D. Moldánova_Naše příjmení (2010)

án zaniklo -e, jako tomu bývá v německých jménech na -el); -il Qaros-il z Jaroslav),
-ol (Mat-ol z Mat-ěj nebo Mat-ouš), -ul (Hod-ul z Hodislav), -la (Pa-la z Pa-vel
- 1409 erga Palam alias Paulum sutorem; s. = švec); bývá též ve spojení se
samohláskou: -ala (Kob-ala z Ja-kob), -ela (Kub-ela z Ja-kub), -ola (Pav-ola z Pavel),
-ula (Vac-ula z Váca a to z Václav- 1433 Wenceslao dieto Waculae);
-le: rovněž jako předešlá přípona ve spojení se samohláskami: -ále (Kubále
z Ja-kub), -ele (Kub-ele z Jakub), -ule (Pet-ule z Pet-r);
-ba: příjmení obsahující příponu -ba vyskytují se zřídka : častěji v podobě se
samohláskou: -aba (Šal-aba z Šal-amoun), -eba Qan-eba z Jan), -iba (Kul-iba z Mikul-áš);
-va: co bylo řečeno o příponě -ba, platí i o příponách obsahujících -va (Sal-va
patrně ze Sal-amon), -ava (Peš-ava z Peš nebo Peša a ta z Petr);
-ma: příjmení Hal-ama je patrně další odvozeninou jména Hála z Havel;
-o: u některých příjmení takto zakončených jde o ustrnulý 5. pád (Kubo
z Kuba), u jiných o první část jmen Qaro někdy z Jaro-slav, Kriso z Chryso-stom);
-y: jména takto zakončená jsou z ustrnulého 2. pádu Qury z Jura); někdy, jako
je tomu např . u příjmení Vašatý (z Vašata), se -y prodloužilo vlivem přídavných
jmen;
-e: na konci příjmení jako Kube vzniklo -e spíše z -a vlivem německým než
ustrnutím 5. pádu příjmení zakončeného souhláskou (zde Kub).
Další velkou a rozmanitou skupinu českých příjmení tvoří příjmení z místních
jmen (MJ). Označovat člověka podle místa jeho původu či majetku bylo obvyklé
u šlechty stejně jako u měšťanů už od středověku . Je celkem logické, že zatímco
některá osobní jména vytvářejí velká hnízda odvozenin, příjmení z místních jmen
se vyskytují spíš v menších skupinách. Způsobů odvozování je řada. Řídká jsou
příjmení z ustrnulých předložkových pádů (Skamene), dost běžná z 1. pádu
(Bechyně); v této skupině je dost česko židovských příjmení. Jako příjmení se
vyskytují i zdrobněliny z místních jmen (Bechyňka). Jsou též příjmení z 2. pádu
(Chaloupek z MJ Chaloupky). Pomnožná MJ jako příjmení se mění v podoby
jednotného čísla (Klecan z MJ Klecany); nezřídka se též měnívají ve zdrobněliny
(Říčánek z MJ Říčany). Příjmení z MJ přecházejí k jinému typu skloňování, než
mají příslušná místní jména (Chlustin z MJ Chlustina, Kalina z MJ Kolín, Luža z MJ
Luže).
Nejčastější jsou příjmení odvozená z MJ příponou -ský. Na švu MJ a přípony -
ský docházívá ke změnám vzniklých souhláskových skupin: k splývání
a zjednodušování (Borecký z Borek, Kopecký z Kopec, Blacký místo Blatský
z Blato, Chyský z Chyše); příjmení z MJ německého původu se základním členem
-berg, -burg odsouvají hrdelnici -g(-k): Vimberský z Vimperk, Nymburský
z Nymburk. Podobně z MJ zakončených příponou -ice se příjmení tvoří až po
odsunutí koncovky (Pardubský z Pardubice, Palacký z Palačov) , -ín (Štirský
z Štiřín) ; podobně se děje u MJ s příponami -ka, -ky, -na, -ná, -ec, -eč. Někdy se
místní jména naopak v příjmeních rozšiřují (Čistecký z Čistá , Kaňkovský z Kaňk ,
Zboženský ze ZbožO, často s ohledem na snazší výslovnost. Leckterá příjmení lze
- 16 -