D. Moldánova_Naše příjmení (2010)

) t( 

i 

F 1 < 

) 

• f f. 

. ".../ 

l 

I 

/ /J... 

COPYRIGHT AGENTURA PANKRÁC, S.R.O., 2010 

COPYRIGHT TEXT DOBRAVA MOLDÁNOVÁ, 2010

ÚVODNÍ POZNÁMKA 

Slovník Naše příjmení, který předk ládáme v druhém rozšířeném vydání, je 

prvním výkladovým slovníkem věnovaným příjmení Čechů. Vznikl na zák ladě 

celoživotní badatelské práce doc. PhDr. Josefa Beneše, CSc. (1902 - 1984), 

vychází z materiálu, který shromáždil, i z jeho koncepce výkladu, obsažené 

v monografiích O českých příjmeních (Academia 1962), Německá příjmení Čechů 

(Univerzita ]. E. Purkyně , 1999) a v řadě studií publikovaných v různých 

odborných časop isech během více než čtyřiceti let. Heslář prvního vydání 

vycházel z dlouholetého excerpovnání nejrůznějších historických i novodobých 

seznamů osob, Berní rukou a Popravčí knihou pánů z Rožmberka počínaje přes 

staré adresáře, seznamy studentů různých škol uváděné v jejich ročenkách, 

hřbitovní nápisy až po novější telefonní seznamy a obsáhl asi 15 000 příjmení. Pro 

druhé vydání byl k dispozici registr obyvatelstva uveřejněný na www stránkách 

Ministerstva vnitra České republiky. Poprvé tak bylo možné pracovat se souborem 

asi 60 000 příjmeními mužů a 65 000 příjmeními žen, která se vyskytují u obyvatel 

České republiky víc než pětkrát. Nejsou to ovšem pouze příjmení Čechů , v těchto 

seznamech se projevuje již současná zvýšená migrace a postupně se měnící 

národnostní složení obyvatel České republiky. Vzhledem k tom, že přechylování 

někdy zakrývá původní tvar příjmení , vycházeli jsme ze seznamu příjmení 

mužských. Došlo k revizi hesláře, resp. k jeho doplnění o řadu dalších více 

frekventovaných příjmení; v předkládané podobě obsahuje asi 30 000 příjmení. 

Proti Benešovu souboru se tu objevilo poměrně dost jmen naznačujících , že jejich 

nositelé pocházejí z Polska (ale někdy jde o příjmení severomoravská resp. 

slezská), ze Slovenska (je ale obtížné odlišit příjmení vzniklá z východomoravských 

dialektů od příjmení slovenských), ale také jména naznaču j ící, že jejich 

nositelé přišli k nám z východoslovanské oblasti a z Maďarska , zřejmě především 

prostřednictvím Slovenska. Pokud byla tato příjmení četnější, a měla jsem oporu 

pro jejich výklad, jsou do slovníku zahrnuta. 

Snaha skloubit velký rozsah materiálu s přijatelným rozsahem knihy vedla 

k volbě hnízdové metody: pod jedním, z hlediska tvoření slov základním nebo 

nejfrekventovanějším příjmením bývá několik dalších, odvozených ze stejného 

kmene jinými příponami. Hnízdo není řazeno striktně abecedně. Příjmení jsou 

vysázena půltučně. Po základním příjmení (eventuálně jeho pravopisných 

variantách) následuje etymologický výklad, popřípadě výklady, mnohde dop lněné 

citací nejstaršího známého výskytu či dokladem jeho vývoje. Tyto citace jsou 

sázeny kurzívou. V případě nejfrekventovanějších příjmení uvádíme i počet jejich 

mužských nositelů. Po maximálně zhuštěné výkladové části (viz též seznam 

zkratek a j azykovědných termínl!) následují odvozeniny základního příjmení , 

doplněné v závorkách poznámkami dále upřesňujícími výklad, nabízejícími jeho 

varianty a eventuá ln ě další historické citace. Výklady příjmení jsou založeny na 

širokém průzkumu historického materiálu, vycházejí ze znalosti vývoje jazyka 

během téměř tisíciletého období, v němž naše příjmení vznikala, jeho proměn 

hláskoslovných, tvaroslovných i lexikálních, a to nejen jazyka spisovného, ale 

- 6-

i nářečí, slov a termínů odborných i slangových, přejatých z jiných jazyků 

a konečně i ze slov cizích, která k nám pronikala. 

Proč se některá slova stala příjmeními , jaký motiv vedl k tomu, že tím či oním 

slovem byl člověk pojmenován, je někdy evidentní. Často však tuto otázku 

zodpovědět nedovedeme. Jedno je ale jasné, na rozdíl od křestních jmen, která 

dávali a dosud dávají dítěti jeho rodiče s přáním životního úspěchu a štěstí , 

příjmeními obdařovali jejich nositele sousedé, lidé, kteří si všímali jejich 

zvláštností a jen málokdy jim lichotili. Příjmení často narážejí na vzhled a také na 

jeho vady, na specifické vlastnosti, ne vždy jen pozitivní, na různé příhody častěji 

spíš komické a málo lichotivé apod. Čím expresivnější , metaforičtější příjmení , tím 

obtížnější je výklad motivů , z nichž vzniklo. 

Jedno příjmení může mít často několikerý význam, vzniklo na několika 

místech, v rúzných společenských prostředích , v různých dobách. V řadě případú 

existuje pro výklad či výklady, které uvádíme, opora v materiálu, vycházíme 

z analogií s vědomím , že to nemusí být jediná a jedině správná možnost, v mnoha 

případech jde však o vědeckou hypotézu, o výklad pravděpodobný , opřený 

o jazykový rozbor i o úvahu, proč se takové slovo mohlo stát příjmením. Který 

výklad platí pro toho či onoho nositele, mohou někdy rozhodnout matriky, 

rodopisné bádání, které dosáhne až do okamžiku vzniku příjmení. 

Závěr knihy tvoří seznam zkratek a výklad některých používaných jazykovědných 

termínl! a soupis základní literatury doporučené čtenárum, kteří se chtějí 

o problematice tvoření příjmení poučit podrobněji. 

JAK VZNIKALA NAŠE PŘÍJMENÍ 

Copak je po jméně? Co růží zvou, 

i z váno jinak, vonělo by stejně . 

W Shakespeare, Romeo ajulie 

jména velkých mužů jsou krásná 

]osej Beneš 

Příjmení tvoří ve slovní zásobě národa zvláštní skupinu. Jsou zbavena významu 

slova, z něhož vznikla, často se od něho liší pravopisem i skloňováním . Ustáleně 

označují nositele, jsou dědičná zpravidla po otci, v českém jazykovém prostředí 

přecházejí obvykle v přechýlené podobě na manželku a na dcery - i když se při 

sňatku snoubenci mohou dohodnout, že si žena ponechá své dosavadní příjmení , 

popřípadě že ženino příjmení budou používat oba manželé i jejich děti. 

Každý z nás má (nejméně) dvě jména: osobní jméno(a) a příjmení. Osobní 

jméno(a) nám dávají rodiče brzy po narození- úředně se jmenuje rodné jméno; 

dříve (a dodneška v křesťanských rodinách) je dávali při kftu, odtud křestní 

jméno. V dalším výkladu pojmy křestní a rodné jméno shrnuji pod termín osobní 

- 7 -

jméno (OJ). Osobní jméno bylo dlouho jediným nebo alespoň hlavním označením 

osoby; ještě v 18. století bývaly seznamy osob pořádány podle něho. Jestliže se 

potom v souvislém textu opakovalo pojmenování osoby několikrát , příjmení se 

objevilo jen při první zmínce; v dalších případech byla označována jen osobním 

jménem (1585 Vít Regat- Majdalena, jmenovaného Víta matka). 

Dědičná příjmení se u nás vyvíjela postupně z nedědičných příjmí (přízvisek), 

kterými se rozlišovali lidé stejného jména v obci nebo v jiném kolektivu. Samo 

slovo příjmení dodnes naznačuje druhotný vztah k osobnímu jménu, stálo jen "při 

jméně " a doplňovalo je. Nabývalo významu teprve ve chvíli, kdy označení 

osobním jménem nestačilo k přesnému odlišení osob. Soubor osobních jmen 

užívaných v příslušném kolektivu byl nevelký. Opakovalo se jich vlastně jen 

několik. Jejich nositelé se proto odlišovali často roz ličnými domáckými (hypokoristickými) 

podobami svého jména. Pro ilustraci uveďme varianty jména Jan: 

1567 jan jinak Janoušek šenkýř 

1529 Janovi řečenémujanák 

1454 johannes Geniss dictus 

1499 ]an ]enišek 

1490 Jan či ]a nota literát 

143 1 erg a Johannem jantásek 

1579 Janovi jinak jankovi v Chuchlíku 

1453 Johan ni sutori dieto ]ech 

1421 johannes dictijess 

1551 janjinakjíša, kovář 

Jindy se jmenovci rozlišovali označením otce Qanův , Vítův, Jakubův) a téžpodstatně 

řidčeji - označením matky nebo manželky (Manďák, Haničinec apod.). 

Není třeba zdů razňovat, že každá generace mohla být označována jiným příjmím 

(1456]an Turek, syn někdy Václavuov, Chalupa řečeného), nebo že jeden č l ověk 

mohl mít příjmí několik. 

Hlavně označení podle otce (1676 jan Martinův) vedlo k dědičnosti příjmí 

a vzniku příjmení (Martinů , později i Martin). Někdy se dědičná jména u rodů 

udržela přes několik generací, ale také se mohly podoby mě nit už za života 

jednoho nositele (1416 Wanyek Piknosy tj. s malým, špičatým nosem, 1434 

Wankonis Piknosek, 1436 Wenceslai Pikus, 1436 Wanconis Piknae). Mnohdy se 

příjmení drželo, snad vlivem urbářů , tj. knih, do nichž vrchnosti zapisovaly 

majetek a povinnosti poddaných, spíše na dvorci a na domě než na rodě (1653 

Jakub Skuhráček - jmenoval se původnějakub Plocek- přiženil se k dceři Václava 

Skuhráčka); pamětníci ještě pamatují, že se donedávna na vesnicích rozlišovalo, 

jak komu říkají podle usedlosti a jak se píše. Ve městech bylo bližší, diferencující 

označení člověka j eště důležitější než na vsi, protože na poměrně malé ploše žilo 

více lidí. Poněvadž se m ěstští obyvatelé víc než vesničané od sebe lišili 

zaměstnáním a původem z různých míst, vystupovala do popředí jako diferencující 

pojmenování označení podle řemesel (1546 Mikuláš Platnýř), místa původu 

- 8-

(1581 Šebestián Záblatský, Jiříka Kováře syn ze Záblatí), domovního znamení 

(1525 Jan od Žab-Jan Žába) či místa bydliště v obci (1585 Šimek pod Skalkou). 

Podoba a fyzické i duševní vlastnosti čl ověka byly dalším zdrojem příjmí 

a příjmení: buď pojmenované přímo (Černý, Veselý, Kučera , Pokorný, Skoupý), 

nebo nepřímo, přeneseně (Růžička, Jedlička, Bejček, Volek). Podobně se 

příjmími a příjmeními stávaly charakteristické slovní obraty, narážky na příhody , 

jejichž hrdinou (často nehrdinným) nositel byl (o jednom rodu Vyskočilů je 

doloženo, že jeho praděd získal své jméno tím, že při hospodské rvačce vyskočil 

oknem). Zejména tato příjmení mají výrazně expresívní charakter, ať už nositeli 

lichotí nebo ho haní či zesměšňují. 

Naše příjmení vznikala během několika století, od 14. do 18. století, 

nejprve u šlechty, pak u měšťanů a u svobodných sedláků. Vývoj společnosti 

a zdokonalování veřejné správy vyžadovaly přesnou evidenci osob: tato potřeba 

vedla k ustalování příjmení. Po rozmanitých nábězích byla u nás dědičnost 

a neměnnost příjmení uzákoněna r. 1780. Tehdy také dostali svá příjmení 

i bezzemci a čeleď. Dnešní grafická podoba příjmení se datuje od poloviny 19. 

století, kdy došlo k pravopisné reformě , která je základem moderního českého 

pravopisu. Jen některá příjmení výjimečně udržují starou grafickou podobu 

(Gerzabek =Jeřábek, Auředník = Úředník) nebo dodržují některé rysy bratrského 

pravopisu (Zyma = Zima). 

Staletý vývoj, jímž naše příjmení prošla, v nich zanechal své stopy: svou 

podobou odrážejí nejen hláskoslovné, morfologické a lexikální změny, ale 

i společenské změny v životě národa. Proto jsou mezi nimi nezřídka i taková, 

která vznikla ze slov už po staletí neužívaných, protože označovala funkce 

(Purkrábek = purkrabí, správce hradu, později panství) a věci (Ksás = renesanční 

kalhotky), které z běžného života už dávno vymizely nebo svůj význam změnily 

(Hrubý mělo původně význam velký). Také se udržela příjmení vzniklá 

z křestních jmen, která dávno neužíváme a některá dokonce už ani neznáme, 

a z odvozenin z osobních jmen, které se v novém jazyce netvoří Qaneba z Jan). 

Jsou mezi nimi též archaismy hláskové (udržel- Udržal). Příjmení však nevznikala 

jen ze slov a jejich podob spisovných: vznikala na celém území obývaném Čechy 

a obráží i rozrůzněnost nářeční - jak lexikální (Grmela = kudla, starý nůž ; 

přeneseně nešika), tak tvaroslovnou a hláskoslovnou (Luža); vznikala i ze slov 

slangových (Kolmistr měl ve staročeské huti na starosti uhlí). 

Významu příjmení ze zapomenutých slov porozumíme, nahlédneme-li do 

slovníků starého jazyka a do knih kulturně historických, do dějin techniky i do 

starých literárních děl. Podobně může klíč k pochopení významu příjmení přinést 

studium nářečí a řemeslnických slangů. Jindy se dopídíme významu slova, 

z něhož příjmení vznikala, až etymologickým rozborem, objasněním jeho 

souvislosti s ostatní slovní zásobou. Některá příjmení můžeme vyložit několika 

způsoby, podle toho, kde a kdy vznikala. Výklady nejsou vždy stejně průkazné: 

často se musíme spokojit jen s dohady, ovšem dohady opřenými o znalosti vývoje 

jazyka, hláskoslovných změn, kterými procházel, ale i historických a kulturně 

- 9-

historických reálií. Při průzkumu příjmení je velmi důležitá i etiologie, tj. 

objevování příčin a důvodů , jež vedly ke vzniku toho kterého příjmení , proč to 

které slovo se stalo něčí přezdívkou nebo proč z něho vzniklo příjmí, přízvisko. 

K etiologickému zkoumání je nezbytné znát život a práci těch pokolení, za jejichž 

života příslušné příjmí nebo příjmení vzniklo. Do příjmení se promítá svět staré 

vesnice s její sociální strukturou i výrobními postupy a nástroji, které patří dávno 

minulosti a tradiční řemesla , ale už vůbec ne svět techniky a sociálních vztahů 19. 

a 20. století. Od doby, kdy se příjmení ustálila, uplynulo víc než 200 let, během 

nichž vymizely ze života jevy, které provázely naše předky a naopak se staly 

samozřejmostí věci a jevy, o kterých se našim předkům ani nesnilo. Svět velmi 

dramaticky proměnil , ale příjmení tuto změnu nereflektují. 

Faktorem, který nelze zanedbat, je neustálenost grafické podoby jazyka, 

i komolení jmen, dané neporozuměním jejich etymologii, přeslechnutím či 

špatným čtením někdy hraje roli i snaha po jejich " zušlechťování " . Lidé často 

negramotní nevěděli , jak se jejich jméno píše, a jednotliví písaři mohli mít odlišný 

způsob zápisu. Proto příslušníci jedné rodiny mohli být v matrice zapsáni různě. 

Zde je už práce badatele zabývajícího se výkladem příjmení skutečně komplikovaná: 

některá příjmení se podaří objasnit nahlédnutím do matrik, starých zápisů 

o evidenci obyvatelstva na jednotlivých panstvích apod., ale jiná zůstanou 

i nadále temná. 

Frekvence příjmení . Příjmení , užívaných v České republice je víc než 65 000. 

Za předpokladu , že by byla rovnoměrně rozdělena , mělo by jedno příjmení asi 

250 nositelů. Víme, že tomu tak není: některá příjmení jsou obvyklá, vyskytují se 

u mnoha rodin, jiná (a je jich velmi mnoho) jsou vzácná a udržují se jen 

u potomků jednoho rodu. Čísla jsou velmi výmluvná: jen asi čtvrtinu evidovaných 

příjmení (14780) má 50 a více mužských nositelů , stanovíme-li si hranici 500 

mužských nositelú, zjistíme, že takových příjmení je už jen 1484. Víc než 1000 

nositelů má 654 příjmení a 2000 nositelů má pouhých 265 příjmení. 

Nejčastější české příjmení je Novák. Má analogii i v jiných jazycích: Neumann je 

německý Novák, Newman anglický, Nowak polský ... Že je tolik Nováků, je 

zpúsobeno tím, že novost byla prvním a výrazným rozlišovacím znakem člověka, 

který přišel do uzavřeného kolektivu. Podnět takto označit člověka byl poměrně 

častý. Totéž platí o příjmení Novotný, v tabulce četnosti na 2.-3. místě (a ovšem 

i o méně četných příjmeních Nový, Nováček stejného významu). Dalším výrazným 

rozlišujícím rysem byl společenský status označovaného člověka , daný např. 

vztahem k vrchnosti. Od poddaných, kteří tvořili většinu vesnice, se lišil 

svobodník: dostal příjmení Svoboda (v tabulce četnosti na 2.-3. místě). Stejně 

výrazně se od člověka ze vsi, ze selské usedlosti, lišil člověk ze dvora, Dvořák 

(4.-5. místo). Na Moravě toto příjmení bylo synonymem příjmení Svoboda. 

Označovalo svobodného sedláka poddaného přímo králi. V tabulce nejčetnějších 

příjmení najdeme i jméno Zeman, vyjadřující společenský status a označující 

drobného šlechtice. Mezi nejčetnější příjmení patří i ta, která charakterizují 

člověka podle zevnějšku přímo: Černý (toto příjmení má u nás i svůj německý 

- 10-

Tabulka nejčetnějších českých příjmení 

Pořadí Příjmení Četnost Pořadí Pořadí 

MlŽ 2002 Muži/Ženy Mlž zr. 1937 zr. 1964 

1/ 1 Novák/Nováková 34522/ 35982 1 

2/2 Svoboda/ Svobodová 25363/ 26725 3 2 

3/3 Novotný/ Novotná 24416/ 25546 2 3 

4/ 4 Dvořák/Dvořáková 22410/23689 4 5 

5/ 5 Černý/Černá 17944/ 18749 5 4 

6!6 Procházka/ Procházková 16187/ 17087 7 7 

7/7 Ku če ra /Kučerová 15255/ 16031 9 8 

8/ 8 Veselý/Veselá 12973/ 13508 6 7 

919 Horák/ Horáková 12266/ 12908 neuvedeno 14 

10/ ll ěmec/Němcová ll221/ 11547 neuvedeno neuvedeno 

ll/ 12 Pokorný/ Pokorná 10827/ 11376 8 ll 

12/ 13 Pospíšil/Pospíšilová 10823/ 11366 neuvedeno neuvedeno 

13/ 10 Marek/Marková 10777/ ll771 17 15 

14/14 Hájek/ Hájková 10346/ 10930 ll 9 

15/ 15 Jelínek/Jelínková 10018/ 10715 10 10 

16/ 16 Král/Králová 9979/ 10531 15 16 

17/ 17 Rúžička /Rúžičková 9684/ 10162 12 12 

18/ 18 Beneš/ Benešová 9569/ 10031 16 13 

19/ 19 Fiala/ Fialová 9334/ 9527 14 19 

20/ 20 Sedláček/Sedláčková 8457/ 9527 neuvedeno neuvedeno 

21/ 21 Zeman/Zemanová 8841/9311 13 18 

22/ 22 Doležal/Doležalová 8839/ 9205 neuvedeno neuvedeno 

23/ 23 Kolář/Kolářová 8565/ 8982 neuvedeno neuvedeno 

24/ 48 Krejčí/Krejčová ** 8523/ 6447 neuvedeno neuvedeno 

25/ 24 Navrátil/Navrátilová 8352/8620 neuvedeno neuvedeno 

26/ 25 Čermák/ Čermáková 8023/ 8574 18 17 

27/ 28 Urban/Urbanová 7689/7986 neuvedeno neuvedeno 

28/ 26 Vaněk/Va ňková 7644/ 8068 neuvedeno neuvedeno 

29/29 Blažek/Blažková 7414/7844 neuvedeno neuvedeno 

• tabulka, založená na databázi MV ČR, uvádí pro srovnání odhady četnosti českých příjmení podle ]. 

Beneše (1937) a podle P. Vašáka (1964). 

" příjmení Krejčí se užívá v ženské podobě jednak jako Krejčová - viz tabulka, jednak v nepřechý l ené 

podobě . To má 3301 nositelek a je 158. nej častějším ženským příjmením. Velký početní rozdíl mezi mužským 

příjmením Krejčí a označení ženy nebo dcery je dán touto nejednoznačností. Tento příklad ilustruje i důvod 

proč dů s ledn ě pracujeme jen s mužskými podobami českých příjmení. 

- ll -

ekvivalent, ať už ve formě spisovně německé Schwarz nebo počeštěné Švarc; je 

ovšem podstatně řidšD, Kučera nebo metaforicky: Růžička , Fiala, podle vlastností 

přímo: Veselý, Pokorný, nebo nepřímo: Jelínek, Pospíšil, Nechvátal a pod. Dále 

najdeme v seznamu nejčastějších českých příjmení křestní jména, která u nás 

zdomácněla v raném středověku a byla spojena s kultem některých světců , a to 

jak v původní podobě (Marek, Urban), tak jako odvozeniny z nich (Beneš 

z Benedikt, Blažek z Blažej a to z Blasius, Vaněk z Václav). Také řemeslo bylo 

vhodným označením člověka: mezi nejčastějšími najdeme Koláře (23. místo), 

Krejčího (24. místo), Kováře (na 32. místě) a Bednáře (na 69. místě). Z příjmení , 

která vznikla z označení národnosti, je nejčetnější Němec (10.-11. místo) 

a Němeček (88. místo), po něm následují však i další: Polák (na 38. místě), Čech 

(na 41. místě) Moravec (na 50. místě) a Horváth(= Chorvat, na 101. místě). 

Z příjmení , která jsou cizího původu , je na prvním místě Muller (z něm . = 

mlynář, které patří mezi 96. nejčetnější čes ké příjmení; příjmení Miller, Miler 

chápeme jako samostatná příjmení , i když jde jen o varianty zápisu), po něm 

následují příjmení Horváth (z maďarského označení Chorvata, v pořadí 101.), mají 

však i pravopisné variace (Horvát), které chápeme jako samostatné příjmení , 

Richter (z něm. A= soudce, 112.), Švarc (z něm . schwarz =černý, 195., vyskytuje 

se ale i v podobě Schwarz s menší frekvencD, Hofman (z něm., ekvivalent 

českého Dvořák , 213.) a Kunc (z něm. Kunz, to z osobního jména Kunrath, 249.) 

Kdybychom tyto pouze pravopisné varianty spojili, čísla by mnohdy vypadala 

jinak, a to nejen u příjmení ze slov cizího původu (Muller, Miller a Miler, Schwarz 

a Švarc, Horvát a Horváth), ale i u příjmení ze slov českého původu (např . Sýkora, 

Síkora, Rybka, Ribka, Ripka, Otruba, Votruba a mnoho dalších). Ještě jiný obraz 

bychom dostali, kdybychom jako jediné příjmení brali např. všechny ekvivalenty 

příjmení Kovář , včetně německých (Šmíd, Schmidt), polských, slovenských 

a nářečních (Kowal, Koval a Kováč , Kovacs ...) 

Skupina příjmení vzniklých z rodných a křestních, tj. osobních jmen 

(OJ), je obrovská: existuje asi 150 českých přípon , jimiž jsou tvořena. Základem 

našich příjm~ní jsou často osobní jména, která se u nás hojně vyskytovala po 

staletí. Ty vytvářejí velké skupiny odvozenin. Jedná se zejména o jména apoštolů , 

např. Jakub, Jan, Marek, Matouš, Šimon, Matěj , Petr a oblíbených světců jako 

Martin, Mikuláš, Vavřinec , Florián, Benedikt, Václav. Například příjmení z různých 

podob jména Jakub Qak-, Kub- má přibližně 1,5 o/o naší populace, což je víc než 

příslovečných Nováků. Velmi četné jsou i odvozeniny od OJ Jan, Petr, Pavel. 

Celá řada osobních jmen, která dala základ velkým skupinám českých 

příjmení , se už u nás jako osobní jména nevyskytují nebo jsou výjimkou: patří 

k nim například Vavřinec, Erasmus, Vincenc, Blažej a zejména Benedikt, které je 

základem příjmení Beneš (v tabulce četnosti na 18. místě) a dalších odvozenin, 

jako je Bendl, Benda (ve slovníku viz heslo Ben). V raném středověku je k nám 

přinesli mniši benediktýni, kteří stáli nejen u zrodu české církevní organizace, ale 

také zavedli na svých statcích pokročilé metody pěstování zemědělských plodin. 

Na jejich farnostech děti dostávaly toto jméno. 

- 12-

V našich příjmeních se vedle předkřesťanských a křesťanských jmen domácího 

původu objevují počeštěná jména biblická, latinská, německá a západoevropská, 

ale také stará předkřesťanská jména slovanská, ať už v podobě složené Qaromír, 

Stibor, Střezislav) či v podobě zkrácené Qaroš, Stich). V základě našich příjmení se 

zachovala i stará germánská jména, jak počeštěná , tak původní. Jejich nositelé 

přicházeli do země jako kolonisté, jako členové družiny kněžny či královny 

německého původu (právě těmto kněžnám a královnám vděčí přemyslovský rod 

za jména Konrád, Ota, Bedřich či Oldřich) , usazovali se u nás a splývali posléze 

s českým obyvatelstvem. Vlivem módy i vlivem duchovní správy je dostávaly 

posléze i děti z českých rodin. Tak se v našich příjmeních promítají kulturní vlny, 

oné době 

zahraničně politická orientace českých panovníků i módy, které v té či 

a v té či oné společenské vrstvě vedly k tomu, že některá osobní jména byla 

oblíbená, často dávaná dětem , a jiná upadala v zapomnění. 

Osobní jména, která se stávala příjmeními, často označovala otce. Na rozdíl od 

jiných slovanských (srov. častá jihoslovanská příjmení zakončená -ič) , ale 

i neslovanských, například severských, jazyků (srov. švédská příjmení zakončená 

-son, -sen) však tento vztah nebývá většinou vyjádřen příslušnou přivlastňovací 

příponou. Jména jako Martinův, Jakubův a Martinů a Jakubů nejsou příliš obvyklá, 

často máme doklad o jejich změně v Martin, Jakub. Daleko častější jsou příjmení 

z domáckých tvarů OJ. U těchto příjmení je těžké rozhodnout, zda jde o jméno po 

otci nebo o odvozeninu vlastního osobního jména. Historické doklady ukazují, že 

oba případy jsou možné, druhý je však četnější. Je též skupina příjmení 

z ženských křestních jmen, a to v základních podobách (Lidmila - 1390 Zdenco 

dictus Lidmilla), z domáckých podob (Důraz Dorota), ze zdrobnělin (Ančička- 

1531 od Mikuláše Ančičky kováře). Někdy dostávala takováto příjmení příznačně 

mužské podoby, např . Zuzan, Zuzánek, Zuzaník, Zuzaňák. Tato příjmení 

naznačují vztah k matce či manželce. Nejsou četná , ale také ne vzácná. 

Osobní, tj. rodná a křestní jména se stávala příjmeními buď neobměněná 

(Ambrož), či obměněná. Obměny byly vytvářeny ze začátku (1581 Zachariáš 

jinak Zach) nebo z konce (1589 Ambrožovi, jinak Brožovi), zřídka ze středu 

jména (Ton z Antonín, Landa z Mikolanda a to Mikuláš). 

Někdy přistupuje k takovýmto podobám přípona -a (Havel-a z Havel, Bárt-a 

1570 Bartoloměj jinak Bárta, Kub-a z Jakub). 

z Bartoloměj- 

Příjmení odvozených z osobních jmen souhláskovými příponami je řada typů: 

-s: (Tom-s z Tom-áš); -is/ -ys (Tom-is z Tomáš, Vondr-ys z Ondra a to z Ondřej), 

-es (Kubes z Ja-kub), -as (Kub-as z Ja-kub), -os (Mark-os z Marek), -us (Koub-us 

z Ja-kub), -sa (Tomsa z Tomáš.- 1463 Tbomas dictus Tomsa sutor); 

-š: (Pe-š z Pe-tr); -eš (Bureš z Burian - 1581 Burian jináč Bureš), -iš/ yš Qen-iš 

z Jan- 1454 johannes Geniss dictus), -aš/ áš (Host-aš z Host-ivít, Host-islav), -oš 

(Bartoš z Bart-oloměj - 1471 Bartholomeo sutori, Bartoss sutor ), -ušl -ouš (Vavr-uš 

z Vavřinec- 1467 Laurentio alias Wawra Wawrussonis); 

-ša: (Pe-ša z Petr- 1397 Petrus Kostelecz, 1418 Pessae dicti K.); i tato přípona 

bývá rozšířena o samohlásku: -iša, -eša atd. -c: jen ve spojení se samohláskou: -ec 

(Kub-ec z Jakub 1520jakub řečený Kubec), -ic (Peš-ic z Pech nebo Peš a to z etr); 

- 13 -

-ca (Má-ca z Matěj , Martin); ve spojení se samohláskou: -ica (Havl-ica z Havel), 

s přehláskou: -ice (Havl-ice z Havel); 

- č: Qan-č z Jan); ve spojení se samohláskou: -eč (Ond-eč z Ond-řej) , -ič (Havlič 

z Havel), -ač (Kub-ač z Jakub); -ča (Mí-ča z Mi-kuláš, Mi-chal), (Adam-ča 

z Adam); -iča Qur-iča z Jiří , nář. JuřO ; 

-še: Qakubše z Jakub); též rozšířeno o samohlásku: -aše, -uše; -ch: (Pe-ch z Petr 

- 1463 Petrus dictus Pech); rozšířena o samohlásku: -ich (Fab-ich z Fabián, Ondřich 

z Ondř-ej) , -ech (Bol-ech z Bole-slav), -ach (Kari-ach z Karel), -och (Ant-och 

z Ant-onín - 1463 Anthonio alias Anthochoni, Vavr-och z Vávra), -uch/ -ouch 

(Val-uch/ Val-ouch z Val-entin - 1540 Valentin jinak Valouch); -cha (Vá-cha 

z Václav - 1413 Wenceslai dicti Wacha), též rozšířena o samo-hlásku: -ocha 

apod.; 

-k: (Vo-k z Vo-lfgang); ve spojení se samohláskou: -ák Qan-ák z Jan - 1529 

Janovi řečenémujanák), -yk (Mat-yk z Mat-ěj) , -ok, -uk (řídké), -ka (Pe-ka z Petr); 

ve spojení se samohláskou: -ika/ -yka (Mat-yka z Mat-ěj), -eka Qan-eka z Jan), 

-uka (Peš-utka z Pešta, Péša a to z Petr); 

-ek: touto příponou se tvoří zdrobněliny z celých jmen (Martínek), ze zkratek 

a z rozmanitých odvozenin z nich: (Brožek z Brož a to z Am-brož, Šimek z Ším-a 

a to z Šim-on); mezi těmito zdrobnělinami tvoří zvláštní skupiny osobní jména se 

skupinou hlásek -tis-, -dis-, z níž po redukci vzniklo -c- (Kocek patrně z Chotislav, 

Lacek z Ladislav- 1381 Ladislav z Kravař 1374 Lacek); zdrobněliny původně 

označovaly lidi menší nebo mladší; 

-ík, -ka: co p latí o příjmeních s příponou -ek, platí i o zdrobnělinách 

zakončených na -ík a na -ka; je jich ale méně ; 

-ko: příjmení s příponou -ko jsou jednak pokračováním starých jmen toho typu 

(1549 Petr jinak Petráska), jednak pocházejí ze severovýchodočeského nářečí , 

jednak ze jmen s příponou -ek obměněných Němci v jižních Čechách (Vanko 

z Vaněk a to z Václav); -ke: v jiných krajinách Němci obměnili příjmení končící - 

ek (a -ka) v -ke (Vanke z Vaněk a Vanka z Václav) 

-ha: (Blá-ha z Blažej - 15. stol. Blažej či Bláha štumpař; š. = koželuh); 

kombinace se samohláskou (Ma t- ě ha z Ma-těj) jsou velmi řídké; 

-d: jasné případy jen ve spojení se samohláskami (Kod-ad, Kod-yd z Ni-kodém, 

Jan-oud z Jan); 

-da: přistupuje k částem jmen za končeným souhláskou (Bar-da z Bar-tolom ěj), 

ke jménům zakončeným souhláskou -n Qan-da z Jan - 1389 Jan, 1392 Janda, 

Mašin-da z Mašín a to z Matěj, Ma-rtin apod., Kuban-da z Kuban a to z Jakub, 

Mikun-da z Mikuláš); vyskytuje se v kombinacích se samohláskami (Kod-ada, 

Kod-eda z Ni-kod-em; Proch-oda z Prach a to z Pro-kop, Zik-uda ze Zik-mund); 

-t: tato přípona přistupuje zejména ke jménům s příponou -an (Kuban-t 

z Kuban a to z Jakub); vyskytuje se ve spojení se samohláskou: -at (Kod-at z Nikod-em), 

-et (Kod-et, rovněž z Ni-kod-em), -yt Qand-yt z Janda a to z Jan), -ut 

(Blah-ut z Bláha a to z Blažej- 1459 Blasii piscatoris, Blahut piscator,· p. = rybář), 

-ot Qank-ot z Janek a to z Jan), -át (Havl-át z Havel), -out (1454 Sigmund alias 

Sichaut; Sich-out z domácké podoby OJ Zikmund); 

- 14 -

-ta: přistupuje k částem slov (Val-ta z Val-entin, Rem-ta z Je-rem-iáš) nebo 

k odvozeninám zakončeným souhláskou: (Kubiš-ta z Kubiš, Kubas-ta z Kubas, 

obě z Ja-kub; Jeniš-ta z Jeniš a to z Jan; Peš-ta z Peš nebo Pech a ta z Petr; Vachta 

z Vach a to z Vá-clav); tato přípona bývá ještě spojována se samohláskou: -eta 

(Kun-eta z Kun-rád- 1469 Kuneš či Kuneta švec), -ata (Kub-ata z Jakub- 1476 

Jacobus alias Cubata), -ota (1490 Jan či Janota), -uta (Mach-uta z Mach a to 

z Matěj , Martin); 

-n: ve spojení se samohláskami -en Qak-en z Jak-ub), -on (Bal-on asi z Baltazar), 

-oun (Fil-oun z Fil-ip), -an (tvary jako Zikan, Zikán vznikly nejčastěji 

rozšířením jmen s příponou -a); tu a tam se vyskytují podoby s příp. -ián (Kob-ián 

patrně z Ja-kob); vznikly patrně vlivem takto zakončených latinských křestních 

jmen (Fabián...); -ín (příjmení Kun-ín je svým původem příd. jm. přivl. ze jména 

Kun-a a to z Kunrád; v příjmeních jako Di vín - 1399 resignat Divino, 1407 Divissii 

-jde o odvozovací příponu , v příjmení Brychcín o rozšiřující příponu -n, která 

přizpůsobuje jméno obvyklejšímu typu skloňovánO , přípona -ýn (Vavr-ýn z Vávra 

a to z Vavřinec) a -ein/-ain (Vavr-ejn) jsou jen hláskovou variantou přípony -ín; 

-na: (Prů -na patrně z Pro-kop, ů vzniklo z ó; Blah-na z Blah-oslav apod.), ve 

spojení se samohláskou: -ana Qurana z Jura), -ena/- ěna (Havl-ena z Havel), -ina/ 

-yna (Chvalina patrně z Bohu-chval), -ona (Petona z Pet-r), -una (Matuna z Mat-ěj , 

Mat-ouš); 

-ň: (Bře-ň z Bře-tislav) , -aň Qiraň z Jíra a to z JiřO , -áň (Kubáň z Kuba), -eň 

(B lah- eň z Blah-oslav), -oň (Bart -oň z Bartoloměj- 1575 Bartoloměj jinak Bartoň 

Přestavlcký); 

-ňa : (Váňa z Václav - 1451 Václav řečený Váňa), -ně (Vá-ně z Václav); ve 

spojení se samohláskami: -áně (Šim-áně z Šíma a to z Šimon), -oně Qir-oně z Jíra 

a to i JiřO. -yně (Purkyně z Purk-hart): 

-j: tato přípona bývá nejčastěji ve spojení se samohláskami: -aj (Peter-aj 

z Petera a to z Petr), -ej (Tom-šej z Tomeš a to z Tomáš), -oj (Slav-oj ze Slavo-mír, 

]aro-slav apod.); 

-ja: vzácně se vyskytující přípona , a to ve spojení se samohláskou (Kub-ě j a z Jakub); 

totéž platí o její podobě s přehláskou , tedy -je Qer-yje z Jer-emiáš nebo Jeronym); 

-r: z příjmení utvořených příponami obsahujícími -r jsou průhledná jen ta, 

v nichž je -r spojeno se samohláskou: -ar (Kod-ar z Ni-kod-ém), -er (Tom-er 

z Tom-áš); v podobných případech nelze někdy odlišit příjmení českého původu 

od příjmení původu německého ; ír/ ýr (Peš-ír z Péša a to z Pe-tr; Janýr z Jan), -or 

(Šich-or z Šícha a to z Ši-mon), -our Qaňour z Jan), -ra (Pavra patrně z Pav-el); ve 

spojení se samohláskou: -ara (Širn-ara z Šim-on), -era/ěra (Mich-era z Mich-al), -íra 

(Adam-íra z Adam), -ora Qand-ora z Janda a to z Jan), -ura (Mac-ura z Matěj - 

1548 Matěj Macura); 

-ř: vzácná přípona; vyskytuje se ve spojení se samohláskami: -ař (Fil-ař z Filip), -íř 

(Pe t-íř z Petr); 

-1: tato přípona se vyskytuje ve spojení se samohláskami: -al Qakub-al 

z Jakub), -el (Vach-el z Vachato z Vá-clav apod.; v případech jako Štěp -l ze Š těp - 

- 15 -

án zaniklo -e, jako tomu bývá v německých jménech na -el); -il Qaros-il z Jaroslav), 

-ol (Mat-ol z Mat-ěj nebo Mat-ouš), -ul (Hod-ul z Hodislav), -la (Pa-la z Pa-vel 

- 1409 erga Palam alias Paulum sutorem; s. = švec); bývá též ve spojení se 

samohláskou: -ala (Kob-ala z Ja-kob), -ela (Kub-ela z Ja-kub), -ola (Pav-ola z Pavel), 

-ula (Vac-ula z Váca a to z Václav- 1433 Wenceslao dieto Waculae); 

-le: rovněž jako předešlá přípona ve spojení se samohláskami: -ále (Kubále 

z Ja-kub), -ele (Kub-ele z Jakub), -ule (Pet-ule z Pet-r); 

-ba: příjmení obsahující příponu -ba vyskytují se zřídka : častěji v podobě se 

samohláskou: -aba (Šal-aba z Šal-amoun), -eba Qan-eba z Jan), -iba (Kul-iba z Mikul-áš); 

-va: co bylo řečeno o příponě -ba, platí i o příponách obsahujících -va (Sal-va 

patrně ze Sal-amon), -ava (Peš-ava z Peš nebo Peša a ta z Petr); 

-ma: příjmení Hal-ama je patrně další odvozeninou jména Hála z Havel; 

-o: u některých příjmení takto zakončených jde o ustrnulý 5. pád (Kubo 

z Kuba), u jiných o první část jmen Qaro někdy z Jaro-slav, Kriso z Chryso-stom); 

-y: jména takto zakončená jsou z ustrnulého 2. pádu Qury z Jura); někdy, jako 

je tomu např . u příjmení Vašatý (z Vašata), se -y prodloužilo vlivem přídavných 

jmen; 

-e: na konci příjmení jako Kube vzniklo -e spíše z -a vlivem německým než 

ustrnutím 5. pádu příjmení zakončeného souhláskou (zde Kub). 

Další velkou a rozmanitou skupinu českých příjmení tvoří příjmení z místních 

jmen (MJ). Označovat člověka podle místa jeho původu či majetku bylo obvyklé 

u šlechty stejně jako u měšťanů už od středověku . Je celkem logické, že zatímco 

některá osobní jména vytvářejí velká hnízda odvozenin, příjmení z místních jmen 

se vyskytují spíš v menších skupinách. Způsobů odvozování je řada. Řídká jsou 

příjmení z ustrnulých předložkových pádů (Skamene), dost běžná z 1. pádu 

(Bechyně); v této skupině je dost česko židovských příjmení. Jako příjmení se 

vyskytují i zdrobněliny z místních jmen (Bechyňka). Jsou též příjmení z 2. pádu 

(Chaloupek z MJ Chaloupky). Pomnožná MJ jako příjmení se mění v podoby 

jednotného čísla (Klecan z MJ Klecany); nezřídka se též měnívají ve zdrobněliny 

(Říčánek z MJ Říčany). Příjmení z MJ přecházejí k jinému typu skloňování, než 

mají příslušná místní jména (Chlustin z MJ Chlustina, Kalina z MJ Kolín, Luža z MJ 

Luže). 

Nejčastější jsou příjmení odvozená z MJ příponou -ský. Na švu MJ a přípony - 

ský docházívá ke změnám vzniklých souhláskových skupin: k splývání 

a zjednodušování (Borecký z Borek, Kopecký z Kopec, Blacký místo Blatský 

z Blato, Chyský z Chyše); příjmení z MJ německého původu se základním členem 

-berg, -burg odsouvají hrdelnici -g(-k): Vimberský z Vimperk, Nymburský 

z Nymburk. Podobně z MJ zakončených příponou -ice se příjmení tvoří až po 

odsunutí koncovky (Pardubský z Pardubice, Palacký z Palačov) , -ín (Štirský 

z Štiřín) ; podobně se děje u MJ s příponami -ka, -ky, -na, -ná, -ec, -eč. Někdy se 

místní jména naopak v příjmeních rozšiřují (Čistecký z Čistá , Kaňkovský z Kaňk , 

Zboženský ze ZbožO, často s ohledem na snazší výslovnost. Leckterá příjmení lze 

- 16 -

vykládat ze dvou i více MJ (např . Voleský z Olešná, Olešnice, Olešník, Oleško, 

Olešky). 

K příjmenún z MJ se druží příjmení z obyvatelských názvů (Benátčan 

z Benátky, Bejšovec z Býšov, Lhoták z Lhota, Klokočník z Klokočná , Samšiňák ze 

Samšina, Pražák z Praha.) 

Nemálo příjmení vzniklo podle domovních znamení či podle erbu: Anděl 

(dům U anděla), Kotva (dům se znamenún kotvy), Závojský (dům U závoje), 

Vocloň ( = Vod slon(a) - dům U slona). K příjmením z MJ se druží příjmení 

z názvů kmenů (Hanák), zemí (Slezák) a národů (Němec). 

Třetí významnou skupinu příjmení tvoří příjmení z apelativ (A), tj. 

podstatných jmen, přídavných jmen, sloves, příslovcí , částic a citoslovcí obecného 

významu. Je velmi rozmanitá. Obráží v celé šíři svět, v němž se naši předkové 

pohybovali, jejich život rodinný i společenský , přírodu , která je obklopovala, svět 

práce stejně jako sféru intimní. 

Řada těchto příjmení zařazuje člověka podle jeho místa v lidském kolektivu, 

podle jeho zaměstnání, charakteristických rysů fyzických i duševních, podle 

událostí, v nichž se proslavil. Často jen konstatují a popisují, ale mnohdy je jejich 

základem přezdívka značně expresívní. Celkem málo expresivity je v příjmení 

Kovář, ale už příjmení Nekovář nebo Kováříček , od něj odvozená, v sobě zahrnují 

určité hodnocení či vztah k pojmenovávané osobě. Zajímavá jsou deminutiva, 

zdrobně liny, vyjadřující nejen mládí a nezralost (Kováříček) ale i půvab nositele 

(Jedlička , Růžička a pod.). Některá příjmení byla metaforou, dnes již jen těžko 

rozluštitelnou. V běžném styku totiž ztrácí příjmení pro nás svůj původní význam 

a vnímáme je jen jako označení konkrétního nositele. Nevadí nám (a ani 

nevnímáme, že je v tom rozpor), že pan Vrabec je velký a silný člověk klidných 

způsobů, pan Pospíšil málokdy pospíchá a že slečna Hrubá je subtilní jemná 

dívka. Výjimku tvoří příjmení utvořená ze slov, která se vztahují k oblasti sexu 

a vyměšování (1450 Procopio Pizda dieto; 1391 Tomáškovi příjmím Prdel; 1399 

Prdelík střelec Haškóv). Byla vnímána jako neslušná a sami jejich nositelé se 

mnohdy přičinili o změnu: například z celého širokého jihočeského rodu 

Uchcanejch si toto příjmení ponechal jen jeden z jeho členů . Ostatní si je změnili 

na neutrální Urban. Pravděpodobně v tom směru působili i faráři , kteří vedli 

matriky. Do naší doby se udržela vlastně jen ta, která svůj "necudný" význam 

ztratila: některá slovesa pohybu a dnes už neužívaná pojmenování tělesných 

orgánů, např. Kep (Kepka, Kepák) nebo Hrma. Zato ale ve vídeňském adresář i 

z r. 1930 čteme příjmení českého původu Kunda, Pudelka, Ritka, Wosserka, 

Skurwa, Gebák, Gebala (g = j) a další: v německém jazykovém prostředí se 

uchovala, protože nikdo nevnímal jejich obecný význam. 

K charakteristice člověka se zejména dobře hodí přídavná jména, protože 

označu jí rozmanité vlastnosti, jako tvar těla (Dlouhý), nápadnost některé jeho 

části (Hlavatý, Černý), vlastnosti hlasu, temperament, povahu, způsob vystupování 

(Křikava, Smutný, Pokorný). Nezřídka při označování člověka přídavným 

jménem působila metafora: přezdívku Hedvábný, která se pak stala příjrním 

- 17 -

a posléze příjmením , mohl dostat nejen ten, kdo měl hebkou, svěží pleť , ale i kdo 

měl jemné způsoby. 

Přídavná jména se jako příjmení vyskytují ve jmenném tvaru (Křepek, Krch), 

většinou ale ve tvaru složeném (Veselý). Odvozeniny se shodují tvořením 

s odvozeninami z 0]: jsou ze zkrácenin ( erud z nerudný) a z jejich zdrobnělin 

(Hobzek, Hobzík z hobezný = hojný, bohatý), z odvozenin s příponou -a (Hobza 

z hobezný, Neruda z nerudný, Zelena ze zelený). U příjmení z přídavných jmen se 

vyskytují přípony se souhláskami -s (Holas z holý, Malásek z malý), -š (Hrubeš, 

Hruboš z hrubý, Malouš z malý), -ch (Modrach, Modroch z modtý), -c (Peknice 

z pěkný , Hrubec z hrubý- též z podstatného jména), - č (Maláč z malý, Bradáč 

z bradatý též z podstatného jména), -k (Holík z holý, Menšík z menší = 2. stupeň 

přídavného jména malý, Málek, Malák z malý). I ostatní přípony, které jsme 

poznali u odvozenin z OJ a MJ, se tu vyskytují. 

Podobně jako přídavná jména stávala se příjmeními i podstatná jména 

charakterizující člověka , označující části těla , zejména části těla nápadné 

a odchylné od normálu (Hlava, Kotrba, Nosák, Ouško, Očko, Huba, Brada, Hnát, 

Nožička , Koleno, Ručka , Bříško , Hrma), též názvy tělesných i duševních vlastností 

(Rozum, Žert, Nepokoj, Sváda, Pleticha, Smysl, Trampota, Láska, Naděje, Pýcha), 

stejně jako z podstatných jmen vyjadřujících dojmy a vjemy lidských smyslů (Hlas, 

Řmot, Lomoz, Skřek , Sten, Ticho, Puch, Krása, Nádhera, Špína, Hlad, Lahoda). 

Výrazně metaforický význam si dodnes uchovala zejména příjmení tvořená 

z obecných jmen nebo z osobních jmen s přívlastkem shodným (Suchařípa, 

Kozibrádka, Malypetr); někdy se přeměnila ve složeniny vlastní (Suchochleb). Ve 

složeninách ztrácívá přídavné jméno délku přípony. 

Příjmeními se stala i slova, která značí věk a vzrůst (Dítě , Roček , Robek, Hoch, 

Pacholík, Jinoch, Vejrostek) a příbuzenské vztahy (Rodič, Babuška, Děd , Stařeček , 

Otec, Tátovský, Matička , Synek, Pastorek, Schovanec, Ujčík). Místo bydliště 

naznačují nejen příjmení tvořená z MJ, jak jsme ukázali výše, ale uplatňují se tu 

i apelativa: Štěpnička , Palouček , Potúček , Koutný, někdy v předložkovém pádě 

(Ulip, Zápotocký, Zárožeň =kdo bydlel za sousedem jménem Rožeň). 

Velkou skupinu tvoří příjmení z názvů sociálních skupin, vyjadřující sociální 

statut nositele (Měšťan , Sedlák, Láník, Čtvrtník , Chalupník, Poddaný, Svobodník, 

Dvořák, Zeman, Hrabě, Kníže, Biskup, Probošt, Kaplan ...), jeho zaměstnání 

(Pasák, Stádník, Bača, Koňák , Volák, Vinař , Chme l ař, Mysliveček , Hajný, Rybařík, 

Ptáčník) , funkce a úřady (Starosta, Rychtář, Fojt, Kanclíř , Regent, Vladař, Úředník , 

Písař, Šafář) , jsou příjmení z rozličných označení vojenských osob, a to nejen 

podle hodnosti (Voják, Dráb, Střeleček , Dragoun, Kaprálek, Fendrych, Jenerál), 

ale i podle velitele, pod nímž voják kdysi sloužil (Tampír z Dampierre, Lagron z La 

Corona). 

Velmi rozmanitá jsou příjmení z názvů řemesel zpracujících kovy (Kovář, 

Zámečník, Kasař , Mečíř , Klempíř , Zvonař) , dřevo (Tesař , Truhlář , Kolář, Bednář , 

Soustružník, Korbelář), podle výrobců a zpracovatelů látek (Tkadlec, Soukeník, 

Postřihač, Valchář, KrejčO , pracovníků s kůžemi a usněmi (Koželuh, Švec, Sedlář, 

Tobolář) , odborníkú zabývajících se kamenem a zeminami (Lamač , Cihlář, Sklář , 

- 18-

Vápeník), potravinářů (Masař, Řezníček , Pekař , Pernikář, Mlynařík, Sládek, 

Olejník), stavebníků (Zedník, Hliňák, Studnař) , ale i uměleckých povolání (Malíř, 

Muzikant, Bubeník, Hudec, Dudák, Gajdoš, Truba č, Pištec, Varhaník). Jsou 

příjmení z názvů obchodníků (Kramář , Kupec, Hokynář , Krupař) , hostinských 

(Krčmář , Šenkýř , Vodička) , dopravců (Vozka, Kočí , Forman, Kárník, Soumar, 

Plavec). 

Řemeslníci dostávali přezdívky i z názvů nástrojů , jimiž pracovali (1454 krejčí 

jehlička), a také podle potřeb svého řemesla (1457 švec Cvoček). Z těch pak 

vznikala příjmí a z nich příjmení. Touto cestou vznikla příjmení z názvů nástrojů 

kovových Qehla, Šídlo, Kladivo, Knejp, Sekera), dřevěných (Palice, Bičiště, 

Roubíček , Hřídel , Cep, Vařečka atd.) nebo podle výrobků (řezník Jitrni čka , pekař 

Žemlička nebo Calda apod.). Je nemálo příjmení z názvů pečiva (Pecen, 

Chlebíček, Rohlík, Žemlička , Buchtička , Doleček , Koláček , Koblih, Perníček) , 

vařených moučníků (Šlejška, Šiška, Knedlík, Haluška, Svítek), tekutých jídel 

(Polívka, Oukropec, Vomáčka) , nápojů (Voda, Pivko, Patočka , Kořalka), z masných 

jídel (Klobása, Buřt, Rosol, Paštika, Sekanina), z mlékařského názvosloví (Mlíčko, 

Smetánka, Syrovátka, Tvaroh, Sejrek), z názvů mlýnských výrobkú (Otruba, 

Moučka , Vejražka, Kroupa, Krupka, Krupička) . Mnohá z nich vznikla též na 

základě přirovnání : kdo seděl nehnutě jako pečeně nebo buchta na pekáči , dostal 

jméno Pečeně nebo Buchta, člověk se scvrklými tvářemi jméno Křížala, 

neenergický Kaše, člověk s nezdravě bledou pletí jméno Sejrek. 

Příjmení vznikala i z názvů dopravních prostředkú (Kočár, Kára, Saňa) , 

hudebních nástrojú (Trubka, Cimbál, Varhan, Buben), zbraní (Kord, Šavelka, 

Píka, Šíp, Kušička). Jsou též příjmení podle názvů mincí (Penízek, Groš, Dukát, 

Tolar, Troníček , Halíř) , nádob (Sklenička , Flaška, Lahvička , Korbel, Konvička, 

Džbánek, Hrn eče k, Kuthan), proutěného nářadí (Koš, Košíček , Košatka, Kukaň, 

Opálka), kusů nábytku (Lavička , Stolička , Stolek, Truhelka), z označení potřeb ke 

hrám (Karta, Kostka, Pinka, Kuželka). Z názvů budov, jejich částí i místností 

vznikla další příjmení (Komín, Pícka, Krb, Podlaha, Strop, Kuchynka, Pokoj, 

větnička). Proč se taková slova stala příjmeními , se musíme dohadovat; jen 

málokdy najdeme v pramenech vysvětlení. 

Vznikala též příjmení ze starých ná zvů chemických výrobkú (Kamenec, 

Kolomáza, Ledek, Klihovec, Šmolka, Barva) a z označení rozmanitých odpadků 

(Popel, Kopt, Mour, Prach, Pleva). Podle kusu obuvi nebo oděvu pojmenovali 

nejspíše člověka, který se jím odlišoval od svého prostředí, někdy výrobce, jindy 

člověka parádivého či naopak nedbalého. Z názvů obuvi jsou příjmení Bačkora , 

Bota, Škornička , Pantoflíček , podle částí oděvů a jeho doplňkú Kaftan, Kožíšek, 

Rubáš, Kabát, Kalhotka, Pásek, Prýmek; nápadná jsou příjmení z kusú oblečení 

vyšlých z módy (Baladrán, Flundra, Ksás). Příbuzná příjmení jsou i jména z názvů 

prádla a ložního vybavení (Košilka, Cícha, Peřina, Poduška). echybějí ani 

příjmení z názvů látek a podobných textilních výrobků (Plátenka, Soukenka, 

Axamit, Damašek, Kment, Čaloun, Koberec, Huňka) . Vyskytují se i příjmení 

z abstrakt (Nástraha, Záloha, Vojna, Válka, Náhoda, Příhoda , Svatba), z právního 

názvosloví (Zákon, Púhon, Vottel, Křivda , Vražda ...), ze slov označujících 

- 19-

majetkové a finanční vztahy (Deputát, Kořistka, Vejdělek , Škoda, Chudoba, 

Nouza), z kolektiv (Čeleda , Houf, Lid, Spolek), ze slov značících prostorové 

vztahy (Mezera, Skulina, Štěrba, Čára , Rejha, Quadrát), z množství a míry 

(Spousta, Hrstka, Kousek, Drobek, Kapka, Kopa, Hromada, Měrka , Korček, 

Strych, Žejdlík, Pinta), z označení času (Hodina, Poledne, Pondělíček, Podzimek, 

Duben, Masopust). 

V příjmeních se odráží i náboženská ideologie a pověry. K některým příjmením 

tohoto typu daly podnět obrazy na domech a přezdívky hercům lidových 

náboženských her. Vyskytují se příjmení z názvů biblických osob, které jsou 

ztělesněním některých vlastností (Kain, Koliáš, Prorok, Apoštol, Herodes, Pilát, 

Ježíšek), nadpřirozených bytostí a strašidel (Čert, Ďabelka , Šetek, Bubák, 

Hastrman). Také podle příslušnosti k církevním a k náboženským společnostem 

vznikla příjmení (Katolický, Kacíř , Zborník, Habán, Pikhart, Pohan, Žid), stejně 

jako podle mnišských řádů (Řehola , Kapucián, Kvarda), bohoslužebných 

předmětů (Ornát, Růženec , Kadidlo), podle biblických MJ (Hebron, Sodoma) 

a náboženských pojmů (Modlitba, Otčenášek , Hřích , Nešpor). 

Příroda , která člověka obklopovala, živá i neživá, mu poskytla další inspiraci 

při tvorbě příjmení. Je velká skupina příjmení z názvů živočichů; často vznikla 

podle zvláštní vlastnosti, kterou člověk měl společnou se zvířetem , či podle 

tělesného znaku, jímž se nějakému zvířeti podobal; působila rozmanitá ustálená 

přirovnání a symbolika: někdo byl vzteklý jako křeček - odtud přezdívka, z ní 

příjmí a nakonec příjmení. Člověk ale také mohl být nazván jménem zvířete, které 

mělo zvláštní vztah k jeho zaměstnání , např. kožišník dostal jméno Křeček (1469 

jacobus pellifex dictus Křeček), poněvadž se kožichy podšívaly křeččími kožkami. 

Některá příjmení sem však patří jen zdánlivě : vznikla z místních jmen, obnovením 

slova, z něhož MJ vzniklo: Qan z Rakovníka Rak, Jan z Husince- Hus); někdy šlo 

o lidovou etymologii (Ohrad z S kur řečený Kuřie). 

Doklady o tom, že se název zvířete stal jménem, sahají až do ll. století; 

prameny zachytily jména Cany (Káně) 1052, Caica (Čejka) 1052, Celiga (Koliha) 

1052, Wilcan (Vlčan) 1052, Zaba (Žába) 1073, Rak 1088, Vlk 1088. 

Je mnoho příjmení z názvů savců, ať domácích zvířat (Býček , Volek, Kravka, 

Koník) či z názvů lovné zvěře (Zajíc, Jelen, Laňka , Koloušek), šelem (Kolčava , 

Tchoř, Vydra, Liška) a drobných savců Qežek, Krtek, Sysel). Zajímavou skupinu 

tvoří příjmení ze jmen ptáků. Je četná -patrně proto, že lidé velmi intenzívně 

pozorovali ptáky, nápadné barvou, podobou, pohyby, hlasem. Některá z ptačích 

příjmení vznikla z nářečních synonym, např. vedle Vrabec a Brabec se vyskytují 

nářeční podoby Vrábek, Brábek, Vrabík, Vrábel, Vrablík, Vrobel, Štilip, Švihlík, 

Špelec a ještě jiné. Máme také příjmení z názvů ptactva domácího (Husa, Kačírek, 

Holub, Slípka, Kokoška). Z názvů ryb jsou příjmení Rybka, Karas, Vokoun, stejně 

jako z názvů vodních živočichů Rak, Žába, Pulec. Z názvů plazů je jen příjmení 

Had a jeho odvozeniny. Hmyz dal podnět k nepříliš velké skupině příjmení 

(Brouk, Chroust, Škvor, Cvrček , Blecha, Brabenec, Motejl). Též z názvů částí 

zvířecích těl vznikla příjmení (Kopejtko, Pazour, Růžek , Ocásek, Zobec, Křídlo). 

Dost příjmení je z názvů rostlin a jejich částí , a to z názvů květin (Květ , Kvítek, 

- 20-

Poupě, Růžička, Fiala, Konvalinka), voňavých rostlin (Balšán, Muskat, Rozmarin), 

domácího koření (Anýz, Koliandr, Šafránek, Chmel, Libíček) , zeleniny (Křenek , 

Česnek , Cibulka, Salát, Řepa, Petrželka, Vokurka), textilních rostlin (Konopa, 

Lněníček) , obilí (Zrno, Žitko, Pšenička , Ječmínek , Oves), luštěnin (Hrášek, Babík, 

Čoček), olejnatých plodin (Semenec, Makoň , Hořčička) , plevele (Stoklasa, 

Koukolík), lesních plodů (Jahoda, Malina, Šípek, Žalud, Bukvička), hub (Hubka, 

Klouzek, Pečírka, Smrž) a z částí rostlin (Lusk, Makovička, Košťálek , Slupka, 

Stýblo, Klásek), drobných dřevin (Křovina , Brslen, Jalovec, Kalina, Střemcha , 

Trnka, Břečťan), stromů lesních (Jedlička , Lípa , Dub, Bouček , Jabůrek), ovocných 

(Švestka, Slíva, Hruška, Vořech) a jejich částí (Ratolístka, Haluza, Suk, Puček , List, 

Kůrka, Lýko, Smola, Kořínek, Pařízek) , z názvů nezpracovaného nebo jen 

částečně zpracovaného dřeva (Dřevo , Poleno, Prkna, Špalíček , Dračka). Mezi 

příjmeními jsou i příjmení vzniklá z názvosloví přírody neživé: z názvů nerostů 

(Kámen, Křemen, Křišťál , Rubín), atmosférických jevů (Duha, Vítr, Pára, Mráček, 

Rosa, Snížek, Nečas , Hromek, Chlad, Mráz) a nebeských těles (Hvězda , Měsíček, 

Slunečko) . 

Stalo-li se obecné podstatné jméno ženského či středního rodu příjmením , 

došlo k charakteristickým změnám. Většinou nabývá mužského zakončení (kapka 

- Kapek, udice Udic, koleno -Kolen) a skloňuje se podle mužských vzorů. Mívá 

i jiné zdrobněliny (k příjmení Bába je zdrobnělina Babek a Babík). Podstatná 

jména středního rodu jako příjmení měnívají příponu -o v -a (kladivo - Kladiva), 

některá mužská podstatná jména přijímají tuto příponu (červ - Červa). Někdy 

přechází 5. pád do funkce 1. pádu (Vomáčko) . Pomnožná podstatná jména jako 

příjmení dostávají tvar čísla jednotného (pomeje- Pomej). 

Příjmení vzniklá z obecných podstatných jmen přijímají přípony obvyklé 

u domáckých podob rodných jmen, a to přípony obsahující souhlásku -s (Hrbas, 

Hlavsa), -š (Soviš, Hlavoš, Listoš), -ch (Mydloch, Děduch , Tlamicha), -t (Plšat, 

Sněhota) , -d (Sajda, Babinda), -n (Pihan, Pytloun, Zubina), -r (Hnáter, Dědourek, 

Pihera), -1 (Zimel, Hubál, Vokal, Babula). Spadá sem mnoho odvozenin 

s příponou -ák (Březák) a jejich zdrobnělin (Škodáček). · 

Skloňováním se příjmení utvořená z apelativ původně nelišila od regulérních 

vzorů , ale časem se vyvinuly rozdíly (o srdci - o Srdcoví, od smrti- od Smrta). 

Zejména přešla k perspektivnějšímu typu skloňování (bez tykve - bez Tykvy, bez 

křemene - bez Křemena) . Při skloňování příjmení se neměnívá kvantita (mráz, 

mrazu - Mráz, Mráze, kámen, kamene - Kámen, od Kámena) a ukazuje se 

tendence zanedbávat pohyblivost -e-: pohyblivé -e- se více udržuje v nářečí než 

v obecné a spisovné češtině . 

Zvláštní skupinou jsou poměrně vzácná příjmí a příjmení z celých vět 

s minulým časem sloves (Drahokoupil, Potměšil , Přecechtěl , Rozšlapil, Stojespal, 

Zlámaljelito, Ontověděl , Snědldítětikaši , Nasralvhrnec). Tato příjmení považuje 

Pavel Eisner za charakteristicky česká a cítí v nich právem zkoncentrovanou 

anekdotu. Někdy se z takových vět stalo příjmím a pak příjmením jen sloveso. Je 

to skupina velmi produktivní, ale tato příjmení nernívají příliš vysokou frekvenci, 

což naznačuje , že většina z nich se drží v jednom rozrodu se společným předkem . 

- 21 -

Narážejí zřejmě , podobně jako větná příjmení , na nějakou charakteristickou 

činnos t či příhodu (Vyskočil, Navrátil, Spal, Rozsypal, Roztočil , Koupil). Příjmení 

z příčestí minulého činného splynula s příjmeními ze stejně zakončených jmen 

činitelských a ztratila význam minulosti (Hrabal, Snítil) Vedle typu zakončeného 

příponou -1 jsou typy s příponou -la (Stavěla) a -lo (Vočadlo). Příjmení tohoto 

typu se vyskytují také jako zdrobněliny (Drobílek). Někdy z příčestí minulého 

činného vzniklo přídavné jméno (Nejedlý) a další odvozeniny z něj s příponou -ík 

(Nejedlík). Jiných odvozenin je málo: s příponou -as (Mrklas), -ec (Schánělec) , -ák 

(Hradilák), -ka (Drobílka). 

Z přítomného času sloves jsou jen ojedinělá příjmení jednoslovná (Nepovím) 

a větná (Vítámvás, Vosipivo). Častější jsou příjmení z rozkazovacího způsobu 

prostého (Vosol) nebo z rozkazovacího zpúsobu ve spojení s předmětem 

(Osolsobě) . Z vazby pij vodu vzniklo příjmení Pivoda. Podobně tomu bylo 

v rozkazovacích větách s 5. pádem (nepij, Machu - Nepimach; babo raď - 

Babyrád). Jiným typem příjmení z rozkazovacího zpúsobu je spojení s přís l ovečným 

určením (Skočdopole , Nechojdomová). Byl-li tu předmět svým tvarem odchylný 

od obvyklých typú sk l oňová ní , přizpúsobil se obvyklým typúm. 

Příjmení vznikala i z příčestí trpného (Kut, Ohnut, zdrobně lina Ohnútek). 

Z nich jsou odvozena i další příjmení příponou -a (Kuta) a jejich zdrobněliny 

(Spálenka). Jako příjmení se vyskytují též složené tvary shodné s přídavným 

jménem (Kutý, Spálený). Jsou i příjmení se základů sloves (Couf -couvati, Vyhlíd). 

Někdy končí na -a, které je buď kmenové (Kokta z koktat), nebo je příponou 

(Hovora z hovořit). Takto utvořená příjmení mají i zdrobněliny (Hovorka). 

V jiných odvozeninách jsou časté přípony -ek (P l aček) , -ík (Durdík), -ák (Čihák), 

-áč (K l ofáč) , - ač (Šťourač) , - ačka (Klapačka) , -s (Tlachsa, Durdis, Mrkos, Mrkous), 

-š (Vrtiš, Vrtiška), -ch (M l čoch , M l čoušek) ; dále se vyskytují přípony -ec 

(Náborec), -ha (Kokrha), -ta (Kypta), -át (Klofát), -ota (Drmota), -aut (Drbout), -na 

(Tlachna), -ina (Zaplatina), -ěna (Kypěna) , -an (Kulhan); přípona -an bývá též 

rozšířena o -da (Klofanda); -áň (Vrzáň) , -oň (Lizoň) , -oun (Krhoun); -r (Brebera, 

Kokora, Paďour) , přípona obsahující -r bývá, j eště rozšířena o -da (Breburda); -1- 

(Švihla, Švihel, zdrob. Švihlík, Dlabola, Čihu l a , Šikula), -v (Dojiva, Křikava). 

Někdy takové příjmení nevzniklo přímo odvozením ze slovesa, nýbrž z hotového 

činite l ského jména. 

Příj mení z nesklonných slov se vyvinula z přezdívek. Patrně mají základ 

v oblíbeném rčení nebo v užití slova v místě neběžného. Jsou z příslovcí , částic 

a spojek (Tenkrát, Šak, Zajista, Lacino, Prej, Zouplna, Tedáček) , z citoslovcí 

(Cvak, Prsk, Řach, Tydlidát). 

Zajímavou skupinu příjmení tvoří příjmení ze slov cizího původu. Nejsou 

českou zvláštností, vyskytují se všude tam, kde se stýkají různé národní jazyky. 

Platí to o Polsku, kde najdeme mnoho příjmení cizího, zejména německého 

púvodu, Francouzi, zejména ve východní části státu, mívají příjmení německého 

původ u: Schneider, Wendel, Mittelhauser, Weygand, Blum, Langweil, Lebel 

(z Lobe!). Většinou jde o potomky - někdy dost vzdálené - francouzských matek 

- 22 -

a otců německé h o (alsaského) původu žijících ve francouzském prostředí . Vedle 

příjmení německé ho púvodu se u Francouzů vyskytují i přímení it a l~k á (Zola , 

Gambetta), špa nělská (d'Hérédia), baskická (Ibarnegaray), · bretaňská (Renan, 

Rohan), vlámská. Také mezi n ěmeckými příjmeními je mnoho takových, která 

mají ve svém základu slova n e n ěmecká , zejména slovanská: polská (Stefani ak, 

Chodowiecki, Zarncke = Czarny - příjme ní polského původu jsou zejména če rná 

v Porýní-Vestfálsku), lužickosrbská (Schirach, Andrich, Antrack - bývají často 

překládána ), chorvatská (Kowatschitsch) a česká (Peschke, Musil , Kufal = Koval, 

Kokoschka, Porsche = Boreš). Čes ká příjmení jsou velmi čas tá ve Vídni, kde se 

podle rakouských badatelú v roce 1965 vyskytovalo víc než 14 000 příjm e ní 

české ho pů vodu u 200 000 domácností. Slovanská příjme ní jsou v n ěmeckém 

jazykovém prostředí pravo pi s ně přizp ůsobe n a němč in ě a v rů zném stupni 

poněmčena. Ně které jazyky se snaží tato př íj mení odstranit: v tom směru jsou 

zajímavé poměry u Maďarů. Dost známých maďarských osobností m ě lo příjmení 

slovanská (Kossuth, Prochaszka, Stancsics), a zejména německá (Semmelweis, 

Weckerle). U těc hto našich so u sedů byla silná tendence ne maďarsk á příjmení 

přeložit nebo jinak přizpů sob it : syn Hruzové a P etroviče se stal Petbfym, 

Knéipfelmacher Géimbéisem, Pehm Mindszentym. 

Také u nás se vyskytují příjmení utvoře n á z cizího základu: francouzská (Le 

Breux, Davignon, Buteau, Dezort), zejména u potomků panských s lu žebníků 

(kuchařů , u č ite lů tance, francouzštiny apod.) č i též kolonistů (na Čejči); italská po 

kupcích, stavebních specialistech (národní jméno Vlach se stalo v 16. stol. u nás 

ynonymem slova zedník), kominících (Demartini, Degiorgi) a dalších řemeslnících 

(Bally, Spadoni, Bulgari, Calma- u mladší generace psáno Kalma - , Venutiu 

mladší generace psáno Venuta - , Chittusi, Stretti, Ugge). V nové době k nám 

pronikají i jména ruská, ukrajinská, polská, ale i příjmení orientální. Ta při cházejí 

již stabilizovaná a v čes kém prostředí se nemění. 

Existuje jakási množina příjme ní , která můžeme označit jako středoevropská: 

najdeme je v Čec h ác h a na Moravě , na Slovensku, v Německu a v Rakousku, 

,. Polsku a také v komunitách židovských, promítají se do nich jazykové prvky 

tohoto rúznorodého společenství. Je to zřejmé nejen při pohledu na repertoár 

českých příjmení , ale n apř. i p ři pohledu do vídeňs ké ho telefonního seznamu. 

Ješ tě zřejměj ší je to při listování rozsáhlým Slovníkem amerických příjmení 

(Dictionary of American Family Names, Oxford University Press, 2002), jehož 

a utoři nejsou zatíženi evropskými národnostními resentimenty. Ukazuje se tu, jak 

j ou k nerozlišení promíchána n ěkterá příjme ní českého , slovenského a polského 

původu , kdy je jen obtížné rozhodnout, zda základ příjmení pochází z českých 

(moravských a slezských) dia l ektů nebo ze sousedních jazykových oblastí Polska 

č i Slovenska, jak lze jen těžko odlišit příjme ní německé h o jazykového původu 

obvyklá u Čechú od těch , která se vyskytuji v německy mluvících zemích ale 

i v Polsku a jak se prolínají s příjmeními z jiddiš u rodin s židovskými předky. 

Spo l ečné víc než sedmdesátileté soužití Čechů a Slováků v jednom státě 

a zejména migrace ze Slovenska do Čec h po rozdělení republiky se promítly do 

repertoáru českých příjmení. Proti Benešovu souboru, ktetý byl základem 

- 23-

prvního vydání Slovníku českých příjmení z roku 1983 a byl zakotven ve sběru 

materiálu z období 1937-1967, se tu objevuje více příjmení slovenského (též 

maďarského) původu. Projevuje se i užší kontakt s Polskem, daný zřejmě též 

migrací Poláků za prací do České republiky a zejména se objevují i příjmení 

romská. V první pětistovce příjmení nejčastěji se vyskytujících v České republice 

najdeme 45 příjmení, odkazujících na cizí původ , většina je německých , ale jako 

číslo 101 se objevuje příjmení Horváth (3951 nositelů) , 171 Kováč (2971), 352 

Balog (1710), 375 Gábor (1606), 408 Demeter (1503), 449 Ferenc (1395), 480 

Varga (1305), 486 Horvát (1296) - těsně za hranicí 500 je Gajdoš (1253). Vliv 

slovenštiny a polštiny ovšem se projevuje i subtilněji , příbuznost jazyků a jejich 

slovotvorných prostředků situaci zatemňuje. 

Z lingvistického hlediska nejzajímavější skupinu tvoří příjmení německého 

původu. Jsou svědky tisícileté denní reality "stýkání a potýkání" českého 

a německého živlu. Jejich nositelé k nám přicházeli před staletími, ale také v době 

historicky ne příliš vzdálené, vesměs ze sousedních německy mluvících území 

(Rakousko, Bavorsko, Sasko) nebo z území se smíšeným obyvatelstvem (Kladsko, 

polské Slezsko). Byli to řemeslníci, kolonisté, kteří přicházeli do našich měst ve 

13. a 14. století (mnozí z nich se počeštili zejména za husitských válek) nebo byli 

usazováni novými majiteli na opuštěných usedlostech po třicetileté válce. 

Postupně splývali s domácím obyvatelstvem a počešťovali se. V českém 

jazykovém prostředí jejich příjmení ztratila kontakt s německým jazykovým 

vývojem a mnohá si zachovala nářeční či starobylý ráz. Některá se hláskoslovně , 

tvaroslovně či pravopisně přizpůsobila češtině , někdy do té míry, že se jejich 

původní základ značně deformoval. Všechna tato příjmení se skloňují jako jména 

česká , přechylují se do ženských podob. Od mnohých z nich se tvoří další 

odvozeniny tak, že se k německému kmeni přidává česká odvozovací přípona. 

K Čechům se dostávala tato příjmení zejména smíšenými sňatky v českém 

prostředí. Mnohá německá příjmení dostali čeští lidé v německém prostředí - 

především jsou to příjmení označující místo původu (Bém, Prager, Politzer, 

Šmilauer). Mnohá však vznikla překladem původně českého jména: jedno ze 

sedmi dětí tuchlovického ševce Náprstka bylo na rozdíl od sourozenců zapsáno 

do matriky německým ekvivalentem slova náprstek, Fingerhut, jeden člen této 

rodinné větve , známý vlastenec Vojta Náprstek, se v 19. století vrátil k původnímu 

znění. Poněmčením některých urbářů po Bílé Hoře byla poněmčena i snadno 

přeložitelná česká příjmení: Sedlák - Bauer, Švec - Schuster, Pekař- Backer apod. 

Nepříznivé národnostní poměry a německý charakter úřadů , zejména v 18. století, 

způsobily , že se taková příjmení u českých rodin ustálila, někdy v původní 

podobě, často počeštěná (Šubrt, Šmíd, Flajšhans). 

Mnoho příjmení, v jejichž etymologii nacházíme německý základ, nelze 

považovat za příjmení německého původu; jsou odvozena od slov přejatých do 

češtiny, přejatých často už ve středověku , a to zejména takových, která mají 

charakter slov a termínů mezinárodních: termíny právnické, správní, slova 

označující funkce a úřady nebo pocházející z řemeslnické terminologie. Velká 

část těchto slov z jazyka vymizela tak, jak ze života společnosti mizely skutečnosti, 

- 24 -

které označovaly. V příjmeních jsou však fixována. Ně která další slova tohoto 

typu byla - zejména za obrození- nahrazena ekvivalenty utvořenými z českého čí 

slovanského základu: i tato slova však zůstala příjmeními. Místo forman říkáme 

povozník, fořt se stal lesníkem, nepracujeme ve veřtatu, ale v dílně. Příjmení 

Forman, Veřtát či Fořt však zůstala nepočeštěna. V době , kdy k tomuto vývoji 

jazyka došlo, byla již naše příjmení ustálena. 

Pravopis příjmení mívá některé zvláštnosti. Uchovává se v něm často 

rozkolísanost písařskýc h zvyklostí či starý pravopis: Aulický, Ausobský (au = ou), 

Czerný, Czesaný, Koczka (cz = č), Gerzabek, Girsa (g = j), Mjk (j = í), Wawra, 

Wowes apod. Ně která příjmení stejného znění známe z několika způsobů zápisů: 

Ševců i Šeťců. V jedné rodině mohlo být různými matrikář i zapsáno jméno různě: 

vedle Šťálik je i Šťálík , a dokonce i Šťáhlík , příbuzní Jaroslava Vrchlickkého, do 

matriky zapsaného jako Frida, se psali i Frída a Frýda. Kolísání kvantity, záměny 

i > y, uchování spřežkového pravopisu, spodoba znělosti a pod. vedou k tomu, 

že se příjmení původně totožná od sebe vzdálila a v moderní době je chápeme 

jako samostatná. Platí to o jménech domácího původu , jak je zřejmé z řady hesel, 

v našem slovníku, ještě výraznější je to u jmen německého původu , kde vedle 

sebe mnohdy stojí podoba korektní, nářeční podoba i podoby v různém stupni 

počeštění (Mi.iller- Miler, Schmidt- Šmíd, Schwarz- Švarc a Švorc). 

Tu a tam se shledáváme u českých rodin i s českými příjmeními psanými 

německým pravopisem. Jejich podoba vznikla vlivem germanizačního tlaku: 

Mattausch, Patzak. Často byla svémocně nositeli v 19. století zpět přepsána: 

Matouš, Pacák. Někdy návrat zůstal na poloviční cestě: Mattuš, Štech (ze Stech 

a toto ze Štěch). Vlivem německého prostředí byla někdy příjmení k nepoznání 

zkomolena: o dnešním příjmení Trohař lze soudit, že vzniklo na Bezdružicku 

pravopisným poněmčením jména Drahoš - Trohosch a to bylo zpět počeštěno 

v dnešní podobu. Podobně příjmení Šorš vzniklo z německého přepisu českého 

nářečního Sehoř = tchoř (Schorsch) a bylo zpět počeštěno. 

Kdysi bylo české příjmení v nečeském textu psáno v přeložené podobě (např. 

Kříž se psal v latinském textu Crux) nebo v podobě přizpůsobené latině 

(Doubravský se psal Dubravus). V humanistické době bývalo takové polatinšťování 

běžné v celé Evropě (Descartes- Cartesius, Komenský- Komenius). Někdy 

se příjmení polatinšťovalo jen zčásti, přidáním latinské koncovky. Tak vznikl ze 

Smíška Smiechus. Dodnes máme na tuto módu památku v příjmeních, jako je 

Faber (Kovář) , Ferus (Plachý), Mitis (Tichý), někdy poněkud zkomolených 

(Mikiska z Mitis = Tichý, Parbus z Parvus = Malý, Pištora z Pistor = Pekař). 

Podobně v německém textu se objevovalo české jméno buď v překladu, nebo 

alespoň přizpůsobeno němčině . Zatímco v 19. století byla tato praxe běžná 

a bezpříznaková , za německé okupace v letech 1939 až 1945 byly podobné 

tendence chápány jako projev kolaborace. 

Pro pravopis současných příjme ní platí, že musí být psána tak, jak jsou 

zachycena v rod-ných dokladech, bez ohledu na současnou pravopisnou normu. 

