D. Moldánova_Naše příjmení (2010)

-ca (Má-ca z Matěj , Martin); ve spojení se samohláskou: -ica (Havl-ica z Havel),
s přehláskou: -ice (Havl-ice z Havel);
- č: Qan-č z Jan); ve spojení se samohláskou: -eč (Ond-eč z Ond-řej) , -ič (Havlič
z Havel), -ač (Kub-ač z Jakub); -ča (Mí-ča z Mi-kuláš, Mi-chal), (Adam-ča
z Adam); -iča Qur-iča z Jiří , nář. JuřO ;
-še: Qakubše z Jakub); též rozšířeno o samohlásku: -aše, -uše; -ch: (Pe-ch z Petr
- 1463 Petrus dictus Pech); rozšířena o samohlásku: -ich (Fab-ich z Fabián, Ondřich
z Ondř-ej) , -ech (Bol-ech z Bole-slav), -ach (Kari-ach z Karel), -och (Ant-och
z Ant-onín - 1463 Anthonio alias Anthochoni, Vavr-och z Vávra), -uch/ -ouch
(Val-uch/ Val-ouch z Val-entin - 1540 Valentin jinak Valouch); -cha (Vá-cha
z Václav - 1413 Wenceslai dicti Wacha), též rozšířena o samo-hlásku: -ocha
apod.;
-k: (Vo-k z Vo-lfgang); ve spojení se samohláskou: -ák Qan-ák z Jan - 1529
Janovi řečenémujanák), -yk (Mat-yk z Mat-ěj) , -ok, -uk (řídké), -ka (Pe-ka z Petr);
ve spojení se samohláskou: -ika/ -yka (Mat-yka z Mat-ěj), -eka Qan-eka z Jan),
-uka (Peš-utka z Pešta, Péša a to z Petr);
-ek: touto příponou se tvoří zdrobněliny z celých jmen (Martínek), ze zkratek
a z rozmanitých odvozenin z nich: (Brožek z Brož a to z Am-brož, Šimek z Ším-a
a to z Šim-on); mezi těmito zdrobnělinami tvoří zvláštní skupiny osobní jména se
skupinou hlásek -tis-, -dis-, z níž po redukci vzniklo -c- (Kocek patrně z Chotislav,
Lacek z Ladislav- 1381 Ladislav z Kravař 1374 Lacek); zdrobněliny původně
označovaly lidi menší nebo mladší;
-ík, -ka: co p latí o příjmeních s příponou -ek, platí i o zdrobnělinách
zakončených na -ík a na -ka; je jich ale méně ;
-ko: příjmení s příponou -ko jsou jednak pokračováním starých jmen toho typu
(1549 Petr jinak Petráska), jednak pocházejí ze severovýchodočeského nářečí ,
jednak ze jmen s příponou -ek obměněných Němci v jižních Čechách (Vanko
z Vaněk a to z Václav); -ke: v jiných krajinách Němci obměnili příjmení končící -
ek (a -ka) v -ke (Vanke z Vaněk a Vanka z Václav)
-ha: (Blá-ha z Blažej - 15. stol. Blažej či Bláha štumpař; š. = koželuh);
kombinace se samohláskou (Ma t- ě ha z Ma-těj) jsou velmi řídké;
-d: jasné případy jen ve spojení se samohláskami (Kod-ad, Kod-yd z Ni-kodém,
Jan-oud z Jan);
-da: přistupuje k částem jmen za končeným souhláskou (Bar-da z Bar-tolom ěj),
ke jménům zakončeným souhláskou -n Qan-da z Jan - 1389 Jan, 1392 Janda,
Mašin-da z Mašín a to z Matěj, Ma-rtin apod., Kuban-da z Kuban a to z Jakub,
Mikun-da z Mikuláš); vyskytuje se v kombinacích se samohláskami (Kod-ada,
Kod-eda z Ni-kod-em; Proch-oda z Prach a to z Pro-kop, Zik-uda ze Zik-mund);
-t: tato přípona přistupuje zejména ke jménům s příponou -an (Kuban-t
z Kuban a to z Jakub); vyskytuje se ve spojení se samohláskou: -at (Kod-at z Nikod-em),
-et (Kod-et, rovněž z Ni-kod-em), -yt Qand-yt z Janda a to z Jan), -ut
(Blah-ut z Bláha a to z Blažej- 1459 Blasii piscatoris, Blahut piscator,· p. = rybář),
-ot Qank-ot z Janek a to z Jan), -át (Havl-át z Havel), -out (1454 Sigmund alias
Sichaut; Sich-out z domácké podoby OJ Zikmund);
- 14 -