D. Moldánova_Naše příjmení (2010)

(1581 Šebestián Záblatský, Jiříka Kováře syn ze Záblatí), domovního znamení
(1525 Jan od Žab-Jan Žába) či místa bydliště v obci (1585 Šimek pod Skalkou).
Podoba a fyzické i duševní vlastnosti čl ověka byly dalším zdrojem příjmí
a příjmení: buď pojmenované přímo (Černý, Veselý, Kučera , Pokorný, Skoupý),
nebo nepřímo, přeneseně (Růžička, Jedlička, Bejček, Volek). Podobně se
příjmími a příjmeními stávaly charakteristické slovní obraty, narážky na příhody ,
jejichž hrdinou (často nehrdinným) nositel byl (o jednom rodu Vyskočilů je
doloženo, že jeho praděd získal své jméno tím, že při hospodské rvačce vyskočil
oknem). Zejména tato příjmení mají výrazně expresívní charakter, ať už nositeli
lichotí nebo ho haní či zesměšňují.
Naše příjmení vznikala během několika století, od 14. do 18. století,
nejprve u šlechty, pak u měšťanů a u svobodných sedláků. Vývoj společnosti
a zdokonalování veřejné správy vyžadovaly přesnou evidenci osob: tato potřeba
vedla k ustalování příjmení. Po rozmanitých nábězích byla u nás dědičnost
a neměnnost příjmení uzákoněna r. 1780. Tehdy také dostali svá příjmení
i bezzemci a čeleď. Dnešní grafická podoba příjmení se datuje od poloviny 19.
století, kdy došlo k pravopisné reformě , která je základem moderního českého
pravopisu. Jen některá příjmení výjimečně udržují starou grafickou podobu
(Gerzabek =Jeřábek, Auředník = Úředník) nebo dodržují některé rysy bratrského
pravopisu (Zyma = Zima).
Staletý vývoj, jímž naše příjmení prošla, v nich zanechal své stopy: svou
podobou odrážejí nejen hláskoslovné, morfologické a lexikální změny, ale
i společenské změny v životě národa. Proto jsou mezi nimi nezřídka i taková,
která vznikla ze slov už po staletí neužívaných, protože označovala funkce
(Purkrábek = purkrabí, správce hradu, později panství) a věci (Ksás = renesanční
kalhotky), které z běžného života už dávno vymizely nebo svůj význam změnily
(Hrubý mělo původně význam velký). Také se udržela příjmení vzniklá
z křestních jmen, která dávno neužíváme a některá dokonce už ani neznáme,
a z odvozenin z osobních jmen, které se v novém jazyce netvoří Qaneba z Jan).
Jsou mezi nimi též archaismy hláskové (udržel- Udržal). Příjmení však nevznikala
jen ze slov a jejich podob spisovných: vznikala na celém území obývaném Čechy
a obráží i rozrůzněnost nářeční - jak lexikální (Grmela = kudla, starý nůž ;
přeneseně nešika), tak tvaroslovnou a hláskoslovnou (Luža); vznikala i ze slov
slangových (Kolmistr měl ve staročeské huti na starosti uhlí).
Významu příjmení ze zapomenutých slov porozumíme, nahlédneme-li do
slovníků starého jazyka a do knih kulturně historických, do dějin techniky i do
starých literárních děl. Podobně může klíč k pochopení významu příjmení přinést
studium nářečí a řemeslnických slangů. Jindy se dopídíme významu slova,
z něhož příjmení vznikala, až etymologickým rozborem, objasněním jeho
souvislosti s ostatní slovní zásobou. Některá příjmení můžeme vyložit několika
způsoby, podle toho, kde a kdy vznikala. Výklady nejsou vždy stejně průkazné:
často se musíme spokojit jen s dohady, ovšem dohady opřenými o znalosti vývoje
jazyka, hláskoslovných změn, kterými procházel, ale i historických a kulturně
- 9-