publikace30_Diakonie_CZ

Na rozdíl od minulých let, kdy slovo hospic v Česku málokomu něco říkalo,
vstoupily hospice a paliativní péče do všeobecného povědomí. Těší se velké
úctě. Přesto o nich panují poněkud zkreslené představy. Hospic si zpravidla
představujeme jako pochmurné místo, kam se lidé odebírají umírat. Při vstupu
do hospice Diakonie proto leckoho překvapí, jak často se tu na chodbách
ozývá smích. Ano, skoro každý den tady někdo zemře. Ano, člověk se tu potká
s plačícími pozůstalými. Ale vedle skutečného smutku jsou to i slzy vděku za
to, že blízký člověk odešel bez zbytečných bolestí, v klidném prostředí, často
obklopen rodinou nebo přáteli. Exaktní specializovaná péče o nevyléčitelně
nemocné se v hospici Diakonie potkává s péčí duchovní. I nevěřící člověk
bilancuje při vědomí konce, který je nablízku. Má potřebu se ohlédnout za
svým životem, vyrovnat se s ním. A připravit se tak na překročení oné tajemné
hranice, které říkáme smrt.
Hospic je především místem lidské důstojnosti a pokojného smíření.
O to v Diakonii usilujeme.