- 25-

-26-

A 

Abel, Ábel, - z hebrejského A hábel = dech, 

vánek, nicota; biblické jméno Adamova 

syna; Abelovský, Ábelovský 

Abraham, Abrahám, Abrham, Abrhám - 

stzák. OJ = otec množství, vznešený otec; 

také podle označení domu obrazem Abrahama; 

Abrahamčík , Abrahámek 

Absolon - stzák. OJ = otec míru; 1603 Jan 

Absolon z Ledcú; Absolín 

Adam - stzák. OJ = č l ověk stvořený ze země; 

Adamčák , Adamčík , Adamec, Adameček 

, Adamek, Adámek (125. n ejčas t ě j ší 

české příjm.) , Adametz (přizpůsobeno němč 

in ě), Adamica, Adamíček , Adamíčka , 

Adamík, Adamíra, Adamiš, 

Adamíčko , 

Adamka, Adamovič , Adamovský (též 

podle MJ Adamov), Adamů , Adamus, 

Adamuška, Adamy, Adámy (i > y, lat. 

příp. 2. pádu = Adamův) 

Adler- něm. A Adler = orel; nejčastěji podle 

domovního znamení 

Aim, Ajm - viz Egem 

Akerman(n) - z něm. A Ackermann = rolník, 

o ráč 

Aksamit, Aksamit - z názvu jemné tkaniny; 

přezd ívka podle vlastností, zpúsobu mluvy 

Albert, Alberth - z něm. OJ Adalbert: a dal = 

ušlechtilý, běraht = skvě lý , redukcí nepřízvučné 

slabiky; Alberta, Alberts, Albertus 

Albín- OJ z latin. příd. jm. albus = bílý 

Albrecht- u nás zejména v 16. stol. jako OJ 

u šlechty; význam jako Albert se změnou 

-er- > -re-· Albricht Ce > i; 1550 Jan 

Albricht z Kobyll), Aubrecht (změna alb > 

aub) 

Alenka - z ženského OJ Alena; ozna č e n í 

manžela nebo syna Aleny 

Aleš- dom. podoba OJ Alexis, Alben (Albel1 

ze Šternberka - Ales), Albrecht (1543 Albl·echt 

nebo Aleš z Buku) aj. 

Alexander, Alexandr - řecké OJ = obránce 

mu žů; Alex, Alexa 

Am(m)erlíng - z n ě m. A Amerling ~ strnad 

Amort- z n ě m. = kdo bydlel na (am) konci 

(Ort) 

Ambrož- OJ z řeckého ambrosioa = nesmrtelný, 

božský; Ambros, Ambrosek, Ambroz, 

Ambróz, Ambrozek, Ambruz, Ambrůz 

, Ambrůžek ; další viz Broz/ ž 

Ančička - z dom. podoby ženského OJ 

Anna; oz nače n í syna, manžela; Ančinec , 

Anda 

Anděl - 1454 Siglsmundus A ndial dictus; 

z řec. A angelos = posel; ten, kdo se podobá 

andě l u; podle domovního znamení; 

Andel, Andiel, Andělíček 

Andrášek, Andráško - 

Ondřej ; O > A vlivem lat. a n ěm . 

z Ondrášek z OJ 

Andreas - něm. podoba OJ Ondřej - viz 

tam· Andres (zako n če ní oslabeno); čes k é 

zdr~b .: Andresek, Andresík, Andreska, 

Anders (-re- > -er-), z toho Anderš (s> š), 

Anderž (hyperkorek tn ě) , Andršt (při s u 

nutím -t), Ander (odsunutím -s), Andera, 

Anděra (počešťu jící přípona), Anděrka (zdrob.), 

Andert (přisunutím -t), Andlt Cer > I) 

Andrejs, Andreis, Andreys, Andrejsek - 

viz Andres; přípona -ýs > -ejs viz Andrys 

And(e)rle - n ě m. zdrob. OJ Andreas; 

And(e)rla, And(e)rlík, And(e)rlíčka 

Andrys, Andrýs - z OJ Andreas; (y > ý vlivem 

zdro bn ě lin y) , Andrýsek, Andrysík 

Antoň - stč. Antoní (jeho dnešní pokračování 

Antoni a Antony); z lat. OJ Antonius = 

vynikající; Antonín (tvořeno zdrobň ující 

příponou podobně jako Brixí - Brixín, Jiljí 

- Jiljín spíš než z lat. Antoninus, tj . patřící 

Antoniovi); Antoniček ; Anton (ň > n 

vlivem n ěm.); Antonů, Antonec; ze základu 

Ant-: Antoch, Antoš (1597 Antonín 

jinak Antoš Hrůza) , Antošík, Antoška, 

Antůšek (zdrob. z Antoš se zdloužením 

o > ů ), Antuš, Antek, Antka 

Antoušek- podle zaměstná n í : A antoušek = 

pohodný 

Anýž, Anýz - z názvu koření ; n ěm. podoba 

Anis 

Apolen - z ženského OJ Apolena, označe n í 

manžela, syna Apoleny; Apoleník 

- 27-

Appelt - z něm . OJ: adal = ušlechtilý, bald > 

elt = rychlý; Applt, Aplt, Appel (odsunutím 

-t), Apel, Appl 

Arazim, Arazím- z OJ řeckého pův . Erazim, 

Erasmus = milovaný, hodný lásky 

Arbes - z něm . nář. A Arbes, Arbeis ke spis. 

Erbse = hrách 

Arnolt, Arnold- stněm. OJ: aro - orel, walt 

- síla, vláda; Arnet (oslabená nepřízvučná 

slabika), Arnd, Arnt (u Němců, po redukci 

nepřízvučné slabiky) 

Arnošt - z něm . OJ Ernest, Ornest = vážnost, 

rozhodnost 

Aubrecht - viz Albrecht 

Augustin, Augustin, Augustýn- z lat. příd. 

jm. augustus = vznešený, někdy též zkráceno 

z OJ Augustin = náležející Augustovi; 

Augustýnek, Augustinský, August, Augusta; 

v něm. prostředí vznikly redukované 

podoby Augst, Aust 

Aujezský, Aujezdský - z častého MJ Oujezd, 

Újezd (psáno starým pravopisem, au 

se če tlo ou) 

Aujezdecký- z častého MJ Oujezdec, Újezdec 

(psáno starým pravopisem, au se če tlo 

jako ou) 

Aul- z A oul , úl; zdrob. Aulík 

Aulehla, Aulehle - z A (o)ulehel = úhor, 

pozemek ležící ladem; viz též příjm. Oulehel 

a Úlehla stejného významu 

Auřednik - podle zaměs tn ání , Auředníček ; 

viz též Ouřed ník 

Auzký - z příd. jm. (o)uzký 

B 

Baar - 1615 Valenta B01~· 1744 ]ii'í Bor, jeho 

syn j ii'í Baar; půvo dně Bor - viz tam; z MJ; 

z OJ Barto lomě j 

Bába, Baba - z A baba; přezdívka zbabě l é 

mu; Babek, Bábek, Babík, Babínek (nepravidelné 

zdrob.) 

Babák - 1401 Václav Babák; č len rodiny 

porodní báby; bubák; ustrašenec; Babáček, 

Babčák, Babuška, Babič 

Baběrad, Baběrád - přezdívka snad podle 

úsloví "babo raď "; 

Babyrád 

Bača, Báča - podle zaměs tnání , pasák ovcí; 

Bačák, Bačovic, Bačovský 

Bádal, Badal - ze slovesa bádat; přezdívka 

hloubavému; Bada, Badala, Badalec, Badálek,Badalík 

, Badan,Badáň 

Babický- z MJ Babice (14x v Čechá c h) 

Babička- zdrob. A bába; Babíček, Bábíček 

(vlivem přirozeného rodu) 

Babinec - z příd . jm. přivl. ; stč . A babinec = 

zbabělec; n ář. kopka jetele 

Babinský- z MJ Babín, Babina, Babiny 

Babor- OJ doloženo od 12. stol. ; z kmenového 

jména; také podle jména svě tce Bavo 

z Gentu; Baborák, Babůrek 

Baborovský- z MJ Bavorov 

Baborka - viz Barborka 

Babouček- zdrob. A pavouk, nář. babouk 

Bahno - z A; ten, kdo bydlel u moč á l u, 

pracoval v močále ; z MJ Bahno (2x v Čechách), 

Bahenský, Bahníček, Bahník, 

Bahnovský 

Bach- 1402 Bartholomeus dictus Bach; z OJ 

zač ín ajícího na Ba-; z něm. A Bach = potok 

Bachan, Bachna, Bachura, Bacháček , 

Bašek (135~63 Bavor jinak Bašek), Bašík; 

slož. s něm . A Bach = potok: Bachmajer, 

Bachman, Bachmann, Bachmayer 

Bachor, Báchor - z A bachor; přezdívka 

břichaté mu ; Bachorec, Bachorek, Báchorek, 

Bachorík, Bachořík , Bachura, Bachurek, 

Bachůrek 

Bachratý - z příd . jm; přezdívka otylému; 

Bachroň 

Bajer- z něm. Baier, Bayer = Bavor; Bayr, 

Baier!, Bayerle (něm. zdrob.), počešt.: 

Bajar, Bajeřík , Bajerka 

Bak- doloženo od ll. stol. jako OJ; patrně 

odvozovací příponou -k z OJ začína j ícího 

Ba-; Bakes, Bakos, Bakoš, Baksa (psané 

i Baxa), Bakota 

Bakule, Bakula - 

otylému č l ověku 

Bal - viz Baltazar 

z A bakule; přezdívka 

- 28-

Balabán, Balaban - z tatarského A = vycpaný 

tetřívek (lovecká návnada) 

Balata, Balatka - z A = nepatrná věc, 

ma li čkost ; též z OJ Baltazar - viz tam; 

Balatý 

Balbín, Balvín - 1619 v Kouřimi podučitel 

Gabriel Baldvinus; spíše z něm . OJ Baldwin 

než z lat. balbus = koktavý 

Balcar - 1486 Balthazaro Gymme bw-sifici- 

1497 Balczar bursifex; z něm. OJ Balzar 

z Balthazar zánikem n epřízvu čnéh o -ha a 

splynutím ts > c; Balcárek, Balzer, Balcer 

(1650 Balthasar Ziegler, 1683 Balzer Ziegler; 

a oslabeno v e), Barcal ( přesmyk 1-r 

v r-1), Balcařík 

Balík - z A balík, přezdívka neotesanému 

venkovanu; též o OJ Baltazar - viz tam; 

Balíček , snad i Ballig (snaha odstranit 

hanlivý význam " poněmčením " zápisu) 

Balda - z A balík, přezdívka neotesanému 

venkovanovi; turecké A= silná hůl 

Baldovský, Baldínský - z MJ Balda a Baldav 

Baloun - označe n í národnosti = Valon; 

př e n e s e n ě omezený, silný č l ověk; Balounek 

Balnoha - viz Valnoha; č l ově k s deformovanou 

nohou; též lenoch, louda 

Balšám, Balšán - z A balšám = vonná 

rostlina, máta; Balšánek, Balšík, Balšínek 

Baltazar - stzák. OJ babylónského původu= 

bůh chraň králúv život; Bálek, Balík, 

Balíček, Balka, Balák, Balač, Baláč, Baláček 

, Balaš, Baláš, Balaško, Balaštík, 

Haleš, Balšák, Balouš, Baloušek, Balásek, 

Balous, Balusek, Balta, Balát, Balata, 

Balátka (též = nepatrná, bezcenná 

věc), Balate, Balada, Balda (též = silná 

hů l , veliký kus), Baldík, Balán, Balej, 

Balajka apod. 

Bambas - A bambas ze západoevropského 

bombasin = druh tkaniny; též vzhledem ke 

zvukomalebnosti pře zdívka h lu čnému č l o 

vě ku; 

zdrob. Bambásek 

Bambula, Bambule - z A bambule; přez dívka 

nemotornému a hloupému člověku 

Banýr - přezdívka č lověku, který sloužil 

v pluku generála Bannéra - viz Panýr 

Bár - z OJ Barto lomě j - viz tam; Bára, 

Barášek, Barauš, Barda, Bardoun (též 

z názvu starého hudebního nástroje), Bardon, 

Bardiš, Barek, Bárek, Barejška, 

Bareš (13 79-1382 Bm1holomeus dictus 

Baress), Barhoň, Baroch (1439 Banhossii 

dicti Bm·och), Barocha, Barota, Baroš , 

Barotka, Barsa, Baron, Baroň , Baroun 

Barabáš, Barabaš, Barabasz, Barabasch - 

novozákonní OJ; Pilát nabídl Židúm, aby 

se rozhodli, zda má omilostnit Krista neho 

známého zloč ince Barabáše; na zá kl a d ě 

přání lidu byl B. propuštěn a Kristus 

ukřižován 

Barák - z A barák, vesnická chalupa bez 

polí; označ uj e spo l ečenský status; zdrob. 

Baráček 

Baran- z A beran; hanlivá přezdívka protestantům 

; Baranek, Baránek 

Barbora - z ženského OJ řec . púvodu = 

cizinka (stalo se A ve významu tlustá 

žena); označovalo syna nebo muže Barbory; 

Barborka (1395 Zdislai dicti Barborka) 

Baborka, Barka; přizpůsobením přiroze 

nému rodu: Barbor, Barbůrek , Barbořík , 

Barčák, Barborák, Barbořák 

Barcal - viz Balcar; Barcalík 

Barchan - z A barchan = druh tkaniny, 

barchet; u jmen polského, ukrajinského a 

ruského púvodu též z ruštiny přejaté označení 

pís eč né h o přesypu 

Bártl, Bartl - n ěm. zdrob. z OJ Bartholomaus 

- viz Bartolom ě j 

Bartoloměj 

- z aramejského OJ = Tolma j ův 

syn, o r áč; Bárt, Bárta (73. ne jčas t ě j ší české 

příjmen í; 1570 Bm1olom ěj jinak Bána), 

Bártů, Bártek, Bartek, Barteček , Bartík, 

Bártík, Bartička , Barták (1434 Banhoss 

alias Banhak), Bartáček , Bartas, Bartásek, 

Bartos, Bartejsek, Bartoš (33. nejčas 

tě j ší české příj mení; 1393 Banholomaei 

scriptoris, 1411 Banossium scriptorem), 

Bartůšek , Bartošek ( 1417 Ban holomaei 

notario, 1418 Bm1ossconis notario), Bartošík, 

Bartoška, Bartiš, Bartuš (1393 

Banus sanoris, 1396 Banhonii sartoris), 

Bartoušek, Bartušek, Bartušák, Bartuška, 

Bartes, Bartoň , Barton (1393 Bartholomei 

scriptoris, Barton), Bartůněk, Bartoněk, 

Bartoník, Bartoníček 

- 29-

Barva - z A; přezdívka barvíři ; Barvič , 

Barvík (snad i Barvig, Barwig vlivem 

němčiny), Barvíř 

Basa- hrá č na basu; též i podle barvy hlasu ; 

Basák, Basař , Basík, Basovníček, Basovník 

Bass - pseudonym spisovatele Eduarda 

Schmidta; podle hlubokého hlasu 

Bastl - z OJ Sebastián = obyvatel města 

Sebasty; viz též Post!; Bastián, Bastyán 

Baše - z OJ začínajícího Ba- (Bartoloměj , 

Barnabáš apod.) příp. -še, starší -ša; zdrob.: 

Bašek, Baško, Bašík, Bašta (Bašta 

též Bartolomeus; též z názvu část i opevnění; 

z názvu domku 1ybničního hajného), 

Bašata, Bašista, Bašura, Bašný, Bašus 

Baštýř - A baštý ř = 1ybn i čn í hajný, hlídač 

rybích sádek; obyvatel bašty v hradbách; 

Baštář ; snad někdy i Bastecký, Baštecký 

(možná z MJ Bášť a Báštěk) 

Baťa , Báťa - A baťa = bratr, příbuzn ý, druh; 

přenes . a nář. = přílišný dobrák; nemehlo , 

hlupák; Batovec (ť > t; příslušník Baťovy 

rodiny); Baťka (zdrob.; srov.: baťkat = 

lichotivým přemlouváním navádě t) , Batka 

(též = valaš. hradba), Batěk (zdrob. z A 

baťa ; na Moravě místy = malý, tlustý 

č lověk) , Bátek, Batík; jiné odvoz.: Haťcha, 

Batcha, Batis, Batoušek, Baťula (na 

Moravě místy = hňup) , Batulka 

Bauer - z něm. A = sedlák; vyskytuje se ve 

složeninách (Neubauer = nový sedlák, 

Gebauer a pod.) 

Baxa - viz Bak 

Bečka - z A; podle postavy, též podle 

za městnání viz Bečvář; Bečička, Bečovský 

(též z MJ) 

Bečvář - A bečvář = řemes ln ík vyrábějící 

bečky , bednář; Bečvařík 

Bědajánek - složené z citoslov 

a dom. podoby OJ Jan; též 

Bědajanek , 

ce b ěda 

přezdívka někomu , kdo čas to bědova l 

Bednář - podle zaměstnání; 69. nejčastější 

české příjmení ; Bednárik, Bednařík, Bednářík, 

Bednářský 

Běhal - z příč. sl. běhat ; Běhálek , Běhalík, 

Běhan, Běhavka, Běhávka, Běhavý, Bě 

hula 

Běhoun - A běhoun = 1ychlý č l ověk; livrejovaný 

slu žebník běžící před kočárem; pocestný, 

tulák; Běhounek (zdrob.; výrostek), 

Běhůnek 

Bechyně - z MJ Bechyně ; též z A bechyně = 

pomocné stavení u dolú, komora na rudu; 

na Moravě = tlustá žena; zdrob. Bechyňka, 

Bechynka, Bechyňský , Bechyňák , 

Bechiňský 

Bejček - zdrob. A bejk/býk; Bejkovský 

Bejšovec, Beyšovec - 1545 jan Beyssowecz 

z Beyssowa; z MJ Býšov u Přeštic , Býšovec 

u Bystřice p. Pernštejnem 

Bejvl, Beyvl, Bejbl, Beybl, Bejblík- z n ěm. 

šumavského nář. A Boiwl, spis. Bublein = 

c hl apeček; viz též Veyvl 

Bek - z OJ Bedřich , Benedikt aj. ; A bek = 

nářek ; z něm. nář. A Backer = pekař 

Běl - jm. tvar příd. jm. bílý; A běl = bílá 

mouka, stč. sádlo, slanina; Běla (též = 

ženské OJ; bílá houska, bílá kráva), Běláč 

(manžel č i syn Běly), Běláček , Bělás (též z 

MJ Bílá, Bělá ), Bělán, Bělaň , Bělár, Bělas , 

Bělaška , Běler, Bělec (13 73 Ulricus dictus 

Bielecz), Bělčík, Bělič, Běliček , Bělík, 

Bělin (příd. jm. přivl. k Běla ; i z MJ) , 

Bělina , Bělka (nář. A bělka = v Hron ově , 

na Hané houska), Běloch , Bělouch , Běloušek 

Cl399 stFelec Bělúškó v) , Bělor , Běloň, 

Bělaun (též z MJ); složeniny: Bělobrad, 

Bělobrádek, Bělohlav, Bělohlávek, 

Bělohlavý, Bělohoubek , Bělohubý, Bělonohý 

Bělohradský - z MJ; Bělohrad 

Ben - z OJ Benedikt = blahoslavený, požehnaný; 

z OJ Benjamin = milovaný syn; z OJ 

Benno (= patron M íš n ě); Bena, Béňa , 

Benát, Benata (1261 Benata purchgravius) 

, Benek (už 1180/82), Beňák (1428 

Benedictus dictus Beniak), Benák (1314 

Benako ovarius, 1338 Benak Beran, 1403 

Martinu.s dictus Benak, 1408 And1·eas Benak), 

Benáček (1565 Beneš Benáček, syn 

] ona Bubáka), Benačka, Beňačka , Benášek, 

Benada, Benát, Benata, Benč, Benča, 

Benček , Benčík , Benda (137. nejčastější 

české příjmení; 1548 Václav Bentúv, 

1669 jan Karel Benda či Benedikt) , Bendák, 

Bendas, Bendásek, Benden, Bendík 

(nář. = tlustý člověk) , Bendl, Bene- 

- 30-

dík, Benedka, Beneš ( 1146-48 Beness; 

13 78 Beneschonis grubnik; 1383 Benedycht 

K1'upnik, 1379-82jan dictus Beness; na 18. 

místě mezi našimi n e jč astě j šími příjm eními; 

hanác. n ář. A beneš = malá buchta, druh 

ko l áče; u židú překlad OJ Baruch), Benešík, 

Benš (zánik -e-; n ěkdy analogií pohyblivého 

-e), Beneška, Beneši (něm. 

zdrob.), Benház (spíše z OJ Benharr < 

Bernard nebo z Beinhard; něm. nář. A = 

řez ník); Benen, Benic, Beník (1186 Benik 

nobilis), Beníček, Beniš, Beníšek, Beníško, 

Benš, Benys,Benýš, Benýšek 

Bern, Bém - z n ěmecké ho oz načení Čech a 

(Bohm) 

Ber- z stněm. OJ Bernard: bero = medvěd, 

han = sila nebo ze slovanského OJ Berislav, 

Berivoj; A ber = název zrniny, n ěkde 

hrachu; n ěm. A Bar = medvěd: 1583 

Markovi Berovi jináč Nedvědovi; Bera 

(u Loun A béra = šiška jehli čn atých stromú), 

Berák, Berdych(?), Berenda, Bercha (spíše 

z něm. OJ Berchtold = skvě lý vládce), 

Berk(?), Berka (1477 Bernard Fečený Berka; 

též A berka = lu pič ; nář. = veš), Berčík 

(zdrob. jm. Berka; též z A berčí = výběrčí 

danO, Berousek, Beroušek, Beršík 

Beran - 70. n ejčastě j ší české příjme ní ; z A; pře 

zdívka protestantu, tvrdošíjně lpícúnu na své víře; 

přezdívk a paličáku; Beránek (90. n ejčastějš 

í české příjmenO zdrob. označuje člověka 

mún ého a pokomého; Beranovský, Beranský 

Bern- z OJ Bernhard; Bernáček , Bernačík , 

Bernas, Bernásek, Bernášek (1386 Bernass, 

1409 Bernassconis), Bernacký, Benhart 

(di s imila čn ím zánikem přesmykem 

z Bernharr), Bernardin 

Bernhard - stněm . OJ: bero = m ed vě d , han 

= tvrdý, silný, statečný; Bernhart, Bernhardt, 

Bernart, Bernard, Bernardy (lat. 

2. pád); s disimi l ačním zánikem: Bernad, 

Bernat, Bernáth; s disimilací r > 1: Bernald, 

Bernáld, deformované: Berhart 

Besperát, Bezperát- zkomolené lat. desperát 

= zoufalec; nář. laš. A bezperáctví 

rozpustilost; na Tě š ínsku A bezperák = 

n ičemn ý, drzý č lověk 

Besta, Bešta- z OJ Šebestián, lat. Sebastianus 

= obyvatel m ěsta Sebasty; Bestiánek, 

Bešťák (spíše z MJ B ěštín u Hořov i c) 

Beták, Běták , Beťák- z dom. podoby OJ 

Alžběta a to z hebr. Elíšébah = bohu 

zasvěcen á; muž č i syn A l žběty; Bětík, 

Betinec, Bětuňák 

Beyer apod. - viz Bajer 

Bez - A bez = název keře ; Beza, Béza, 

Bezák, Bezek, Bezeg (deformované), Bezík, 

Bezina; příjmení složená z čás tice bez 

+ příd. jm.; vesm ěs se jedná pú vo dně 

o přezdívky vyjadř ující nějaký nedostatek: 

Bezcný, Bezectný, Bezemek, Bezchleba, 

Bezkočka, Bezloja, Beznosek, Beznoska 

( 1524 Klímou Beznoskem), Bezoušek, Bezouška, 

Bezpalec, Bezrouk Bezruč, Bezručka 

(1469 Tbomae Bezruczkae, 1470 

Thomas Ruczka), Bezúch, Bezucha, Bezouška, 

Bezušek,Bezoušek, Bezvoda 

Bezděk - z příslovce bezděky = bez úmyslu, 

nedobrovolně ; Bezděka, Bezděčka, Bezdíček, 

Bezdička, Bezděčný , Bezděcký 

(1576 j an Bezděcký z Bezděčí hory; také 

z MJ Be zděčí a Bezděčín) , Bezděkovský 

(z MJ Bezděko v, Bezděkove c) 

Bica, Bíca- patrně z OJ Vincenc s disimi lač 

ním zánikem prvnil1o -n- a změ nou V > B; 

Bican, Bičan, Bicek (1397 Biczek), Bicenc 

(deformované), Bicera 

Bičík - z A; Bičiště (A = násada k bi č i ; 

pře zdívka kočímu, též štíhlému č lověku 

apod.) 

Bidlo, Bidlák, Bidlas - z A bidlo; přezdívka 

dlouhému štíhlému č lověku 

Bíl- 1400 Mixiconis Beyl, 1403 M. Albi; jm. 

tvar příd. jm. bilý - viz i heslo Bě l ; Bíla, 

Bílek (84. nej čas t ější české příjm e n O , Bílý, 

Bílko,Bílko, Bílík, Bílík 

Biel- jako p ředc h ozí, ale n ěm. pravop. nebo 

= Bel, psáno starším pravop.; někdy z bavorského 

č i saského MJ Biehlau nebo 

dolnoslezského Biehla; Bielík, Bielík, Biely, 

Bielka, Bielek (1396 j oh. dictus Bielek), 

Bielko, Bielich 

Bím - n ěm . n ář. za Bohm = Čec h ; Bíma, 

Bímka, Bíman,Bímon 

Bína - z OJ Benedikt- viz Ben; e zdlouženo 

a pak zúženo v í; Binka (í zkr.), Binko, 

Binek, Biník 

Binar- z něm. A Biener, Bienert = vče l a ř; též 

Piner (vlivem výslovnosti) 

- 31-

Binder- z něm. A Binder ~ bednář; Bindr, 

snad též počešť. Bindík 

Bittner, Bittnar - z střhn . A~ putna, výrobce 

puten; srov. též Pitner, Pittner, Pytnar 

a pod. 

Bíza - A bíza ~ hl o u pě se smějící č l ověk; 

srov. výchč . sl. bejzovat = okounět; Bízek, 

Bízík, Bízoň 

Blah - z OJ Blahoslav, Blahomil , Blažej; 

Blaha, Bláha (57. n ejčas těj ší české příjmení; 

1431 Blaha Milec z Mikuluov, Blazei de 

Mykolowicz), Blahák, Blaháček , Blaheta, 

Blahetek, Blaho, Blahota (1282 Blahota 

de Wrascow), Blahůtka, Blahout, Blahut 

(1381 Blaschius tabernator, 1391 Blahutonis; 

1459 Blasii piscat01is, 1463 Blahut 

piscatolis), Blahůt , Blahuta, Blahůtka, 

Blahoš, Blahouš, Blahož, Blahuš, Blahušek, 

Blahůšek, Blaheň (13 79-1382 Blazias 

dictus Blahen), Blahuň , Blahůnek, 

Blahna, Bláhna, Blahník, Blahynka 

Blach- z OJ Blažej, Blahoslav apod.; Blacha, 

Blachut, Blachuta, Blachštík 

Blažej - 1208 Blase;; OJ z řec. Blasios = 

neobratný; Blažejíček, Blaž (nejen z OJ 

Blažej, ale i Blažislav, Blažibor), Blaža, 

Bláža, Blažka (Johan neset Blazka fratres) , 

Blažko, Blažek (29. nejčastější české příjmení; 

1255 Blassiek, 1564 Bláhu jinak 

Blažka ze Žebic, 1567 Blažej jinak Blažek), 

Blaženec, Blažík, Blažíček, Blažů , 

Blažina; poněmč. : Blaschka, Blaschke 

Blecha- z názvu hmyzu; přezdívka malému 

nebo pohyblivému č l ověku; Bleha 

Boba - z A bob ~ druh luštěniny ; Bobák 

(někdy za bubák = strašidlo, strašpytel), 

Bobal, Bobčák, Bobelák, Bobula (též z A 

bobule), Bobek (též z A bobek - nejen 

zvířecí výkal, ale i vavřín) , Bobaček , 

Bobík, Bobok, Bobošík (též z nář. sl. 

bobošit sa = boha se dovolávat, divit se, 

lekat se), Bobuš 

Bočan, Bočán, Bocan- 141 7 Štěpán Bočan; 

s tč. A bočan = čáp , srov. slovensky, polsky 

bocian; Bočánek 

Boček - 1314 filius Boczkonis; dominus 

Boczko de Podyebrad ; zdrob. stč . OJ Bok; 

též A boček = nemanželské dítě (levo)boček 

Bočko , Bočoun 

Boháč - z A, označení zámožného č l ověka; 

též z OJ Boh-; Boháček , Bohačík 

Bohdal- 13 70 ]esco dictus Bohdal; A bohdal 

= čáp; Bohdálek 

Bohun, Bohůn - z OJ Bohuslav; to též 

příj mením; Bohunek, Bohůněk, Bohunovský, 

Bohuňovský (přiv l. rodině , z MJ) 

Bohuš - dom. podoba OJ Bohuslav; Bohuša, 

Bohušík 

Bohm - něm. označení Čecha ; Bohman, 

Bohme, Bohmer; srov. Bém a Bím 

Bojan - dom. podoba OJ Bojslav; Bojanovský, 

Hojkovský, Bojanský (z MJ Bojanov, 

Bojkov, Bojanovice, všechny z tohoto OJ) 

Bolek - z OJ Boleslav, Bolebor; (1327 

Boleslaus dux Opoliensis; Botko Opoliensis); 

Holeček , Bolík (1175, 1410), Bolech 

(1312), Boleš, Boleška 

Bon - z lat. OJ Bonifác = dobrého osudu, 

Bonaventura = dobré štěstí; Boněk, Bonka,Bonk 

, Boňko,Boneš , Bonuš 

Bondy - v židovských rodinách dítě , které 

se narodilo na velký svátek (žid. jom tov = 

lat. bonus dies = dobrý den) 

Bor- z A; z MJ; z OJ zakončené ho - bor, 

např. Dalibor apod.; z OJ začínajících na 

Bor-; Borák (z MJ; z názvu rostliny), 

Boran, Boráň , Boranda, Boreň, Borek 

(1456 Borziwog alias Borek de Hracho 

Boreš, Borš (zánik -e 

lusk), Horeček, 

vlivem nepřímých 

pádú), Boršík, Boroš 

(též maď. A boros = keř vinné révy), 

Borota, Boruta, Borutík, Bordan 

Borovička - z názvu stromu; Borovica, 

Borovka, Borovský, Borský (z MJ Borová; 

též z označení borového lesa) 

Bort, Bortel, Borti- z n á ř. dom. podoby OJ 

Ban holomaus; též střhn . A bort = okraj; 

Bortlíček, Bortlík, Bortlík, Bortňák, 

Bortník 

Borůvka - z A; přezdívka člověku s výrazně 

tmavýma očima ; Borutka, Borůtka (vlivem 

výslovnosti) 

Boř - z OJ Boř i voj , Bořis lav ; b oř i t = bojovat, 

přemáhat ; Bořánek , Bořecký , Bořek 

Cl394Borzkonem deMinoliDohalicz, 1614 

Hynek Borzek Dohalsky), Bořetický , Bo- 

- 32-

řík (1403), Bořen (1402 Borzen de Vgezdecz), 

Bořeta , Bořita, Bořej, Bořke, Bořkovec 

Bořil - z příč. sl. bořit 

Bořuta- z OJ Bořuta; Bořutík , Bořucký 

Bos - 1614 Ondřej Bosý 1628 Daniel Bos; 

z příd. jm. bosý; Bosák (1436 Matěj Bosák; 

= bosý č lověk ; žebravý mnich; jihoč. n ář. = 

knedlík ze syrových brambor), Bosáček 

Boš - z OJ Bohuslav apod. příp. -š; Bošák, 

Bošan, Bošek (též zdrob. ze stč. OJ Boch), 

Bošína, Boška (1410 Bozka jacobus; též 

ž > š z OJ Božetěch apod.), Boško, Bo š tič 

ka, Boštík 

Bouba - srov. A bublina, přezdívka boubelatému; 

Boubín (1574; z příd. jm. přivl.) , 

Boubal, Boubalík, Boubelík, Boubel, 

Boubela, Boubílek 

Bouček- zdrob. A buk; pře zdívka mladému, 

statnému a zdravému člověku 

Bouda - z A; Bouda!, Houdek, Boudík, 

Boudník, Boudný 

Bouchal - z příč. min. č i n. sl. bouchati; 

přezdívka č l ověku , který se pere, rozdává 

rány; Bouchala, Bouchalík 

Boukal - 1365; příč . sl. boukat (se) = honit 

se, pářit se (o zvířa tech); bukat = mluvit 

hlubokým hlasem; srov. pták bukač ; Boukalík 

Bous - ze stč . OJ Bús, Búslav = Bohuslav; 

Housek; viz i Bouz 

Bouša - z OJ Bohuša stažením; Bouše 

(starším pravopisem Bauše) z Bohuše, 

Boušek, Bouší (ustrnulý 5. pád OJ Bohuš), 

Boušík, Bouška 

Bouz- z OJ Budivoj, Budislav dom. měkčením 

d > z; Bouza, Bouzek 

Bozděch - z OJ, varianty OJ Božetěch ; 

Bozděk 

Bož- 1088; zkr. OJ Božetěch , Božemír, též 

z OJ Bohuslav apod.; Boža, Božák, Božek, 

Božík (1130), Božka, Božeta (1088), 

Božtička 

Brabec - 151. nejčastější české příjmení ; 

1405; A brabec za vrabec; Brabač , Hrábek, 

Brabek, Brabetz (vlivem němčiny) , 

Brablc, Brablce, Brablík, Bráblík 

Brabenec - z lidového názvu hmyzu; 

za mravenec; Brabenetz 

Brada - z A; přezdívka č l ověku s výrazným 

plnovousem; Bradáč , Bradáček , Bradávka,Brádek,Brádka,Bradna 

Bráf- z n ěm. příd. jm. brav = statečný , řádný 

Brambora - z názvu německého kmene 

Braniborů, z toho i A brambora; přezdívka 

podle vzhledu; Brambor, Brambůrek 

Brandejs, Brandeis, Brandýs, Brandis - 

z MJ; Brandejský (1574 na Mayera Brandejskýho; 

1577 Isaak Maier Brandes Sohn) 

Braníslav - s t č. OJ = slavný v boji apod.; A 

braň = bitva; Branec (1484), Brančík , 

Braník, Hraníš (1087, 1383), Brányš, 

Braňka, Bransa; z MJ utvořen ýc h z OJ 

Branislav: Branšovský, Brančovský , 

Brancovský, Branžovský,Branzovský 

Bran(n)ý, Branny - podle zaměstn ání; hlídač 

či správce městské brány 

Braun - z něm. příd. jm. braun = hnědý ; 

Brauner 

Bravenec - zkomolené Brabenec za mravenec 

Brázda - z A; přezdívka oráč i ; též č l ověk se 

zbrázděným ob ličejem ; Brázdil, Brázdilík, 

Brázdovič 

Brdek - z A brdek ~ kopeček; přezdívka 

podle místa bydliště ; brdo též so učást 

tkalcovského stavu ; Brda, Brdečka, Brdíček, 

Brdička , Brdičko , Brdíčko 

Brdlík- ze stč . příd. jm. brdlavý = šilhavý, 

křivý , kulhavý; nář. brdlat = šmatlat; staročesky 

brlooký = č l ověk s těkavýma očima 

Breburda - snad se starého sl. burdovat = 

projíždět koně; z stč.A burdýř = bodná 

zbraň; snad i přezdívka hlučnému a hřmotnému 

č lověku 

Brej - z OJ Brixí (i > í > ej); Brejda, Brejha, 

Brejžek, Brejcha, Bre(y)cha (někdy snad 

z A brejchat se = brodit, máchat se), 

Brejša, Brejška, Brejšek, Brejna, Brejník 

(?) 

Brejl - ze sl. brejlat = namáhavě , upřeně 

hl edě t ; jiho č . n ář. brejlavej = šilhavý; Brejla, 

Brejlina, Brejník, Brejsa, Brejša, Brýl 

(-ý- hyperkorektně za -ej-) 

- 33-

Brendl, Brandl - z n ě m. MJ Brandtstatt 

v Rakousku a v Bavorsku 

Brett - z něm . A Brett = prkno; u židovských 

rodin z MJ Bretten v Bádensku 

Brettschneider, Bretschneider, Bretšnajdr, 

Bretšnaidr - z n ěm . A Brettschneider 

= výrobce prken, truhl ář 

Brhel - st č . A brhel = název ptáka brhlíka; 

Brhláč, Brhlík, Brchel, Brchl, Brchaň 

Brikcius - OJ; též psáno Brixius; Brich, 

Brichca, Brichcí, Brichzin ( ro zš íře ní 

o příp. -n), Briksa, Briksi, Briš, Brix, 

Brixa, Brixi, Brixí, Brych, Brychca, Brychcí, 

Brychcín, Brychňáč, Brychta, Bryscejn, 

Bryš, Bryxajn (i > aj) 

Brod - z A = přechod pře s řeku ; Brod je 

č astým MJ; Broda, Brodacký, Broďák , 

Brodec, Brodecký,Brodek, Brodík,Brodil, 

Brodina, Brodňanský (z MJ Brodňany), 

Brodníček, Brodský 

Broj - rozk. sl. brojit = povzbuzovat k boji; 

Brojač, Brojáč, Brojír 

Brokeš - z OJ Prokeš z OJ Prokop; Brokl 

Brom - p a trn ě z OJ Olbram, poče ště né 

germánské Wolfram (wo!f = vlk, hraban = 

havran, posvátná zv ířa t a G e rm á nů ); Hromek 

Bromovský- z MJ Bromov; nyní Broumovice 

u Votic 

Bron - z příd. jm. bronný = bílý; Broný, 

Bronec, Bronc (vlivem ne přímých pádú), 

Bronda 

Broš - z OJ Bronislav = bojuj za slávu nebo 

Ambrož = nesmrtelný, božský; Brošek, 

Broška, Brošta, Brož 

Brotan - A název vonné rostliny p e lyně k 

brotan; Brothan, Brotánek 

Broul - ze sl. brou lit = n ář . vyj eve n ě hl edě t ; 

Broulík, Broulím 

Brousil - z příč . sl. brousit; Brousek (z A) 

Brož - 94. n e j čas t ě j š í če sk é příjm e ní ; 1474 

Ambrosio sutori, 1478 Broz sutor ); z OJ 

Ambrož = božský; Broža, Brožek (též = 

pták rehek), Brožák, Brožka, Brožík, 

Brožíček , Brožina, Brožovský, Broženský 

(při v l. ro din ě) 

Bršlica - z názvu rostliny; Bršlík 

Brt - A brť = stč . vč elí hnízdo v dutin ě 

stromu; Brtáň, Brtek, Brtevnik, Brtěk, 

Brtna, Brtnický, Brtník, Brtniček , Brtoun, 

Brtva (nář . obměn a) 

Brúček, Brůček - nář. podoba A a příjm . 

Brouček 

Brůha - z OJ Ambrož; Bruha, Brucha, 

Brucháček 

Brůna - viz Bran; A brúna = bílý kúň ; též 

druh mlýnského kola; Brůnda 

Brunclík - patrn ě za Brunssík, hrdina rytířské 

p ověs ti ; A brunclík mor. n á ř. = buclatý 

chlapec; Brunclík 

Brůža - z OJ Ambrož - viz Brož; Brůžek , 

Brůžička 

Brýdl - s třhn. A bridel = uzda, otěže ; Brydl, 

Brydlák, Bridl 

Brych - viz Brikcius; Brychca, Brychsa, 

Brychta, Brynych 

Brynda, Brinda- A brynda = špatný nápoj; 

sl. bryndat = rozlévat; ně kdy snad z OJ 

Brixí příp. -nda; Bryndač, Bryndáč 

Brzák - s t č. příd. jm. brzý = tychlý; Brzek, 

Brzáček , Brzica, Brzoň , Brzula; složená 

příjm . Brzobohatý, Brzybohatý, Brzokoupil, 

Brzorád 

Břečka - z A; přez dívka pijákovi; př ez dívk a 

výrobci špatného piva a pod.; Břecka 

Břeň - z OJ Bře ti s lav = slavný bojovým 

rykem; n á ř. A břeň = ty ba mře nka ; Břeně , 

Břeněk , Břenek,Břenda 

Březa- nář . A březa = bříza; podle vzhledu; 

Březka (též z MJ), Břeska , Breska, Hřezák 

(též z obyv. jm.), Březek, Březík , 

Březina (156. n e j čas tě j š í čes k é příjm e ní ; 

březový háj; čas t é MJ), Březenský (z MJ 

Bře z n o) , Březinský (z MJ Břez ina), Březovský 

(z MJ Březová , Březovec , Bře zovi ce) 

Břicháč - z A bři ch o; podle postavy; Břicháček 

, Břichnáč, Břichňáč , Bříška, Bříš 

ko,Břoušek,Břuchanský 

Bříza - z A bříza; viz Břez a ; Břízek, Bříz 

(podle přiro zen é h o rodu) 

Bubal, Bůbal - p ř íč. sl. bubat = bubře t ; 

Bubel (č l ově k s nadutými tvá ř e mi ) , Bubela 

(nemluva), Bubla (1546; kdo mluví 

mum l avě), Bublík, Bublávek (huhňa vý 

- 34-

č lověk) , Bubíř ; rez z s třhn. buobe = 

chlapec: Bubik, Bubik 

Bubenik - z A = hráč na buben; Buben, 

Bubenčik , Bubeníček , Bubenčik , Bubenka, 

Bubnik, Bubnár 

Bucek - A bucek = buclatý č lo věk; dom. tvar 

z OJ Budislav = buď slavný, vypu š t ě n o -i-; 

Budslav, Buclav, Buck (vlivem n e přímých 

p á dů zánik pohyblivého -e-) 

Buček - z názvu stromu; Bučák , Bučan , 

Bučánek , Bučik , Bučina (bukový les, 

z MJ), Bučinský 

Buda - 12. stol.; 1406; ze s t č . OJ Chotěbud , 

Budivoj, Budimír (budi- = povzbuzovat); 

z A buda/ bouda; z MJ; Budač , Budáč, 

Hudák, Bu dárek, Budka, Budek (1088, 

1210), Budik (1257, 1367, 1534; též = 

naditý ve přový žaludek; př e n es . malý tlustý 

č l ověk); Budíček, Budský (z MJ Buda, 

Budy); Budera, Budiš, Budíšek ( 11 46-8), 

Hudák ( n ář . A budák = vrátný; hlupec; též 

z o byv. jm.: 1509 Manin Budák z Budákuov), 

Budař , Buďánek , Budin (též z MJ), 

Budina (n ář. na Pacovsku = bouda z kamene 

a hlíny), Budinek, Budinka, Budinský, 

Budinský, Budiš, Budka 

Buch - 1108, 1394, 1527; zkr. OJ Budislav 

apod.; Bucha, Bůcha, Bucháček , Buchan 

(též A = p c h áč , chrpa l u čnO , Buchta 

(1381; též = druh p eč i va, knedlík; nepálená 

cihla; přenes. málo pohyblivý č lově k), 

Buchetka (zdrob.), Buchtik, Buchtička , 

Buchtě!, Buchtela, Buchtele, Buchtelik, 

Buchtala 

Buchal - z příč. min. sl. buchati/bouchati; 

Buchálek, Buchanec, Buchanský, Buchar 

(podle zaříze nO , Buchl, Buchla 

Buchvald, Buchvaldek - z MJ Buchwald 

v Bavorsku ; Buchwald, Buchwaldek, 

Hukvald 

Bukač - A bukač = vodní pták; od 

zvukomalebného sl. bukat = vydávat hluboký 

hlas; přen es . za mrač e ný č l ověk apod .; 

Bukáček , Bukal 

Bukovský- z A buk, též z MJ odv. z tohoto 

A (Buk, Bukovina, Bukovsko aj); Bukovan, 

Dukovanský, Bukovčan , Bukovec, 

Bukovecký, Bukovinský, Bukový 

Bukvic - z A bukvice = plod buku; Bukvička; 

též z A bukva, bukvice = l éč ivá rostlina; 

Bukva, Bukvář (též z A = písmeno) 

Bula - spíš než z A bula = papežská či 

panovnická listina opa třená pečetí je z n á ř. 

A bula = boule; Bulka (karbanický termín; 

sou část chodského kroje), Hulák ( nář. = 

Chod podle příč . sl. býti - bul místo 

obvyklého byl; va l. n ář. = plechový žlutý 

knoflík), Bulan, Bulánek (1547; peč ivo 

na způsob líva n ců), Bulát (z příd. jm. 

bulatý = boulovitý, tlustý), Bulata, Bulava 

(z val. n ář. příd . jm. bulavý = tlustý, 

nadutý; také val. n á ř . A bulava = hů l , 

odznak fojta), Bulva, Bulvas (též z A bulva 

= hlíza), Bulda, Buleca, Bulej, Hulena, 

Bulin, Hulín (p říd. jm. přivl.) Bulina (též 

z MJ), Bulis (stč. OJ), Bulsa, Bulušek 

Bulik- A bulík = tele; Bulíček, Bulíčka 

Bulíř - z OJ zač ín a jícíh o Bu- (Budimír, 

Budislav, Budivoj) 

Bumba - ze sl. bumbat; přez dívk a p ijáku; 

Bumbá!, Bumbala, Bumbálek, Bumbalik 

Buna - 1146-48 Bun, 1397 syn Buňóv; z OJ 

Budivoj; nář. A buna = vřes; buňa = 

hlupák; Buňka (= čás t plástu), Bunda (= 

tvaroh s máslem; u Opavy sl. bundat se = 

loudat se), Bundálek, Buňat , Huňát, Buňata, 

Buňatický (př ivl. rodi n ě), Buneš 

Bunda - z A, čás t oděvu ; Bunda!, Bundálek, 

Buňdálek 

Buňka - z domácké podoby OJ obsahující 

slabiku -bu-, snad z dom. podoby ženského 

OJ Libuše (Libuna, Libunka, Libuňka ) 

a pod. 

Bura - jm. tvar valaš. nář. příd. jm. burý = 

tmavě šedohnědý; někdy A bur = bor; též 

druh hedvábí; Burý, Bury, Burna (zdrob. ; 

n ář. = huňa tý kožich, tmavá ovce), Burek 

(zdrob.), Buroň , Buran (= silný muž; 

vichr; na Olomoucku = nepokojné dít ě), 

Burák (zhrub.), Burýšek, Buryška 

Burda - stč. A burda = hřmotn ý, silný, 

tělnatý člověk ; střh n. burele= břemeno; 

n á ř . na Rychnovsku = malý zavalitý č lověk; 

na Chodsku svršek v kartách; břemeno ; 

n e j čas těj i však z OJ Burian; Buran, Buráň , 

Buranda, Burdik (zdrob. pře d eš lého ; též 

ve Stráži n. ežárkou = perníková figurka), 

- 35-

Burdych, Burdák (zhrub. Burda; též A 

burdák = řetěz) , Burďáček , Burdys, Burděj, 

Burďuch, Bureš (59. nejčastě j ší české 

příjm ení; 1563 mezi Bur Janem Burssem; 

1581 Burianjinač Bures), Buresch 

Burger - něm. A = m ěšťan ; Biirger, Biirgermeister 

(starosta) 

Burghard - něm. 0 ]: burg = hrad, han = 

tvrdý; Burghardt, Burkhart, Burgert (oslabeno), 

Burhert, Burket (cl isim ilační zánik 

druhého -r-), Burget (též z něm A burg-), 

Burkyt, Burger (z Burgert po ztrátě -t), 

Burgr, Biirgel (zdrob.), Burgl, Burkart, 

Burket 

Burian - OJ; sv. Jana Světlého , jemuž sú 

Burjan vzděli; den sv. Jana Bur Jana; 

Burián, Burianec, Buriánek, Burijánek, 

Burjan, Buryan, Buriánek, Burijan, Buriján, 

Buryanek, Buryánský (přivl. 

rodi n ě) 

Bursa - z OJ Burian; Bursák, Bursík, Burša, 

Buršovský (přivl. rodině), Buršík, 

Burýšek (val. nář. přícl. jm. burý = tmavohnědý) 

, Buryšek, Burýška, Buryška, Bursa 

(též strkanice, hlu čná zábava), Bursík, 

Burza 

Burš - z něm A = chlapec, sluha; Burša, 

Buršík, Burš íček, 

Buřič - z A; příjm . 1434; Buřik , Buřil , 

Búřil, Buříval, Buřval 

Bus, Buš - 1143/8 Buss; ze stč. OJ Buclimír, 

Buclislav, Budivoj apod., též někdy z OJ 

Bohuslav (1256 Bohusso; táž osoba 1303 

Buseho); Busek, Busín, Busínský (přiv l. 

rodině nebo z MJ), Búš , Buša, Bušák 

(zhrub.; A bušák = těžké kladivo; vů l 

s rohy dopředu), Bušan, Bušek (zclrob. 

z Buš; někdy z Bohuchval: 1379 Prozliczie, 

villa dom. Bohuchvali, 1407 Busskonis 

de Praz licz; jindy z Bohuslav: 1289 Bohuzlaus 

. de Merica, 1313 Buschca de Menca; 

někdy z Burian), Bůšek, Bušína (též 

z MJ), Buška, Bušta, Buštík 

Bu ta - patrně z OJ Bohut > Búr; někdy z nář . 

A bůta = bota; Butka (zclrob.), Butula 

Bůva - mor. nář. sl. buvat = spát; východoslovenské 

A bova = veliká a tlustá žena), 

Buvala, Buvalič, Bufák, Bufka (zclrob.; -fspoclobou; 

někdy zclrob. ze s t č. A pře j atého 

z latiny: bufa = žába; přenes. velká 

bota) 

Buzek - Buzo de Mastic, 1344 Buzka de 

Mastíce; 1415 Buzek z Mesilesic - Budíš 

z Dačic; zclrob. z OJ Buclislav > Búz s clom. 

měkčením cl > z; Bůzek , Buza, Buzas, 

Buzík, Buzín, Buzko, Huzovský (z MJ 

nebo přivl. rodině) 

Bůžek - z OJ Bože t ěc h , Bohuchval, Bohuslav 

apod.; Bůžga (? k > g) 

Bým - z něm. označení Čecha - Bohme; 

Byma, Býma; srov. příjm Bém 

Bystrý - z přícl. jm., podle vlastnosti; Bystroň 

Bystřický - z častého MJ; Bystřičan, Bystřinec 

C (viz též Z) 

Cáb - ze sl. ca bit = plakat, brečet - přezdívka 

uplakanému; též = nádoba ke hře v kostky 

(vrchcáby); Cába, Cabada, Cabák, Cabal, 

Cabala,Cabálek, Cabálka, Caban, Cabejšek, 

Cablik, Cabovský (při vl. rodině) 

Cabrnoch - A cabrnoch = č lověk se s třapatými 

vlasy 

Cafourek - stč. A cafúr = přezdívky kacíř i ; 

č lověk zanedbaného zevně j šku 

Caha, Cáha - z něm zahe = houževnatý, 

tuhý; české příd . jm. cáhovitý; Cahák 

(zhrub.), Cahena, Cahlik, Cahyna, Cach 

(též z OJ Zachariáš, C- vlivem němčiny) 

Cais - z střhn. A zise = čížek; Caisek, Caisl 

Cajnar, Caíner - něm . A Zeiner = výrobce 

cánů tj. kovových prutů , hřebíkářské ho 

železa 

Cajthaml - patrně skopec určený k porážce; 

změ nou r > I z něm. slož. Cajthamr = občas 

pracující hamr; Caithaml, Caihamel, Caitham, 

Cajtham, Cajthaml; Cejhamr, Cejthamr, 

Cejchaml 

Cakl - ze s třhn. A zage = ničema , zbabělec, 

lenoch 

Calaba - z OJ Salamon, Šalamoun zkomolenún 

; srov. příj m Salava; Calábek 

- 36-

Calda, Calta - 1399 Bušek 1'ečený Calta; st č. 

A calta = placka, druh pečiva ; v jiho č. nář . 

= vánočka ; hrudka (másla); Caletka (zdrob.), 

Caltík ( = perník), Caldr ( = ca ltář , 

caletník = pekař který pekl jemné p eč ivo) 

Candra - z O] Alexandr; též z názvu ryby; 

Candrák 

Cankař, Cankář, Caňkář- z n ěm A Za um = 

udidlo, uzda; jméno podle povolání 

Capouch - otvor, jímž vycházel kouř z otevřené 

ho ohniště v domech, kde nebyl komín; 

pře nese n ě špinavý č lověk ; Capoušek 

Carboch- A carboch = nadmuté břicho 

Carda- 1429 Václav Carda; A carda =chytrák; 

veselý č lověk ; nář. u Místku = děvče ; 

ze sl. cárat = ploužit se; cardat se = máchat 

se; Carda! 

Casek, Cásek- z dom. podoby OJ obsahujícího 

skupinu - ds-; Caska, Cáska, 

Cejnar - viz Cajnar; Cejnek 

Cejp - z A cejp/ cíp; podle oděvu ; podle 

polohy stavení; Cejpa, Cejpek 

Celba - ze sl. celit = hojit; z OJ Celestýn, 

Celerýn a pod. 

Celar, Cellar, Celer, Celler - z něm. MJ 

Zeli; někdy z něm. A Seiler = provazník; 

vzácně z lat. příd. jm. celer = rychlý; 

Celárek, Celerin, Celerýn (stará OJ) 

Cemper - snad zkomol. lat. semper = stále; 

přezd ívka podle oblíbené fráze; Cempírek 

Cendelin- z MJ Zandt v Bavorsku; z střhn . A 

zant, zan = zub 

Cenek- snad počešť . něm A Zanke = špi čka , 

vrub, zářez; též zdrob. O] Vincenc; 

Cep- 13. st. Czepanis, 1441 Janovi Cepovi; 

A cep = nástroj k mlácení obilí, přenes. 

a h a nlivě sedlák; hulvát; Cepek (zdrob.), 

Cepák (= držadlo cepu; nář. u Místku = 

starý muž); Cepoušek, Cepník (bojovník 

ozbrojený cepem) 

Cepl - z něm A. Zapfen = šiška (na př . 

smrková) 

Cerha- 1355 filius Cerhonis; z O] Cyril, řec . 

Kyrilos = pánův ; Cerhák, Cerhan, Cerhán,Crhan 

Cerman - počešť. příjmení Zehrmann, to ze 

střhn . zem - h o dn ě utrácet za jídlo a pití; 

přezdívka žroutovi 

Cetkovský - z MJ Cetkov, Cetkovec; též 

z něm. podoby MJ Sedlo 

Cetl, Cettl - A cetl = kruhadlo na zelí; ze 

zkomolené něm. podoby MJ Sedlo; též 

z názvu tkalcovského nástroje; z něm . 

dom. tvaru OJ Amicetus 

Cibula - z A cibule v kraji, kde neproběh l a 

přeh láska a > e ; přezdívka podle tvaru 

hlavy a pod. ; Cibulák, Cibuliak, Cibulář 

( pěstite l cibule), Cibulce, Cibulka, Cibulský 

(př i vl. rodině) 

Cicvárek - druh pe lyňku , jehož semena se 

užívají v lidovém léčite l s t ví 

Cigánek - z označení romského etika; Cigan, 

Cigán, Cigáň, Cigoš, Cikán, Cíkánek,Cykán,Cykánek 

Cígler, Ciegler, Cigler - z ně m. A Ziegler = 

ci hl á ř 

Cihelka - podle zaměstnání ; Cihelna, Cihelník, 

Cihla, Cihlář 

Cícha - z A = ložní prádlo; Cích, Cichák 

Cíchy - z příd. jm. za spisovné tichý; 

Cichoň , Cíchoň (nejspíše nář. za Tichoň) 

Cikrt- 1543 Petr Cikrt ze Svojšic; z n ěm . OJ 

Sieghart: sigu = vítě zství, hart = tvrdý; 

Cikrle (něm. zdrob.), Cíkrýt 

Cíl - A cíl = záměr ; chod. n ář. též = mezník; 

též z OJ Ciliak; Cíla, Cilek (zdrob.; 1434 

Mathiae Czilka), Cileček 

Cimburek, Cimbůrek - 1507 Mikuláš Cimburk; 

snad tak pojmenován služebník či 

poddaný pánů z Cimburka; Cimbura, 

Cimbna; též deformováno na Cinibulk, 

Cinybulk, Cynybulk 

Cimmerman(n), Cimrman(n) - z něm . A 

Zimmermann = tesař ; přejaté A cimrman = 

dúlní t esař; Cimrhanzl (z něm. slož. = 

tesař - Cimr za Zimmerer - jménem Hanzl) 

Cinibulk, Cinybulk, Ciniburg, Ciniburk - 

viz Cimburk 

Cink, Cynk- A cink = šp ička ; pětka na kostce; 

zákal na oku; Cinek, Cinek, Cinka 

Cipra, Cypra - 

z O] Cyprian = Kypřan; 

- 37 -

Cipr, Cipro, Ciprian, Ciprýn, Ciprys, 

Cyprian, Cyprýn, Cypro (ustrnulý 5. 

pád), Cypryán, Cyprýn (příd. jm. přivl. 

k Cypra nebo zjednodušené Cyprian) 

Cír, Cír - 

Cýřek 

z OJ Cyrin nebo Cyriak; Círek, 

Civín - z domáckého tvaru OJ začínajícího 

na Ci-; snad i ze sl. civět = ne tečně , strnule 

hl edět; Civiš 

Císler, Cízler - z nář. něm. A Ziesler = 

košíkář 

Cíz - z OJ Cúz; A cíz = cedník; též 1ybářské 

náčiní ; Cíza, Cízek 

Cmíral - ze sl. cmírat= bryndat, téci malým 

proudem; cmírat se = loudat se 

Cmunt - z české podoby MJ Gmi.ind na 

česko - rakouských hranicích 

· Cón, Con, Conk, Coňk - z něm. A Zamn = 

udidlo, uzda; Coněk ; viz Caňkář 

Coufal - ze sl. couvat, nář. coufat = jít, jet 

pozpátku ; Couf, Coufalík, Coubal (zkomolené) 

Crha - 1396, z OJ Cyril, to z řeckého Kyrilos 

= pánův; Crhák, Crhan, Crhán, Crhonek, 

Crhounek; viz také Cerha 

Ctibor - stč. OJ = bojuj se ctí; Ctibůrek 

(zdrob.) 

Cudlín - příd. jm. př iv l. z chod. nář. A cůd l e 

= neurovnané vlasy 

Culek- ze sl. culit = motat, příst , jít pomalu; 

culit se = usmívat se; Culík (též = cop), 

Culka 

Cupal - z příč . sl. cupat, cupovat; Cupák, 

Cupala, Cupan, Cupánek, Cupek,Cupka 

Cuřín - viz Čuřík 

Cvach - snad z OJ Svatomír (mírumilovný) 

apod. příp. -ch; mor. nář. sl. cvachat = 

popoháně t ; Cvacho, Cvachoušek, Cvachovec 

Cvejn - z MJ Zwein v Korutanech 

Cvek- z hněm. A Zwack = h řebík ; přezdívka 

drobnému č l ověk u ; Cvekl 

Cvikl, Cvikr, Cvígr, Cvikar - z MJ Cvikov, 

něm. Zwickau 

Cvrček- z názvu hmyzu; přezdívka malému 

č l ověku; Cvrk, Cvrkal 

Cy- viz Ci 

Cz-viz Č- 

č 

Čába - z valaš. nář. A čaba = huba; ze sl. 

čabat = tepat, očabat = okopávat; z OJ 

Čáb u d: ča = očekávat , -bud = povzbuzovat; 

Čabák (nář. = pálka, choroš), Čaban 

(nář. = ovčák) , Čahoun (n ář. = neohrabaný 

č lověk) 

Čábel , Čábela- stč. A ščabel, čabe l = šťovík; 

z MJ Čabel , zaniklá obec u Tábora; z MJ 

Čábe li ce , samota obce Polipsy u Uh l íř 

ských Janovic; Čabelka, Čabla , Čablík 

(zánik -e-) 

Čada - stč. A čad = hoch, jinoch; čada , čáda = 

dívka; někdy z A čad = čoud ; přenes. = 

snědý č lověk ; Čada , Čadík (zdrob.), Čadek, 

Čadan , Čadina (z příd. jm. přiv l. ), 

Čadil (ze sl. čadit) , Čadilek 

Čadský, Čatský , Čacký - stč. příd. jm. 

čadský = udatný, šlechetný 

Čagan - z A hů l se sekerkou; šibenice; 

Čagánek , Čakan , Čegan 

Čajka - z názvu ptáka če j ky , krajově i racka.; 

též kozácké locika; Čajko , Čajkovič 

Čala - z OJ počínajícího Ča- příp. -Ia; někdy 

z nář. podoby A čelo ; Čálek , Čaloun 

(1405 Rziehaconic Czalun; též z názvu 

tkaniny), Čaloud 

Čamek - 1407 johannes Czam; z OJ Čamír; 

též nář. na Moravě A čama = tlama; 

Čamra, Čamrda (někdy = knoflík, káča) 

Čámský , Čánský- z MJ Čím , s t č. Čám: 1521 

w Czymj nad 1ybníkem Cziamskym 

Čán , Čáň - ze stč. OJ Čán = očekávaný nebo 

z OJ Čásla v , Často l ov; Čánek , Čaněk , 

Čanecký, Čaněcký (přiv l. rod ině) , Čaník, 

Čanko , Čančík (též z nář. sl. čančit = 

neslušně mluvit, mluvit mnoho; okrašlovat 

- srov. hovorové činčat) , Čáňa (13. stol.; = 

také nepořádná , neupravená, velká žena; 

valaš. nář. = kočka ); Čánka, Čanda (též 

z MJ; z stč. čán = čáp) , Čančura (též lid. 

konipas l učnD 

- 38-

Čáp , Čápa - A čá p = pták; A čapa = velká 

noha, tlapa; Čapák, Čapatý (má dlouhé 

nohy), Čapek, Čápek, Čapík, Čapka (též 

_-\). Čapla, Čapoun (zhrub.) 

Čára- z OJ Čamír apod.; z A čá ra = přenes. 

dlouhý, tenký č l ověk ; Čáran, Čarda, Čarek 

(krácení kmenové samohlásky -a-) 

čarný - z nář. tvaru příd. jm. če rný; Čarnota 

Cáslava - lid. podoba MJ Čáslav ; Čáslavka, 

Čáslavský 

časta, Částa - 1148; ze stč. OJ Často l ov , 

Častobor , Častovoj dloužením kmenové 

mohlásky; také z A častě = čás t , kus; 

Částečka, Částek (1400), Částka, Častula, 

Častulík 

čebiš, Čebíš - z OJ Čeběj , -i- vlivem zdrob.; 

někdy zkomol. a poněmč. OJ Záviš; Čebelka 

čečák - zhrub. s t č. OJ Čieč , púv. Čáč 

(u Kosmy); dom. tvar z OJ Čekan = očeká 

,-aný; Čeček (1388 j ohannes Czeczek), 

čeč il,Čečka ,Čeč ko,Čečfllan 

čečetka - zdrob. A čeče l a = chocholka; ze 

č. OJ Čieč, viz Čečák ; Čečelín (příd. jm. 

přiv l. k podob ě nezdrobněl é), Čečelák 

(zhrub.; také obyv. jm . k MJ Čečkov 

u Votic, Čečelice u Mělníka) , Čečelský 

( přiv l. rodin ě) , Čečil (A čeč ul = sazenice 

révy; n ář . též cop), Čečila 

čečetka - 1479, A čeče tk a = název ptáka; 

Čečotka 

ČCdík , Čedíček- zdrob. k příjm. Ča d a - viz 

1a111; z A čad = čo ud 

čech - 41. ne j čas tější české příjmení ; z jm. 

národa; z OJ Čechos la v ; Čechák, Čecháček 

, Čechánek, Čechora, Čechota, Čecho, 

Čechota, Čechovský (z MJ Čechov , 

Čec hovice , Čechy) , Čechura, Čechpauer 

(hybridní slož = sedlák jménem Čech) 

čechnlan - oslabené čerchmant = čert; 

Čechnlánek, Čejchnlan 

čej ka , Čejek - 1088 Cagek, z názvu ptáka 

čejky, změna vlivem př i roz. rodu; též dom. 

podoba stč. OJ Bolečej , Bohučej , Čajan (sl. 

ča jati = čekat , doufat); Čejkovský (p řivl. 

rod in ě, z MJ v Čechác h i na Moravě) ; viz 

též Ča jk a 

čekal - z příč. sl. če kat ; Čekala, Čekalský 

Čekan- viz Čekan , Čagan; z OJ začín ajícího 

Če - , Ča- 

Čeleda - z A če l eď; Čeleďa 

Čeněk- počeštěné OJ Vincenc = vítězný 

Čep - A = zátka sudu, část hříd e le ; Čepa, 

Čepák, Čepán, Čepek (zdrob.) 

Čepel - A = nabroušená čás t nože, sekery, 

meče apod.; Čepela, Čepelák , Čepelík, 

Čepelka 

Čepica, Čepice - z A; výrobce čepic a pod; 

Čepický, Čepičan, Čepička, Čepka 

Čepl - p ři zavádění nového pravopisu nesprávně 

přepsáno; viz Cepl 

Čermák - 26. n e j čas t ější české příjmení ; lid. 

název ptáka rehka 

Černa - 1052 Cerna; z příd . jm. če rný; 

Černáč, Černák, Čerňák (stč 1383]ohannis 

Czrnak- johannes Nige1-, 1409 Černák 

z Strážkovic: A če rnák = če rnoch) , Čerňanský, 

Černáš, Černát, Černava (též 

z MJ), Černec (1425), Černek, Černík 

(1318 Czirnik; Ač. =pták černoh l ávek; též 

= cikán), Černický (z MJ), Černíček, 

Černička (též z MJ Čern i ce) , Černín 

( příd. jm. přivlastňovací k Černa; též z MJ: 

1411 panossie Czrnyna z Chudienicz), 

Černocký, Černohlávek (též z názvu 

ptáka), Černohorský (podle MJ), Černohub, 

Černohubý, Černoch (1308 frater 

Zcernochonis, 1406 Nic. Czrnoch), Černoš, 

Černošek , Černoška, Černoušek 

(zdrob.; též z MJ), Černovický (podle MJ), 

Černušák (zhrub.), Černuška (zdrob.), 

Černý (5. n e j čas tější české příjmenO 

Černohous, Černohaus, Černohouz - z MJ 

Černousy s vloženým hiátovým -h-; A č. = 

lidé s černými vousy (stč. úsy) 

Červ- 1433; z A; Červa, Červák, Červášek, 

Červek , Červíček, Červík 

Červený - z příd. jm. ; Červen, Červeň 

Červenák, Červeňák, Červeňan , Červenec 

(též z názvu měsíce) , Červenka (127. 

nejča stě j ší české příjmení ; 1463 Thomae 

Czrvenka; zdrob. též z názvu ptáka; A 

červe nka = červe n á půda , dobytčí nemoc 

aj.), Červenský (z MJ Červená , Červe ní ce 

aj.), Červenobrada 

- 39-

Červinka - stejného významu jako Červe n 

ka - viz Červe ný; A červink a = červená 

půda ; červinky = druh červe nýc h jablek, 

červené plody; Červínek, Červínský (z MJ 

Červín) 

Čerych, Čerich - z příd. jm. čerý = tmavý, 

šerý; též z A če rt ; z O] Čerad ; Čero, Čerýn 

Čeřen- A = rybářská síť; ze čeř it ; Čeřenský, 

Čeřovský (přiv l. ) 

Česák - ze sl. česat , stč. též = škrábat, 

drhnout, přenes. hubovat; Česal, Česálek, 

Česánek, Česaný (též psáno Czesaný) 

Češek- zdrob. příjm. Čech - viz tam; Češka 

- (stč . A č ieška je zdrob. A čiešě , čiech a = 

miska, číše ; přenes. = vyhloubená část 

kloubu, později součást kolenního kloubu; 

příjm. Češek též vlivem přirozeného rodu 

z příjm. a A Češka) 

Češ pivo - 1680 ve Vidimi přezdívka pijáku 

piva; přeložením něm. Wilst-bier - (ch)ceš 

pivo; Češpiva 

Čevela - ze sl. ševelit, srov. příjm Ševela; 

Čevelíček, Čevelík 

Číha- 1680 Tomáš Číha; A číha = káča , vlk 

(dětská hračka); snad též z stč. O] začínajícího 

Č i e- , Ču - ; též ze sl. číhat , A čihad lomísto, 

kde se číhal o na ptáky; Čiháček, 

Číhák (1392 jescony dieto Czihak, 1397 

jan dictus Czyhak; A č. = kovářský nástroj), 

Číhal, Číhal, Číhala, Číhalík, Číhalík, 

Číhánek, Číhař, Číhař (též psáno 

Czyharz; kdo chytá ptáky na čihad l e) , 

Čihounek, Čihovský, Číhula, Čihulek, 

Čihulka 

Čik, Čik - A čík = ryba piskoř ; z OJ 

začína j ících Čí- (např . Čí-kvas .. ) příponou 

-k; Čikala, Čikara, Čikas, Čikel 

Číla - 1088; z příd. jm. čilý ; stč. A č íla = 

chvíle; též nář. A číla = vče l a 

Čimera - z nář. sl. čimerat se = být č ip erný ; 

z nář. A čimerka = sýkora; z MJ Číměř ; ze 

stč. OJ začínajícího Či -; Čimpera (z MJ 

Čimperk a toto z Čirnperk , pův. Czrnberg , 

1404) 

Činátl- snad z něm . nář . Schin-Attl = Krásný 

Otík 

Činčala - snad z příd. jm. (na)č i nčaný ; 

posměšnou nápodobou čimčarování ; Činčara, 

Činčera, Činčura, Činčiala 

Činka - A č inka = součást tkalcovského 

stavu 

Číp - nář . A č íp = čep; Čípa, Čipák, Čípek 

Čítek- zdrob. z O] Čít ; Číta 

Čiv(e)rný- nář . za příd. jm. čiperný 

Číž - 1057; stč. A číž = pták čížek ; Číža, 

Čížek (1 11. n ejčastější české příjmení; 

1371), Čížik, Čížik, Čížkovský 

Čižmar, Čižmár, Čižmář - mor. nář. A = 

švec; šil čižmy = holinky; Čižmárik 

Čmel - A čme l , čme l ák ; Čmela, Čmelák, 

Čmelo, Čmiel 

Čmelík - 1572; A čme lík = drobný hmyz 

cizopasící na ptácích; Čmolík (nář.) 

Čoček - z A čočka ; změna vlivem přirozeného 

rodu 

Čondl - 1464; ze střhn . A schandel = svíce 

Čonka - snad z bavorského příd . jm. zank = 

hádavý 

Čoudek - z A čoud = kouř 

Čtverák - A čtverák = šibal, šprýmař , podvodník, 

tulák; též účastník selských bouří 

v 17. .století, který pocházel z pražské 

Čtvrtečka - zdrob. A čtvrtce = čtvrtý díl 

věrte l e ; patrně z pře zdívky malému č l ově 

ku 

městské chudiny; čtverák též za čtyrák = 

měděná mince v hodnotě čtyř grošů; Čtveráček 

Čtvrtník - majitel čtvrt l ánové ho hospodářství; 

správce městské č tvrt i , Čtvrtníček, 

Čtvrtlík 

Čuba - A čuba = fena; přenes. nevěstka ; 

primitivní brzda; též za šuba = kožich; 

Čubák , Čubík,Čuboň 

Čuda- z O] ; Čudák (též podivín), Čudan, 

Čudek, Čudovský 

Čuhel - z jm. tvaru příd. jm. vyčou hlý 

vytáhlý 

Čuchal - ze sl. čuchat; Čuchna 

Čujan- z mor. příd . jm. čuj ný = č ilý 

Čulík - ze s tč. příd. jm. ču lý , čilý; nář. A 

č ulík = culík, v jižních Čechách a na 

Chodsku též pletená čepička ; Čulák, 

Čulda 

-40-

Čump(e)l- patrně z něm . Schombel (z OJ 

onibald: sconi = krásný, bald = odvážný); 

též z n ěm . A Zumbel = hadr; s třhn. 

zumpf, zump = penis; Čump (e)lík 

čund(e) rle - z ně m. sl. tschundern = klo u 

zat; Čunderlík (zdrob.; též z něm sonderlich 

= zvláštní, podivný), Čunderla 

ČUpera - nář. za A = čipera ; Čupr (změna 

\·Jivem přirozen é h o rodu) 

čurda- 1613; ze sl. čuřit se = šklebit se 

ČUřík - ze sl. čuř it se = šklebit se; Čuřín 

(změ něno i v Cuřín) 

čuta - příp . -ta z OJ začínajících skupinou 

hlásek Ču-; též je ze sl. č úti = cítit; Čutek , 

ČUtík , Čutka , Čutta 

Čvančara- patrn ě obm ě n a příjm. Švancara, 

to z A švancara = h avířs ká sekerka; Čvančar 

, čvanda 

D 

Daič, Dajč - z něm. Deutsch = ěmec ; 

Dajčar 

Dadák - snad ze sl. dadat; přezdívka ospalci; 

též z OJ zač ínajícíh o na Da-; Dadej, Dadek 

Dal - z OJ Dalata; Dalecký (z MJ), Dalík 

Damborský - z MJ D a mb ořiCe 

Damián - OJ; z řec. OJ Damiános = krotitel; 

Damián byl patron lékařů ; Damiáník, 

Damiánec, Dama, Damec, Damek, Dameš, 

Damiš, Damiček , Damovský, Damašík, 

Damaška, Damašek (též z názvu 

tkaniny) 

Daniel - OJ stzák. proroka = bůh je můj 

oudce; Danihel (-h- vloženo, aby nebyly 

vedle sebe dvě samohlásky), Danhel, 

Daňhel (-i- vysuto), Daňhelka , Danielovský, 

Daňhelovs ký (přivl. ro din ě) , Daněl 

(-ie- čteno -ě-) , Danělka (zdrob.), 

Danihelka, Daňhelka , Danielis (lat. 2. 

pád), Danielek (p říd. jm. při vl.) , D aňa, 

Dania, Dani (2 . pád), Daněk (131. ne j čas 

tější české příjm e ní ; 1674 Matěj Daněk, syn 

Daniela Koláře; též A d a n ěk = název 

zvíře t e ; v severovýchodních Čechách = 

kopka sena); Danko (slovenské nebo pon 

ěm č . Daněk) , Daňko, Daňo , Daneček 

(zdrob.), Daněček , Daník, Daniček , Danička, 

Danda (výchč. nář . = houska; 

tlachal), Dansa, Danes, Daneš, Daneška, 

Daníš, Danišek, Daniška, Daně , Dančák 

(v podkrkonošském nář. =horák), Daňha 

apod. (z podob s vloženým -h-) 

Darda - z A = hra v karty; též = píka, kopí 

Darmo - A = zdarma; čas těj ší ve slož. 

Darmopil, Darmovzal 

Dařílek - ze sl. dař i ti; obda řit i ; D ařína, snad 

i Dařbuján 

Dastich, Dastych- z OJ Tas; Dastík, Dastlík 

Dašek - zdrob. OJ Dach, dom. p odoby jmen 

p oč ínajících Da-; Daška 

Datel - z názvu ptáka; Dattel (poněmč.) , 

Datl (redukce) chod. a mor. n ář. A ďatel, 

ďatelinka = jetel 

David - stzák. OJ = milá ček; Davídek 

( = malý č l ově k), Davidík 

Debnár - ze slovenského A = bednář ; 

Děbnár 

Decastello, Decastelo, de Castello, Dekastello 

- z italského = ze zámku, zámecký 

D éč, Deček - viz Deutsch 

Děd - 1390 Dyed; A děd = stařec ; Děda , 

Dědek ( 1401 Dyedek Damulus; A dědek = 

stolice na naklepávání kosy; snop na vrchu 

mandele; mor. nář . = žaludek, veliké jelito), 

Dědeček, Dědoch , Dědouch , Děduch, 

Dědor (1523 Václav Dědor; 

s příhanou) , Dědour , Dědourek, Dedek, 

Dedík (se ztrátou m ě kkos ti) 

Dedek - stč . A dedek = název ptáka dudka 

Dedera - snad z něm. dom. OJ Dadder z OJ 

Theudohar; též z Tatter - viz Tatar 

Dědic, Dědič - A d ě di č = potomek dědův , 

nástupce v dědictví ; též nepoddaný sedlák; 

Dědičík 

Dědina - A dě din a = majetek, jímž vládl 

děd; p ozd ěj i nemovitý majetek, vesnice 

Dejdar- z věty Dej dar! ; opačné ho významu 

je méně obvyklé příjm. Berdar; podobně 

tvořené je i příjm . Dejnožka 

Dejl, Deyl - A deyl = vsádka litiny do výhn ě; 

- 41 -

kus železa bez strusky těžký asi 100 kg; 

z n ě m. A Deu! = hrouda nezpracovaného 

kujného železa 

Dejm- 1385 Ulricus dictus Dy m; z A dým = 

kouř ; patrn ě i = kudrnatý č l ověk ; Dejmek, 

Dejmal (ze sl.), Dejmalik, Démal (hanác. 

n á ř .) ; stejného výzmanu je příjm . Ča dek 

a pod. viz Ča d 

Děkan - z A; čes tný titul správce farnosti 

apod.; přezdívka někomu , kdo bydlel 

v budově děka nství , ev. ironická přezdív 

ka; Děkánek,Děkaník,Děkanovský 

Demel - z něm. OJ Dagomar, Thiemo, 

Thomas a pod; zkomol. něm . příjm . Temml, 

Theml; Deml, Demela, Demele 

Demeter - z řec. OJ Démétrios = náležející 

matce země Démétér, rusky Dimitrij; Demetr, 

Demčák, Demeš, Demčík , Demiš 

Denk - střhn. příd. jm. tenk = levý; Denke 

(s třhn. A tenke = l evička ) , Denker 

Derner, Dorner, Dorner - z MJ v Rakousku 

a Bavorsku; též z n ěm . A Dorn = trní 

Desort, Dezort - z francouzské ho de Sart; 

1599 jeden Valon de Sarth huť strašickou 

zvelebil; Desolda (zkomol.) 

