D. Moldánova_Naše příjmení (2010)

-ta: přistupuje k částem slov (Val-ta z Val-entin, Rem-ta z Je-rem-iáš) nebo
k odvozeninám zakončeným souhláskou: (Kubiš-ta z Kubiš, Kubas-ta z Kubas,
obě z Ja-kub; Jeniš-ta z Jeniš a to z Jan; Peš-ta z Peš nebo Pech a ta z Petr; Vachta
z Vach a to z Vá-clav); tato přípona bývá ještě spojována se samohláskou: -eta
(Kun-eta z Kun-rád- 1469 Kuneš či Kuneta švec), -ata (Kub-ata z Jakub- 1476
Jacobus alias Cubata), -ota (1490 Jan či Janota), -uta (Mach-uta z Mach a to
z Matěj , Martin);
-n: ve spojení se samohláskami -en Qak-en z Jak-ub), -on (Bal-on asi z Baltazar),
-oun (Fil-oun z Fil-ip), -an (tvary jako Zikan, Zikán vznikly nejčastěji
rozšířením jmen s příponou -a); tu a tam se vyskytují podoby s příp. -ián (Kob-ián
patrně z Ja-kob); vznikly patrně vlivem takto zakončených latinských křestních
jmen (Fabián...); -ín (příjmení Kun-ín je svým původem příd. jm. přivl. ze jména
Kun-a a to z Kunrád; v příjmeních jako Di vín - 1399 resignat Divino, 1407 Divissii
-jde o odvozovací příponu , v příjmení Brychcín o rozšiřující příponu -n, která
přizpůsobuje jméno obvyklejšímu typu skloňovánO , přípona -ýn (Vavr-ýn z Vávra
a to z Vavřinec) a -ein/-ain (Vavr-ejn) jsou jen hláskovou variantou přípony -ín;
-na: (Prů -na patrně z Pro-kop, ů vzniklo z ó; Blah-na z Blah-oslav apod.), ve
spojení se samohláskou: -ana Qurana z Jura), -ena/- ěna (Havl-ena z Havel), -ina/
-yna (Chvalina patrně z Bohu-chval), -ona (Petona z Pet-r), -una (Matuna z Mat-ěj ,
Mat-ouš);
-ň: (Bře-ň z Bře-tislav) , -aň Qiraň z Jíra a to z JiřO , -áň (Kubáň z Kuba), -eň
(B lah- eň z Blah-oslav), -oň (Bart -oň z Bartoloměj- 1575 Bartoloměj jinak Bartoň
Přestavlcký);
-ňa : (Váňa z Václav - 1451 Václav řečený Váňa), -ně (Vá-ně z Václav); ve
spojení se samohláskami: -áně (Šim-áně z Šíma a to z Šimon), -oně Qir-oně z Jíra
a to i JiřO. -yně (Purkyně z Purk-hart):
-j: tato přípona bývá nejčastěji ve spojení se samohláskami: -aj (Peter-aj
z Petera a to z Petr), -ej (Tom-šej z Tomeš a to z Tomáš), -oj (Slav-oj ze Slavo-mír,
]aro-slav apod.);
-ja: vzácně se vyskytující přípona , a to ve spojení se samohláskou (Kub-ě j a z Jakub);
totéž platí o její podobě s přehláskou , tedy -je Qer-yje z Jer-emiáš nebo Jeronym);
-r: z příjmení utvořených příponami obsahujícími -r jsou průhledná jen ta,
v nichž je -r spojeno se samohláskou: -ar (Kod-ar z Ni-kod-ém), -er (Tom-er
z Tom-áš); v podobných případech nelze někdy odlišit příjmení českého původu
od příjmení původu německého ; ír/ ýr (Peš-ír z Péša a to z Pe-tr; Janýr z Jan), -or
(Šich-or z Šícha a to z Ši-mon), -our Qaňour z Jan), -ra (Pavra patrně z Pav-el); ve
spojení se samohláskou: -ara (Širn-ara z Šim-on), -era/ěra (Mich-era z Mich-al), -íra
(Adam-íra z Adam), -ora Qand-ora z Janda a to z Jan), -ura (Mac-ura z Matěj -
1548 Matěj Macura);
-ř: vzácná přípona; vyskytuje se ve spojení se samohláskami: -ař (Fil-ař z Filip), -íř
(Pe t-íř z Petr);
-1: tato přípona se vyskytuje ve spojení se samohláskami: -al Qakub-al
z Jakub), -el (Vach-el z Vachato z Vá-clav apod.; v případech jako Štěp -l ze Š těp -
- 15 -