D. Moldánova_Naše příjmení (2010)
Dobravá Moldánová Dobravá Moldánová
Narážejí zřejmě , podobně jako větná příjmení , na nějakou charakteristickou činnos t či příhodu (Vyskočil, Navrátil, Spal, Rozsypal, Roztočil , Koupil). Příjmení z příčestí minulého činného splynula s příjmeními ze stejně zakončených jmen činitelských a ztratila význam minulosti (Hrabal, Snítil) Vedle typu zakončeného příponou -1 jsou typy s příponou -la (Stavěla) a -lo (Vočadlo). Příjmení tohoto typu se vyskytují také jako zdrobněliny (Drobílek). Někdy z příčestí minulého činného vzniklo přídavné jméno (Nejedlý) a další odvozeniny z něj s příponou -ík (Nejedlík). Jiných odvozenin je málo: s příponou -as (Mrklas), -ec (Schánělec) , -ák (Hradilák), -ka (Drobílka). Z přítomného času sloves jsou jen ojedinělá příjmení jednoslovná (Nepovím) a větná (Vítámvás, Vosipivo). Častější jsou příjmení z rozkazovacího způsobu prostého (Vosol) nebo z rozkazovacího zpúsobu ve spojení s předmětem (Osolsobě) . Z vazby pij vodu vzniklo příjmení Pivoda. Podobně tomu bylo v rozkazovacích větách s 5. pádem (nepij, Machu - Nepimach; babo raď - Babyrád). Jiným typem příjmení z rozkazovacího zpúsobu je spojení s přís l ovečným určením (Skočdopole , Nechojdomová). Byl-li tu předmět svým tvarem odchylný od obvyklých typú sk l oňová ní , přizpúsobil se obvyklým typúm. Příjmení vznikala i z příčestí trpného (Kut, Ohnut, zdrobně lina Ohnútek). Z nich jsou odvozena i další příjmení příponou -a (Kuta) a jejich zdrobněliny (Spálenka). Jako příjmení se vyskytují též složené tvary shodné s přídavným jménem (Kutý, Spálený). Jsou i příjmení se základů sloves (Couf -couvati, Vyhlíd). Někdy končí na -a, které je buď kmenové (Kokta z koktat), nebo je příponou (Hovora z hovořit). Takto utvořená příjmení mají i zdrobněliny (Hovorka). V jiných odvozeninách jsou časté přípony -ek (P l aček) , -ík (Durdík), -ák (Čihák), -áč (K l ofáč) , - ač (Šťourač) , - ačka (Klapačka) , -s (Tlachsa, Durdis, Mrkos, Mrkous), -š (Vrtiš, Vrtiška), -ch (M l čoch , M l čoušek) ; dále se vyskytují přípony -ec (Náborec), -ha (Kokrha), -ta (Kypta), -át (Klofát), -ota (Drmota), -aut (Drbout), -na (Tlachna), -ina (Zaplatina), -ěna (Kypěna) , -an (Kulhan); přípona -an bývá též rozšířena o -da (Klofanda); -áň (Vrzáň) , -oň (Lizoň) , -oun (Krhoun); -r (Brebera, Kokora, Paďour) , přípona obsahující -r bývá, j eště rozšířena o -da (Breburda); -1- (Švihla, Švihel, zdrob. Švihlík, Dlabola, Čihu l a , Šikula), -v (Dojiva, Křikava). Někdy takové příjmení nevzniklo přímo odvozením ze slovesa, nýbrž z hotového činite l ského jména. Příj mení z nesklonných slov se vyvinula z přezdívek. Patrně mají základ v oblíbeném rčení nebo v užití slova v místě neběžného. Jsou z příslovcí , částic a spojek (Tenkrát, Šak, Zajista, Lacino, Prej, Zouplna, Tedáček) , z citoslovcí (Cvak, Prsk, Řach, Tydlidát). Zajímavou skupinu příjmení tvoří příjmení ze slov cizího původu. Nejsou českou zvláštností, vyskytují se všude tam, kde se stýkají různé národní jazyky. Platí to o Polsku, kde najdeme mnoho příjmení cizího, zejména německého púvodu, Francouzi, zejména ve východní části státu, mívají příjmení německého původ u: Schneider, Wendel, Mittelhauser, Weygand, Blum, Langweil, Lebel (z Lobe!). Většinou jde o potomky - někdy dost vzdálené - francouzských matek - 22 -