Deutsch, Deutschmann - z n ě m. národ. 

jm. = Něm ec ; Deutschar, Deutscher; Dajč , 

Daič, Déč , Déček (počeš t. podoby); viz 

též Tajča, Téč 

Devera, Děvěr - stč. A d eve ř = manželúv 

bratr, švagr; na Šumavě nář. sl. devěřit se = 

sem tam se pohybovat 

Devetr, Dewetter- snad z n ě m. OJ Theudoart, 

Deward ; příp. -er ozna č uj e příslušnost ; 

snad i z francouzského de Wetter; Devera 

Diblík - 1556 Diblík z Otína, A diblík= ďáblík; 

světé lko nad mo čá l em ; Diblíček (1479 

Sigismundus dictus Dibliczek), Dibelka 

Dienstbier- 1 786; z n ěm. A= řídk é pivo; -tvsunuto; 

Dinspier, Diinnbier (též = deputátní 

pivo); Dinnbier, Dinnebier 

Dietrich - n ěm . OJ diot = lid. r!ch = vládce; 

Ditrich, Dytrich, Ditrych, Dytrych, Dittrich; 

něm. zdrob.: Dietel, Dietl, Dittel, 

Dytl 

Divák - staré OJ, též OJ Diven, Diva; 

Divácký (z MJ Diváky), Divecký (z MJ) 

Diviš- čes ká podoba řeckého OJ Dionýsios 

= božské dít ě; búh vína (1262 Diuis dapifer; 

1284 Dionisius); Divíšek, Divišovský, 

Divín Cl399 resignat Dywino, 1415 Dionisit), 

Divina, Divinec (spojováno i s příd. 

jm. divý = divoký, podivný) 

Divoký- z příd. jm.; Divok, Divoka, Divoš 

Dlab - A dlab = vydlabaná prohlubeň ( např. 

na čep); Dlabka (zdrob.); ze sl. dlabat: 

Dlabač, Dlabáč , Dlabáček , Dlabaj, Dlabaja, 

Dlábek, Dlabík, Dlabka, Dlabola, 

Dlabal, Dlabálek, Dlapa, Dlapal, Dlapka 

(-p- vlivem výslovnosti) 

Dlask- 1404 Protiwco dieto Dlask; (1507, 

1552); A dlask = název ptáka; Dlasek, 

Dlesek, Dlesk 

Dlouhák - obyvatel vsi Dlo uhá; zhrub. 

z příd. jm. dlouhý 

Dlouhý - příd. jm. ; Dlauhý, Dluhý, Dlauhoweský 

(z MJ sta1ým pravopisem) 

Dluhoš - 1481 Martinus Dluhoš; zkr. OJ 

Dlúhomil , Dlúhovoj, Dlúhoslav; n ě kdy překlad 

lat. OJ Longinus; Dluhošík (zdrob.; 

1653 Mikuláš Dluhošík), Dluhosch, Dluhoz, 

Dluhoš 

Dmych - 1787,· z OJ Dmitr - viz Demeter; 

Dmíšek (zdrob.), Dmytrus (lat. koncovka) 

Dobert, Dobert, Dopert - z n ě m. OJ TheudobeJt; 

z MJ D ěvín u Skalné, n ě m. Doba 

Dobeš - z OJ Dobeslav, D oběs toj , Dobrobud, 

Dobročaj; n ěkdy z OJ Tobiáš; Dobiaš 

(1292 Thobiam de Bechin, kněz Dobess 

biskup; 1500 syna Tobiáše neboli Dobše), 

Dobš, Dobša, Dobšík, Dobšíček , Dobšák 

(též z MJ Dobšice), Dobek, Dobis 

(z něho n ěm. zdrob. Dobizel), Dobisík, 

Dobiš, Dobíšek, Doboš, Dobuš 

Dobiáš, Dobyáš - z OJ Tobiáš, hebr. Towijjáh 

= búh je dobrotivý 

Dobr - ze jm. tvaru příd. jm. dob1ý; Dober, 

Doberský (i z MJ Dobrá aj.); složená 

pnJmení: Dobrodinec, Dobrohruška, 

Dobromysl (též z názvu rostliny oregano), 

Dobroruka, Dobrovodský, Dobrovoda 

(z MJ), Dobrovolný (z příd. jm. 

dobrovolný = kdo se dal d obrovo lně 

v poddanstvO, Dobrozemský, Dobrozenský 

- 42-

Dobrovský - příd. jm. z MJ Dobrovice 

u Mladé Boleslavi; snad při v l. ro dině jménem 

Dobrý 

Dobruský - z MJ Dobruška (šs > s); Dobrůžek, 

Dobružský ( hyperkore ktn ě) 

Dočekal - z příč. sl. d očeka t ; redukce 

doče kat > d očka t v 16. stol. ; Dočkal , 

Dočkálek, Dočkalík 

Dohnal - z p ř íč. slov. dohnat; Dohnálek, 

Dohnalík 

Doktor - 1526 Doktor šmejdfl' (š mejdíř ~ 

obchodník s drobným kovovým zbožím); 

A doktor ~ púv odn ě u čenec , spisovatel; 

Dochtor 

Dolák- z MJ Dů l , Dolany; kdo byd lí v kraji 

pod horami, v d o lině ; Doláček , Dolan, 

Dolana, Dolanský (z MJ) 

Dolejš, Dolejší, Dolejšek, Dolejška - nejča 

s tě ji vzniklo k rozlišení jmenovcú: 1688 

Kot bořejší, Kot dolejší,· Dolenský (z názvu 

kraje Dolensko pod Ještědem) 

Doležal - příč. sl. doležat, doležet; přez d íva 

l e no chům ; Doležálek, Doležalík, Doležel 

(př e hl áska a > e), Doleželík, Doležil, 

Doležílek 

Dolinek - z A dolík, dolina; Dolínský, 

Dolníček (z p říd .j m. dolní, to též př íjmením; 

ozna čuj e č l ově k a podle místa, kde 

tálo jeho stavení v obci) 

Domabyl, Domalíp, Domalyp - slož. z A 

doma; přezd ívky peciválúm 

Domek - 1379; z OJ Domarad, Domaslav 

apod. ; z OJ Dominik - viz tam; Domka, 

Domečka, Domák, Doman (1338), Dománek, 

Domaňa, Domaník, Domas, 

Domaška, Domes, Domos, Doms, Domsa, 

Domša, Domšek, Domza 

Dominik- OJ z lat. dominus, 2. pád domini 

~ pánův; Domínek, Domínka, Domínec, 

Domína, Domínák, Domínáček (1567 

Jan Domináček) , zkr.: Domín, Domín 

(1291, 1379) 

Domorad- s tč. OJ, púv. Domarad; zdrob. : 

Domorádek, Domarázek (-z- hyperkorektnim 

měkčením ; z MJ Domoraz u Sušice) 

Donát - OJ z lat. donatus ~ darovaný; 

Donaťák, Donátek, Donek, Doněk , Donka, 

Donda; něm. redukcí: Dont 

Dopita - ze sl. dopíjeti; Dopyan (přezdívky 

pijákúm) 

Dorotka - zdrob. žen. OJ řec . púvodu 

Doroth(e)a ~ darovaná bohem; Dorotík, 

Dorka, Dorna, Doro(?), Dorňák, Dorčák 

Dospiva - snad z sousloví "dost piva" - t 

vypuštěno vlivem výslovnosti 

Dosadil - z příč. sl. dosadit; řada příjmení je 

z příč. sl. s pře dpo nou do-, která znamená 

ukon če n í či nn os ti ; vesměs se jedná 

o přez dívky , narážející na urč itou událost: 

Doskočil , Dosoudil, Dospěl ( n apř. ke 

konci), Dostál, Dostoupil, Dostrašil, Došel, 

Dotlačil , Dotřel, Dovrtěl , Dovrtil, 

Dozrál 

Dostál- 45. n e j čas t ě j ší české příjm. ; z příč . 

sl. dostat (dar) ~ obdržet nebo dostát (slibu) 

~ dodržet (slib); Dostálek, Dostalík 

Došek - zdrob. OJ Doch, Doš, odvoz. z OJ 

zač ínajícího na Do-: Do morád, Domamír, 

Dobrohost; též z A došek ~ svazek slámy 

na krytinu s třechy 

Doškář- A d oš k á ř ~ výrobce doškú, pokrývač 

došky; v nář. u Polné ~ chalu pník 

Doubek - podle názvu stromu; zdrob. A 

dub, znamená nejen malý dub, ale také 

pěkný dub, mladý dub a pod.; Doubínek 

Doubrava - A ~ dubový les; Doubravský 

( při v l. ro din ě, z MJ). 

Douda - na záp. Moravě A douda ~ d ěd , 

starý muž; Doudera, Douděra 

Doucha - z OJ Duchoslav ~ slavný duchem, 

kdo má duši; Douša (1573 Duchoslav 

nebo Douša Viktorin), Doušek (zdrob.), 

Doušan, Doušek 

Doupovec - z MJ Doupov 

Dráb - A d ráb ~ púvodně pěší voják; 

zř í ze ne c ; dozorce při rob o t ě; Drábek, 

Drábeček, Drabík, Drábík (všechna jsou 

zdrob.), Drabeš, Drabina, Drahoň 

Dračka - A d račka ~ l ouč; přez dívka hubenému 

č l ově ku 

Draha - jm. tva r příd. jm. drahý; Drahý; 

z OJ Drahoslav, Drahami! a pod. ; Drahan, 

Drahňák, Drahný, Drahon, Drahoň 

(1369 j esco Drahon de Vgest; 1384 j essco 

- 43-

dictus Drahon), Drahoš, Drahošan, Drahota, 

Drahuta, z MJ: Drahanský, Drahonínský, 

Drahoňovský, Drahotínský, 

Drahotský, Drahotušský 

Drahorád - 14. stol.: Běta Drahorady; kdo 

draho prodává; Drahokoupil (příjm. 

opačného významu); Drahovzal 

Draksel, Draksl - z něm. A = soustružník; 

Draslar, Drasler (z něm. n ář. A Draxler, 

spis. Drechsler = soustružník) 

Drápal - z příč. sl. ; Drapák (nástroj na 

drápánO, Drápala, Drápalík, Drápela, 

Drapka, Drapl 

Drásta- 1542 syn]akuba Drásty; A drásta = 

tříska ; též z MJ Drásty u Prahy; Drastík 

(zdrob.); též ze sl. d rásat: Drásal, Draslík; 

snad sem patří i Drázda, Drázdík (též MJ 

Drazdy) 

Drašner, Drašnar - z MJ Dražejov u Dubé 

a Dražeň u Manětína , obě z něm . Draschen 

Drašťák , Draštík, Draštata - stč . sl. drastit 

se = vzpírat se, výchč. nář. = ježit, zlobit se; 

nář . u Kdyně drástat = žvástat; draštět 

stávat se drsným 

Dražan - z MJ Dražov, Dražovice apod. 

Dražďák - ze sl. dráždit nebo z MJ Dražda, 

Drazdy; Drážďanský 

Dražek- 1367, 1510; z OJ Dražeslav, Draživoj, 

Drahoslav, Drahomil apod.; Dražík, 

Dražka (A dražka = žlábek), Dražný, 

Dražník, Dražský (z A draha = pastv i ště) 

Drba, Drbal- 1384 Hinkonis dicti Drbal; ze 

sl. drbat; nejen kdo se drbe, ale i kdo drbe, 

tj. pomlouvá; Drbálek, Drhlík, Drbola, 

Drbota, Drbout, Drbul, Drbůl , Drbušek, 

Drbout; slož: Drbohlav 

Drda - A drda = neposeda; v nář. u Ronova 

= mluvka; ze sl. drdat = pospíchat, jít 

drobným spěšným krokem; Drdácký, Drdáček 

, Drdaj, Drdák (zhrub.), Drdek 

(zdrob.), Drdel, Drdla, Drdliček, Drdlík, 

Drdoš 

Drdla - ze sl. drdlat = bublat; bru če t; 

Drdlík, Drdel 

Drechsler - něm . A = soustružník 

Dresler, Dressler, Drosler - z MJ Tvrdoslav 

u Klatov, něm. Dróslau; též z něm. A 

Drechsler = soustružník; Drexler 

Drb, Drha, Drbal - 13 79 pars Drha ; ze sl. 

drhat = chvě t se, trhat, škubat; Drháč , 

Drgáč ( = pták chřásta l ; ře h tačka, ro ln ička), 

Drhlík (ze sl. drhnout = dřít) , Drhlička 

(nástroj na čiště n í lnu) 

Driák viz Dryják 

Drlík - 1380 Procopio dieto Drlik; stč. příd. 

jm. drlý = čilý , svižný, rychlý; Drla, Orliček 

(srov. stč. A drlicě = chocholouš), 

Drlička , Drlý 

Drmla - A drmla = brnkačka, nástroj 

k vyluzování bručivých zvuků; Drmola 

(též ze sl. drmolit, nejen spěšně mluvit, ale 

i drobit, mačkat) , Drmota 

Drnek - zdrob. A drn (to též příjm.) = 

trávník; jeho kus vyrytý s kořeny ; Drnák, 

Drnec, Drnka, Drnovec (obyv. jm. z MJ 

Drnov u Slaného), Drnovský (z MJ Drnov, 

Drnovice - tř i krát na Moravě) 

Drobek - z příd. jm. drobný, ze sl. drobit; 

Drobec, Drobeček, Drobena, Droběna , 

Drobík, (1401 Drobiconis), Drobil (ze sl. 

drobit i ve významu třást někým , hanliv ě o 

někom mluvit), Drobílek, Drobilič , Drobilík, 

Drobiš 

Drobník -A drobník = kdo prodává droby, 

vnitřnosti ; též z příd. jm. drobný, to též 

příjm; Drobňák , Drobníček, Drobník 

Drochýtek, Drochytka - 

trochýtek = troška 

zkomolené A 

Drottner - něm . A Drottner = výrobce drátu; 

též odvoz. z něm . nář. A Tratt = pastvina 

Drozd - 1444; pták; Drozda (nář. ll Štramberka, 

na Chodsku za drozd), Drozdek, 

Drozdík, Drozen (nář. v Krkonoších za 

drozd), Drozný, Drož (nář. na vých. Moravě 

za drozd) 

Drožď - z A droždí; Droždiak, Drožďář (A 

drožďář = prodavač kvasnic); Drožďovský 

(z MJ Drozdov ll Hořovic a Zábřeha) 

Drs - zkr. z příd. jm. drsný (stč. drstný); ze 

s t č. OJ Drslav a to z Držislav; Drsek 

(zdrob.; = též druh ryby), Drska, Drstka, 

snad též Dršák, Deršák (někdy i z stč . A 

dršlák = cedník), Dršata, Deršata (-evsuvné) 

Drška, Drštka - 1392 Drsstka, 1399 job. 

Dn;czka; viz i Drstka pod Drs; dršťky = 

- 44 -

žaludek přežvýkavcú ; tkanina; v 16. stol. 

nadávka; na Moravě = pletená čep i čka pod 

klobouk; Dršťák, Drštička, Držka 

Drtil- ze sl. drtit = drobit, stále mluvit o témž, 

cupitat apod.; Drtina (A drtina = pilina; 

v podkrkonošském nář . malý č lověk; v n ář . 

u Kdyně mluvka; špatná chalupa), Drtílek 

Drůbek- viz Drobek; z A drúbky = drúbeží 

vnitřnosti apod .; Drůba 

Drudík- zdrob. mor. n ář. A druda = kdo se 

toulá po nocích; v nář. u Litomyšle = 

mluvka 

Drvota - z A drvo = dřevo ; Drvoštěp, 

Drvola (spíše za Drmola) 

Dryják, Dryák, Driák - stč. A dryák = 

protijed; lék, hustá šťáva; povidla z bezinek; 

snad i Dryje, Dryk 

Drzka - z stč. příd. jm. drzký = smě lý , 

odvážný, později vše t ečný, nestoudný 

Držka - z OJ Držislav, Držikraj; někdy za 

Drška - viz tam; Držata 

Dřevo - A dřevo; Dřeva, Dřevěný (z příd. 

jm. přezdívka neobratnému), Dřevínek, 

Dřevojan, Dřevojánek (bu ď mor. nářeční 

+ , nebo slož. A dřevo a OJ Jan); z MJ: 

Dřevecký, Dřevický, Dřevíkovský, Dřevíkovský 

Dřímal - příč . sl. dřímat ; Dřímalka 

Dřízhal - příč. sl. dřízhat = štípat třísky (stč. 

A dřiezha = tříska) , s třeskem lámat; Dřízal 

(zh >z vlivem výslovnosti) 

Dub - 1367 Ondrzeg Dub; z názvu stromu; 

též z MJ; Duba, Dubák, Dubanovský, 

Dubanský (přiv l. rodině ), Dubas, Dubčák 

(zhrub.; též z MJ Dubčany u Žatce, 

u Litovle), Dubček, (1437 in villa Dubczek, 

j ohannes Dubczek de ib.; zdrob.; 

i z MJ), Dubčík, Dubec (1379 Duchoň 

Dubecz), Dubek, Dubík, Dubový (přenes. 

= tvrdý, nechápavý), Duběda 

Duban - z MJ Dubany u Ch rud imě , 

u Libochovic, u Pros těj ova; Dubánek (1491 

Jindřich Dubánek z Duban) 

Duben- spíš z MJ Dubné, Dubno a pod. než 

z názvu měs íce duben ; Dubina (A dubina 

= dubový les, též z MJ Dubiny u Dvora 

Králové), Dubín, Dubinský, Dubnický 

Duhovec, Dubovský - z MJ Dubová, Dubovice, 

Dubovka, Dubovsko (samota u Benešova) 

aj. ; Dubovecký, Dubovický 

Dubský - z MJ Dub, Dubá, Dubí, Dubsko, 

Duby 

Dubrava - A d(o)ubrava = dubový les; 

Dúbravčák, Dúbravka, Dubravský apod. 

Duda- 1088; A duda =dudák; pták dudek; 

též ze sl. dudat = hrát na dudy; Dudadík, 

Dudák, Dudáš, Dudič, Dudík (1517 Pavel 

Dudík; zdrob.), Dudadík, Dudka, Dutka 

(spodobou), Dudych, Dudycha 

Dudač - A dudač = spíš výrobce dud než 

dudák; Dudáček, Dudař, Dudárek 

Dudek- z názvu ptáka; u Jind řichova Hradce 

= dudák; polský třígroš - viz i Dedek, 

Dydek 

Dudla - A dudla = brbla; ze sl. dudlat = 

v nář. brumlat, pobrukovat si; sát, žmoulat; 

žvatlat; Dudl, Dudlák (zhrub.), Dudlíček 

(zdrob.), Dudlík 

Dudr, Dudra - 

bručet 

ze sl. dudrat = hubovat, 

Dufek, Duffek - chybným čtením starého 

zápisu příjm. Dušek (viz tam) s dvojím 

dlouhým s; Dufka 

Duha- 1544; A duha; podle domov. znamení; 

stč. A duha = modřina ; A duha též = 

dužina (ohnutá deska na sudy); Duháček, 

Duhan, Duhoň (též snad z dúhon, s t č . 

právní termín; též místo, kudy se pouští 

voda), Duhonský 

Duch - s t č. A duch = dech; též zkr. OJ 

Duchoslav - to též příjm.; Ducha, Duchač, 

Ducháč, Ducháček, Duchan, Duchaň 

, Duchatsch (poněmč. způsobem 

zápisu) Duchna (též = veliká naditá peřina), 

Duchňák , Duchek (1433 Duchkoni 

alias Dussoni, 1551 Duchoslav jinak Duchek 

Lemberger), Duchoň 

Dulík - z A dů lek , prohlubeň; snad přezdívka 

č l ověku s důlkem na bradě , podle 

místa, kde měl pole či stálo jeho stavení; 

Dulíček, Dulína, Dulínek, Dulka, Dulovec 

(z MJ Důl) 

Duka - A duka = důlek , v krkonošském nář. 

též= děva 

- 45-

Dunda, Dundáček - ze sl. dundat = pít; 

přez d ívka opilci ; Dundáček , Dundálek, 

Dundych, Dundek, Dunděra 

Dunder, Dundr - střhn. A donder, něm. 

Donner = hrom; též viz Dunda 

Dunka - A dunka = dýn ě ; A duna = prkénko 

(hornický termín); Duňka ( = dýně ), Dunička, 

Duněk , Duník, Dundun ( = pole 

na soukenickém rámu) 

Dunovský - z MJ Dunovice u Strakonic 

Důra - z žen. OJ ře c . pů vo du Doroth(e)a = 

darovaná; Dura, Durák, Duras (1372 Venceslaus 

Dums, 1460 Jan řečený Dums 

z Želenic) 

Duran - z laš. nář. příd . jm. durný = silný, 

ale přih lou p l ý ; bláznivý; Duroň, Durych 

Durda - ze sl. durdit se = zlobit se; v krkonošském 

n ář. pyšnit se; Durďák , Durdík, 

Durdil, Durdinec, Durdoň , Duroň 

Ďuriš - ze slovenštiny. ; z dom. podoby OJ 

Jiří ; Ďurica, Ďurin a, Ďurko ad. 

Dus, Dusík - ze sl. dusit = rdousit, trhat, 

pře n es . naléhat; mor. nář. s chutí jíst; A 

dusík = těžší vězen í , mu č i cí nástroj; Dusil 

(ze sl. dusit), Dusílek, Duska 

Duspiva - už ve s t č . přezd ívk a č l ověku , 

kte1ý hodn ě pije; Duspíva, Duspěva 

Duša - z A duše; z OJ Duchoslav; Dušák, 

Dušan, Dušánek, Dušátko, Dušek (63. 

n e j čas t ě j š í če ské příjm e ní ; 1572 Duchoslav 

jinak Dušek), Dušenka, Du š ička , Dušík, 

Dušil (ze sl. dušit se = mor. n ář. dušovat 

se), Duška (též lid. název rostliny m a t eř í 

doušky; viz též Douša), Dušátko, Dušta, 

Duštíra, Du š tíř 

Dvorný - z příd. jm. = zdvo řil ý , kdo jedná 

jemně, ušlechtilým z působem; Dvorník, 

Dvornický 

Dvorský - z MJ Dvúr, Dvory; č l ověk 

z velkého statku, ze dvora 

Dvořák - 4. n e j čas t ějš í české příjme ní ; A 

dvořák = svobodník , velký sedlák, hospodář 

velké usedlosti; dříve též = dvorský 

služebník; Dvořáček (141 n e j č astější če s 

ké p říjm e ní ; zdrob.), Dvořan 

Dybal, Dýbal - příč. n á ř. sl. dybat = chodit 

po šp i čkác h ; n e j asně mluvit; Dyba, Dybala, 

Dybalík 

Dydek - nář . A dydek = pták dudek; viz 

Dedek a Dudek 

Dykas, Dykast - z ř ec. A dykast = soudce; 

příjm . vzniklé v období humanismu; Dyk, 

Dykovec (též snad z OJ Benedikt) 

Dýma - ze sl. dýmat = dmychat; z A dým = 

kouř; viz Dejm; Dymáček , Dymák, Dýmal, 

Dýmák (též = měc h dud), Dýmáček, 

Dýmek, Dýmeš 

Dynybyl, Dynybíl - deformované n ěm. 

Di.innesbier - viz Dienstbier 

Dyrynk - z názvu n ě m. kmene Durynkú; 

srov. příj m . Sasín, Šváb, Prušák apod. ; 

Dyrynek 

Dytrich, Dytrych, Dyttrich - z n ěm . OJ. 

Dietrich = vládce lidu ; Dytrt 

E 

Eben - z něm . příd . jm. eben = rovný; 

mnohokrát MJ v Rakousku a Bavorsku 

Ebenstreit - 1 71 O Frydrych Ebenstreit, soused 

horšovotýnský; z n ě m. slož. heben = 

zač ít , streit = hádka, svár; tedy = zač ni 

svár! ; púv. přez dívka hádavému 

Eber- n ě m. A Eber = kanec; zkr. za n ěm. OJ 

Eberhart, tj. silný jako kanec; Eberhalt, 

Eberhard, Eberhart, zdrob.: Eberl, Eberle, 

Ebrl (též z OJ Abraham), Ebert, Eberth, 

Ebr, Ebrt, Evert 

Ecer, Ečer, Etčer , Etscher- z MJ Etz, dvě 

samoty v Bavorsku 

Eck, Ek - z časté ho MJ v Bavorsku a Rakousku; 

někd y zkr. z OJ Eckharclt; Eckert, 

Eckl, Eckel (zdrob.), Ekl 

Eckart - ze stněm. OJ Eckhart: ecke = roh, 

ostří a hart = tvrdý, pevný; Ekardt, Ekart, 

Ekhart (1540 Jan Ekhart z U11vínovic), 

Ecker, Eckert, Eckerth, Ekert, Ekrt, 

Egert, Egrt 

Eder, Edr - z čas t é h o rak. a bav. MJ Oed = 

samota; z něm. A Ód = samota 

Efenberk, Effenberg - z MJ ve Štýrsku 

a Horních Rakousích; Effenberger 

Egem - ze stněm. OJ Agiman nebo Egiman 

- 46-

(agi = hrot m e č e) nebo jejich odvozenin; 

Ejem, Eyem ( při zm ě n ě pravopisu g pře 

psáno jako j), Aim, Eim 

Eger - z n ěm. názvu m ěs ta Cheb; Egerer, 

Egerle 

Egert- viz Eck- 

Ehrenberger - z MJ Křeč any v rumburském 

výb ěž ku , n ě m. Ehrenberg, a Lo u čk a 

u Nového Ji č ína , n ě m. Ehrenberg; toto MJ 

čas to v sousedních n ěm . mluvících zemích 

Ehrlich- z n ěm. = p očes tn os t , upřímn os t 

Eibl, Eybl - z n ě m. A Oplen = č á s t vozu; 

zdrob. n ě m. A Eibe = tis; snad i z n ě m. OJ 

Agebald 

.Eichler, Ajchler - z MJ Malý Dub, čás t 

Č es ké ho Dubu, něm. Aicha 

Em, Aim - z Ejem redukcí n e přízv . -e-; viz 

Egem 

Eis - z n ě m. A železo; viz Eisler; Eisenha(m)mer 

(č lověk zpracovávající železo 

,. hamru), Eisenhut (železný klobouk) 

Eiselt, Eysselt - z n ěm. OJ Eisold a to 

z Eisenwald: eis = železo a walt = vláda 

Eisenberger - z MJ Ruda, n ě m. Eisenberg 

na M o rav ě ; čas t é v Něm ec ku a Rakousku 

Eisler- n ě m. A Eisler = obchodník s železem 

(v Bádensku); také za OJ Izák; z MJ Eissel 

v Brunšvicku 

Eisner - n ěm. A Eisner = železník; č lově k 

bydlící v Železné ulici; z MJ začín a jícíc h na 

Eisen; za OJ Izák 

Ejem - viz Egem 

Elbel, Elbl- zdrob. OJ Albrecht- viz tam; Elpl 

Elčkner, Eltschkner - p a trně z n ěm . pře - 

psaného OJ Eliška (Eltscha); sotva z MJ 

Olešnice, n ě m. Elsch 

Eliška- z ženského OJ Eliška, česk á varianta 

hebr. OJ Al ž bě t a = mů j b ů h je přísa h a ; 

Elišák (z obyv. jm. k MJ Nalžovy, n ěm . 

Elischau), Elischer (z téhož MJ), Elšik 

Elsnic, Elznic - z MJ Olsnitz ; 1567 Anna 

Elz niczowa; z MJ Olešnice, n ě m. Elsch, 

apod .; Elsner 

Elšlégr, Elšleger, Elschlager, Eleschlager, 

Ellschloger - z n ěm. A Olschlager = 

olejník,obchoclník s olejem, výrobce oleje 

Eminger, Emingr- z MJ Eming v Bavorsku, 

Horních Rakousích aj . 

Emler - 1359 Emle1;· 13 79 Emle 1~ z n ěm. A 

Empler = výrobce lamp; Ampel = visací 

lampa; snad též ze s tn ěm . OJ Amalhari 

Emmer - z n ě m. A Emmer = druh pšenice; 

též = vědro; Emr 

Enders - p řesmyke m z Endres, toto z OJ 

Andreas - viz tam - stažením ae > e a 

pře hl ás ko u a > e; Endrst, Endršt, Endres, 

Endris, Endrys, Endrýs, Ender, 

End(e)rla, End(e)rle (zdrob.) 

Endlich - ze s třhn . příd . jm. enclelich = 

horlivý, s p ěš ný , řá dný; Endlicher, Entlicher 

Endt - ze s t řhn. A ende = konec; začá t e k ; 

smě r ; ta ké knír: 1352 Albrecht mit den 

rothen enten (s rudým knírem); Endel 

(tato zdrob. též z s třhn . A endel = d ě deček , 

vnuk) 

Engel - bu ď z n ě m. A Engel = a nd ě l , nebo 

z OJ Engelbert, Angelbrecht, ob ě = zá řící 

jako and ě l , Engelhart = silný jako and ě l 

(tato tř i nezkrácená jména též našimi 

p říj me ními ) 

Englický, Engliš - ze jm. národa = Anglický, 

Ang li ča n 

Enoch- stzák. OJ 

Entner- z bav. MJ Entenau; sotva z n ě m. A 

Entner = obchodník s kachnami 

Erazim, Erazim - z OJ Erasmus z řec. 

Erasmos = lásky hodný, líbezný 

Erb - s tč . A erb = d ě di c , potomek, majitel 

d ě di č n é ho dvorce; Erba, Erbal, Erban, 

Erbán, Erben (z něm . 2. pádu), Erbek 

(zclrob .) 

Erbs - něm . A Erbs = dlouhý pruh pole za 

dvorcem; z něm. A Erbse = hrách 

Eremiáš- z bibl. OJ Jeremiáš, hebr. Jeremejáhu 

= bohem povýšený, Eremka 

Erhard, Erhart, Ehrhardt - s tn ěm . 0]: ěra 

= čes t , han = tvrdý; zclrob. Ereček (i z OJ 

Erazim, Jeremiáš); Eret 

Erlebach- z bav. MJ; viz Idlbek 

Ernes, Ernest, Ernst - n ě m. OJ Ernest = 

čes tný , horlivý; srov. též Arnošt a O rnest 

- 47 -

Ertel, Ertl - z něm . zdrob. A ort = druh 

mince; ves, místo; z OJ Ortwin apod., též 

z Hartman apod. s přeh l áskou a > e a se 

zánikem starého h 

Esterka - bibl. OJ Ester = hvězda; Esterle, 

Esteřák (muž nebo syn Estery) 

Eschner, Ešner - z MJ v Bavorsku a ve 

Francích 

Etl, Ettl, Ettel, Etlík - z něm. zdrob. OJ Otto, 

Otmar(= štěstí , majetek); 1430 mezi paní 

Elškú Ettlovú; 1437 od paní Elšky vdovy 

Ottlové 

Exler - z něm. A ČJchs l er = malý rolník 

(zapřaha j ící malé volky) 

Exner - z něm. A ČJchsner = voJák, volař ; 

Exnar 

F 

Faber - 1585 Melichar Faber; lat. A faber = 

kovář; Fáber, Fábera (nář. u J indřichova 

Hradce = hoch, který rád vyřezává) 

Fabian - OJ lat. původu = z rodu Fabiů; 

Fabián, Fabiánek, Fabik, Fabik, Fábik, 

Fabich, Fabikovič , Fabin, Fábin, Fabin 

(též z přezdívky Kojetínským), Fabišik, 

Fabišovský, Fabec, Fábek, Fabčik , Fabeš 

(1580 od Fabiána jinak Fabše j oachymova), 

Fabiš, Fabyášek 

Fadrhons, Fadrhonc - z něm. slož. Vater 

Hans (změna o > e) = otec Jan 

Fáfa, Fafa - z něm. A Pfaffe = kněz; Fafka, 

Fafejta, Fáfek, Faffek, Fef(e)l, Fafl, Faflák, 

Faflik; viz též Fof 

Fafejta - 13 65 Pfa.ffeneydem; snad z něm. 

slož. A Pfaffeneidam = knězův zeť 

Fahnrich - z něm. a pře j atého A Fahnrich = 

praporečník ; vojenská hodnost praporčík 

Faifer, Faifr - z něm. A Pfeifer = pištec 

(u rakouské armády byli do r. 1806); viz 

Fajfr a Fejfar; Faiferlík 

Faigel, Faigl - z něm. A Veigel = fialka 

Fairaisl, Faiereizl - viz Feuer 

Faist, Faistl - viz Feist 

Faistauer - z MJ Faistau v Solnohradsku; 

Faistaver, Faistavr (-v- vzniklo v severových. 

Čechách, kde se -v- vyslovuje retore 

t ně , tj. jako -u-) 

Fait - viz Feit 

Faix - nesprávně za Veits, tj. Vítův; z lat. OJ 

Vitu s 

Fajfr - viz Faifr; Fajfer, Fajfárek, Fajferek 

(nář. u Místku A fa jferek = malý muž), 

Fajf(e)rlík (zdrob. k Fajfer s českou příponou 

-ík) 

Fajgl - viz Feigl 

Fajman, Fajmon - střhn . vin = jemný, 

krásný, částice - mon, správně - man, označuje 

, že se jedná o člověka ; v překladu 

krasavec; též = svobodník 

Fajrajzl - viz Feuer 

viz Fai 

Fajstauer, Fajstavr, Fajstaver - 

stauer 

Fajt -viz Feit; Fajta, Fajták, Fajtl (zdrob.) 

Faktor - lat. a přeja t é A faktor = původně 

zástupce cizího kupce 

Fál- z OJ Valentin = kypící zdravím; Falada, 

Falašta, Falat, Falát, Falátek, Faldík, Faldus, 

Faldyna, Fáles, Falout (též slangově 

v Brně z vídeňského A Fallot = taškář) 

Falář- zkomol. a nář. vlivem výslovnosti za 

farář - viz Fara 

Falber - z něm. příd . jm. falber = plavý 

Falc- z něm. = pocházející z Falce; též z OJ 

Valentin; Falcman, Falcik 

Falt, Falta - z OJ Valentin příp. -ta; F za V 

vlivem n ěm. ; Falteisek, Faltejsek, Faltýsek, 

Faltejsek, Faldus, Faltus 

Faltin - z OJ Valentin redukcí nepřízvu čného 

-e-; F za V vlivem něm. ; Faltin, Faltis, 

Faltýn (1578 Faltín či Valentin Kirchmajer), 

Faltýnek, Faltys, Faltýsek 

Famfule, Fanfule - A famfule = opilec, 

zbrklý člověk ; Famfulík, Famfrla, Fanfrdla, 

Fanfrla, Fanfrlík 

Fant - A fant = zástava; vrtkavý, marnivý 

mladík; Fanta, Fantal, Fantik, Fantiš, 

Fantl, Fantula, Fantura, Fantys, Fantyš 

Farber - z něm. A Farber = barvíř 

- 48-

Farník - A farník = přís luše j ící k farnosti ; viz 

Fara 

Fara - A fa ra = farní dům ; snad i z OJ 

Famacius, Faramundus, Inalpardus (patron 

edl ářů) , ; Fára, Farka, Farník (též= přílušník 

farnosti), Farný, Farský ( = farský 

č eledín, nájemce farského mlýna a pod.), 

Farář (přezdívka okázale zbožnému apod.) 

Farkač, Farkaš - z maď. A fa rkas = vlk; s t č. 

A farkaš = hazuka; Farkoš (též koňské 

náči n O , Farkota, Farda (nebo i stč. A fard 

= pardál) 

Farták - A fa rták = dů l ní žebřík 

Fast - ze s t řh n. příd. jm. vast = silný, pevný; 

Faster, Fastner 

Fatka- 1587, 1597 Mikuláš Fatkú z Polešovic; 

A fatka = ma li čkos t ; přeneseně = kdo 

odbývá práci; z lat. příd . jm. fatuu,s = 

pošetilý, nicotný 

Faukner - z něm . A Falkner = sokolník; 

1589 Faukne1· z Folkensteinu; Folkner, 

Foukner 

Faus - z A fous, vous; au ve starším textu 

čte no ou; Fausek 

Faust - z lat. OJ Faustus = přinášející štěstí ; 

též z něm. A Faust = pěst ; Faustka, 

Faustmann, Faustus 

Fazekaš, Fazekáš, Fazekas - z maď. A 

fazekas = hrnčíř 

Feber - z něm. názvu řemes l a Weber počeštěním 

na Veber a z toho chybným čtením 

českého V jako německého F Feber = 

tkadlec 

Fedor - počeštěná č i slovenská podoba 

ruského OJ Fjodor, lat. Theodor (bohem 

daný); Fedák, Fedora, Fedorčák , Fedorek, 

Fedorko 

Fechter - z něm . sl. fechten = potýkat se, 

bojovat 

Fechtner - patrně za něm. A Fechner = 

kožešník 

Feifer - viz Fai-; Feifrlík, Feiferlík (zdrob.) 

Feig, Feik - něm. příd. jm. feig = zbabě l ý, 

vylekaný; též A fík; Feigel (zdrob.; též 

z n ěm. A Feigel = fialka), Feigl, Feikl 

Feireisl - viz Feuer 

Feist - z něm. příd. jm. feist = tučný 

Feistauer - viz Fai- 

Feistmantel - z něm . slož.: feist = tučný, 

mantel za mandel = mužík; tučný mužík 

Feit - z něm . OJ Veit - viz Vít; někdy ze 

s t řhn. příd . jm. feit = zdobený, hezký; Feitl 

(zdrob.; též z něm. A Feitel = kudla; 

u rodin žid. původu z dom. podoby OJ 

Nathan) 

Feitz, Feix - 2. pád Veits = Vítův - viz Feit, 

Veit a Vít 

Fejfar, Feyfar - 1563 Jan Fajfar, 1566 Jana 

Fejfara; viz Faifr; Fejfár, Fejfárek, Fejfer, 

Fejferlík, Fejfalík, Feyfar, Feyfrlík 

Fejgl- viz Feig 

Fejk, Fejkl - viz Feik 

Felbáb - zkomolené A feldvébl = šikovatel; 

Felbaba, Feldbabel, Feldváb 

Felb(e)r- ze střhn. A vě l ber = vrba; někdy 

snad za fe lba = druh plyše; z MJ Vrbice 

u Netolic, něm. Felbern 

Felger, Felgr - z něm . valge = loukoť ; podle 

řemesla = ko l ář 

Felkl - z něm . nář. A = fialka 

Feltl- z něm. dom. podoby OJ Valentin 

Fencl- z něm. podoby OJ Václav - Wenzel: 

1607 Václav Zachm~ jinak Václav Fencl; 

v něm. p rostředí i za Vincentius; Fencal, 

Fenc,Fencik, Fencka 

Fendřich, Fendrych, Fenrych - z Fahnrich 

- viz tam - se vsunutým -d-; též z domovního 

znamení praporečníka 

Fenik, Fenik, Fenyk - z n ěm. A Pfenig = 

drobná mince 

Fenz, Fenzel, Fenzl - viz Fencl 

Ferbas - viz Firbas; Ferbinek 

Ferber, Ferbar, Ferbr - viz Farber 

Ferdinand - z germánského OJ pře j a t é ho 

španě lským prostřednictvím = odvážný 

ochránce míru ; Ferda (u rodin žid. půvo du 

z jidiš MJ Ferda, spis. Fi.irth u Norimberka), 

Ferdan, Ferdian, Ferdus, Ferdyš 

Ferenc - z maď. znění OJ = František; 

Ferenci, Ferencz, Ferenčák, Ferenčik, 

Ferjenčík 

- 49 -

Ferkl - něm. A Ferkel ~ sele 

Ferko, Ferkó - domácká podoba maď. OJ 

Ferenc ~ František; Ferkovič (syn Perka) 

Ferst - z n ěm. A Forst ~ les; z přejatého A 

fořt ~ lesní správce; Ferstl, Ferstek 

Feřt, Feřtek - viz Ferst 

Feter, Fetr, Fetter - z něm. A Vetter ~ 

bratranec, příbuzný; Fetterle (zdrob.), Fetters 

(2. pád), Fetrle, Fetrla 

Feuereisel, Feyereisl- něm. A Feuereisel ~ 

ocílka, sou část křesadla 

Feyfar - viz Fejfar 

Fiala- 19. nejčastější čes ké příjmení; z názvu 

květiny; též podle barvy; Fialek (vlivem 

přirozeného rodu upravené Fialka), Fiálek, 

Fialik, Fijala 

Fibich- z n ěm. nář. A Fiebich, spis. Viehweg 

~ průhon, pastvina - podle místa bydliště ; 

Fibik, Fibiger (příd . jm.), Fibigr, Fibikar, 

Fibinger, Fibingr, Fiebiger, Fiebich 

Fic, Fitz- z OJ Vicenc, Vicenec za Vincenc ~ 

vít ězící; Ficek ( ~ u Klimkovic způsob 

vázání šátku na hlavě); něm. zdrob.: Ficel, 

Fical, Ficenc, Ficenec 

Fictum, Fitzthum - ze střhn. podoby lat. A 

vicedominus - viztuom ~ náměstek, správce 

Fi(e)dler (1379-82 H anczl Fidlar; 1454 Fidler), 

Fídler, Fiedler - z něm. A Fiedler ~ 

púv. hráč na fidulu, tj. primitivní strunný 

nástroj, později ~ houdek, houslista; srov. 

hovor. fidlat 

Fidra - zkomolené z něm. MJ Friedlant; 

Fidral, Fidranský 

Fidrmuc - z něm. slož.: patrně ~ Matě j 

(Motz) obchodující s peřím (Federn) 

Fiedor - viz Fedor 

Fifka - stč. A fifka ~ štilec; púl žejdlíku; 

špetka 

Figala, Figalla - statým pravop. (g ~ j) fia la; 

z názvu rostliny 

Figura - z lat. ~ postava; též socha; Figur 

(vlivem přirozeného rodu) 

Fikač- z sl. fikat ~ stříh at ; stř hn. ficken = t řít ; 

Fikáček ; srov. Fiker 

Fikejs, Fikejsl, Fikajs, Fikejz, Fikejzi - ze 

s třhn . sl. ficken = třít a eisen = železo; 

přezdívka řemeslníkům o brá bějícím železo 

Fiker, Fikerle, Fikrle, Fikar, Fikert, Fikr, 

Fikrt - z podstatného jm. č init e lské ho 

z něm. sl. ficken ~ třít ; někdy za vicár = 

náměstek 

Fikner - viz Ftigner 

Fiksa, Fikota - patrně ze sl. fikat = řeza t , 

hanác. nář. = házet nohou (př i tanci); A 

fikula ~ mazaný č l ověk 

Filip - 128. nejčastější české příjmení; OJ 

z řec. filos hippos = milovník koní; Filipi, 

Filipí (lat. 2. pád), Fillip, Filipek, Filipik, 

Filipec, Filipčik ; Fila (1585 pohání Filipa 

jinak Filu), Filla, Filák, zdrob.: Filka, 

Filek, Filáček, Filásek; jiné odvoz.: Filař, 

Filas, Filoun (starším pravop. Filaun), 

Filous (též za pilous = brouk, škůdce zrnO, 

Filouš, Filipenský, Filipovský (přiv l. rodině) 

, Filo 

Filek - karbanický termín; Filec, Filka 

Finger - z něm. A Finger = prst; Fingr 

Fingerhut- z něm. A Fingerhut = náprstek; 

rodinné jméno vlastence Náprstka 

Fink- z něm. A Fink = pěnkava 

Finstr - ze střh n A vinster = tma, temnota; 

nejspíš z něm. složeného MJ Finsterloh, 

Finstertahl, Finsterhub a pod. = tmavé 

údolí, tmavý les, tmavá samota a pod. - 

časté v Bavorsku a Horních Francích; 

zdrob: Finstrle, Finsterle 

Firbas - 1770 Fůrbas; 1793 Firbas; ze střhn. 

příslovce vi.irbaz = více vpředu , daleko 

v prostoru 

First - z A first v české hornické řeči ~ strop 

jesk yně ; slemeno; někdy z něm . A Furst = 

kníže; Fiřt, Fiřtik 

Firýt, Firyt, Firit - z něm. A Vorreiter 

předjezdec; z bav. nář. tvaru, fUr- za for 

Fiřt - viz Furst, Forst; ~ lesník; Fiřtik 

Fischer, Fišer (92. nejčastější české příjme 

nO - z něm. A Fischer ~ rybář; u ži dů z OJ 

Efraim; Fischl, Fischl, Fiša, Fišák, Fišar, 

Fišara, Fišárek, Fišera 

Fišmistr - z něm. a přejatého slož. A Fischmeister 

= porybný, sádecký 

-50 -

fívek - viz Fibich 

Flajšman - z n ěm . A = řezn ík ; ve složeninách: 

Flajšhans, Flajšhanz (Honza maso 

- přez dívka řez n ík u ); též Flajšman (polopřípo 

n a -man znamená, že se jedná 

o jméno osoby) apod. 

flandera - č l ově k z belgických Flander; 

flandera též = špatné svrchní roucho; sešlý 

člově k , otrhanec; Flanderka (1554 OndPej 

Flanderka; A = kabát z flanderského sukna); 

Flám ( = Vlám), Flanúk 

Flád.r - z něm . A = p úvo dn ě typicky stukturo\·ané 

dř evo z p a ř e zu bř ízy ; pře j a t é do 

češ ti ny = jadrné dřevo; Fladrich, Flédr 

flachs - z n ěm. A Flachs = len; p řez d ívka 

·ě tl ov l asému č l ově ku ; Flachbart ( = č l o 

,-ěk se svě t lým i vousy, bradou) 

flajšar, Flajšer, Flajšhans, Flajšhanz, Flajšinger, 

Flajšingr, Flajšman - ve všech 

přípa d ec h je základem n ěm A Fleisch = 

maso; vesměs jde o oz nače ní řez ník a ; viz 

Fleisch 

flaša, Flaška - 1454 j an Flaška z Pardubic; 

A flaška = láhev; též podle domov. znamení: 

Flašar, Flašina, Flašnýř (A = fl ašnýř , 

-. k l e mpíř , který vy rá b ě l láhve z plechu) 

Flegl, Flégl, Fleigl - z n ě m. A Flegel = cep ; 

pře n es . hulvát; Flogel 

.Flegr, Flégr - z n ěm . A Pfleger = správce 

panství 

Fleischer, Fleišer - ně m. spisovné i n á ř . 

sev. a záp. Čechy) A Fleischer = řez n ík 

fleišar - viz Flajšar 

fleischman(n) - z n ě m. A Fleischmann 

řezn ík ; Fleišman, Flaišman, Fleišmon 

Flek - A flek = kus látky; záplata; nepravidelná 

malá plocha; Flekač , Flekáč , Fleče 

k, Flíček, Flekal (ze sl. fl ekat = bít; ve 

'"fchodomor. n ář. sl. = mluvit), Flekna (na 

_ loravě = klepna) 

flídr, Flidr, Fliedr - z s třhn. A vlieder = 

- řík 

flieger - z n ěm . A Pfli.iger = o ráč; Fliegr, 

Fliger, Fliger, Fligr (rúzné d ruhy zápisu) 

flógel - viz Flegel 

Flodr - viz Fládr 

Flor - zkr. OJ Florián - viz tam ; Flora, 

Florčík, Florec, Florek, Floreš, Florík, 

Floriš 

Florian - OJ z lat. florianus = kvetoucí; 

česk ý přek l a d : Kvě to ň ; populární patron 

h as i čů; Florián, Floriánek, Florjánek, 

Floryán, Floryček , Floryk 

Flos, Floss - z n ěm. A Floss = vor; podle 

za m ěs tn á n í; Flosman 

Fo- viz i Vo- 

Fodor - z m aď. A fodor = kudrna, volánek; 

srov, čes k é p říj m. Ku če r a , Kudrna stejného 

významu; Fodora 

Foerster - viz Foršt 

Fof, Foff - z n ěm A Pfaff = kn ěz , fa rář; 

n ářeč ní zm ě n a a > o; Foferka, Fofonka, 

Fofoňka 

Fogl - z n ěm. A Vogel = pták; Foglar 

(z n ě m. A Vogler = ptáč ník) 

Foist, Fojst - z něm . n ář. podoby p ř íd. jm. 

foist za feist = tu č n ý; viz Feist 

Foit - viz Fojt; někd y n ěm . n á ř . za OJ Veit = 

Vít; Foitík, Foitl, Foitzík 

Fojt - na vých. Mo ravě 1ych t ář; ně kdy 

svobodník; ve s tředověku vyšší úře dník; 

Fojta, Fojtách, Fojták, Fojtášek, Fojtek, 

Fojtíček , Fojtík (n ě kdy zástupce fojta; též 

obecní sluha), Fojtl (něm. zdrob.), Fojtů 

( p říd. jm. přiv l. ) 

Fokt- za Vogt - viz tam, starší n ěm. podoba 

slova fojt 

Folbrecht, Folprecht - ze s tněm . 0 ]: folc = 

lid, bě r a bt = skvě lý 

Folda, Foldin, Foldina, Foldyna - z n ěm . 

podoby OJ Valentin = zdravím kypící; 

Folta, Foltán, Foltánek 

Folk, Folke - ze starého n ěm. OJ Volkhart, 

Volkman; Folkman(n) 

Folprecht - viz Folbrecht 

Folta - z OJ Valentin, viz příjm. Falta; n ě m. 

n ář. změ n a a > o; Foltan, Foltán, Foltánek, 

Foltin, Foltinek, Foltinský, Foltyn, 

Foltýn, Foltýnek, Foltys 

Folvarčík - z n á ř. a polského A folvark = 

panský dvúr; Folvarčný , Folvarschi, Folvarský, 

Folwarczny, Folwarčný 

- 51 -

Fon - ze s třhn. A van = prapor; pánev Franče - z OJ Franc, dom. podoby OJ 

Forajt _ z n ěm . A Vo rreiter = p řed jezdec, ten František - viz tam; Franček , Frančík, 

kdo jezdil pře d panským kočá r em ; Foraj- Frančák , Franč lík (též z A francle 

ta, Forejtar t ře pe ní, třásně) 

Forejt _ z něm . A Vorreiter = p ředjezd ec; _ Fráně - dom. podoba OJ František - viz 

Forejta, Forejtar, Forejtek, Forejtník, Franta; Franěc , Franek, Franěk 

Foret, Forétar, Foretek, Forétek, Foret- Frank - název př ís lu š níka n ě m. kmene; 

ník, Forýtek; viz též Firýt n ěkdy p o něm č. Fr a n ěk ; Franka, Franke, 

Forman - z pře j atého A forman = povozník; Franko, Frank(e)l (n ě m. zdrob.) , Fran- 

Formáček, Formandl (něm. zdrob. se kota, Frankovič , Frankovský 

vsuvným -d-), Formánek, Formanka, For- Franta - dom. podoba OJ František; n ě kdy A 

m anko 

franta = veselý piják; Frantík, Frantina 

Fornous - z n ář . a polského = deputátník; Frantal, Frantál - z n ě m. z nění MJ Pohled 

Fornouz, Fornůsek u Hav líčkova Brodu, n ěm . Frauentahl 

Forst - viz Foršt; Forster, Forster, Forstl František - OJ František z italského Francis- 

( ně m. - zdrob.) cus = Francouzek; Františ, Františák, 

Foršt, Forst, Forst- z n ěm . A Forster = my- Frantl (n ěm . zdrob.) 

slivec, lesník; něm . zdrob.: Forstl, Forstl, Franz- n ěm . podoba OJ František; Franze, 

Fořti ; če sk é zdrob.: Forstík, Fořtík Franz(e)l, Friinzl; viz Franc 

Fortelka - z pře j a té ho A fortel = obratnost, Frauenknecht - n ě m. A Frauenknecht = 

z ru č n os t , mazanost; Fortelka, Fortelík, če l edín ženského kláštera 

Fortelný (z příd. jm. = obratný, pevný) Friinkel, Friinkle, Fraenkel - u rodin s žid. 

Forýtek - viz Forejt 

pře dky zdrob. OJ Frank 

Fořst , Fořt - viz Foršt; Fořtík , Fořti Frček- z A = konflík , cvoček ; též ze sl. frč et , 

Fotr _ z n ěm . A Vatte r = otec; Fottr, Fottera vydávat frč ivý zvuk, rychle utíkat; Frčka 

Fouček _ zdrob. A fuk = fouknutí Frei, Frai - z s třhn. vri = svobodný, veselý, 

bezstarostný; čas to p řekl adem čes kého pří- 

Foukal - příč . sl. foukat jmení Svoboda 

Founě - ze sl. fu ně t , dříve i foun ě t ; = náfuka; Freibauer _ z n ěm . slož. = svobodný sedlák; 

Founěk 

Frýbauer, Fripauer, Friibauer, Frii- 

Fous - z A fous = vous; Fousek, Foustka hbauer (s etymologickým př es kup e ním 

Frabša - z ně m. přej e t í př íjm . Vrabec; z MJ k friih = čas n ý, raný); Freybor 

Vrabcovský mlýn u Dubé, n ěm . Frab- Freilach, Frejlach , Fraylach - ze střhn . A 

smLihle 

Iach za loh = les, frei = svobodný; srov. 

Fragner, Frágner, Frogner _ stč. A frag n á ř i p říjm ení Freiw ald, Freivalt, Freiwaldt 

= pře kupník , hokyn ář stejného významu 

Frait, Frajt - s tč. A freid = znamení zvoncem Frej, Freja - z něm . příd. jm. frei = svobodk 

zahájení trhu; též z MJ Svoboda n. Úpou , ný, veselý, bezstarostný s čes . příp. -a; 

n ěm . Freihait; složeniny s n ěm . příd. jm. zdrob. Frejka (1669), Frajka (u Ronova = 

frei = volnost, svoboda: Frajták (volný parádnice), Frejek 

den), Frajvald (svobodný les) a pod. Frelich, Frélich, Frohlich - z něm. př íd. 

Frána, Fráňa _ dom. podoba OJ František jm. frohlich = veselý; zkomol. Frolík 

Franc _ z n ě m . Franz, dom. podoba OJ Fremer, Fremr - z n ěm . p ř íd. jm. fromm = 

František; Francák, Francálek, Francán, zbožný, poslušný, řád n ý; Fremerl (zdrob.) 

France, Francek, Francírek, Francke, Fremund, Frémund, Frémunt, Fremunth 

Franci (něm . zdrob.; A francle = tře p e nO , - z něm. OJ: fridu = ochrana, jistota, mír, 

Franců 

munt = ochránce 

- 52-

Frenkel- viz Frankel 

Freumut, Fremuth - z něm. A Freimut = 

u přímnost; někdy deformací z Fremund, 

,·iz tam 

Freund - něm. A Freund = přítel , příbuzný; 

u rodin žid. púvodu z MJ v Porýní 

Frey - viz Frei 

Freybor- viz Freibauer (au > o) 

Fric, Fryc- 1481 pana Václava F1ycka; z OJ 

Fridrich - viz tam - příp. -c; Fricek 

Frič - z OJ Fridrich - viz tam - příp. -č ; 

Fričar, Friček, Fričer, Fričrl, Fričovský 

( přivl. rodině) 

Frid, Fried- něm. zkr. z OJ Fridrich, viz tam; 

u rodin žid. púvodu za Šalamoun; něm. 

zdrob. Fríd(e)l(= též miláček , ženich, manžel; 

zbraň), Frídek (čes. zdrob.), Frýd 

Frida, Frída, Frýda, Frieda - z části OJ 

Fridrich- viz tam- utvoře no českou příp. 

a; v Bradáčově u Mladé Vožice dostal v 16. 

tol. syn svobodníka po kmotru Frydrichu 

Doudlebském z Doudleb křestní jméno 

Fridrich; doma mu říkali Frýda; toto jméno 

e stalo příjmením jeho potornkú, z nichž 

jeden, Emil Frida, přijal um ě lecké jméno 

Jaroslav Vrchlický 

Fridrich - z střhn . OJ: fridu = ochrana, 

jistota, mír, rích = vládce; Fridrišek, Friedrich, 

Frydrich, Frydrych, Frydryšek 

(zdrob.), Fridrichovský 

Fridrýn, Frydrýn- z OJ Fridrich- viz tam 

Friebert, Frýbert - z OJ Friedbert: fridu = 

ochrana, jistota, mír mír, běraht = skvě lý ; 

něm. zdrob.: Fribel, Fribl, Frýbl; Frieb 

(zkr.), Frýba (počešť.) 

Friedel, Friedl- viz Fríd 

Friedman(n) - z něm. OJ: fridu = ochrana, 

jistota, mír a man(n) = muž: ochránce před 

násilím; u židovských rodin za Šalamoun 

Fries - apod. viz Frýs 

Frim - něm. nář. příd. jm. frim za fromm = 

zbožný, poslušný, řádný; Frimel, Primmel, 

Fryml, Frimr, Frimmer 

Frint- v slez. něm. nář. za A Freund = příte l , 

příbuzný ; Frinta, Frynta (počešt.) 

Fripauer- viz Freibauer 

Frisch, Friš, Fryš - z něm. příd. jm. frisch = 

čilý ; někdy z OJ Friedrich - viz tam; časté 

složeniny: Frischholz (syrové dřevo) , Frischhans 

(č ilý Honza) Frischmann (č ilý 

č lo věk), Fritscher, Fritscha, Friša (počešt.) 

, Frištik, Frišhans, Frišman 

Frištenský- z MJ Frýdštejn, lid. Ftyštejn 

Fritz - dom. podoba OJ Fridrich; Fritzl 

(zdrob.) 

Frk - ze sl. frkat = vydávat nosem zvuky; na 

Moravě = letět , jít rychle, mrštit; , Frkal, 

Frkala, Frkáň, Frkous 

Frnka, Frňka- ze sl. frnět = odfukovat, frkat 

Frnoch - ze sL frnět nebo z A famfrnoch = 

ozdoba; mrňous 

Frodl- ze střhn . vrat = protře l ý, prohnaný; 

též z OJ s kmenem Frod = moudrý 

Frohlich- z něm. příd . jm. fróhlich = veselý; 

počešt. Frohlik, Frohlik, Frolik; viz též 

Frelich 

Frola - z Frolián přesmykem I > r z OJ 

Florián - viz tam; Frolda, Frolec, Frolek, 

Froleš, Frolik (někdy z Fróhlich), Frolis, 

Froliš,Frolišek, Frolka 

Frolach - z Freilach; yiz tam 

Frolich - viz Fróhlich 

Frolik - viz Fróhlich 

From - 

viz Frim; Fromek, From(m)el 

(něm. zdrob.), Fromelius (polatinštěné) 

Fronc - z Franc z OJ František (a > o něm. 

vlivem)- viz Franta; Fronk 

Froněk - z Franěk ; a > o něm. vlivem - viz 

Fráně ; Froňka 

Froula, Froulik - patrně z Frolián z OJ 

Florián - viz Frola 

Friihauf, Fryauf - z něm. slož. = kdo brzy 

vstává, "ranní ptáče " 

Frumar- něm. nář. frumm > fromm = zbožný, 

řádný ; viz Frim 

Frýb, Frýba - z OJ Freibert; viz Frýbert 

Frýbert, Frýbort, Frebort - ze stč. A frívort 

= vydatná snídaně , ranní hodování; z OJ 

Friebert (se změnou e > o) 

Fry- viz Fri-, Frie- 

-53-

Fryc, Fryč - viz Fric, Frič ; Fryčák, Fryček , 

Fryčka 

Frýd, Frýda - viz Frida; Frýdl, Frýdecký, 

Frýdek (též z MJ) 

Frydrych - viz Freidrich; Frydrychovský 

(přiv l. ) , Frydrýn, Frydryszek, Frydryšek, 

Frydrýšek 

Fryml - viz Friml 

Frynta - viz Frinta 

Frypés, Frýpes - z MJ Přebuz, něm. Fri.ihbuss, 

1785 Fri.ibis, Fri.ipas, J847Friebes 

Frýs, Frýz - přís lušník germánského kmene 

Frísú; frýzské sukno; z MJ Březná u Zábřeha, 

něm. Friese; Frýsa, Frýza, Frýzek, 

Fryzelka, Frýželka, Frýzl 

Ftáček - zdrob. A pták, nespis. fták; Ftáčník 

(zaA i příjm. Ptáčník) 

Fučík - ze sl. fučet , fičet; ztřeš t ěný č l ověk ; 

Fuček,Fučela, Fučíkovský,Fučila 

Fugl, Fuglík - z něm . A Vogel = pták; viz 

Fogl a Vogel; Fugliček 

Fiigner - ze s třhn. sl. vi.iegen = uvádět do 

pořádku , púsobit, aby se n ěco stalo; Fikner 

Fuchs- něm. A Fuchs = liška; přenes. člověk 

lstivý, mazaný, rezavý; též podle domov. 

znamení; Fuchsa, Fuchsík, Fuks, Fux 

Fuka - ze sl. foukat; též A Fuka = štěrb ina; 

Fukač ( = též truba č), Fukal, Fukan 

Fulek, Fulík, Fulin - snad ze starého něm. 

OJ Fulchard 

Funda - ze sl. funět ; 

Fundák, Funěk, Fuňka 

Funk - buď z příjm. Funěk , nebo z něm. A 

Funke = jiskra; též z n ěm . n ář . A Funk za 

Fink = pěnkava 

Fiirbach, Fiirbacher - z něm. slož. = před 

potokem; podle místa v obci 

Furman - viz Forman; Furmančík, Furmánek 

Furmandel - viz Formandl pod Forman 

Furst, Fiiršt - z něm . A Flirst = kníže; 

neznamená to označení šlechtického púvodu, 

ale ironické označení č l ověka, který 

se choval jako kníže, ev. byl knížeti fyzicky 

podobný; n ěkdy za First - viz tam; Fiirstl 

Fusek, Fúsek - z A vous, vousek, nar. 

fousek; z něm. A Fuss = noha; Fuska, 

Fúska,Fusko,Fuss,Fussek 

G 

Gába - z OJ Gabriel - viz tam; Gabal, 

Gabalec, Gabčo, Gabiga, Gabík (zdrob.) 

Gábor, Gabor - m aď. znění OJ Gabriel: 

Gaborčík , Gáborík, Gabovič 

Gabrhel- z OJ Gabriel vsunutím hiátového 

-h- a zánikem -i- ; Gabrhelík 

Gabriel - z hebr. OJ gabri él = búh je silný. 

búh je moje síla; Gabrik, Gabriš, Gábriš, 

Gabrlík, Gabryš; viz též Kabrhel 

Gajda - A gajdy = dudy; hanácky gajdat se = 

toulat se; Gajdácz, Gajdáč, Gajdáček, 

Gajdečka, Gajdík, Gajdoš (potulný šumař) 

, Gajdošík, Gajdušek, Gajdůšek, Gajdušík, 

Gajdrica 

Gajer, Gaier, Gayer- z MJ Gajer, ves u Litomyšle; 

Gayerau u Lítova na Sokolovsku. 

Geier několikrát jako MJ mimo naše území: 

z MJ Kyjov na Moravě , něm. Gaya; z něm. 

A Geier = sup, též něm. n ář. = výr 

Gál, Gáll, Gal, Gall- z maď. podoby lat. OJ 

Gallus, česky Havel - viz tam; z něm . n ář. 

příd . jm. gal za spis. gelb = žlutý 

Gala, Galia, Gála - viz Gál; na Rožnovsku A 

gala = název rostliny ďáb lík bahenní: 

Galan, Galanda ( = též zálety, námluvy), 

Galanda, Gal(l)as, Galásek, Galaš, 

Gal(l)at, Galatík, Galčík, Galda, Galeta, 

Galiček,Galík,Galla,Gallo 

Galamb - z maď. A galamb = holub; Galambica, 

Galambos, Galamboš 

Gabler- z MJ Jablonné, něm. Gabel; podobná 

MJ i mimo naše území 

Galus, Gallus - OJ z lat. = obyvatel Galie. 

Kelt; čes k y Havel; lat. A gallus = kohout 

Galuška - z maď. A = haluška, dnli1 těs tov i 

ny; Galusek (vlivem přirozené h o rodu) 

Gargalík - mor. A gargula = karkule; na 

Hané = p l átě ný če p ec; Gargalík, Gargel,Gargela, 

Gargoš, Gargula, Gargulák 

-54-

fiiirtner, Gartner- z n ě m. A= zahradník, tj. 

_ lník s malou výměrou pozemků 

Gašpar- z OJ Kašpar - viz tam; Gašparec, 

Gašparek, Gašpárek, Gašparik., Gašparovič 

(přivl.) Gašpařík , Gašper, Gašpera.. 

Gaš perák, Gaš perik. 

Gauč Gautsch - ve starých n ěm. textech 

1350) Kaucz = Sk ut eč; podobné MJ je 

,- asku; též z MJ C h ou č u Bíliny, n ě m. 

utz 

- chání; tlachal 

nář. 

A gavenda = povídání, 

Wvták - dom. podoba OJ Havel - viz tam; 

Gavlas, Gavlik, Gavlovský, Gavula, Gavura, 

Gawlas, Gawlik, Gawlowski 

Gazda - lašsky a morsl. A gazela = hos p odář , 

aMník; Gazdečko , Gazdas, Gazdík; srov. 

- zda 

Gcbauer - ze s třhn . A gebúr = spo lu občan , 

ed, obča n 

Cir.bhard, Gebhard, Gebrahrdt - sthn. OJ: 

~ba = dar a hart = tvrdý, pevný; oslabené: 

Gebert, Gebrt; též Kebhart, Kebert 

Gcier- viz Gajer 

Gd.lnar, Gellner - z n ěm. A Goldner = 

mík ve zlatém dole ; též z MJ Jelení, 

::- rým pravop. Gelenj, něm. příp. -er 

kppert - n á ř. za Gebert - viz Gebhart; 

Geprt 

_ lache = zářez , označe ní ; = muž s označe 

~_ín oš t ěp em 

6crl.ický - odvoz. z MJ Gbrlitz = Zhoře l ec; 

Gerlich,Gerlik 

~ ěpem 

OJ G~rmar = proslavený 

Cicršl- z něm . A Gerstl = j ečmín e k 

= Jeřábek ; 

Gibián, Gibian - lat. OJ; Giba, Gibala, 

Gibas, Gibiš 

Gil, Gill - zkr. OJ Agilius, varianta OJ 

Agidius =Jiljí - viz tam; n ěkdy ze strnn. A 

gi.ille = louže; Gilar 

Gintr - viz Gi.inter 

Girgel, Girgal - zdrob. z něm. n ář. podoby 

OJ Georg =Ji ří- viz tam; též z p říjm . Jirgal, 

J psáno G; viz Jirgl; Girg, Girgaš, Girgel 

Girsa- sta1ým pravopisem (G = J) zapsané 

příjm. Jirsa z OJ Jiří- viz tam 

Glabasňa, Glabazňa - hanácky A g l abézňa 

=huba 

Glac - z MJ Glatz v Bavorsku, Ra kousku 

a v Kladsku 

Glajch- viz Gleich a K.leych 

Glanc, Glanz- z něm. a přeja tého A Glanc = 

lesk; na kov bohatá ruda 

Glaser, Glasar, Glazar, Glázr - něm. A 

Glaser = sklenář , sklář ; ně kdy z MJ Neblažov, 

n ě m. Glasau, Klažry, něm. Glaser = 

Sk l e ně n á , Glasdorf apod. 

Gleich, Glejch, Kleych, Glajch - z něm . 

a přejatého A Gleich, glajch = rameno vah, 

j azýček na vahách; váhy; rovina; srov. 

i zednický termín glajcha 

Glogar, Gloger, Glogr - z MJ Glogau , 

Hlohov ve Slezsku 

Glos - z konce n ěm . OJ Nikolaus; ze s třhn. 

kloz = klacek, hrouda, klín; též K.loss; 

Glosík 

Gloser, Glozar - viz Glaser 

Goga - s třhn . příd . jm. gogel = rozpustilý, 

veselý; Gogal, Gogela 

Goj - hebrejské oz načení jin ově rce 

Goláň - z nář. a polské ho příd. jm. golý = 

holý; Gol, Gola, Goláň , Golas, Golasovský, 

Golec, Golich, Golik, Golik, Golka 

Gold, Golda - z něm. A Gold= zlato; z MJ: 

Goldbach (Zlatý potok), Goldberg(er) 

Zlatý kopec), Goldenstein (Zlatý kámen) 

Goldham(m)er (Zlatý mlýn) apod. 

Goldschmid, Goldschmit, Goldschmied, 

Goldschmiedt,Goldschmid, Goldšmid 

rúzně zapsané n ěm. příjm . z A = zlatník 

-55 -

Goliáš - podle biblické postavy filištínského 

obra Goliáše, poraženého Davidem; A 

goliáš = přezdívka velkému č l ověku ; podle 

domov. znamení; Golian, Golián, Golias 

Goll - z rakouského a švýcarského A Goll , 

GoJ, Goll = blázen, hlupák; nář. znění z OJ 

Gall - viz tam; Golla, Golláň 

Gomola - z nář. A gomola = homole; 

přezdívka č l ověku podle tvaru hlavy 

Gonda- z maď. dom. podoby OJ Konrád; 

Gondáš, Gondek, Gondík 

Gongala, Gongol - nář. A gongol, gongola 

= halama 

Gopolt - z něm . OJ Gottbald: gott = búh, 

bald = odvážný 

Gorčica - z polského a nář. A hořčice ; 

z příd. jm. hořký; g za h vlivem polštiny 

nebo nářečí v němž nep robě hl a změna 

g > h; Gorčík 

GOrner - patrně z MJ Klíny u Litvínova, 

něm . Gohren; též Gorna v Sasku 

Gořalík , Gořalka - z A kořalka , to též 

příjm.; změna K v G vlivem výslovnosti; 

Gořula 

Got, Goth, Gott - ze střhn . A gote, gotte = 

pokřtěné dítě , kmotřenec , kmotr; též z OJ 

Gottfried - viz tam, Gotthart - viz tam 

apod. 

Gottfried, Gottfrid, Gottfrýd - něm. OJ = 

boží mír 

Gotthard, Gottharth - něm. OJ = v bohu 

silný; u nás kdysi uctívaný světec 

Gottlieb - něm. OJ = česky Bohumil 

Gottwald, Gottwald, Gotvald, Gotvalt - 

1598 Janovi Gotvaldovi ve vsi Žďáře blíž 

Trutnova; z něm. OJ: Gott = bůh , walten = 

vládnout; lidová etymologie "boží les" je 

mylná 

GOtz, Goetz - z OJ Gotthard - viz tam - 

apod. příp. -z; Gozl (zdrob.) 

Grab - z MJ, často složených, vyskytujících 

se v Čechách , Rakousku, Bavorsku, Sasku, 

Pruském Slezsku; Grabec, Grabař , Grábner, 

Grabovský; slož: Grabmiiller 

Grác, Graca, Gracík- z OJ Pankrác a pod. 

Gracias - z lat. gracias (dei) = díky(bohu); 

z OJ Gracián, lat. Gratianus, tj. náležejíá 

k rodu Graciů; pů va bný , milý; 

Graf, Gráf, Gref- (13 70 johanes dic. Gm 

de Zalezl); z něm. A Graf = hrabě; u rodi.G 

s žid. předky z harob = předříkávač modliteb; 

Grafek, Gráfik (zdrob.) 

Gráfnet(t)er, Gráfnetr- 1707 Přibram; z MJ 

Grafenod v západním Bavorsku 

Graif- viz Greif 

Gregor- něm. podoba řeckého OJ Gregorios 

= bdělý , česky Řehoř ; Gregora (13 79- 

82 Gregora campanarius), Gregorčík, Gregorec, 

Gregorek, Gregorář , Gregořica. 

Gregoriades (asi pořečtěné v době humanismu), 

Gregorička , Gregorovič (přivl astnění 

rodině), Gregořica, Gregořík , Gregurek, 

Gregůrek, Greguš, Gregar. 

Gregárek, Greger, Grég(e)r 

Greif - něm. A Greif = pohádkový pták nob 

(z domov. znamenO; též snad z něm. nář . 

A Greif = škvarek 

Greiner, Greinar - z něm . zn ě ní MJ Ktyně 

u Doupova, něm . Grein; z něm. sl. greinen 

= šklebit se 

Greši - A grešle = 1/ 4 českého groše: 

Greschl, Groschel, Grešla, Grešula 

Grázl, Grezl, Grézl - z něm. zn ění OJ 

Erasmus - Gressel; A grázl je druhotné: 

příjmení známého loupežného vraha, který 

žil na počátku 19. století, se stalo obecně 

užívaným označením 

lumpa apod. 

darebáka, uličníka. 

Gric, Gritz, Gryc - z něm . A Gri.itze =krupice 

Grigar - z OJ Gregor; viz tam; Grigarčík, 

Grigel, Griger, Grigerek 

Grill, Grillo - z něm. A = cvrček ; též z MJ 

Grillo v Bavorsku; Grillinger 

Grim, Grimm, Grym, Gryml - ze střhn.. 

příd. jm. grimme = zuřivý ; z MJ Grimma 

v Bavorsku a v Sasku 

Groesel - viz Grezl 

Grof, Gróf - viz Graf; Grofčík, Grofek, 

Grorlk 

Groh- něm. n ář. příd. jm. groh za spis. grau 

= šedý; Grohman(n), Groman 

Grol(l)mus(s) - viz Krolmus 

-56 -

Gn>s, Gross, Groz, Grose - něm. příd. jm. 

oss = veliký; zdrob.: Grosl, Gro(s)sl, 

Groskopf (velká hlava) 

Gn>s(s)man(n) - viz Gros; polopřípona 

-man(n) označuje , že jde o OJ 

Gn>spič - z něm. slož. Grosspietsch = velký 

Péťa 

Groš - z A označujícího malou minci; 

Grošek, Groška 

Gn:mlik -:- viz Grulich 

Gnlber, Grůber - z něm. A Grube = jáma, 

dů l , lom, údolí; též z něm. slož. Sandgrube 

= pískovna; z velmi častého MJ na území 

obývaném Němci; Grubl, Grubner, Grubhofer 

finďa, Grufík - z nář. podoby A grof, graf, 

,iz tam 

Cinůich- z MJ Králíky, něm. Grulich; z něm. 

příd. jm. greulich = odporný; Grulík, 

Grůlík, Gruliš 

Gnmd, Grunt - z přejatého a něm. A Grunt 

= důl, údolí, strž; pozemek, statek; z MJ 

- tého na území obývaném Němci ; Grunta 

(též z názvu vsi u Kolína), Gruntský, 

Grunda, Gruncl, Grundman(n), Grund 

Joch, Grundza 

Cinmer, Griiner, Gryner- z MJ Grun 

Ciriinvald, Griinwald- 1387 G1Jmvald de 

Sbrasscowa; ze starého MJ u nás (5x 

éechách) a v krajích obývaných Němci 

Gn1s- něm. nář. příd. jm. i příjmení Grus za 

Gmss = veliký; též z lat. A grus = j eřáb ; 

Grusman(n) (polopřípona -man(n) označuje 

, že jde o OJ) 

Gruša, Grůša - ze slez. nář. slovesa grušiť = 

hluč e t ; někdy za Hruša - viz tam; v jidiš A 

sche = zapuzená manželka, tedy označení 

jejího syna; Grušák, Gruščík, Gruška 

píš podle ovoce) 

Gt-yga, Griga, Grygar - na Moravě za OJ 

Gregor - viz tam; Grygara, Grygarčík, 

Grygárek, Grygařík, Gryger, Grygerek 

Giint(h)er - stněm . OJ: gund = boj, heri = 

vojsko; bojovník ve vojsku; též Kintr, 

Kinter a Kyntera; Guntek 

Gurecký - z nář. a polského A gura, góra = 

hora; Gural ( = horal), Gurecký 

Giirtler - něm. A Gurtel = pasíř 

Guryča - viz Jurica 

Gut(h) - něm. příd. jm. dobrý, řádný , 

přívětivý ; u mdin s žid. předky z Gottesmann, 

překlad OJ Mojžíš = muž boží; 

Guta, Gutek, Gut(t)man(n) (u rodin s žid. 

předky za Tobiáš); slož.: Gutbier (dobré 

pivo), Gutknecht (dobrý sluha) apod. 

Gut(t)enberg - nejen z MJ Kutná Hora, 

něm. Kuttenberg, ale i z MJ v Bavorsku 

(4x) a v Rakousku; Guttenberger 

Guza - z nář. a polského A guz = velký 

knoflík, boule, nádor; nebezpečí ; Guzan, 

Guzík (knoflík) Guziur, Guziurek 

H 

Haas, Haase - z něm. A Hase = zajíc; z OJ 

Hasse, dom. podoby něm. OJ začínajících 

Hart-, např. Hartmann; někdy ze složenin 

jako Hasenkopf = zaječí hlava 

Háb, Haba, Hába- z OJ Havel- viz tam- se 

změnou b > v; nebo z OJ Habart - viz 

Eberhart; ze sl. habat = brát, l akotně si 

přivlastňovat ; habat se = těžce a pomalu jít; 

Habada, Habaj, Haba (ze sl.), Habala, 

Haban, Habán (A habán = č l e n sekty 

novokltěnců ; kolohnát, velká věc; míč ; 

troud na rozdě lávání ohně) , Habaň, Habáň, 

Habanec, Habaník, Habáník, Habáně, 

Habas, Habásko 

Habart - z něm. OJ Eberhart = silný jako 

kanec; též z OJ Hadbert: hadu = boj 

a běraht = skv ělý; stč. A habart = tělesný 

strážce; biřic ; Habarta, Habartík, Haberl 

(oslabeno a > e), Haberle 

Habel- z Havel- viz tam- se změnou v> b; 

Habelka, Hable (z ustrnulého 5. pádu) 

Haber - z MJ Habřina , něm. Haber; z něm. 

nář. podoby A Hafer = oves; Haberle, 

Hab(e)rman(n) 

Haběta - z OJ Hába - viz tam; Habětín, 

Habětínek (zdrob.) 

Habich, Hábich- z něm. A Habich = jestřáb 

- 57-

Hábl - viz Habel; též z něm. nář. A Ha bel = 

hlávka; Habla, Hablák 

Habr - z názvu stromu; z MJ; Habrovec, 

Habrovanský, Habrovec, Habřina, Habřinský 

Habrda, Haberda - 

(oslabené) 

viz Habart; Habert 

Háček- zdrob. příjm. i A Hák; z MJ; Hačka 

(z nář. A hačka = odpad při drhnutí lnu, 

pleva), Háčka, Háčko 

Had - A had; přezdívka dlouhána; falešník; 

středověký bořicí stroj; podle domov. znamení; 

ze stč. sl. hadit = tupit; Hada, 

Hádek, Hadinec, Hadík 

Hadač - A hadač = ten, kdo předpovídá , 

hádá (budoucnost); Hadáček 

Hadraba, Hadrava - A hadraba = kdo se 

často hádá; otrhaný člově k ; z MJ Hadrava 

u Nýrska; Hadrávek, Hadravský 

Hadrbolec - 17. stol. v Tuháni opuštěné 

místo Hadrbolovské; A hadrbolec = nedbalec; 

snad z něm. sl. hadem = hádat se 

a bolzen = tlouci: kdo se hádal a pral; snad 

i z A handrbolec = přezdívka Němcúm na 

Slovensku 

Hafera - z něm. A Hafer = oves; Haferník 

Hafner - z něm . A Hafner = hrnčíř ; Hafenrichter 

Hahn - z n ěm. A Hahn = kohout 

Hach, Hácha- z OJ začínajícího na Ha 

Hainz- 1311; z OJ Heinrich- viz tam- něm. 

příp. -z; Haintz, Hainz(e)l (něm. zdrob.) 

Hais, Hajs - ze střhn. příd. jm. heis = drsný, 

špatný a heiz = horký; Hais(e)l, Haiser, 

Haisl, Haislar, Haisler, Haisman, Haiš, 

Haišman (z heiss, -ss čteno š), Haizl, 

Haizler, Haizner, Hajšman, Hajžman 

Háj -A háj = listnatý lesík, hájený les; z MJ 

(9x Čechách); Hájek (14. nejčastější české 

příjmení ; zdrob.; 1309 Bohuslaus Hagek; 

též z A hájek = pastýř koní; u židú z OJ 

Chajem), Hajčík, Hájič ( = polní hlídač) , 

Hájíček, Hajíček (zdrob z Hájič), Háji, 

Hájka, Hajný, Hájovský, Hajský 

Hajda- ze sl. haj dat = toulat se; též z něm. A 

Heide = lada, neobdělaná púda, v řesov i š 

tě ; Hajdák, Hajdík 

Hajduk - viz Hejduk; Hajducký, Hajduček , 

Hajdučík, Hajduch, Hajdůch, Hajdušek, 

Hajdušík 

Hajn, Hain - z O] Heinrich - viz tam: 

z něm. A Hain = háj; Hajna, Hajnal, 

Hajnala, Hajner (z MJ), Hajnyš 

Hajšman - ze střh n. příd. jm. heiz = horký: 

Hajžman 

Haken - z O] Haganrich = Heinrich = pán 

domu, vládce otčiny; něm. A Haken = hák; 

plemenný býk; též z nadávky slepým 

Hakl- z něm . A Hackel = sekerka; Haklička, 

Haklík, Hakoš 

Hál, Hala, Hála- z O] Havel - viz tam; též 

ze stč. sl. h aJati = hlasitě se smát, později = 

blekotat; místy A hala = hulvát; Hallý 

(z ustrnulého 2. pádu), Hálek (ve Slezsku 

= knedlík), Háleček, Halík (též z krkonoš. 

nář. sl. halit = hlasitě se smát), Halák, 

Halač (ve Slezsku též č l ověk s vyvalenýma 

očima) , Haláč, Haláček, Halačka , 

Hal(l)ada, Haladík, Halánek, Halata, 

Halátek, Halatka, Halátko, Halda, Haldek, 

Haldina, Haleš 

Halama- 1496 Blasii Halamae; A halama= 

mladík; mamlas; sedlák; v příbramské hornické 

mluvě nováček velké postavy; Halamásek, 

Halamčák, Halámek, Halamíček 

, Halamík, Halamka, Halámka 

Halas - ze sl. halasit; z maď. A halasz = 

rybář; Halásek, Halasník, Halász, Halaš, 

Halaša, Halášek, Halaška (též = výrostek), 

Halašta (též z valaš. nář. = křikloun) 

Halbig, Halbich, Halbych - z něm. A 

Halbing = púlgroš; Halbina 

Hálek- z OJ Havel, zkr. Hal, Hál- viz tam; 

též ze sl. halit; z nář. A = knedlík apod. 

