
zlaté čepce. Tento čepec je však
neúplný. V zadní části mu chybí stužka
či mašle na přivázání k hlavě nositelky.
Za sbírky Muzea v Ivančicích

Fotografie
Fotografické zvěčnění svatebního dne
bylo samozřejmostí již od konce 19.
století ve městě i na venkově.
Kompozice svatebních fotografií se
omezovala na dva základní typy:
portrét novomanželů a skupinová
fotografie účastníků svatby. Později
byla také fotografována nevěsta
sama nebo s družičkami. Reportážní
fotografie z průběhu svatby (průvod
do kostela, po obřadu u kostela,
hostina apod.) jsou běžnější od 50. let
20. století, kdy takové fotografie
pořizují účastníci svatby jako amatérští
fotografové.
Fotografie z archivu
Muzea v Ivančicích
a ze soukromého
archivu B.
Němečkové

V Ivančicích působil ateliér Josefa
Musila. Máme k dispozici několik
svatebních fotografií, které nám
ukazují svatební páry i skupinové
fotografie z Ivančic a okolí.