publikace30_Diakonie_CZ

Každý náš žák je originál. Jeden spořádaně sedí v lavici a klidně pracuje na
svých úkolech. Druhý chvilku neposedí. Musí se stále pohybovat, jinak se
necítí dobře. Další je zase tak citlivý, že ho i drobná odchylka od zavedeného
pořádku nezvladatelně rozruší: spustí takový křik, že se to rozléhá po celé
škole. Je pak třeba všeho nechat a začít uklidňovat. Víme, že nás s žáky našich
škol můžou potkat lecjaké nečekané situace a my teprve budeme hledat cesty,
jak je společně zvládnout. Stojí to ale za to. Vzdělání je totiž schopen i člověk
s nejtěžším handicapem. Nemusí se hned učit číst a psát. Pokroky lze dělat
i v tom, jak dát srozumitelně najevo hlad, pocit nepohody nebo touhu po
společnosti druhého člověka. Pro člověka s handicapem a jeho blízké to není
maličkost, ale zásadní posun dopředu. Někdy může působit až zázračně.
Na zázraky ale ve školách nespoléháme. Sázíme na odbornost, zkušenost
i dobrou vůli pedagogů. A na individuální přístup, což si samozřejmě žádá
malý počet dětí ve třídě.
Naše školy jsou rodinného typu. Na tom si v Diakonii zakládáme.