Halfar- slezské příjm. ze střhn . A hělfaere = 

pomocník se slezskou změnou e > a; též 

z Halbbauer = polosedlák, snad ironická 

přezdívka; z O] Halifried; Halfer 

Halík- viz Hal, Hál 

Halíř - podle názvu drobné mince; halíř byl 

peníz púvodně ražený ve švábském Halle; 

Haléř (1384), Haller 

Haller- z MJ Halle v krajinách s německým 

obyvatelstvem 

- 58-

Bal(l)ík - z něm. A Hal bing = p ůlg roš 

Halouska - z A haluze = větev; Halouzka 

zdrob.) Halousek (vlivem přirozen é ho 

rodu), Haluska, Haluza, Haluzík, Halúzka 

Balter- z něm. A Viehalter = pastýř 

Baltof, Haltuf- z s třhn . rozk. věty Halte uf! 

= počke j , zadrž 

llaluška - podle názvu t ěs tov iny; Halouška, 

Haluščák, Halušic 

Halva - z maď. příd. jm. halvány = bledý; 

-nad i přesmykem z A i příjm . Hlava 

B:ám, Hama, Háma - patrn ě ze stzák. OJ 

Abraham - viz tam; Hamacek, Hamaček , 

Hamáček, Hamáček, Hamada, Hamák 

též ze sl. hamat = hltavě jíst, c hňap at) , 

Bamal, Hamala - ze stzák. OJ Abraham - 

,-iz tam; též ze sl. hamat = jíst; Hamalčík 

Haman - stzák. OJ; Haman byl nep řítelem 

Židů a intrikoval proti nim; jeho intriky 

zmař ila královna Ester; též ze slezského A 

haman = jedlík; kvě tova n á látka 

Bamata - další derivace z OJ Abrahám; též 

z mor. nář. hamatný = silný, nezkrotný; 

bamatý = kdo dě l á dlouhé kroky; poberta; 

Hamet, Hamoň (též z hamonit = l akotně 

_há nět , mnoho mlu vit), Hamous (též = 

hltavec), Hamouz, Hamsa, Hamsík, Hamšík, 

Hamus, Hamza (1615 Saloména Ham 

.::ovd), Hamža, Hamžík 

Hambalek, Hambálek - bidlo nad kamny 

na sušení prádla, bidlo v komoře, trám; 

Hambalčík, Hambalík 

Bam(m)er - z něm A Hammer = kladivo; 

ča tá přezdívk a brn ířú a kovářů ; Hamera, 

Hamerka, Hamerla, Hamerlík, Hamr, 

Hamrák, Hamrla, Hamrle ( něm . zdrob.), 

Hamrlíček, Hamrlík, Hamrník, Hamrský, 

Hamřík 

Ham(e)rník- kovář v hamru , tj. v kovárně 

- bucharem pohán ěným vodou; Hamer- 

1..-ý ( přivl. rodině , gruntu a pod.) 

Ham(e)ršmíd- z něm . synonyma předeš l ého 

Bamous, Hamouz - z OJ Abraham, viz tam 

Hampeis, Hampejs, Hampejz- A ham pejz 

= nevěs tin ec; Hampejsek 

Hamp(e)l - zdrob. ze zkr. něm. OJ Heimbrecht: 

heim = domov, běraht = skvělý (se 

změ n ou ei > a); snad n ěkdy z lašského A 

hampel = místo, kde se pere prádlo; 

Hamplík 

Hamsík, Hamšík - z OJ Abrahám, viz tam 

Hán, Hána - z OJ Johannes, n ěm. podoba 

hebr. OJ Jochánán = búh je milostivý; 

česká podoba je Jan; n ě kdy z n ě m. A Hahn 

= ko hout; Hána (1434 johannes arcufex, 

1436 Hanae arcuficis); zdrob.: Hánka, 

Hánečka, Hánač, Háňák , Hánat, Hánda, 

Handák, Hanďouch, Háně, Háňka, Hánek, 

Háněk, Hánl (ně m . zdrob.), Hánlák, 

Haniš, Hanyš, Haník, Hanyk, Hanika 

(též = faleš), Hanousek, Hansa, 

Hansík, Hanselka, Hánta, Hanták, Hánula, 

Hanulík, Hanulák, Hanus, Hanusek, 

Hanuš, Hanuška, Hanych, Hanza, 

Hanzák, Hanzelka 

Hanáček - z označe ní č l ověka z Hané; 

Haňáček , Hanáčík , Hanák (126. nejčastější 

čes k é příjme n í) 

Hanc - z OJ Johannes - viz Hán - s něm . 

příp . -z (č t e n o -c); Hanč , Hanča, Hančák, 

Hančík , Hančil , Hančín, Hančl ( něm. 

zdrob.), Hančur, Hanečák, Haneček, Hanečka 

, Hanek, Hanel, Háněl , Hanka 

Hand(e)l, Hándl - z dom. podoby OJ 

Jo hannes nebo Heinrich; též z A Henne = 

kvoč n a s vlož. - d-; též Hiindel, Hend(e)l 

Handlíř - A han dlíř = obchodník s dobytkem; 

pejorativní význam čac hr ář je moderní 

Hanes- z OJ Johannes- viz Hán; Hans(e)l 

(zdrob.), Hanselka, Hanzl, Hanzlík, Hanzal 

(změn a a > e), Hanzálek, Hanzalík, 

Hanzelka, Hanžl, Hanžlík 

Haničák, Haničinec - syn nebo muž Haničky; 

srov. Mandinec, syn nebo muž Mandy 

Hanka - z dom. podoby OJ Johannes; 

Hank, Hanke (vlivem něm . ), Hanko (vlivem 

5. pádu) 

Hanousek, Hanoušek - dom. podoba OJ 

Johannes; Hanout, Hanovec, Hanovský 

Hans - dom. podoba OJ Johannes; Hansa, 

Hansal, Hansel, Hanselka, Hansík, Hanske, 

Hansl, Hanslíček, Hanslík 

Hanulík - dom. podoba OJ Johannes; Hanula, 

Hanulák, Hanuliak, Hanuljak 

- 59-

Hanus, Hanuš - dom. podoba OJ Johannes; 

Hanusa, Hanusek, Hanusch, Hanuska, 

Hanušák, Hanuščák , Hanuška, Hanušovský 

Hanych - Hanyka, Hanykýř , Hanyš 

Hanza - dom. podoba OJ Johannes; Hanzák, 

Hanzal, Hanzálek, Hanzalík, Hanzel, 

Hanzelín, Hanzelka, Hanzík, Hanzl, 

Hanzlíčelk, Hanzlík, Hanzlovský, Hanžl, 

Hanžlík 

Hapl - z něm. n ář. A Hapl za Hauptel = 

hlávka 

Hára - ze sl. hárat = běhat , jet rychle; h ořet ; 

též Harazím, poče š t. OJ Erasim, Erasmus 

z ře c. Erasmos = hodný lásky, milovaný; 

z OJ Hartman apod.; ze sl. harašit; Haráč, 

Harák, Haralík, Harásek, Rarášek, Haraším, 

Harašín, Harašta 

Harant - stč. A harant = těkavý č lověk, 

neotesanec; neklidné dítě (h a n li vě) 

Harapes - ze stč. citoslovce hara = och! 

b ě dar ; slož. s ním jsou hanlivé; srov. Jurapanna 

(poběhlice , nevěs tk a), haraburdí 

(n e po třebné věci) apod.; snad i z maď . 

příd. jm. harapós = kousavý 

Haras - A haras = lehká v l něná látka; 

z východomor. příd . jm. haras-ný = z pů sobilý, 

dobrý; tvrdý; Harásek (též z OJ - viz 

Hára) 

Harasím- počeš těné znění OJ Erazim, Erasmus 

= milovaný, hodný lásky; A haras = 

typ vlně n é příze ; Harasímovič , Haraším, 

Haraším, Harašta, Harazím, Harazím, 

Harazín, Harazín 

Harenčák, Harenčár - z A (h)arenda = 

nájem; kr čma , nájemné stavení; obyvatel 

harendy 

Harman - A harma = hluk, poplach; z OJ 

Herman = vá lečn ík ; Harmach, Harmanec, 

Harmáček 

Hart - z n ěm . příd . jm. hart = tvrdý, silný, 

state čný; též zkr. OJ Hartmann nebo z 2. 

čás ti OJ Erhart - viz tam apod.; Hart(e)l 

(zdrob.), Hartig, Hartl, Hártl, Hartoš, 

Haruda 

Hartman(n) - ně m. 0 ]: hart = tvrdý, man(n) 

=muž 

Harvan - z A i příjm. Havran (p řesmykem 

vr > rv); Harvalík, Harvančík , Harvanec, 

Harvánek, Harvařík 

Has - ze sl. hasit, zhášet; přene s . = rychle jít 

nebo jet; Hasil, Hasilík, Hasík, Hasoň 

Hás - z něm . A Hase = zajíc nebo z OJ Hasse 

(z Hartmann) apod: ; Hasa, Hása, Hásek 

(zdrob.), Hasman(n) 

Hasal- příč. n ář . sl. hasat = rejdit (u Boskovic); 

Hasala, Hasalík, Hasan, Hasík 

Hasil - příč. sl. hasit; též viz Hás; Hasilik, 

Hasínec, Hasník, Hason, Hasoň, Hastík 

Haš - zkr. z OJ Haštal a to z lat. Castulus = 

č istý , Havel, Habart utvoře né příp. -š: 

Háša, Hašák, Hašana, Hašek ( 1400 apud 

Hawlonem alias Hasconem), Haška, Raško, 

Haškovec (z příd. jm. př iv l. ; též z MJ 

Haškov), Hašourek 

Hašlar, Hašler - z MJ Líska u České Kamenice, 

n ěm. Hase!, nebo Haslice u Litomě 

ř i c, n ěm. Hasslitz; z podobných MJ na 

území obývaném Něm c i (š za něm. psané 

s s) 

Hataj - ze sl. hatit = nosit (u Železného 

Brodu), mařit , překážet ; též z A hať , h a tě = 

dřev ě ná cesta přes močá l ; Haták, Hatala, 

Hatan, Hatína, Hatoň, Hatoš 

Hátlák- p a trn ě ze sl. hatlat = mást, šišlat; též 

= skrblík; Hada, Hatlapatka 

Hauer- z něm . A Berghauer = hav íř ; z něm. 

MJ končícího -hau nebo začín a j ícího Hau-; 

Haur, Haura 

Hauf- z A ho uf; též z n ěm A Hof = dvůr 

Hauk - z něm. OJ Hugibe1t a pod; z něm . 

nář. A Haug = chlum, kop eček 

Haupt- z n ěm . příd. jm. = hlavní; složeniny: 

Hauptfleisch, Hauptmann (vojenská šarže), 

Hauptvog(e)l 

Haus - něm. A Haus = dům se vyskytuje 

zejména v mnoha složeninách : Hausdorf, 

Haushalter (p astýř), Hausknecht (podomek), 

Hausman(n) (p o l o přípona - man(n) 

ozna čuje , že se jedná o OJ), Hausmatz 

(Matz je něm. dom. podoba OJ Mathias), 

Hausvater (otec, pantáta), Hauswirth (šenkýř 

, hospodský ) apod. 

Hausenblas - něm. A Hausenblas = vyzí 

měchýř , jímž sládci č i s ti li kalné p ivo 

- 60-

Hauser- starým pravop. Houser; z MJ Ha u s, 

-hausen; z n ěm . A Hausler = podruh, 

h ospodář 

Hausner, Hauzner - z MJ končícího - 

hausen; z něm. A Hausler = podruh, 

hospodář; Hauzírek 

Háva- 1419 Gallus dictus Hawa; z OJ Havel, 

to též příjm ením; stč . A háva = o hava; st č. 

havati = plan ě mluvit; Haváček, Havala, 

Havalec, Hávík, Havík, Havsa 

Havel- 98. n e j če tnější české příjmení ; 1197 

Havvel; z OJ Gallus = obyvatel Galie; 

počeš t. v Havel p odob n ě jako Paulus 

v Pavel; Havela, Havelčík, Havelda, Havelec, 

Havelek, Havelík, Havelka (121. 

n ejčas tě j ší čes ké příjmenD , Havelský 

Havla- z OJ Havel - viz tam; Havlák, Havlan, 

Havlas, Havlasa, Havlásek, Havlat, 

Havlata, Havlátko, Havlen, Havlena, 

Havlic, Havlica, Havlice, Havlický, Havliček 

(64. nej čas t ě jší české příjme nD , Havlička, 

Havlík (103. nejčast ě j ší české příjmenD 

, Havlin, Havlina, Havlínek, 

Havlis, Havliš, Havlišta, Havlovec, Havlovič, 

Havlů ( příd. jm. přiv l. ) , Havlůj 

(-j podle múj, tvúj) 

Havran - podle názvu ptáka; přez d ívka 

č lověku s če rnými vlasy; Havrančík , Havrance, 

Havránek, Havranke (vlivem 

němčin y), Hawran, Hawranek 

Havrda - viz Habard; snad též z havrdit = 

štěka t; Havrdlík 

Havrla- snad z n ě m. OJ Eberhardt; z něm . A 

habart = biři c; viz Habart a Havrda; i z varianty 

OJ Havel - Habel; Havrland, Havrlant, 

Havrlent, Havrlík, Hawerland 

Hawel- OJ Havel, viz tam; -w- v n ěme ckém 

pros třed í , též vlivem starého pravopisu 

u lidí, kteří nežili v českém prostřed í; 

Hawelka, Hawlasek, Hawliczek, Hawlík, 

Hawlin 

Ház - viz Hás; Haza, Háza 

Hazdra - buď z příjm. Házr vsunutím -d 

(a připojením -a), nebo snad z s t č. A 

hazdrabula = mluvka 

Házr - z nář. n ěm . příd . jm. hasr = chraptivý; 

z něm. příjm . Haser, odvoz. z MJ Hasen 

v Bavorsku a Vorarlbergu 

Hazuka - A hazuka = svrchní oděv , dlouhý 

šat s rukávy apod.; Hazucha (vlivem 

výslovnosti) 

Haž - z OJ zač ínajícího Ha- ; z imperativu sl. 

házet; Háže, Hažík, Hažlinský, Hažmuka 

(snad slož. z rozk. zp. sl. házet a A 

m(o)uka) 

Hebelka - ze s t č. OJ Hebart; z OJ a příjm. 

Hebert z něm. OJ Gebhart - viz tam; 

někdy z něm. OJ Herbert: heri = vojsko, 

běra ht = skvě l ý apod.; Hebda, Hebek 

(někdy ze jm. tvaru příd. jm. hebký), 

Hebelka, Heblík, Heb(e)r, Heberle (zdrob.), 

Hebrda 

Hec - dom. podoba OJ Hermann; Hecl (též 

z n ěm. A Hatzel = straka) 

Hečko- z OJ začín ajíc ího na He-; z citoslovce 

heč , vyj a dřujícího chlubení nebo výsměc 

h ; Hecsko, Heczko, heč, Héč, Heča, 

Hečl, Hejč, Hejčl 

Hedbávný - z příd . jm. - pře zdívka jemnému 

č l ověku; Hedbábný, Hedvábný 

Hedrich, Hedrych - ze stněm . OJ: hadu = 

boj, rich = vládce; někdy za Heinrich - viz 

tam; Heda, Hedánek, Hedl (n ě m. zdrob.) 

Hedvičák - z žen. OJ Hedvika, označova lo 

manžela nebo syna Hedviky; Hedvíček, 

Hedvík (vlivem př i rozené ho rodu) 

Hegediis - z m a ď. A hegedi.is = houslista; 

Hegeduš, Hegediiš 

Heger, Hegr, Hégr, Heger, Hoger, Hegarz 

n ěm. A Heger = hajný, lesník; Hegrlík 

(k něm. zdrob. přidána česká příp o na -ík), 

Hejkrlík, Hekerle, Hekrdla (pro usnadn 

ě ní výslovnosti vsunuto -d-; čes. př íp . -a 

za n ě m. -e) 

Hei- viz Hai-, Haj- 

Heim, Hejm - z dom. podoby n ěm . OJ Heimeram, 

Hemeram, česky Jimram; Hejma 

Hein, Hejn- z dom. podoby něm. OJ Heinrich 

Heinrich - z s tn ěm . OJ: hagan = ohrazený 

okrsek, rich = vládce; pán domu a otč iny ; 

viz Hainz, Hajn a Haken; Heinz (dom. 

podoba), heinze, heinz(e)l ; Hejdrich 

Hejcman- po češt. OJ Heitzmann, to z Heinrich 

apod. domáckou přípono u -z; -man 

- 61 -

z Mann = muž; pokleslo v zesilující příponu, 

která oz na č uj e , že jde o jméno osoby 

Hejda, Heyda - z OJ p očín a jícíh o skupinou 

Heid-: z n ě m. A heide = lado, křovinatá 

rovina; ze sl. hejdat = plýtva t; Hejdánek, 

Hejděnec 

Hejduk, Hajduk - A hajduk = ozbrojený 

osobní sluha (sedával na k očáře vedle 

k očí h o), dráb (z mad.); Hejdušek 

Hejhal - ze zvukomalel ného sl. hejhat, též 

kejhat; n ář . za hejk al = strašidlo d ěs íc í lidi 

svým hlasem ; Hejhálek, Hejkal 

Hejl - z názvu ptáka; přez dív ka naivnímu 

č l ově ku ; Hejla, Hejlek, hejliček , Hejlik, 

Hejlik 

Hejma - z n ě m. OJ s první čás tí H eim- = 

dům , doma; Hejmal (z n ěm . zdrob.; též 

z polského nábožná píseň hraná na dechové 

nástroje), Hejmala, Hejmalik, Hejman 

Hejna - viz Hein; Hejnák, Hejňák 

Hejný - viz H ajný; Hejníček, Hejník 

Hejra - buď z mor. sl. hejrat = h ý řit , nebo 

z výc h č . herovat = h oupat; z n ě m. A Hauer 

= ha v íř ; Hejral, Hejrovský, Hejroský 

(zkomoleno vlivem výslovnosti) 

Hejsek - z A; oz n ače ní parádníka, povrchního 

mladíka; Hejský (př i vl.) , Hísek, Hýsek 

( h ype rk o r e ktn ě) 

Hejtman - z A = vojenský velitel, v rakouské 

a rmád ě setník: Hejtmanec, Hejtmánek, 

Hetman, Hetmánek 

Hejzlar - počešt. A Hausler = d o mk ář; 

Hajzral (přesm y k e m 1-r > r-1) 

Hel(l) - z OJ Hellebranclt - viz tam; Helmuth 

; ze stř hn . A hell, holle = strž, hluboký 

úvoz; ze s třhn . příd. jm. hel = slabý, 

malátný; A Hell = peklo - podle názvu 

domu, za padlé sa moty, též z různ ýc h MJ; 

řada dalších odvozenin 

Hela - z clom. podoby žen. OJ Helena; 

Helák, Helán, Helásek; všechna oz n ač ují 

manžela nebo syna Heleny 

Helc(e)l - nejspíše z MJ H olzl v Rakou ku 

a v Bavorsku ; Helčl , Helcelet 

Hel(l)ebrand, Hel(l)ebrandt, Hel(l)enbrant 

- nejspíš z n ěm . OJ Hilclebrancl : bilte 

= boj, brant = meč 

Helekal - ze sl. helekat = halekat 

Heler, Heller - Abraham Hal í1~· 159 1 zem · 

Abraham. syn Mojžíše Hellera; viz Hale 

(s přehláskou ) 

Helge, Helige - patrně z n ě m . přícl. jm 

heilig = svatý (zm ě n a ei > e, zá nik n e přízy 

-i); Hel(l)ige, Heligr, Helich, Helik 

Helis - snad z clom. podoby OJ H elena. 

Helisek, Heliš,Helišek 

Helma - z A; podle tva ru 

výrobce helem apod. ; též z n ě m. 

Helmuth: Helm, Helman(n) 

Helmich, Hellmich - z n ěm . Oj zacmapCIho 

nebo ko n č ícíh o slovem helm = přílb a 

Hemala - z n ěm. Oj Heimeram , Henmeram 

česky Jimram; též z s třhn . sl. hemelen = 

mrzač it , kastrova t; p ravděpodob n ě p řezdívka 

zvě ro kl est i č i ; Hemek, Hemelik. 

Hemelka 

Hem(m)er, Hemr - ze slož. n ě m. MJ s - heim. 

ei > e: Hemerka, Hemerle, Hemrlik 

Hemza - ze sl. hemzat = lézt, plahočit e 

hemžit se; Hemzáček , Hemzal, Hemžal 

Hemžský 

Hendrich, Hendrych - z OJ H enrich = 

Heinrich - viz tam (změ n a ei > e už 

v středo n ě m ec k ém n ářečí ; pro snazší výslovnost 

vsunuto -cl-); Henda, Henek. 

Heník, Heneš, Heníš, Henyš, Henich. 

Henych, Henner (1405 Heimkhsdoif. 

1544 Hennersdolj); n ě kte rá i z Johan - ,.iz 

tam (s přehláskou) 

Hens(e)l - viz Hanes; Henzl, Henzelik 

(zclrob. s pře hl ás k ou ), Henzelin 

Hep - bucf ze s t ř hn . A heppe ( = vi n ařský 

nů ž: srp ; přenes. výrobce srpú) , nebo ze 

střeclo n ěm . A Hoppner = c hme l ař ; Hepák. 

Hépal, Hepnar, Hepnárek, Hepner 

Hera, Héra - z OJ germánského původu 

počínajícíc h nebo k o n čícíc h her = pán. 

muž: Heralt, Herbert, Herbort; z OJ Herhart 

= Erhart; ze s t č . citoslovce hera = ach: 

Heráček , Herák, Heral, Heralecký, Herálecký 

(o b ě z Mj), Heran, Heráň, Herel 

Herik, Herain (též z belgického Mj). 

Herajn, Herait, Hereit, Herian, Herda. 

Herdek, Heres, Hereš (1390-96 Erha11 de 

Sicbelow, Hereš de Sicbelow), Heretík 

- 62-

Herb- p a trn ě z n ě m . p říd . jm. herb = trpký, 

ho řký ; Herber, Herben (z 2. pádu slabého 

tvaru příd . jm.), Herbich, Herbst 

Bere - z n ě m . A Herz = srdce; snad i z A 

Herzog = hra bě : Hercig, Hercík, Herclík:, 

Herčík, Herčka 

Herda - z A = rána p ěs t í; možná i OJ 

začín a jícíh o na He r-; Herden 

Herget- patrn ě z n ě m . OJ Hergard : (heri = 

,·ojsko, gard = ochrana) s d i s imil ač n ím 

zánikem druhé ho -r- 

Herinek - z A herinek = sled : přez dív k a 

obchodníku s naloženými sledi : Hering, 

Herink 

Berl - zdrob. z OJ začí n a jícíc h H r = pán; 

Berle (n ěm . n ář. též = děd) , Herla (poče" 

t.) , Herles, Herlička , Herlík: 

Herloš - snad z n ěm . p říd. jm. he rrlos = I ez 

pána 

Herman(n) - z OJ He rman: he ri = vojsko, 

ma n = muž; Hermanovský, Hermach, 

Hermoch, Hermys 

Herodes - podle biblické ho krále. který 

nechal povraždit betlé mská n ev i ňá tk a; p řezdívka 

nejen krutému č l ověk u , ale také 

~lově ku , kte1ý h.rál při vá n oč n ích hrách tu to 

po tavu ; Herodek, Herudek, Herůdek 

Herold, Herolt - 12 18; n ě m . Oj: heri = 

·oj ko, walten = vládnout; též z A he rold = 

hlasatel 

Herout- z Herolt(d) - viz ta m - hláskovým 

':'vojem; obalovano u výslovností se z tvrdého 

-1- stalo -u- 

Herstus, Herš - viz H eř t ; Heršák, Heršálek, 

Herštík 

Hertl- z příjm . Hartl s pře hl ás k o u a > e; viz 

Ha rt; Hertík (čes. zdrob.), Hertvík 

Hervert - n ě m . OJ: He ri = voj ko, wart 

-a- zde oslabeno v -e-) = stráž, ochrana 

llcrynek - viz He rinek: Herynk 

Herza- z OJ Hardibor apod. s do m. měkčením; 

Herzan, Herzán, Herzek, Herzina 

Herzig - zdrob. n ě m . A Herz = srdce; viz 

Herc; Herzing, Herzinger, Herzl, Herzlík: 

Herzog - z n ěm . A He rzog = hrabě ; často 

ironická přez dív k a č l ově ku , kteiý m ě l pan 

·é choutky apod .; viz He rzig a He rc 

Herzman(n) - vě t š ino u za H eřm a n (ř psáno 

starším zpúsobem rz); z n ěm . OJ Hermann 

n ěm . dom. příp . -z; z n ě m. A He rz = srdce; 

zesíleno příp . -man(n), n az n ač ující , že jde 

o OJ 

Heřbolt - počeš t. n ěm . OJ He rbolt: heri = 

vojsko, bald = odvážný 

Heřman - počeš t. n ě m. OJ He rmann; viz 

He rman, He rzman; u Čec hú žid . púvodu 

za OJ Geršam, Gersan: 151 7 Gersanem 

jinak Hel'manem Židem; Heřmánek, Heřmanovský, 

Heřmanský (z rúzných MJ 

u tvo ř e n ýc h z OJ H eřm a n ) 

Heřt- ze s t č. A heršt = primas; pře d s tave n ý; 

Heřta , Heřtus 

Hes - 1389; kdo pochází z Hesenska; ze s t č . 

p ř íd . jm. hesovný = hejskovský; ze sl. 

hesovat = štvát (psy); po h á n ě t (p ře d soud); 

m a rn ot ratn ě si poč ín a t ; též z OJ Hermann - 

viz tam - přípo n o u -sse; ze staré ho názvu 

seč n é z bra n ě ; Hess, Hesse, Hesek, Hesko, 

Hesoň, Hesan, Hesina, Hess(e)l (n ěm . 

zd rob.), Hessler ( p ř i v l. podoba ze zdrob.) 

Hesoun - z A hezoun = hezký č l o vě k ; 

Heský (z příd. jm. se spodobo u z n ě l os ti ) 

Heš - z OJ zač ín a jíc íc h He- příp o n o u -š; 

Hešík, Hešejda, Heštera ( n ě kd y z žen. OJ 

Ester) 

Heteš, Hetteš- je p a trn ě odvozeno z n ě m . 

OJ Hette rich (je též příjm .); též viz Hedrich 

(z n ě h o dom. zdvojením souhlásky dd se 

změnou dd > tt); též z va laš. sl. h e t e řit = 

cupitat; Hetych 

Hey- viz Hej- 

Heyrovský - z MJ Hejrov = P řední Výto ň 

u Vyššího Brodu; z přiv l as tň ová ní ro din ě 

jmé nem Hejra - viz tam 

Hezina - z přícl . jm. hezký, to též p ř íjm . ; 

Hezký, Hezoučký , Hezucký 

Hilar- OJ z lat. OJ Hilarius = veselý; Hiler 

(oslabeno) 

Hilbert, Hilpert - z n ěm . OJ Hilde be rt: hilt 

= boj, b ě ra ht = skvoucí, redukcí n e přízv. 

slabiky; Hilbich 

Hildebrand, Hildebrant, Hiltprand - nh 

né podoby starého n ěm . OJ: hilt = boj, 

brant =m eč 

- 63-

Hilgard, Hilgart- redukcí n epřízv. slabiky 

z n ě m. OJ Hildegard : hilt = boj, gard = 

ochrana, oslabeno a > e ; Hilgert, Hilger, 

Hilher; sem snad p a t ří i Hilardt 

Hill - zkr. podoba n ěm . OJ slož. z hilt = boj 

(Hildebrant, Hildemar); n ě kd y z A hyle = 

stará rudná míra (985 kg); Hille, Hilliš 

Hilmar - redukcí n e přízv. slabiky z OJ 

Hildema r: hilt = boj, mar = slavný; oslabením: 

Hilmer, Hilmera ( počešt. ), Himmer 

(redukcO 

Him(me)l - n ěm . A Himme l = nebe; patrn ě 

z názvu domu V nebi apod . 

Himer - viz Hilmar 

Hindrich - n ář. n ěm . podoba OJ Heinrich - 

viz tam; Hinda, Hindl (zdrob.), Hindra, 

Hindrák 

Hink- viz Hynek 

Hinz - n ář. podoba OJ He inz - viz tam; 

Hintz, Hinze 

Hirsch, Hirš - z něm . A = jelen; Hiršal, 

Hirscha! ( počeš t. n ěm . A Hirsche l = jelínek), 

Hiršl; složeniny: Hiršfeld (je le ní 

pole), Hirškorn (je lení zrno) a pod . 

Hiřman - za Hirschmann; z n ěm . A Hirsch = 

jelen; zesíleno pol o přípo no u -man(n), označ 

ující, že se jedná o jméno osoby 

Hlad - z A; přezdívka chudému nebo lakomému 

a nenasytnému; Hlaďák , Hladeč 

ka, Hladeček , Hládeček , Hladek, Hládek, 

Uladěna, Hladník, Hladný, 

Hladovec, Hladůvka 

Hladík - z p říd . jm. hladký, které je též 

p říjm. ; ze sl. hladit; též z A hladík = druh 

hoblíku, rašple; Hladil, Hladina, Hladinec, 

Hladíš, Hladký, Hladíček, Hlatký 

Hlas - z A; Hlásecký (bydlel na hlásce), 

Hlasivec, Hlásník, Hlásný (stráž na věži , 

hlásil požár a pod. n ebez pečO 

Hlava - A hlava; n ě kd y podle domov. 

zname ní; Hlavacký, Hlavač , Hlaváč (161. 

nej čas t ě j ší čes k é př íj me n O , Hlaváček (122. 

n ejčas t ě j ší čes ké příjme ní ; též podle rostliny) 

Hlavačík , Hlaváčik , Halvačka, Hlavata, 

Hlavatý, Hlávek, Hlavenka, Hlavica, 

Hlaviczka, Hlavička , Hlavík (nepravidelná 

zdrob.), Hlavin, Hlavin (z příd. jm. 

přivl. ) , Hlavina, Hlavinka, Hlavizna 

(= velká hlava; s příhano u ), Hlavjenka, 

Hlávka, Hlávko, Hlavoň, Hlavoněk, Hlavina 

( = snopek lnu; do movní štít), Hlavsa. 

Hlavůněk , Hlawatschke (způso b e m zápisu 

poněmč . Hl aváček) 

Hlavnička - A hl av ni č k a = tyfus; též zdrob. 

p říj m. a A Hlava 

Hledík - od sl. hl ed ě t ; z A hledí - so u čá 1 

helmy; nad i podle názvu kvě tiny ; Hledin, 

Hlídek (z A hlídka) 

Hlina - z A; kopáč hlíny; kdo zdí hlínou 

místo maltou; Hlinák, Hliňák (obyv. jm. 

z MJ Hlína u Třebo n ě); Hlinčík , Hlinecký 

(z MJ), Hliněnský , Hliněný , Hlinka, Hlinka, 

Hlinský (z MJ Hlinsko) 

Hlinomaz - viz Hlína; též přezdívka hrn číři . 

zedníku, který místo malty používal hlínu 

Hlinovský - z MJ Hlínov u Milevska 

Hloh- z A hlo h; zdrob.: Hlohovský (z MJ). 

Hloch, Hlošek,Hložek, Hložánek, Hložanka, 

Hložek, Hložný, Hlůže, Hlůžek 

Hloucal - příč. sl. hlo ucat = příst příli 

hru bě ; = bříd il 

Hlouch - jme nný tvar přícl. jména hluch ': 

Hloucha, Hloušek (= nahluchl ý č l o v ě k ) . 

Hlouška, Hloužek (za Hlo ušek h - 

perkorektně ) 

Hlub - z př ícl . jm. hluboký; z MJ Hluboká - 

12x v Čec h ác h , Hlubo ký sx v Čec h ách 

a pocl .; Hl u bek, Hlubík, Hlubina, Hlubinák, 

Hlubinka, Hlubocký 

Hlubuček , Hlubůček - va laš. n á ř. A hluboč 

= roklina; z MJ H l ub očec u Opavy, H lu b očky 

u Olo mo uce 

Hluchý - z příd . jm. ; Hluchaň , Hluchnik, 

Hlušec, Hluší, Hlušíček , Hlušička ( zclrob. 

z n ář. A hlu šicě = velká červe n á slíva: 

z MJ Hlu šičky u Nového Bydžova), Hlušek 

Hnát - z A; přezdívka kostnatému č l ově ku : 

Hnátek, Hnatík, Hnátko, Hnátnický, 

Hnátovský 

Hněvkovský - z MJ Hn ěv kov u Zábřeha. 

u Blatné a Hn ěvkovice , 4x Čec h ách 

Hnida - z A hnida = va jíč ko vši; Hnidák, 

Hnídek (nepravidelná zdrob.), Hnídka, 

Hnidoš 

- 64-

Hnik, Hnyk - ze sl. hníkat = ječet apod., 

•kádlit; též zkr. OJ Ahník; podoba s -y 

,·Livem starého pravopisu, kdy se dlo uhé 

í psávalo též y 

Hnilica, Hnilička - přez rá l á hruška; př e 

zdívka slabochu, přec it l i vě l é mu , poddaj nému 

č l ověku 

Hnízdil - příč . sl. hnízdit a hnízdit se = v rtět 

bou, d ě l at si pohodlné místo; Hnízdo 

Bobík - zkr. s t č. p ř íd . jm. hobezný = hojný, 

bohatý, marnotratný 

Bobl, Hoblík - z A, hoblík = truh l á řský 

oá troj 

Hobza - zkr. s tč . p říd . jm. hobezný = hojný. 

bohatý, marnotratný; Hobzek, Hobzík, 

Hobža 

Bocek - zdrob. z OJ Hodislav (zánik spojo 

,·ací samohlásky -i- a splynutí zubnice d 

a ykavky s v c); Hoc, Hocelík 

Bocke - s třhn. A hocke = h o ky n ář 

Bod - zkr. s t č . OJ Hodislav apod.; Hodač , 

Hodáček , Hodan, Hodánek, Hodaň , Hodas, 

Hodek, Hodeček , Hodeš, Bodík, 

Hodis, Hodiš, Hodouš, Hodoušek, Hodul 

(též z hoduJe = zvíře vykrmované 

hodttm; pozdní oko pávání révy oko lo 

· rních hodú), Hodulík, Hodulák, Hodura, 

Hodurek, Hodys, Hodýsek, Hodkovic 

( při v l. rodině , z MJ Hodkovice) 

Hodina - 

Hodinka (též pobožnost) 

z A; Hodinář (výrobce hodin), 

Bod(e)r - n ěm . n ář. A Hoder za spis. Hader 

= por, hádka; za hadr; Hodra 

Bodulík - z A hody, posvícení; přez dív k a 

"Jově ku , který si nenechal ujít žádnou 

Javu ; Hodúl, Hodula, Hodulák 

Hofbauer - n ěm . A Hoffbauer = sedlák ze 

dvora, velký sed lák; též přek l a d čes. příjm . 

Dvo řá k 

Hof(t)er - z n ě m. A Ho ffe r = podruh, 

nájemce; Hoferek, Hof'trek 

Hof(Oman(n) - 1573 Štěpán Hofman jinak 

.1/achat; z n ěm . A Hoffmann = sedlák ze 

d\·o ra , ve Slezsku = správce dvora; též 

p ře k l a d čes k é h o p říjmení D vořá k 

Hof(Omeister- 1635 Ma těj Hojmajst1;· n ěm. 

3 pře j a té A = šlechtický vychovate l, správce 

domu, nádvorník (m e j s t řík ) ; počeš r. 

Hofmistr (?Feštice 1688, 1 70 7, 1 760) 

Hofrichter - z přej a té h o A h o fryc ht á ř = 

dvorský sudí; p a trn ě i ryc ht ář sídlící ve 

d vo ř e (srov. příjm. Hofschneidr = asi k rejčí 

ze dvora) 

Hoch - dom. podoba OJ Hodislav apod. ; A 

hoch = chlapec; z n ě me ck é h o příd. jm. 

hoch = velik:)i, hrdý, vznešený; Hochan 

Hochman(n) - spojení n ěm . p říd . jm. hoch 

= veliký, hrdý, vznešený s p o l o příp . 

-man(n), oz n ač ujíc í , že jde o OJ 

Hojda- odvoz. ze s t č . OJ Hojislav; Hojdan, 

Hojdánek, Hojecký, Hojek, Hojdys 

Hojava (též z MJ) , Bojka, Hojsa, Hojsák, 

Hojtaš 

Hojdar (1391), Hoydar - z n ěm . MJ Heide, 

n á ř . Hojd 

Hojer - z n ěm . n ář. A Hauer = ho rník; n ě kd y 

ze s tč. OJ Ojíř: 1268 Hoierus, 1269 Hogerius 

Hojgr- ze s t č. OJ Ojíř: 1268 Hoierus, 1269 

Hogerius 

Hojný - z příd . jm. hojný = bohatý; valaš. 

nešetrný; Hojník 

Hoke - ze s třhn . A hocke = ho ky n á ř ; srov. 

čes ké příjm . Hokynář 

Hok(e)r - n á ř . tvar n ěm. A Hacker = 

o k o pávač , drobný ro lník; n ě kd y ze složených 

slov s druho u č á s tí -hacker 

Hokeš - z OJ poč ínajícíc h skupino u Ho 

(Hod islav, Hojislav, Hostimil apod.) př íp o 

no u -k; Hokův ( příd. jm. p řiv l. k příjm . 

Ho k) 

Hol(l) - ze jm. tvaru příd . jm. holý ve 

významu lysý, bezvousý, ale také chudý; 

též ve slož. ( n a p ř . Holčapek) , Hola, Holák 

(též z obyv. jm. k MJ Hol-), Boláček 

(též = otrhánek), Holada, Holadík, Holan 

(1429 Hanuše Holana; též = kdo při še l 

o vše; z MJ Ho lany), Holanec, Holánek, 

Holáň , Holaník, Holanda, Holas, Holasa, 

Holásek, Holaš, Holát, Holata, Holátko, 

Holčík , Holec, Holeček (183. nejč 

as tě j š í čes k é p říj me n O , Holek ( = bezvousý 

č l ově k , mladík; otrhánek), Holeka, Holena 

( n ě kd y za Ho l e ň a; z A h o l e ň = čás t 

nohy), Holenda, Holenka, Holeš (1397 

Haleš z Hradiště) , Holešta, Holeta, Holík 

-65-

(1389 Holik Krištof óv syn, 1443 Thomem 

Holik; A holík = bezvousý, otrhaný č l o 

vě k ) ; Holin ( příd . jm. při v l. k Hola, též 

z MJ) , Holina (z názvu pozemku, holé, 

n evzd ě l a n é půd y), Holinka, Holíš (též = 

chudák, holobrádek) , Holna, Holoda, 

Holous, Holouš, Holuša, Holý ( = bez 

vousú, ubohý); starší podoby: Holaj, Holejch 

(z 2. pádu mn. č ís l a) , Holegcha 

(č ti Holejcha) 

Hol(l)ar - spíš z n ěm . A Holler (= bez; 

dechový hudební nástroj) než z příd . jm. 

holý; Holárek 

Holas - viz Hol; Holásek, Holášek, Holaš, 

Holášek 

Holát- viz Hol; Holata, Holatka, Holátko 

Holba- nádoba o obsa hu púl pinty (pinta = 

1,9 litru); Holbička, Holbík 

Hole, Holz - z n ě m. A Holz = dřevo , les; 

z n ě m . MJ (v Rakousku, v Potý nO; Holcát, 

Holcepl (za Holzapfel = planá jabl o ň ) , 

Holcer, Holcknecht, Holcman(n) (ob ě 

drvoš tě p , lesní d ě ln ík ) , Holcner 

Holča - z příd . jm. holý; Holčák , Holčapek, 

Holček , Holčík 

Hold- ze s t č. A hold = poddanství, poddanský 

poplatek; na Turnovsku holdovat 

chodit žebrotou; též ze s t ř hn. A holde = 

příte l, sluha 

Holec - z příd. jm. holý; přez dív ka n e d os p ě 

lému; Holeček , Holečka, Holečko 

Holejšovský - z MJ Holejšov, s pi sovn ě 

Holýšov (2x v JZ Čec h ác h ) 

Holemý- ze s t č . příd . jm. = velký; Holemář 

Holenda- z příd. jm. holý 

Holena, Holeňa - z A h o l eň , holenní kost; 

vysoké boty; Holeňák, Holenka, Holinek, 

Holinek,Holinka, Holinka 

Holeš, Holeša- viz Hol 

Holešinský, Holešínský - z MJ Holešín 

n ě ko likrá t na Mora vě 

Holešovský - z MJ Holešov n ě k o l ikrá t na 

M o ravě 

Holický- z MJ Holice 

Holič - z MJ H o li čky ; z A holi č ; Holiček , 

Holička 

Holík- viz Hol; Holina, Holinek, Holínek 

(též viz Holena) 

Holíš - viz Hol 

Holič - A h o li č ; Holiček (též z MJ Ho li č ky) 

Hol(l)man(n) - z n ěm . A Hollmann patrn ě 

= č l ově k s nohama clo O 

Holobírek, Holopírek - oz n ače ní č l o vě k a . 

který nemá "ani pírko", je mladý, chudý. 

holohlavý apod.; Holohlavský, Holoch 

Holobrada, Holobrádek, Holobradý- pře 

zdívka mladému, nezralému č l ově ku ; srov. 

příjm . Holec 

Holomek - s t č . A holomek = mladík, neženatý 

č l ově k ; služebník, biři c , dráb; pejorativní 

význam = ni čema , mizera je moderní: 

Holomčík , Holomeček - viz též Holemý 

Holota - s t č. A = psovod, p sá ř ; význam sebranka, 

l ůza , pakáž je moderní; Holotík 

(zdrob., na vých. Mo ravě = sedlák), Holotina 

Holoubek- podle jména ptáka ; viz Holub 

Holpuch - z A puch = prachové pe ří ; viz 

Holopírek 

Holub- 46. n e j čas těj š í čes k é příjm e ní ; 1339 

Antiquus Holub; A holub = název ptáka: 

pře n es .: kdo se naparuje; volatý č l ově k . 

milovník holubú; u čes k ýc h rodin žid. 

p ůvo du za Jonáš; Holubář , Holubčák , 

Holubčík, Holubec, Holubek, Holubetz 

(vlivem n ě m č in y) , Holubička, Holubík, 

Holubka, Holubniček , Holubovský (př i 

vl. ro din ě) Holoubek (zdrob.) 

Holuša, Holuscha- z příd . jm. holý; Holuška 

Holý- 135. n e j čas t ě j š í čes k é příjm e ní ; z příd . 

jm.; přez dív k a bezvousému; viz Hol; příd . 

jm. holý se objevuje v základu poče tn é 

skupiny příjm e ní 

Holz- viz Hole; z n ě m. A Holz = dře v o, les: 

z MJ v Rakousku, v Porýní; če tná složená 

p říjm e ní : Holzapf(e)l, Holzepl (= planá 

j a bl o ň) Holzbach, Holzbauer, Holzbecher, 

Holzer, Holzhammer, Holzhauser, 

Holzknecht (= lesní d ě lník , ko čí 

dopravující dřív í -1567 v Trutn ově) 

Homola - z názvú míst u homolovitých 

v r c h ů ; Homolka (ze zdrob. pře d eš l é h o 

jm.; = sy reče k ) , Homoláč (p a trn ě podle 

tvaru hlavy), Homolík 

- 66 -

Hon - z OJ Johannes; Hón, Hond.l, Hondlik 

, Honek , Honěk, Honka 

Honc - patrn ě za Hans - viz Hanes: n ěk d y 

za Honec = lovec. n ad h á n ěč zvěře; Honců 

( př i v l. rod i n ě) 

Hones - z OJ Johannes, lat. a n ě m. podoby 

OJ Jan - viz tam; p očeš t. : Honejsek, 

Honeš, Honejšek, Honejžek (hyperkore 

k tn ě), Honisch, Honousek, Honus, 

Honusek, Honys, Honyš 

Hons - n ěm . odvoz. z OJ Johannes. lat. 

a n ěm . podoby OJ Jan - viz tam; redukce 

nep řízv . -e-; Honsi, Honsa, Honsů , Honsar, 

Honsejk 

Hónig - dom. podoba n ěm. OJ Heinrich 

Honz - po češ t. n á ř. n ě m. OJ Hans (a > o) 

z Johan nes, n ěm . podoby OJ Jan - viz tam; 

Honza, Honzajk, Honzák, Honzal (a > e). 

Honzálek, Honzárek, Honzátko, Honzejk, 

Honzek, Honzera, Honzíček , Honzik, 

Honzík, Honzírek, Honzl, Honzů , 

Honzovič ( při v l. rod in ě) 

Hop(p) - ze s třed o n ěm . A hopfen = chmel; 

Ropa, Hopan, Hopenštok (chmelový k eř). 

Hopf, Hopliček , Hoppan 

Hora - s t č. A hora, těž = les; Horský 

Horák - 9. n e j čas t ějš í čes k é příjm e ní ; z názvu 

obyvatele h o rn a t ě čás ti země; kdysi v Praze 

horák = prodavač dřevěného n ářa dí: Horákovský, 

Horal, Horálek, Horalík, 

Boran, Horanský ( př i v l. ), Horáček (zdrob.), 

Horal ( nejspíše příč. z n ář. laš. sl. 

horat = h oře t , horal ve významu horák je 

nově); Horálek, Horalík 

Ho rčík - p a trn ě n ář. za Hořčík , zdrob. 

příjm . Hořký ; z A h ořč i ce ; Horčák , Hočic , 

Horčica , Horčičák , Horčička , Horčičko , 

Horčin 

Horehleď - z rozk. věty: dívej se nahoru 

Horejš - z příd . jm. hořejší ; Horejc, Horejsek 

Horký - příd. jm. horký; Horka ( těž zd rob. 

_-\ hora), Horkavý 

Horn - z n ě m: A Horn = roh; těž z n ě m . MJ 

,. něm. krajích, kdysi i u nás); Horner 

Horna - z příd . jm. horný = hor ký; těž = 

horoucí, horlivý; doloženo k roku 1333; 

Hornáček, Horňáček, Horňák , Horňan , 

Horňanský , Horňas , Hornát, Hornek, 

Horní, Horný (na vých. Moravě A horný 

= hajný), Hornych, Hornyš 

Horník - A horník = h av íř ; obyvatel K u tně 

Hory; odvoz. z příjm. Hora: 1405jobannes 

dictus Hora, predictijobannis dicti Hornik; 

Horníček (zdrob.), Hornický (z 1J Hornice 

nebo t ěž Horn ý, lid. Horní Bukovsko) 

Hornof, Hornov - ze starého A hornoff = 

rohlík (Cheb); z MJ Hornov (doloženo jen 

ve 13. stol.) u Oseka 

Horský - viz Hora, Horák 

Hort - nář . n ěm . za Hart - viz tam; Horta, 

Hortek, Hortík, Hortlík (počeš t. ), Hortel 

( n ě m. zdrob.) , Hortlík 

Horvát(h) - 101. n e j če tn ější čes ké příjmení ; 

z m aď. podoby národního jm. Charvát; 

Horvátko, Horvatovič 

Horyna - 1453: A horyna = hora 

Hoř - zkr. z OJ H ořis l av , H oř imír ; z mor. A 

h o ř = h oře ; Hořan , Hořánek , Hořanský , 

( těž z MJ H ořá nk a = Horní Rokytň any 

u Lib á n ě a H ořova n y) , Hořava , Hořavka 

( těž druh ryby). Hořec (z příd. jm. h ořký, 

těž kvě tina ) 

Hořej š í - z příd. jm.; k rozlišení č l ově ka , 

kte1ý bydlel na h oře j ším konci obce; Hořejš 

(odsuto -í z příjm . H o řej šO 

Hoření , s tč. Hořejní - viz H o ře j ší; podle 

umís t ě n í obydlí v osadě: Hořenin , Hoře 

ňovský 

Hořín - z MJ H o řín u Mě l ník a; Hořínek 

(zdrob.; těž z n ář. názvu ryby h ořav ky) , 

Hořína (z MJ), Hořínka (jeho zdrob.) 

Hosák - ze sl. hosat = skokem b ěže t , 

tancovat; nebo z OJ Hostibor apod. 

Hoskovec - z obyv. jm. MJ Hostkovice 

u Olomouce, u Slavonic, u Kutn ě Hory 

Hosnedl - zdrob. z IJ Haasova samota 

u osady Stará Dlouhá Ves u Sušice, n ě m. 

Hosned 

Hospodár, Hospodář - z A; Hospodářský 

Hospodka - zdrob. A hospoda; přezd ívk a 

čas té mu n ávš těv níku hospody; Hospůdka, 

Hospodský (z A) 

- 67 -

Host - 1433; z OJ Hostibor, Hostirad apod . 

nebo Dobrohost apod.; Hosták, Hostan 

(1395 Hostan j. Hostislau), Hostáň, Hostas 

( pozd ěj i také za OJ Eustach), Hostaš, 

Hostaša, Hostášek, Hostek (zdrob.; 1423 

j ohannes Hostek), Hostička 

Hostinský - A hostinský = púvod n ě cizí 

č l ověk ; z MJ Hostín, Hostinné; Hostin, 

Hostina, Hostinek, Hostička 

Hostovský - z MJ Hostovice nebo Hostomice 

pod Brdy (lid. příd . jm. hostovskej); 

Hostomský, Hostonský 

Hošek - 1367; zclrob. jm. Hoch - viz tam; 

z lid. názvu ptáka volavky: u rodin s žid . 

před ky z Je hošua = Jozue: 1500 j osue 

Fečený Hošek Žid; Hoš, Hoša, Hošák, 

Hošala, Hoška, Hoško, Hošna, Hošta, 

Hošťák (též z mo r. A = malý rolník) 

Ho šťálek - počešt. s tn ěm . OJ Gottschalk = 

boží sluha 

Hotař - z A h otař = hlíd ač vi nic; Hotárek, 

Hotařík 

Hotěk - z OJ Hotart z Gotthard = silný 

v bohu nebo Hotmar z Otmar = slavný 

majetkem 

Hotový- z přícl . jm. = připravený , ochotný; 

Hotovec 

Houba - buď z názvu rostliny, nebo z n ář. za 

huba; 1580 Rakovník, 1592 Praha; Houb, 

Houda - n á ř. s l. vyho udat = vyčí t a t , chlubit 

se; Houda! 

Houdek - 1388; A houde k = houslista; 

dosud n ář. na Chodsku; Houdeček 

Houf - z A; Houfek 

Hour(a) - n ář. bourat = kolébat, houpat, 

házet; bourat se = hrabat se 

Housa - n á ř . místo A husa; též z názvu věcí , 

které mají tvar husy: odlitek železa, pečivo 

aj.; Housar (= houser), Houser, Houserek, 

Housírek, Houska (1422 s Húskú 

z Chlistova; zdrob.) 

Houška - z MJ ; A houška = za hu š t ě n á 

omáč k a; z příjm. Houžka (spodoba ž > š); 

jih oč . n ář . A = vrbová h ou žv i čka ; skrblík; 

též vlivem výslovnosti z H ou šťka 

Houšť- z A houští; též z MJ; Houšťava , 

Houštěcký , Houštěk 

Houzar - z A = podomní obchodník; zk 

mol. Houser 

Houžva - z A houžev = l ýče n ý prov 

zkroucený ko ře n č i kme n o hebného rrc~ 

mu , užíva ný k vázání vorú; přezdh · · 

odolnému a vytrvalé mu č l ově ku ; Houžvic. 

Houžvíček , Houžvička , Houžvík 

Hovad - z A hovado, h ověz í dobyre · 

pře z dívk a řez níku , pasáku dobytka a pod.. 

Hovád, Hovádek, Hovadík 

Hověz- z přícl.jm . h ovězí (dobytek); Ho~ 

zák, Hověžák 

Hovora - A hovora = mluvka, hovo 

č l ově k ; Hovorka (1405; zdrob.), Hov~ 

řák, Hovůrka 

Hoyer - viz Hoje r 

Hoza - z OJ Hodslav; ze s t č. příd . j 

hobezný = hojný, bo hatý, ma rnotratný; 

hozdit vedle hyzdit; z n ě m . A Hose • 

kalhoty; Hozák, Hozík, Hozda, Hozdecký 

( přivl. rodin ě) , Hozdek, Hozman 

Hoznauer - z MJ Hasenau v Solnohradsk 

v polském Slezsku; Hoznor, Hoznour 

( počeš t. ) , Hoznourek 

Hrab(a) - na Pelhřimovsku A hraba • 

motyka; ze sl. hrabat = shrnovat hrábě 

pře n es. c h a mti vě s h á n ě t , snažit se; Hrabáč,Hrabáček,Hrabačka,Hrabák 

, Hrabal, 

Hrabala, Hrabálek, Hrabalík, Hrahaň, 

Hrabánek, Hrábek, Hrabec. 

Hrabica (podle ze m ědě l s k é h o n ářadí 

Hrabina, Hrabinský, Hraboš, Hrabo'" 

ský (též z MJ Hrabová, Hrabišín, Hrabice 

Hraby n ě a pod.) 

Hrabě - podle šlechtického titulu; ironie· 

přezdívka č l ově ku , který se choval pový - 

n ě; též z MJ (Hrabě ti ce, Hrabí a pod. 

Hraběta, Hrabí 

Hráč - z A; s t č. A (j)hra = též žertová 

Hráček, Hráčov ( přivl. ) 

Hradec - z A; z mno ha MJ; Hrad, Hradecký, 

Hradečný , Hrádek, Hrádel, Hradický, 

Hradička , Hradiský, Hradišťan. 

Hradský 

Hradil- ze sl. hradit = opevňova t , oplocm 

bránit, platit a pod; v pivovarské mlu\'· 

hradit pivo = uzavírat clo kádí aby dokvasil 

Hradila, Hradilák, Hradilek, Hradilík 

- 68-

Brach (1390), Hrách - A hrách; Hracha, 

Hracho, Hrachovec (z příd . jm. při v l. ; z 

. IJ ; z obyv. jm.), Hrachovický, Hrachovina 

(hrachová nat), Hrachový, Hraše (z 5. 

pádu), Hrašák, Hrášek (1429), Hraška, 

Hraško, Hrašna 

Brala, Hrála - s t č . A hrále = kopí 

Branáč - též z A hrana a p ř íd . jm. hranatý; 

Hrančík, Hrarúček , Hrarúk, Hránek 

Hrázký - z A hráz, 

hráze (rybníka); z MJ 

HrazdU - ze sl. hrazdit, h.rázdit, s tč. ekvivanr 

hradit = z pev ň ova t , n ap ř . zeď trámy a 

pod.; Hrazděra, Hrazdilek, Hrazdira, 

Hrazdira 

Hrb- 1359 D ucbon H i1·b, 1387 Pribik dictus 

Hrb; podle t ě l es n é vady; A hrb = pahrbek; 

Hrba, Hrbáč , Hrbáček, Hrbák, Hrbas, 

Hrbata, Hrbatsch, Hrbatý, Hrbek, 

Hrbolka 

Brček - z M] ; n ář . A = bukový les; též z n ář. 

L h rče t = d ě l a t hluk, rychle téci, snad 

řezd ív k a koktavému č i p ře ko tn ě d rmolícímu; 

Hrčák , Hrčko , Hrčkulák 

Brda- ze jm. rva ru příd . jm. hrdý nebo z OJ 

Hrdě bo r ; Hrdiborský (p ř i v l. rod in ě Hrdira), 

Hrdoun, Hrdoušek, Hrdý 

Hrdina - z A = č l ově k hrdý, s t a teč n ý; m ůže 

\1 i ironicko u přez dívko u č l ově ku o p ač - 

• fch vlastností; Hrdinka, Hrdonka 

llrdlička - 139. n e j čas tj š í čes k é př íj me n í ; 

Ia názvu ptáka, charakteristického hla 

- p řís l oveč n ě spojovaného s milostným 

·oře n ím ; Hrdlic, Hrdlica 

· - z n á ř . názvu po hanky, polsky gryka, 

:czka; Hric, Hricák, Hricko, Hricz 

- ze sl. snad přez dívk a ko ktavému , 

zadrhávajícímu v řeč i ; Hrk, Hrkalik, Hrkel, 

Hrkota 

číř- podle řemes l a ; Hrnčár, Hrnčárek , 

Hrnčirík, Hrnčířík , Hrneček , Hrnek, 

Hrnka, Hrnko 

Hrobař - podle za m ěs tn á ní ; Hrobár, Hrobařík, 

Hrobník, Hrobský (p ř i v l. rodin ě, 

též podle MJ) 

Hroch - 1346; A hroch = věž ve staré 

šachové hře; z OJ Roch; z do m. tvaru OJ 

Hron z OJ Hroznata: 1439 Hron de Vcbynie, 

1437 Hrocbon i de Vcby nie; Hrošek 

(zdrob.) 

Hrom - p a trn ě: kdo často řík á hrome, 

hromuje; Hromas, Hromčík, Hromec, 

Hromeček , Hromek (A hromek = c hře st) , 

Hromica,Hromíř,Hromka,Hromník 

Hron- 1207; OJ snad odvoz. z OJ Hroznata; 

Hronček, Hronek, Hroněk , Hroneš, 

Hrorúček, Hroník, Hroneš, Hronza 

Hrouda - z A; snad p řezd ív k a podle podoby; 

podle pozemku; Hroudný, Hruda, 

Hrudička , Hrudík, Hrudka, Hrudník 

Hrouzek- podle názvu drobné ryby; Hrouz, 

Hrouza 

Hroz- p a trn ě z OJ Hroznata (mylný pře kl a d 

OJ Metod ěj); Hroza, Hrozek 

Hrubý- 61. n ejčas t ě j ší čes ké p říjm e ní ; příd . 

jm. hrubý p ůvod n ě = velký; Hruba, Hruhan, 

Hrubant, Hrubča, Hrubčík, Hribčin 

, Hrubec (1375), Hrubecký, Hrubeš, 

Hrubíček, Hrubin (z p říd. jm. přiv l. ) , 

Hrubiš, Hrubiško, Hruboň , Hruboš, 

Hrubovský,Hrubša 

Hruda- viz Hrouda 

Hruš, Hruša, Hrůša - A hruš = hru še ň ; 

Hrušák, Hruška (60. n e j čas t ě j š í čes k é 

příjm e n í; 1459) , Hrušík, Hruštička ; z MJ 

a př i v l. rodin ě: Hrušinský, Hrušecký, 

Hruškovič , Hruškovský, Hrušovský 

Hrůza - 1396; A hnha = strach; též množství; 

snad i z OJ Hroznata; Hrůzek , Hruzík 

(obě též viz Hro uzek) 

Hrych - p a trn ě z OJ Ře h oř - viz Gryga; 

Hryška, Hrejsa (y > ej) 

Hrzal- příč. s t č. hrzati = ržát, ře ht a t nebo ze 

sl. hržet = po hrdat, odvoz. z hrzí, 2. stup n ě 

příd . jm. hrdý; též z OJ Hrz - viz Hrzek 

Hrzek - OJ; zdrob. s t č . OJ Hrz, které vzniklo 

expresívním m ě k če n ím z čás ti jm. Hrd ěb o r 

nebo So bě hrd; Hrzán (D obeš 1395-1438, 

syn Hrzka z Újezda, se zval H rzánem), 

Hrzina 

- 69-

Hřebačka - ze sl. hřeba t = plísnit, domlouvat 

Hřebec - z A; Hřebecký (p řivl. rodin ě) , 

Hřebeček, Hřebejk 

Hřebíček - koření; karafiát; malý h řebík , 

k o l íče k ; Hřebík (z názvu kovového výrobku; 

podle domov. znamenO 

Hřib - 1357; název houby; Hřib, Hříbek 

(zdrob.; též = pastevec h říba t , konO 

Hh"bal - příč. mor. sl. hříb a t = okusovat 

Hub(a) - 1381; A huba = s t č . ret, později 

hrub ě ústa, místy i ob li čej ; Hubač (č l ověk 

s velikými rty), Hubáček (též groš s portrétem 

krále Ferdinanda I. s charakteristicky 

odulým rtem), Hubačka , Hubal (se zvelič 

ující příp .), Hubál, Hubala, Hubálek 

(zdrob.), Hubalík, Hubalovský, Hubař , 

Hubata, Hubatka (zdrob. ; též nádoba 

s hubicO, Hubek, Hubička , Hubíček , Hubík, 

Hubina, Hubinka, Hubka 

Hubený - příd . jm. hubený; přen ese n ě 

špatný; Hubenka, Hubeňák 

Hiibl - z n ěm . A HC1bel = kopeček 

Hiibner - s třhn . A hube = lán; sed lák 

h ospodařící na celém lánu; oz na če ní spol 

eče n s k é h o statusu 

Hiibsch - z n ě m. příd. jm. hi.ibsch = dvorný. 

později krásn}r; Hiibscher, Hiibschmann, 

Hybeš ( po češ t. ), Hybš 

Hucek - z dom. podoby n ě m . OJ zač ín a jícího 

na Hog 

Hucl - z n ěm. n ář. A Hucl = tvrdé p ečivo 

(Horšovský Týn); kříža l a ; z přezd ívky člověku 

s vrásč i tým ob li čeje m 

Huček - ze sl. hu če t ; Hučala, Hučík , Hučin 

Hudec - 1406; z A hudec = hráč na strunný 

nástroj; Hudček, Hudeček , Hudečka , 

Hudek; viz Houdek 

Huder - šum. n ěm. n ář. A Huder za spis. A 

Huter = k l obo u č ník ; Hudera, Hudrlík 

(zdrob.) 

Hudský - h ype rk o re ktn ě za Hutský z MJ Huř 

Huja - ze sl. hujať = vyměnit se a hújat = 

plýtvat; huja = vepřový žaludek 

Huječek , Hujíček - zdrob. A ujec = strýc 

z m atč in y strany; nář. předs unu to H-; Hujíček 

, Hujík, Hujka 

Hujer - z n ě m . n ář. podoby A Hauer = ha\· 

(na Liberecku 1687) spíš než z mor. nář . A 

hujer = tlusté střevo , ža ludek , tl ače nk a 

Hůla , Hula, Hulla- odvoz. z příd. jm. Holý 

viz tam; Hulák, Hulec, Hůlek , Huleš. 

Hulík, Hulin, Hulinský 

Hulák - ze sl. hulákat; u Jilemnice A hu lák = 

kř i kloun , jinde hejsek , pova l eč; Hulač. 

Hulan (valaš. sl. hul áňa t = hulákat), Hulán 

(též voják, kte1ý sloužil u jezdectva 

Hulata, Hulík ( na Moravě A bulík = úzlw 

uli čka) 

Huleš - nejspíše z OJ Ulrich s př e d s unu tým 

H-; též z H ů l a - viz tam 

Humhal - příč . zvukomalebného sl. humha 

Humhej (z rozk.) 

Hum(me)l - 1414; z něm. A Hummel = 

čm e l ák; chovný býk; z OJ Hugiman apod._ 

Hum(m)ler, Humlhanz (H onza čme l ák 

Humliček (česká zdrob.) 

Humpa - z jih oč. nář . sl. humpat = houpaL 

Humpál 

Humpl - ze sl. humplovat = pracovat mim 

cech; n ěk d y z n ěm. Oj Hunibald; Humplík, 

Humpola, Humpula; též z MJ Humpolec 

(z OJ Gumpold) : Humpolec, Rumpoliček 

, Humpolík 

Huňa - z n ář . A hu ňa = h o un ě; Huňař. 

Huněk , Huňka, Huník 

Huňáček - z příd. jm. hui'latý, přezd ívka č lm ·ěku 

s bohatými vlasy; Huňák , Huňát, Huňa~~ 

Huněk - patrně z Oj Bohuněk nebo z OJ 

Hunti eř = Vi ntíř ; n ěk d y z A hunek (vala5 

buněk ) = čás t soukenické valchy, jindy 

z buňk a (viz Hui'la) přec h ode m do muž. 

rodu; Hunča, Hunda, Huneš 

Hurda - mor. A hurda = divoká kráva; laš. 

hurdat = hrkat, n ěčím, hlu č n ě pohybovaL 

Hurdálek (= vozík, kte1ý hrká), Hurdík 

Hůrka - z A; Hůrek (úprava vlivem př i r ozeného 

rodu), Hůrský 

Hurt - 1432 Aleš Hurt z Pozdně; A hurt = 

h řmot ; prudký a hlu č n ý z p ůsob ; útok. 

Hurta (1407), Hurták, Hurtala, Hortečák 

, Hurtík, Hurtl ( n ěm . zdrob.), Hurtoš 

Hurych - snad ze s třhn. sl. hurren = rychle 

se pohybovat: Hurys, Huryt 

- 70 -

- A husa; podle domov. znamení; 

.mdrovní ranec m l y n á řs k é h o , podle n ě j 

·.:ž přez dívka mlyn á řs ké h o tova ryše; n á ř. 

ou a; Husák (z přez dív ky husitúm; mo r. 

- ·-. = houser; obchodník s husami), Husička, 

Huska, Husek ( přec h od podoby 

Hu ka do muž. rodu), Húsek 

- příslu š ník jezdecké ho vojska; Husár 

Husárek, Husárik, Husařik 

ník - A husník = husopas (srov. husná 

·,·ka = husopaska; 1 7. stol.) 

oles - srov. s t č. hustiti = množit; snad 

nicky z l od ě j dř e v a; též ze spoje ní hustý 

hv íž d ě t = hvízdat; Hvížďá- 

-A hyhlík = smíšek: ze sl. hihlat se = 

- b uď ze sl. h y k a ť = štkát, nebo ze sl. 

y ·at; z OJ Hugo = duchaplný; Hyka, 

Býka, Hykeš, Hyksa, Hykš, Hykyš 

- z názvu ptáka, charakte ristického 

:ervenou barvo u (srov. mít hýla na nose = 

míl vlivem chladu če rve n ý nos); Hýlek 

. - z n ě m. OJ Hilmar = slavný boj, 

Hilbert = v á l eč n á sláva, Hildebrand 

. ál ečn ý me č ; Hylan, Hylas 

. ek - OJ Hynek je p očeš t ě n á podoba OJ 

Heinrich = pán otč in y: 1278 Heinricus de 

Luchtenburg, 1294 a Hyncone de Leuch 

·enbu.rch; 1495 My Gindricb ml. jinak 

Hynek, vévoda minstrbersk)Í: po r. 1700 na 

zák l a dě zvukové podo by spojováno se 

·pa n ě l ským OJ Hinigo = Ignác; Hyna, 

Hynais, Hynčica , Hynčik , Hyneček , Hyneš, 

Hynie (= ě), Hynouš 

Hypeš, Hypš, Hypša- viz Hl.ibsch 

Hýsek, Hysek, Hísek, Hejsek - z Hések, 

zdrob. k He = č l ově k z Hesenska; též ze 

sl. hejsat = vý kat. bujn ě si vést; z A hejsek 

= rozma ři l ý mladík 

Hytha - z OJ zač ín a jícíh o na Hy- , Hi.i 

Hyšperský- z MJ Do ksy, n ěm . Hirschberg 

Hýža - z A h ýžd ě , s tč . h ýžě ; Hyža, Hyžák, 

Hyžďal, Hýžďal, Hyžik 

CH 

Cháb - jm. tva r příd. jm. chabý = slabý; 

Chaba, Chába, Chabada, Chaban, Chábek, 

Chabera, Chábera, Chabina 

Chabr - z MJ Chabry; z jm . tva ru příd . jm. 

chrabrý - chrabr s di s imil ač ním zánikem - 

r-; Chabroň 

Chadim (1402), Chadim, Chadym - vý c h č . 

A chadim = otrapa, u Př íb ra mi = hlupák; 

Chadima, Chadina 

Chadraba - n á ř . A = dareba; mor. A 

chadraba = plevel; 

Chala - snad z bibl. OJ Michal = podobný 

bo hu; sotva ze zá pado čes k é h o n ář. sl. 

chalovat = jíst; Chalánek (mo r. A chalan = 

velký chlapec), Chalaš, Chalava, Chalus, 

Chaluš 

Chaloupek - upraveno vlivem přiroze n é h o 

rodu z příj m . Chaloupka, to z A; z MJ 

Chaloupky; Chaloupský 

Chaloupecký, Chalupecký - z A chalo upka 

nebo z MJ Chaloupky 

Chalupa - oz na č uj e majitele chalu py, tj . 

menšího h os pod ářs tví; oz n ač uj e s p o l eč enký 

status v trad i č ní vesnici; Chalupka, 

Chalúpka, Chalupníček, Chalupník 

Chalupecký, Chalupný, Chalupský- z A 

chalu pa nebo MJ Chalupy 

Chaluš - viz Chala 

Chamra- z výc h č . A chamr = slabý, ne mocn)í 

č l o v ě k ; srov. A chamracf; Chamrad, 

- 71 -

Chamrád, Chamrada, Chamraďa, (z výc 

h č. chamrada = č l ově k ešlý, špatný), 

Chamral (mor. = skrblík) 

Chára - z laš. n á ř . příd . jm. charý = ošumě l ý, 

škaredý - srov. A charo uzna = sešlá 

chalupa; n ě kd y z OJ Me lichar; Charous, 

Charousek, Charoust, Charouz, Charouzd, 

Charouzek, Charuza 

Charamsa, Charamza - 1473 Praha; srov. 

va laš. A charamza = nedbalec, č l ověk 

k ni če mu ; Charanza 

Charvát - 170. n e j čas t ě j š í čes k é příjm e ní ; 

jmé no přís lu šníka národa; viz též Horvát, 

Horváth; Charvátek 

Chasa - A chasa = če l eď ; Chasák, Chasník 

Chaura - viz Cho ur 

Chejn, Cheyn, Chýna - ze s l. chynit = klamat, 

přetvařovat se, lichotit 

Chlad - A chlad; Chlád, Chlada, Chládek 

(zdrob.), Chladík, Chladil (ze sl.), Chladruček 

, Chladnuch, Chladný 

Chlan, Chlán, Chláň - snad za A kl e ň = 

ryba bělice; Chlanda, Chlanta 

Chleboun - 1406; odvoz. z příjm . i A Chléb; 

Chlebana, Chlebaňa , Chlebec, Chlebeček 

, Chlebek, Chlebík, Chlebina, Chlebiš, 

Chlebna, Chlebníček , Chlebník (vydával 

če l edi chléb; z příd . jm. chlebný), 

Chlebný, Chleborád, Chleboun, Chlebovec, 

Chlebovský (též z MJ), Chlebový, 

Chlíbec, Chlibek 

Chlouba - ze s l. chlubit (se); též z A; 

Chlubna, Chlubný 

Chloupek- z A chloupek, chlup 

Chlud - ze s l. chludit = klamat; též chloudit 

= moř it ; viz A chloud = húl, klacek; Chludil 

Chlum- z A chlum = kopec po rostl ý lesem; 

čas té MJ; Chlumák, Chlumec, Chlumecký, 

Chlumský 

Chlup - A chlup; Chlupáč, Chlupáček , 

Chlupas Chlupatý, Chlupsa 

Chmel - A chmel; Chmela, Chmelan, 

Chmelár, Chmelař , Chmelařík , Chmelec, 

Chmelenský (z MJ Chmelná), Chmeler 

(b uď ze sta rého c hm e l éř, nebo n ěm . 

odvoz. z MJ Chmelná), Chmelický (z MJ 

Chmelice), Chmeliček , Chmelík, Chflx.. 

lina, Chmelíř (1497), Chmelka, C~ 

nícký, Chmelo, Chmiel, Chmeilníak 

Chobot - s t č . A chobot = ohon; úzký zá - 

též z MJ Chobot u Blatné a u Březn i 

Chobotský 

Choc - dom. zkr. z OJ Chotibor, C h oť 

(s dom. m ě kče ním ) 

Chodora, Choděra, Chodura - odvoz. 

s t č . Chotibo r, Chotimír apod.; srov . . . 

Chodouň ; též ze sl. chodit; Chodurek 

Chochol - z A, též = chocho lka; Chochlik. 

Chochola, Chocholáč , Chocholáček. 

Chocholatý, Chochole, Chocholia 

( z příd . jm. přivl. k příjm. 

Chocholka, Chocholouš, Chocholoušek 

(obě z názvu kdysi obvyklé ho ptáka) 

Choleva - z n á ř . a polské ho A = hol - 

ho linka, též bě hn a; přezdívka mluvkO\ 

Cholevík, Cholewa, Cholewik 

Chomát - srov. mo r. příd . jm. cho molý • 

komo lý; táž za chomo ut, čás t postr · 

př e n es . neohrabaný č l ověk; Chomo 

(z téhož základu;) 

Chot - zkr. s t č. OJ Chotěbor, Chotěmír 

(obě příjm e ními); Chotaš, Chotěborský 

Chotek (1436), Chotin, Chotous 

Chour - příd . jm. chur(av)ý; Choura též 

psáno Chaura) 

Choutka - z A ; Choutek (vlivem př i roze · 

ho rodu) 

Chovan - A chova n = schovanec; též z p"" 

trpné ho s l. chovat; Chovanák, Chovančák 

, Chovančík , Chovanec, Chovaneček 

, Chovánek, Chovanský, Chowaniec, 

Chowaníok 

Chramosta - buď z A chramost = houští: 

záp. Moravě chramosta = hrubý č l ověk: 11: 

sl. chramostit = chrastit apod.; Chramec. 

Chramosil 

Chrást - 1394; A chrást = stč. křo ví; . . 

Chrást 19x v Čec h ách a další; Chrasta., 

Chrásta, Chrastecký, Chrástecký, Chrástek, 

Chrastina Chrástka (n ě kdy bez + 

zdrob. A chrásta = strup, svrab), Chrastnt. 

Chrástný (= strupatý) 

Chrastil - příč. ze sl. chrastit; též = lakotit: 

- 72-

- z názvu bro uka; Chroustovský 

řiv l. rodin ě , z MJ Chro ustov a pod.) 

a- podle názvu květiny , mající výrazně 

rou barvu 

- z A, podle názvu plemene psa; z p říd . 

. vy - chrtlý, t.j. hubený; též přezd ívk a 

·omci; Chrtek 

Chvála, Chválek, Chvalina, Chvalkovský 

(z MJ Chvá lkov), Chvalkovický (z MJ 

Chva lkovice), Chvalník, Chválný, Chvalovský, 

Chválovský (z MJ Chválov) 

Chvátal - z příd . jm.; Chvatík, Chvátil, 

Chvátina 

Chvila - z A chvíle; Chviliček , Chviliček 

Chvojka - z názvu stromu, z A chvoj(O; 

Chvoj, Chvojan, Chvojsík 

Chvosta - z A chvost = ocas; Chvostal, 

Chvostek, Chvostík, Chvoštík 

Chyba - z A; Chybík 

Chyla, Chýla - z příd. jm. chylý = kři vý, 

schýlený; Chyle, Chýle, Chylek, Chýlek, 

Chylík, Chylka, Chylý 

Chyna, Chýna- viz Chejn; Chýňava (z MJ), 

Chyský - z MJ Chýše u Žlutic; Chýský, 

Chyška, Chýška (z MJ. Chýška) 

Chytil- z příd. jm. ; Chyťa, Chytal, Chytílek, 

Chytka (slez. n ář . A chyrka = fortel) 

Chytrý - z příd. jm.; Chytra, Chytroš, 

Chytřinský (př i v l. ro din ě , statku a pod.) 

I 

el- s t č. A chuchel = chundel, chuchalec; 

Chuchla, Chuchlík, Chuchma, 

Chuchmák 

(]mm- komole né Chlum; A chlum = vršek, 

' ž z MJ 

Omndela - z A chundel = chuchva lec; 

·}m. Chundela též přez dívka kudrnatému 

· vě ku 

Omra - z příd. jm. chur(av)ý; Chůra, 

Churáček, Churan, Churaň, Churáň , 

Churain (-in = -ň ), Churáněk, Churavý, 

Chorý 

Qval - z OJ Bohuclwal, Chvalibo h apod., 

nebo snad pře kl ad lat. OJ Laudatus; Z MJ 

odvozených z těc hto OJ; Chvál, Chvala, 

Ibl- z n ě m. příd. jm. i.ibel = špatný; snad též 

n ěm . zdrob. z Ubo, dom. podoba OJ 

lbert 

Idlbek- Nýrsko 1 707 Irlwekh; patrn ě z n ář . 

bav. MJ Irlbek, spis. Erle nbach = olšový 

potok se změ n o u -rl > -dl 

ll(l)ek- n á ř. za Jílek; též zdrob. z OJ Jiljí; llk 

(zánik -e n ěkd y i vlivem n ěmčin y), llčík, 

lleček, Ilečko, llietschek (n ě m. psané 

Jíl eček) , Il(l)in 

li- z OJ Jiljí z řec. Aegidios, n ě m. Agidius = 

záštita, ochrana, též štíto noš; zdvojení -ll 

vlivem n ě m . na o zna če n í krátkosti; ma, 

Illáš, Ille, lliek, llieš, lllich, lliín, llliš 

Imlauf - snad ze s třhn. umbe-louf = běh 

v kruhu, ochoz na hradbách a pod; z podkrkonoš. 

A imlauf (u Raise) = svítek z mleziva 

Imramovský- nář. z MJ Jimramov u Nového 

Města na Moravě 

- 73 -

Imrich, Imrych - z maďars k é podoby germánského 

OJ Emerich = pracovitý v l adař; 

Imre, Imričko , Imrichovič , Imrišek, 

Imríšek, Imryšek 

Indrych - n á ř. a deformovaná podoba OJ 

Jindři c h ; Inderka, Inderský, Indra, Indráček 

, Indrák , Indruch , Indrůch 

Ingr, Ingriš - ze starého n ě m . přícl. jin. 

i.ingrisch = uherský 

Ir(r)a - n ářeč ní č i po n ě m č. za Jíra z Oj Jiří ; 

Iral, Iran, Iránek, Irišek, !roušek, Irovský, 

Irsa, Irsenský, Irschik ( n ě m . p řepsa 

né Ji řík) , Iršík, Iřík 

lrlbek - viz !dl bek; Irlvek, Irlweg 

Ištván - z m a ď. OJ = Štěpá n ; Ištvánek, 

Ištvaník 

Ivan - O]; Ivan je slovanská podoba OJ Janviz 

tam; též pták rákosník; čes k é příjm e ní 

Ivan je jen ve starší d o b ě: 1484 Albrecht 

Ivan, 1519 Mik. Ivan z Tmjan a 1569 

Petr Ivan; Ivančík , Ivančic (též z MJ) 

Ivančík , Ivančík , Ivančo , Ivančov, Ivanecký 

(z MJ), !vánek, Ivanický (z MJ) , 

Ivanič , Ivaník, Ivanina, Ivasnisko, Ivaniš, 

Ivaniuk, Ivanka, Ivanko, Ivanov, 

Ivanovič , !vanovský (z MJ Iva novice). 

Ivanský 

Izák, Isák - 1454 Bo1zkoni Issak de Hrad ku: 

z hebr. OJ Jiccháq = veselý; na Hané A i zák 

= poškození povrchu zel i stékající vodou; 

J 

Izakovič 

Jablonský - z MJ ]abloná Jablonné, snad 

i Jablonec, ty z A jabl o ň , ovocný strom: 

Jablečník , Jablončík , Jablonický, Jablonka, 

Jablonovský, Jablunka 

Jabůrek - zdrob. A javor, n ář . jabor, název 

stromu; Jabor, Jabornický, Jaborník, Jaborský 

Jač - z n ář . sl. jačet = j eče t nebo z OJ 

začí najícíc h ] a- Qan - viz tam, Jakub - viz 

tam, J a ro hn ěv a pod.) odvoz. příp . - č; Jača , 

Jaček , Jačisko , Jačka , Jačko 

Jadrný - z př íd . jm. , to z A jádro; Jaderný. 

Jadrníček , Jadroň 

Jág(e)r - ze staršího př e j a té ho a n ěm . A 

Jiiger = myslivec; Jagerčík , Jagerský, Jágerský,Jagoš,Jagrik,Jágrik 

Jahelka - zdrob. A jáhla, druh obilí dřÍ\ · 

čas to p ěs tova n é h o ; Jáhl (vlivem př i ro zeného 

rodu) 

Jahn - n e j čas tě ji z n á ř. Ján psa ného n ěm. 

pravop. (-h- oz na č uj e délku) ; Jahna, Jahnický, 

Jahník, Jahnů (z pří cl . jm. př i vl.) 

Jahoda - z A; kdo p ěstova l jahody; přezdí\ 

ka pěkn é mu č l ově ku a pod. ; Jahodář. 

Jahodík, Jahodka, Jahůdka 

]ach - zclrob. O] zač ínajícího Ja- Qan. 

