D. Moldánova_Naše příjmení (2010)

historických reálií. Při průzkumu příjmení je velmi důležitá i etiologie, tj.
objevování příčin a důvodů , jež vedly ke vzniku toho kterého příjmení , proč to
které slovo se stalo něčí přezdívkou nebo proč z něho vzniklo příjmí, přízvisko.
K etiologickému zkoumání je nezbytné znát život a práci těch pokolení, za jejichž
života příslušné příjmí nebo příjmení vzniklo. Do příjmení se promítá svět staré
vesnice s její sociální strukturou i výrobními postupy a nástroji, které patří dávno
minulosti a tradiční řemesla , ale už vůbec ne svět techniky a sociálních vztahů 19.
a 20. století. Od doby, kdy se příjmení ustálila, uplynulo víc než 200 let, během
nichž vymizely ze života jevy, které provázely naše předky a naopak se staly
samozřejmostí věci a jevy, o kterých se našim předkům ani nesnilo. Svět velmi
dramaticky proměnil , ale příjmení tuto změnu nereflektují.
Faktorem, který nelze zanedbat, je neustálenost grafické podoby jazyka,
i komolení jmen, dané neporozuměním jejich etymologii, přeslechnutím či
špatným čtením někdy hraje roli i snaha po jejich " zušlechťování " . Lidé často
negramotní nevěděli , jak se jejich jméno píše, a jednotliví písaři mohli mít odlišný
způsob zápisu. Proto příslušníci jedné rodiny mohli být v matrice zapsáni různě.
Zde je už práce badatele zabývajícího se výkladem příjmení skutečně komplikovaná:
některá příjmení se podaří objasnit nahlédnutím do matrik, starých zápisů
o evidenci obyvatelstva na jednotlivých panstvích apod., ale jiná zůstanou
i nadále temná.
Frekvence příjmení . Příjmení , užívaných v České republice je víc než 65 000.
Za předpokladu , že by byla rovnoměrně rozdělena , mělo by jedno příjmení asi
250 nositelů. Víme, že tomu tak není: některá příjmení jsou obvyklá, vyskytují se
u mnoha rodin, jiná (a je jich velmi mnoho) jsou vzácná a udržují se jen
u potomků jednoho rodu. Čísla jsou velmi výmluvná: jen asi čtvrtinu evidovaných
příjmení (14780) má 50 a více mužských nositelů , stanovíme-li si hranici 500
mužských nositelú, zjistíme, že takových příjmení je už jen 1484. Víc než 1000
nositelů má 654 příjmení a 2000 nositelů má pouhých 265 příjmení.
Nejčastější české příjmení je Novák. Má analogii i v jiných jazycích: Neumann je
německý Novák, Newman anglický, Nowak polský ... Že je tolik Nováků, je
zpúsobeno tím, že novost byla prvním a výrazným rozlišovacím znakem člověka,
který přišel do uzavřeného kolektivu. Podnět takto označit člověka byl poměrně
častý. Totéž platí o příjmení Novotný, v tabulce četnosti na 2.-3. místě (a ovšem
i o méně četných příjmeních Nový, Nováček stejného významu). Dalším výrazným
rozlišujícím rysem byl společenský status označovaného člověka , daný např.
vztahem k vrchnosti. Od poddaných, kteří tvořili většinu vesnice, se lišil
svobodník: dostal příjmení Svoboda (v tabulce četnosti na 2.-3. místě). Stejně
výrazně se od člověka ze vsi, ze selské usedlosti, lišil člověk ze dvora, Dvořák
(4.-5. místo). Na Moravě toto příjmení bylo synonymem příjmení Svoboda.
Označovalo svobodného sedláka poddaného přímo králi. V tabulce nejčetnějších
příjmení najdeme i jméno Zeman, vyjadřující společenský status a označující
drobného šlechtice. Mezi nejčetnější příjmení patří i ta, která charakterizují
člověka podle zevnějšku přímo: Černý (toto příjmení má u nás i svůj německý
- 10-