D. Moldánova_Naše příjmení (2010)

a posléze příjmením , mohl dostat nejen ten, kdo měl hebkou, svěží pleť , ale i kdo
měl jemné způsoby.
Přídavná jména se jako příjmení vyskytují ve jmenném tvaru (Křepek, Krch),
většinou ale ve tvaru složeném (Veselý). Odvozeniny se shodují tvořením
s odvozeninami z 0]: jsou ze zkrácenin ( erud z nerudný) a z jejich zdrobnělin
(Hobzek, Hobzík z hobezný = hojný, bohatý), z odvozenin s příponou -a (Hobza
z hobezný, Neruda z nerudný, Zelena ze zelený). U příjmení z přídavných jmen se
vyskytují přípony se souhláskami -s (Holas z holý, Malásek z malý), -š (Hrubeš,
Hruboš z hrubý, Malouš z malý), -ch (Modrach, Modroch z modtý), -c (Peknice
z pěkný , Hrubec z hrubý- též z podstatného jména), - č (Maláč z malý, Bradáč
z bradatý též z podstatného jména), -k (Holík z holý, Menšík z menší = 2. stupeň
přídavného jména malý, Málek, Malák z malý). I ostatní přípony, které jsme
poznali u odvozenin z OJ a MJ, se tu vyskytují.
Podobně jako přídavná jména stávala se příjmeními i podstatná jména
charakterizující člověka , označující části těla , zejména části těla nápadné
a odchylné od normálu (Hlava, Kotrba, Nosák, Ouško, Očko, Huba, Brada, Hnát,
Nožička , Koleno, Ručka , Bříško , Hrma), též názvy tělesných i duševních vlastností
(Rozum, Žert, Nepokoj, Sváda, Pleticha, Smysl, Trampota, Láska, Naděje, Pýcha),
stejně jako z podstatných jmen vyjadřujících dojmy a vjemy lidských smyslů (Hlas,
Řmot, Lomoz, Skřek , Sten, Ticho, Puch, Krása, Nádhera, Špína, Hlad, Lahoda).
Výrazně metaforický význam si dodnes uchovala zejména příjmení tvořená
z obecných jmen nebo z osobních jmen s přívlastkem shodným (Suchařípa,
Kozibrádka, Malypetr); někdy se přeměnila ve složeniny vlastní (Suchochleb). Ve
složeninách ztrácívá přídavné jméno délku přípony.
Příjmeními se stala i slova, která značí věk a vzrůst (Dítě , Roček , Robek, Hoch,
Pacholík, Jinoch, Vejrostek) a příbuzenské vztahy (Rodič, Babuška, Děd , Stařeček ,
Otec, Tátovský, Matička , Synek, Pastorek, Schovanec, Ujčík). Místo bydliště
naznačují nejen příjmení tvořená z MJ, jak jsme ukázali výše, ale uplatňují se tu
i apelativa: Štěpnička , Palouček , Potúček , Koutný, někdy v předložkovém pádě
(Ulip, Zápotocký, Zárožeň =kdo bydlel za sousedem jménem Rožeň).
Velkou skupinu tvoří příjmení z názvů sociálních skupin, vyjadřující sociální
statut nositele (Měšťan , Sedlák, Láník, Čtvrtník , Chalupník, Poddaný, Svobodník,
Dvořák, Zeman, Hrabě, Kníže, Biskup, Probošt, Kaplan ...), jeho zaměstnání
(Pasák, Stádník, Bača, Koňák , Volák, Vinař , Chme l ař, Mysliveček , Hajný, Rybařík,
Ptáčník) , funkce a úřady (Starosta, Rychtář, Fojt, Kanclíř , Regent, Vladař, Úředník ,
Písař, Šafář) , jsou příjmení z rozličných označení vojenských osob, a to nejen
podle hodnosti (Voják, Dráb, Střeleček , Dragoun, Kaprálek, Fendrych, Jenerál),
ale i podle velitele, pod nímž voják kdysi sloužil (Tampír z Dampierre, Lagron z La
Corona).
Velmi rozmanitá jsou příjmení z názvů řemesel zpracujících kovy (Kovář,
Zámečník, Kasař , Mečíř , Klempíř , Zvonař) , dřevo (Tesař , Truhlář , Kolář, Bednář ,
Soustružník, Korbelář), podle výrobců a zpracovatelů látek (Tkadlec, Soukeník,
Postřihač, Valchář, KrejčO , pracovníků s kůžemi a usněmi (Koželuh, Švec, Sedlář,
Tobolář) , odborníkú zabývajících se kamenem a zeminami (Lamač , Cihlář, Sklář ,
- 18-