Jakub, J a ro hn ěv apod .) s příp. -ch; Jacha. 

Jacháček , Jachan , Jachek , Jachník , J~ 

cho, Jachoň, Jachura 

Jáchim, Jáchym - hebr. OJ J(eh)ojáqim = 

bohem bude povýšen; Jáchimák, Jáchimovič 

, Jáchymčák , Jáchymek, Jáchymovský 

(z MJ Jáchymov) Jáchymstál 

(z IJ Jáchymov, n ě m . Joachimstal) 

Jakeš - z O] Jakub - viz tam ; Jakiš, Jakl 

(z n ěm . zdrob.), Jaklík ( p očeš t. ) , Jaklin. 

Jaklovský, Jakoul , Jakouš , Jaksa , J~ 

lík, Jakuš, Jakš, Jakše, Jakši (z 5. pádu 

Jakoubek - zdrob. OJ Jakub (to té ž příjm e 

ním), z hebr. Jahaqóbh = clruhorozen ~ 

v n ěk t e rýc h případ ec h z MJ Jakubovice 

Jakubice, Jakubov a pocl .; Jakoubě , J~ 

koubi, Jakouš, Jakuba, Jakubáč, J~ 

bal, Jakubál, Jakubášek, Jakubčák , J~ 

kubeček , Jakubčík , Jakubčín , Jakubč~ 

Jakubec, Jakubek, Jakůbek , Jakubka. 

Jakubíček , Jakubíčka , Jakubičko , J~ 

bík, Jakobínský, Jakobínský, Jakubšín. 

Jakubka, Jakubko, Jakubovič , Jakubov. 

Jakubovský, Jakubský, Jakubů, J~ 

bův (z přícl . jm. př i v l. ) 

Jalovec - z A jalovec, název stromu; Jalvovecký 

Jalůvka - z A = kráva , která je š tě n emě l:l 

tele: př ez dívk a mladému, naivnímu č l o, ·ěku; 

Jalový (z přícl . jm. = neploclný) 

Jambor - A jambor = svobodný cikán. 

Jámbor, Jambora 

- 74 -

jampel - z MJ Jamné, n ě m. Jamles (1720); 

jam pilek 

Jan, Ján - OJ; z lat. OJ Jo han nes a to z bebr. 

OJ Jochánán = búh je mocný; Jána, Jány 

z 2. pádu přede. l é b o) , Janáč , Janáček , 

janačík, Janák, Janalík, Janas, Janásek, 

janáš, Janát, Janata, Janatka, Janový, 

janovec (z příd. jm. při v l. ; též z názvu 

·eře ; z MJ Janov, Janovice), Janů(j) (z příd. 

. př i v l. ) 

Janč - odvoz. příp . -č z OJ Jan - viz tam: 

janča, Jančák , Jančálek , Jančík , Jančar 

píše z A j a ni čá r = pěší turecký vojá k; na 

. lo ravě druh bot), Jančárek , Jančař , Jančařík, 

J ančata , Janče , J anček , Jančí , Jančička 

, Jančík , Jančo , Jančura , Jančuš , 

Janžura ( h y pe rk o rek tn ě) 

Janda - z OJ Jan - viz tam: 1389 j an de 

Parta, 1392 jandae ju:xta ualvam; Jandač , 

Jandáček,Jandačka , Jandák , Jandal , Jan· 

dásek, Jandáš, Jandát, Jandečka , Jandejsek, 

Jandejska, Jandek, Jandel, Jandelka, 

Jandera, Janderka, Jandes, 

Jandík, Jandl (n ěm. zdrob.), Jandora, 

Jandoš,Jandourek,Janďourek , Jandouš , 

jandovský, Jandura, Jandus, Jandušík 

janek, Janěk - zd rob. z OJ Jan - viz tam; 

Janec, Janecký, Janeček , Janečka , Janečko 

, Janeš, Janeba, Janele ( n ěm . zdrob.), 

Jáně, Janků(j) (z příd . jm. přivl.). 

Jankovec, Jankovič (z při vl. ro din ě) 

Janík - východomo r. zdrob. k OJ Jan - viz 

tam; Janič , Janiček , Janičík , Janičina , 

Janičko , Janičkovič , Janičo , Janiš, Janita, 

Janiurek 

Janka - zdrob. z příjm e n í Jana - viz Jan; 

Janke (po n ěmč . ), Jankásek,Jankola,Jankulík, 

Jankl ( n ě m. zdrob.) 

Janoch - z OJ Jan - viz tam; Janoska, 

Janoš, Janošek, janošík, Janoška, Janoštík,Janota 

(1490j an čijcmo ta literát). 

Janotka 

Janout - z OJ Jan - viz tam; Janoutka, 

Janoud, Janouch, Janouš, Janoušek, Janouškovec 

(za příd. jm. přivl.), Janour, 

Jaňour , Janousek 

Jansa - z OJ Jan - viz tam - příp . -sa; 

Jansák, Jansta 

Janša - z OJ Jan - viz tam - příp. -ša: janše, 

Janšta 

Janta - z OJ Jan- viz tam - příp. -ta; Jantač, 

Jantáček , Jantásek (1431 erga j ohannem 

jantasek), Jantalík 

Janza - z Jansa - viz tam - spodobou; 

Janzák 

Janžura - z Jan č ura - viz Jan č; staré -czn 

esp ráv n ě přeč ten o jako -ž 

Jára - z OJ počínajících skupinou hlásek Jar 

: Jaroslav = slavný silou, Jaroh n ěv = silný 

ve hn ěvu apod. , Jarolím z řec. OJ Hieronymos 

= muž se svatým jménem; Járka, 

Jarka, Jarkovský, Járek, Jarek 

Jareš - ze stejného zá kladu jako předeš l é ; 

Jarš, Jariš, Jaryš, Jaroch, Jaroš, Jarošek, 

Jarošík, Jaroušek, Jaruš, Jarušek (1603 

j aroli1na jináče jaruska), jarůšek , Jaruška, 

Jaroň , Jaroněk , Jarounek, jarůněk 

Jarmar - z A jarmara, s práv n ě almara , starý 

výraz pro s kříň ; vlivem přirozené h o rodu; 

snad přezdívka výrobci skřín í , též podle 

postavy; Jarmara 

Jarolím - za Jeronym z řec. OJ Hieronymos 

= muž se svatým jménem; Jarolímek 

jm. ja tý = prudký, bujný; z OJ 

J a ro hn ěv , Jaroslav apod. Jaroněk , Jarý 

jaroň - z příd. 

Jaroš- z OJ J a ro hn ěv , Jaroslav apod., z příd. 

jm. jarý = bujný; Jarosch ( n ě m. pravopisem), 

Jarosz, Jaro ščák , Jarošek, Jarošík, 

Jarošinec, Jaroška, Jarouš, Jaroušek, 

Jarů š ek 

Jasanský - z MJ č i pomísrního jména; z A 

jasan, název stromu; jasan, Jasaň 

Jaš - z OJ začí n ajících skupinou Ja-, zejména 

z OJ Jan -viz tam - příp. -š; n ě kd y z morsl. 

sl. jašit se = divoče t ; Jaša, Jašák, Jašek 

(též z A = blázen), Jašíček , Jašík, Jaška, 

Jaško, Jaškovský 

Javor - z A javor, název stromu, často též 

z MJ Javor, Javorov, Javorek, J avoř í ; Javora 

, Javorčák , Javorček , Javorčík , Javorek, 

Javorik, Javornický (z MJ), Javorský 

, Javořík , Javůrek 

Jebavý - ze sl. jebat = púvodně drbat, česa t , 

plísnit, tlouci; zhrub. souložit; Jebáček , 

Jebálek, Jebas, Jebousek, Jebout 

- 75-

Ječmen- z názvu obilniny; Ječmeň, Ječmenek, 

Ječmének, Ječmenka, Ječmínek, 

Ječný 

Jedek - patrně spíš z hebr. OJ Gedeon = 

dřevorubec než z A jed; Jedoněk , Jedon, 

Jedounek 

Jedlan, Jedlánek - z MJ J dlany; Jedlinec, 

Jedlinský (z MJ Jedlina), Jedlovec (z MJ 

Jedlová), Jedelský (z MJ Jeclla, Jedle) 

Jedla - z názvu stromu; Jedlan, Jedlánek, 

Jedlička (pře n es. urostlý, pěkný č l ověk) , 

Jedlik (spíš z A jedle vlivem př iroze n é h o 

rodu než z A jedlík, č l ově k , který h odně jí), 

Jedlinský, Jedlovec 

Jehlička - zdrob. A jehla; přezdívka krejčímu; 

též podle postavy; výrobce jehel; 

JehJár,JehJář,Jehlik 

Jech - 1416 j ohannes alias ]ech; z OJ Jan 

(pře hl ás k a a > e podle 5. pádu: Jene); 

Jecha (1432 j ohanni alias dieto ]echa), 

Jecho, Jechout, Jechoutek, Jechura 

Jej kal- 1364 erga j eykelinum Reczeri; ze sl. 

jejkat = kři če t jej; n ěm . n ář. dom. podoba 

OJ Jakob - viz Jakub 

Jelen, Jeleň - z A; též podle domovního 

znamení; Jelenčiak, Jelenčík , Jelenecký 

(z MJ), Jelenek, Jelének, Jelenovič, Jelínek 

(15. n e j čas t ějš í čes k é příjmení) 

Jelša- z n ář . A za olše, název stromu; Jelšík, 

Jelšina 

Jemela- z OJ Heimeram, Hemeram, Emram, 

Imram, čes k y Jimram; H >J s t ej n ě jako u OJ 

Heinrich > Jindři c h; snad i ze sl. hemelen = 

mrzač it , vykleštit, z toho oz n ače ní zvě 

ro kl eš ti če; Jemelka, Jemelik; srov. Hemelka, 

Hemelik 

Jenčovský - z příjm . Jenišovský, to z MJ 

Jenišov a Jenišovice 

Jenewein- z lat. OJ Genuinus = Janovan 

Jeně - z OJ Jan - viz tam : pře hl áska a > e; 

Jenč,Jenča,Jenček , Jenčík,Jenčke,Jenčovský,Jenek 

, Jeneš,Jenšík,Jeniš (1454 

j ohannes Geniss dictus), Jeniček, Jenička, 

Jenich, Jeník, Jeníkovský, Jeniš, 

Jeništa,Jenišek,Jeništa,Jenš,Jenší (z 5. 

pádu), Jenšík, Jenšovský, Jenyšta 

Jeremiáš - OJ Jeremiáš, hebr. Jirmejá hú = 

bů h je vysoko; Jeráček , Jereš, Jerie, 

Jerošek, Jeroušek, Jersák, Jerhot, Je 

Jéra; tyto derivace též z OJ Jeroným (z· 

Hieronymos = muž se svatým jméne 

nebo ze slovanského složeného OJ zač ' 

jíc01o skupinou Jar- Oaroslav, Jarohn • 

Jarosil apod.) s pře hl ás k o u a > e 

Jerman - z n ěm . OJ Germar: g~ r = 

mar = slavný; Jermář, Jermer 

Jeřáb - z názvu ptáka nebo stromu; p 

domovního znamení; Jeřábek (z náZ\ 

ptáka) 

Jeřicha- z n ář . A jeř i c h a = řeřic h a; srov. · 

příjm . Řeřicha 

Jestřáb - podle názvu dravého ptáka; Jestřábek, 

Jestřabík, Jestřt'bek 

Ješ- 1421 j obannis dictijess; z OJ Jan- \ 

tam - příp . -š; přeh l ás k a a > e; Ješá 

Ješek (1379 j essek Pastuska, 1394 

Johannem Pastuska), Ješeta, Ješetic 

(z MJ), Ješík, Ješina, Ješke, Ješko 

Jetel - z A; Jetela, Jetelina ( = jetelový 

rost), Jetýlek 

Jetleb - z st n ěm. OJ Dietlib, Detlev: diOl • 

lid, lieb = potomek 

Jetmar- z st n ě m . OJ Dietmar: diot = lid, 

= slavný; Jettmar 

Jezdinský, Jezdinský- z MJ Jezná, Jezni 

-cl- vloženo pro snazší výslovnost 

Ježdík- z názvu ryby ježdíka 

Jičinský- z MJ Ji čín ; Jičinský 

JíhJavec - z MJ Jihlava 

Jícha- stč. A jícha = polévka, omáčka ; do 

tvar OJ Jan- viz tam; 1464joh. dictusjic 

Jilý- zjed n od u še n ě z Jiljí; z řec. OJ Aegidi 

n ě m. Agidius = štítonoš; Jilík, Jllich, Jílek 

(1554 Jiljí jinak jílek), Jíleček, Jileček 

Jilem - s t č . a jih oč . n ář. A jilem = f 

(strom) ; Jilemický,Jilemnický (obě z 1J 

Jilma 

Jimel - jih oč. n ář. jíme! = jilm (přesmyčka 

Jiml (sevč. podoba) 

Jina- z OJ Jindřich z n ěm. Heinrich = p ' 

domu, otč i ny nebo z příd. jm. jiný = ra 

Jež- spíš než ze starého a n á ř. názvu je· 

z OJ Jan za Ješek ; Ježek, Ježák, Ježek. 

Ježík, Ježíček, Ježorek (za Ježourek) 

-76-

o a mě l ý; Jináček , Jině , Jinek, Jinek, Jinš 

ík (z 2. s tu pn ě příd. jm. jiný ve významu 

lepšO, 

jinda - z OJ J in dři c h s příp. -a; z přís l ovce 

jindy; Jindáček 

Jindra - z OJ Jindřich , to tez priJmením, 

ně m. Heinrich = pán domu, otč in y; Jindrák 

, Jindráček , Jindrásek , Jindrle,Jindrouš,Jindřichovský 

(z MJ, přivl. rodin ě ), 

Jindřišek , Jindřišek 

Jíra - 1154159 Georgius, vulg. idiomate jura; 

z dom. podoby OJ J i ří , s t č. J u řie , z ř ec. 

eórgos = rolník; Jirek (1557 jii'ík jírek), 

Jírů(f) (z příd. jm. př i v l. ), Jírový, Jírský 

z MJ Jírovice) 

Jirák- z Jíra - viz tam: Jiran, Jiránek (1524 

jii'íkovi Fečenému Jiránek), Jiráň , Jiráni 

z 5. pádu), Jiras, Jirásek (1563 Jiří, později 

Jirásek), Jiráska, Jírásko, Jíráský, 

Jirát (1325 j u rath de Semnicz), Jirátek, 

Jirátko, Jirava, Jirčák , Jirec, Jireček , 

Jirčík , Jirda (1382 Girda consul =konšel), 

Jireš, Jírš, Jírsík 

jirgl - 16. stol. ve Vodňanech krejčí jih jinak 

jirgl; spodobou kl > gl z příjm. Jirkl - viz 

Jirka; Jirgal (psáno též Girgal - viz tam) 

Jirka - zdrob. z Jíra, dom. podoby OJ J i ří 

\iZ tam; Jirko (z 5. pádu), Jirků( v) (z. příd. 

Jlll. přivl.) , Jirkal (1653 gnmt]í1J' Urbano 

Lic, chalupa j irkalovskd), Jirkl (1454 Dorota 

jirklova), Jirkovec, Jirkovský (z příd. 

. přiv l. nebo z MJ) 

jirmář - viz J e rm ář ; Jirman, Jirmásek, 

Jirmus 

jirocb - z Jíra - viz tam; Jiroš, Jirota, 

Jirotka, Jirotek 

ud, Jiroudek - z OJ Jíra - viz tam; 

Jirout (též sta1ý m pravop. -au-), Jiroutek, 

J iroutka, Jirous, Jirousek, Jirouš, Jiroušek, 

Jirouch, Jirounek, Jírovec, Jírovec, 

J írovský, Jírovský (spíš př i vl. rod i n ě než 

z názvu stromu), Jírový 

a - 1468 Jíra Fečený Jirsa; odvoz. z OJ 

Jira - viz tam příp . -sa; psáno též Gi rsa; 

J irsák, Jirsenský, Jirsík, Jirský 

jirucha - z Jíra - viz tam; Jiruch, Jiroš, 

J iroše, Jiruška, Jirůšek, Jiruška, Jirotka, 

J irůtka 

Jiřič - z dom. podoby OJ Jiří - viz tam; 

změ n a vlivem při roze n é h o rodu; Jiřička 

( n ě kdy i z názvu ptáka), Jiřičko (z 5. 

pádu), Jiřičný (někdy z MJ), Jiřina , Jiřinec 

( rov n ěž z MJ), Jiřinský , Jiřiště 

Jiří - OJ z řec . geórgos = rolník; Jiřík., Jiříků 

(příd . jm. přivi. ) , Jířiček, Jiříkovský (z MJ), 

Jiřinský ( rov n ěž z MJ), Jiřímský 1359 

Girzymis; z MJ J i řín u Štok, u Votic 

Jíša - 1551 jan jinakj íša; z OJ Jan- viz tam 

- se změnou -á- > ie > í;Jíše,Jíška (zdrob.) 

Job - ze stzák. OJ Hiob = n e n ávidě n ý , 

sledovaný; Jóba, Jobák, Jobánek, Jobek 

Jodas - z keltského OJ Jodok = bojovník, 

čes ky Jošt - viz tam; Jodl ( n ě m. zdrob.), 

Jodlovský 

Johan - z n ě m. a lat. OJ Johannes, toto 

z hebr. Jochánán = bů h je mocný; viz i Jan; 

Joha, Johana, Johančík , Johánek, Johanes, 

Johanides, Johaník, Johanis (1727 

syn Matys, druhey Gohanys), Johanovský 

(z příd. jm. při v l. nebo z MJ) 

Johen- p a t rn ě z n ě m. oslabeného OJ Johan 

(a > e); John (se zá nikem -e-); Jón 

( po češ t. ; n ě kdy snad z OJ Jonáš) 

Joch - z OJ začínajícíc h Jo- (Johan, Joachym, 

Jonáš) nebo z hornického a ml y n á řské ho A 

jochy = dřevě n á čás t mlecího stroje; též z A 

joch = plošná míra, jitro; Jocha, Jocha!, 

Jochec,Jochím , Jochlík,Joc~an,Jochym, 

Jochymek, Jochovic 

Jokeš - čes ká odvoz. z n ě m. nar. (a > o) 

podoby OJ Jakob; Jokl (n ěm. zdrob.), 

Joklík 

Jón - z OJ Jonáš (též je příj mením) hebr. 

Jónáh = holub; podobně Jonás, Jonásek, 

Jonášek, Jonašta, Jonát, Jonek, Joneš 

Jonák - A jonák = junák; z příd. jm. juný = 

mladý, kře pký; též z hebr. OJ Jónáh = 

holub; Jonáček 

Jordán- z hebr. názvu řeky Jordán, v níž byl 

po křt ě n Ježíš; Jorda, Jordák, Jordánek, 

Jordanidis 

Josef- z hebr. OJ Jóséph = n ec h ť búh přidá , 

bů h rozhojní; Josefčák, Josefčík, Josefčiuk 

, Josefi, Josellk, Josefovský (Z MJ, 

též přivl. rodině) , Josefus, Josefy (z lat. 

2. pádu), Josek, Joska, Josefovič ( přiv l. ) 

- 77 -

Josek - z OJ Josef - vi z tam, nebo ze stzák. 

OJ ] o zue = b(ill p o mů že; Joska,Josl (n ě m . 

zdrob.) 

Josíf - n á ř . podoba OJ Josef - viz tam; 

Josífek, Josífko 

Jošt - z keltské ho OJ j odo k = bojovník; viz 

Jodas; Joštic (= joštLIV syn; při v l. rodin ě) 

Jouda- asi z OJ Juda - viz tam; Joudal, Joudl 

Joukal, Joukl z OJ Jakob, viz ]okl 

Joura - z Jura - viz ta m - n á ř. analogií na 

přec hodn ém pásu mezi mo rsl. a západemor. 

n á ř. 

Jouza - do m. podoba OJ j ozef - viz tam; 

Jouzek 

Joza- čas t ě ji ze stzák. OJ ] ozu e - viz ] ose k 

než z OJ .Josef- viz tam; Jozka, Jozek 

Jozef- viz Josef; Jozefčák, Jozefek, Jozefik, 

Jozefov, Jozefy, Jozíf, Jozífek 

Juda, Jůda - z he br. OJ Jehúdáh = velebný; 

Judák, Judas,Judásek, Judych, Judenka, 

Jud (zkr.), Judl ( n ě m . zdrob.) 

Juha, Jůha- zkr. OJ Jo hanne - viz .Jo han - 

s n á ř. změ n o u o > u; Juhaňák, Juhaniak, 

Juhár, ]uhas, Juhn ( n ě m. se zá nikem a), 

Juhoš 

]ucha- z OJ Juři e =Ji ří spíš než ze sl. juchat 

= jásat; ]ucha, Jůcha, Juchelka, Juchna, 

Juchno 

Jukl - 1613 maje jukle vorce; něm. zdrob. 

z n ě m. n á ř . podo by OJ Jakob - viz Jaku b; 

Juklik, Juklíček, Jukeš 

Juli - zkr. lat. OJ Julius = přís lu š ník rodu 

Ju li ů , božský; Julák, ]uliček, Julina, Julinek, 

Julinek, Juliš, Julka 

Jumar- z n ě m. OJ Gundema r: gunt = boj, 

mar = slavný; Jwnr 

Jun, Jůn - ze jm. tvaru příd . jm. juný = mladý, 

kře pk ý ; n ě kd y též z .John- viz j o hens 

nář . změnou o > u; Juna, Jůna , Junek, 

Junk ( n ě kdy za Jung z n ě m. příd. jm. jung 

=mladý), Junec,Junas,Junášek,Junaštík 

Jungmann - z n ěm . A Jungmann mladý 

muž; ze ť ; pod obn ě tvo ře na další příjm .: 

Jungbauer =mladý sedlák,Jugwirth apod . 

Jup(p)a, Jupe - z n ě m. A Juppe = ženský 

živLne k; někd y snad za OJ ] ob 

Jura- z n á ř . podoby OJ Jiří- viz tam; ]urač. 

Juračák, Juráček , Juračka, Jurajda,Jurák, 

]uran, Juránek, Jurana, Jurank~ 

Juraň , Juráň , Juras,Jurásek,Juráš,Jurášek, 

Jurašík, Juraška, Juraško, Juraštík, 

Jurata, Jurů (z přícl . jm. přivl. ). 

Jurovatý 

Jurča - příp . - ča z .Jura - viz tam; Jurč . 

Jurčák , Jurček , Jurčeka , ]určí , Jurčic~ 

Jurčíček , Jurčička, Jurčík, Jurčovský 

Jurda- z OJ Jura p říd . -cla; Jurdák, Jurdík. 

Jurák - zhru b. z jura - viz tam; Juráček,Juračka, 

]uran, Jurana, Juranka, Juranda 

Jureček - zdrob, OJ Jura; Jurec, Jureč~ 

Jurek, ]uren, Jurena, Jurenka 

Jurica - příp . -ica z OJ Jura- viz tam; Juriča 

(též psáno Gwyča) , Jurič, Juričák, Juriček, 

Juriček , Jurík, Juris, Juriš, Jurišta 

Jurka- zd rob. z Jura - viz tam; Jurkáček. 

Jurkas, Jurke, Jurkeník, Jurko, Jurk~ 

vič , Jurkovský, Jurkulák 

]urna - odvoz. příp . -na z Jura - viz tam: 

Jurnečka, ]urniček , Jurník, Jurný (z 2. 

pádu př i z pů sobe ním tvaru příd. jm.) 

Juroška - z clom. podoby OJ jura; Juroch. 

Juroš, Jurošek, Juroško 

Jursa - p ř íp . -sa z Jura - viz tam; Jursík 

Juřík - z Juř í , východo mo r. n á ř. podoba OJ 

za Jiří ; Juřen , Juřena, Juřeník , Juřenčák. 

Juřeník , Juřica,Juřica (též = pták kono p 

ka), Juříček , Juřička , Juřina 

Just - z lat. OJ Justýn, Justus = spravedlivý: 

Justa, ]ustl ( n ěm . zdrob.) 

Jůza , Juza - viz Joza se zm ě n o u o > u: 

Jůzek, Jůzko, JŮZŮ , Jůzl ( n ě m. zdrob.) 

K 

Kába- 1556; z OJ Gabriel z he br. gabri él = 

muž boží; Kabáč , Kabal, Kában, Kabas 

Kabast, Kabeš, Kabous (srov. i sl. kabousit = 

mrač it se); Kabus, Kabeš, Kabík, Kabíček, 

Kabourek, Kabůrek, Kahoun, Kabula 

Kabát - z A; Kabátek, Kabátník ( krej čí 

specializovaný na šití kabátú) 

- 78 -

Ia - A kabela = brašna, kapsa; velká 

- ra; mor. n ář . kabelit se = za mrač it se; 

Kabeláč (1404), Kabelák, Kabele (1379 

Petri dicti Kabele), Kabelik, Kabelka 

&abil - z n ář. sl. kabit = krabatit; z OJ 

Gabriel, viz Kába; Kabula 

rhel - z OJ Gabriel = muž boží; se 

- uvným -h- a se zá nike m -iriel 

- z OJ Gabriel v iz Kabrhel; Kábr, 

Kabrle, Kabrna, Kabůrek , Kabrdle, Kabrle 

(obě n ě m. zdrob.) 

Dbrt - z n ěm . OJ Gebahart, Gebhan - v iz 

3.Il1 

~trek- z A kacafírek = š p1ýmař ; n ářečě 

krátký kabátek 

5acilek - z n á ř. sl. kácat(se) = cákat, 

~ louchat, máchat se; Kác, Káca Kácal 

rovský - snad z MJ Kače rov, něm. 

.- czerov, n esp ráv n ě přepsá n o; též přivl. 

mdi ně Ka če rově 

etl- z n ě m . A Katze = k očka ; u židovrých 

rodin z do m. podoby jména Kohen 

a - A k ačaba = malý č l ověk ; též 

voz. z ženské ho OJ K áča 

- na - z A, spíš ale z dom. podoby 

ien kého OJ Kate řina ; Káč, Kačal, Kačala, 

Kačenák, Kačeňák, Kačenka 

-er - z A; Káčer, Kačerek, Káčerek, 

Káčerík, Kačerovský (z MJ; přivl. rodině). 

Kačírek, Kačor, Kačur 

- ar- viz Krčm ář; z střhn . A kretschmar= 

· čmá ř ; Kačmařčík, Kačmarik, Kačmarký, 

Kačmař, Kačmář , Kačmařík, Kaczmar, 

Kaczmarek, Kaczmarzyk 

, Káda - stč. A kád = kácť; přezdívk a 

řic háč i ; Kadák, Kadala, Káde (poněmč. ) , 

Kádě, Kadec, Kadečka, Kádek, Kadela 

Kadaně- z MJ ; Kadaník, Kadaňka 

Kadavý - z příd. jm. kadavý = hádavý, 

chavý; Kadava 

ra - A kade ra = kadeř ; va laš. A kadera 

tudánka apod. ; Kaděra, Kaderka, Kaděrka, 

Kaderle; v iz též Kad eřá bek 

eřábek- z p říd. jm. kadeřa vý; Kadeřá 

'"ek, Kaderábek 

Kadidlo - z A, název prys k y ři ce , vydávající 

vonný k o uř , používá se při bo h os lu žbě; 

přezdívka kostelník-u nebo lichotníku; Kadič 

Kadláček - z Karláček , dom. podoby OJ 

Karel - viz tam; z m ě n a rl > dl vlivem 

výslovnosti; Kadla, Kadláč, Kadlánek, 

Kadlas, Kadlik, Kadliček 

Kadlec - z tkadlec, zjednodušená výslovnost; 

42. n ejčetn ě j š í čes k é p říjm e ní ; Kadlc, 

Kadlčák (zhrub.), Kadlček, Kadlčík, Kadleček 

(zdrob.), Kadlečík, Kadletz (české 

-c zapsáno podle n ěmčin y -tz) 

Kadluba - z A kadlub, forma na odlévání, 

hrn č ířská forma a pod.; Kadlubec, Kadlubek, 

Kadlubiec 

Kádner - z MJ K adaň , n ěm . Kaaden 

Kadoch - snad z n ě m. OJ Kadolt: ganc 

chod a walt = vláda, moc; z n ář. A kadolt = 

břídil ; Kadora, Kadoun, Kaďousek , Kadula 

Kafka- z A kavka (se spodobou) = ha vranovitý 

pták; u rodin s žid . předky zdro b. OJ 

Jakob - viz Jakub - s příp. -ka: 1591 žid 

Kavka, 1601 Moysses Kaffka 

Kaftan - z A = dlouhý volný p l ášť obvykl ý 

u Ž id ů 

Kahaj - z n ář. sl. káhat = hýbat se; Kahaja, 

Kahák, Kahát, Kahoun, Kahout, Kahuda 

( = nemotora; též kaše z borůvek) , 

Kahula, Kahule, Kahulda 

Kahan - z A = svítidlo; Kahanec, Kahánek 

Kácha - z OJ po čí n ajícíc h na Ka- příp o n o u 

-cha; ze sl. káchat = vydávat kachní hlas: 

Kachník, Kachtík, Kachyňa (slez. n ář. A 

kac h y ň a = tlustá žena) 

Kachel- z A; Kachlík, Kachlíř 

Kail - z n ěm. př íd. jm. geil = bujný, smyslný; 

též střhn . kil = klín; Kajlík, Kajlík 

Kaiseršat- z n ěm . slož. = č l ověk n á p a dn ě 

podobný císař i ; Kaiseršot 

Kaiser- z n ěm . A Kaiser = císař ; přezd ív k a 

č l ověk u , kte1ý se podobal císař i , n ěk d y 

ironická přezdívka ; Kaisler, Kaisner, Kaisr, 

Kaisrlik (zdrob.), Kaizar, Kaizner, 

Kajzr, Kaizrlik 

Kajer- viz Gajer 

- 79-

Kakáč - ze sl. kakat; z A k a k áč = n oč ník ; 

Kakáček , Kakalejčik, Kakala, Kakas, 

Kakaš, Kakos 

Kála - za Gála; z OJ Havel - viz tam; též 

z lat. OJ Calixtus; Kalán, Kalač , Kaláček , 

Kalach, Kalas, Kalaš, Kalášek, Kalát, 

Kalbáč , Kalba (1379-82 Gallus dictus 

Kalba), Kalda, Kalena, Kalenda (též 

z n ěm . A Kale nde = de putát va rhaníka 

nebo fa r á ře) , Kales (též dub ě nky) , Kaleš, 

Kaleta, Kalich (též nádoba; u žid . rodin 

za púv. příjm. Bacher, Bachroch), Kalik, 

Kališ, Kalita, Kalista, Kaloš, Kalouš, 

Kaloud, Kalus, Kalous (též z názvu sovy 

kalo use ušaté ho) 

Kaláb - ze sevč . n ář. A ka la ba = m očá l , dolík 

na ces tě ; laš. A kalab = žva nil ; Kalaba, 

Kalábek, Kalabus, Kalabza (též z kalabzovat 

= utíkat) 

Kalabis - mor. n ář. ka labisovat = klábosit, 

po řád o jedno m mluvit; potlo ukat se; 

Kalabiška, Kalabišek viz též Kalabza 

v hesle Kaláb 

Kalafus, Kalafut - viz Kalfus 

Kálal - příč . sl. kálat = rubat dříví ; máchat 

n ěčím 

Kalandra - A kalandra = s kři va n lesní, 

chocholo uš; Kalandřík 

zdrob. jm. Kadlec, Tkadlec; viz 

též Kadlec; Kalcovský, Kalců , Kalčák 

Kalčik - n ář. 

Kalenda - viz Kála; z n ě m. A Ka le nde = 

deputát va rhaníka nebo fa ráře ; Kalendovský 

(př i v l. rodin ě) 

Kalenský - z MJ Kalenice; při v l. ro din ě 

K a l e n ově - viz Kála 

Kaleta- z OJ Galus, viz Ká la 

Kalfář - z n ěm . příjm . Kaulfers = kulovitá 

pata; Kalerst (s při s u tým -t už v n ě m. ), 

Kalfert, Kalfeřt, Kalfiřt ; viz Kalfus 

Kalfus - z n ěm . A Gaulfuss = k o ň s k á no ha, 

oz n ače n í č l ově ku s defo rmovano u nohou 

Kalhous - patrn ě z přejaté h o ho rnického A 

kolhouz a to z n ěm . A Koh lhaus = uhe lna; 

Kalhaus 

Kaliba - va laš. n ář. A kaliba = neštěstí ; 

Kalibán (hrubec, surovec), Kalibera, Kaliberka 

Kalik - za Galík, viz Gal; srov, též Halík 

v hesle Hala 

Kalina - z názvu k eře; Kalinář, Kaliňák, 

Kalinec, Kalinka, Kalinovský ( př i v l. rodin 

ě) 

Kalista - z lat. OJ Ca lixtus se změno u kst >st 

a počeš t. příp . -a 

Kališ - viz Kála 

Kališek - zdrob. příjm e ní a A Kalich; 

Kališka 

Kalivoda- A kal i voda = kdo kalí vodu, d ě l á 

nesváry; z MJ Kalivody; Kaliwoda 

Kalkus - A kalkus = vápenný lo uh; Kalkuš 

Kalman, Kalmán - m aďa rs k á podoba OJ 

Koloman z tureckého = zbyte k, zústatek, 

nebo z keltského = poustevník; Kalmus 

Kalný- z příd . jm. ; Kalnik, Kalnický 

Kalous - z A, název sovy; též z OJ Gallus - 

viz Kála; Kalousek, Kalouš, Kaloušek 

Kalus - z OJ Ga llus, viz Kála; Kalusek 

Kaluža - z A = lo uže; Kalužák, Kalužik, 

Kalužnický (př i v l. rod in ě , podle pomístního 

jména), Kalužný 

Kalva- z lat. příd. jm. calvus = lysý; snad též 

z Kála - viz tam; Kalvach, Kalvas (též 

z kalfas = velká nádoba např. na maltu) 

Kalvoda - viz Kalivoda 

Kamary(ý)t, Kamareith - 1418 Camarethowy 

z Zyrownicze; z OJ hrdiny rytířské 

e piky Gahmureta, otce Parsiva lova; Kamas, 

Kameš, Kamiš, Kamír 

Kamenický - podle obvyklé ho MJ; Kameniček 

, Kamenička, Kamenik (též podle 

řemesla ), Kamenišťák , Kamenský 

Kaminek - z A; Kámen, Kamenář 

Kamler - z n ě m. = česač vlny, hřebenář ; 

Kam pl 

Kampelik - zdrob. z n ě m. n ář . A Kamp! = 

h řebe n nebo z mo r. n ář. A kampel = 

žumpa 

Káň - ze sl. ka nit = slintat, žvanit, tlachat; 

Káňa (též z názvu dravého ptáka; z n á ř . A 

kaňa = podnapilost), Káňák, Káňat, Káněk 

, Kaněra , Káněra (též ze sl. kan ě t se = 

vemlouvat se, lichotit se), Kániš 

- 80 -

nia - z pol. A = k á n ě, d ravý pták; Káně 

č es ké téhož významu , v jižních Čechác h 

éž = racek), Kaňok 

~a- ze sl. kanit = slintat, tlachat, kanit se 

bnda - z n ář. sl. kandat = žvanit (u Turnova); 

Kandera, Kanděra (na Mladobole 

_lavsku = mluvka), Kanderka, Kandra, 

Kandrač, Kandráč, Kamlrál, Kandus 

= lichotit se; A kaňk a = spíš zakrn ě l é 

house, sele než skvrna, způsobe n á ukápnuúm 

; Kanický (z MJ Kanice), Kanina, 

Kaninský (z MJ Kanika, Kanín), Kánský 

z MJ) Kaňkovský (př i v l. rod in ě , z MJ 

· ňkov - všechna tato MJ jsou u tvoře na od 

říjm. Ká n ě a Kaňka) , Kaňkura , Kaňuk 

bota - z m aď . A kanta = ohlávka, uzda, 

otě ž , udidlo; přeneseně domluva; podložudu 

bntor - lat. A cantor = z pěvá k ; Kántor 

délka vlivem maďa ršt iny) , Kantorik, Kantorek, 

Kantorik (slov. nebo n ář. ), Kantorovský 

(př i v l. rod in ě) , Kantořík, Kantoš, 

Kantůrek (zdrob.) 

palín - z A = druh helmy 

pitán - podle vojenské hodnosti, též 

uonická přezdív k a vojenské mu vysloužilci; 

Kapitančík, Kapitáník 

bplan - A = po mocník fa ráře ; též český 

ový tanec, jinak též chytaná; Kaplánek 

poun - vyk l eš t ě n ý mladý ko hout, chovaý 

na maso; přezdívka otylému a pohodl- 

• ému č l ověk u ; Kapounek 

prál - vojenská hodnost = desátník; 

Kaprálek, Kapralík (zdrob.), Kaprhál 

-h- oz n ač uj e délku) 

Kapr, to z názvu ryby 

oz n ače ní ře h o lník a kapupusta 

- z oz n ačení zele niny; n ář. tez 

zelí; pěst i te l kapusty, též podle tva ru hlavy 

pod .; Kapustka, Kapusník, Kapusňák 

~ . Kára - z OJ Karel - viz tam; z A kára = 

·o ukolý vúz; z laš. A karý = o · umě l ý, 

škaredý; z A kára = trest; Káres, Kareta 

(též = lehký vozík), Karen, Karoch, Karous 

(toto n ěkd y z n ě m . A Garaus 

konec), Karouš, Karoušek, Kařička 

Karab(a) - z nář. příd . jm. karabatý 

krabatý; Karabec 

Karas - z názvu ryby; též z OJ Karel; 

Karásek 

Karban - ze starého A karban = věc n á loterie; 

hra v karty; n ě kd y z Karvan - viz tam 

Karda- ze sl. kardat = trestat; n ě kdy z OJ 

Karel - viz tam; Kardas, Kardaus, Kardaš 

(sotva z jihoslovanského = bratr), Kardis, 

Kardoš,Kardys 

Karel - OJ ze s tn ě m . Kar(a)l = svobodný 

muž, chlap; Karela, Karella, Karelka, 

Karelta, Karen, Kareš, Karla 

Karltk- p a trn ě čes. zdrob. s t řhn . A karpfe = 

kapr 

Karfus - spíš redukcí z OJ Gervasius než 

z Kalfus - viz tam 

Karger - ze s třhn . příd. jm. karg = chytrý, 

lstivý, silný; n ěk dy z bav. MJ Kargen; z OJ 

Makarius 

Karha - ze sl. karhat = ká rat; Karban 

( hlin ě n á nádoba; též nezvedenec; z názvu 

nádoby), Karhánek , Karhoň 

Karlas - odvoz. z OJ Karel - viz tam; 

Karláček, Karlach, Karlec, Karleček, 

Karlich , Karliš,Karlík,Karliček,Karlin 

( příd . jm. při v l. od příjm. Ka rla), Karlovec 

(z příd. jm. př i vl. , n ě kd y z MJ Karlov, 

Karlovice), Karlovský, Karlů, Karlus 

Karmazi(í)n, Karmasin - 1665 Jáchym 

Karmazin; A = sy t ě červe n á barva; tkanina 

touto barvou obarvená; druh vína; Karmáček 

, Karmaš, Karmášek 

Karnet - h y perk o rek tn ě za A ko rnet = 

nejnižší dů stoj ník 

Kárník- A kárník; povozník jezdící s káro u; 

podomní obchodník; ženatý tovaryš (vozící 

své věci na k áře) ; 

Karol( a) - z OJ Karol, slov. podoby OJ Karel 

- viz tam; Karolczyk (pol.), Karolčík, 

Karoly, Károly (maď. ) 

Karpas - z OJ Karpo nius apod. nebo Polykarp; 

též z n ář. příd. jm. karpavý = krhavý; 

- 81-

Karpaš, Karpeta, Karpík, Karpíšek (sotva 

přesmykem z Kašpírek) , Karpitschka 

( pon ě m č.) 

Karta - A list. hrací karta ; Karták (také ze sl. 

kartit = kazit) , Kartečka , Karteczka 

Karvan - z n ěm . A Ka1wane = marodér, táhl 

za vojskem a loupil; pře n es. z l od ě j ; Karvánek 

Kasa - ze sl. kasat se = pospíchat (chod.); 

chystat se na n ě k o h o; podkasávat (o d ěv) ; 

Kasal, Kasala, Kasálek, Kasalík, Kasalý, 

Kasan (kdo se kasá tj. vytahuje se), Kasanda 

Kasalický - stará přez dív k a parádníkúm; ze 

sl. kasat = podkasávat o d ěv; též z MJ 

Kasalice u Pře l o u če ; viz též Ka sa 

Kasík, Kaska - z OJ Kazimír - viz tam; -sz 

lat. z n ě n í; Kasíka, Kasimír, Kasinlour, 

Kasina, Kaska, Kaskoun 

Kas(s)l - p a t rn ě zdrob. z čás ti lat. OJ Lukas, 

viz Lukáš 

Kasner- z n ě m. A Kasner = sý rař ; též z n ě m. 

A Gasse = ulice, srov. příj m. U li č n ý ; též 

z příj m. Kastner (-srn- > -sn-)- viz tam 

Kasper - z Ka spar, n ě m. podoby OJ Kašpar 

- viz tam ; Kašper, Kašpřík, Kaszper, 

Kaszper, Kaszperydes 

Kastl - n ě m . zdrob. lat. OJ Castulus, čes. 

Hašta l = č i stý , nevinný 

Kastler - z dom. podoby OJ Christian > 

Karsten > Ka st; Kastlík 

Kastner - z rak. n ář . A Kastner = truhl ář ; 

o broč ní , chk hoclní; z MJ Kasten (Sx v Bavorsku) 

Kaš, Káš - z OJ Lukáš - viz tam; Kašák, 

Káše, Kášek, Kašík, Kaška 

Kaše - 13 73; A kaše; z OJ Lukáš; Kaška 

(zdrob.); vlivem při roz . rodu: Kašík, Kašek, 

Kašecký, Kašin (z příd. jm. při v l. ), 

Kašina, Kašák (též obyv. jm. z MJ Kašov 

u Dvo ra Králové, Kašovice), Kašný 

Kašpar - orientální OJ = strážce pokladú; 71. 

n e j čas t ě j ší čes k é příjm . ; Kašpara, Kašparec, 

Kašpárek, Kašparides, Kašparovský, 

Kašparů , Kašpařík , Kašper, Kašperák, 

Kašprek, Kašperlik, Kašpír, 

Kašpirek (1 718), Kašpřík 

Kašťák - z obyv. jm. z MJ Kaštice u Podbořan 

; z oz n ače n í obyvatele solnice (kašty _ 

z tohoto A patrn ě i příjm. Kaštovský 

Kaštan - z A, vý razně hn ě d ý a lesklý plod 

jírovce macfalu; též př i sc hlý kus bláta na 

dobytčí rsti, z ro h ova t ě l á kúže na nohách 

koní a h ověz íh o dobytka; Kaštánek 

Katz- n ěm . A Katze = koč k a ; u rodin s žicl 

př e dh.)' z hebr. kohen sadek = k n ěz spravedlivých 

Katzer - z n ěm. A = kacíř 

Kau- viz Kou- 

Kaucký, Kautský, Koutský - z MJ Kou 

Kouty; též podle polohy b yd li š tě ve m ěstě: 

au = ou Staiý m pravop. 

Kauer- z MJ Kau, Ga uen 

Kauf - ze s třh n . koufe n = obchodova 

Kaufman(n) (obchodník) , Kaufner 

Kava, Káva - A k ava = kavk a (dosud v hanáckém 

n á ř .); Kavík (zdrob. ; vliv přiroz.. 

rodu), Kavina (ze jm. hrdiny 1ytířskc 

básně Gawein), Kavánek 

Kaval - A = kus; též svršek v kartách. 

p as týřská píšťa l a; Kavala, Kavalek, Kaválek, 

Kavalík 

Kavalec - A = tvrdé vojenské lúžko; 1·iz 

Kaval - př i v l. ro di n ě 

Kavalir - z A; Kavalier, Kavaliř 

Kavan - z OJ Gavein, hrdina 1ytířs k ého 

eposu; z OJ začí najíc íh o Ka-, Ga-; Kaván. 

Kavánek 

Kavka - z názvu ptáka; viz Kafka 

Kazda - dom. podoba OJ Kazimír- viz tam: 

z n ář. A gazela = h os po d ář ; Kazdera.. 

Kazděra 

Kazimír- slovanské OJ = kdo př i k az uj e mír· 

Kazinlour, Kazmar (srov. s t č. OJ Kazrna 

z Kazimír), Kazinl 

Kdýr - A kdýr = kř i vá, vy boče n á noha 

pře n es.: kulhavý č l ově k ; A kder = rozvorová 

ramena zadní čás t i vozu 

Kebert, Kebhart- viz Gebhart 

Kebl, Knebl- ze s třhn . A gě b e l = hlava ; též 

z OJ poč ín a jící na Geb- (Gebhart) 

Kebort - n á ř . za OJ Gebhart - viz tam 

- 82-

d)le - n ěm . zdrob. z OJ Gebharr, 

abriel - viz tato hesla 

a, Kebza- z va laš. sl. kábit se = plakat; 

nác. příd . jm. kebský = bídný 

- za Gotz z n ě m . OJ Gottfried = boží mír; 

z OJ Gotthard; ze jm. švédského generála, 

raženého u Janovic za tři ce til e t é války; 

· ž A kec = hustá kaše, buchta; Kecek 

zdrob .; též pták c hřá s t al) , Kecik, Kecina, 

Keclik (1398 v Temelíně, 1516 v Putimi) 

&.cdroň - z ženského OJ Kedruta, Gedruta; 

znače ní manžela č i syna Kedruty; Kedra, 

Kedroníček, Kedroutek 

rt - patrn ě zkomolené OJ Gopfert 

z Gottfried nebo z n ěm . věty Geh fort! = jdi 

_-č! 

· Khail, Kheil - z n ěm . A Keil = klín: 

-ěm . n á ř. příd. jm. keil za ki.ihl = chladný; 

z .\ 1] Kyje u Trutnova, n ě m. Kaile; Keila, 

Kejla ( po češ t. nebo z A kýla) 

"ha - ze sl. kejhat (o husím hlase); Kejhar 

"mar - snad z mor. kejmat se (o berlích) = 

~1nácet se, belhat se 

"ř - snad z n ě m . A Kirsch = třeš n ě nebo 

"zlar, Keyzlar - p očeš t. n ě m. A Geissler = 

řezník drobného dobytka; Kejzral (přemyčk 

a vlivem podobné výslovnosti slabi 

_-orvorného -r- a -1- ) 

klar- z příjm . Keller, o dvoz. ze s třhn . A 

·ellaere = sklepmistr; později dúchoclní; 

Kelárek 

klbl - z n ě m Kolbel a to z OJ Kolbert, 

"ondracl, Kolumban; zdrob. n ě m. A Kolbe 

= pa lice; Kelbel, Kelbler 

kllner, Kelnar, Kelner - ze s třhn. A 

·ellaere = sklepmistr; viz Kelar 

kmr- z n ě m. A Kammer = česáč (vlny); 

hřebe n ář 

kltner- ze střhn . A gě ltae re =dlužník. věř ite l 

p(p) - s t č. A kep = lúno; laš. = hlupák; 

Kepák,Kepka ( 141» 

Kepl - z n ěm . A Kopfel = hl av i č k a 

Keprt - z n ě m. OJ Gebhart > Gebhert > 

Geppert - viz Kerhard; Keprta, Keprda 

Kerhart - z n ě m. OJ Gerhart: g~ r = oš těp , 

harr = tvrdý 

Kerhat- z před eš l é h o d i s imil ač ním zánikem 

druhého -r-; též ze starého názvu rostliny 

bršlice (herba s. Gerhardi) 

Kerner - za Korner; ze s třhn. A korner = 

ml y n ář , obchodník obilím; viz Korner; 

Kern 

Kes(s)l - něm. A Kessel = k otel; Kes(s)ler 

(= kotl ář) , Keslar 

Kestler - z n ěm . n ář. A Kestler = truhl ář; 

Kest, Kestl 

Kestřánek- z MJ K es tř a n y u Písku; též snad 

z A kestrank (z n ěm . Gerstentrank) = hustá 

moštová š ťá va 

Kešner, Kešnar - z Kestner - viz Kastner 

Ket(t)ner - z n ě m. A Kettner = výrobce 

řetězú ; n ě kd y z n ěm . A Korner = d o mkář ; 

z MJ C h o ty n ě u Chrasta vy, n ě m . Ketten; 

podobná MJ i jinde; v Lysé n. Labem 

z Ga rtner = zahradník 

Kh- viz podoby bez -h 

Khol - z n ěm . n ář. podoby OJ Kari - viz 

Karel; Khodl, Kholl 

Khun - z OJ Kuonrad; Khůn , Khuna 

Kilián, Kilian - OJ keltského púvodu 

mnich, malý bojovník; Kiliánek, Kiliany 

(z lat. 2. pádu), Kiliáš, Kiliján, Kilich, 

Kilik,Kilik, Killian, Killich, Kyliš 

Kim, Kima - z hn ě m . A Ki.immel = kmín; 

z MJ v H. Francích Khi.immel, z OJ Gimmo; 

Kimák, Kimel, Kimler 

Kimla - s t č . A kymla = pahýl; Kiml, Kim.liček, 

Kimlička , Kimličky ; viz též Kim 

a Kymla 

Kincl - z OJ Ki.inzel, zdrob. OJ Kunz 

z Kunracl - viz Konrád; viz Kyncl; Kinc, 

Kincel, Kincler 

Kindl, Kyndl - n ě m . zdrob. příjm. a A Kincl 

= dítě , mladík, d ěvče; n ě kd y z Ki.ihndel 

z OJ Konrád - viz tam; nebo z OJ Gi.indel 

z Gi.inter; Kindler, Kindlman(n) 

Kinský - z MJ Kynice u Led če; z MJ Knínice 

-83-

na Mo ravě , lid. Kynice; též z Vchynský 

z MJ Vchynice 

Kinter, Kintr - z OJ Gi.inte r - viz tam; 

Kintl, Kintler 

Kinz(e)l - viz Kincl ; viz Ky- 

Kirchner - z něm . A Kirchner = kostelník; 

z MJ Kirchen, Kiršner, Kirschner; z n ěm. A 

Ki.irsschne r = kožišník 

Kirsch - z n ě m. názvu stro mu třešn ě; 

Kirschbaum 

Kisch, Kiš - z 1J Chýše u Žlutic, něm. 

Chiesch, dříve Kisch, Kysch (1505); též 

z m a ď . kis = malý; Kiša, Kišš, Kyš, Kyšer 

Kitl, Kittl - z OJ Gi.inter; Kitler 

Kitlička - z A kytlice = ha le na 

Kizlink, Kyzlink - z n ěm . A Kiesel křemen; 

Hlzák,Hlzek,Hlzovský 

Klabal - příč. sl. klabat = osekávat; ze s l. 

klábosit; Klaba, Klabačka , 

Klaboch, Klabouch - z příd . jm. klabouchý 

= kdo má převislé uši, klabonosý- kdo má 

zahnutý nos; Klaban, Klabeček, Klabík, 

Klabník 

Klacek - z A; Klacák, Klacík, Klacko 

Kláčmera - disimilací z Kráčmera - viz 

Kračmar 

Kladiva - 

vlivem p ř iroz. 

z pnJm. a A Kladivo, změna 

rodu; Kladívko 

Klán - z n ěm . příd . jm. klein = ma lý 

Klane - z A glanc = blýskavá ruda; též z A 

klanec = rokle; Klančík (zdrob.) 

Klanica - z A klaníce, n ář. klanica = si lná 

tyč , používa ná na up ev n ě n í nákladu na 

žebř in ovém voze; 

Klápa- ze sl. klapat, vydávat klapaný zvuk, 

přenes. též = tlachat; též z oz n ačen í malého 

mlýna; Klapač, Klapák, Klapal, Klapálek, 

Klapec, Klapetek, Klapil, Klapka 

(též nástroj), Klápště 

Klapuch, Klapuš - viz Klabouch 

Klas - z A; Klasa, Klásek, Klasovitý 

Klasna- ze stč. klasný = dozorce nad ženci , 

nad obil ím; srov. poklasný = dozorce na 

statku; Klasňák 

Klášterecký - z MJ Klášterec; Klášterka. 

Klášterský, Klášterník (z A klášter, přezdívka 

č l ověk u s asketickými zpúsoby) 

Klát - A klát = špale k, starý druh úlu z vydlabané 

ho kmene; Klátík, Klátil, Klatka, 

Klátka 

Klauber - z hornického přejatého A klaubner 

= třídi č rudy 

Klauda - z OJ Claudius z lat. claudus = 

kulhavý; Claudius = č l e n řím. rodu Claudiú; 

Klaude ( poněm č . ), Klaudis, Klaudy 

(z 2. pádu), Klaudys 

Klaus, Klauz - z n ěm. podoby OJ Nikolau 

- viz Mikuláš; též z n ěm . A Klause = strž: 

též z MJ; u rodin s žid . předky z A = malá 

modlitebna 

Klazar - z něm. A Glaser= sk l e n ář; Klázr 

Klecanda- ze s t č. a va laš. sl. klecat = kulhat: 

Klecan (též z MJ Klecany), Klecán, Klecandr, 

Klecanský (z MJ) 

Klečák - ze stč. příd. jm. klecavý = kulhavý. 

též z MJ Kl eča ta , Klecany, púv. K l e t ča n y : 

Klečacký , Klečal,Klečánek,Klečanský , 

Klečatský , Kleček, Klečka 

Kleisner- z něm . A Gleisner = pok1ytec 

Klejna - počešt. příjm. Klein = Malý 

Klekner - za něm. A Glockner = zvoník 

Klement- OJ, lat. Cle mens = vlídný, laskavý, 

milostivý; Klemens, Klemenc, Klements; 

zkr. tvary: Klem (též ze stř h n . 

klem = úzký), Klementa, Klementovič, 

Klemák (též = paklíč), Klemeš, Klemiš 

Klemš,Klemša, Klemt 

Klempera - z něm. A Klemperer = kl emp íř : 

též A klempera = nemotora; Klempár. 

Klemperer 

Klempíř - podle řemes l a ; Klempířík, 

Klen- druh javoru; Kleník (zdrob.), Klenk, 

Klenka (zdrob.), Klenovec, Klenovský 

(obě z MJ Kle nová, Klenov, Klenovice 

a pod.), Klenovič (př i vl. rod in ě) 

Kleňha- z příd . jm. kleňhavý = zdlouhavý: 

Kleňhar 

Klepač , Klepáč - z označe ní malého mlýna: 

ze sl. klepat; Klepáček , Klepačka, Klepal,Klepanec,Klepek 

- 84 -

n á p a dn ě 

ikles, n ěm . n á ř . podoby OJ 

· ruláš - viz tam 

ka- s t č. A kl e tcě = klec; výrobce klecí 

klickem (klac- 

- z A ; Klíček, Klička, Klíčník (podle 

·ce) - viz i Klik 

, Klír- z n ě m. A Klie ber, odvoz. ze sl. 

- ·eben = štípat ( dřív í , šindele a pod.); 

z ně m . A Klier = kapoun 

- 1432 Kliment alias Klych; z OJ 

- · ent- viz tam; Klícha 

- z A klika vlivem p řiroz. rodu; Klika, 

lilikar, Klíkorka (= kři vý č l ově k ) , Klička 

zdrob.), Klíkoš 

IDiment - slovanská podo ba OJ Klement - 

iz tam; -i vlivem řeč tin y, p řes niž OJ 

řeja t o; Klim, Klim, Klima, Klima (1387 

O imentis caeci, 1396 erga Climam caecum), 

Klimáček, Klimák (též = p a klíč), 

IOimánek, Klimant, Klimas, Klimčák, 

IOimecký, Klimeček, Klimek, Klimek, 

IOimenda, Klimenta, Klimentík, Klimes, 

IOimesch, Klimeš, Klimiček, Klimko, 

IOimoš, Klimošek, Klimovič, Klimš, 

Klimša, Klimt (redukcO, Klimunda, Klímus, 

Klimuš 

IDindera- ze s t č. A klindr = posměc h 

IDiner - z n ěm . A Kliner = zedník zdící 

hlínou místo malty 

IDinger- z MJ Klinge apod .; též z n ě m . A 

Klinge = če p e l , želízko; ně m. A Klinger = 

m eč íř ; Klíngora, Klíngr, Klínk, Klínka, 

Hlů1káček,Klů1kera,Klů1ko,Klů1kovský 

Klípa- ze sl. klípat = těžce hýbat (nohama), 

mžourat (oč im a) 

Klír - viz Klier 

Klívar, Klívar- viz Klevar 

Klobása - z A; Klobas, Klobás, Klobáska 

Kloboučník- z A klobouk, podle za m ěs tn á - 

ní; Klobouček, Klobouk, Klobučar, Klobučník, 

Klobušník, Klobušický 

Kloc- A kloc = hadr, cár; n ěm . A Klotz = též 

p a řez ; Klocek 

Klofáč - z n á ř . podoby sl. klovat; Klofák, 

Klofáček, Klofanda, Klofal (= hrubián), 

Klofát, Klofec (n ě kd e též lívanec) 

Klokan - ze sl. klokat = vydávat zvuk 

k pobízení ko ní 

Klokoč - z názvu ke ře klo k oč, z jehož dře v a 

se vy r á bě l y dýmky a z plodú n a př . rúžence; 

Klokočka, Klokočník 

Klomfar, Klonfar- ze s třhn . A klampfe r = 

kl e mpíř 

Klomínek - z MJ Kl omín = Chlumín 

u M ě lník a; u Kunštátu A klomínek = v ě t 

vi čk a; Klomínský 

Klos - z n ěm . OJ Niklos - viz Mikuláš; též 

z n ěm . A Kloss = hro uda, knedlík; Klosa, 

Klosák,Klose,Klosek,Klosúk 

Klostermann- p a trn ě n ě m . slož. = svo bodník 

na živnosti zvané Kloster (klášter); 

nájemce klášte rního statku 

Kloub - A kloub = spoj kostí; svazek lnu; 

Klouba, Kloubec (též toulec na brousek, 

snopek lnu), Kloubek,Kloubský 

Kloud - z OJ Claudius z lat. claudus = 

kulhavý, Claudius = č l e n rodu Cla udiú; 

Klouda,Kloudan 

Klouza - p a trn ě ze sl. klouzat; n ě kdy z OJ 

Klaus, n ě m. dom. podoby OJ Mikuláš - viz 

tam; Klouzal, Klouzek (zdrob .; též název 

houby a nerostu), Kloužek 

Kloz, Kloza, Klozúk - viz Klos 

Klozar - n á ř. a p očeš t. A Glaser = s kl e n á ř ; 

srov. Klazar 

Klubal - ze sl. klubat(se)= klovat; Kluba 

Klucký - z MJ Kluky; Kludský (hyperkore 

ktn ě za Klucký) 

- 85 -

Klučka - ze sl. klu č it = dobývat p a řezy , 

přezdívka č l o v ě ku , který založil usedlost 

na vy klu če n é m mís t ě ; A kluk = pů vo dn ě 

paře z ; Klučák , Klučar , Klučerovský , Klučík 

, Klučina , Klučinec, Kluka, Klukáček,Klukan,Klukas 

Kluch - z n ěm . n á ř. příd . jm. kl uch za klug = 

moud1ý , chyuý ; Klucho 

Klumpar - z n ě m. n ář. A Klumpen = 

dřevá k y; Klumpar = výrobce dřevá k (t ; 

Klumpler, Klumpner 

Klus, Klůs - u OJ 1 ikolaus; ze sl. klusatz 

toho další odv.; Klusáček, Klusák (jezdecký 

kůň ) , Klusal, Klusek, Kluska, Klusoň 

Klvač - s t č . sl. klva t = klovat; Klváček , 

Klvaňa (asi č l o v ě k zďoba n ý od neštovic), 

Klvánek, Kluvanec 

Kment - A kment = druh jemného plátna; 

Kmenta 

Kmet - z A = s t a ř ec; Kmeť , Kmetek, 

Kmetík, Kmětík , Kmeťko, Kmeťo 

K.minek - zdrob. A kmen; z A kmín = druh 

k o ř e ní - přez dív k a vyschlému č lov ě ku 

Kmoch - Kolín 1494; A kmoch = kmotr; 

Kmůcha , Kmošek , Kmůcha 

Kňákal - příč. sl. kň á k a t = vydávat kachní 

hlas 

Kňám - A kň á m = druh m o ty č ky 

Knap(p) - př e j a té A knap = zbrojnoš: 

tovaryš; horník; Knapčík , Knapčok , Knapec, 

Knápek, Knapeš, Knapík, Knapík, 

Knapovský 

Knaifl, Knajfl, Kneifl, Knejfl - z n ěm . A 

Kneif = knajp, obuvnický nů ž 

Knebl, Knébl - z n ěm . A Knebel = roubík 

Knebort - z n ěm . A Knebelbart = knír 

Knedlík- z A; Knedla, Knedlhans (=Honza 

knedlík) 

Knecht - z n ě m. A = p ú vodn ě jízdní voják, 

poz d ěj i pacholek ; Knechtel, Knechtl 

Kneidl - n ě m . n á ř . na Litomyšlsku A Kneidl 

=knedlík 

Knesl - z n ě m. A Knosel = hoch; n ěm . 

zdrob. z A Genosse = druh; Knésl, Kneslík 

Knespl - z s třhn . A knospe = suk; z n ěm . A 

Knospe = p o upě 

Kněz - z A; nejspíš př ez dív k a č l o v ě ku , kte 

se chová ja ko kn ěz ; s t č. A kn ěz = kn íž~ 

Knězáček, Kněž, Kněžek (znevažující zdrob. 

A kn ěz) , Kněžíček , Kněžík , Kn ěžinek, 

Kněžour , Kněžourek , Kniezek. 

Knieža, Kněžák (zhrub.); též z MJ K ně 

u Haber, u U hlířs k ýc h Janovic), Kniežyk 

Knipl, Knypl- z n ěm . A Knuppel = klac - 

Knirsch - po n ěmč. odvoz. z MJ Kn íř 

u Vysokého Mýta; něm . pře psa né příjm. Kníř 

Kníř - ze s t č. A c hm e ř , km e ř = c hm ýří.. 

č l ově k s vlasy jako c hm ý ří apod. ; Kniš 

Knitl, Knytl, Knitt(e)l - z n ě m . A Knl.ittel = 

klacek. p a li č k a ; ve starší češ tin ě p ře j a té _ 

knytl = sochor 

Knížek - zdrob. příjm . a A Kníže; n ě kt ere 

odvoz. i zdrob. A kniha; Kníž, Knížák 

(zhrub.). Knížátek (vlivem přiraz. rod 

z A i p ř íj m . Knížátko; ve Vídni do u 

p říjm . Knizatko), Kníže, Knížek 

Knob - n ěm . n á ř . A Knob za Knab(e s 

chlapec: Knobl 

Knobloch - 1320; z n ě m . n á ř. A Knobloch = 

čes n e k ; h a nli vě židúm; Knoblau, Knoblauch, 

Knoblich 

Knoll - z n ěm . A Knolle = hro uda; boule 

Knop(p) - n ěm n á ř. podoba příjm. Kna p 

viz tam 

Knor(r) - z n ě m . A Knorren = suk; Knorek 

Knot - A knot = uzel (ve vlasech); zápal 

š ňltra; hadr: pře n es. malý č l o vě k ; Knotek 

Knoulich - čes . n á ř. podoba za Knobloch - 

viz tam 

Kňourek - zdrob. A kň o ur = divoký kan 

Kňůr, Kňura (morsl. n ář . ) 

Kny - spíš z MJ Kníje u Touškova než 

z nedoloženého s t č . A kny = les; též z n ěm 

A Knie = koleno 

Knýř - viz Kn íř 

Knytl - viz Knitl 

Kob - zkr. OJ Jakob - viz Jakub; ze s tč. A 

koba = krkavec, havran; Koba, Kobak. 

Kobal, Kobala, Kobaliček , Koban, K~ 

bas, Kobaska, Kobeš, Kobík, Kobka 

- 86 -

zdrob. ; malá místnost , h av ířs ký domek), 

Kobsa, Kobus, Kobyda; Kobian, Kobián, 

Kobias (-ia- snad vlivem lat. podob OJ 

Tobias, Matthias) 

e)r - s t č . A kober = tenký pl ášť; 

-~c hodomo r. A kober = koš apod.; ze s t č. 

kober = zdar, zisk ; Kobera (n ě kd y 

z východomor. A kobero = břicho ; z n ář. 

-oberat se = k o l é bavě jít) 

lasa- 1428; z příjm. Klobása přesmy 

·em lob > obl; Koblas 

lic, Koblitz- z n ě m. podoby IJ Chobo 

. e u Úš ťku ; n ě kd y z MJ Keblice, dříve 

.-oblice u Litom ěř i c 

názvu peč i va; 

· p rava vlivem přiroze n é h o rodu; Kobliiek, 

Kobližek, Kobliha, Koblischka, Kob 

&chke ( n ě m . zápis), Kobliška, Kobližka, 

Kobližka 

s - A kobos = statý strunný nástroj; 

Kobosil ( hráč na kobos) 

rle- z n ě m. zdrob. OJ Jakob- viz Jakub 

ylka - nejen zdrob. A kobyla, ale 

z názvu hmyzu a rozmanitých řemes ln ic 

_'ch pomúcek; z MJ; Kobylák, Kobylanský 

(obě z obyv. jm. z MJ Kobyly, Kobylí 

·. ). Kobylarz, Kobylík, Kobylka 

za - z A kobza , sta tý strunný nástroj; 

Kobzáň, Kobzík, Kobzinek 

- zkr. OJ Chotimír = toužící po míru, 

Chotslav = toužící po s l ávě s dom. m ě k če 

~ a se zm ě n o u ch> k; ze stč. A koc = 

chlupatý pl ášť ; Kocka, Kocek, Kocich, 

Kocík (zdrob.) , Kocna, Kocan, Kocáoek, 

Kocina 

-b- snad další odvoz. z příjm. Koc; z MJ 

Kocába - to i příjm e ním = jméno vsi a 

roka ; u Jilemnice A kocáb = lenivá žena; 

Želiva sešlé d oby t če· Kocábek (vlivem 

ři roze n é h o rodu) , Kocábka ( = locika: 

"doba tva ru č lunu , v níž se z dolu 

:~vá že la ruda) 

nda - z OJ Kocan - viz Koc; též ze 

západomor. sl. kocat = k lábosit; A kocanda 

= hospoda mimo obec; též = šťáva ze 

' ících se švestek; b tyč k a ( na Hronovsku) 

'an, Kocián- 1538 v Moravsk.ýcb Budě 

. ~· icícb , 1541 v Písku; snad za Kocan 

tvoře n o analogicky k lat. po d obě OJ s dvojhlásk 

ou -ia- jako Kobián u hesla Kob-; 

srov, va laš. a laš . A kocanka, kocianka = 

k oč i č k a ; z názvu rostliny kociánek; ze 

jihoslovanského OJ Kocian = Cassianus, 

Cacianus = č l e n rodu Cassiú 

Kocman - n á ř. A kocman = u Litomyšle 

vyvýšené místo v ces t ě mezi kolejemi; 

Kocmánek ( = u Čes k é Třebové nezoraný 

pruh pole) 

Kocourek - zdrob. A a příjm . Kocour, 

Kocur, Kocůr, Kocura, Kocurek, Kocúrek, 

Kocůrek 

Koča- p a trn ě z A koč = k očá r nebo úpravou 

z příjm . či A Kočí ; srov. dvojici příjm. 

Krej ča a Krej č í 

Kočandrle - patrně z n ě m. slož. Kocz 

Anderle = Ondřejek Koč k a 

Kočár - A k očá r = dopravní pros tředek; 

zkomolené příjm. Gottschalk; Kočara, Kočárek 

(1631; zdrob.; na Novobydžovsku = 

páteř , na Královéhradecku = d ě ts ký s třev í 

če k ) ; též Gočár ; Kočárník (podle řemes l a) 

Kočař - A kočař = kočá rový k oč í ; Kočařík, 

Kočí, Kočíř, Kočířík, Kočiš, Kočovský 

Kočka, Kočko - z A; Kočica , Kočička 

Kočvar- mo r. n ář . A k očva r = veliký hrnec 

na povidla; z výc h č. A kocvara = š ťáva ze 

sušícího se ovoce, kaše z ovoce apod.; 

Kočvara (1399), Kočvárek 

Kodad - z OJ Nikodem, řec. Nikodémos = 

v ítězství lidu; Kodada, Kodádek, Kodalik, 

Kodat (srov. i východomo r. sl. kodat = 

tlachat) , Kodejš, Koder, Kodeda, Kodera 

(1415), Koděra, Kodeš, Kodet, Kodiš, 

Kodoň, Kodyd, Kodýdek, Kodytek, Kodyš, 

Kodys, Kodýsek, Kodýtek 

Kodl, Kódl - n ě m . zdrob. OJ Kari - viz tam 

Kodous - z OJ 1 ikodem a to z řec . ikodémos 

= v ít ěz n ý lid; Kodousek, Koďousek 

(zdrob.) 

Kodr- viz Koder v hesle Kodad; též za n ěm . 

Oj Gottfried = boží mír; odvoz. z MJ Kadov 

u Moravského Krumlova, n ěm . Kodau; 

Kodras, Kodrla, Kodrle (n ě m. zdrob.), 

Kodrlik 

Kodym, Kodým - z OJ 1ikodem a to z řec . 

1 ikodémos = vítěz n ý lid 

- 87 -

Koflák - zhrub. ze šumavského n ě m. OJ 

Kófl = Gabriel - viz tam; Kofl 

Kofr - z n ě m. A Koffer = truhlice, bedna; 

z n ě m . A Kaffer = n evzd ě l a n ec nebo 

z Gaffer = č umil 

Kofroň - A k ofro ň = kdo mluví o n ěčem , 

čemu nerozumí; ze starého MJ Gafron 

v polském Slezsku; Kofránek, Kofroň 

Kohák - n á ř . A kohák = p ařez; Koháček 

(zdrob.), Kohan 

Kohl - asi z n ě m. A Kohle = uhlí; Kohlíček , 

Kohlík 

Koho - z OJ Konrád - viz tam; u rodin s žid. 

předk y za A kohen = kn ěz 

Kohout - 100. n ejčastější čes k é příjm e ní ; 

z A; Kohót ( n á ř. ) Kohoušek (dom. obmě 

na slova kohout), Kohoutek, Kohut, Kohůt, 

Kohutek, Kohutka 

Koch - zkr. z OJ Kochan, to též příjm e ním , 

z OJ poč ínajícíc h Ko- (Kojata, Kosmas 

apod.) s p říp . -ch; n ě kd y z n ěm. A Koch = 

ku c h a ř ; Kochánek, Kochaníček 

Kojzar - z n ěm . A Kaiser = císař 

Kokeš - A kokeš = kohout; Kokš, Kokšal 

Kokoška - A kokoška = název rostliny; též 

n ář. = slepice; Kokoš, Kokošek, Kokošinský 

(z MJ) 

Koksa - A koksa = pohlavek 

Kokta - ze sl. koktat; Koktaj, Koktan, 

Koktánek, Koktavý 

Kolací - pů vodn ě po h oš t ě ní za vybrané 

peníze, pozdě ji hodování, s nídaně ; Kolacia 

Koláč - z A; Koláček (zdrob.), Koláčka , 

Koláčkovský (př i v l. ro d in ě) , Kolačný, 

Koláčný (mor. n á ř. = č l ověk , s nímž se 

snadno jedná, s nímž se lze dohodnout) 

Kolafa- z OJ Mikoláš - viz tam; z n ěm . n ář . 

A Kulefl = pulec 

Kolaja - mor. n á ř. A kolaja = drážka, kterou 

b ěží kolo, kolej; též název ptáka če jky ; 

Kolajík, Kolajta 

Kola - zkr. z OJ Mikoláš - viz tam; Kolák, 

Kolanda (sl. ko landovat = potloukat se), 

Kolka (zdrob.; též = lopuch) 

Kol(l)ár - slovensky ko l á ř ; n ěkdy = límec 

pokrývající i ramena; srov. kolárek ; Kolarčík 

, Kolárik, Kolárovec, Kolarovský 

Kolář - 23. n e j čas t ě j š í čes k é příjme n í ; z .-\. 

podle řemes l a; Kolař , Kolařík , Kolářík. 

Kolářský ( příd . jm. k o l á řs ký = ko l ářs 

tovaryš; též přivl. ko l ářově ro dině ) 

Kolátor - A kolátor = pro půj čov ate l ko r 

ního o broč í 

Kolb(a) - A kolba = bai'ika; pažba; zá 

n ě kd y za n ě m . A Kolben = kyj; s třhn . _\ 

kalwe = ly ina 

Kolbaba, Kolbava, Kolebaba - na Místec 

n á ř . A kolibaba = pomalý č l ově k; Koli:Já.. 

bek 

Kolb(e)l - z OJ Kolbert; též z s třhn. zdrob. _\ 

kolbein = p a li č k a 

Kolben - z MJ Kolný u Úšťku , n ěm. Kol 

z n ě m. A Kolben = kyj, pažba 

Kolčava - z A, název lasicovité šelnn 

Kolčaba , Kolčák , Kolčárek 

Kolda - 1327; z OJ Mikoláš - viz t 

Koldan, Koldas, Koldus, Koldinský (phvl. 

rod in ě) 

Koleček - z příjm. a A Kolečko ; úpra 

vlivem přir az. rodu; Kolečkář , Kolečka 

Kolek - z OJ Mikoláš - viz tam; zdrob. A 

Koleň - z A koleno; Kolena, Kolenáf. 

Koleňák , Kolenatý, Kolenčík , Kolenec. 

Kolenko, Koleno, Kolenovský, Kol~ 

ský (obě při v l. rodin ě, též z MJ Kolen 

Kolná) 

Kolesa - s t č. A kolesa = vúz; 

Kolesár, Kolesík 

Koleš - z OJ Mikoláš - viz tam; 

(zdrob.), Kolešta, Kolet (též = krá 

mužský kabát) , Koleta (též = hra v karty 

Koliandr - z n ě m a -li- za -ri-; koriandr 

druh k oře ní 

Koliáš - z bibl. jm. obra Goliáše; přezd í\ - 

velkému č l ově ku 

Koliha - A koliha = název vodního ptáka 

Kolin - z MJ; Kolinč ák , Kolinek (též z_\ 

a příjm . Kolinko), Kolinský 

Kolisek - z OJ Mikoláš - viz tam; někd r 11e 

sl. kolísat = kolíbat; též z A a přf 

-88 -

Kolísko - úprava vlivem přiro z . rodu; A 

-olísko = malé kolo; patník; Kolíska, 

Kolíska 

~ n o k o l ý vozík 

A kolmaha = 

J(l)man- Oj keltského púvodu; pousrev 

-; u rodin s žid. př e d ky ze Salamon; též 

z něm . Kohlmann = uhlíř 

lomazník- o zn ače ní výrobce kolomazi = 

zadla na nápravy vozú; Kolomazníček 

Iomý - snad př es m yčk o u z příd. jm 

-omolý = tupý, kusý; z A kolomuta 

pleta 

louch- z A; Koloušek (zdrob.) 

lovrat - A kolovrat, p řís troj na p řed e ní 

u nebo vlny; z MJ Kolovraty u Říča n , 

.\!oravských Bud ě j ov i c; Kolovrátek, Kolovratník, 

Kolovrátník (obě = výrobce 

-olovratú) 

lský - 1548 Pavel Kolský z Ko lovče; z MJ 

-olo, Koloveč u Kd y n ě z MJ Kolo; z A kolo 

č. = húl; též podle domovního znamení 

dů m u zlatého kola apod .) 

&.olrus - z n ěm. A Kohlruss = saze; Kolros, 

K.oloros, Kolrus 

mar, Komár, Komara - podle názvu 

yzu; přezdív k a hubenému č l ově ku ; Komárek 

(zdrob.), Komarik (slovenské), 

Komárovský (z MJ n ě k o likrá t v Čec h ác h ) 

berec - asi z MJ Komberk, púv. Kornrg, 

hrad u Touškova 

enda - A komenda = okrsek rytířs ké h o 

--du, církevní o broč í ; li d ově = velení; 

řezdívka p a n ovač n é mu č l ově ku 

llmn(e)rs - z n ě m. n á ř. A Kommers = 

-dka; srov. i sl. chomrstat se = zamotat se; 

z .\1] N ěmec k á Kamenice u Mim on ě , n ěm . 

·d . Komrs; Komrska, Komrsek 

mín - z A, podle za m ěs tn á n í = s tavě l 

ebo č istil komíny; Kominacký, Kominácký 

( při v l. rodin ě) , Komínek, Kominek 

(zdrob.), Kominik, Kominik 

Komolý - z př íd . jm. komolý = neúplný, 

kusý; Komolik 

Komoň - z A k omoň = ušlechtilý kúň 

Komorous - p a trn ě z A a příjm . Komora; 

Komorník (správce komory = zásobárny, 

osobní sluha), Komorný, Komůrka 

Kompert - z germánského OJ Gumprecht: 

gunt = boj, b ě ra ht = s kvě l ý; Komprda, 

Kom prs 

Komrs - viz Kom(e)rs; Komrska 

Komzák - snad z MJ Kunžak u Jindři c h ova 

Hradce; sotva z východomor. sl. kamzit = 

drát; Komzala, Komžák, Komžik (o bě 

též z A komže - od ěv osob sloužících mši; 

přez dív k a č l ově ku , který chodil nadm ě rn ě 

čas to do kostela, ministrantu č i kostelníkovi) 

Koňák- A k o ň á k = če l e dín u koní; chovatel 

koní; sýkora koň a dra; Koňa, Kóňa , Koňakovský 

( přivl. ro din ě) 

Konárek - zdrob. z valaš. , laš. n á ř. A konár 

= silná vě te v , to též příjm . ; též z A a příjm . 

Koňař ; Koňarik (zdrob.), Konar, Konár, 

Konárovský (z MJ Konárov u Kolína, 

pú vodn ě K o ň a řov a pod.) , Koňařík 

Konas - z OJ Konrád - viz tam; Konášek 

Koňas - z A k ú ň ; snad synonymum ke 

koň a ř ; Koňata (též = stará husa) 

Končal , Končel - viz Konšel; Končelik 

Končický - z MJ Ko n č i ce , snad i Kon č iny 

a pod.; 

Končinský - z MJ K o n č in y 

Kondáš - z m a ď . A gondok = správce , z OJ 

Konrád - viz Kondr 

Kondel- u J ev íč k a n á ř . A kondel = chundel; 

též z n ě m. A Kandel = konvice; Kondela, 

Kondelčík , Kondelik (zdrob.; též z n á ř. 

názvu rostliny kontryhel) 

Kondr - z OJ Kondrát - viz Konrád - se 

vsuvným -d-; Kondras, Kondraš, Kondrát, 

Kondrčík, Kondrla, Kondrys 

Konečný - 39. n e j čas t ě j š í čes k é p ř íjm e ní ; 

z A konec; přez dív k a č l ově ku , kte1ý bydlel 

na konci osady a pod; Konec, Konecký, 

Koneczný, Koneček , Konečík , Konečník 

Konfršt - z lat. conversus (z lat. convertere = 

- 89-

obrátit se, ro zum ě j od svě ta) = mnich bez 

kn ěžs k é h o svěce n í ; Konvrzek (zdrob.) 

Koníř - A k o níř = obchodník s k o ňmi ; 

sýkora k o ň a dra 

Konopa - z n ář. A konopa = konopí; 

Konop, Konopáč , Konopčík, Konopecký, 

Konopek, Konopík (A konopí), Konopický, 

Konopka (též název ptáka), 

Konůpka 

Konopásek - n ář. A konopásek za konipas; 

výc h č. též = kobylka lu č ní ; Konopas 

Konopiský - se zjednodušenou výslovností 

ved le Konopištský z Mj K o n op i š t ě 

Konrád - n ě m . Oj: kuoni = odvážný, riit = 

rádce; u nás užíváno od s tředověk u ; Konrády 

(z lat. 2. pádu), Konrát, Kondrát, 

Konrath; viz Kondr, Kundrát , Kunrácl 

Konšel, Konšal, Končal, Konče! - rad ní, 

pomocník 1yc htářúv ; Končelík , Konšelník 

Konůpka- zdrob. Konopa - viz tam; Konůpek 

(úprava púsobením přiroze n é h o rodu) 

Konvrzek - viz Konfršt 

Konvalina- z názvu rostliny; Konvalinka 

Konvička - z A; výrobce konví a konvic, též 

ironická přez dív k a pija nu; Konvář , Konvica, 

Konvičný ; Konyvka, Konývka 

Konzal - p očešt. n ěm . A Giinsel = hu s i čka 

Kop - za n ě m . A Kopf = hlava ; zkratka Oj 

Prokop; Kopa (= hromada; milíř ; 60 kusú) 

Kopal - ze sl. kopat; Kopálek, Kopánek, 

Kopáč (= motyka; kdo kope). Kopáček , 

Kopáčík, Kopačka ( = motyka) 

Kopanica - A kopanice = místo, kde pole 

nelze orat, pouze okopávat; druh samoty; 

Kopanický, Kopaničák (č l ověk z kopanic) 

Kopči! - příč. sl. k o p č it = d ě l a t kopky (sena 

apod.) 