a otců německé h o (alsaského) původu žijících ve francouzském prostředí . Vedle příjmení německé ho púvodu se u Francouzů vyskytují i přímení it a l~k á (Zola , Gambetta), špa nělská (d'Hérédia), baskická (Ibarnegaray), · bretaňská (Renan, Rohan), vlámská. Také mezi n ěmeckými příjmeními je mnoho takových, která mají ve svém základu slova n e n ěmecká , zejména slovanská: polská (Stefani ak, Chodowiecki, Zarncke = Czarny - příjme ní polského původu jsou zejména če rná v Porýní-Vestfálsku), lužickosrbská (Schirach, Andrich, Antrack - bývají často překládána ), chorvatská (Kowatschitsch) a česká (Peschke, Musil , Kufal = Koval, Kokoschka, Porsche = Boreš). Čes ká příjmení jsou velmi čas tá ve Vídni, kde se podle rakouských badatelú v roce 1965 vyskytovalo víc než 14 000 příjm e ní české ho pů vodu u 200 000 domácností. Slovanská příjme ní jsou v n ěmeckém jazykovém prostředí pravo pi s ně přizp ůsobe n a němč in ě a v rů zném stupni poněmčena. Ně které jazyky se snaží tato př íj mení odstranit: v tom směru jsou zajímavé poměry u Maďarů. Dost známých maďarských osobností m ě lo příjmení slovanská (Kossuth, Prochaszka, Stancsics), a zejména německá (Semmelweis, Weckerle). U těc hto našich so u sedů byla silná tendence ne maďarsk á příjmení přeložit nebo jinak přizpů sob it : syn Hruzové a P etroviče se stal Petbfym, Knéipfelmacher Géimbéisem, Pehm Mindszentym. Také u nás se vyskytují příjmení utvoře n á z cizího základu: francouzská (Le Breux, Davignon, Buteau, Dezort), zejména u potomků panských s lu žebníků (kuchařů , u č ite lů tance, francouzštiny apod.) č i též kolonistů (na Čejči); italská po kupcích, stavebních specialistech (národní jméno Vlach se stalo v 16. stol. u nás ynonymem slova zedník), kominících (Demartini, Degiorgi) a dalších řemeslnících (Bally, Spadoni, Bulgari, Calma- u mladší generace psáno Kalma - , Venutiu mladší generace psáno Venuta - , Chittusi, Stretti, Ugge). V nové době k nám pronikají i jména ruská, ukrajinská, polská, ale i příjmení orientální. Ta při cházejí již stabilizovaná a v čes kém prostředí se nemění. Existuje jakási množina příjme ní , která můžeme označit jako středoevropská: najdeme je v Čec h ác h a na Moravě , na Slovensku, v Německu a v Rakousku, ,. Polsku a také v komunitách židovských, promítají se do nich jazykové prvky tohoto rúznorodého společenství. Je to zřejmé nejen při pohledu na repertoár českých příjmení , ale n apř. i p ři pohledu do vídeňs ké ho telefonního seznamu. Ješ tě zřejměj ší je to při listování rozsáhlým Slovníkem amerických příjmení (Dictionary of American Family Names, Oxford University Press, 2002), jehož a utoři nejsou zatíženi evropskými národnostními resentimenty. Ukazuje se tu, jak j ou k nerozlišení promíchána n ěkterá příjme ní českého , slovenského a polského původu , kdy je jen obtížné rozhodnout, zda základ příjmení pochází z českých (moravských a slezských) dia l ektů nebo ze sousedních jazykových oblastí Polska č i Slovenska, jak lze jen těžko odlišit příjme ní německé h o jazykového původu obvyklá u Čechú od těch , která se vyskytuji v německy mluvících zemích ale i v Polsku a jak se prolínají s příjmeními z jiddiš u rodin s židovskými předky. Spo l ečné víc než sedmdesátileté soužití Čechů a Slováků v jednom státě a zejména migrace ze Slovenska do Čec h po rozdělení republiky se promítly do repertoáru českých příjmení. Proti Benešovu souboru, ktetý byl základem - 23-
- Page 1 and 2: ) t( i F 1 < ) • f f. . ".../ l I
- Page 3 and 4: i nářečí, slov a termínů odbo
- Page 5 and 6: (1581 Šebestián Záblatský, Jiř
- Page 7 and 8: Tabulka nejčetnějších českých
- Page 9 and 10: V našich příjmeních se vedle p
- Page 11 and 12: -ta: přistupuje k částem slov (V
- Page 13 and 14: vykládat ze dvou i více MJ (např
- Page 15 and 16: Vápeník), potravinářů (Masař,
- Page 17: Poupě, Růžička, Fiala, Konvalin
- Page 21 and 22: které označovaly. V příjmeních
- Page 23 and 24: A Abel, Ábel, - z hebrejského A h
- Page 25 and 26: Balabán, Balaban - z tatarského A
- Page 27 and 28: dík, Benedka, Beneš ( 1146-48 Ben
- Page 29 and 30: řík (1403), Bořen (1402 Borzen d
- Page 31 and 32: č lověk) , Bubíř ; rez z s třh
- Page 33 and 34: Calda, Calta - 1399 Bušek 1'ečen
- Page 35 and 36: Čáp , Čápa - A čá p = pták;
- Page 37 and 38: Čump(e)l- patrně z něm . Schombe
- Page 39 and 40: Dobrovský - příd. jm. z MJ Dobro
- Page 41 and 42: žaludek přežvýkavcú ; tkanina;
- Page 43 and 44: (agi = hrot m e č e) nebo jejich o
- Page 45 and 46: Farník - A farník = přís luše
- Page 47 and 48: fívek - viz Fibich Flajšman - z n
- Page 49 and 50: Frenkel- viz Frankel Freumut, Fremu
- Page 51 and 52: fiiirtner, Gartner- z n ě m. A= za
- Page 53 and 54: Gn>s, Gross, Groz, Grose - něm. p
- Page 55 and 56: Bal(l)ík - z něm. A Hal bing = p
- Page 57 and 58: Hauser- starým pravop. Houser; z M
- Page 59 and 60: Herb- p a trn ě z n ě m . p říd
- Page 61 and 62: Hnik, Hnyk - ze sl. hníkat = ječe
- Page 63 and 64: Hon - z OJ Johannes; Hón, Hond.l,
- Page 65 and 66: Brach (1390), Hrách - A hrách; Hr
- Page 67 and 68: - A husa; podle domov. znamení; .m
Narážejí zřejmě , podobně jako větná <strong>příjmení</strong> , na nějakou charakteristickou<br />
činnos t či příhodu (Vyskočil, Navrátil, Spal, Rozsypal, Roztočil , Koupil). Příjmení<br />
z příčestí minulého činného splynula s <strong>příjmení</strong>mi ze stejně zakončených jmen<br />
činitelských a ztratila význam minulosti (Hrabal, Snítil) Vedle typu zakončeného<br />
příponou -1 jsou typy s příponou -la (Stavěla) a -lo (Vočadlo). Příjmení tohoto<br />
typu se vyskytují také jako zdrobněliny (Drobílek). Někdy z příčestí minulého<br />
činného vzniklo přídavné jméno (Nejedlý) a další odvozeniny z něj s příponou -ík<br />
(Nejedlík). Jiných odvozenin je málo: s příponou -as (Mrklas), -ec (Schánělec) , -ák<br />
