D. Moldánova_Naše příjmení (2010)

V našich příjmeních se vedle předkřesťanských a křesťanských jmen domácího
původu objevují počeštěná jména biblická, latinská, německá a západoevropská,
ale také stará předkřesťanská jména slovanská, ať už v podobě složené Qaromír,
Stibor, Střezislav) či v podobě zkrácené Qaroš, Stich). V základě našich příjmení se
zachovala i stará germánská jména, jak počeštěná , tak původní. Jejich nositelé
přicházeli do země jako kolonisté, jako členové družiny kněžny či královny
německého původu (právě těmto kněžnám a královnám vděčí přemyslovský rod
za jména Konrád, Ota, Bedřich či Oldřich) , usazovali se u nás a splývali posléze
s českým obyvatelstvem. Vlivem módy i vlivem duchovní správy je dostávaly
posléze i děti z českých rodin. Tak se v našich příjmeních promítají kulturní vlny,
oné době
zahraničně politická orientace českých panovníků i módy, které v té či
a v té či oné společenské vrstvě vedly k tomu, že některá osobní jména byla
oblíbená, často dávaná dětem , a jiná upadala v zapomnění.
Osobní jména, která se stávala příjmeními, často označovala otce. Na rozdíl od
jiných slovanských (srov. častá jihoslovanská příjmení zakončená -ič) , ale
i neslovanských, například severských, jazyků (srov. švédská příjmení zakončená
-son, -sen) však tento vztah nebývá většinou vyjádřen příslušnou přivlastňovací
příponou. Jména jako Martinův, Jakubův a Martinů a Jakubů nejsou příliš obvyklá,
často máme doklad o jejich změně v Martin, Jakub. Daleko častější jsou příjmení
z domáckých tvarů OJ. U těchto příjmení je těžké rozhodnout, zda jde o jméno po
otci nebo o odvozeninu vlastního osobního jména. Historické doklady ukazují, že
oba případy jsou možné, druhý je však četnější. Je též skupina příjmení
z ženských křestních jmen, a to v základních podobách (Lidmila - 1390 Zdenco
dictus Lidmilla), z domáckých podob (Důraz Dorota), ze zdrobnělin (Ančička-
1531 od Mikuláše Ančičky kováře). Někdy dostávala takováto příjmení příznačně
mužské podoby, např . Zuzan, Zuzánek, Zuzaník, Zuzaňák. Tato příjmení
naznačují vztah k matce či manželce. Nejsou četná , ale také ne vzácná.
Osobní, tj. rodná a křestní jména se stávala příjmeními buď neobměněná
(Ambrož), či obměněná. Obměny byly vytvářeny ze začátku (1581 Zachariáš
jinak Zach) nebo z konce (1589 Ambrožovi, jinak Brožovi), zřídka ze středu
jména (Ton z Antonín, Landa z Mikolanda a to Mikuláš).
Někdy přistupuje k takovýmto podobám přípona -a (Havel-a z Havel, Bárt-a
1570 Bartoloměj jinak Bárta, Kub-a z Jakub).
z Bartoloměj-
Příjmení odvozených z osobních jmen souhláskovými příponami je řada typů:
-s: (Tom-s z Tom-áš); -is/ -ys (Tom-is z Tomáš, Vondr-ys z Ondra a to z Ondřej),
-es (Kubes z Ja-kub), -as (Kub-as z Ja-kub), -os (Mark-os z Marek), -us (Koub-us
z Ja-kub), -sa (Tomsa z Tomáš.- 1463 Tbomas dictus Tomsa sutor);
-š: (Pe-š z Pe-tr); -eš (Bureš z Burian - 1581 Burian jináč Bureš), -iš/ yš Qen-iš
z Jan- 1454 johannes Geniss dictus), -aš/ áš (Host-aš z Host-ivít, Host-islav), -oš
(Bartoš z Bart-oloměj - 1471 Bartholomeo sutori, Bartoss sutor ), -ušl -ouš (Vavr-uš
z Vavřinec- 1467 Laurentio alias Wawra Wawrussonis);
-ša: (Pe-ša z Petr- 1397 Petrus Kostelecz, 1418 Pessae dicti K.); i tato přípona
bývá rozšířena o samohlásku: -iša, -eša atd. -c: jen ve spojení se samohláskou: -ec
(Kub-ec z Jakub 1520jakub řečený Kubec), -ic (Peš-ic z Pech nebo Peš a to z etr);
- 13 -