Kopecký - 34. n ejčas tější čes k é příjm e n í ; 

oz na čova l o č lově k a , který bydlel na kopci 

nebo pocl kopcem; Kopečný (synonymum 

příj m . Kopeck ý); Kopeček 

Kopejska, Kopejsko - A kopejsko = lopata 

na uhlí 

Kopejtka, Kopejtko - zdrob. A kopejtko = 

kopýtko; snad přezdívka ševci 

Kopelent - zkomolená n ěm . slož.: Koppel = 

ohrazený pozemek a Ende = konec, kraj 

Kopenec - A kopenec = ko pka (sena); 113 

Lašsku = mezník 

Kopstein - z Mj Kufstein (v Tyrolích); též 

z n ěm . A Kopfstein = rohový kámen 

Kopie - z A kopice = kopka; z m ě n a vlivem 

přirozeného rodu; z Mj Ko pisty u Mo ru 

n ě m . Kopitz; Kopica, Kopič , Kopička 

(též = m o tyčka) 

Kopista - A kopist = nástroj na míchá 

chlebového t ěs t a ; z MJ Kopisty; též z . 

kopista = o pi sovač ; Kopiště 

Kopka - z A kopka, kupka 

Koplík - zcl rob. jihomo r. A kopla 

koní: u Opavy koplík = koflík 

Kopp - viz Kop 

stád 

Kopp(e)l - n ě m. zclrob. zkr. Oj j akob - \·iz 

Jakub, Prokop - viz tam 

Kopřiva - podle názvu rostliny; přez dív · 

č l ověk u , k terý je sa rkastick ý; srov. též 

přís l oví .,mráz kopřivu nespálí"; Kopči 

vík 

Kops(a)- dom. podoba Oj Pro kop- viz tam 

Kopš - clom. podoba Oj Proko p 

Kopt - jemné saze; přezd ívka uhlíř i , sna 

i č lov ě ku , který je uk op t ě n ý ; Kopta (též 

z Oj Prokop), Kopták, Kopťák, Koptík. 

Kop tiš 

Kopuletý - č l ově k , starý ko pu (60) I 

p ře n ese n ě starý č l ově k 

Koráb- A koráb = vykotlaný strom; trup bez 

v nitřn os tí ; kostra; velká l oď ; Koraba, Korabečný 

, Korábečný Korábek, Korábík 

Koranda - z OJ Kornel - viz tam; 

Konrád - viz tam - přesm y k e m ; ze sl. kora· 

= tvrdnout na povrchu 

Korb - z n ě m. A Korb = košík; Korba 

( proutěn ý nebo prkenný vršek vozidla 

Korbačka, Korbář ( = výrobce koreb 

Korbička 

Korbel - A korbel = nádoba na p ití, vě tš in 

dřevěná ; Korbela, Korbelář ( = výrobce 

korbelú). Korbelík, Korbelský 

Korčák - A k o rčá k pohyblivé dno násypk1 

- 90 -

ilí ve ml ý n ě; z MJ Korce: odvoz. ze sl. 

·o rč it se = h aš t e řit se; Korček (zdrob. od 

··orec - viz tam) 

~ - z A kord, druh seč n é a bodné 

zb ra n ě; provaz; Kordík (zdrob.), Korda 

= prova z; z O] Kornel - viz tam), Kordač , 

Kordas, Kordos, Kordovský (z přivl. 

rodin ě), Kordina ( = veU.:ý núž na štípání 

--· ek) 

c - A korec = nádoba; dutá a plošná 

·ra ; Koreček (zdrob.), Korečko , Korec 

_; (též z MJ Korce u Dubé) 

reis, Korejs - z n ěm . A Gareis = p ř iprave 

é železo; sotva z O] Kornel přípo n o u -ýs 

š - z O] Kornel - viz tam 

rf - ze s třhn . korp = koš; Korfel 

rnel- OJ Kornel, lat. Cornelius = pevný. 

':-rrva lý; Kornalík, Kornoušek 

- rner- s třhn . A kórner = ml y n ář ; s třhn . A 

.·orne = žernov, mlýnsk ý kámen 

rus - patrn ě z O] Kornel - viz tam; 

Korous, Korouš, Korsa, Kortán, Kortánek, 

Kortiš, Kortus, Kortyš, Korvas, 

Korýdek, Korych 

ryta - z A koty to = m ě lk á podlouhlá 

nádoba ; Koryťák ( z MJ n a př . Psí Koryto) 

Korytář ( = výrobce koryt); Korytko, Korýdek 

(h yp e rk o re ktn ě) 

řan, Kořán - n á ř . jih oč. A ko ř á n za 

,·o ře n , to též př íjm.: Kořen , Kořenář 

bíral ko ř e ní = l éč i vé byliny). Kořenek, 

Kořének, Kořenovský (z 1] Ko ř e n ov), 

Kořenský ( při v l. ro din ě), Kořený (z MJ 

·o ře ni ce u Kolín a a K o ře n ec u Boskovic), 

Kořínek (1 63. nej čas t ě j š í čes ké p ř íjm e n O 

Koříska- zjednodušeno z Kořistk a - viz tam 

Kořistka - zdrob. z A ko ři s t ; Kořista 

Kořízek - p a trn ě vlivem přiroze n é h o rodu 

z Ko ři s tka - viz tam; -z- h y p e rk o rektn ě 

Kos- název ptáka; Kosek, Kosík, Kosejk, 

Kosák (nejen zhrub. Kos, ale i východomor. 

A kosák = žnec) 

Kosa - A kosa ; podle domov. znamení; 

Kosan, Kosán, Kosař (výrobce kos) , Kosárek 

(zdrob.; též = srp; na morsl. ozdoba 

z kohoutího p eř í na klobouku, pře n es . 

klobouk), Kosina, Kosinka, Kosíř (též 

jméno hory) 

Kosma, Kosmas - z příd. jm. kosmatý = 

chlupatý, vlasatý; s t č . koso = šikmo; ře ck é 

A kosmos = svě t. řá d ; ozdoba, pochvala; 

Kosmák, Kosman, Kosmata 

Kosnar - nejspí- zkomolené z n ě m. příjm. 

Ga ssner = U li č n ý 

Kossler - z MJ v Rakousku a Bavorsku 

Kost, Kosť- z A; nad z přez dívky hubenému: 

Kosta ( přec h od k jinému typu s kl o ň o 

vá nO, Kostecký (z MJ), Kostečka, Kostík, 

Kostílek, Kostina (z příd. jm. přivl. ) , 

Kostinek (zdrob.), Kostinec, Kostka (též 

= kotník, hrací kostka), Kostkan, Kostlivý, 

Kostěnec (z příd . jm. k os t ě n ý), Kostera, 

Kosterec, Kosterha, Kostiha, Kostík, 

Kostinec, Kostinek, Kostohryz, 

Kostrhoun (z laš . a valaš. n á ř .) , Kostrhon, 

Kostrou, Kostroň, Kostrouch, 

Kostroun (A kostroun = hubený č l ově k ; 

personifikovaná smrt; osti·ev na sušení 

sena), Kostrounek 

Kostelák- 1409 Nicolaus dictus Kostelak de 

Kostelecz; z MJ; Kostelanský, Kostelecký 

(z mnoha MJ), Kostelka 

Kostelka - z A kostel; Kostelňák, Kostelíček 

, Kostelník, Kostelníček, Kostelný 

Kostner - z MJ Koš ťa n y a Kostov, n ě m. 

Kosten; též z MJ v Tyrolsku aj.; též za 

Kastner 

Kostrba - ze zkr. příd. jm. kostrbatý = 

hrbolatý, nepravidelný, ježatý, s třa p a tý 

Kostřáb - kontaminací názvú dvou dravých 

ptákú, jes třá b a a os tříže; Kostřík, Kostříž 

- 91 -

Koša - odvoz. z OJ začí n a j ícíc h skupinou 

Ko- (Kochan, Kornel aj.); Koška, Košek 

(zdrob.), Košák (zhrub.; z obyv. jm. z MJ 

Košov u Lomnice n. Popelkou, Košovice 

u Votic; též A košák = p ro utě n ý úl), 

Košan, Košal, Košar, Košárek, Košat, 

Košata, Košatka, Košátko, Košecký, 

Košek, Košíček, Košík, Košina, Košnar, 

Košta (též náklad na dolovánO, Košťák 

(z hrubě l é nebo z MJ Koštice u Libochovic) 

Koška - za kožka, zdrob. A k ůže , -š- vlivem 

výslovnosti; přezdívka č l ověk u , který vykupoval 

ků že ; snad i viz Koša 

Košnar, Košnář - A k oš n ář = k oš ík ář; z MJ 

Košov u Jablonce, n ě m. Koschen, a z MJ 

Koschen v polském Slezsku 

Košťák - z MJ K ošťa n y , Koštice a pod.; 

Košťa 

Košťál - z A, přezdívk a p ěs tite li zeleniny; 

z MJ Ko šťá l ov; Košťálek 

Koštíř - A k oštíř = násoska k ochutnávání 

(koštovánO vína; Koštoval (ze sl. koštovat 

= ochutnávat), Koštýř 

Košut - A košut = kastrovaný kozel; snad 

přezdívka zvě ro kl es ti č i ; Košuta, Košutek, 

Košůtek 

Košvanec - snad deformované n ě m. Kuhschwanz 

= kravský ocas; z něm. n ář. 

podoby MJ C h otěb u z = Kotzobenz 

Kot - A kot = kocour; též n ář. laš. nepálená 

cihla; Kotek (též kotník), Kotík 

Kotáb - snad z OJ C h o těbor = toužící po 

boji; Kotaba 

Kotačka - z lid. n ázvů rostlin m áčky , š t ě tky 

obecné; podle plodu lopuchu 

Kotal, Kotál - ze sl. kotálet se = kutálet se; 

Kotala, Kotalík 

Kotan, Kotana - snad z OJ Chotěbo r = 

toužící po boji apod . nebo z OJ Gottfried = 

boží mír; Kotas, Kotásek, Kotaska, Kotaš, 

Kotaška, Kotiš, Kotíšek 

Koťara - n ář. A koťara = noha; Kotěra 

(z téhož A nebo z OJ C h otěbor = toužící po 

boji; též viz Kotera), Koťa, Koťan 

Koťátko - zdrob. A i příjm e n í Kotě 

Kotek - viz Kot 

Koten - A katen = kotník 

Kotera - ze s třhn. A koter = domkář : 

Kothera, Kotchera; viz též Koťara 

Kotěšovec - z obyv. jm . z MJ C hot ěšO\ 

apod.; Kotešovec, Kotěšovský 

Kotfalt- zkomolené příjmení Gottwald - viz 

tam 

Kotik - viz Kat 

Kotlaba- srov. A kotlava = kot l ář a kotrava 

= u Litomyšle ponrava 

Kotlan, Kotlán - p at rn ě ze sl. kotlat = 

hloubit; z A kotel stejného základu; Kotlár 

(mor. slovenské, výrobce k o tlů ), Kotlář 

Kotlařík, Kotlas, Kotlík, Kotlin 

Kotmel - A kotmel = slovensky veliké 

břicho ; Kotmelík 

Kotnour - počešt. příjm. Kotnauer; z MJ 

Kotthnau v Rakousku 

Kotouč - s t č. A k o to u č = kruh, koule; n ář. A 

kotouč = trakař (Táborsko); Kotouček 

Kotoul - z n ář. sl. kotoulet se = kutálet se: 

Kotoulek, Kotulek 

Kotoun - z OJ Chatěbor = toužící po boji 

apod.; srov. MJ Chotouň u Jílového 

a Kouř imi ; Kotous, Kotouš 

Kotraba - nář. u Litomyšle A kotraba = 

ponrava; viz Kotlaba 

Kotrba - nář. A kotrba = hlava (s příhanou ): 

Kotrbáček, Kotrbanec, Kotrbatý 

Kotrc, Kotrč - 1550; A k o trč = jednoduché 

kormidlo (na voru); tyč k nabodnutí otýpky 

píce; chrastí; houba; malý č l ověk (Sušice); 

Kotrch 

Kotrla - A kotrla = skřiva n lesní; ze sl. 

kotrlati se = kutálet se; Kotrle, Kotrlík 

Kotrlý (z 2. pádu, přizpůsobeno příd . jm.). 

Kotrlík 

Kott - viz Kot 

Kotula- z n ář. sl. korou let se = kutálet se; A 

kotula = měřidlo ; mosazný kroužek na 

chomoutu; kroužek na zapínání š n ěrovačky; 

Kotulák, Kotulan, Kotulek 

Kotva- A kotva; podle domovního znamení: 

Kotváč 

Kotyk, Kotík - viz Kat 

Kotýnek- z OJ C h o těbo r apod.; z rakouského 

MJ Kotting 

- 92-

·s - z OJ C h o tě bo r apod.; Kotýsek, 

otyš, Kotýšek, Kotyška 

šan- z MJ Chotýšany u Vlašimi 

. - 1576; A kotyza = pochlebník; 

oryzat se = potloukat se 

a - 1509 .facobus sutor dictus Kouba; 

z OJ Jakub - viz tam; Koubal, Koubalík, 

Koubas, Koubec, Koubek, Koubele, Koubíček, 

Koubík, Koubín (z p říd . jm. př i 

.t . Kouble, Koubovský, Koubovec ( příd . 

. p ř i vl), Koubský 

ela - z A koudel; p odle barvy v l asů; 

Olomouce = hlupák ; Koudelák (obník 

s koudelí; zhrub.; obyv. jm. z MJ 

oudelov), Koudele, Koudelka, KoudelníCek, 

Koudelný 

ol - název kdysi obvyklého polního 

e\·ele; přezd ív k a h ospodář i , který m ě l 

plevelené pole; Koukola, Koukolíček , 

Koukolík, Koukolský 

- z A koule; též podle domov. 

mení; Koulák 

koumar = šedá barva, sukno 

1S.DIU.no•vský - z MJ Kounov, to z OJ Ku 

-d; Koun, Kounek, Kounický (z MJ 

ounice) 

- ze sl. koupit; Koupený 

= slepice; Kourek 

Kouřík , Kouřilek , 

- ze sl. kousat; Kousalík, Kouša (též 

I. zkoušet), Koušek, Kouška 

- z A kout; kdo bydlil v k o utě (lesa, 

nice apod.); z MJ Kouty, Kout; Koutecký, 

Koutek, Koutenka, Koutňák, KoutníCek, 

Koutník, Koutný, Koutský 

- s tč. a slovensky A k ováč = ková ř ; 

ovács (z m a ď.) , Kováček , Kovačič, Kor.ačik 

, Kováčik , Kovačka, Kovačovic 

Koval - val. a laš. = ko v á ř ; Kovala, Kovalančík 

, Kovalčík , Kovalda, Kovalec, 

Kovalíček , Kovalík, Kovalovský, Kovalský; 

též s - w - vlivem polštiny 

Kovanda - z p ř íd . jm. kovan, kovaný = též 

v n ěčem do bře zbě hl ý, n ěče ho d obře znalý 

Kovárník - oz n ače n í č l ově k a , který bydlel 

v (bývalé) k ová rn ě ; Kovárna, Kovárnický 

Kovář- 32. n e j čas t ě j š í čes k é p říjm e ní ; podle 

za m ěs tn á n í ; Kovařčík , Kovačič , Kovařiček 

, Kovářiček, Kovařik, Kováčik , Kovařovic 

, Kovařovič (p ř ís l u š ník k ová řovy 

rodiny), Kovařovský, Kovářů 

Kovrzek - viz Konfršt 

Kozák - A kozá k = pastevec koz; druh h ř i b u ; 

zhrub. příjm . i A Koza; č l ově k pocházející 

z Kozácka (kraje u Že l če na Táborsku); 

Kozáček , Kozačka , Kozánek, Kozár, 

Korazec, Kozárek, Kozer, Kozera 

Kozdera- kdo dře, tj . stahuje kozy; Kozděra, 

Kozderka 

Kozelka - zdrob. z A nebo z p říjm . Koza a 

Kozel; Kozela, Kozelek, Kozelnický, 

Kozelský (z MJ Kozly apod.), Koziel, 

Kozielek, Kozilek, Kozlíček , Kozlík, 

Kozlovský (z MJ Kozlov) 

Kozina- z příd . jm. př i v l. od příjm . Koza; A 

kozina = kozí maso, kozí ki:1že; Kozinka 

Kozler - n ěm . odvoz. z MJ Kozly u Bíliny 

a u Čes k é Lípy, n ěm . Kose! 

Kozma - z OJ Kosmas - viz Kosma, ze sl. 

kosmatý; Kozman, Kozmík, Kozmín, 

Kozmon, Kozmánek (1556), 

Kozub - n á ř . a slovenské A kozub = o hni š t ě; 

krb př i zdi; do polokužele za kulacená 

s t říš k a ; košík ze stromové k i:1ry; Kozubal, 

Kozubek, Kozubík, Kozubský, snad 

i Kozumplík 

Koželuh - podle za m ěs tn á ní ; Koželouh, 

Koželoušek, Koželoužek, Koželský (z MJ 

Kož!O, Koželuha 

Kožik - zdrob. z A ků že ; změna vlivem 

p ř irozen é h o rodu; Kožák, Kožaný, Kožár 

Kožina - s t č. A kožina = kožešina 

Kožíšek - zdrob. A kožich; Kožoušek, 

Kožuch, Kožuško 

- 93 -

Kožmín- příd. jm. př i v l. k OJ Kozma - viz 

tam 

Kožnar- snad za Košnar - viz tam 

Kožušník - pod le za m ěs t n á ní ; Kožušníček 

Krabec - z mo r. A krab = vráska; sl. krabatit 

= sv r aš ťovat ; Krábek, Krabina 

Kracík - ze s tč . příd . jm. krací = kratší; z A 

krace = motyka s krátkou násadou; z řec. 

OJ Pankrác - vi z tam; Kracek, Kracl, 

Kraclík 

Kracman, Kračman - z druhé čás t i OJ 

Pankrác zesílené p o l o příp o n o u -man(n), 

která oz n ač uj e, že jde o jmé no osoby 

Kračmar - 1551; z po n ě m č. podoby A 

a příj m. Krčm ář - vi z Krčma a Kreč m e r: 

Kračmařík , Kráčmer ( n ěm .) , Kračmera , 

Kráčmera (p očeš t. ) 

Krádl - z n ář. A gráci i = límec u p l áš t ě; druh 

látky 

Krafka - z A kravka; Krafčík , Krafek (muž. 

podoba vlivem při r oz. rodu; n ě kd y ze sl. 

krafat = neodpověd n ě mluvit), 

Krafneter - viz Gráfneter 

Kraft - 1654; z n ě m. A Kraft = síla, množství; 

Krafl, Krafta 

Krahulec- z názvu dravého ptáka krahujce, 

lid. krahuJce; Krahula, Krahulík 

Krachner - ze stř hn . A kruche = džbán; 

pat rn ě hrnčíř vyrábějící d žbánky 

Kraibich - viz Kre ibich; Krajbich, Krajbych 

Kraic - n ě kdy za krajíc, jindy za n ě m. A 

Kre uz = kříž; Krajc 

Krajcar- viz Krejcar 

Krajča , Krajčí - východomor. n á ř . A kr a j č a 

= k re j č í ; Krajč , Krajčík , Krajčír , Krajčirík, 

Krajčírovič , Krajčiřík , Krajčo , Krajčovič 

; viz K rejča 

Krajíc - 

z A = ukrojený kousek chleba; 

Krajiček, Krajíček 

Krajina, Kraina - A krajina = krajní část 

(prkna, pole); Krajňák , Krajný ( = kdo 

bydlí na kraji obce, ulice), Krajník; 

z významu krajina = čás t země: Krajan, 

Krajánek (pocestný tovaryš), Krajanský, 

Krajský 

Krakeš - z A a příjm. Kraka = kavka; n ář. = 

starý kliň 

Krákora - ze sl. krákorat oz n ač u j ící h o hl a5 

slepic, vra n; A kráko ra = povídálek; p ře 

nes. a han l i vě z pěvá k 

Král - 16. n e j čas t ě j š í čes ké příj m. ; z A, často 

jako ironická přezdív k a ; Kralčák 

Králíček , Králíček - zdrob. příjm. a A 

Králík; Králíčka 

Královec - z příd. jm . př i v l. k příjm. Král. 

z MJ Královice; Královanský (z MJ Králavany), 

Královský 

Kramar, Kramář - A kra m á ř = obchodník 

v drobném; Kramara, Kramarčík , Kra· 

mařík, Kramer (n ěm . podo ba), Kramerius 

(lat. podoba), Krameš ; též z A krám: 

Krám, Krámek 

Kraml - z A kramle = skoba ; n ě kd y z pon 

ě m č. podoby MJ Kramo la; Kramla 

Kramný- ze s t č . příd . jm. kramný - nabízený 

k prodeji 

Kramolíš - ze sl. kramo lit se = s vář i t e: 

Kramosil 

Krampera- s t č. A kra mp l éř = česač vlny 

Krámský - z MJ Krámy u D o bříše ; krámsk"f 

= obchodní příru čí 

Krapka- A krapka =kapka, malé množst\·í. 

srov. nář . sl. krápat = po prchávat; Krapek 

(změ n a vlivem přiroz . rodu) Krapítek 

Krása - 1358 j obannes Krassa; z příd. jm. 

krásný, s t č. = i svě t l ý, svě tl e če rve n ý; ze 

složené ho OJ Kras- ; Krásný, Krassa 

Krasl, Krásl, Krázl- A k rasl = druh kladiva: 

sotva ze sl. krásit = v l ídn ě jednat; z n ěm . 

příd . jm . krass = přík 1ý , hrubý 

Krátký- z příd. jm.; Kratejl, Kratěk, Kratěna, 

Krátil (ze s l. krátit), Kratina, Kratinoha, 

Krátka, Krátkoruký, Kraťoch. 

Kratoška, Krátoška 

Kratochvil - 31. n ejčas tě j ší čes k é příj me ní: 

A kratochvíle = zábava; z p ř íd . jm. kratochvilný 

= zábavný; Kratochvil, Kratochvila, 

Kratochvila, Kratochvile 

Kraupner - z n ě m. A Graupner = k ru pař ; též 

z MJ Krupka ( n ě m. Graupen) 

Kraus, Krauz - n ě m . příd. jm. krauss = 

- 94-

deřavý; Krause, Krausko, Krauskopf 

něm. slož. = k a d eřavá hlava 

ot - z s třhn ě m . A kraut = bylina, zelí; 

Krautgartner (zahradník p ěs tujíc í zeleniu: 

z MJ Krauga rren v Rakousu a Bavor 

.-u), Krautschneider, Krautwurst apod. 

áček - z A kráva , p asák č i chovatel 

- v; Kravák, Kravárik (slov.), Kravařík 

z MJ Kra vaře) , Kravka 

vec - z n á ř . a polského kravec. krawiec 

= kre j č í ; Krawiec 

:yzel - z A krejzl, ozdobný límec: též 

· no Kreisl, Krejzl, Kraj zl 

- A krb = dymník, spodek oh ni š tě: 

elka pro holuby; toulec; Krba, Krbal 

= úl; dutý pař ez ; suchá haluz; ta1ý hubeý 

č l ově k ) , Krbálek, Krbala ( n ář. laš., 

J.!a·. = kdo chodí drobným krokem), 

Krbec (1404; též druh obuvi), Krbeček , 

Krbek, Krbušek 

- nář . A krč = pařez, špa lek; zákrsek; 

Krča, Krčka (zdrob.), Krčál (trs; n á ř. 

z:ík.rsek ; zak rn ě l ý strom) , Krček (zdrob.: 

• 'ž čás t tě l a ), Krčik 

· - ze sl. krč it (se); Krčílek , Krčin, 

Krčka 

&rčma- A krčma= hostinec; z MJ; Krčmár 

nář. a slovensky = hospodský), Krčmárek, 

Krčmarik, Krčmarský , Krčmář, 

Krčmařik 

, Krebs, Kreps - z n ě m. A Krebs = rak 

ar- p očešt. příjm. Gratzer z MJ Hradec, 

·m. Gratz; též z př íjm . Krejcar- viz tam 

mer, Krečmar - po němč . podoba A a 

říj m. Krč mář viz Kr č ma a Kračma r 

h - p a trn ě z n ě m . n á ř. A Krech. spis. 

- ··he = vrána 

ibich, Krejbich - p a trn ě z n ě m . n ář. A 

- eibich = vranka, vraný kůň (s t řhn . kreie, 

- ewe a zd robň ující příp. -ich); Krejbych 

"dl - zdrob. ze s třhn. A geriute (se 

podobou) = mýtina, pozemek získaný 

~-kl u če ním 

MJ Graising nebo Greis- 

Krejcar, Krajcar, Krajcr - z přeja tého A 

krejca r, n ěm . Kreuzer = peníz (s křížem ); 

Krejcárek 

Krejča - n ář. za A krejčí = původ n ě obchodník 

suknem: krájel je z kusu; Krejčí, 

Krejčíček, Krejčík, Krejčin ( příd. jm. 

při vl.) , Krejčíř ( n ář.) , Krejčířik, Krejčok, 

Krejčoves (pa trn ě za -ovec), Krejčovský, 

Krejčů ; viz též Kraj ča 

Kreycha- viz Klýcha; změna ý > ej 

Krejza, Krejsa - viz K1ýza a Krýsa; změna 

ý > ej; Krejz, Krejzar, Krejzek 

Krejzl - z A, ozdobný límec; viz Krayzel; 

Krejzla, Krejzlik 

Kremla - ze s třhn . A gram, gremic = 

h n ěvivý; Kreml, Kremláček, Kremlička , 

Kremlik, 

Kresta- z střhn ě m . Khrest = Krist 

Kretek- za k1tek s n á ř. vloženým -e-; Kret, 

Kretik, Krettek 

Kreuz - z n ěm . A Kreuz = kříž ; z MJ s první 

čás tí Kreuz- 

Krhoun - č l ově k se slzícíma oč im a ; Krhánek, 

Krhounek, Krhovský (z MJ Krhovice), 

Krhut, Krhůtek 

Kristián - lat. OJ = k řes ťan , Kristu zaslíbený; 

Kristek, Kristen, Kristín, Kristiňák 

(syn nebo manžel Kristýny), Kristinek, 

Kristlik (z n ěm , zdrob.), Kristýn, Kristýnek 

Krištof- z řecké h o OJ Christoforos = nesoucí 

Kri sta: Krištof'lk, Krištofori, Krištoufek, 

Krištuf, Krištůfek 

Kříž - A, symbol křes ťan s tví ; Krizan, Križák, 

Križánek, KriŽanič, Krížek; -r- vlivem 

mor. nář . a slovenštiny 

Krkoška - A krkoška = sukovité dř evo, 

vě tev , též pře n ese n ě krk; Krkoš, Krkošek 

Krmíček- ze sl. krmit, vykrmovat; Krmela, 

Krmelín, Krmenec, Krmníček (z A krmník 

= prasečí chlívek, výkrm ve p ře) 

Krňánek- z MJ Krň a n y = ves Krň ovýc h lidí; 

Krňanský, Krninský (z MJ Krnín), Krňa 

(OJ) 

Krob - z n ě m . příd . jm. grob = hrubý, velký; 

Kro bůček 

- 95-

Krobot(h) - n ě m. ekviva le nt národního 

jména Cho rvat 

Kroc- z n ě m. Kratze = o hrazená parcela na 

pě s tová ní zeleniny; z n ěm . A Greibs = 

o hryzek 

Kročák - A kročá k = kdo d ě l á velké kroky; 

snad i přes myk em z Ko r čá k- viz tam; Kroča, 

Koček, Kročil (ze sl. kroč it) , Kročka 

Kroft- 1 713; n á ř . za Kraft - viz tam; Krofta 

(1 759, počeš t. ) 

Kroh - viz Gro h; též z MJ Kruh u Dubé, 

n ěm . Kro h; Kroha (valaš. A kro ha = 

hřbitov) 

Krok - A; Kroka (př í kl o n k jinému s k l o ň o 

vánO 

Krolmus - z OJ Grolmus, n ěm . podoby řec. 

lat. OJ Hie ro nymos = muž se svatým 

Jeroným 

jménem; p očeš t. 

Krombholz, Krompholc, Krompholz - 

z ně m. A Krummholz = j a řmo , rozpo rka; 

ze staršího n ěm . n á ř . A Krumbolz = k ř i vé 

dře vo ; Krompolc 

Kropáč - A krop áč , též kostelní krope nka; 

Kropáček (zdrob.), Kropek 

Kropík - ze sl. kro pit 

Krosna(á)ř - A kros n á ř = podomní obchodrul

Kruták, Krutek (podle vlastnosti), Krutí 

Jek, Krutina (A krutina = ho užev; přene s . 

člověk nepoddajný), Krutiš, Krutý 

&rutský - z MJ Kruty; Krutovský 

. cnar, Kracner- z n ě m. n ář. A Kriitzner, 

Grii tzner = asi ml y nář meloucí mouku 

a hrubo 

&rýcha, Krejcha - buď dom. podoba OJ 

Kristián - viz tam - , nebo z n ěm . A Krieche 

s líva; Krych, Krychálek 

;ka- z A kry k = váda; Krykorka 

: a- z řec. OJ Chrysostomos = zlatoústý, 

\:'mluvný; z OJ Kristián - viz tam; též viz 

· ejza; Kryska 

: I, Krýzl- zdrob. z OJ Kristián- viz tam; 

. nad i hy p erk o re ktn ě za Krejzl 

_,-sta, Krystlik- viz Kristián; Kryst, Krystan, 

Krystek, Krysetn, Kryslička 

Krystýnek - zd rob. OJ Krystýn z Kristián, 

o též příjm. ; Krystík, Krystýn 

&rýš - patrn ě zkr. z OJ Kryštof ( řec. Chrysofo 

ros = nesoucí Krista) nebo z OJ Kryšpin 

(z lat. příd.jm. crispus = ku čeravý) , 

. .-reré je též příjm e ním ; Kryška 

. tof- OJ, řecky Christofo ros, svě tec , která 

podle legendy přenes l přes vodu dítě 

_ žíše Krista; Kryštofek, Kryštofovič , Kryštov, 

Kryštofovský, Kryštůfek , Krystuf 

A grusch = otruba 

- viz Krýsa; 

krzat = vrzat; Krzan 

IUáp - z A; zvukomalebné, ze sl. křá p a t = 

' ) 'dávat křápavé zvuky, též cosi n a křáp l é 

ho, poni če n é h o ; stará bota; Křap , Křápa , 

Křapáček,Křápek , Křapka 

snad přezdívka 

~ek - z názvu zvíře te ; 

ně kom u , kdo hro madí majetek; Křečan 

obyv. jm. z MJ K řeč u Pacova) 

Křehký - z příd. jm; Křefký (vlivem nesprávné 

výslovnosti), Křehla (z příd . jm. 

(z) křehl ý = zimou ztuhlý, snadno rozbitný) 

, Křehlík , Křehnáč, Ktehula, Ktech 

Křelina - z MJ Kře lin a u Ji čín a 

Křemel- n ář. A křeme l = k řeme n 

Křemen - druh přís l ovečn ě tvrdého kamene; 

Křemeček , Křemenek , Křemák, Křemenák, 

Křemenek, Křemenský, Křeminský 

(tato příjm. z MJ Křeme ní , 

Křemen i ce apod.) 

Křen - z názvu zeleniny se štiplavou chutí; 

Křena, Křenek , Křenecký, Křenovský 

(tato dvě z MJ Kře ni ce , Kře n ové, Kře n ovice 

apod. ) 

Křepek - ze jm. tvaru příd. jm. kře pký = 

silný, hbitý; Křepka 

Křepel - A křepe l = křepe l čí ko ho utek; 

Křepela, Křepelák (zhrub., též lovecký 

pes), Křepelka 

Křepinský , Křepinský - z MJ Křep i ce , 

Křepiny ; Křepský 

Křesadlo - A křesa dl o = kámen či ocílka na 

rozdě l ává ní o hn ě ; Křesák (= křesací kámen), 

Křesala, Křesálek, Křesánek 

Křesína - z OJ Křesomysl 

Křesnička, Křešnička - n ář . 

na Klatovsku 

za třeš ni č k a , tře šeň ; laš. A křešnička = 

kmotra, která nesla dítě ke křtu 

Křesťan- z OJ Kristián = Kristu zaslíbený 

Křička - ze sl. křičet; z A kříčka = vě tvi čk a 

na chytání ptá k ů ; z A kříče k , zdrob. A k eř ; 

Křiček, Křiček 

Křiha - z příd . 

jm. kře hký 

Kříkava- s t č. A křika va = křik , reptá ní 

Křiklan, Křiklán - z příd. jm. křikl avý ; 

Křiklava 

Křístek - A křístek = skřítek přesmy kem s kří 

> křís 

Křišta- zkr. OJ a příjm. Křišťan , poč eš t. lat. 

OJ Christián, Kristián = zaslíbený Kristu; 

Krišťák 

Křišťál - z A; průzračný kámen; snad i z OJ 

Křišťan 

Křítek - z A s křít e k zjednodušením ob tíž n ě 

vyslovitelné skupiny s k ř 

- 97 -

Křiva - z příd . jm. kři v(ý) ; Křiváček, Křivák 

(též = kapesní núž) , Křivan , Křivanec, 

Křivánek (i z názvu ptáka s kři va n a 

se zjednodušením skupiny s kř- ) , Křivka 

(zdrob. , též pták), Křivohlávek, Křivohlavý, 

Křivoň, Křivonoska ( název ptáka 

s kři vým zobákem) , Křivský (z MJ Křivi ce , 

Křiv á Ves, Kř i vá) , Křivůnek , Křivý (též = 

nepravý, lživý) 

Kříž - s t č. OJ Kříž ; Křížák, Křížek, Křížík, 

Křížka, Křížkovský (z MJ Křížky), Křížovský 

(z MJ Křížov) 

Křížan, Křižánek- z MJ Kři ža n y , Kři žá n ky ; 

Křížanovský 

Kříženecký - z MJ Kříže n ec 

Křovák - z MJ Křovice u Opočna , Křoví 

u Velké Bíteše; A křová k = ťuh ý k ; též 

posměš n á přez dívka myslivdnn; Křováček, 

Křovina 

Křtěn, Křtin - z příd. jm. ( p o)křtě n (ý) ; 

významem shodné s Kř i šťa n , Kristián, Křesťan; 

Křtěnský (z MJ Klt ě n ov , Křtě ni ce) 

Křupka - že sl. křup a t , křo up a t ; také zby teč 

n ě mluvit; Křupal, Křupala 

Ksandr- z řec. OJ Alexandr = obránce mužú 

Kšáda - patrn ě z n ě m. příd. jm. gescheit = 

chytrý; Kšajt 

Kšanda- z př e j a té h o A kša ndy = šle 

Kšír - přej a t é A k šír z n ěm . A Geschirr 

postroj 

Kub - 1526; zkr. OJ Jakub z hebr. Jahaqóbh 

= druhorozený; Kuba, Kubáč, Kubáček , 

Kubák, Kubal, Kubala, Kubale, Kubálek, 

Kubalík, Kuban (148.J), Kubánek, 

Kubaň, Kubáň, Kubáněk, Kubant (1423), 

Kubas, Kubásek, Kubáš, Kubášek, Kubaška, 

Kubšta, Kubát, Kubec (1520 kněz 

Jakub 1'ečený Kubec), Kubek, Kubeček , 

Kubečka, Kubela, Kubele, Kubelík, Kubelka 

(1597 Jakub Kubelka, syn Jana Štěpánova), 

Kubena, Kuběna (též z A = 

souložnice; 1423), Kubenka, Kuběnka , 

Kuběnský, Kubera, Kuberna, Kubes, 

Kubeš, Kubeša, Kubeška, Kubias, Kubic, 

Kubica, Kubice, Kubiče , Kubíče, 

Kubík ( 13 79-1382 Jacobus dietu s Kubík), 

Kubíček ( 1521 Jakub pNjmením Kubíček) , 

Kubičík , Kubička, Kubie, Kubín, Kubina, 

Kubinec, Kubinek, Kubínský, - 

biš, Kubišta, Kubita, Kubizňák, Kub 

Kubla (též ze sl. kublat = halit, kublat 

piplat), Kubo, Kuboš, Kubošek, Ku 

šek, Kubovec, Kubovčík , Kubovič , 

bovský, Kubový, Kubský, Kubš, K 

Kubý, Kubza; další odvozeniny OJ Ja 

viz Jak- 

Kubart (1475, 1615), Kubert- z OJ: srn 

kuoni = rod, běrahr = s kv ě l ý; Ku 

Kubricht, Kubrycht, Kuber, Kubr 

Kubernát- z A gubernátor = vládce, sprá' 

Kuča - z laš. n ář. A ku ča = kštice; Kučat._ 

Kučák, Kučatý, Kučava , Kučavík K 

ka, Kučík, Kučina, Kučova, Kučva, 

čavec (slez. n ář. = kuclrnáč) 

Kučera - 1382; A kučera = k a d e ř , k ti 

Kučeravý, Kučerka, Kučírek (snad též - 

kočí ; srov. n ář. sl. kučírovat ) 

Kuda, Kůda - morsl. nář . A kucla = kaza 

snad i z OJ Nikodem; Kudyn ( příd. - 

přivl. ), Kudýnek, Kuděj ( i z A c hu dě- • 

hubený č l ověk) , Kuďousek 

Kudela - z laš. n ář. podoby A koudel - 

podle vlast\ Kuděla, Kudelík, Kud~ 

sek, Kudelka, Kudělka 

Kuder- z n ě m. A Kuder = koudel; clo 

n ěm. A Kuder = divoká koč ka , ku 

Kudera (p očeš t. ) 

Kuderna - za Kudrna s nář. vloženým ~ 

Kudera, Kudernatsch ( n ěmec ky zap 

Kudrn áč) , Kudeřík 

Kudla - z A = núž; chundel; Kudl (v]i, 

přiroz. rodu) ; Kudláč ( = kdo má kudla 

tj. zcuchané vlasy), Kudláček, Kudlačík. 

Kudlák, Kudlata, Kudlič, Kudlička ( 

jen = prostý zavírací núž, ale i hube 

č l ověk ) , Kudlík 

Kudra - A kuclra = kudrna; Kudr, Kudrač, 

Kudrák, Kudráš, Kudrle, Kudrlička. 

Kudrovský, Kudrys 

Kudrna- z A, oz n ače ní č l ověka s kudrna - 

mi vlasy; Kudrnka, Kudrnáč, Kudroáček,Kudrnka,Kudrnovský 

Kudyn- viz Kúcla; Kudýnek 

Kuf(Oner - z n ěm . A Kuffner 

(v Horní Falci) 

- 98 -

a- n á ř. = velká nádoba; Kufčák, Kufka, 

er - z n ěm . A Kugler = specialista ve 

· á rn ě ; Kůgl , Kuglík 

hař - podle zaměs tn á ní ; Kuchar, Kuchár 

(mo r. a slov.), Kuchacčík, Kucharčuk 

, Kuchárek, Kucharík, Kuchacovic, 

Kucharský ( z MJ Kuchař u Berouna. 

·uc hařov i ce u Znojma), Kuchařič , Kuchařík 

hta- 1570 Václav Kucbař jinak Ku.cbta; 

č . A kuchta = kuchař: Kuchťák , Kuchtiček, 

Kuchtík (zdrob., též ku ch ařský u čeň) 

ynka (1494), Kuchyňka - zdrob. A 

c hyně; hostinský (Jindř i c h o hradecko); 

'dky (Turnovsko); přezdívka č l ově ku , kte- 

._' rá d vaří ; Kuchyňa 

·a - srov. laš . sl. kujik ať = s ku čet ; Kujal, 

Kujala, Kujan, Kujíček , Kujínek 

- hlas kuk ačky; č lun u velké lodi; Kuka 

ze I. kukat), Kukač , Kukal ( příč . sl. kukat) 

čka - A kuk ačka = název ptáka, květ in y 

n , Kukaň - A kukaň = p ro utěná s l ep i čí 

ada; z MJ Kokonín u Jablonce n. Nisou 

něm. Kukan) 

- 1415; A kukla = kápě ; sít na ryby ve 

·aru k á p ě; přa d e n o lnu; Kukelka, Kuklík 

zdrob.; též název rostliny; poktytec), Kuklínek, 

Kuklíš, Kuklovský (z MJ Kuklov 

pod.) 

čka - n ář. za kukačka; Kukoczka, 

Kukuča, Kukučiar , Kukula, Kukulík 

, Kůla- n ář. A kula = koule; z příd. jm. 

.ulatý; Kulka (zdrob.), Kule (1396), Kulač 

(též nerozštípnuté poleno). Kulas, 

Kulásek, Kulatka, Kulatý, Kulič , Kuliček, 

Kulička , Kulina, Kulisek, Kulíš (č l o 

·ěk s kulatou tváří) 

~da - z OJ Mikuláš - viz tam; u Polné A 

.ulda = tulák; Kuldan, Kolesa, Kulanda 

zkrác. dom. podoba OJ Mikuláš, Mikulan 

' Kulenda 

a- oz n ače ní kulhavého; Kulhan (1397), 

Kulhánek (1537), Kulhavý 

Kulich - A kulich = sýče k : lid. též sluka 

lesní; Kulíšek (zdrob.) 

Kulík - z názvu ptáka; Kulík 

Kulovaný- ze sl. kulovat = koulet 

Kult - z n ěm . n ář . příd. jm. kalt = studený 

Kulvait, Kulvajt, Kulveit, Kulvejt - z ně m. 

A Kuklweit = mnišský háv; z MJ Kuklov, 

něm. Kugelweid 

Kumbera- z n ěm . OJ Gumpert: gunt = boj, 

běraht = skvě l )' ; Kumbac, Kumpeca, Kumprecht, 

Kumpricht 

Kumbera - asi z va laš. n ář. A kumhar = 

stojan na zavěše n í kotle nad oh ni ště 

Kummer - z něm. OJ Guntmar: gunt = boj, 

mar = slavný; též z n ě m. A Kummer 

zármutek, t íseň 

Kumpán - A kumpán = s po l eč ník ; též ve 

sta rém významu = výpomocný u č i te l 

Kumpošt - A kumpošt = kyselé zelí 

Kumprecht, Kumpricht - viz Kumbera 

Kumsta, Kumšta - ze s t č. A kunšt = žert, 

posměc h ; srov. hovorové kumšt = um ě ní ; 

Kumštar, Kumštát, Kumštýř 

Kumstát, Kunstát, Kumštát, Kunštát - 

z MJ Kunštát u Boskovic 

Kumžák- z MJ Kunžak (lid. -m-) u J ind řichova 

Hradce 

Kuna - ze jména zv ířete ; z OJ Kunrát - viz 

tam: 1401 Cun escb alias Cu.na; Kunák, 

Kuňák , Kunášek, Kunát, Kuneš, Kuník 

Kunc - z OJ Kunrád - viz tam - s n ě m . dom. 

příp. -c (čes ky čtené -z); Kunca, Kunce, 

Kuncek, Kuncíř, Kuncl ( n ěm . zdrob.), 

Kuncman, Kunčák (též z MJ Kun čí), 

Kunčár , Kunčík 

Kunčický - z MJ Kunčice n ěko l krát v Čechách 

i na Moravě 

Kundrát - z OJ Kunrád - viz tam se 

vsuvným -d-; Kundera, Kunderka, Kundert, 

Kondra, Kundráč, Kundrák, Kundrát, 

Kundcata, Kundrátek, Kundrlík, 

Kundrlík (z n ěm. zdrob. Kunderle) 

Kundt - 1380 Konrád či Kundrt švec; z OJ 

Kunrád - viz tam; z A kunt = zákazník; 

prohnaný č l ověk 

- 99-

Kunert, Kunrt - z OJ Kunrat, Kunihart: gunt 

= boj, -hart = tvrdý; tato OJ jsou va riantami 

OJ Konrád - viz tam 

Kuneš - 1394 Konrád či Kuneš z Hmdiště; 

z OJ Konrád - viz tam; 

Kuneta- 1469 Kuneš či Ku.neta švec; z OJ 

Kunrád; Kunetek, Kunetka 

Kuník - z OJ Kunrád; Kunický (z MJ 

Kunice), Kunovský (z MJ Kunov) 

Kunrád - z n ě m. OJ Kuoni-rat; viz Konrád 

a Kunert 

Kunst - stč . A kunšt = lest, žert, posměch ; 

viz Kumsta; Kunsta, Kunstovný (z příd. 

jm. kunstovný = dovedný, šprýmovný), 

Kunstýř , Kunšta 

Kunt - viz Kundt; Kunta, Kunte, Kuntoš 

Kunz - viz Kunc 

Kiinz(e)l- viz Kyncl 

Kupa - A kupa = hromada; Kupka (zdrob. 

z příjm. a A Kupa; někd y zdrob. z OJ 

a příjm . Kuba se spodobou -bk- v -pk-) 

Kupča- z A kupec = púvodně velkoobchodník; 

Kupčák (zhrub.; někdy z Kubča z OJ 

Jakub- viz tam- se spodobou -b- v -p-), 

Kupček (zdrob.), Kupčík , Kupec, Kupecký, 

Kupeček, Kupta, Kuptík 

Kupilík- ze s l. kupit = hromadit 

Kupsa- patrn ě z Kubsa z OJ Jakub- viz tam - 

se spodobou -bs- v -ps-; Kupšík, Kupšovský 

Kůra , Kura - z A kúra, kur = slepice, kúr = 

chór; Kurečka , Kurek 

Kural, Kurel - A = vzteklo un; též z Kolle r - 

viz tam 

Kuranda - patrně z A kurenda = oběž ník ; 

žákovský pěvecký sbor; Kurenda 

Kuraš - snad z OJ Kornel - viz tam; Kureš, 

Kursa; též viz Kurš 

Kure - z n ě m . příd. jm. kurz krátký; 

Kurcík, Kurcina, Kurciník 

Kurfirst, Kurfiirst - A kurfirst = volitel 

řfmského císaře ; příjm. podle obrazu na 

domě ; Kurl1řt 

Kurka - zdrob. A kura = slepice; Kurečka , 

Kurek ( = kohout) 

Kůrka - zdrob. z A kúra (stromová nebo 

chlebová); prejz; rukavice 

Kurš- A kurš = předepsané modlitby; str 

kursen = kabát podšitý kožišinou, če 

krzno; Kuršer, Kureš (vloženo -e- p 

snazší výslovnost) 

Kuryl - disimilací r-r > r-1 z kurýr = rychJ 

posel 

Kurtík - z OJ Kunrád; Kurtin, Kurtinec. 

Kurtiš, Kurtulík 

Kuruc, Kurucz - ú čas tník různých uh - 

ských protifeudálních povstání 

Kuřák - A kuřák = u Solnice obcho 

s kuřaty; hrnec k n a kuřová ní vče l ; Kuřálko 

(A), Kuřava , Kuře (A), Kuřec, Kuřica. 

Kuřík , Kuřina , Kuřitka ( = 

k uřecí řir) 

Kuřil - ze sl. k (o) u řit 

Kus, Kůs - nář. A kús = kos (pták); Kůsa 

Kusák - z příd . jm. kusý; z A kus, též ze 

k(o)usat; Kusala, Kusalík, Kusík 

Kůst , Kust- n ář. A kust = kost; z něm . a 

jižní Moravě přejatého A kost = stra\· 

n ěm . n ář . za Kunst; Kůstka 

Kustoš - 1581; z lat. A custos = 

dohližitel 

Kusý - z příd. jm. kusý; viz Kusák 

Kuš - z A kuše = s tř e ln á zbraň; 

Kušík, Kušina, Kuška (zdrob.; též 

s useknutým ocasem), Kušička (též z A kuše 

Kušta- snad z A koš ta = náklad na dolová 

úžení o > u; Kuštan 

Kut, Kůt - z n á ř. A kúra = kočka ; Kuta. 

Kůta , Kutka (zdrob.), Kuták (zhrub. 

Kutek, Kutěj , Kutík 

Kutač , Kutáč - ze s l. kutat = 

Kutáček , Kutal, Kutálek 

Kuták - A kuták = pohrabáč; valaš. nar. = 

okovaný cep; va laš. n ář. A kuťá k = král 

též ze sl. kutat = dolovat; Kuťák 

Kuthan - z A = nádoba na vaře ní ; Kutchan 

Kutheil, Kutejl - z n ě m. sousloví Gut heil = 

přání zdraví a štěstí 

Kutin - příd. jm. přiv l. ke Kúta - viz K 

Kutina (1415; též z A kutina = če l edn 

budka, kout) 

Kutil - ze sl. kutit; Kutilek, Kutin, Kutina. 

K utiš 

- 100-

- , Kutlak- ze stč. A kutléř , to ze s třhn . 

.-uttler = řezník , který dělal jitrnice a klo 

- y 

ašr, Kuttelvašer, Kuttelwascher, 

Kudlvašr - z n ě m. slož.: Kuttel = drštl..]' 

'\. ascher = kdo pere; řezníkův pomocník 

ar - n ě m. odvoz. z n ě m. názvu Kut-né 

Ho ry (Kuttenberg) 

&uzma- z řec. OJ Kosma(s) = kosmos, svě t , 

:·d, věčn o t; podoba Kuzma vlivem ruštiy 

nebo m aďa ršt in y ; Kuzmiak, Kuzmič, 

Kuzmik, Kuzmín 

A kužel = hlava 

přes li ce; Kužela, Kuželík, Kuželka 

z domov. znamenO, Kuželovský, Kužílek 

(zdrob.) 

rič - z n ěm . Quatsch = žvást; Kváča , 

Kvaček ( n ář . jihoč . = tuřín ) 

vajser, Kvayser- 1377 Mikuláš Quaysser; 

z MJ Queis, Queissau kdysi v Polském 

_[ezsku u Yratislavi 

h:-va pit = pospíchat; 

varda - zkráceně lat. salva guardia, lid ově 

s:a.lakvarda = stráž 

vas - s tč . A kvas = pitka, hostina; nápoj; 

pří ada do těsta ; ze sl. kvasit, tj. kynout, též 

hodovat; Kvasil, Kvasňa , Kvasnica 

1385), Kvasničák, Kvasnice (= droždO, 

Kvasnička (1543; = prod avač droždí; na 

"odňa n s ku kvasničky = kynuté buchty, 

,-dolky; n ář. i v i š n ě), Kvasnik, Kvasnovký, 

Kvasňovský , Kvaš, Kváša, Kvašňák, 

Kvašňovský , Kvašný 

váš - p a trn ě zkr. OJ Kvašen; z příč . 

ného sl. kvasit; s t č. = hodovat 

věch - zkr. OJ Květoň s příp. -ch; Kvěš, 

Kvěšek 

verek- s t č . A kverk = podnikatel dolování; 

Kverka 

větoň, Kvietoň, Kvietton, Kwieton - 

1452 Flo1·iano alias Kwietonio; z OJ Flo rián 

překladem ; Květ , Květák, Květenský , 

Květina, Květinský, Květoun, Kvetovský 

Kvíčala, Kvíčala- z názvu ptáka 

K vis, Kvíz- ze s t č. A kvés = pivovarská káď ; 

z MJ Chvistec, čás t Popelova u Dubé, n ěm. 

Quis; z n ěm . gewiss = jistě 

Kvítek- zdrob. A kvě t ; K vita, Kvitský (z MJ 

Kvítky) 

Kybal - příč . sl. kývat; výc h č . n ář . kejbat; 

hanác. kébat; snad i z něm. A Kube! = 

kbelík; Kyba 

Kýhos- 2. pád zájmene jakýsi; patrně = dítě 

neznámého otce 

Kyjovský- z MJ Kyjov 

Kykal - příč. sl. kykat = tlouci kykou, tj . 

kyjem 

Kyl(l)ar - snad odvoz. ze s třhn. A gulle = 

louže 

Kylian - viz Kilian; Kyliánek, Kyliáš, Kylies, 

Kylich, Kyliš, Kylišek, Kyloušek 

Kyml - ze st č . A kymle = pahýl; n ář. na 

Ysetínsku kymel = malý pramen vlasů; 

Kymla, Kymlička 

Kýn - viz Kuhn 

Kyncl, Kynzl - z Kunze!, zdrob. OJ Kunz 

z Kunrad - viz Konrád; Kynčl 

Kyndl - viz Kindl 

Kyntera - z n ě m. OJ Gi.i nther - viz tam 

Kyp- A kyp = var; Kypěna (ze sl. kypě t= 

vř ít ; přenes. kdo rychle vzplane), Kypta 

(= pahýl) 

Kýr - s t č . A kýr = železný oš t ěp; též z n ěm. A 

Kuher = kravař ; Kýra 

Kyral - snad přesmykem z Kylar- viz tam 

Kyrian, Kyrián - snad z OJ Kilián - viz tam; 

Kyrášek, Kyrous 

Kysel- z jm. tva ru příd. jm. kyselý; A kysel= 

kyselá polévka; Kysela ( n ěkdy za kyselo = 

zelná polévka; též podkrkonošská polévka), 

Kyselák (kyselé víno; kyselé jablko; 

šťovík ; hrnec s kvasem na kyselo), Kyselec, 

Kyselica (v i šeň ; polévka ze sušeného 

ovoce), Kyselka, Kyselnice, Kyselnik, 

Kyselo, Kyselovský, Kyselý (pře n es. též 

- 101 -

= hn ě vi vý) , Kysilka, Kysilko, Kyslík (zdrob. 

A i příjm. Kysel) , Kyška (kyselé mléko) 

Kytka- z A 

Kytlice - z A = prostý o d ěv , halena; Kytlic, 

Kytlica, Kytlička , Kytlík 

Kytnar - z n ěm . n ář . A Kittner = výrobce 

ře těz ů ; též z n ěm . př íjm . Klittner z A Kutte 

= mnišská kutna 

Kytýr, Kytír - ze zastaralého n ě m . A Klitter 

=řez ník 

Kývala- ze sl. kývat; přez dív k a č l ově ku , který 

na všechno př ikvuj e; Kýval, Kyvalský 

Kyzlink - viz Kizlink 

Kyznar - ze s t řhn . sl. kiesen = zkoumat, 

ochutnávat; tedy oc hutn avač , k oš t é ř 

Kyzour - zhrub. A kyz = m é n ě vydatná ruda 

L 

Láb - z MJ Labe u Železného Brodu, u Vlašimi, 

též z MJ Laa b v Bavorsku; n ě kd y z n ě m . A 

Lab = sy řid l o ; z n á ř . sl. lábat = pít velikými 

doušky; z biblického OJ Lába n; Laba, 

Labač , Labák, Laban, Labanec, Labaš, 

Labašta, Lábek, Labík, Labonek, Labský 

Labač- z n á ř. sl. lábat = pít velkými doušky; 

Labaj, Labaš, Labašta 

Laboutka - zdrob. příjm . a A Labuť ; Labuda, 

Labudek ( = mo r. podoba) ; n e j čas t ě ji 

podle domov. znamení, erbu a barvy, 

Labudík 

Laburda - s t č . A laburda = nasolená treska; 

též podle MJ Lapurdum, starého názvu 

m ěs t a Bayonne 

Labuť - z A; podle domovního znamení, 

erbu a pod.; Labuta, Labuťa 

Lacek- 15 70 Ladislav neb Lacek ze Šternberka; 

z OJ Ladislav - viz Láci; Laca, Lacek, 

Lacena, Laci, Lacík, Lacko, Lackovič , 

Lackovský, Lackoun, Laco 

Lacina - z přís l ovce lacino; 1653 Ma těj 

Lacino; zkr. z příd . jm. laciný; Laciný, 

Lacný (vlivem výslovnosti) 

Lacman - patrn ě ze s třhn. A laz = pouta. 

s p o l o p ř ípo n o u -man(n), oz n ač ující , že · 

o OJ 

Lačňák - z p říd . jm. a příjme ní Lačný • 

nenasytný, hladový 

Lád- zkr. OJ Lad islav, zjednodušené pod 

OJ Vladislav = slavná vláda; Láda, Láde 

Ladič, Ladislav, Ladka 

Lada - ze s tč. A lado = n eob d ě l a n á pu 

země spíš než z OJ Vladislav; s t č. A lada • 

dívka, panna 

Ladman - z n ě m . 

p a trn ě = truhl á ř 

A 

Ladra, Ládra - ze s t č. A ládry = postroje 

k o n ě ; z n ě m. A Laderer = obchodník, La 

= prkno pod oknem, které sloužilo j · 

prodejní pult; Lader, Ladýř 

Lafek - z n ěm . n ář. OJ Laferenz za Lorenc • 

Vav řin ec viz tam; z n ě m . A Laffe = chlu 

Láf, Lafant, Laffar, Lafata 

Lagron, Lakron - ze zkomo l. jm. La Coro 

(La Cron) , dragounský plukovník (17. stol. 

získal je vojenský vysloužilec z roh 

pluku 

Lahoda - 1366; A lahoda = příj e mn o st ; Láha 

(zkr. p ř íd . jm. z lahodný), Lahodný 

Lach - obyvatel Lašska; staré oz n ače n í P 

k ů ; z OJ Ladislav 

Lácha - z OJ Ladislav - viz 

Lachout 

Lachman(n)- ze s třhn. A Iachman = zařl · - 

vač; Iachman = též Lach, staré oz n ač 

Poláka nebo obyvatele Lašska; z n ěm . •\ 

Lache = louže; kdo byd lel u malé 

rybníka; Lachnit 

Laibl, Lajbl, Leibl - př e j a té A lajbl(ík) a 

vesta, živi1tek; též z OJ Laipolt z Leopold a 

pro lid s t a teč n ý ; Lajdolf, Lajpold 

Laifr, Leifr(t)- z n ěm . A Liiufer = b ě h o u n 

viz i Laufer 

Laichter- z n ě m . A Laichter = zvě ro kl e ·- 

z MJ Leuchten u Vratislavi 

Lakatoš, Lakatos - z m a ď. A = zá meč ník 

Lakomý- z p říd . jm. ; Lakota 

Lála - z OJ Ladislav - viz Láci ; v chodsk - 

n á ř. = č l ově k nedbalý, ve vých. 

nedba lý a hloupý; Lalák, Lalík 

- 102 -

l.alouček, Laloušek - zdrob. A lalok; Lalošák, 

Laluch 

Lamač, Lamacz - podle za m ěs tn á ní , lámal 

ká men v kame nolo mu; Lamáček, Lamačka, 

Lamař, Lamata, Lamatschek, Lameš 

Lamberk, Lambert, Lamprecht - 

z OJ 

něm . pů vo du: lant = ze m ě , běraht = s kvě l ý; 

Lamberty, Lambl, Lampl (zdrob. ze zkr.); 

ně kdy z A Lamb = starší podoba n ě m. A 

La mm = j e hn ě ; Lameš, Lamoš, Lamka 

l.ampar - z OJ Lambert; též = obyvatel 

Lombardie; A lampar = smě nárník ; druh 

\·ína; Lampárek, Lampart, Lamparter, 

Lamper, Lampert, Lampír, Lampíř 

lán - plošná míra; veli ký kus; n ě kd y z MJ 

Lány; Lána, Láník 

Ullc - zkrácené OJ Lanbert - viz Lambert 

n ě m. do m. příp. -z; též z n ě m. A Lanze = 

opí; Lance, Lancman(n) (též = krajan), 

Lanč,Lanča,Lančík 

Ullcing(e)r, Landsinger - z MJ Lanzing 

\" Bavorsku a v Rako usku 

Ullda - z Mikulanda, dom. podoby OJ 

.\likuláš - viz Mikoláš; Landák (13 79-82 

.\'icolaus dictus Landak), Landecký (též 

z MJ), Landík, Landovský (z přivl. rodině) 

, Landyš (A Iandyš = druh látky) 

Ulld - n ěm . A Land = ze m ě; če tn á složená 

příjmení: Landauf, Landrgot, Landgráf, 

Landkam(m)er, Landrichter, Landsdorf, 

Landsfeld, Landsman(n), Landstein 

z MJ Landštejn) apod., odkazují k za m ěs t- 

nání, ev. k n ázvů m pozemků a k MJ 

Ullě- z A l a ň ; Laněk, Laňka (zdrob.) 

Ullg - z n ě m . příd. jm. Iang = dlouhý; 

Lange, Lang(e)r (toto též z MJ) a řa d a 

dalších n ě m. odvozenin; Langáček, Langáš, 

Langášek (české odvozeniny) 

Ullgham(m)er - z n ě m. slož.: Iang = 

dlouhý, hammer = k ovář; dlouhý k ovář 

Ullgmeier, Langmejer, Langmeyer, Langmeier 

- n ě m. slož. z Iang = dlouhý a meier 

= oz na če ní za m ěstná ní ; dlouhý správce 

dvora, šafář ; s t ej n ě tvořené Langmiiller = 

dlouhý ml y n ář a další 

n ář. A Langschadel = 

Lapač- ze sl. lapat = chytat; A l apač = kůl ve 

vodě k při vazová ní vo rů ; pochop; lupi č; 

Lapáček (1399), Lapačka , Lapčák, Lapčík, 

La pec, Lapeš, Lapiš, Lapka ( = druh 

kleští; lu pič ) 

Lariš, Laryš - z OJ Laurentius, čes ky Vavřinec; 

z do m. podoby OJ Larka; Larisch, 

Larisz, Larysch 

Láska- A láska; též ve významu dobrovolná 

práce na panském; třeza lk a (l éč iv á rostlina); 

n ář. A laska = húlka; Lásko 

Lasák- z OJ Nikolaus; Lasek, Lasík, Lasota, 

Lasovský (př ivl. ro din ě) 

Laš, Láša - z OJ Ladislav - viz Lád; zdrob. 

příjm. a jména národa č i regionu Lach; 

Lašák,Lašan,Laščák,Lašek , Lášek,Laška,Laškovský 

Laštovka- z názvu ptáka vlaštovka, vl > I je 

zjednodušená a n ářeč ní výslovnost; Laštovic, 

Laštovka, Laštovička Lašťovička, 

Lašťovka, Laštuvička, Laštuvka, Laštůvka 

Lát- z A l a ť , též za příjm . Lád -viz tam; Lata 

(mor. = l ať), Laták, Latík 

Látal- z příč. s l. látat = zašívat, spravovat 

Laub, Laube- starším pravop. za Loub- viz 

tam; z MJ v Bavorsku; Laube (z MJ Loubí 

u D ěč ín a , n ě m. Laube; z MJ v Sasku); 

La uber 

Lau- viz též Lou- 

Laudát - z lat. OJ Laudatus, čes ky = Chval; 

Lauda (též ze sl. loudat se; starý pravopis 

se drží, aby se oddálilo od sl. loudat se, 

kte ré púsobí h a nlivě ; viz i Lo uda), Laudin 

(z příd. jm . př i v l. ) 

Lauer - z n ě m. A de r Laue r = zadní víno; 

t aš k ář ; zkr. příj m . Lauerman(n) (z n ě m. A 

die Laue r = čí h a n á), Lorman (aue > o) 

Laufer - z n ě m. 

A Laufe r = ryc hlý posel, 

běžec před panským kočá rem 

Lauko - z A louka; au = ou; Laucký 

Laurent - z lat. OJ Laure ntius = Vavř in ec - 

viz tam; Laur (též = vavřín) , Laurek, 

Laurenc, Laurenčík , Laurin (1438 Laurencius 

dictus Lauhn; n ě kdy A Ia urin = 

trpaslík), Laurine, Laurinec, Lauro, 

Lauryn, Laurýn; též Lavrenčík, Lavrinec 

apod. 

- 103-

Laušer - z n ě m. A Lauscher = kdo tajně 

naslouchá; Lauschman(n), Laušman(n) 

Lavička , 

Lávička zdrob. z A lávka, lavice; 

s tč. A lavicie = úzký dře vě n ý přechod přes 

řek u ; Lavic, Lávic (vlivem přiroz e néh o 

rodu), Lavický (z MJ Lavice a Lav i čky 

n ě k o likrá t v Čec h ách i na Moravě ) 

Laxa - z n ěm . A Lachs = losos; Lax 

Lazák - z MJ Láz nebo z A laz = pozemek 

získaný mýcením lesa; Lazecký, Lazniček 

Lazar - z biblického OJ; jako A = nemocný 

č l ověk; Lazarák, Lazarčík, Lazárek 

Lazebníček - podle za m ěs tn á ní ; Lazebník 

Lázna - s tč. A lázna = l áze ň ; Láznický, 

Lazniček (změna vlivem při raz. rodu; též 

zdrob. k lazník = č l ově k pracující na lazu), 

Lázníček , Lázníčka (zdrob.), Láznovský, 

Lázňovský, 

Laža- z A laz; Lažan, Lažanský (z n ě k o li ka 

MJ), Lažek, Lažo 

Lebduška - z n á ř. A lebduška = linduška 

(pták); Lebruška (zkomol.) 

Lebeda- z názvu rostliny, která také sloužila 

za neúrody jako potrava; Lebedík, Lebedinský 

(též z MJ) 

Lebl, Lébl, LObl, Loeb(e)l - z n ěm . n ář . 

zdrob. A Lowe (= lev); podle domov. 

znamení; z OJ; u rodin s žid . předky za OJ 

Juda 

Lebr, Lébr- z n ěm . A Leber = játra; zkr. z OJ 

Lebrecht, Lambrecht = slavný vládou nad 

zemí 

Lee- s t řhn . příd . jm. lez = špatný nebo s třhn . 

A letze = hráz, hradba; z OJ Lecián, to též 

příjm. ; Lecák 

Lecjaks - z úsloví .Iee jak" 

Lečbych - pře zd ívka č l ověk u , užívajícím 

úsloví " l eč bych" 

Ledabyl- z příd. jm. ledabylý = n e pořá dn ý; 

leda- má pejorativní význam; srov. příjm . 

Ledahudec (špatný hudebník), Ledajaks 

(= ledajaký tj. špatný), Ledašil (š patn ě šil) 

Ledecký - z M J Ledeč , Ledce 

Lederer - n ěm . A Lederer = koželuh; též 

z bavorského MJ 

Ledr, Lédr - z n ěm . A Leder = k ůže; n ě k d} 

též z A Lader = tkadlec lodenu 

Ledvina - z A; Ledvinka (zdrob.), Ledvoň... 

Ledwinka 

Lef(Oler - za staré A l eflíř = příš tipkář (str"hn 

rěveler) ; za LOffler = výrobce lžic 

Legát - z A = vyslanec; též odkaz; Legátek 

(zdrob.) 

Leger- ze s t řh n . příd . jm. laege = nízký; téi 

= podstavec 

Lehar, Lehár- patrn ě ze slovenského lehaviar 

= horník, h avíř 

Lehečka, Lehejček, Leheček - zdrob. jm. 

tvaru příd . jm. lehek = lehký 

Lehký - z příd . jm .; Lehkoživ 

Lehman(n) - ze s třhn. A l ~ h e nm a n , n ěm 

Lehenmann = nájemce, leník 

Lehner - z n ěm . A Lechner = nájemce, len - 

s třhn. A lener = majitel selského dvora 

Lehnert - z OJ Leonhart = silný jako le\ 

z A = vě řite l , majitel statku 

Lehota - z MJ Lhota, slov. Lehota, to z _-\ 

lh ůta - tj . n ově založená vesnice s odlozenou 

povinností poplatkú; Lehoťan, Lehotský 

Lehovec - z MJ Lehovec, lid. název dn 

zaniklého Aloisova u Kyj; Lehovský 

Lechner, Lechnýř- z n ěm . 

Lehner 

Leibl- viz La ibl 

Lein - z n ě m. A Lein = len; Leiner, Leiohiiuptl 

(ln ě n á hl av i č k a) , Leinweber (tkadlec 

ln ě n é h o plátna) 

Leischner, Leixner - z n ě m. A = k olář 

n ěm . A Leuchse = klanice 

Leit - z n ě m. A Laite = strá ň ; Leitl (zdrob. 

Leitner (obyv. jm. = Stránský) 

Leitgeb, Leitkep- ze s t řhn . litgebe = hostinský; 

Lejnar z něm. příjm. Leiner, toto z A Laine = 

skála; často z MJ 

Lejsek- 1479, z názvu ptáka; někdy z p ří 

jm. lysý; Lejska 

Lekeš - 1435 Ale:xii braseatoris, 1432 Le 

- 104-

aseato 1~ z OJ Aleksí nebo OJ Alexandr = 

obránce mužú; Leksa (čas t ě ji Lexa) 

Lelek - z názvu ptáka; srov. rče ní "chytat 

lelky", lelkovat 

Lemberk - z MJ Lemberk, nyní Lvová; též 

\' Bavorsku, Rakousku; Lemberger, Lemberka 

Lemfeld - z MJ Lengfeld v Bavorsku, Lene(n)feld 

v Sasku 

Lenard (11 74/8), Lenart - z OJ Leonhard: 

Ieo = lev, hart = tvrdý 

z A len, n ě kd y z OJ 

Leneček , Leníček , 

lener, Leuner, Lenert - z Lenard - viz tam 

Lenfeld viz Lemfeld 

lenger - z MJ Lengau v Rakousku a Leng 

\" polském Slezsku 

Lenhar(d)t - viz Lenard 

lenoch - líný č l ově k 

jm. lenk, spis. link = 

lenský - z MJ Lín y, d říve Lény u Bě l é p. 

Bez d ězem , snad i z Lensedly u Říča n 

leonhard, Leonhardt - viz Lenard 

lepa - z argotického A lepa = hlava; na 

~ l ora vě če pi ce; Lepka (též spodobou za 

lebka), Lepik (nebo z p ř íd . jm. lepý = 

púvabný, krásný) 

lepař - n á ř . A l e p a ř = zedník, který užíval 

př i s ta vbě hlíny místo malty 

lepeška- z p říd . jm. lepý; n ář. A lepeška = 

klopený klobouk 

lepič - A l e p i č = zedník, který při tavbě 

užíval hlíny místo malty; hrn č íř ; srov. 

Le p a ř ; Lepíček, Lepik, Lepil 

lepš - z příd . jm. lepý = krásný nebo z lepší, 

2. stupn ě příd . jm. dobrý; Lepša, Lepší, 

Lepšik 

Lerch - z n ě m. A Lerche, to též p ř íjm. = 

k ři va n ; Lerach (z n ář. podoby), Leroch 

Lesák- A lesák = obchodník dřívím (v Kutné 

Hoře ); lesní vče l a ř ; kdo bydlel v lese; Les, 

Lesa , Lesař , Lesňák,Lesnik 

Lesný - 1588-1 61 7 v Jindřich ově Hradci; A 

Iesný = hajný; též z příd . jm. lestný = 

klamný apod. 

Leš - z A les; z OJ Aleš - viz tam; A leš = 

drobné dřevě n é uhlí; lesní úl; Lešák (též = 

lesní vče l ař) , Lešánek, Lešanovský, Lešanský 

(z MJ Lešany), Lešek (zdrob.; též lesní 

vče l ař) , Lešetický (z MJ Lešetice), Leška, 

Leško 

Lešer - z MJ Líše ň u Brna, n ěm . Losch 

Lešner - viz Loschner 

Leština- A Iešti na = lískový porost; Lešťan , 

Lešťanský , Leštinský (z čas té h o MJ) 

Let - ze sl. létat; Letáček , Leták, Létal, 

Letavka 

Letocha - z příd . jm. letošní; z n á ř. laš. A 

letocha = tu lák; Letoch, Letoš, Letošnik 

(pa trn ě č l ově k , který se letos při s tě h ova l ; 

též nezralý, nezkušený č l ově k - srov. 

rče n í: nejsem letošnO 

Letov - z MJ Letovy u Plánice; Letovský (též 

z MJ Letovice u Boskovic) 

Lev - z OJ; z názvu zv íře t e na domovním 

znamení, na znaku a pod.; Levíček, Levik 

(se zachováním pohyblivého -e-); též viz 

Levák; Lef"lk (spodobou z n ě l os t i v-f); Levíček, 

Levik 

Levák - z p ř íd . jm. levý; zejména: kdo 

pracuje levou rukou; kdo je nešikovný, má 

obě ruce levé; Levec, Levíček , Levička , 

Levik, Levý 

Levinský - z MJ Levín; vzác n ě z Lowy 

(um ě l e) 

Levit - viz LOwit 

Levora - z OJ Libor nebo Levorenz, da m. 

podoby OJ Lorenz - viz V a v řin ec 

Lex, Lexa - viz Lešek 

Ležák - A ležák = obchodník nebo jeho 

zástupce, ktel)' se n ě kd e n ačas usadí; 

lenoch; z MJ Ležáky 

Ležal - ze starší podoby příč. sl. ležet; srov. 

p ř íjm. Doležal; Ležatka, Ležik, Ležoň 

Lhota - z čas t é h o MJ, oz n ač uj ící nově založenou 

ves, jíž byly na u r č i to u lhútu 

- 105-

prontinuty poplatky; Lhoták ( 1ytíF Lbota 

ze Lboty; z obyv. jm. k MJ Lhota), Lhotan, 

Lhoťan, Lhotecký, Lhotka (zcl rob. k Lhota) 

, Lhotský 

Liba- 1088 Lu ba; z přícl. jm. libý = příj e mn ý , 

milý nebo z A Iiba = mil áče k ; z OJ Libohocl 

apod. , Dobrolub apod .; Libák, Líbánek, 

Libánský (též z MJ Lib á ň ) 

Liberský - z MJ Liberk u Rychnova n. 

Kn ěžno u , z MJ Liberk, starší čes . podoba 

MJ Liberec; Libera, Liberda 

Libeš, Libš- z OJ Ubohost apod. , Dobrolub, 

též z OJ Libor; z přícl. jm. libý = příj e mn ý; 

Libíček (též z názvu rostliny), Libich, 

Libínský, Libínský (o bě z MJ), Libus (též 

z lidové podoby MJ Levousy - Libuse) , 

Libiš (též z MJ) , Liboch (též z n ě m. 

podoby MJ Lib ěch o v) 

Libnar- z MJ Libná, Libnov, n ě m. Liebenau, 

z MJ Hodkovice, n ě m . Liebenau 

Libora- z OJ Libor, Dalibor apod. příp. -a 

Libosvár - z MJ Libosváry u H osto un ě, 

u Holešova 

Libra- A libra = starší váhová jednotka ; z lat. 

p ř ícl . jm. liber = svobodný; Libruška, 

Libřický (z MJ Libři ce) 

Licek- z OJ Lutoslav (tos > ts a zclrob. příp. 

-ek); nebo zclrob. z A líc (s t č . rodu mužského) 

Ličeník - z přícl . jm. líče n ý = před s tíra n ý 

nebo z jm. tvaru přícl . jm. l íče n = s li č n ý 

Lička - p a trn ě upravené příjm. a A Líčko : 

sotva z jih oč. n á ř. A I i č ka = kachna; Ličík 

Lid - zkr. z OJ [uclmír ap. ; Lidák, Liďák, 

Lidík, Lidinec 

Lidický- z MJ Lidice 

Lídl - z OJ Li.iclel, clom . podoba n ě m. OJ 

Luclwig = slavný v boji 

Liebich- buď z čes . příjm . Libich (zclloužení 

i vlivem n ě m. přízvuku ) - viz Libeš, nebo 

z durynského A Liebig = pták ťuh ýk 

Liebl- z n ě m. OJ Liutbalcl: liut = lid, balcl = 

smě l ý 

Liebscher- p a trn ě MJ Libouš u Chomutova, 

nebo Libho šť u 1 

ového Ji č ín a , n ěm . Liebisch 

Lidmila- z va ri anty ženského jména Ludmila; 

oz n ače ní manžela č i syna Lidmily 

Liedl - z clom. podoby OJ Luclwig - Li.icll 

Lieger - ze s třhn . A lieger = lh ář ; Liegen 

( rozš íře ní o -t) 

Lienert- z OJ Leonhart - viz Lenarcl 

Lifka- nesprávným č t e ním za Liška 

Lichnovský- z MJ Lichnov 

Lichtenberg, Lichtenberk - z MJ Svěú 

u Ostravy, n ě m. Lichtenberg; toto MJ č 

v ě m ec ku 

Lichý- z přícl. jm., též ve smyslu n e pra'~ 

klamný a pocl . 

Líkař- za l é k ař; A lík ař = č l ově k , který I " 

líky, tj. bylinami 

Lilling - z MJ v Horních Francích 

Liman, Líman - z n á ř . podoby přijm 

Lehman - viz tam; Límanovský 

Límberk - z MJ Limberk, čás t P o li č ky; též 

v Bavorsku a v Rakousku; Limberský. 

Limburský (disimilací n-m v l-m z ymbursk 

ý) 

Límon - viz Liman; sotva z A limon = citró 

Límpauch, Límpouch - A limpouch = 

sladovnická lopatka 

Line - z MJ Mlýnec, Mlýnce, Hlince, všechn_ 

n ěm . Linz; též z MJ Linz v Rakousku 

Linda - A Iinda = topol bílý; u Polné = 

če rve n á vrba; pták linduška ; z OJ Linhart 

viz tam; Lindák, Lindovský 

Lindauer- z MJ Lindov, n ěm . Linclau, Linda 

Lipanovice, obě n ěm . Linclen apod.; též 

z MJ na Mo ravě , čas t o v Rako usku, Bavorsku 

Lindner, Lintner- z n ě m. MJ Linclen u n:b 

(Lipanovice); velmi čas t o v Bavorsk 

a Rakousku 

Linduška - z názvu ptáka 

Linek, Linek- spíš z OJ Linhart než z náz\ 

ryby 

Linert - z OJ Lenarcl - viz tam 

Linha - zkr. OJ Linhart - viz tam 

Linhart, Linhardt, Linhard - čes . podoba 

OJ Leonhart, vzniklá z jeho hn ě m . varianty 

- 106 -

lienhard - viz Lenard 

Unka- zdrob. z A lina = čá r a ; po češ t. pnJm. 

llnk z n ě m. A Linke = levice, to též příjm . 

wn, Lyon - z OJ Leo = lev; podle domov. 

zna mení 

lípa, Lipa - z názvu stromu; z častýc h MJ; 

Lipák, Lipanský (z MJ Lipany), Lipár, 

Lipavský, Lipčák , Lipčík, Lipecký (z MJ 

Lipka), Lipenský (z MJ Lipno). Lipička, 

Lipina (lipový porost), Lipka, Lipnický 

z MJ Lipnice), Lipovský (z MJ Lípa), 

Lipový (z MJ Lipová), Lípový, Lipowski 

l.ip(e)rt, Lippert - z n ě m . OJ Liebhart: lieb 

= milý, hart = silný 

lipold, Lypolt - zač . 14. stol. u Dalimila; 

z něm . OJ Liutbald: Liut = lid. bald = 

vážný 

Iipš - z Libeš; viz tam 

Upták - z MJ ; snad i oz n ače ní č l ověka. 

pocházejícího z Liptova , část i Horních her, 

j. ze Slovenska 

• - z n á řeč n íh o oz n ače ní lišky; z A lis = 

přís troj k lisování; Lisa (též z příd. jm. lysý: 

z lysa = lysina); Lísa (deska z latí nebo 

proutí na sušení ovoce a pod.), Lisák, 

Lisec, Lisoň, Lisý (posled ní tři viz i Lysý) 

- k - z MJ; též vlivem přirozeného rodu 

z A líska; Lískovec, Liskovský, Lískovký 

(z MJ Lísky, Lísková, Lískovec apod.) 

l.išťanský, Lišťák- obě z MJ Líšťany apod: 

Lisner - z MJ za niklé osady Litoltov, n ěm . 

