D. Moldánova_Naše příjmení (2010)

Hábl - viz Habel; též z něm. nář. A Ha bel =
hlávka; Habla, Hablák
Habr - z názvu stromu; z MJ; Habrovec,
Habrovanský, Habrovec, Habřina, Habřinský
Habrda, Haberda -
(oslabené)
viz Habart; Habert
Háček- zdrob. příjm. i A Hák; z MJ; Hačka
(z nář. A hačka = odpad při drhnutí lnu,
pleva), Háčka, Háčko
Had - A had; přezdívka dlouhána; falešník;
středověký bořicí stroj; podle domov. znamení;
ze stč. sl. hadit = tupit; Hada,
Hádek, Hadinec, Hadík
Hadač - A hadač = ten, kdo předpovídá ,
hádá (budoucnost); Hadáček
Hadraba, Hadrava - A hadraba = kdo se
často hádá; otrhaný člově k ; z MJ Hadrava
u Nýrska; Hadrávek, Hadravský
Hadrbolec - 17. stol. v Tuháni opuštěné
místo Hadrbolovské; A hadrbolec = nedbalec;
snad z něm. sl. hadem = hádat se
a bolzen = tlouci: kdo se hádal a pral; snad
i z A handrbolec = přezdívka Němcúm na
Slovensku
Hafera - z něm. A Hafer = oves; Haferník
Hafner - z něm . A Hafner = hrnčíř ; Hafenrichter
Hahn - z n ěm. A Hahn = kohout
Hach, Hácha- z OJ začínajícího na Ha­
Hainz- 1311; z OJ Heinrich- viz tam- něm.
příp. -z; Haintz, Hainz(e)l (něm. zdrob.)
Hais, Hajs - ze střhn. příd. jm. heis = drsný,
špatný a heiz = horký; Hais(e)l, Haiser,
Haisl, Haislar, Haisler, Haisman, Haiš,
Haišman (z heiss, -ss čteno š), Haizl,
Haizler, Haizner, Hajšman, Hajžman
Háj -A háj = listnatý lesík, hájený les; z MJ
(9x Čechách); Hájek (14. nejčastější české
příjmení ; zdrob.; 1309 Bohuslaus Hagek;
též z A hájek = pastýř koní; u židú z OJ
Chajem), Hajčík, Hájič ( = polní hlídač) ,
Hájíček, Hajíček (zdrob z Hájič), Háji,
Hájka, Hajný, Hájovský, Hajský
Hajda- ze sl. haj dat = toulat se; též z něm. A
Heide = lada, neobdělaná púda, v řesov i š­
tě ; Hajdák, Hajdík
Hajduk - viz Hejduk; Hajducký, Hajduček ,
Hajdučík, Hajduch, Hajdůch, Hajdušek,
Hajdušík
Hajn, Hain - z O] Heinrich - viz tam:
z něm. A Hain = háj; Hajna, Hajnal,
Hajnala, Hajner (z MJ), Hajnyš
Hajšman - ze střh n. příd. jm. heiz = horký:
Hajžman
Haken - z O] Haganrich = Heinrich = pán
domu, vládce otčiny; něm. A Haken = hák;
plemenný býk; též z nadávky slepým
Hakl- z něm . A Hackel = sekerka; Haklička,
Haklík, Hakoš
Hál, Hala, Hála- z O] Havel - viz tam; též
ze stč. sl. h aJati = hlasitě se smát, později =
blekotat; místy A hala = hulvát; Hallý
(z ustrnulého 2. pádu), Hálek (ve Slezsku
= knedlík), Háleček, Halík (též z krkonoš.
nář. sl. halit = hlasitě se smát), Halák,
Halač (ve Slezsku též č l ověk s vyvalenýma
očima) , Haláč, Haláček, Halačka ,
Hal(l)ada, Haladík, Halánek, Halata,
Halátek, Halatka, Halátko, Halda, Haldek,
Haldina, Haleš
Halama- 1496 Blasii Halamae; A halama=
mladík; mamlas; sedlák; v příbramské hornické
mluvě nováček velké postavy; Halamásek,
Halamčák, Halámek, Halamíček
, Halamík, Halamka, Halámka
Halas - ze sl. halasit; z maď. A halasz =
rybář; Halásek, Halasník, Halász, Halaš,
Halaša, Halášek, Halaška (též = výrostek),
Halašta (též z valaš. nář. = křikloun)
Halbig, Halbich, Halbych - z něm. A
Halbing = púlgroš; Halbina
Hálek- z OJ Havel, zkr. Hal, Hál- viz tam;
též ze sl. halit; z nář. A = knedlík apod.
Halfar- slezské příjm. ze střhn . A hělfaere =
pomocník se slezskou změnou e > a; též
z Halbbauer = polosedlák, snad ironická
přezdívka; z O] Halifried; Halfer
Halík- viz Hal, Hál
Halíř - podle názvu drobné mince; halíř byl
peníz púvodně ražený ve švábském Halle;
Haléř (1384), Haller
Haller- z MJ Halle v krajinách s německým
obyvatelstvem
- 58-