D. Moldánova_Naše příjmení (2010)

dík, Benedka, Beneš ( 1146-48 Beness;
13 78 Beneschonis grubnik; 1383 Benedycht
K1'upnik, 1379-82jan dictus Beness; na 18.
místě mezi našimi n e jč astě j šími příjm eními;
hanác. n ář. A beneš = malá buchta, druh
ko l áče; u židú překlad OJ Baruch), Benešík,
Benš (zánik -e-; n ěkdy analogií pohyblivého
-e), Beneška, Beneši (něm.
zdrob.), Benház (spíše z OJ Benharr <
Bernard nebo z Beinhard; něm. nář. A =
řez ník); Benen, Benic, Beník (1186 Benik
nobilis), Beníček, Beniš, Beníšek, Beníško,
Benš, Benys,Benýš, Benýšek
Bern, Bém - z n ěmecké ho oz načení Čech a
(Bohm)
Ber- z stněm. OJ Bernard: bero = medvěd,
han = sila nebo ze slovanského OJ Berislav,
Berivoj; A ber = název zrniny, n ěkde
hrachu; n ěm. A Bar = medvěd: 1583
Markovi Berovi jináč Nedvědovi; Bera
(u Loun A béra = šiška jehli čn atých stromú),
Berák, Berdych(?), Berenda, Bercha (spíše
z něm. OJ Berchtold = skvě lý vládce),
Berk(?), Berka (1477 Bernard Fečený Berka;
též A berka = lu pič ; nář. = veš), Berčík
(zdrob. jm. Berka; též z A berčí = výběrčí
danO, Berousek, Beroušek, Beršík
Beran - 70. n ejčastě j ší české příjme ní ; z A; pře ­
zdívka protestantu, tvrdošíjně lpícúnu na své víře;
přezdívk a paličáku; Beránek (90. n ejčastějš
í české příjmenO zdrob. označuje člověka
mún ého a pokomého; Beranovský, Beranský
Bern- z OJ Bernhard; Bernáček , Bernačík ,
Bernas, Bernásek, Bernášek (1386 Bernass,
1409 Bernassconis), Bernacký, Benhart
(di s imila čn ím zánikem přesmykem
z Bernharr), Bernardin
Bernhard - stněm . OJ: bero = m ed vě d , han
= tvrdý, silný, statečný; Bernhart, Bernhardt,
Bernart, Bernard, Bernardy (lat.
2. pád); s disimi l ačním zánikem: Bernad,
Bernat, Bernáth; s disimilací r > 1: Bernald,
Bernáld, deformované: Berhart
Besperát, Bezperát- zkomolené lat. desperát
= zoufalec; nář. laš. A bezperáctví
rozpustilost; na Tě š ínsku A bezperák =
n ičemn ý, drzý č lověk
Besta, Bešta- z OJ Šebestián, lat. Sebastianus
= obyvatel m ěsta Sebasty; Bestiánek,
Bešťák (spíše z MJ B ěštín u Hořov i c)
Beták, Běták , Beťák- z dom. podoby OJ
Alžběta a to z hebr. Elíšébah = bohu
zasvěcen á; muž č i syn A l žběty; Bětík,
Betinec, Bětuňák
Beyer apod. - viz Bajer
Bez - A bez = název keře ; Beza, Béza,
Bezák, Bezek, Bezeg (deformované), Bezík,
Bezina; příjmení složená z čás tice bez­
+ příd. jm.; vesm ěs se jedná pú vo dně
o přezdívky vyjadř ující nějaký nedostatek:
Bezcný, Bezectný, Bezemek, Bezchleba,
Bezkočka, Bezloja, Beznosek, Beznoska
( 1524 Klímou Beznoskem), Bezoušek, Bezouška,
Bezpalec, Bezrouk Bezruč, Bezručka
(1469 Tbomae Bezruczkae, 1470
Thomas Ruczka), Bezúch, Bezucha, Bezouška,
Bezušek,Bezoušek, Bezvoda
Bezděk - z příslovce bezděky = bez úmyslu,
nedobrovolně ; Bezděka, Bezděčka, Bezdíček,
Bezdička, Bezděčný , Bezděcký
(1576 j an Bezděcký z Bezděčí hory; také
z MJ Be zděčí a Bezděčín) , Bezděkovský
(z MJ Bezděko v, Bezděkove c)
Bica, Bíca- patrně z OJ Vincenc s disimi lač ­
ním zánikem prvnil1o -n- a změ nou V > B;
Bican, Bičan, Bicek (1397 Biczek), Bicenc
(deformované), Bicera
Bičík - z A; Bičiště (A = násada k bi č i ;
pře zdívka kočímu, též štíhlému č lověku
apod.)
Bidlo, Bidlák, Bidlas - z A bidlo; přezdívka
dlouhému štíhlému č lověku
Bíl- 1400 Mixiconis Beyl, 1403 M. Albi; jm.
tvar příd. jm. bilý - viz i heslo Bě l ; Bíla,
Bílek (84. nej čas t ější české příjm e n O , Bílý,
Bílko,Bílko, Bílík, Bílík
Biel- jako p ředc h ozí, ale n ěm. pravop. nebo
= Bel, psáno starším pravop.; někdy z bavorského
č i saského MJ Biehlau nebo
dolnoslezského Biehla; Bielík, Bielík, Biely,
Bielka, Bielek (1396 j oh. dictus Bielek),
Bielko, Bielich
Bím - n ěm . n ář. za Bohm = Čec h ; Bíma,
Bímka, Bíman,Bímon
Bína - z OJ Benedikt- viz Ben; e zdlouženo
a pak zúženo v í; Binka (í zkr.), Binko,
Binek, Biník
Binar- z něm. A Biener, Bienert = vče l a ř; též
Piner (vlivem výslovnosti)
- 31-