D. Moldánova_Naše příjmení (2010)

jméno (OJ). Osobní jméno bylo dlouho jediným nebo alespoň hlavním označením
osoby; ještě v 18. století bývaly seznamy osob pořádány podle něho. Jestliže se
potom v souvislém textu opakovalo pojmenování osoby několikrát , příjmení se
objevilo jen při první zmínce; v dalších případech byla označována jen osobním
jménem (1585 Vít Regat- Majdalena, jmenovaného Víta matka).
Dědičná příjmení se u nás vyvíjela postupně z nedědičných příjmí (přízvisek),
kterými se rozlišovali lidé stejného jména v obci nebo v jiném kolektivu. Samo
slovo příjmení dodnes naznačuje druhotný vztah k osobnímu jménu, stálo jen "při
jméně " a doplňovalo je. Nabývalo významu teprve ve chvíli, kdy označení
osobním jménem nestačilo k přesnému odlišení osob. Soubor osobních jmen
užívaných v příslušném kolektivu byl nevelký. Opakovalo se jich vlastně jen
několik. Jejich nositelé se proto odlišovali často roz ličnými domáckými (hypokoristickými)
podobami svého jména. Pro ilustraci uveďme varianty jména Jan:
1567 jan jinak Janoušek šenkýř
1529 Janovi řečenémujanák
1454 johannes Geniss dictus
1499 ]an ]enišek
1490 Jan či ]a nota literát
143 1 erg a Johannem jantásek
1579 Janovi jinak jankovi v Chuchlíku
1453 Johan ni sutori dieto ]ech
1421 johannes dictijess
1551 janjinakjíša, kovář
Jindy se jmenovci rozlišovali označením otce Qanův , Vítův, Jakubův) a téžpodstatně
řidčeji - označením matky nebo manželky (Manďák, Haničinec apod.).
Není třeba zdů razňovat, že každá generace mohla být označována jiným příjmím
(1456]an Turek, syn někdy Václavuov, Chalupa řečeného), nebo že jeden č l ověk
mohl mít příjmí několik.
Hlavně označení podle otce (1676 jan Martinův) vedlo k dědičnosti příjmí
a vzniku příjmení (Martinů , později i Martin). Někdy se dědičná jména u rodů
udržela přes několik generací, ale také se mohly podoby mě nit už za života
jednoho nositele (1416 Wanyek Piknosy tj. s malým, špičatým nosem, 1434
Wankonis Piknosek, 1436 Wenceslai Pikus, 1436 Wanconis Piknae). Mnohdy se
příjmení drželo, snad vlivem urbářů , tj. knih, do nichž vrchnosti zapisovaly
majetek a povinnosti poddaných, spíše na dvorci a na domě než na rodě (1653
Jakub Skuhráček - jmenoval se původnějakub Plocek- přiženil se k dceři Václava
Skuhráčka); pamětníci ještě pamatují, že se donedávna na vesnicích rozlišovalo,
jak komu říkají podle usedlosti a jak se píše. Ve městech bylo bližší, diferencující
označení člověka j eště důležitější než na vsi, protože na poměrně malé ploše žilo
více lidí. Poněvadž se m ěstští obyvatelé víc než vesničané od sebe lišili
zaměstnáním a původem z různých míst, vystupovala do popředí jako diferencující
pojmenování označení podle řemesel (1546 Mikuláš Platnýř), místa původu
- 8-