D. Moldánova_Naše příjmení (2010)

Poupě, Růžička, Fiala, Konvalinka), voňavých rostlin (Balšán, Muskat, Rozmarin),
domácího koření (Anýz, Koliandr, Šafránek, Chmel, Libíček) , zeleniny (Křenek ,
Česnek , Cibulka, Salát, Řepa, Petrželka, Vokurka), textilních rostlin (Konopa,
Lněníček) , obilí (Zrno, Žitko, Pšenička , Ječmínek , Oves), luštěnin (Hrášek, Babík,
Čoček), olejnatých plodin (Semenec, Makoň , Hořčička) , plevele (Stoklasa,
Koukolík), lesních plodů (Jahoda, Malina, Šípek, Žalud, Bukvička), hub (Hubka,
Klouzek, Pečírka, Smrž) a z částí rostlin (Lusk, Makovička, Košťálek , Slupka,
Stýblo, Klásek), drobných dřevin (Křovina , Brslen, Jalovec, Kalina, Střemcha ,
Trnka, Břečťan), stromů lesních (Jedlička , Lípa , Dub, Bouček , Jabůrek), ovocných
(Švestka, Slíva, Hruška, Vořech) a jejich částí (Ratolístka, Haluza, Suk, Puček , List,
Kůrka, Lýko, Smola, Kořínek, Pařízek) , z názvů nezpracovaného nebo jen
částečně zpracovaného dřeva (Dřevo , Poleno, Prkna, Špalíček , Dračka). Mezi
příjmeními jsou i příjmení vzniklá z názvosloví přírody neživé: z názvů nerostů
(Kámen, Křemen, Křišťál , Rubín), atmosférických jevů (Duha, Vítr, Pára, Mráček,
Rosa, Snížek, Nečas , Hromek, Chlad, Mráz) a nebeských těles (Hvězda , Měsíček,
Slunečko) .
Stalo-li se obecné podstatné jméno ženského či středního rodu příjmením ,
došlo k charakteristickým změnám. Většinou nabývá mužského zakončení (kapka
- Kapek, udice Udic, koleno -Kolen) a skloňuje se podle mužských vzorů. Mívá
i jiné zdrobněliny (k příjmení Bába je zdrobnělina Babek a Babík). Podstatná
jména středního rodu jako příjmení měnívají příponu -o v -a (kladivo - Kladiva),
některá mužská podstatná jména přijímají tuto příponu (červ - Červa). Někdy
přechází 5. pád do funkce 1. pádu (Vomáčko) . Pomnožná podstatná jména jako
příjmení dostávají tvar čísla jednotného (pomeje- Pomej).
Příjmení vzniklá z obecných podstatných jmen přijímají přípony obvyklé
u domáckých podob rodných jmen, a to přípony obsahující souhlásku -s (Hrbas,
Hlavsa), -š (Soviš, Hlavoš, Listoš), -ch (Mydloch, Děduch , Tlamicha), -t (Plšat,
Sněhota) , -d (Sajda, Babinda), -n (Pihan, Pytloun, Zubina), -r (Hnáter, Dědourek,
Pihera), -1 (Zimel, Hubál, Vokal, Babula). Spadá sem mnoho odvozenin
s příponou -ák (Březák) a jejich zdrobnělin (Škodáček). ·
Skloňováním se příjmení utvořená z apelativ původně nelišila od regulérních
vzorů , ale časem se vyvinuly rozdíly (o srdci - o Srdcoví, od smrti- od Smrta).
Zejména přešla k perspektivnějšímu typu skloňování (bez tykve - bez Tykvy, bez
křemene - bez Křemena) . Při skloňování příjmení se neměnívá kvantita (mráz,
mrazu - Mráz, Mráze, kámen, kamene - Kámen, od Kámena) a ukazuje se
tendence zanedbávat pohyblivost -e-: pohyblivé -e- se více udržuje v nářečí než
v obecné a spisovné češtině .
Zvláštní skupinou jsou poměrně vzácná příjmí a příjmení z celých vět
s minulým časem sloves (Drahokoupil, Potměšil , Přecechtěl , Rozšlapil, Stojespal,
Zlámaljelito, Ontověděl , Snědldítětikaši , Nasralvhrnec). Tato příjmení považuje
Pavel Eisner za charakteristicky česká a cítí v nich právem zkoncentrovanou
anekdotu. Někdy se z takových vět stalo příjmím a pak příjmením jen sloveso. Je
to skupina velmi produktivní, ale tato příjmení nernívají příliš vysokou frekvenci,
což naznačuje , že většina z nich se drží v jednom rozrodu se společným předkem .
- 21 -