Lie en; podobná MJ v n ěmeckýc h zemích 

· t - z A; též podle domov. znamení 

IJ lístkú jetelových apod.): Listek, Listík, 

Listoň, Listopad (z názvu měsíce ) 

Uška - z názvu zv íř e te přís l oveč n ě rezavého 

a chytrého; Liszka, Lišák, Lišaník, 

Liščák, Lischka (zapsáno n ěm. pravopi 

- m), Liškař, Litschka 

litera - A litera = písmeno; Literák (č l e n 

teráckého bratrstva tj. sd ružení kostelních 

zpěvá kú) 

litomiský, Litomyský, Litomyšský- z MJ 

Litomyšl 

litoš - z OJ začí n ajícího Lit- ( n a př. Litold, 

Lutomysl - Litomysl, Lutek - Litek a pod.): 

mor. A litoš = líva nec 

Líva- z OJ Lev; z chod. n ář. A líva = hlíva, 

houba 

Lívar - b u ď z OJ O liverius, nebo Libor; 

Livora (též snad př esmy kem I > r z 1yvola 

= druh vinné révy) 

Lízal - z příč . sl. lízat; Lízátek, Lízanec, 

Lízanec, Lízánek, Lízec, Lízna, Lízoň 

Lízner - viz Lisner 

Lněnička - A lněnička = ln ě n á tkanina; 

Lněniček ( pře m ě n a vlivem přiroze n é h o 

rodu) 

Lobkowicz- z MJ Lobkovice u Brandýsa n. 

Labem; psáno tatým pravopi em cz = c 

Lóbl, Loebl - viz Leb! 

Lóbner - z MJ Levín u Úšťk u , n ěm . lid. 

Lóben 

Loda - z n ěm . OJ Lodevic za Ludovic = 

slavný bojovník; z A l oď - podle domov. 

znamení; ze s t řhn . A !ode = hrubá v ln ě n á 

látka, loden; Lode, Lodek, Lodl ( n ěm. 

zdrob.), Lod(e)r ( n ěm . A Loder = soukeník 

vyrábějící loden), Lodin (z příd. jm. 

při vl.) 

LOff(e)lmann - z ně m. A Lóffel = lžíce; 

Lóffler (výrobce nebo prodavač lžic; též 

střh n . leffel = mam las), Lóf(f)ler (z n ě m. A 

Ló ffler = l ž i čař: n ěkdy za Lefler - viz tam) 

Lohnický, Lohniský - z MJ Lohenice 

u Humpolce; Lohynský (ze starší podoby 

MJ Lohenice, púvodně H lohynice) 

Lohr - z MJ Loh (v Bavorsku 38x), odvoz. 

z n ě m . A Loh = křov in a tý les, močá l 

Loch - 1397; z OJ zač ín a jícíh o Lo-; z n ě m . A 

Loch = sklep, jáma, díra; z MJ v Bavorsku 

a v Rakousku; střhn . Iach = křoví , les; 

Lochař, Lochman(n) (č l ověk bydlící 

u lesa), Lochsmidt (kovář bydlící u lesa) 

Lojda- 1416 Ludovicus appothecarius, 1424 

Lojda apotecarius; OJ Luclovicus = slavný 

bojovník aj. 

Lojek - zdrob. A lúj; přezdívka č l ově ku , 

který vy rábě l lojové svíce, bledému otylému 

č l ově ku apod. ; p a trn ě i z OJ - viz 

Lojda; Loj, Loja, Lojan, Lojek, Lojík, 

Lojin, Lojka, Lojkásek, Lojin 

Lokaj - podle za m ěs tn á ní; panský sluha; 

Lokajíček, Lokay 

- 107-

Lokvenc - z lat. příd. jm. eloquens = 

výmluvný apod.; Loquens, Loquenz 

Lomič - p a trn ě ze stč . sl. lomiti se = dávit 

(se), zápasit; z MJ Lomnice , n á ř. Lomice; 

Lomíček, Lomička 

Lomoz - A lomoz = hluk; s t č. lomoziti 

n ěkým = lomcovat n ě kým , trápit n ě ko h o , 

lomoziti se = zápasit; Lomos, Lomozi.k, 

Lomozi.k, Lomozník 

Lonek- patrn ě z OJ Longin (je též příjm . ) = 

dlouhán; n ě kdy za Lang; Londa, Lomlák, 

Londin, Londýn (ne pravdě pod o bn é je spojení 

se jménem anglického hlavního m ěs 

ta), Lonek, Loněk, Lonk, Loníček, Lonín 

Lonský- z příd . jm. l oňs k ý 

Loos, Loose - z OJ iklos, n ě m. n á ř . 

podoby OJ Mikoláš viz tam; z MJ Loos 

v polském Slezsku; s třhn . příd . jm. los = 

veselý, drzý 

Lopata - z názvu nástroje; podle tvaru 

vousú , rukou a pod; Lopatář, Lopatka, 

Lopatovský ( při v l. rodině , z MJ a z pomístních 

jmen) 

Lopaur - patrn ě z n ěm . slož. Lohbauer: 

s třhn . lóch = houští, les, tedy = sedlák 

z lesa, od lesa; v Bavorsku čas to samoty 

Lohbauer a Lohhof; Lopauer, Lopour 

Lorenc, Lorenz - zkr. OJ Laurentius = 

Va v řin ec - viz tam ; Lorinc, Loriš, Loryk 

Lorman- viz Lauerman(n) 

Los - viz Loos; Losa, Losman 

Losenický - z MJ Losenice, Losnice, nazvaného 

podle názvu m o křa du , kde žili losi; 

ve stč. slovo los oz n ačova l o i jiná velká 

zv ířata ; Losenský, Losik, Losinecký, Loska 

LOschner, LOšner - z n ěm . A Lbschner = 

jirc h á ř , řemes lník , vyč iňující kúže 

Loskot - 1551 - 71; s tč. A Iosk ot = hřm o t , 

hukot; Loskota 

Loš- z OJ poč ín a jícíc h Lo-, též z Loch- viz 

tam; Lošák (zhrub., též z názvu houby), 

Lošan, Lošek (zdrob.), Loška, Loško 

Lošťák - obyv. jm. z MJ Loštice 

Lotter- z OJ Lotar; z n ěm . A Lotter = dareba; 

češ tin a toto slovo přej a l a už ve s tř e d ově ku 

jako lotras, l o třec, l o třík apod; Loter. 

Lotrek 

Loub - A lub, zdrob. loubek = tenká d estič 

ka, š těp in a ; A loubí = podsíň (srov. podloubO, 

za hradní besídka; Loubek (zdrob. 

viz i Laub 

Loubal- příč. sl. líbat; vzniklo ze slováckého 

túbal (spis. Líbal) na území, kde neru 

m ě kk é f ani ú, ale ví se, že ve spisovném 

jazyce je ou za ú; srov. s tejn ě tvořena 

příjm. Joura, Joursa, Kožoušek 

Loucký - z MJ Loucká, Loucko 

Louček - z příjm . Loučka ; to zdrob. 

nebo l o u č ; tvar vlivem přiroz. rodu; 

Loučky , Lo u čka apod. 

Loučím - z MJ Lo u č im u Kd y n ě 

Louda - n e j čas t ě ji snad novým pravop. za 

Lauda (viz Laudát); ze sl. loudat se = p ů, 

toulat se, později = pomalu jít, pomal 

pracovat; Loudát, Loudal, Loudin, Loudin 

(púvodn ě příd. jm. přivl. ) 

Loukota - z A l o uk oť (paprsek kola); Loukotka, 

Loukotský (z MJ vsi Lo uko ť , ktera 

splynula s Brandýsem n. OrlicO 

Loula - snad z OJ zač ín a jíc íh o Lu- (Ludvík 

nebo Lou- (La udát) ; A loula = hlupák; ze I. 

loulat se = vá hat 

Louma - p a trn ě z OJ Barto l oměj - viz ta!lL 

zm ě n a v ou srov. dragón - dragoun, limó 

-limoun 

Lounek - A Iounek = zákolník, záv l ačka. 

upevňu jící kolo; z MJ Lounky; zdrob. 

příjm . Loun odvoz. z MJ Louny 

Louša - odvoz. z OJ poč ín a jícíc h skupinou 

Lu- nebo Lau-; Louška 

Loužek - A loužek = malý luh, háj; z MJ 

Loužek u Turnova; viz i Loužil; Loužecký. 

Louženský (z MJ Loužnice, Loužná) 

Loužil - ze sl. loužit; podle povolání: loužil 

kúže = koželuh; Loužný, snad i Loužek 

Loveček - 1401; z OJ Často l ov , BudiJo,-_ 

Ostrolov; též z A lov, lovec; Lovčí, Loveclq\ 

Lovětinský , Lovětinský (z MJ Lově tín) 

LOwit, Levit- ze stzák . OJ Levit = potome · 

čtv rté h o syna Jákobova, kdysi č l e n kn ě ž 

ského rodu 

- 108-

ložek- z A lože; změna vlivem přiroz. rodu 

IMibůrek - buď z OJ Lstibor = kdo bojoval 

tí, nebo z MJ L s tibo ř u Čes ké h o Brodu 

lubas - z OJ zač ín a jících skupinou tub 

Lubomír, ťubo h os t apod.); vzniklo na 

''fch. a jihových. M o ravě , kde nenastala 

pře hlásk a u > i; Luběna (za Lib ě n a , syn 

ebo manžel Lib ě n y), Luběník, Luběnka , 

Lubík, Lubina, Ubinek, Lubinský 

lubojacký - z MJ Lubojaty u Bílovce; 

Lubojacki, Lubojatzky 

-zkr. OJ Luclav = Ludislav nebo Lucián, 

lucius; n e j čas t ě ji z n ěm . OJ Ludwig s příp . 

-z: Luca, Lucák (zhrub.), Lucek (zdrob.; 

ně kdy i za Luciper), Lucík 

Iučan - z MJ L(o)uky spíš než z názvu 

- rého čes ké h o kmene Lu ča nů ; Lúčan, 

Lučaník, Lučanský Lúčka, Lučný 

l.udačka - A lud ač k a = název ptáka pě ni ce 

nebo č erve nky 

z OJ 

Ludikar - z n ě m. OJ Ludger, p ův. Liutger: 

liut = lid nebo hlut = slavný, g ~ r = oš tě p 

IDdra- z lat. jména vydry; přezd ívk a pytlá 

.tlm; Ludrinský, Ludrovan, Ludrovský 

př ivl. rod in ě) 

Iudvík - OJ Ludvík ze s tn ěm . hlut - wlg = 

: lavný bojovník; Ludva (zkr.), Ludvíček 

zdrob.), Ludvig, Ludwig 

luft- pře j a té A luft = vzduch; díra ve tro pě , 

'íž odcházel k o uř , proluka, v i ký ř 

l.uhan - obyv. jm. z MJ Luh; z A luh; Luh, 

Luha, Luhový 

I.Dka - z OJ Lukáš, lat. Lukas = pocházející 

z Lukánie; Lukáč, Lukáček , Lukačík , Lukas 

(z lat. nebo n ě m. podoby), Lukáš, 

Lukášek, Lukašík, Lukášík, Lukašovský, 

Lukaštík, Lukes (oslabené), Lukesle (n ěm . 

zdrob. podoba z vých. Čec h ), Lukeš (dom. 

podoba), Lukl (z n ěm . zdrob.), Luks 

redukované -es, psáno ně kd y Lux), Lukš 

z Lukeš, -e- vysuto vlivem p á d ů s koncovkou); 

Lukša Lukšan, Lukšík, Lukšíček, 

Lukšovský ( při vl. rodin ě nebo ze jm. 

dřívě j š íh o majitele h os pod á řs tv O 

Lukavec - z A luka = louky; z MJ Lukavec 

u Pacova, u H o ři c, u Lovosic, u Bílovce 

nebo z obyv. jm. odvoz. z MJ Lukavice; 

Lukavecký, Lukavský 

Lula - ze sl. lulat = moč it ; viz i Loula; u OJ 

Julius; Lulák (zdrob.), Lulek (zdrob., též 

z A z ná ř. A lilek = pták dudek) 

Luňák - z názvu dravého ptáka; Luňáček 

Lunda- n á ř . A lu nda = tulák (od vých. Č ech 

až po s třední Moravu); Lundák (zhrub.) 

Lupač, Lupáč- ze sl. loupat (n a př . 

s tromů); A Iup ač též = druh plechu; Lupáček 

(zdrob.), Lupčík , Lupečka , Lupek, 

Lupík, Lupinek (spíš zdrob. A lupen) 

kůru ze 

Lupoměský - z MJ Lupoměc h y, samota 

v obci Libkov u asavrk; Lupoměch 

Lusk- A, plod hrachu a pod ; Luska, Luskač 

(ze sl. luskat = vydávat luskavý zvuk) 

Lustig, Lustyk - z n ěm . p ř íd . jm. Iustig = 

veselý 

Luštinec - ze s t č. A lu šč in a = slupka; lusk, 

lu š t ě nin a ; Luška, Luština 

Lutovský - z MJ Lutová u Tře bo ně 

Lutrýn - p a trn ě z lutrián = luterán, lidové 

oz n ačení -protestanta 

Lutterer - z MJ Lutter v Alsasku nebo MJ 

Kónigslutter v Brunšvicku 

Lux - buď z OJ Lukas - viz Luka - Mathes 

Lukas. Matz Lux 1576, nebo za n ě m. A 

Luchs = rys; Luxa, Luxik 

Lužák - z MJ Lu že u Vysokého Mýta nebo 

z n á ř . A luža = louže; Luža, Lužík, Lužný 

Lyer, Uer - z OJ Li.ier, d o ln o n ěmec k é 

podoby OJ Lothar; to ze s tn ě m. Hluthe ri = 

slavný vojskem 

Lyon - viz Lion 

Lysý- z příd . jm. lysý = holý, plešatý; Lysa, 

Lysáček , Lysák (též z MJ Lysá), Lysoň, 

Lysoněk ; n ě kd y též psá no Lisý viz Lis 

Lžičař - podle řemes la = výrobce nebo 

prod avač lžic; Lžička 

- 109-

M 

Maas - ze střhn. A mase = jizva; z něm. a lat. 

OJ Thomas z aramejského theómá = dvojče; 

čes . Tomáš; jméno jednoho z apoštolů 

Máca - dom. podoba OJ Matěj - viz tam; 

Macák (1424 Mathiae dicti Maczak; 

zhrub.), Macal, Macala, Macalik, Macálka, 

Macau:, Macán, Macánek, Macas, 

Maceček, Macej, Maceja, Maceják, Macejka, 

Macejko, Macíček, Macík, Macko, 

Mackovík, Mackových, Macků 

Macal, Mácal - příč. morsl. a laš. nář. sl. 

macat = hmatat; macat se s ně čím 

pomalu to dě l at ; Macalik, Macálka (A = 

druh moučného jídla) 

Macek - dam. podoba OJ Matě j - viz tam; 

viz Máca; 1381 Mathias zvaný Maczek; A 

macek = dlouhý hoblík; Macík, Macke 

(poněmč. Macek), Macků (z příd. jm. 

přivl.) 

Macel- příč . stč. sl. mácě ti = sahat; Macela 

Macenauer, Matzenauer- z bavorského MJ 

Matzenau 

Mackerle - u nás patrně n ě m. zdrob. příjm. 

Macek; snad i z Magerle = zdrob. k něm. 

příd. jm. mager = hubený; Mackrle, Mackrlik 

Macnar, Macner - z MJ Matzen v Dolních 

Rakousích a v Bavorsku 

Macoun - 13 79 - 82 Mathes, Maczun; další 

odvoz. příjm . Máca - viz tam; Macour, 

Macourek, Macura (1548 Matěj Macura), 

Macurák, Macůrek (též z východomor. A 

macúrky = švestky napadené houbovou 

chorobou) 

Mačat, Mačát - patrn ě další odvoz. z příjm . 

Macek - viz tam - s dam. měkčením ; 

Maček, Máček (též z příjm. Mák, to z názvu 

rostliny); Mačeka, Mačík, Mačura 

Mad(e)r, Mádr- ze střhn. A mader = žnec; 

Madar (podle něm . výslovnost) 

Maděra - 1412; ze staré varianty národ. 

jména Maďar (magyer vedle magyar); z A 

maděra = vysoká čep i ce ; tanec; Madera, 

Maděránek , Maděrič, Maděrka, Maděryč 

Mádl - z něm . nář. A Madel, spis. Mad 

děvče ; Mádle 

Mager - z něm. příd. jm. 

Magera, Mageira 

Magnusek - zdrob. OJ Magnus = 

Magna, Magni (z lat. 2. pádu) 

Mahdal - patrně z ženského OJ 

původ u Magdalena = žena z M

- máchat; Machal, Machala, Machálek, 

lllachalický, Machaliček, Machalinek, 

lllachálka, Machalouš 

- asi z střhn . OJ Markhart: marka = 

pohraniční území, les a hart 

nejspíše z OJ Macharias - 

viz 

viz Mach; Machata, Machatka, 

hatý, Machek, Machka, Machytka 

- z něm. A Macht = síla; Machtl 

ob.) 

, Maizner- z něm . MJ Meissen, čes. 

"""" ň ; většino u z názvu Míšeňska 

llliik!i;n~tr, Maixner - nář . vývojem z předzího; 

Meixner, Mejsnar 

May- ze jm. měsíce; z konce nář. něm. 

_ Bartolomaus - viz Bartoloměj; z něm. 

kmenem Magin = síla, např. Maginhatt; 

-·ák, Májek (též z A májek = větvemi 

kovaný člun k lovu kachen), Májíček 

nář. A Maid = 

Maier, Mayer, Maýr, Meier- z něm. 

= púv. správce dvora, pak jeho 

držitel, posléze velký sedlák; u židů 

meir = učitel ; Majera, Majerčák, 

"erčík, Majerčin, Majerek, Majerík, 

l•;.prd

Malimánek - "malý (E)mánek"; tvoření viz 

Malbo han 

Malina - podle červeného plodu maliníku; 

přezd ívka pěknému č l ověku - srov. rčení 

"děvče jak malina"; Maliňák , Malinčák, 

Maliník, Malinka, Malinovský 

Malínek - z příjm. Malinka z příd. jm. 

malinký vlivem přiroz. rodu; Malinda (též 

odvoz. z příjm. a A Malina), Malinkovič 

Malínský, Malínský - z MJ Malín 

Malíř - z A ; Malířský 

Mališ - z příd. jm. malý; Mališek, Mališka 

Malivánek - "malý !vánek"; tvoření viz 

Malbo han 

Malknecht - z něm. A Mahlknecht = pomocník 

ve mlýně 

Malkovský- z MJ Malíkovice u N. Strašecí, 

lid. Malkovice; z MJ Málkov a Málkovice 

Malkus - stč. A malkus = výprask, mrskání 

Maloň - z příd . jm. malý; Maloněk 

Maloš- z příd. jm. malý; Malošek, Malošík, 

Maloušek 

Malota- z příd. jm. malý; Malotín, Malotínský 

(z MJ Malotín), Maloun, Malounek 

Malovaný - z příd. jm. malovaný = nejen 

pěkný jako malovaný, ale též líčený , nepravdivý 

(malovaný křesťan = křesťan na 

oko, malovaný konšel bezmocný, 

k ničemu) 

Maluš - z příd. jm. malý; Malušek, Malůšek, 

Maluška 

Malý - 40. nejčastější příjmení ; příd. jm. 

malý; je základem velkého množství dalších 

příjmení , např.: Malač, Maláč , Maláček, 

Malák, Malan, Malán, Malaník, Malásek, 

Malaska, Malášek, Malašta, Malát 

(též z příd. jm. malátný = slabý; A malát = 

malomocný), Malátek, Malec (1588), Malčík, 

Maleček, Malecha, Malek, Malena, 

Malenda, Malič (též z MJ), Maliček, 

Maličký , Malich, Malik, Mališ, Mališek, 

Maliva, Maloch, Maloň, Malošek, Malošík, 

Malota, Malotín (z příd . jm. přivl.) , 

Maloun, Maloušek, Malsa, Maluš, Maluška, 

Malušek, Malúš, Malúšek, Malza 

(spodobou s - z) ad. 

Malyjurek- "malý Jurek"; tvoření viz [\ 

han 

Malypetr- "malý Petr" - tvoření viz 

han 

Man - přejaté A man = vazal, leník; něcl.. 

Mann = muž; z OJ něm. původu 

Man (Manfréd aj.); Mana, Manák, 

(z něm. zdrob.), Maněna, Manet(h), 

Maňák - 1386 erga Marssonem Mtm~~ 'Ollltllll 

zhrub. Maň , toto z OJ začínajícího 

nou Ma- s příp . -ň ; z ženského OJ 

srov. pnJm. Mařák z Máří, 

z Apolena, Manďák z Manda (Magda le.:JIIII 

Maňas (též A = panák, tatrman, 

hlupák), Maňásek (1541; u žid. rodin z 

Manasse), Maňska, Mančík 

Mančal - příč. sl. mančat (se v něčem 

rukama hrabat, matlat; Manczal, 

Manda- z Magdalena, žen. OJ hebr. 

= žena z Magdaly; Sigmund Manda 

své příjmení podle své ženy Mandy; 

dák, Manďák (též mor. A = levák), 

dát (též A = zmocnění; okolky), 

(starým pravopisem za Mandous), 

dera, Mandík (zdrob.; též z OJ Eman 

viz Mánek), Mandínec, Mandys 

Mandel- A mandel = 15 kusů; 

snopů na poli; v něm. nář. = 

u rodin žid. původu z Emanuel - 

Mánek; Mandelik (zdrob.; též náze, 

ka), Mandelíček 

Mandl - viz Mandel; též stroj k m

Maruš, Marušák - z označení muže nebo 

syna Maruše; Marušan, Maruška, Maruštík, 

Marynka, Marýsek, Marysko, Maryška, 

Maryško, Marýzek 

Marha- z něm . OJ Marhold, Margold: mark 

= pomezí a walt = síla, vláda; Marhan, 

Marhánek, Marhol (-ol patrně zjednodušená 

příp. -old) 

Marhul, Marhula - z nář . A marhule = 

meruňka ; z OJ Marhold; Marhoul, Marhoun, 

Marhul 

Marian, Marjan, Marján - z OJ; pociťuje se 

souvislost se jménem Maria, je však spíše 

z OJ Marius = č l en starořímského rodu 

Mariú; Mariani (z lat. 2. pádu), Mariánek, 

Mariák 

Markalous - ze starého A martalous = 

turecký náhončí , záškodník 

Markup - patrně = koňská hlava (střh n. 

mare = kúň , kup za Kopf = hlava) 

- z OJ Martin - viz tam; - příp. - ča; 

·a je z názvu obyvatele marky branibor 

·é: Marčák, Marčal, Marčanek (zdrob.), 

Marčaník 

- 13. nejčastější české příjmení ; jeden 

ze čtyř evangelistú; z lat. OJ Marcus = 

· vník, zasvěcený bohu Martovi; někdy 

·oz. z OJ Martin - viz tam, které má 

· ý význam: 1521 Martin řečený Marek; 

llarčík, Mareček, Mareda, Mareš ( 48. nejější 

příjmení; též z Martin: 1379-82 in 

10 Martini Sedlak, > Marsso dictus Sedlak), 

llareška, Marešovský (přiv l. rodině), Malisk.o, 

Marka, Markes, Marko, Markovič 

- ro jihoslovanské; označuje příslušnost k 

· ě) , Markovec (z příd. jm. přivl.; též 

z _.1] Markov u Chvalšin, Markovice, u Chrudi 

-). Markovský (přís l. k rod ině ; z MJ), 

llarlrus (lat. podoba), Mar(e)l (něm. zdrob.), 

llaroch, Maron, Maroň, Maroš, Maroul, 

fMan:mntek (141 7 Martin alias Marun), Ma 

IIDUSek (1572 mezi domy Martina Marous 

. Marouš, Maroušek, Marsa, Maršák 

z obyv. jm. z MJ Maršovice), Maršan, 

-át, Maršík, Marš íček, Maršon, Mar 

' Martan, Martiš, Martíšek, Maruna 

léž A maruna = rostlina řimbaba) 

Markvart - s třhn. OJ: mark = pohraniční 

území, wart = strážce; z tohoto jm. i podoba 

Markert 

Marold - 1406; střhn . OJ: mar = slavný 

a walt = síla, vláda 

Maršál, Maršálek - púvodně A maršálek = 

podkoní (ze střhn. mare = kúň , schalk = 

čeledín) , dozorce nad koňmi ; pak vojenská 

hodnost; u nás celní zřízenec; Maršala, 

Maršalík, Maršalka, Marszalek, Maršolek 

Maršík - z OJ Marek, Martin - viz tam; 

Marš íček 

Maršner - z MJ Maršov u Chabařovic, 

Marschen 

něm. 

Marta - z biblického ženského OJ Marta = 

paní domu, pečlivá ; označení manžela či 

syna Marty; Marták, Martan, Marťan, 

Martančík, Martásek, Martášek,Martaus, 

Marteček, Martečík, Marten, Martének, 

Martiček , Martuška 

Martin - OJ utvoř. ze jm. římského boha 

války Marta - viz Marek; Martina, Martinák 

(též obyv. jm. z MJ Martinice), Martinásek, 

Martinec, Martinčík, Martinek, 

Martinek (též z A = výtržník, původně 

přezdívka čeledínu , který na svátek sv. 

Martina měni l místo), Martiník, Martinisko, 

Martinka, Martinovič (přivl. rodině), 

- 113-

Martinovský (p ř i v l. rod in ě; též z MJ Martinov, 

Martinovice), Martinů (z příd. jm. 

př i v l. ); z čás ti Mart- (možné splynutí 

s ženským OJ Ma rta): Martan, Martiš, 

Martíšek, Martoch, Marton, Martynek, 

Martýnek 

Maruš - o ženské ho OJ Man 1še, dom. 

po doby OJ Ma rie; Marušák, Marušan, 

Maruščák, Marušiak, Marušík, Marušinec, 

Marušinský, Maruška 

Marval - A marva l = buchta z pohankové 

mo uky; hl upák; Marvan, Marván (1397), 

Marvánek 

Marx - 1651 Matěj Ma r:x~ 165 4 Mcnx Hilfel, 

1571 M a rcus H ., z OJ Markus zánikem 

nepř ízv . -u-; viz Ma rek 

Maryška - z dom. podoby OJ Ma rie; syn 

nebo manžel Ma1yšky; Maryško, Marysko 

Marzin - viz Marcin 

Mařák - z žen. OJ M áří ; z lat. OJ Mauri tius 

( = pocházející z Mauretánie), Martin - viz 

tam, Marek- viz tam; též postava z lid. her 

na M o ravě (na Smrtnou n edě l i chodili 

chlapci s Mař á k e m ); Mařáček , Mařan 

(1377-82/vla rtlnus dictus 1\lla rzan), Mařá 

nek, Mařas , Mařata, Mařatka , Mařenec 

(též z názvu rostliny m a ře n a b arvířs k á) , 

Mařík (1387 Marz ik Ok1yzyn), Mařinec 

Masák - 13 77; odvoz. z A maso; n ář. A 

masák = ťuh ý k ; koš na maso; Masáček 

Masarík - zdrob. z n ář. A masar = řez n ík ; 

Masaryk 

Masař - 1393; s t č. A ma sař = ř ez ník ; 

Masařík 

Máslo - z A ; přez d ív k a č l ověk u , kte1ý 

h ov o řil "jako když másla ukrajuje" nebo 

obchodníku s máslem; Maslík (zclrob. 

pnJill. a A, pozmě n ě n é vlivem při raz. 

rodu), Másilko, Másilko, Maslák, Máselník 

Masner - z n ě m . A Meissner = majitel čás ti 

dolu 

Masný - příd . jm.= masitý; Masník, Masnica, 

Masničák , Masnička 

Masojídek - 141 7; A masojídek = kdo jí 

maso; ťuh ý k ; pes; též z MJ Masojecly 

u Čes ké h o Brodu 

Masopust - doba od Tř í král ll do Pooelb:J .. 

s tře d y pře d c há ze jící pústu ; obvylcle 

konaly za bíj ač k y , svatby a nh né vese 

Mastík - z A púvo cln ě ve významu 

z nepravidelné zdrob. A mast 

vlivem p řiroze n é h o rodu; Mastil, 

ník, Mastný 

Máša - z OJ p očín a j ícíc h Ma-: M a tě j , 

us apod.; 1539 Ma těj Máša; 

šanský, Mašat, Mašát, 

Mašek (62. n e j čas t ě j š í čes k é 

zdrob. z Mach; 1459 Matějem 

Mašek, 1489 Matheus dictus M ašek, 

82 Ma1ziko dictus Massek), Mašíček, 

šik, Mašin, Mašina, Mašinda, Mašins - 

Mašita, Maška, Mašta 

Mašl, Máši - snad ze sl. mašlovat = poti: 

máslem nebo n ěm . zclrob. p ř íjm. 

Mašlaň , Mašlanka 

Maštalíř, Maštalérz (1385), Maštalýř - 

stč. A m a(r) š t a l é ř = dozorce nad konírr..r 

mi, če l edín ocl koní; Maštalířovský, Mátalka, 

Maštálka, Maštálko 

Maštera - z výc h č. n ář . p říd. jm. maštem_· - 

mlsný 

Matal- ze sl. matat = hmatat, loudit; Matala. 

Matalík 

Matas - z OJ Matouš - viz tam, n ě kd y z • 

Matěj - viz tam; obě tato OJ z h 

Mattithjáh = dar boží; Matásek, Mal2il. 

Matečka , Matek, Matěcha , Matěna, Madna, 

Matis, Matisek, Matl (1597 liJ -: 

jinak Matl; n ě m . zdrob.), Mátl, Matlacb. 

Matloch, Matocha, Matouch, Matuclu. 

Matula, Matulík, Matulka, Matuna, ~ 

tyk, Matys 

Maťaš - z OJ Ma t ě j , Matyáš - viz t 

Maťátko (též A = uzel z nespletený 

vlasú), Maťha , Maťcha 

Matěj - 1218 Mathey; z hebr. OJ Mattithjáh = 

dar boží; Matěja , Matěják , Matějásko. 

Matějášek , Matějček , Matějec , MatějelL 

Matějíčka , Matějíček, Matějičný, Matljík, 

Matějka (14. stol.; sta1ý m pravop. Matiegka), 

Matějko , Matějný , Matějo , Matějov 

, Matějovec (z p řícl. jm. při v l. ; též 

z MJ), Matějovic , Matějovič , MatejselL 

Matějů ( při v l. ), Matěna 

- 114 -

Matějovský- z MJ Matějov u Sedlce a Žďáru 

n. Sázavou, Matě j ov i ce u Nýrska, Matě j o 

vec u Ji n dřichova Hradce, u Slavonic 

Materna- 1415; z lat. OJ Maternus =m a tč in , 

mateřský ; též z OJ Ma t ě j ; 1407 Mathias 

mercatot; 1416 Maternae; A materna = 

konopí; Matera, Materka (asi i z n ář. 

va laš. přezdív k y matera = čtve rá k ; též ze 

st č . A matera = matka), Materne, Mateřanka 

, Mateřánka 

Mates- 1420 Mathias alias Mates camifex, 

1599 Floriánovi Matesovi; 1609 já Florian 

Matis; z OJ Matyáš, viz tam; Mathes, 

Mathesi, Mathesy, Mathiasek, Matthon, 

Matthesius (p o l ati n š t ě l é) 

Mathaus - z MJ Mýtnice u Poběžov i c , n ě m. 

Mauthaus; z MJ v Bavorsku, Rakousku; 

Mathauser 

Matiáš, Matyáš - OJ z hebr. Mattithjáh = dar 

boží; Mathiáš, Mathiásek, Matyásko 

Matolin - z A matoliny = pevné zbytky po 

vylisování vinné ho moštu; Matola 

Matonoha, Mátonoha A matonoha 

plopleta; A máto noha = druh trávy jílek 

mámivý; Matonoh 

Matoš - ze sl. másti; zmatený č l ověk ; Matošík, 

Matoška, Matouch 

Matoulek - z nář. A matoul(ek) = motýl 

Matouš - z hebr. OJ Mattithjáh = dar boží; 

z n ěj též OJ Matěj a Matyáš; Matoušek (55. 

n e j čas t ě j š í české příjmenO , Matoušík, Matoušovský 

(př i v l. rodin ě) , Matoušů , Matuš 

( nář. z m ě na ou > u), Mattuš, Matušák, 

Matušek, Matušina, Matušinec, Matušinský, 

Matuška, Matuštík - viz Matas 

Matras - s tč. A matras = p o l š t ář , podložka 

pod pancíř ; srov. matrace 

Mattausch - viz Matouš 

Matuch(a) - z n ář. podoby OJ Matouš - 

Matúš; Matula, Matulák, Matulík Matulka, 

Matuna, Matunák 

Maturus - lat. příd. jm. maturus ve stč . = 

zralý, vážný; Matura 

Matuš - z n á ř. podoby OJ Matouš - Marúš; 

Matuszek, Matušák, Matušek, Matušík, 

Matušina, Matušinec ( při v l. rod in ě) , Matušinský 

(při v l. ro din ě ), Matuška (zclrob.), 

Matúška, Matušovský, Matušík, 

Matušů 

Matyáš, Matyášek - viz Mariáš; Matyásek, 

Matyásko, Matyášek, Matyášík (obě zclrob.), 

Matych, Matys, Matýs, Matýsek, 

Matysík, Matyska, Matyš, Matyščák, Matyšek, 

Matýšek 

Matz, Matza - z s rřhn. A matze = rohož; 

Matzner, Macner (výrobce rohoží; z MJ 

v Bavorsku a Rakousku; viz Macnar) 

Maud(e)r - z jm. tvaru příd. jm. mo ucl1ý 

(starým pravopisem): ze stř hn. A mouder = 

břicho 

Mauer - z n ěm . A Mauer = s t ě n a; čas t o z MJ 

v Rako usku aj. ; Maur ( n ěkd y z Mau ricius = 

Mauretánec) 

Maul (1630), Maule- z n ě m . A Mau! = huba; 

čes k é odvozenin y: Maulík, Maulis (také 

z A moula starým pravopisem) 

Maurer - z n ě m . A Maurer = zedník; z MJ - 

viz Ma uer 

Mauric, Mauritz - n ě kd y pokračování stč. 

OJ Mauricii z OJ Mauritius = Mauretánec; 

Maurek (též z A mourek sta1ý m pravop.) 

Mautner - n ěm. A Mautner = mýtný; snad 

i z MJ Mýto, n ěm . Maur 

Max, Maxa - viz Makarius; též z OJ Maxim 

= n e j vě t š í a Max(i)milián = přís lu š ník 

rodu Maximi li ánů; Maxant, Maxera, Maxián, 

Maxilon, Maxim, Maxima, Maxin, 

Maxner, Maximovič 

May - viz Máj 

Mayer - viz Maje r 

Mazač , Mazáč - ze sl. mazat; A mazáč = 

vymazával hlínou stropy, podlahy; Mazáček, 

Mazák, Mazal, Mazalík, Mazalovský, 

Mazan, Mazanec Cl356; druh velikono 

č níh o peč i va ku latého tvaru), Mazánek, 

Mazaník, Mazaný (též = vychytralý) 

Máz(e)l - ze střhn. A mase! = šlichta na 

škrobení tkaniny; n ěkdy zdrob. z n ě m . A 

Mass = míra; srov. též A máz 

Mazoch - ze sl. mazat; Mazouch, Mazour, 

Mazourek, Mazuch 

Mazour - buď ze sl. mazat, nebo viz Mazur; 

Mazourek 

- 115-

Mazur - ze jm. přís lu šníka polského kmene; 

Mazura, Mazurák, Mazurek, Mazůrek, 

Mazůrka 

Mec - z Matz, n ěm. dom. podoby OJ Matthias 

= Matě j - viz tam; Meca (s tč. = kejklířka ; 

z něm. A Metze = měřice), Mecal, Mecel 

(něm. zdrob. předešlých) 

Mecer, Mecera - ze stč . sl. metat (1. os. sg. 

mecu) = ten ktetý metá, tj. hází; mecerovat 

=drmolit 

Med - z A; Medáček, Medák, Medek 

Medal - stč. OJ Med!, viz MJ Medlice; snad 

z med!, jm. tvaru příd. jm. mdlý; sotva ze 

sl. medat = sát med z květin; Media, 

Medelský (MJ Medlov u Kroměříže) , 

Medlík (zclrob. příjm. Media), Medlin 

(z příd. jm. př i v l. k Media) 

Medonos - z MJ Medonosy u Ště tí 

Medřický - z nář. podoby MJ Meziříčí 

u Tábora a na Moravě ; viz Mejdřický , 

Mezřický , Mendřický 

Medula - z A med; z názvu sladkých věcí 

(pa li čka jetele, druh hrušek); Medulán 

(1448; též ze stč. Meclio lán = měs to Mi lán; 

z názvu vinice u Litoměřic); Meduna (z přícl. 

jm. meclunný = sladký jako med; A mecluna 

= též líc mince), Meduňa, Medůsek 

Měch - z A; přezdívka břichatému; Měcháček 

, Měchura , Měchýř 

Meier - viz Majer 

Meisnar, Meisner, Meissner- viz Maisner 

Meixner - viz Maixner a Maisner 

Mejdr - pa t rně z něm. A Mahder žnec; 

Mejda, Mejdrech 

Mejdřický - z nář. podoby MJ Meziříčí 

u Tábora a na Mo ravě; též viz Mezř i cký 

Mejsnar - viz Maisner 

Mejstřik - z OJ stč. A mejstřík = správce 

dvora; m ě l na starosti nářadí; ovčácký 

chasník 

Mejta - z MJ Mýto; Mejtský 

Mejvald- viz Majvald 

Mejxnar - viz Maixner 

Mejzlík - z něm. A Meise = sýkora; z A 

majzlík (z něm. Meissel = dláto); u rodin 

žid . púvodu z Maisl = Michael- viz Michal; 

Mejznar 

Mejzr - z n ě m . A Meisser z A Meise = sýkora ; 

ptáčník 

Měkota - z přícl. jm. měkký ; označení 

č l ověka poddajného; Měkuta, Měkyna , 

Měkýš 

Melan, Melán - z lat. OJ Melani us = tmavý 

nebo hebr. OJ Melichar= múj král je svět l o 

Melana - nář. na Berounsku A melana = 

mlýn 

Melč - ze sl. mlít, melu ; přesmykem z m l eč - 

zákazník ve m lýně ; Melčák , Melda 

Melena - z hebr: OJ Melichar = múj král je 

svět l o; Melecký, Meleš, Melin, Meliš, 

Melišek, Melša 

Melezinek, Melezinek - snad z Meluzín(ek) 

-viz tam 

Melcher - něm. nář. za Oj Melchior = 

Melichar - viz Melich 

Melich- zkr. z hebr. OJ Melichar= ml!j král 

je světlo; Melichárek, Melichařik, Melicherčík, 

Melichna 

Melišek - z OJ Melichar, viz Melich; Meliš, 

Melišík, Meliška 

Melka - A melka = meziprodukt při m l ynářském 

zpracování zrna ; též sousto; Melkes, 

Melkus (též za Ma lkus viz tam), Melmuk, 

Melmuka (obě z věty Mel mouku!) 

Meloun - podle zeleniny; přezdívka kulatému 

č l ověku; Melounek 

Meluzin - ze jména pohádkové bytosti 

Meluzíny; podle skučivého vě tru ; tvar vlivem 

přirozeného rodu; Meluzinek 

Melzer, Melcer, Meltzer - z n ěmecké h o A 

Meltzer = sladovník 

Menc - z něm. OJ Menz; toto z OJ He rmann, 

Ma ngold, Clemens apod. dom. příp. -z; 

Mencák (zhrub.), Mencl (zclrob.), Menctik 

(počešt.) 

Menčík - z 2. stu p n ě přícl. jm. malý - menší, 

změna nš > nč (srov. výslovnost jinší- jin čí 

a tenší - tenčO 

Mend(e)l- zcl rob. hebr. OJ lmmánúél = búh 

je s námi (se vsuvným -cl-); Mendík (též 

z lat. A mendicus. s t č. menclík = žebravý 

- 116-

student; mnich), Mendlik ( počešt. ; též ze 

střhn. A mende = radost) 

Meng(e)r - z n ě m. A Menger = drobný 

obchodník; též d o na šeč 

Menhar(d)t- z n ě m. 0]: magan = síla, hart 

= tvrdý, pevný; Meňhart 

Menoušek - nejspíše z Menhart - viz tam 

Menšík- 1327; viz Men č ík ; Menša, Menschík 

Mentlík - přejat é A mentlík = pláštík; morsl. 

ozdobný lidový kožich 

Menz(e)l - viz Menc 

Mergl - z n ě m. A Mergel =slín; v hesenském 

n ář. A Mergel = hubený č l ověk; Mergelský 

Merha - 1558; ze sl. merhovat = skládat 

z různob a revn ýc h čtve rečk ů ; z A merhy = 

pruhy; Merhaut, Merhout, Merhutík 

Měrka - A m ě rka = dutá míra , 1/ 8 měřice 

(asi 6 1/2 I) ; odměrka 

Merkl - zdrob. z Markus - viz Ma rek, 

Markwart, Martin - viz tam (s přeh l áskou 

a > e); 1432 Marklinu.m vasatot-em; 1434 

Martinus vasator; 1343 Merklinus pistor, 

1345 Marguardus pistor 

Mert(h)a - n ě m. nář. podoby OJ Martin 

s čes. příp. -a; Mertan 

Mert(e)l - 1539 Ma11in jinak Mertl; z OJ 

Martin ; Mertlík (počeš t. ; 1403 Jlvlat1inus 

dictus Mertlik) 

Merunka - z názvu ovocného stromu č i 

ovoce; Meruna, Meruňka , Merunko 

Mervard, Mervart - patrně = č l ověk , který 

plul pře s moře (do Palestiny), nebo z n ě m. 

MJ Meerwald: me ri = mo čá l a wald = les 

Cr - I spodobo u r - r) = kdo bydlel u močá 

lo v ité ho lesa 

Merxbauer, Merksbauer - z n ěm . slož. 

Merx = dom. podoba OJ Marek a -bauer = 

sedlák 

Merz - z OJ začínajících skupinou Mar 

(Martin, Markus) příponou -z; Merc(e)l 

(zdrob.) 

Měřička - A m ě ři č ka = ze měm ěř i č ; zdrob. A 

m ěř i ce (dutá míra = 0,615 hl, plošná míra 

02 ha); ze sl. m ě ř i t ; Měřil, Měřínský (z MJ 

M ě řín ) 

Měsíc , M ěsíček - z A; přezd ívka č l ověku 

s kulatou tváří 

Meskář - A mezk á ř = obchodník s mezky, 

vo di č m ez ků ; -s- spodobou 

Mes(s)ner- z n ě m. A Mesner = kostelník 

Mestek - z OJ Mstislav, Mstidruh apod.; snad 

i zdrob. z A mest = mošt 

Meszáros, Mészárosz, Meszároš, Mézsároš 

- z maď. A = řez n ík 

Meškan - ze sl. meškat = zdržovat se 

( n ě kd e); Meškanec ( = loudavec) 

Měš ťan - obyvatel m ěsta; Měš ťák , M ěšťánek 

Metal - příč. sl. metat = házet 

Metel - z A metela, metelice = vánice; ze sl. 

meteli t = utíkat; Metelák, Metelec, Metelka 

(zdrob.) 

Metlička - zdrob. A metla; Metlík, Metlický 

(z MJ Metlice, Metlín) 

Mezi - viz Mec 

Mezera - z A; Mezík, Mezírek, Mezírka 

Mezihorák - obyvatelské jm. z MJ Mezihoří 

4x v Čec h ác h , lx na Moravě 

Mezník - A mezník = hra ni č ní kámen, 

vytyčující pozemky 

Mezřický - viz Medři cký 

Meztek - viz Mestek; -z- h y p e rkorektn ě 

Mezuláník - A mezuláník = výrobce mezulánu, 

polov l něn é látk)', z níž se šilo svrchní 

ob l ečení ; Mezulian, Mezulián, Mezuliánek, 

Mezuliáník 

Mica - z OJ Mikuláš - viz tam, Michal - viz 

tam, příponou -ca; Micka (zdrob.), Micek 

( přec h o d zdrob. vlivem přiraz. rodu 

k jiné mu typu s kloň ovánO 

Miclík - snad z MJ Mcely (1790 Mi zel) 

u Nymburka 

OJ Míč z dom. podoby OJ Mikuláš 

Míč - s t č. 

č i Michal; Míček (zdrob.; 1359 Miku/aš či 

Miček) , Mič a , Mičák (1396 Mixo dictus 

Miczak), Mičan (1454), Mičánek, Mičech , 

Mičík , Mička , Mičulka , Mičunek , Mičko 

(z 5. pádu A míč nebo z A mie č ko = jméno, 

jmenovec), Míčovský (z MJ M i čov , M i čov i 

ce) 

Mif(Oek - patrn ě omylem z Mišek, psaného 

- 117 -

kdysi dv ě ma dlouhými s; podobně jako 

Dufek k Dušek; Mitka, Mitkovič 

Mihal - příč. sl. míhat; též z n ář . nebo 

slovenské podoby OJ Michal; Mihalik, 

Mihalík, Mihala, Mihale, Mihálek, Mihola, 

Mihula, Mihula, Mihule, Mihulka (též 

z názvu ryby) 

Mícha - 1383 Mikess dictus Micba; z OJ 

Michal - viz tam, Miku láš - viz tam 

Michal, Míchal - čes k á podoba hebr. OJ 

Michael ~ kdo je jako búh; Michalák, 

Michalčák, Michalčik , Michalec (1383 

Micbalconem de Micbalowicz; zcl rob.; též 

z MJ), Michálek (146. nejčastěj š í čes ké 

příjmenO , Michalka, Michalik, Michaliček, 

Michalička, Michalko, Michalovic, 

Michalovský (z MJ nebo označ. přís lu š 

nosti k rodině) , Michalský, Michalů 

(z přícl. jm. přivl. ) 

Michek - 1397, 1583 Mikuláš jinak Micbek; 

z OJ Miku láš viz tam a Michal - viz tam· 

Michel, Michenka, Michlik, Michna: 

Michnáč, Michňák, Michenka (1379-82 

Nicolai dicti Micben de Budvicz), Michera 

Mich(e)l- n ěm. podoba OJ Michal; Michelčik 

, Michler ( n ěm. oz n ač. přís l ušnosti 

k rodi n ě) 

Michelup- z MJ Měcholupy , dříve Michelupy, 

u Žatce 

Míchovský - z MJ Míchov, Michovice, Michovka 

apod. 

Mik, Mik - 1255 Mjc praeposito, 1256 Nicolaus 

praepositus; zkr. z OJ Mikuláš - v iz 

tam; též z A mík ~mník (ryba) Mika (1418 

Míka bomolcÍ1' 1424 Nicolaus bom.olái'), 

Mikač, Mikala, Mikan, Mikel, Mikelka, 

Mikenda, Mikeska 

Mika - 1391 Mika cerdo, 1398 Nicolai 

cerdonis; 1549 Mikulass jinak Mika; z OJ 

Mikuláš; Mikan (1379-82 Mikess dictus 

Mikan), Mikas, Mikát, Mikelka, Mikeska, 

Mikeš (1383 Nicolai pictoris, 1383 Mikess 

pictor), Mikeštik, Mikiska (též zkomolené 

Mitiska - v iz tam), Mikiš, Mikl (něm. 

zdrob.), Miklik (zdrob ), Miklas, Mikláš, 

Miklenda, Mikliš, Mikloš, Miklovič , Mikoda, 

Mikolajčik, Mikolaj, Mikolanda, 

Mikota, Mikousek, Mikovec (příd. jm. 

přiv l. ; též ze za ni klého MJ), Miksa, Mixa 

(1385 Nicolaus Kmtus, 1389 Mixonis Kartus), 

Mikša, Mikšan, Mikšánek, Mikšanik, 

Mikšátko, Mikše, Mikšik (1389 Mix 

ík balneator, 1391 Nicolai balneatoris) . 

Mikšíček , Mikšovic, Mikšovský, Mikuda, 

Mikula, Mikulajčik, Mikulák, Mikulanda, 

Mikuláštik, Mikulec, Mikulčák 

(též z MJ Miku l čice), Mikulecký (též z MJ 

Mikulejský, Mikulenka, Miku 

M ikul eč) , 

lica, Mikulik, Mikuliček, Mikulin, Mikulinec, 

Mikulka, Mikuš, Mikuša, Mikušinec 

(z příd. jm. přiv l. přípono u -ec). 

Mikuška, Mikuškovič ( při v l. rod in ě) , Mikuta, 

Mikyna (z přícl. jm. př i v l. k Mika) 

Mikoláš, Mikuláš - OJ z řec. Nikolaos ~ 

vítězný mezi lidem; Mikolášek, Mikulášek, 

Mikulášik, Mikuláško, Mikuláštik 

Mikulčák - z OJ Mikuláš - 

v iz tam; z MJ 

Mikulče a pocl.; Mikulčický (z MJ Miku l čice), 

Mikulčik 

Mikule - z OJ Mikuláš - viz tam; Mikulec, 

Mikulecký, Mikulejský, Mikulenčák, Mikulenka 

Mikulica, Mikulič, Mikuliček , 

Mikulička , Mikulik, Mikulin, Mikule, 

Mikulka, Mikulů 

Mikuš - z OJ Mikuláš-- viz tam; Mikušek, 

Mikušik, Mikušivnec, Mikuška, Mikuškovic 

Mikyska - z OJ Mikuláš - v iz tam; Mikysa, 

Mikysek, Mikyska, Mikyšek, Mikyška 

Mil, Míl - ze jm. tvaru přícl. jm. milý; zkr. OJ 

Miloslav, Bohumil apod.; Mila (15 42). 

Milo (z 5. pádu), Miláček (též z A), Milan, 

Milán, Milata, Milas, Milec, Milen, Milén, 

Milič, Milik, Militký, Milka, Milon, 

Milostný (laskavý, líbezný), Miloš, Milota, 

Milrád (z OJ Milorád), Milý 

Milčínský - z n ář. podoby MJ M ili čín 

u Mladé Vožice 

Milde - z n ěm .' příd . jm. milde ~ přívěti vý . 

trp ě li vý , milosrdný, štědrý 

Mildner, Miltner, Mi.ildner- z MJ Mi ldenava, 

něm. Mildenau, nyní Luh u Raspenavy: 

z něm. A MLildner ~ výrobce o křín ú , tj. mís 

na zadě l áván í t ěsta 

Milec - z A milec ~ oblíbenec; z příd. jm. 

milý; z OJ s částí Mil -; Milek, Milek, 

Milenko 

- 118-

Mil(l)er - z Mliller - viz tam; n ě m. A 

ml y n ář ; Milerský ( p ř i v l. ro din ě) 

Milfajt, Milfajtl - z n ěm. slož. ~ Vítek ze 

mlýna; 

Milič, Milič - s tč. OJ; Miliček , Miliček, 

Milička 

Milichovský - při v l k příjm. Mllich, to 

z příd. jm. milý 

Militký - ze s t č. 2. s tupn ě příd. jm. milý 

Miller - viz Miler a MOller 

Milner - viz M lilner 

Miloš - OJ; z příd. jm. milý; z téhož zá kladu 

i příjm . Milo, Milostný, Milota (OJ) 

Mimra - ze sl. mimrat se ~ nimrat se, 

z d l ou h avě něco d ě l at ; Mimráček, Mimránek, 

(zdrob.) 

Minár, Minář - n ář. za m l y n ář: tvrdé I se 

vyslovovalo jako u a splynulo s m; Minárík, 

Minárský, Minárovský, Minařiček, 

Minařík, Minářík , Minářů 

Minát - z Minart z OJ Meinhart: magin ~ 

moc, síl a, hart ~ tvrdý; Minha, Miňha, 

Minka (též z mor. nář. mínka ~ zkouška) 

Minich - z něm. A MO nich ~ mnich; Minichbauer 

(p ů v. ~ sedlák jménem Minich nebo 

~ poddaný kláštera) Minist(e)r z lat. A 

minister ~ služebník 

Mink - snad n ěm . tvo ře ním z OJ Dominik 

( n e přízvu č n é i zaniklo); Minks, Minx (z OJ 

Dominicus zánikem nepřízv . -u- a -i-) 

Miňovský - patrně z MJ Minice (rozšíř. 

kmene o -ov-) 

Míra- z OJ M iroslav. Jaromír apod.; Miran, 

Mirek, Mirka (též dutá míra ~ 8 žejdlíkú) , 

Miroš, Mirošovský (z MJ), Mirovský 

Mirvald, Mirwald - z n ěm . MJ: mlir ~ tenký, 

slabý, wald ~ les: tedy les se slabými 

kmeny 

Miřacký, Miřatský , Miřátský- z MJ M i řát k y 

u Haber 

Miřička - z A a příjm . Měřička - viz tam ; 

v n á ř. ~ jiři č k a 

Mísař , Misar - A mís ař ~ kdo dě l á mísy; 

Misárek 

Misera, Miserovský - za Mizera, viz ta m 

Misík- ze s tč . misati ~ slábnout, hynout; ze 

sl. mís it a A mísa; n ář. na Litomyšlsku mysit 

- myslit 

Mišák - zhrub. z Míša; z OJ Mikuláš - viz 

tam, Michal - viz tam ; Mišanec, Mišaň, 

Míšek (zdrob. k Míša), Mišík, Miška, 

Miškovič, Mišoň , Mišta, Mišteta (srov. 

i n ář. příd. jm. mišterný ~ u Kdyně ošklivý), 

Miština, Mišur, Mišura, Mišurec 

Míšek- ze zdrob. A mě c h ; míšek ~ váček na 

peníze; z OJ Míša 

Mít - zkr. z n á ř. podoby OJ M eto d ě j - viz 

ta m, Mituděj , /vlitud; též z OJ Dimitrij, řec. 

Démétrios = syn bo h y n ě Démétér (p řin es li 

je k nám slovanští vě rozvěst i ; sv. Démétér 

byl ochráncem jejich domova So lun ě) ; 

z kmene s krátkým i: Mitek, Mittig ( = -ík) , 

Miták (též z n ěm. Mittag - poledne), 

Mitáček, Mitas, Mitáš, Mitášek, Mitera, 

Mitina, Mitrych, Mitro, Mitura 

Mitis, Mitys - spíše z lat. mitis ~ tichý než 

z OJ Dimitrij viz Mít: Mitiska 

Mitlehner, Mitlener - z n ě m. A Mitlehner = 

spolunájemce 

Mitvalský- z MJ Mitval v Kladsku, St ře do l esí 

u Hranic, n ěm. Mittelwald 

Mixa - viz Miksa v hesle Mika; Mixan, 

Mixám, Mixánek 

Miškovský - z MJ Miškov u Op oč na , 

Mi(Oškovice u Kouřimě, u Čakov i c a u Holešova 

Mizera - s t č. A mizera = bída; ubožák; 

mizera ve smyslu špatný č l ověk je n ovějš í ; 

Mizerák, Mizerík, Mizerovský ( při v l. rodině, 

majitel živnosti kdysi Mizerovy) 

Mizet, Myzet - z n ě m . MJ: Mies = m očá l , 

slatina a ód = pustina, samota; srov. MJ 

Miesberg, Miesdorf, Miesleithe 

Míža - h ype rk ore ktn ě za Míša; z OJ Michal 

viz tatn 

Mlada - z příd. jm. mladý; z OJ Mladota; 

Mladen, Mladěnka , Mladý 

Mládek - z OJ Mladota: 1465 Mlado ta dictus 

Mladek de Lan.oua; z A mládek = mladší 

d ě ln ík (ve ml ý ně , v pivo vaře) 

Mlatec - pomocník při výmlatu obilí; pře 

nes. kdo se pere; Mlateček, Mlátilik 

- 11 9 -

Mlčál- ze sl. m l če t ; nemluva; Mlčák , Mlček , 

Mlčoch , Mlčouch, Mlčoušek, Mlčuch 

Mlejnek- zdrob. A mlejn; Mlejnecký, Mlejnský 

Mleziva - ze s t č. a jihoč . A mlezivo = první 

mléko po porodu 

Mlch - snad z A mlha vlivem přiro z. rodu; 

h > ch podle výslovnosti 

Mlíčko- 1408Joh. Mleczko; zdrob. A mléko; 

Mlíčka , Mlíko (1406 Ma11inus Mleko), 

Mlíkovský (z MJ Mlékovice, lid. Mlíkovice, 

u Ko u ř im ě a Neveklova); též Mléčka, 

Mléčko 

Minařík- z chod. a jihozápč. A mln ařík za 

mlynařík , název ptáka 

Mls - 1379 Andreas Mlss; A mls = pamlsek; 

pře nes. = kdo mlsá; Mlsna 

Mlynařík - název ptáka; zdrob. A a příjm. 

Mlynář 

Mlýn - A; označení maj itele mlýna; Mlynček 

, Mlýnek, Mlynka, Mlýnský 

Mňouček, Mňuk - zkomolené A v nou če k , 

vnuk; spodoba vn > mň 

Moc - něm. nář. za Matz, dom. podoba OJ 

Manhias a Manhiius = Matěj a Matouš: 

1600 Matouš Hansl zvaný Moc-bam/; též 

z bavorského A Motz - .skopec; Mocák, 

Mocek (počc~L) 

Moder - s tř h n . A mader = žnec; -o- z nář . 

podoby 

Modl - ze stč. příd. jm. med! = mdlý; ze 

střh n . A model = míra, fo rma, vzor 

Modr - viz Moder; n ěkdy ze jm. rvaru příd . 

jm . modrý 

Modráček - z p říd. jm modrý; n ě kd y z A 

m odráček = sýkora modřinka ; Modrák 

(též = pták mandelík), Modroch, Modrei, 

Modrý 

Mohapl- z n ěm . n á ř. pod. A Mohnhauptel = 

makov i čka; Mohaupt 

Mohelnický - z MJ Mohelka, Mohelnice, 

Mohelno; Mohelnik, Mohelský 

Mohyla, Mohila - z A mohyla = pohře bní 

pahorek; Mohylák 

Mocha] - příč . sl. mochat = šmodrchat, 

motat 

Mochan - další odvoz. z Mocha!; též z OJ 

Modliboh apod . 

Mojžíš, Mojžoš - u nás toto příjm . vzniklo 

z př ez dívky nebo podle obrazu na dom ě : 

OJ Mojžíš (z egyptského = dít ě) u nás 

nedostávaly d ět i při křtu ; Mojžíšek, Mojžišík, 

Možíš, Možiš (zjednodušením skupiny 

souhlásek jžš > žš) 

Mokoš- ze s tč. OJ Mokoše; z příd. jm. mokrý: 

Mokošín (z názvu vsi u Pře l ouče) 

Mokrejš- z příd. jm. mokrý; název rostlin y: 

Mokroš, Mokrý, Mokrýšek 

Mokříš - z příd. jm. mok1ý ; 

Mol - A mol = motýlek; opilec; Moláček. 

Molák ( nář . ponrava), Molek, Molík, Molín 

( příd. jm. přiv l. k nář. podob ě mola = 

mol; n ěkd y z A malina = hra v karty) 

Moldan- z A moldany, moldánky = hudební 

nástroj z n ě kolik a píšťal , syrinx; též za 

Voldan (viz tam) z OJ Oldřic h záměnou 

písmen M za W ve švabachu; viz obdobně 

vzniklou dvojici příjm . Milím a Vi lím z Oj 

Vilém 

Molenda, Mollenda - 1519 Janem Molendú, 

Petra mlynál'e synem; z lat. A molendinator 

= m l yn ář 

Mtiller - sevč. podoba příjm. Muller 

Molnár - z maď. A molnar = m l ynář: 

Molnárové byli eva n ge li č tí kn ěž í , kteř í po 

to l e ra n č n ím patentu při š li ze Slovenska do 

Čec h 

Moltaš - z n ěm. slož.: ma ul - huba, tasche = 

brašna; přez dívka č l ověku s velkymi ústy 

Monhart- n ář. podoba n ěm . OJ, viz Manhan 

Moník - patrně z OJ Šimon, viz tam 

Mora - snad odvoz. z OJ Ma uric - viz tam: 

n ář. A mora = múra; Moráček , Morák 

(zhrub.; též = krocan), Moran, Moráň 

(ná ř. = pobuda) 

Morava - 1405Jan Morava, 1502Jan Kralický 

z Kralic, purkrabí na Brandýse, dostal 

pi'íjmí Morava; Morava = č l ověk z Moravy; 

Morálka, Moravanský, Moravčík. 

Moravec (50. n e j čas těj ší čes ké příjmení: 

1665 Jan F1ýdecký jinak Moravec; = Morava 

n), Moraveček , Morávek, Moravík. 

Morávka, Moravský, Morawetz 

- 120-

Moravecký- z MJ Moraveč 

Mores - z dom. podoby OJ More! z OJ 

Mauritius - viz Mauric; z A mores = 

zpúsob, zdvoř il os t ; Morais, Morys, Morýs 

(pravopisné obmě n y) , Morýsek 

Morch - ze stř hn. A morche = mrkev; z OJ 

Markus - viz Marx; 1619 v Kopanině u Tuchoměhc 

Mm·x, 1639 March, 1664 Morch 

Morkes - patrně z OJ Ma rkus - viz Ma rek; 

Morkus, Morx 

Mořkovský - z MJ Mořk ov , n ěko likrát na 

Mo r avě 

Mos- z něm. A Moos = slatina, močá l ; mech; 

z čas té h o MJ v Bavorsku a Rakousku; 

Moser, Mozer, Mosler (ze zdrob.) 

Most - A most; též podle domov. znamení; 

z MJ; Mostecký (rozš í ř. kmene o -ec-), 

Mostek 

Moš - z OJ začína jících Mo- příp . -š; Moša, 

Mošát 

Mošna - 

A mošna = kabela; též nadávka 

že n ě nevalné pověsti ; Mošnička 

Mošnovský, Mošovský - z MJ Mošnov 

u Bíliny, n ě m . Moschen, a Mošnova u Nového 

Jičín a; další příjm. z t ěc hto MJ: 

Mošner, Moschner 

Moštěk - z A mošt; za Mostek; Moštík, 

Moštěnský 

Moták - ze sl. motat; popleta; A moták = 

název dravého ptáka; Motal, Motálek, 

Motalík 

Motejl - z A motej! za motýl; Motejlek 

(zdrob.) 

Mot(h)ejzík - z něm. zdrob. OJ Matheisl = 

Matoušek nebo Ma t ě jíček; n ěm. zdrob. 

příp. -1 nahrazena odpovídající česko u -ík 

Mot(t)l - n ě m. n á ř . podoba příjm. Mátl -viz 

Matas; ze sl. motat; Motlíček, Motlík, 

Motloch (v laš. n ář. = pošetilec, pomatený 

člověk) 

Motyka - 

Motyčák, Motyčka 

A motyka, nástroj na kopání; 

Mot(t)ys - n ěm. n ář. podoba př íjm . Marys; 

viz Matas 

Mouca - snad z Moc - viz tam; Moucal 

( n ě m. zdrob.) 

Moučka - zdrob. A mouka; přezdívka mlynáři 

, pekaři , č l ověk u , který vypadal jako 

posypaný moukou a pod ; Mouček (vlivem 

přirozeného rodu) 

Moudrý- z p říd. jm. ; Moudr (jmenný tvar), 

Moudřík (zdrob.s přechodem k přirozené 

mu rodu), Mudřík 

Moule - v hornoblanickém nář. A moule - 

ústa z něm. A Ma ul; Moulík, Moulis (srov. 

moulat v ústech převalovat , nes 

rozum it e ln ě mluvit) 

Mour - 12. stol. Maur; zkr. OJ Mauritius = 

pocházející z Mau retánie; též = černoch ; A 

mour = saze, uhelný prach; Moureček, 

Mourek (ob ě zdrob., snad i z A = mourovatá 

kočka) , Mouric (z české podoby OJ 

Mauricius - Moř i c), Mouryc 

Moural - příč. sl. m(h)ourat, mžourar (oč ima ) 

Moutelík - ze sl. moutit = míchat tekutinu, 

kalit 

Moutvic, Mautvic - A moutvicc = kv e dl ačka, 

metla na šlehání bílků; podoba příjm. 

vlivem přiraz. rodu; Moutvička 

Moz(e)r - viz Maser v hesle Mos 

Moždík, Mozdík - z A = dřevěný zub 

v loukoti; srov. stč. A moždě n = dřevěný 

h řebík a n ovočes k é hmoždina, hmoždinka 

Možíš - viz Mojžíš; Možíšek 

Možný- příd. jm. (zá)možný =majetný 

Mraček , Mráček- 1414; zdrob. A mrak; ze 

sl. m račit se; Mračko, Mračna (z A mračno 

stejného významu jako mrak), Mračný 

Mrákota - A = mdloba, bezvědomí; Mráka, 

Mrakava, Mrákava, Mrakeš 

Mraštík - ze sl. mraštit = plakat 

Mravec - A mravec = mravenec; Mravčák, 

Mravčík , Mravík 

Mrázek - 130. n e j častě j ší české příjm.; zdrob. 

příjm. Mráz; přenes. = č l ověk šedivý, 

jakoby jinovatkou pokrytý; pták mandelík; 

Mrazík, Mrázko, Mražík 

Mrha - ze sl. mrhat = plýtvat, kazit; Mrhač , 

Mrhal, Mrhálek 

Mrkáček - ze sl. mrkat; Mrkávek 

Mrklas - snad odvoz. z Merkl - viz tam; 

Mrklovský (z MJ Mrk lov u Jilemnice) 

- 121 -

Mrkos - patrn ě ze sl. mrkat; nář. morsl. sl. 

mrkosiť = n e pokojn ě spát; Mrkous ( patrn ě 

púvoclně mrkvous = bylina podobná mrkvi), 

Mrkus 

Mrkva - z A mrkev; Mrkvan, Mrkvánek, 

Mrkvic (obm ě na vlivem přiroz rodu), 

Mrkvica, Mrkvička, Mrkwa, Mrkývka 

Mrlik- z pří cl. jm. umrlý = mrtvý; Mr lina 

Mrňa - z přícl. jm. mrňa vý = malý; Mrňák 

(též = malé mlýnské kolo; ml ýn o dvou 

složeních na jednom kole , tj. malý mlýn); 

Mrňávek, Mrňavý, Mrnka, Mrňka, Mrňous, 

Mrňousek 

Mrskoš, Mrzkoš - z přícl. jm. mrzký = 

mrzutý, ne hezký, špatný n bo ze sl. mrskat; 

Mrskoč 

Mróz - nář. a polské A = mráz; Mrozek, 

Mrózek, Mrozovský, Mrúzek 

Mrštík- 1577; ze sl. mrštit; s t č. mrš čit i sě = 

vyskočit ; z přícl. jm . mrštný = hbitý; Mrštil, 

Mrština, Mrštný 

Mrtka, Mrt'ka - ze s t č. sl. mrclat = kývat, 

v rt ě t ; j e št ě u Ně m cové má slovo neutrá lní 

význam 

Mrva- 1403; stč. A mrva= drobe č ek , smítko; 

hnúj; mrvit se= hemžit se; Mrvaň, Mrváň , 

Mrvec, Mrvečka, Mrvík, Mrviš, Mrvka 

Mrzena- z pří cl . jm. mrzený = nemilý; n á ř . A 

mrzena = hnis, bolest, mrzutost; Mrzilek 

Mrzkoš - viz Mrskoš 

Múčka - viz Mo u č ka 

Mudr - jm. tva r příd. jm. moudrý; Mudra, 

Mudrák (lj 79), Mudranince, Mudrich, 

Mudrik, Mudrík, Mudrla, Mudroch, Mudroň, 

Mudroňčík, Mudroňka , Mudruněk, 

Mudruňka, Mudry, Mudrych, Murdyk, 

Mudřík 

Muf(f)- ze s třhn. A mu ff= ústa s odulými rty 

Míihl - z n ěm . A Mlihle = mlýn; Míihlbach 

(- mlýn na potoce; z MJ zejména v Bavorsku 

a Rakousku), MíihHeit, Milfajt 

(=Vít ze mlýna; srov. podobná příjm .: 

Míihlhans, Míihlwenzl); Míihlhauser 

(z n ě m . podoby MJ Milevsko nebo z názvu 

28 míst v Německu ) , Míihlstein (z n ě m. 

MJ = ml ýnský kámen; podle erbu nebo 

domov. znamení) 

Mucha - nář. A mucha = moucha; Muchin, 

Muchka, Muchna 

Muk- A muk = název stromu (druh j eřá bu ) 

Muk(e)nšnábl, Mukenschnabcl - 1654 Stodůlky 

na Šumavě; n ě m. slož. = k o m ářf 

sosák 

Mulač - 1461; A mul ač = č l ově k s velkými 

rty; Muláček, Mulák (též ze sl. moulat = 

žmoulat); viz Moule a Mau! 

Mulderer - z n ě m. A Mulclerer = výrobce 

o křínú = m ě lk ýc h mis na zadě l ává ní ; Multerer, 

Míildner, Mildner 

Milller- 96. n e j čas tější čes k é příjm e ní ; z n ěm. 

A MO!ler = ml y nář ; od 14. sto l. vy tl ač uj e 

podobu Millner (ř ídk é p ř íjm .); jako A byla 

podoba Mlilner živá u šumavských Ně m cú 

až clo moderní doby; clo n ěm . z lat. 

molinarius = ml y n ář 

Muna- z mor. A muňa = n e kň u ba 

Munclinger - pat rn ě z MJ Munzingen 

v rúzných čás te c h Ně m ec k a 

Mundl, Míindel - z n ě m. A Mlinclel = 

schovanec; Munduch 

Muňka - 1525 ž id Žaiman MLu1.ka; z OJ 

Salamun = Šalamon, Ša lamoun - viz tamžid 

. clom. příp. -ka ; též z A muií.ka = 

č m e l fk ; Munk (zánik -a), Munka 

Míinz - spíše z MJ MOnz u Gli lichu; též ze 

střhn . A mlinze = peníz, srov. pře j até 

mince; Munzar (ze s třhn. A mlinzaere = 

mincovník) 

Míinzberg - MJ Vojnúv Měs t ec, n ě m . Mlinchsberg; 

podle stejnojmenné samoty 

u Stráže u čes k é Lípy; MJ Munzenberg 

v Bavorsku, Rakousku a Hesensku; Míinzberger 

Mur - zkr. z OJ Mu ric = Mauric - viz tam: 

Mura, Muras, Murat, Murin, Muroň ( nář . 

též = zedník) 

Muřický - z MJ Mohuř i ce , n á ř . Mouř i ce . 

u Trhových Svin 

. 

Musel - ze sl. muset; srov. čas tě j š í p ř íjm . 

Mus il - viz tam; Mus, Musák, Musal, 

Musálek, Musela, Musela, Muselik; Musial, 

Musialek ( n ář va rianty téhož) 

Musil - 36. n e j čas t ě j š í čes k é příjm e ní ; ze sl. 

musit; Musila, Musílek, Musiol ( nář . ) Muska 

- 122-

Mušal - z nář. sl. mušet za muset; Mušák, 

Mušálek, Mušík 

Mušek, Mušík - z příjm. Muška vlivem 

při raz. rodu; ze zd rob. A moucha; též viz 

Mušal, Mušec, Mušek (též viz Mušal) 

Mutina - dom. podoba stč. OJ Mutimír; 

Muta, Mutinský (z MJ), Muťka 

Mutl- z n ě m . A Mutl ~ beč k a 

Muzíka - z A ~ hudba; Muzíkant, Muzíkář 

(synonymum předc h ozího) 

Muž - z A; Mužák ( n ář. A ~ ml adý ženatý 

muž), Mužátko, Mužík, Mužíček , Mužný 

Mýka - viz Míka 

Mykiska - viz Mika; viz Mitis 

Mynář - viz M in ář ; My n ařík 

Mysík - viz Misík 

Myslbek - z OJ Mysli bor; též z MJ v Bavorsku: 

mies ~ slatina a bek ~ bav. n ář. za Bach ~ 

potok 

Myslík - 1395: též ze sl. myslit; ze s tč. OJ 

Lubomysl, Myslibor: Myslín (z příd. jm. 

p ř i v l. ; z OJ Mysla; též z MJ) 

Myslivec - z A; srov. p ř íjm . Forst: Mysliveček, 

Mysliwiec 

Myšák - zhrub. A myš; A myšák ~ ká n ě; 

Myšička , Myšík, Myška (zdrob. A myš 

nebo myška ~ sval; též z Míša - viz Míša), 

Myšoň, Myšulka 

Myškovský - z MJ Miškovice u Kouřimě , 

u Ča k ov i c 

Mytiska - viz Mi tys; Mytych, Mytyzek 

Myzet - viz Mizet 

Mžík, Mžyk - ze sl. mžikat ~ mrkat oč i ma ; 

Mžíček , Mžíka, Mžyk 

N 

Naar- ze střh n . A nar ~ jizva 

Nábělek - zdrob. východomor. n ář. A n ábě l 

~ ml éko a výrobky z n ě h o 

Nácal - počeš t ěná něm. dom. podoba OJ 

Ignác ~ horlivý (čas tě ji ze jmé na Ignatia 

Anriošského než Ignáce z Loyoly); Nácovský 

(ze jm. za niklé vsi u Dolních Kralovic) 

Nádrazký, Nádražský - kdo m ě l chalupu 

na dra hách ~ na pastvišti; Nádraský 

Nádeník - z A; nádeník byl dčl n ík naj ímaný 

na jeden den: Nádeníček 

Nadrchal - ze sl. nadrchat ~ n aky p ř i t , 

n ačechra t , n ače p ýř it 

Nádvorník - A nádvorník ~ ša fář , podomek; 

srov. příjm. Mejstřík a Hofmeister stejného 

významu 

Nágl - z n ěm. A Nagcl ~ hřebík; z názvu 

dvou vsí ve Východních Francích 

Nágr - z n ěm. sl. nagen = h1ýzt; pa trn č 

z p řezdívky lakomci 

Nagy, Naď- z maď. příd. jm. nagy - veli ký 

Náhlík - z příd. jm. náhlý = prudký, prchlivý; 

Náhlíček (zdrub.) Náhlovský (z MJ 

Náhlov u Mimo n ě, u Vyššího Brodu), Náhlý 

Nahodil - příč. s t č. sl. na hoditi sě ~ náhodou 

u něče h o být; Náhoda 

Náhončík - zdrob. A náhon ~ strouha, 

kterou se vede voda na mlýské kolo; 

Náhunek,Náhůnek 

Nacházel - z příč. sl. nacházet 

Nachtigal(l), Nachtihal - z n ě m . A Nachtigall 

~ slavík 

Nachtman(n) - n ěm . A 1achtmann ponocný, 

čistič stok 

Naiman(n) - viz Neumann 

Najb(e)rt - viz Neubert; Najbr, Najbrt 

Nájemník - A nájemník ~ nájemce; podru h, 

nádeník 

Najman, Najmon - viz Neumann 

Najmr - z MJ Nový Hamr, Nové Hamry 

(něm. Neuhammer, něm. n ář. aj hamr; 

s n ář. změ n ou eu > aj) 

Nakládal - ze sl. nakládat též ve smyslu 

investovat ( např. do těžby ru dy apod.; 

srov. příd . jm. nákladný 

Nálevka - A nálevka ~ nádoba na nalévání; 

přezd ív k a opi lci; otok 

Náměstek - A náměstek ~ zástupce; nástupce; 

potomek 

- 123-

Naňák, Naňka - z žen. OJ Anna, hebr. 

Channách = líbezná, milá; Naňáčik, Naňko 

Náplava - A = naplavenina, nános; č l ověk 

hospod ař ící na naplaveném pozemku; č l o 

věk nově při s tě hovan ý apod. 

Nápravnik - A nápravník = historický právní 

termín: poddansk-ý man, který držel 

pozemky na způsob léna a byl za to 

povinen k roz li č n ým službám; A nápravník 

- kdo d ě l a l nápravy k vozúm, kol á ř: 1383 

Albert i Napravnik- A. mtificis 

Náprstek - A náprstek = pomúcka k šití; 

přene s . = nepatrné množství 

Nárovec - z MJ Vnarovy u Vimperka 

Nárožný - podle umís tění domu na nároží; 

Nárožnik 

Nastoupil - příč. sl. nastoupit; v púvodním 

významu po někom jít, naléhat na ně co , 

dmírat 

Navara - 1411; A navara - jídlo jen trochu 

uvařené; mrzout; Návarčik, Navarra, Navařik 

Navrátil - 25. nej čas těj ší čes k é příjmení ; 

příč . sl. navrátit; Návrat, Návrata (obě z A 

návrat) Navrátik, Navrátilik, Nawrat 

Nebes - z A nebesa; na Královéhradecku též 

střed n es právně krájeného bochníku chleba; 

síť na lapání koroptví; mísro za pecí; 

Nebesáček (bydlel u nebesáku, tj, rybníka, 

který nemá přítok , ale shro m ažďuj e jen 

dešťovo u vodu), Nebesář (kdo bydlel 

v domě V nebi) , Nebeský 

Neblecha - z A neplecha = špatnost, n e řád , 

rozpusti lost; záměna n ez n ě l é h o -p- za zn ě 

lé -b- 

Nebor - patrně zkomoleno z n ě m . n á ř. 

příjm . e uhauer = nový sedlák nebo z MJ 

Nebory (na Těšín s ku ); z názvu dívčí hry na 

Neboru; Neborák ( n ář. A = ubožák), 

Neborovský 

Nebřenský - z MJ Ne bře m , Nevře ň u Plzn ě 

Nebuška, Nebužka - ze s tč. OJ 1 ebužel; 

z příd . jm. nebohý; z MJ 1 

ebušice; Nebuželský 

(z Mj Nebužely u M ě lník a) 

Neckař, Neckář- A neckář = výrobce necek; 

kdo pracoval u necky, tj. truhlíku, jímž se 

ruda sypala do kychty (hutnický te rmín) 

Nečacký - příd. jm. n ečac ký = zbab ě lý, 

nezdravý, nevalný; Nečada 

Nečas - A n ečas = špatné po čas í; na Hané 

č l ověk k ni če mu ; Nečásek, Nečaský 

Nečesaný- z př íd.jm . , č l ově k s neupravenými 

vlasy; Nečesal, Nečesánek 

Nedabýlek- zkomoleno za ledabýlek, z příd. 

jm. ledabylý 

Nedbal - příč. sl. nedbat = nevšímat si, 

ignorovat; Nedbalec, Nedbálek, Nedbalý 

Neděla - z A n e d ě l e ; ze sl. n e d ě l at ; Neděle, 

Nedělka (zdrob.), Nedělnik, Nedělský 

(př ivl. rodin ě) 

Nedobitý, Nedojedlý - tato příjm. vy j adř ují 

n e d o končen o u č inn os t ; mají charakte r přezdívky 

Nedoma - 1385; s t č. OJ z OJ Domorad 

apod. ; čás ti ce ne- dodává jménu ochrannou 

sílu ; Nedomanský ( přivl. rodin ě) 

Nedomlel - přez dívka č l ověk u kte1ý nedokončil 

mletí 

Nedopil, Nedopilek, Nedopita - přezdívky 

opilci 

Nedorost - A nedorost = výrostek; č l ověk 

malého vz růstu; Nedorostek 

Nedvěd - 1390, z A m e d věd disimilací dvou 

retných souhlásek m-v > n-v; podle osobních 

vlastností; podle domov. znamení; 

Nedvědický (z MJ Ne d věd i ce n ě kolikrát 

v Čec h ác h i na M o ravě) , Nedvídek 

Neff, Nef(Oe - z n ě m. A Neffe = synovec, 

příbuzný 

Nehasil - příč . sl. nehasit, též ve smyslu 

nepospíchat 

Nehonský - z MJ 

1 

ehonín u Sedlce 

Nehyba - ze sl. nehýbat (se) = kdo se nerad 

hýbe, je nehybný; Nehybka 

Nechanický, Nechanský - z MJ Nechanice. 

Nechánice n ě kolikrá t v Čechách 

Nechoďdoma - z věty " N e c hoď d o mů ! "; 

Nechoďdomů, Nchoďdom, Nechojdoma 

Nechuta - z příd. jm. nechutný = nevlídný, 

n e příj emný , nehezký č l o věk ; Nechutný 

Nechvátal- z příč. sl. nechvátat 

Nechvíl, Nechvíla, Nechvíle - A nechvíle = 

- 124-

nepohoda; srov. i spojení nechvilný ča s = 

nedostatek čas u ; tvaty Nechvíla a Nechvíle 

vznikly přizpl!sob ením běžn ějším typl!m 

mužských podstatných jmen; Nechvilka 

Nechyba - z A chyba; snad pře z dív k a 

bezchybnému č l ově ku 

Neidl, Nejdl, Nýdl - dom. n ě m. podoba Oj 

Neidhart: nit = nenávist, závist a hart = 

tvrdý; sotva redukcí nepříz v. -ez 

Nejedlý- 1460; příd . jm. nejedlý = nepoživa 

telný; ne milý č l ově k - srov. příjm. Nežerný 

a Nechuta; Nejedlík (též n ář. = 

puškvorec), Nejedlo 

Nejepsa - pťt v. ejebsa; vzniklo z rozkazovací 

vě ty pa trn ě s významem Nedrbej se! 