(Hradilák), -ka (Drobílka).<br />
Z přítomného času sloves jsou jen ojedinělá <strong>příjmení</strong> jednoslovná (Nepovím)<br />
a větná (Vítámvás, Vosipivo). Častější jsou <strong>příjmení</strong> z rozkazovacího způsobu<br />
prostého (Vosol) nebo z rozkazovacího zpúsobu ve spojení s předmětem<br />
(Osolsobě) . Z vazby pij vodu vzniklo <strong>příjmení</strong> Pivoda. Podobně tomu bylo<br />
v rozkazovacích větách s 5. pádem (nepij, Machu - Nepimach; babo raď -<br />
Babyrád). Jiným typem <strong>příjmení</strong> z rozkazovacího zpúsobu je spojení s přís l ovečným<br />
určením (Skočdopole , Nechojdomová). Byl-li tu předmět svým tvarem odchylný<br />
od obvyklých typú sk l oňová ní , přizpúsobil se obvyklým typúm.<br />
Příjmení vznikala i z příčestí trpného (Kut, Ohnut, zdrobně lina Ohnútek).<br />
Z nich jsou odvozena i další <strong>příjmení</strong> příponou -a (Kuta) a jejich zdrobněliny<br />
(Spálenka). Jako <strong>příjmení</strong> se vyskytují též složené tvary shodné s přídavným<br />
jménem (Kutý, Spálený). Jsou i <strong>příjmení</strong> se základů sloves (Couf -couvati, Vyhlíd).<br />
Někdy končí na -a, které je buď kmenové (Kokta z koktat), nebo je příponou<br />
(Hovora z hovořit). Takto utvořená <strong>příjmení</strong> mají i zdrobněliny (Hovorka).<br />
V jiných odvozeninách jsou časté přípony -ek (P l aček) , -ík (Durdík), -ák (Čihák),<br />
-áč (K l ofáč) , - ač (Šťourač) , - ačka (Klapačka) , -s (Tlachsa, Durdis, Mrkos, Mrkous),<br />
-š (Vrtiš, Vrtiška), -ch (M l čoch , M l čoušek) ; dále se vyskytují přípony -ec<br />
(Náborec), -ha (Kokrha), -ta (Kypta), -át (Klofát), -ota (Drmota), -aut (Drbout), -na<br />
(Tlachna), -ina (Zaplatina), -ěna (Kypěna) , -an (Kulhan); přípona -an bývá též<br />
rozšířena o -da (Klofanda); -áň (Vrzáň) , -oň (Lizoň) , -oun (Krhoun); -r (Brebera,<br />
Kokora, Paďour) , přípona obsahující -r bývá, j eště rozšířena o -da (Breburda); -1-<br />
(Švihla, Švihel, zdrob. Švihlík, Dlabola, Čihu l a , Šikula), -v (Dojiva, Křikava).<br />
Někdy takové <strong>příjmení</strong> nevzniklo přímo odvozením ze slovesa, nýbrž z hotového<br />
činite l ského jména.<br />
Příj mení z nesklonných slov se vyvinula z přezdívek. Patrně mají základ<br />
v oblíbeném rčení nebo v užití slova v místě neběžného. Jsou z příslovcí , částic<br />
a spojek (Tenkrát, Šak, Zajista, Lacino, Prej, Zouplna, Tedáček) , z citoslovcí<br />
(Cvak, Prsk, Řach, Tydlidát).<br />
Zajímavou skupinu <strong>příjmení</strong> tvoří <strong>příjmení</strong> ze slov cizího původu. Nejsou<br />
českou zvláštností, vyskytují se všude tam, kde se stýkají různé národní jazyky.<br />
Platí to o Polsku, kde najdeme mnoho <strong>příjmení</strong> cizího, zejména německého<br />
púvodu, Francouzi, zejména ve východní části státu, mívají <strong>příjmení</strong> německého<br />
původ u: Schneider, Wendel, Mittelhauser, Weygand, Blum, Langweil, Lebel<br />
(z Lobe!). Většinou jde o potomky - někdy dost vzdálené - francouzských matek<br />
- 22 -
Change language