Nejezchleba, Nejezchleb - z rozkazovací 

věty "Nejez chleb(a)!" 

Nejman - viz Neumann 

Nekola - ze sl. ne(s)koli t = nesrazit, nezabít, 

neutít; A nekola = č l ověk nepoddajný; 

Nekolný (= nepovolný apod.) 

Nekovář - z A n e k ovář = špatný k ovář ; též 

k odlišení jmenovcl!; Nekovařík 

Nekula - va rianta příjm . ekola - viz tam; 

pl!vodem z jihových. a vých. Čec h a od 

Místku 

Nekut - příč. trpné sl. kout; v Kardašově Ř e- 

č i c i se vyvin ulo z příjmení Nechuta - viz tam 

Nekvapil- z příč. sl. nekva pit = nepospíchat 

Nekvasil- z příč. sl. nekvasit = nehodovat 

Neliba - z příd . jm. ne libý = nemilý, nepříjemný 

Nemanský - 

v Čec h ác h 

z MJ Nemanice n ě ko likrá t 

Němec - 10. n e j čas t ě j š í české příjm e ní ; 1381; 

přistěhov a lce z n ěm ec kýc h zemí označovali 

OJ nebo jeho za m ěs tn á n ím s přív l as t 

kem Něm ec: Ma t ě j Ně m ec , k ovář Něme c 

a pod.; s tč. A n ěm ec = n ě m ý ; Němcovský 

(přiv l. rodin ě) , Němčák, Němčanovský , 

Němčanský (z MJ Něm ča n y, v Čec h ác h 

i na M o ravě) , Němeček , Němčic , Němčický 

(z čas t é h o MJ Něm č i ce) , Němčík, 

Německý, Němeček (88. nejčas t ější čes k é 

příjme n O , Němejc (1745; z MJ Ne mn ě ni ce , 

pl!vodn ě Ně mic e u Písku) 

Nemét(h) - z m a ď. 

= 1 ěm ec 

Němota - z příd . jm. n ěmý 

Nemrava - z příd. jm. nezpl:tsobný, nemravný 

Nenadál- příč. sl. nenadít se = n e o če k áva t, 

nemít n adě ji 

Nenička, Něnička - p a trn ě z přez dívky 

při s t ě hova lci , který používal přblo vce neni 

čky místo obvyklého nyní (ny čko); též 

zkomoleno z Ln ě ni č ka - viz tam; Neníček 

Nentvich - z něm. OJ složeného z nand 

odvaha a wich = svatý 

Neoral- z příč. sl. ncorat; 

Nepauer- n ář. n ě m. za Neubaucr 

Nepil - ze sl. nepít; Nepilý, Nepilmach 

(slož: Mach, který nepil), Nepivoda (z vě t y 

Nepij vodu! nebo ze sousloví nepil vodu, 

tj. pil n ěco jiného) 

Neplech, Neplecha - A neplecha = nezveclenost, 

darebáctví; dareba 

Nepovím - z 1. os. přít. čas u sl. n e p ově d ět 

Nepožitek - A požitek prav d ě podobn ě ve 

starém významu užitek; pře z dívka neužit 

eč n é mu č lověku 

Nepraš - rozk. sl. neprášit; Neprášek (snad 

z prášek = u čed ník ve ml ý n ě; neprášek - 

špatný u če ň apod.) 

Nerad - 1202; př íslovce nerad = s nechutí, 

z přinu ce n í ; Nerád, Nerada 

Neradil - ze sl. (ne)radit; Neradílek 

Nerud- zkr. příd. jm. nerudný = tvrdošíjný, 

zarputilý, nevrlý; Neruda 

Nesládek - A nesládek = špatný sládek; 

srov. příjm . Nekovář , eprášek 

Nesměrák - z MJ Nesměř i ce u Dolních 

Kralovic; ze s t č . příd. jm. nesmi erný = 

n es třídm ý, zpupný 

Nesnidal - z příč. sl. nesnídat 

Nespěšný - z příd . jm. nespěš n ý , tj. pomalý 

Nesrsta - z mor. nář . A nesrsta = č lově k 

nesnášenlivý, neslušný apod. 

Nestával - příč. sl. nestávat = přes tat , nebýt 

Nestrojil- z příč. sl. (ne)strojit = nechystat 

Nesvadba - s t č. oz n ačení č l ově k a , který 

se xu á ln ě nežil; Nesvadbík Nesvarba, Nesvatba 

- 125-

Nesveda, Nesweda - ze sl. nezvésr se ~ 

nevydařit se nebo z přícl. jm. nezveclený = 

nevychovaný, n epoclařený 

Nesý, Nessy - z rozk. sl. (ne)sír - nesij!; 

sra 1ý m pravop. (po s tvrdé y), s disimilací 

-ij >-i 

Nesyba - z Neshyba; -h- vyp u ště no pro 

snazší výslovnost; z přícl. jm. neshybný = 

neohebný 

Nešetřil - z příč. sl. neseu1t ve významu 

neoparrovar, nemír ohled 

Nešpor (1409), Nešpol, Nespor - s t č. A 

nešpor (z Jar. ves per) = čas mezi polednem 

a veče rem ; nešpory ~ oclpoleclní pobožnost; 

Nešporek, Nešpořík, Nešpůrek 

Nešuta- z příd. jm. šurý = kusý, bezrohý; též 

z příjm. Sura -viz ram- s předponou Ne-; 

Nešura ~ šurúv nástupce jiného jména 

Nešvara, Nešvera - z příd. jm. nešvarný = 

nehezk ý, nenáležirý, srov. A nešvar 

Netál, Netal - z příč. sl. netáhl = ne s ta č il 

(srov. s r č. netáhl toho dořéc i = j eš t ě to 

n edořek l ; -h- vy pušt ě no zjednodušením 

výslovnosti); Netáhlík 

Neterda, Netrda- ze s tč . přís l ovce n ě rerd y ~ 

něk d y; patrně z posměchu tomu, kdo toho 

slova užíval v kraji, kde nebylo známo 

Netík - z ná zvu kapraďo v it é rostliny, užívané 

v lidovém l é k ařství proti padání vlasti; 

z OJ Ně tek , Netel; z ženského Oj Ně rk a 

Netolický - z MJ Netolice w z OJ Nerol; 

Netolička 

Netopil - z příč. sl. (ne)ropir (se); Netopilík 

Netoušek- z OJ Nč r c k , Nerci; viz Nerík 

Netrefa- s rč. A nerrefa = nešika; z příd. jm. 

nerrefný - nevrlý, nedob1ý , nevýstižný 

Netrval - příč . sl. netrvat ve významu netroufat 

si 

Netřeba - 1400, pře n es . = n e u ž itečný č l o 

věk; Netřebský (z MJ Ne třeba 4x v Če 

chách) 

Nett(e)l - snad n ě m. zdrob. OJ Nathan, 

hebr. Narl1an él = bohem daný; sotva 

z n ě m . přícl. jm. nerr = p ě kn ý (ro je no vě j šO 

Netušil - příčes tí sl. nerušit se suuý m významem 

- n e t ěš it , neposkytovar n a d ě ji 

Neubauer- z MJ Novosecll y, n ě m. Neubau; 

v Bavorsku 18x; z n ě m . A Neubauer 

n ově usazený sedlák 

Neuber- redukcí z příjm. Neubauer 

Neubert, Najb(e)rt - buď z příjm. Neuwirrviz 

tam - nebo Neuber s přísuv n )h11 -r 

Neufus(s), Najfus - z n ě m. slož. neu = nový 

a fu ss = noha; kdo má novou tj. dřevě nou 

no hu 

Neugebauer - z n ě m. A Neugebauer téhož 

významu jako příjm. Neubauer - viz tam; 

z MJ 

Neuhauser, Nauhauser - z časté h o starého 

MJ Neuhaus (v Čec h ác h bývalo 7x, též 

n ě m. podoba za Jinclři chú v Hradec) 

Neuman(n), Naiman, Najman, Nejman - 

z n ě m. A Neumann = nový usedlík; u rodin 

s žid. předk y z OJ Nachum a z A neman = 

židovský obecní písař 

Neumayer- z něm. A Neumayer = nový 

clěcliník; viz Majer 

Neureiter, Neureutter - z MJ v Bavorsku; 

též z n ě m. A Neureiter = osadník na n ově 

vymýcené a vy klu če n é púcl ě 

Neustupa- z přícl. jm. neústupný = nepodclajn 

ý, tvrdošíjný; Neustupný, Neústupný 

Neuvirt, Neuwirt(h) - z n ě m. A Neuw irrh = 

nový h ospodář , nový usedlík; hostinský na 

nové h ospodě 

Neužil- 1445; z příd. jm. neužilý = skoupý, 

nepřejíc í ; z příč . sl. neužít 

Nevařil- příč. sl. n evař it ; n ě kdy zkomolenina 

ze sl. nevra žit; Nevařilík 

Nevečeřal - z příč. sl. n evečeře t , vlivem 

n á ře čí n e pro b ě hla př e hl ás k a 

Neveršil - patrn ě zkomolené příjm Nevě řil , 

zapsané n ě m. pravo p. (Newerschil) a pak 

př e p sa n é z p ě t clo češt in y 

Neveselý - z příd. jm. 

Nevídal - ze sl. nevídat; Nevida 

Nevíkluf- zkomolené z MJ Neveklov 

Nevím - ze sl. n evědě t ; Nevíma 

Nevole- A nevole = n ec h tě ní , rúznice; va laš. 

n á ř. A nevole = churavost; Nevola, Nevolka, 

Nevolný (z příd. jm.) 

- 126-

Nevoral - z příč. sl. ne(v)orat; Nevoránek 

Nevrkla - k vloženo pro u s n a dn ě ní výslovnosti 

t ěž k o vyslovitelného p ř íjm. Nevrla; 

Nevrlka (zdrob. od Nevrla - viz tam) 

Nevrla - z p říd . jm. nevrlý = mrzutý; 

Nevrlík, Nevrlý 

Nevřala, Nevřela - ze sl. (za) n evřít na 

n ě k o h o = nevra žit 

Nevřiva- ze sl. v řít , vař it se; snad přez dívk a 

chl adnému, klidnému č l ověku ; Nevřivý 

Nevyhoštěný- příd . jm . n evy h oš t ě n ý ; nevyh 

oš t ě n ý č l o v ě k žil na cizím panství bez 

výhosrného ( = propou š t ě cíh o) listu 

Nezavdal - p říč. sl. nezavdat = nedat díl 

kupní ceny (závdavek) např e d ; n e připít 

Nezbeda - z př íd . jm. nezbedný = neváza ný, 

bujný; Nezveda (z příd . jm. nezvedený) 

Nezdara - ze sl. nezdárný = ne povedený 

Nezdařil - z příč. sl. ( n e)z dařit , n epod ař it se; 

Nezdařilik 

Nezhyba - z příjm. Neshyba - viz tam - 

as imilací z n ě l os ti ; z laš. příd. jm. nezhybný 

= neobratn ý 

Nezval - z příč . sl. nezvat, též ve významu 

nejmenovat 

Nežerný - z příd . jm. nežerný = kdo nejí; 

p ře n es. snad i = protivný; srov. p říjm. 

ejedlý; Nežerka 

Nič, Nyč, Níč, Ni(e)tsch - 1386 Nycz Fiessl, 

1395 Nicolai Fissl; něm . odvoz. z OJ ikolaus 

dom. příp . -tsch ( - č); Niče, Niček 

(1385 Nieczkonis), Ničovský (z MJ N i čov 

u Bezdružic) 

Nidrle, Niederle, Nýdrle - zdrob. n ě m. 

příd . jm. nieder = dolní; čas t é složeniny: 

Niedermayer (= dolejší Maje r), Niedermertl 

(do lejší Martin) apod. 

Niebauer - s tř e d o n ě m ec k á podoba příjm. 

Neubauer - viz tam 

Nies(s)ner, Nizner - p a trn ě odvoz. ze 

s třhn . sl. niezzen = jíst a pít, požívat 

Niewelt - viz Nývlt 

Nigrin, Nigrín, Nygrýn, Nykrín, Nykrýn - 

1578 jih Če rný jinak Nygrin imp reso1; 

z Jar. příd. jm. niger = če rn ý 

Nik(e)l, Nykl - 1563 M iku/as< j tnctk Nykl 

z Dokze; n ě m . zdrob. z OJ Nikolaus. če s k y 

Mikuláš - viz Mika - utvoř . příp . -cl; 

Niklas, Nikles (se změ no u a > e), Nikliček 

Nikodem, Nikodém, Nikodim, Nikodým, 

Nykodem, Nykodém, Nykodym, Nykodým 

- O]; podle Janova evangelia 1ikodém 

p o h řbív a l Krista; z ře c . : OJ - vít ěz ný 

lid 

Nikola, Nicolau - jedna z n ě m. podob OJ 

Mikoláš - Mikolaus; vi z Mika 

Nínger - z n ěm . A 1 unge - kastrovaná 

prasnice; = nunvM, tj z věrokleiit i ( 

Nipl- viz Nypl 

Nitka - z A; přezdív ka podle postavy 

Nitsch, Nitsche - viz 1 i č 

Nitschman(n) - z příjm. Nirsch z důrazněné 

p o l o přípo nou -man(n) , o z n ač ujíc í , že jde 

o OJ 

Nittel, Nytl - snad n ě m . prot ě j še k našeho 

příjm . 'ejte k; z n ě m . A Nittel = malý nýt 

Nocar - patrn ě z MJ Notzen v Bavorsku; viz 

i Nozar 

Noga - z A noga = noha; Nogol ( p atrně 

z laš. n ář . A nogol = nohatý č l ově k ; též laš. 

n á ř . noho l = podnožka užívaná pokrýv ači) 

Noha - A; Noháč (noharý č l o v ěk), Noháček, 

Nohal, Nohál, Nohava, Nohavec, 

Nohavica (též z A nohavice), Nohavička, 

Nohavka 

Nohejl - odvoz. z A noha starobylou příp o 

nou -ýl > -ejl; nohejl je A stejného významu 

jako noh áč; Nohel, Noheyl, Nohýnek, 

Nohynek 

Nolč - u tvoře no n ě m . příp . -tsch (-č) z čás ti 

OJ Arnold = silný jako orel 

Noll - z n ě m . n á ř . A Nolle = mnich bez 

kn ěžs k é h o svěce ní ; z bav. n á ř. A Nolle n = 

malý tlustý č l o věk ; z OJ Arnold; Nolly 

(p a trn ě z O] Arnold s n ě m . laskající příp o 

nou -i; srov. Hansi, Franzi) 

Nop - A nop = ozdobný uzlík v tkanin ě 

Norek - sotva z názvu še lmy, spíše ze zdrob. 

O] a příjm . Norbert = proslavený na 

severu 

- 127 -

Norský - z MJ No řm u Vysokého Mýta 

Nos - 1402; A nos ~ čás t o bli če j e; Nosák 

(1406; ~ č l ověk s velikým nosem), Nosákovec 

(při v l. rodině) Nosál (1407; z A 

téhož významu jako Nosák), Nosálek, 

Nosek (1394, ~ č lově k s malým nosem 

nebo zdrob. příjm . Nos) , Nossek (žid. 

pnJm. z OJ Nathan), Noska (odvoz. 

z Nosek), Nosko, Nosovský (při vl. rodin ě) 

Nousek - varianta příjm . Nosek - viz Nos - 

se změ n ou o v ou (pat rn ě ó > ú > ou); 

zdrob. A nos 

Nouza - z A nouze ~ t íseň , nedostatek; 

Nouzák, (zhrub. př e de š l é h o nebo obyv. 

jm. z MJ Nouzov), Nouzecký (z MJ Nouze), 

Nouzovský (z MJ) 

Novák - n e j čas t ě j ší české příjm e ní ; ~ nový 

usedlík, nový soused; švec šijící jen novou 

obuv apod.; Nováček (zdrob. ~ Novák 

drobné postavy; A no váče k ~ začá teč ník , 

novo t á ř - s příhanou ), Nováčik, Nowak 

Novický - z MJ Nov i č í u Boskovic, Nov i čín ; 

Nowický 

Novohradský - z MJ Nové Hrady 

Novosad, Novosád - z mo r. MJ 1 

ovosad 

a No vosady (část i n ě kte rýc h moravských 

obcí) 

Novotný - 3. n e j čas t ě j š í čes k é příjmení ; ze 

staré ho příd jm. novotný ~ nový; Novota, 

Novotka, Novotňák, Novotníček 

Nový - 149. n e j čas t ě j š í čes k é příjm e ní ; z př íd . 

jm. nový - zejména n ově přistěhovalý 

Nozar - z n ář . A nuzara ~ chudák; z MJ 

Notzau - viz i Nocar 

Nožína- A noži na - noha vice; k úže z ho vě 

zích noh 

Nožka- zdrob. A noha 

Nuc, Nutz - patrn ě ze střhn . A nu z - užitek, 

výnos 

Nudera - z čás ti OJ Nudvoj: nud - pobízet, 

nutit, voj - vojsko apod. utvoře n é příp. 

-era (srov. Kubera, Maxera) 

Nuhliček - patrně zdrob. příjm. Nohel 

(ó > ú > u) viz Nohejl ; jeho nosite lé si je 

nedovedli spojit pro neobvyklost tvo ře ní 

se úkladem noha, proto zkomoleniny: 

Nuklíček (k místo h) , Nuliček (zánik h) 

Nunvář- A - zvěrok l est i č 

Nůsek, Nusek - A núsek - malý nos, pře n es. 

- č l ově k s malým nosem; po n ěm č. Nusko 

a zpě t p očešt. Nuska 

Nusl, Nussl- 1414 Nikel Nwssel ve Va lčicích: 

zdrob. n ěm . A Nuss - o ř ec h 

Nussberger - z MJ Nussberg, něko likrát. 


Nušl - vzniklo českým č t ením (ss - š) příjm . 

Nussl - viz Nusl 

Nutil- z příč. sl. nutit 

Nuzik- zdrob. příjm. Nouza - viz tam 

Ny-, Ný- viz Ni-, Ní- 

Nyč- viz N i č 

Nýdrle - viz Niedrle 

Nyklíček - dvojnásobná zdrob. příjm. Nykl 

- viz Nikl ; Nyklas, Nykles 

Nykodem, Nykodým - z OJ Nikodém, viz 

tam 

Nypl, Nipl - patrně s iln ě zredukované (vlivem 

n ě m. přízvuku ) př íjm . z n ě m. slož. OJ: 

nit - nenávist a bald - s m ě l ý 

Nývlt - z MJ Nový Svě t v Krkonoších, n ěm . 

Neuwelt, n ě m. n á ř . Niewelt 

o 

Obadal - příč. sl. o bádat - zkoumat, zpytovat; 

Obadálek (zdrob.) 

Obdržálek - ze sl. obdržet - dostat, dosíci. 

zachovat 

Obenberger- z MJ v Horních Rakousích 

Oberfalcer, Oberpfalzer - 

z Horni Falce 

kdo pochází 

Obermaier, Obermajer - z n ěm. slož.: ober 

~ h ořejší , Maier (viz Majer) - ho ř e j š í Majer 

Oberman(n) - z n ěm. A Obermann ~ smírčí 

soudce (ve starší češti n ě přejato jako u brman) 

Obrreiter - z MJ Oberreit v Něm ecku 

a v Rakousku 

Oberstein - z MJ v Bavorsku, Horních 

Rakousích a v Sasku 

- 128 -

Oberthor - z n ěm . slož. : ober = horní a Thor 

= brána 

Oberreiter- z MJ Oberreit v Bavorsku; 

Obešlo - 1439 Mathiae Obešlo; př íč. sl. 

obejít 

Obický- z MJ Obytce, lid. Vobice, u Klatov 

Obid, Obyt - ze s t č . OJ Obyd; též ze s t č. A 

obyt = o bydlí nebo obida = ošklivost, 

urážka; Obítko, Obytko 

Obora - viz Vobo ra; Oborák, Oborník, 

Oborný, Oborský (všechna ve významu 

správce obory), Obůrka 

Obořil - viz Vo bo řil 

Obr- z A obr = č l ově k vysokého a mohutného 

vzrústu; též z n ě m . obr = vrchní, srov. 

o brša fář = vrchní ša fář apod. Obrda snad 

odvoz. z A obr = velikán příp . -da 

Obrdlík - viz Obrtel 

Obrtel, Obrtlík - z A obrtlík = o t áč i vá 

závora (u okna, u d veřO; pípa; pře n es. 

obratný, č il ý č lově k ; srov. rče ní t oč í se jak 

na obrtlíku 

Obruč a - z A o bru č = kovová páska na 

stahování d řevě n é h o nádobí nebo kola; 

Obročník (na Hané = ve liká dřevě n á 

nádoba na míchání řeza n k y) 

Obrusník - s tč. obrus = ubrus; výrobce 

ubruSLI, jejich p rodavač apod.; snad i ze sl. 

obrousit 

Obst - z MJ Obec u Ka plice, n ěm . Obst; 

A Obst = ovoce 

z n ě m . 

Obšil - z příč. sl. obšít; Ob š ivač, Obšívač 

Obůrka- zdrob. A obora; viz Oborník 

Obzina - z va laš. sl. o b z inúť = s tač it , ulovit, 

dosáhnout 

Ocásek - zdrob. A ocas 

Ocela - z A ocel, ušlechtilý druh železa; 

používala se zejména na k řesá n í o hn ě 

a broušení nástrojú; Ocelák, Ocelík, Ocelka, 

Ocilka (nástroj na broušení nožú); viz 

V ocel 

Ocetek - z A ocet; p rodavač č i výrobce octa; 

viz Vocet; Ocetík 

Očadlý- příd . jm. oč ad l ý = očo u ze n ý , velmi 

s n ě d ý č lově k ; srov. p říjm . Čade k - viz tam; 

Očadlík , Oczadlý 

Očenáš - z názvu modlitby se zjednodušenou 

výslovností stkupny t č > č; viz O tče 

náš; Očenášek Czdrob. A a příj m. Otč e 

náš); Ocsenáš 

Očko- 14. stol., 1474; z p řez dívk-y jednookému; 

Očka , Očkovský ( při v l. rod i n ě) , 

Odehnal - podle staršího významu slovesa 

odehnat se = hájit se; Odháněl 

Odkolek - 1383; A odkolek = polénko, 

odseknutá čás t dřeva , srov. n ář . A ska lek 

Odleva- z před l ož k o v é h o spojení "od Ieva"; 

oz n ač en í č lově ku , který m ě l state k č i dúm 

vlevo od kostela, potoka apod. 

Odložil - příč. sl. odložit, zejména v púv. 

významu = nahradit, odkázat n ač ; Odložilík 

Odnoha - z pře d l ož kového spojení "od 

nohy"; z řejmě př ís l u š ník Nohovy rodi ny, 

č l ověk z domu U nohy a pod. 

Odolan, Vodolan - 1088; z OJ Odol, Odolen; 

ze sl. o d o l ě t i - zv ítěz it 

Odstrčil- z příč. sl. odstrč i t; Odstrčillk 

Odvárka, Odvářka - A odvárka = polévka , 

o má č k a (zejména ze sušeného ovoce); 

Odvárko (z 5. pádu) 

Odvody - z předl ožko vé ho spojení "od 

vody"; oz n ače n í č l o vě k a , který bydlel 

u potoka, řeky , u rybníka 

Oe- viz též E- 

Oehm - z n ě m . n ář . podoby A Oheim = 

strýc, p ř íbu z n ý 

Ogoun - n á ř . podoba A okoun - viz Vokoun 

Ohanka, Oháňka , Ohainka - z A o h á ňk a - 

ocas, in za ň ; též = vě jíř ; podle domov. 

znamení; též Vohanka, Vohánka, Voháňka 

Ohera - z hanác. podoby n ář. sl. ohérat = 

pustnout, l ín ě pracovat - srov. příd. jm. 

zhýralý; Ohéral 

Ohlídal - z př íč. sl. ohlídat, ohlížet se 

Ohnesorg, Onsorg - z n ěm. slož. Sorge 

starost, ohne = bez; bezstarostný 

Ohnout - jm. tvar p říd . jm. ohnutý; Ohnoutek, 

Ohnutka, Ohnut, Ohnutek, Ohnůtek 

Ohrablo - z A ohrablo = hře b l o , po hrabáč 

Ochman - za Hochman, viz tam 

- 129-

Ochtábec- viz Oktábec 

Okénko - z A; Okénka (přec h od k mužskému 

s kloňo vá n O 

Okleštěk- odseknutá vě t ev při odvětvová ní 

srromú; odpadní dřevo určené k pálení 

Okrouhlý - z příd. jm. okrouhlý = mající 

zakulacený tvar; Okrouhlecký (z MJ 

Okrouhl á, Okrouhlé, Okrouhlo apod.), 

Okrouhlica, Okrouhlický (z MJ Okrouhlice 

u Benešova, u H av líčkova Brodu) 

Okrouhlik (ková řs k é kladivo k zakulacová 

nO 

Oktávec - z OJ Oktavus z lat. Ocravius = 

osmý; též z A oktáv = osm dní nebo osmý 

den po urč itém svátku; Oktábec, Ochtábec 

Olah, Oláh, Olach - z maď. = Valach, 

obyvatel Rumunska; název jedné romské 

skupiny 

Olbert, Olbrich, Olbricht - z n ář. podoby 

OJ Albe rt a Albrecht - viz tam 

Oldřich - 1175; počešr. OJ Odalrich: srhn. 

odal = d ěd i c t ví , rlch = vládce; též Vo i dřich 

Olejník - A olejník = výrobce o leje, obchodník 

s o lejem; Olej, Oleják, Olejár, Olejarčík, 

Olejář, Olejko, Olejníček 

Olexa - z OJ řec. pů v. Alexandr = obránce 

mužú a Alexej = záštita; Oleksa, Oleksík 

(zdrob.) 

Oliberius, Oliverius - latinizované OJ Olivier 

známé z cyklu p ověstí o Ka rlu Velikém 

(z germán~kého Alitheri = vojsko 

eifú) 

Olič - odvoz. příp. -íč z Oj O ld řich (se 

s třed očes kým krácením -í-) 

Olišar, Olyšar - počešr. n ěm. odvoz. z MJ 

Oieschau, čes k y Oleška, zaniklá osada 

u Doupova 

Oliva - z názvu stromu; podle tvaru plodu 

o livy; dom. podoba OJ Oliverius; Olivka, 

Olivka 

Olša - z A olše; z MJ Olší; Olšák (též z n ář. 

olšá k = rak; č íže k ; pstruh z obyv. názvu 

z MJ Olše), Olšan, Olšanský (z MJ Olšany), 

Olšanecký, Olšaník, Olšavský, 01- 

šovský Olšovec (z MJ Olšovice, Olšovec, 

Olšovka), Olšina 

Olšar - počešr. n ěm. odvoz. z MJ Olší apod. 

Olt - buď ze stč. OJ (srov. MJ Oltyně 

u Tábora), nebo z n ěm . n ář. podoby příd . 

jm. alt = sratý 

Omacht, Omachtík - vlivem výslovnosti za 

Omast, Omasrík - viz Omasta 

Omasta - n ář. A omasta = omastek; přenes. 

= kdo je mazaný, vychytrai)i 

Omelka- z A omelek, zbytky po zpracování 

zrna na kroupy apod. ; Omeluch 

Onderka - z OJ Ondřej , řec. Andreas = 

mužný, stamý, odvážný; Onda, Ondák, 

Ondáš, Ondečko , Ondejka, Onder, Ondera, 

Onderek, Onderko, Ondič, Ondra, 

Ondráček (1433 Andreas alias Ondraczek) 

, Ondračka , Ondrák, Ondráš, 

Ondrášek, Ondrašík, Ondrejček , Ondrejec, 

Ondrejek, Ondrejka, Ondrejko, 

Ondris, Ondrouch, Ondroušek, Ondrovčák 

, Ondrovčík (zdrob. jm. Ondrovec), 

Ondruch, Ondrůj, Ondrus, Ondruš, 

Ondrušek, Ondrůšek, Ondruška, 

Ondryáš, Ondrys, Ondrýsek, Ondřejček, 

Ondřejka, Ondřejovský (z MJ Ondřejov 

, Ondřejov(ec), Ondřejov i ce), Ondřík 

, Ondřiček ; viz též Vo- 

Ondřej - jméno jednoho z apoštolú; z řec . 

Andreas = sramý, odvážný, mužný - viz též 

Vo- 

Ondřich- z OJ Oldřich - viz tam - z m ě n ou 

1- ř v n - ř ; stejná změna je v n ář. podobách 

MJ O ld řichov , Oldřic h ovec , O l dřichovice: 

Ondříšek, Ondříček 

Ontl - zdrob. z OJ Anton; n ěm. n ář. podoba 

příjm. a A Antl = kachnička; 

Opálka - A opálka = plochý koš z loubkú: 

Opálko 

Opat - A opar = představený mužského 

kláštera; Opata, Opatovský (z MJ O pato ) 

Opatrný - příd. jm. opatrný původně = 

starostlivý, později bedlivý; n ěkdejš í titul 

městských radních 

Opatřil - z příč. sl. opatřit 

Opava - z MJ; též z mor. nář. A opava = 

pupava; Opavský 

Opekar - z něm. slož. pnp11.: ob = nad 

a Ecke = roh, kout (-er přeš l o do češ tin y 

jako -ar) = kdo bydlel nad rohem 

- 130 -

Opěla - viz Opelka 

Opelka - A opelka = k o l áč ze zbytků t ěs ta , 

podplame nice, tj . placka z chlebového 

tě sta , p eče n á v popelu na kraji pece 

(u P očátek); Opelik 

Op(e)lt, Oppelt- 1527ty tíJ' Oppelt Fictum; 

z n ě m . OJ Appelt: a dal = ušlechtilý a bald 

(alt> elt) s m ě l ý; Opelik 

Opl - z Oplt (zánik + ); zdrob. z Oj Appo, 

n ě m. dam. podoba Oj Ada lbert, Albert 

Opletal- příč. sl. oplétat = ohrazovat (pleteným) 

plotem 

Oplištil, Oplíštil, Opluštil - sl. oplištit = 

opleskat hlínou, maltou: n ář. oplištit se = 

oženit se 

Opočenský - z MJ Opoč n o 

Opolzer - z MJ Tichá u Kaplice, n ě m. 

Oppolz 

Oppelt, Oppl - viz Opelt 

Opravil - z příč. sl. opravit; púvodně = řídit , 

spravovat; zbavit chyb 

Oprchal - z příč. sl. oprchat - poprchávat: 

viz opršal 

Opršal (1400), Opršál - z příč . sl. opršet = 

omoknout; srov. též vlasy opršaly = vypadaly 

Oráč - z A; Oračko ; též Voráč , Voráček 

Oral - ze s l. orat; Orálek, Oraný (z příd.jm. ) 

Oraský - z MJ Orasice u Loun 

Orava - z názvu kraje na Slovensku; Oravec, 

Oravský 

Orel - z názvu dravého ptáka; n e jčastěji 

podle domovního znamení; Orlík (1462, 

1604; zdrob.; z MJ; u rodin s žid . před ky za 

O] Aró n), Orlíček, Orlíčka ; též Vorel, 

Vorlik, Vorlíček 

Orlický - z Mj Orlík nad Vltavou, samota 

Orlík u Ústí nad Orlicí; též Vorlický 

Orl(e)t - p at rn ě z n ě m. Oj : ara = orel a walt 

= moc, síla (alt> a lt> elt> lt) 

Orna - p a trn ě dam. podoba OJ Orn(e)st 

Arnošt, n ě m. Ernest = vážný; viz též Ernes 

a Arnošt; Ornst 

Orság - z m aď. A ország = ze m ě , říše ; 

Orsáček , Orsák, Ország(h) 

Oršula - z ženského OJ Uršul a, lat. Ursula - 

malá m e d vědice; česky Voršila, ita lsky 

Orsula; Oršulák, Oršuliak, Oršulik 

Ort - zkr. z OJ Ortwin apod .; z ně m . A On = 

roh, konec, hrot, šídlo; v čes k é m horni c 

kém názvosloví ort = předek ; peníz (1/ 4 

tolaru); z MJ (čas té h o v Hakousku a Bavorsku); 

též zjednodušením p říjm . Orlt 

Ortman - něm. A Ortmann - č l ověk bydlící 

na konci obce; fun kcio n á ř rozhodující při 

rovnosti hl ast'l 

Osička - zdrob. A osa; též zdrob. k příjm . 

a A Osika (název stromu) 

Osika - z názvu stromu; Osikovský (z MJ na 

Moravě) ; Osyka, Osyčka 

Osladil - příč. sl. osladit 

Osmančik - zdrob. za Osman - Turek; 

přezdívka vysloužilci z tureckých válek 

a pocl. 

Osoba - A osoba = postava 

Ossendorf- z MJ v Porýní a u Frankfurtu n. 

Mohanem (do Benešova n. Plou č ni cí se 

při s těhova l a rodina toho jm. z Vestfábka) 

Osten - A osten = špičatá včc ; trn ; též ze 

starého MJ v polském Slezsku 

Ostrý- z příd . jm . 

Ostříž - jméno dravého ptáka , který má 

p ř ís l oveč n ě s k vě l ý zrak; Ostrýž, Ostřižek 

Osvald, Oswald- O] n ě m . pů v .: ans = búh, 

walt = moc 

Oškera - s t č . sl. oš k eř it se = zašklebit se, 

hn ěv i vě vycenit zuby, 

Oškrda - ze stč. A oškrd = kovový nástroj 

používaný k sekání kamene, rozrušování 

tvrdé púdy apod.; Oškrdal 

Ošlejšek - z A ošlejch = druh cibule; cibule 

šalotka 

Ošmera - snad ze sl. ošmrdovat se = těkat 

okolo něčeho a pod.; snad i z č ís l ov ky 

osme1ý 

Ošťádal , Oščádal , Ostádal - příč. mor. nář. 

sl. oščáclat se = ostýchat se; lenošit; A 

oščá d a l = skrblík; Ošťadnický (p ři v. rodin ě) 

Ota - z n ě m . OJ Otto , dam. podoby OJ 

zač ínajícíc h On- (Otfried, Otmar); Otásek, 

Otlík 

- 131 -

Otáhal - příč. sl. otáhat ~ č ini t průtahy , 

vá hat; Otáhalík 

Otava - A otava ~ zotavení; druhá s kli zeň 

trávy; též podle bydliště na řece Ota vě 

Otcovský - z př i v l as t. rod in ě o tcově ; též 

z termínu otcovský po ru č ník 

Otčenáš - patrn ě z přezd ívk y předřík ávač i 

na procesích; Otčenášek (viz též Očenášek) 

Otevřel- z př íč. sl o tevřít 

Otepka, Otépka - zdrob. A otep ~ svazek 

slámy, klestí; Otípka, Otýpka 

Otis - lat. A otis ~ pták drop; dom. podoba 

z OJ Ota; Otys 

Otmar - 1524 Petr 0 ., z n ě m . Oj: ot ~ 

majetek, mar ~ slavný 

Otoupal - příč . sl. o ťoupat ~ otálet; Otopal, 

Oroupalík 

Otradovec- 1550 Jiřík Votradouec v Otradouě; 

o hyv. jm . z MJ Otradov nebo Otradovice; 

z OJ Otrad: významem odpovídá Oj 

Nerad - viz tam; Otradovský 

Otruba - A otru by ~ slupka z obilí o d s tra n ě 

ná při mletí, jíž se krmil dobytek; přezdívka 

hlupákovi 

Otřísal - z příč . s tč. sl. o tříesti ~ setřás ti 

Ott - z n ě m . OJ Otto (postupem: -o> -e > O); 

Otta, Otto, Otte, Ottl ( n ěm . zdrob.) 

Otýpka- viz Otípka 

Oubram - z s tč . Oj Olbram (obalováním -1-) 

a toto z n ě m . OJ Wolfram: wolf ~ vlk 

a hraban ~ krkavec; to byla posvátná 

zvířa ta Germánú 

Oubrecht - z OJ Albrecht (viz tam) -u- > I 

obalováním; Oubrychta 

Ouda - snad dom. podoba z Audomar, 

vedlejší n ěm . podoby OJ Otmar - viz tam; 

Oudes, Oudran, Oudrnický (př i v l. rodin 

č O udrově) 

Ouhel - n ář. A úhel; někdy za úle hel ~ 

nezoraný, ulehlý pozemek, ležící ladem 

Ouhrabka - z A (o)úhrabek ~ čás t sena, 

která se po naložení shrabe z vozu , aby se 

po ces t ě ne roztrousilo; dával se pom 

ocníkům při senos eči (Vod i'íansko) 

Oujezdský - z mnoha MJ Oujezd, Újezd; 

Oujeský, Oujezký, Oujezský 

Oulehla - z A úlehel ~ nezoraný, ulehlý 

pozemek; úhor; též viz Úlehla; Oulehle 

Oulický- z MJ Ulice; kdo bydlel na rozdíl od 

svého jmenovce v ulici 

Oulík - zdrob. A úl; Oulovský ( přivl. rodin 

ě) 

Ouřada - z A o u řad , úřad ~ s tč. služba, 

povinnost 

Ouřadník , Ouředník - A ~ panský hospodářs 

ký a správní úře dník ); Ouředníček 

(též starým pravop. Auředníček , če tl o se 

Ou-) 

Ouško - zdrob. A ucho; p ravd ě podob n ě 

přezdív k a jednouchému (viz Očko); Ouška 

Outrata - A outrata ~ plýtvání majetkem; 

plat za spotřeb u v hostinci; též argot. ~ 

krčma; přezdív k a marnotratnému 

Ouzký - z příd.jm. (o)uzký 

Ovčák - A pasák ovcí; Ovčáček, Ovčáčík, 

Ovčář 

Ovečka - zdrob. A ovce; přezdív k a kudrnatému 

apod., Ovčík 

Oves - A oves, druh obilí p ěsrova n é h o 

zejména v horských krajích; Ovesný, Ovísek 

(zdrob.) Ovesnák (též obyvatelské jm. 

k čas tému MJ Ovesné apod.), Ovsík 

Ozábal - příč. n ář. sl. ozábat ~ mrznout; 

srov. zábnout 

Ožana - 

p 

v l é k ařs t ví 

z názvu rostliny ožanka, užívané 

Pabel - z OJ Pavel - viz tam - s nář. z m ě n o u 

v> b; Pabelec 

Pabian - s tč . podoba OJ Fabián ~ lat. 

přís lu š ník rodu Fabiů ; lat. ~ pěst i tel bobú; 

Pabián, Pabík, Pabin, Pabiš, Pabiška, 

Pabišta, Pabyška, Pabousek 

Pác - A pác ~ peníz platící čtyř i krejcary; 

měřidlo ; Páca 

- 132-

Pacák - ze sl. pacat = břídit ; mor. nář. sl. 

pácat = uhodit; snad i z MJ Pacov; Pacovský 

(z MJ) 

Pacal, Pácal - příč. sl. pacat = břídit ; mo r. 

a slez. pácat = uhodit 

Pacanda - z OJ Pacián; Pacanda, Pacas, 

Pacek, Pacik, Pacina, Pacinda 

Pacolt - utvoře n o n ěm . příp. -c a -olt z OJ 

začín a jícíc h Pa- ( n apř. Pavel, Pankrác); 

Pácalt (-a- hyperkorektnO, oslabeno: Pacelt, 

Patzelt, Paclt (reduková no) 

Pacl, Pácl - n ě m. zdrob. OJ Pác; Paclik 

(poče š t . ) 

Pacner - z MJ Patzen ve Štýrsku 

Pacola - slez. n á ř. A pacol = packa; laš. n á ř. 

A pacolek = plocha 

Pacovský - z MJ Pacov 

Pacourek - srov. mor. n á ř . A pacorek = 

pastorek Crj. nevlastní dítě) ; snad n ě kd y 

" zu š l ec htě né " nebo n ěm ed:y čte n é (z = c) 

příjm . Pazourek 

Pač, Páč - buď zkr. OJ P ačes l av , Pa če j (pa č 

je 2. stupeň př íd . příd avného jména paký = 

sil ný) , nebo Pavel, Pabián s příp. -č; Pačák 

(srov. n ář. na p ačák = tu ze na měkko ; též 

z MJ Paka), Páč al, Pačan , Pačanda (z téhož 

MJ) 

Pačes - z A pačesy = vlákna získaná při 

česá ní lnu; též vlasy; též z OJ P ačes i av - viz 

P áč; Pače sný 

Paděra - z n ě m A Bader = lazebník; 

Paderlik, Padrlik (zdrob.) 

Padior - patrn ě zušlechtěné Paďou r 

Paďour - asi zhrub. a p očeš r. n ě m. n á ř. A 

Pádr = Bader = lazebník; Paďourek 

Padrta, Paderta - z A p adrť = drobný 

kousek; srov. drť ; Padrtka (zdrob.) 

Paducha, Paduch - z A padouch = tě l esně 

chatrný č l ověk ; s t č. dít ě o mi l os tn ě n é h o 

odsouzence; na Valašsku evangelík (s příhanou); 

Padušák, Paduška (zdrob.), Padych 

, Padyšák , Paďouk 

Pagač - z n ář. A pagač = druh p eč i va , 

vdolek; Pagáč , Pagačik 

Pach - 1379-82 Paulus Pachak; z dom. 

podoby OJ začínajícíh o Pa- (Pavel); též ze 

s tč. A pach = fa lešný rukáv (ozdoba šatú); 

Pácha, Pachel, Pachl, Pachla 

Pach(e)r - z bav. nář . A Pac her, spis. Backer 

= pekař ; z něm . MJ a A Bach = potok; 

v sev. Č e c h ác h Pacher = prodavač smo ly; 

Pachl (zdrob.), Pachman(n) ( = č l ově k 

bydlící u poroka) 

Pachlopnik - srov. iaš. n á ř. pachlopina = 

suché větév k y lesních st romů 

Pachner - z M J Bachen (samota ve Švábsku), 

n ě kd y z n ěm . A Bach = potok 

Pacholik - A pachole, pacholík = chlapec; 

též z ná zvť1 roz li č n ýc h n ás trojů a příprav 

ků ; Pachol, Pachola, Pacholátko, Pachole, 

Pacholek (= če l ed ín , púv. bez příhan y) 

Pachta - další odvoz. z Pach (viz tam); 

někdy snad ze sl. pachtit se = hmoždit se 

Paidar, Pajdar, Paydar - z něm. nář. podoby 

OJ Petr (s tředn í Šumava) 

Pajdla - z n ě m . MJ Beidl v Horních Francích; 

ze s tč. A pajdr = díže, srov. P aj rl éř (1419 

Jan pekař l'ečený Pajtlé1;· 1466 Jan Pajtlél' 

peka i') 

Pajer - buď z n á ř . podoby příjm. Bayer = 

Bavor, nebo z názvu výrobce páje = 

hrubé ho sukna; viz též Pajdla a Pujman 

Pajkrt, Paikert - z MJ Peuke v polském 

Slezsku (-t při s ut o) 

Pajma, Paima - snad deformované n ě m. 

příjm. Baumann viz Pujman 

Pak - zkr. stč. OJ Pakoslav (paký = silný); 

z A pak = pivova rské n áč iní ; Pakeš, Pakši 

(ustrnulý 5. pád); Pakula, Pakandl (snad 

s příp. -anda a n ěm. zdrob. z té podoby) 

Pakosta- 1484 Rynart Pakosta; A pakosta = 

záškodník; nesnáz - (srov. pakostit = 

púsobit nesnáze, škodit); č l ověk trpící pakostnicí; 

n ář. jih oč. A pakosta - lakomý 

hltoun; pachosta = sil ný muž; snad i dom. 

podoba Oj Pakosiav - viz Pak; Pakoš 

Pála, Pálla, Pala - 1399 Paulonis sutoris 

dicti Pala; z OJ Pavel- viz tam; též z A pala 

= silná húl; slez. nar. paia - č l ově k 

s velkou hlavou; Pálka (zdrob.), Paláček, 

Palán, Palánek (též z mor. A palánek = 

patro domku), Palas (ze slez. A paias = 

vinopainík), Pallas, Palásek (též z A palásek 

= klacek, sta rý strom skoro bez větví , 

- 133-

ome tené k oště) , Palát, Palata, Palatka, 

Palatý (z 2. pádu přizpú sobe n o příd . jm.) 

Palacký - z MJ P a l a čo v u 1 ového Ji č ína 

Palda - z obm ě n y OJ Va lentin: 1567 Jan 

Valentin či Paldriánek; Paldus (spíše z OJ 

Se-baldus), Palek, Pálek (též z Baldwin, 

Palvin), Paleček (též ze zdrob. názvu 

prstu), Paleta, Palina, Pally (2. pád ocl 

Pala), Paloš, Palounek, Palouš, Paluš, 

Paluch (též z nář. A palouch = hu č k a), 

Palouna (u Kd y n ě též = vinopalna) 

Palec - z A; též ~ L ará délková míra asi 2,5 cm; 

Paleček (zdrob., přezdív k a malému č l ově 

ku); Palečka , Palečko , Palečný 

Palek, Pálek - z OJ Pavel - viz tam 

Páleník - A páleník = výrobce pále nky, též 

vápna; Páleníček , Palenčár 

Palice - z A = hl! I; Palica 

Palička - zdrob. A palice; též z A = ž h ář ; 

Palič 

Palik- zclrob. OJ Palo = Pavel, viz tam 

Palivec - 7585 Jan Palywczuow ze vsi Palywa; 

z obyv. jm. z MJ Palivo u Příbra mi : 

z p říd. jm. pálivý = též horký, žhavý 

Pálka - z A = deska s rukojetí, sloužící 

k hrám; hla v i č k a (máku nebo lnu); 

Palkoska - z OJ Patko, ~ lo v. dom. podoba 

OJ Pavel - viz Lam; 

Palm - z OJ Palmatius; Palma (též podle 

domov. znamení; z A palma = píci), Palme, 

Palrnovský 

Palo - ze slov. dom. podoby OJ Pavel; Paío, 

Paločko , Paloch; viz Palík, Palkoska 

Paluska - varianta slova lusk(a); Paluška 

(snad též zdrob. příj m . Paluš - viz Pála) 

Panáček - A pan áče k = mladý pán; knčz 

Pane, Panz - pa t rn ě z OJ Pankrác n ě m. příp. 

-z; též z n ěm . n ář. A Pam: = žaludek 

Pancer, Panzer - z n ěm. A Panzer = pancíř ; 

mor~ l. A pancer = uražená vě t ev s ovocem 

Pancíř - A pan cíř = čás t brnění 

Pančocha - z n ářeč ní podoby A pun čoc h a ; 

Pančochář , Pančoška , Pančuška 

Panec, Pánek - 1427: zdrob. příjm. a A 

Pán; též z OJ Pankrác a Š t ě pán (Š tě pánek ); 

A pánek = vada na ko ň s k é noze; n ě kdy 

poč eš t. příjm . Pane; Paníček , Fanoušek, 

Pánovský (p ři v l. k rodině P á n ově) 

Panenka - 1443; A panenka = dívka - 

přezdív ka č l ověku , který vypadal p ě k n ě, 

svěže ; loutka; přad é nko příze; Panna 

Paneš - nejspíše z OJ Pankrác, Š t ě p á n 

Pangrác, Pankrác - OJ řec. púvoclu: pan = 

vše, kratos = síla, moc 

Panchártek - zdrob. z A panchart - púvodn 

ě syn svobodnické matky a poddaného 

otce; pozd ě ji nemanželské dít ě 

Panoch - zhrub. A pán; n ě kd y snad z A 

panoha = větev; dřevě n á noha; Panocha 

Panoš - mladý šlechtic př i dě l e n ý k osobní 

s lu ž b ě svému pánu, p ozdě ji šlechtic nižšího 

s tupn ě ; Panoška 

Panský - 1600: příd. jm. panshJ' = pánu 

náležící; též vypadající č i chovající se jako 

pán; z !viJ Panov u Ve lké Bíteše 

Pantů ček - z A pantok = druh seke1y ; 

přez dív ka hluchému; srov. rče ní : je hluchý 

jak pantok 

Panuš- z OJ Pankrác; Panuška (zdrob.; A = 

letní hruška; též ml adá vče l í matka; i za 

panúžka = vě tev , dřevě n á noha) 

Panýr - z n ěm. A Banner = korouhev; též 

z přezd ívky vysloužilci z vojska generála 

Banéra; Panýrek 

Papáček - ze sl. papat, přezdív k a n ěkomu , 

kdo rád jedl; Papaj (rozk. zpúsob sl. 

papat), Papaj č ík , Papajík, Papák, Papán, 

Papánek 

Panzner, Pancner - z n ě m. nář. názvu 

Benešova nad P l ou č ni cí- 1 720 Panzen 

Papeš, Papež - 1394; z titulu nejvyššího 

pře d s tav it e l e církve; snad z přez dívk y katolíkúm; 

Papežík, Papšák, Papš, Papšík 

Papík - z n ář . sl. pa pit se = p yš n ě se tvář i t 

Papírník- výrobce papíru; Papírek 

Papoušek - podle názvu ptáka; snad př e- 

zdívka č l ověku , který se p es tře strojil ; 

podle domovního znamení apod. 

Papp - zkr. starých OJ Lipperr, Roppert 

Paprčka - n ář. 

Paprč iak 

A = tlapka, zhru b. = ruka; 

- 134 -

Paprskář- výrobce loukotí ke ko lům ko l á ř · 

výrobce so u čás tí tkalcovských sta vtl; Papr: 

sek (= l oukoť, příp rave k na tkalcovském 

stavu) 

Parák - z A pár a pára; též ze sl. párat se = 

hrá t si, piplat se; Paráček (zdrob.; n ář. A 

p a rač ky = figurky z mouky), Paračka 

Páral - příč. sl. párat se = hrát si, piplat se 

Parbus, Pardus - z lat. příd . jm. parvus = 

malý; též = drobný peníz 

Pardubský - 15 10; z MJ Pardubice; Parduba, 

Pardubický 

Paris, Parys- z MJ Bosonohy, n ě m . Parfuss, 

ve 14. srol. Paryzz; též podl e postavy 

anrického hrdiny; Pairš, Parišek 

Park - ze s t řhn . A parc = ohrazené mísro; 

označře ní č l ově k a , který bydlel na parkán 

ě , u hradebního p ř ík o pu ); Parkman(n) 

(= kdo bydlí v o hra d ě nebo u ní; po l o pří 

pona -man(n) oz n ač uj e , že jde o OJ) 

Parkan, Parkán - A parkán = plot z prken, 

hradební p ř ík o p , prostor mezi do my 

a m ěs t s k o u hradbou; p ře p áž k a mezi stáními 

ve stáji; Parkán, Parkánský 

Parkos- A parkos = odnož z k oře n e stromu, 

z akrn ě l ý strom 

Parma - název ryby 

Parobek - A parobek = výrostek; Parobeček 

Parolek - z A parola = d ě d e k ; též z franc. Ia 

parole = slovo, zejména čes tn é slovo; 

Paroulek (zdrob.) 

Paroubek - zdrob. z nar. A paruba = 

paseka; z nadávky sedlákúm u /vl ěs t ce 

Králové 

Parpel- snad za OJ Barbel (s jih o n ě m ec k o u 

výslovností) = Barborka 

Partel, Partík, Partiš, Partl - za Bárta, 

Bártík, Baniš - po n ě m če n é čes. příjm. 

odvoz. z OJ B a rt o l o m ě j - viz tam 

Partl, Pártl - odvoz. z OJ Ba rt o l omě j ; 

jih o n ě m ec k á zdrob. z Bartholmiius - viz 

B a rto l o m ě j 

Partyka - A partyka = krajíc; po koutní 

obchod , šizení; Partyk (vlivem při roz . 

rodu) 

Parýzek - 7395; zdrob. n á ř . A pa rez = p a ř ez 

Pařenica - 

z A = druh sýra 

Pařez - A; Pařízek (zdrob.; 1542Jan Parz i- 

zek z Parziezka; též z MJ P a říze k u Sohotky) 

Pařík - odvoz. ze sl. p ař it ; Pařil , Pařilek 

Pásek - z A; = pro užek, opasek 

Paseka - vy klu če n é místo; přez dív k a n ě komu, 

kdo má stavení na mís tě někdejšího 

lesa 

Pasler, Passler - snad p ři v l. tvar z Basl = 

n ěm . zdrob. z OJ Sebastian; sotva z n ěm . 

názvu Basileje (Base!) 

Pasternak, Pastrňák, Pastrnek - první 

z n ě m ec k é ho , ostatní z nářeč ní podoby 

názvu pastináku , zeleniny podohné petrželi 

; Pasterný 

Pastor - z lat. z lat. A pastor = p astý ř ; titul 

evangelického d uchovního; Pastorčák , 

Pastorek ( 7405; A pasrorek = nevlabLnf 

syn; odnož z kmene, ozubené k o l eč k o) , 

Pásztor, Pasztorek (o b ě z m a ď .) 

Pastucha - A= pastevec; Pastuch, Pastušek 

(zdrob.), Pastva 

Pastyřík , Pastýřík - zdrob. A pa stý ř ; 

Paš - A paš - p ě t ok na kostce; též odvoz. 

z OJ Pavel, viz tam; též A paš = pastva 

Paša - z OJ Pavel - viz tam; Paška (zdrob.; 

též z A paška = ferin a), Pašek (1379-82 

Dominus Pau.lus alias Pasko), Pašta 

Paštíka - z názvu jíd l::!; Paštéka, Paštěka , 

Paštyka 

Paták - 1369; A paták = p ě t groSú; hrnec na 

p ě t žejdlíkú; nástroj na strouhání pat 

u dř e vá k ů ; ze sl. pátat se = lísat se; Pátík, 

Paták, Patka 

Patejdl - p a trn ě zkomole ná n ěm . slož.: 

He icll (zdrob. z n ě m . OJ He idenre ich) 

a Bad = láze!'í; Jindra láze!'íský,jindra z l áz ně 

Pátek - z názvu pátého dne v týdnu, který 

byl dnem každotjrde nního pústu 

Pater, Páter - z lat. A pater = otec; titul 

k něz i ; Páterek, Paterna 

Patera - z OJ Pavel - viz tam - analogií 

pod le Petera z OJ Petr, sotva ro zš ířením lat. 

A pate r = otec 

- 135 -

Paťha - ze sl. paťh at = šmajdat 

Patka - zclrob. A pata; viz Paták; Patík 

Patoka - z A patoky = řídké pivo u vařené 

z prvního doliti na mláto; Patočka (1517) 

Patrman(n) - 1328 Nic. Petermann- 1329 

Ni. Paterman: z OJ Petr - viz tam; -a- je 

středo německo u změnou za široké ě 

Patrný - přícl. jm. patrný = znamenitý 

Patrovský - př i v l ast. podoba k příj m. Pater; 

snad též za Petrovský se změ n ou e > a 

Pátý- z příd. jm. ; viz Parák, Pátek 

Patzelt- viz Pacolt 

Pauček - zdrob. příjm . Pauk, ze stč . A pauk 

= pavouk; au > ou; Paučík , Paučo ; Pavouk,Pavouček 

, Pavůček,Pavuk 

Pauer - něm. nář. za příjm. a A Bauer = 

sedlák 

. Paukert - střhn A pukaere = bubeník; 

Faukner 

Paul - něm . a lat. podoba OJ Pavel = malý; 

v následujících odvoz. je výc h č. nář. podoba 

retoretného v: Paula, Paulas, Paulásek, 

Paulát, Paulata, Pauliček, Paulík, 

Paulin, Paulin, Paulis, Paulišta, Pauločík, 

Paulů 

Paule - pau·ně z něm. nář. zclrob. OJ Pavel; 

též poněmč. 5. pád OJ Pavel 

Paulus - lat. z n ě n í OJ, viz Pavel; Paulů, 

Paulovič, Pauli, Pauly (z lat. 2. pádu) 

Paur- starým p ravopisem za Paur - viz tam; 

viz Pauer (-e- zaniklo vlivem pádů s koncovkou); 

Pauřík 

Páv - z názvu ptáka, který je přís lovečný 

okázalostí a ješitností; podle domovního 

znamení; Pavčík, Pávek, Pávíček 

Pavel - čes k á podoba OJ vzniklá z lat. 

Paulus = malý; Pavelec, Pavelek, Pavelka 

(7551 Pavel neb Pavelka j aros), Pavla, 

Pavlák, Pavián, Pavlanský (z přiv l. rodině), 

Pavlas, Pavlásek, Pavlašek, Pavlát, 

Pavlata, Pavlica, Pavliček (106. ne j čast 

ě j ší české příjm e n í) , Pavličík , Pavlík 

(65. ne j čas tě j ší české příjme n í), Pavlin, 

Pavlinec, Pavlinek, Pavlis, Pavliš, Pavlišta, 

Pavlištík, Pavlita, Pavlorek, Pavlousek, 

Pavlovec (z příd. jm. přiv l. ), 

Pavlovic, Pavlovič, Pavlů, Pavluch, Pavlovský 

(z MJ Pavlov, Pavlovice) 

Pavlačka - zdrob. A pav l ač ; z příjm . Pavlák, 

ro z OJ Pavel; Pavlačík 

Pavouk- viz Pauk 

Pazdera - z A pazdero = dřevnatá vrstva 

lněné h o stonku, která se př 1 zpracovam 

odírá; Pazderák, Pazderec, Pazderka 

(1545), Pazdernatý, Pazderník (= obyvatel 

pazderny, přeneseně č l ověk se špatnou 

pověs tí, nepořádný) , Pazderský (též z MJ), 

Pazdírek (zclrob. , vlivem př i raz. rodu), 

Pazdírka 

Pázler, Pázlar- viz Pasler 

Pazour - A pazour = dráp, pařát; přenes. 

surovec; Pazourek (zdrob.; též křesací 

kámen), Pazúr 

Pažout - A pažout = č l ověk vyběravý, 

původ n ě žravý; z příd. jm. pažroutný, 

pažloutný = mlsný; Pažoudka 

Pec- z MJ; z něm. dom. podoby OJ Peter, 

Bernard; z A; Peca, Pecuš, Pecl (zdrob. 

ně m .; též v západních Čec h ác h beran) 

Pecák (A pecák = stavěč pecí, kam n ář ; 

pekařský tovaryš pracuj ící u pece; kamnovec), 

Pecánek (= otvor do pece, zídka 

u pece; zdrob. ocl pecan = pecen), Pecen 

( = bochník), Pecina ( = zděná lavice 

u pece), Pecinka, Pecivál, Pecník 

Pecka - semeno peckovice; přenes. něco 

tvrdého 

Peclinovský- z MJ Peclínov (1391-1550), 

nyní Pecínov, u Benešova 

Peč, Petsch - če s . i něm . odvoz. z OJ Petr 

viz tam; z MJ Bečov , n ěm. Petsch; nář. A 

peč = pečivo ; Péč, Peča , Peček (též z MJ 

Pečky u Poděbrad , u Kolína) 

Pěč - z příd. jm. pěkný ; Pěček 

Pečeně - z A; přezdívka n ěkomu , kdo seděl 

neh n utě jako pečeně na pekáči ; Pečeňa , 

Pačeňák, Pečenka (1492), Pečinka 

Pečený -z příd. jm. ; Pečík, Pečiva (z A peč ivo) 

Peer, Pehr - z něm. A Bar = medvěd , 

plemenný kanec; též z něm. A Beere = 

jahoda; vrš(= síť na ryby) 

- 136-

Pěgřím- z lat. OJ Peregrin , česky P e l hřim = 

poutník; Pěgřímek , Pěgřimoč 

Pech - 1463 Petrus dictus Pech; z OJ Petr; 

Pecha (1381 Petrus dictus Pecha), Pechač, 

Pecháč, Pecháček, Pechal, Pechan, 

Pechanda, Pechanec (1400 Petnmz 

Pechanec; n ěk d y z n ěm . slož. Pechhans 

= Honza s mo l ař) , Pechánek, Pechar, Pechát, 

Pechatý (1379-82 Petrus dictus Pechata; 

z 2. pádu příjm . Pechata, Pechatý 

při z pú so b e ním p říd . jm.), Pechek 

Pech(e)r - ze s třh n. A pecher = s molař ; z MJ 

Pechau u Mageburku; Pechar (počešt. ; 

někdy též další odvoz. příjm. Pech), Pecherek 

Pechlát - 1594 ves Lhotu Pechlatowu; pa trn ě 

z MJ Pechleithe, samota ve S tředníc h Fra n 

cích 

Pechman(n)- n ě m . A Pechmann = výrobce 

smúly 

Pechoč - další odvoz. z Pech - viz tam 

Pěchota - spíše z př íd . jm. p ě kn ý než ve 

významu č l ově k chodící jen p ěš k y , p ěší 

voják; viz P ěč ; Pěchouš, Pěchoušek 

Pejc(e)l- zdrob. ze s t řhn. A peiz = plátno 

sl. beissen, lovit se sokolem 

a -schuh, zde za Handschuh = (sokolnická) 

rukavice 

Pejčoch- s třhn. 

Pejcha- z A pýcha; Pejchal (ze sl. pýcha! = 

fo ukat, nadouvat se, mor. = říh a t) , Pejchl 

Pejr - A pejr = druh plevele; též = p eří 

Pejsar - z bav. MJ Peiss; ze sl. beissen 

honit, lovit; z n ěm . A Peissar = správce 

útulku pro vandrovní tovaryše 

Pejskar, Peisker - z n ě m. A Beitzker = ryba 

p i s koř ; z MJ Piskorze, n ě m . Peiske rn , 

v polském Slezsku 

Pejša, Péša - z O] Petr (se z m ě n o u é > ej) 

viz Peš; Pejšek, Pejška 

Pek - odvoz. příponou -k z OJ Petr; z n ě m. 

n á ř . A Pek, Beck = p e k ař; Peka, Peksa, 

Pexa 

Pekárek - 1444; zdrob. z A pekař (srov. 

s t ejn ě tvoře n á p říjm. Tesárek, Dudárek); 

n á ř . na Trutnovsku a na M o ravě A pekárek 

= pekáč; Pekár, Pekarčik , Pekarik, Pekarský 

Pekař - podle zam ěs tn á n í ; Pekařik , Pekárna 

Pekelský - z MJ Peklo; čas to z názvú samot 

a domú; Peklák, Peklanský, Peklo 

Pěknic , Pěknica, Pěknice, Pěknik - z příd. 

jm. a příjm . 

Pěkný 

Pela - z OJ P e l hř i m - viz P ěgřím ; A pela = 

vě trop l ac h ; ze sl. pelovat = pelášit, utíkat; 

Pelák, Pelán, Pelánek, Pelant (též ze sl. 

pelant-i! = pelášit), Pelda, Pelech (též = 

lože), Pelecháč, Peleška, Pelich (též = 

kožich) , Pelíšek, Pelka, Pelouch (srov. 

i peluchový = huňa tý) 

Pelc, Pelz- z n ěm. A Pelz = kožich; houští; 

Pelcák (zhrub.), Pelci, Pelz(e)l (něm . 

zdrob.), Pelčik (čes. zdrob. podoby Pelc), 

Pelzer ( = kožišník) 

Pelichovský- z MJ Pelichovice, nyní Pelíkovice 

(u Liberce) 

Pelikán - podle domov. znamení; pták 

pelikán krmící podle báje svá m l áďata 

vlastní krví byl symbolem Krista 

Pelíšek - zdrob. A a příjm . Pelech; Pelecháč 

, Peleška; viz též Pela 

Pelinka - z názvu byliny pe lyně k ; Pelunka, 

Peluněk , Peloušek, Peluněk , Peluňka 

Peller, Pellar - z MJ B ě l á a z rak. MJ Polla, 

Pollau 

Pelnář, Pelnař - 1678 Dorothea Pemarschin; 

z púv. A p e rn á ř = p e rníkář; disimilace 

r-ř > 1 -ř 

Peltrám - O] Bertram: b ě raht = skvě l ý, 

hraban = krkavec; z názvu rostliny bertrám 

(Pyrethrum); disimilace r-r > 1-r 

Pém - z příjm. Bohm = Čec h , č lo vě k z Čec h ; 

Peml (zdrob.) 

Peňáz - z A = peníz; Peňás, Peňaška , 

Peniaška, 

Penc, Penz - n ěm . odvoz. z OJ Benedikt - 

viz tam - příp. -z; též z MJ v Rakousku; 

Pencák 

Pěnica - z názvu ptáka p ě ni ce ; Pěnča , 

Pěnčák , Pěnčik, Pěničk (zdrob.), Pěnik 

Penk- z MJ v Rakousku a v Bavorsku ; n ě kd y 

vlivem přiro zené h o. rodu z ná ř . A p eňka = 

plíšek pozlátka; koutek v ji zbě 

- 137-

Pěnkava - z názvu ptáka; Pěnka (mor. n á ř. 

za p ěnk ava) 

Pepř - z názvu koře ní ; Peprník, Peprný, 

Pepřica, Pepřil< (viz i Pfeifer) 

Perel - z OJ zač ínajícíc h skupinou Ber-, 

n a př. Berchtold , Bertram, Bernard - viz 

tam - odvozovací p ř íp. -zl 

Perl - 1390; zdrob. OJ Bernard = silný jako 

m e d vě d apod. ; A pe rl = kamenické klad ívko; 

Perlík (též z A = kladivo; nebozez, 

železo k probíjenO 

Perla - z A; Perlička (zdrob.), Perlovský 

(z MJ Perlovice; při v l ro din ě P e rl ově) 

Perman- z n ěm . A Bar = m e d věd , Barmann 

= m edvědář ; též z A Bergmann = horník 

(srov. permoník, s křít e k v horách, v dolech) 

Perner - z MJ Beroun, n ě m ec k y j eš t ě r. 1849 

Bern; z MJ Pern u Teplé, z MJ Perná. Perne 

v Sasku, Pernau 4x v Rakousku 

Pernica, Pernice - hlin ě n á nádoba, velká 

mísa (srov. r če ní "má hubu jako pernicu"); 

též čepi ce vroubená kožišinou; Pernický, 

Pernička 

Perník - z A = k o ře n ě n ý druh peč i va ; 

Perniček, Perníkář (výrobce č i pro davač 

perníku) 

Perný - z příd . jm. nejen ve významu 

krušný, těž ký, ale i peprný a p é řový 

Peroutka - A peroutka = svazek p eří; 

křid é lk o; půl e šátku; Perout, Peroutek 

(zm ě na vlivem p ř iroze n é h o rodu), Perotek 

(deformováno), Perutík, Perutka, 

Perůtka 

Peršín- ze sl pršet; výc h o d oč . vkladné -e-; 

Peršala 

Peršl - z n ě m. nář . A Perschla z Bi.irschl ein = 

c hl apeče k 

Pertl - zdrob. z OJ Bertold apod.; z Adalbert; 

též z Bartholomaus: 1348 Pertlinus, 1353 

Bartholomaus; Pertlík, Pertliček 

Pertold- 1454 Nikess Pertbolth; z OJ Berchtold, 

Be rtold - viz tam 

Peřina - z A p e řin a, z A p e ří ; Peržina (za 

P e řina , ř zapsáno jako rž); Peřinka , Peří , 

Peřík 

Peřt - snad za p e řes t , jm. tvar př íd . jm. 

a p říjm. Peřestý = pestrý; též z n ě m. A 

Fo rst = fo řt , lesní 

Peš - dom. podoba OJ Petr - viz tam; Peša 

(139 7 Petrus Kostellecz, 1418 Pessae dicti 

Kostelecz), Pešák (u žid ú p úvo dn ě psáno 

Pessach), Pešan , Pešat, Pešát, Pešata 

(1382 cum Petro p resbytero, 1382 Pessatae 

p resbyteri), Pešek (1 00. n e j čas těj š í česk é 

příjm. ; 13 12 Pesco de Suchodol, 13 18 Petrus 

de Suchdol, též A pešek = obušek), 

Pešice (1507), Peš ička , Pešík (1393 Petrus 

Collowrat, 1393 Pessikonis), Pešina 

(1391 Pessek, 1394 Pessyn), Pešír, Peška, 

Peške, Pešk (po n ěmč. Pešek), Pešout, 

Pešta (1494 purgmistra Petra Pesstu.), Pešťák, 

Peštal (1419 Petrus Pesstal ji-ater 

Maw "icii; též ze s t č . A peštal = pilíř , palice), 

Pešula 

Peták - z OJ Petr - viz tam; též z p ř ez dívky 

sed lákúm u P o li č k y , protože ř ík a li pet 

místo p ě t ; Petana, Peťas , Petelák, Petele, 

Petelík, Petera, Peteráč , Peterák, Peterec, 

Peterek, Peterka (1434 erga Petrum 

alias Peterkam.), Peteřík , Petíra, Petírek, 

Petíř , Petiška, Petlan 

Petlan- z OJ Petr, viz Perák; ze s t č. A petla, 

zdrob. petlice = závora; Petlička 

Petr - jméno apoštola, kte1ý se stal zástupcem 

Kristovým na zemi; z řec. A petros = 

ská la, skálopevný; Petráček , Petrach, Petrách, 

Petrák, Petran, Petrán, Petráň , 

Petránek, Petras, Petrásek, Petraš, Petráš, 

Petrášek, Petrof (fo ne ti cky za -ov), 

Petrš, Petrouš, Petrušek, Petrovec ( 1444 

Petrovcovi z Ti'těn a; substantivizované -ov; 

též z MJ), Petrovic, Petrovič ( při v l rodin 

ě), Petrů (z p ří cl. jm. při v l ), Petrůj 

(to též; p říp . - ů j podle múj), Petrucha, 

Petruň , Petrunčík , Petrus (valašská pří 

po na, ne latinská), Petrusek, Petruš, Petruška, 

Petrův (viz Perrú) 

Petrdlík - za Petrlík se vs uvným -d; p očeš t. 

n ěm . zdrob. OJ Peterle, z ně h o naše příjm. 

Pen·le - všechna z OJ Petr 

Petrides, Petrýdes - z OJ Petr ř ec. p ři v l 

příp. -icles 

Petrovický- z MJ Petrovice: 30x v Čec h ác h , 

13x na Mo ra vě ; Petrovský (1544 brat1Y 

- 138-

Petrowsstij z Petrowicz; z MJ ; n e j č a s t ě j i 

z MJ Petrov) 

Petružálek, Petružela, Petruželka (1469 

p ro Johanne dieto Petružie/ka), Petržela, 

Petrželka (1653 .fiN Petrželka), Petržil, 

Petržilek, Petržilka - z nh ných n ář. 

podob A petržel 

Petřek - zcl rob. Oj Petr - viz tam; Petřík , 

Petříček, Petříč ka, Petřina , Petříš , Petřívý 

(pa trn ě z 2. pádu p ř íjm . P e t ř i va p ř i z p ú 

sobe né ho tva ru p řícl . jm.) 

Petržík - š p a tn ě p ře p sa n é příjm . P e t ř ík z OJ 

Petr; Petržák (z P e třák z OJ Petr) 

Peťule - z Oj Petr - viz tam; Peťura 

Petýrek - zcl rob . k Oj Petr - viz tam; srov. 

Petere k v hesle Peták 

Peuker - pře h l asova n é Pa u ke r: 1380 Ditrich 

Pau.ke1;· 1381 D. Peuke1; 1382 D. Peike1;· ze 

s t řh n. A pukaere ~ bu ben ík , též z MJ Peuke 

v polském Slezsku; Peukert (při s ut ím s t ře 

clo n ěm . -t) -viz i Pa ukert 

Pevný- z pří cl . jm. 

Pexa - viz Peksa 

Pexieder, Pexid(e)r - z n ě m . A Pech ~ 

smola a siecle n ~ va řit ; výro bce smoly 

z p rys k y ř i ce 

Pezl - viz Pecl v hesle Pec 

Pfauser - srov. s t řhn . sl. phusen ~ fun ět 

Pfeffer- 1353 domus Fridlini Pfe./Jel; 1357 

P,·ic!Hni P1peris; n ěm. A Pfe ffer ~ p e př ; 

Pfeffe r-le ( n ěm . zclro b .); Ffefferle, Pfefferman(n) 

( ~ obchodník ko ře n ím; polopříp 

. -man(n) je pouhé rozš í ření , o z n ač ující, 

že jde o OJ); srov. čes k é P epř- viz tam 

Pfei(Ofer - n ěm . A Pfeiffer ~ pištec 

Pflanzer - n ě m . A Pfl anzer ~ kdo sází, 

pěs t u j e (rostliny) 

Pfleger - n ě m . A Pfleger ~ správce 

Phil(l)ip(p) - lat. a n ěm . podoba Oj Fili p - 

viz ta m; Pilip, Pilipčinec 

Pchalek, Pchálek - ze sl. pchát ~ p ěc h ova t 

Piálek, Pijálek - ze sl. píjet, n ář. píjat ~ pít; 

viz též Piják; Piaček , Piačka, Piák, Pianka 

Picek- 1388.fesco dictus Piczek; s t č. A pice k~ 

knnný vepřik ; Picka (též A pícka ~ malá pec) 

Pick - žid. zkr. za OJ Pinchus, Pinkas ~ požehna 

ný; n ěkd y za Pik a Picek - viz tato hesla 

Picmaus - z n ě m . A Spitzmaus ~ rejsek 

Píč , Pietsch - z n ě m . podoby Oj Peter - viz 

Petr - u tvo ře n o příp . -č ; Pičman 

Pie- viz Pě- 

Pígl - z n ěm . A Bligel ~ třm e n ; Pigula 

Píha - z A píha ~ p igmentová skvrna; 

Píhan, Píhar, Píhávek, Pillera (pihovatý 

č l ově k) , 

Pih(e)rt, Pich(e)rt - z A beghart ~ č l e n 

s tředově k é náboženské s po l eč n os ti bez 

ře h o lníh o slibu; k acíř; viz též heslo Pikarci 

Pich - z A pich - píst ve s toup ě 

Pícha- z Pécha, odvoz. z OJ Petr- viz tam; 

viz Pech; e > í; Píchovec (z přícl . jm. p ř i v l. ) 

Píchl - z n ěm . A Blichel ~ bo u če k , snad 

i z n ěm . A Blihel - chlumek; z MJ Ptich la, 

Pichl v Rakousku; Pichler (z MJ téže 

podoby i z MJ Plichl a Pichl) 

Pichlík - zclrob. př íjm . Pichl; n ě kd y ze s t č. 

sl. p ichlati sě ~ veselit se 

Pijak, Piják - přez dív k a č l ověku , kte1ý nemírn 

ě pije; viz též Pi áče k ; Pijáček , Pijálek, 

Pijan 

Pík - 1365; s t č. citoslovce; A pik ~ h n ě v ; 

barva v kartách; místo klidu př i h ř e na 

h o n ě n o u ; š pi č k a; Píkman (p říp. -man 

oz n ač uj e , že jde o OJ); Píkna (č l ově k se 

š pi č a t ým nosem, piknosý) 

Píka! - příč. sl. pikat ~ výc h č . n á ř . odp oč ív at ; 

m oč it ; holí odpalovat (š pa č k a) ; Pikálek, 

Píkeš 

Pikard, Pikart - ( 1541 ] il'ík a Zygmund 

Pikarté, 1488 Ceorgius dictus PikhCI/1), z A 

b eghan ~ č l e n středově k é náboženské 

s po l eč n os ti ; k acíř ; přezdív k a čes k ý m bratřím 

; viz Pihert; Pikert, Pikrt 

Pikl - 1454.fakobi Pikel; z příjm . Pi ke l; vysutí 

-e- vlivem nep řím ýc h páclú; A pikle 

rejdy, sp ik nutí, intri ky; též ze s tř h n. A 

b ickel ~ píka; kostka; 

Pikola - A piko la ~ clmh hry v karty; 

hudební nástroj; Pikula ( ~ nemoto ra), 

Pikulík ( ~ s křít e k ; slez. n á ř . ~ vytáhlý, 

tenký č l ověk) 

- 139-

Pikous - 1436 Wenceslai Pikus cerdonis, 

1436 Wanconis Piknae; p at rn ě piknosý 

č l ově k = se špičatým, zdviženým nosem 

Piksa, (1454 Nicolaus Piksa), Pi:xa - z A pik 

= spiknutí; chytrost; snad i z OJ Pik a 

z příd. jm. piknosý = se zdviženým nosem; 

viz též Pikl a Pik 

Pilar - za př íjm. Pilař , viz ta m; nejspíše však 

počešt. n ěm. příjm. Piller, odvoz. z Mj Pill 

(2x v Tyrolích) 

Pilař - A pi l ař = výrobce p il, provozovatel 

vodní pily 

Pilát - 13 78; podle obrazu na dom ě nebo 

z přezdívky představ it e li Pontského Piláta 

v pašijových hrách; n ě kdy též z názvu 

l éč ivé byliny; Pilatik 

Pile - z něm. A Pilz = houba; z MJ u Vratislavi; 

Pilčik (zdrob.) , Pileček 

Pilecký - z MJ Piletice u Hradce Králové 

nebo z označení obyvatele samoty Pila; 

Pilský 

Pilch, Pillich - ze s třhn . A pilch = plch; též 

A pilich = dravý pták 

Pllik - zdrob. z A píla = míč nebo pila 

(nástro j) a píle = pilnost, péče ; Pilka 

Pilný- příd. jm. pilný; Pilnaj (za Pilnej v nářečích 

, kde n ep roběh l a pře hl áska), Pilnáček 

, Pilnik (i z názvu nástroje) 

Pilous- A pilous = druh hmyzu, kte1ý ni čí 

u sk l adně n é obilí; Pilousek, Piloušek, Pilvousek 

Pils, Pilz - viz Pile 

Piinpar, Piinp(e)r- z něm. A Pimpernuss = 

plod k loko če , ze suchých plodú klokoče 

se dě l a l y rližence; z toho i nář. A pimpera 

= hubená žena (Po li č~ ko) ; Piinpara 

Pína- stč. pína = pokuta, trest (z lat. poena); 

nář. A pína = pěna; pína v hornickém 

názvosloví - plošina mezi žebříky 

Pine - ze s třhn. A binz =sítina; n ě kd y z n ě m . 

A Pinz = houba, srov. slovensky n ář. 

pinclík = hřib 

Pinka - A pinka = nář. pěnkava; nádobka na 

poplatek za užívá ní karet, kuželek; přene 

se n ě tento poplatek; Pínkava (z nář. podoby 

A p ě n k ava) 

Pinkas - odvoz. z příjm . Pinka; u žid. rodin 

viz Pick 

Piňos , Piňous - ze sl. pinožit se = hanácky 

vypínat se; morsl. , valašsky namáhat se, 

pachtit se 

Pínta- A pinta = dutá míra (čtyř i žejdlíky); 

nádoba s víkem; opásání, stuha 

Pínter - z n ě m. A Binder = b e dnář ; Pintér 

(též z maď. A = malíř) , Píntera, Píntíř 

Pípa - A = kohoutek ke stáčení tekutin, 

zejména piva; Pipek (A pipek = posměc h ; 

jiho č. konec prstú spojených ve štipec) 

Pípal - příč . sl. pípat; Pípek (viz též Pípa), 

Pipik, Pipiška (= s křiv a n lesní), Pipka 

Pípla- ze sl. piplat (se) = pracovat pomalu 

Pírek - patrně úprava příjm. Pírko; A pírko 

= peříčko ; Pírka (v livem přira z. rodu), 

Pírnik, Pírný 

Pírkl - poče št. OJ Blirgel, zdrob. z O] 

Burgharr 

Pírný - s t č . příd. jm . ptrný = perový; srov. 

šaty ložní pírné; Pírnik (substantivizováno), 

Píroch, Pírochta, Pírout, Píroutek 

(z příjm. Píro, to z nář. A píro = péro) 

Písa ř - podle za m ěst nání ; Pisár (slov.), 

Pis arč ik , Pisárik, Písaříček , Pisařik, Písařik, 

Písařovic 

Písecký - z MJ Písek, Sx v Čec h ác h , 2x na 

Moravě; Písečný (z MJ Písečná) , Písek, 

Piskovský, Pískovský (obě přiv l. rodině 

Pís ko vě) 

Piskač- 1543; A p i skač = pištec; hlin ě ná píšťa 

l a (u Místku); Piskáček, Pískala, Pisklák 

Piskatý - viz Pyskatý 

Piskor - část dud; Piskora (kdo vydává 

pískavé zvuky, drobný č l ověk) 

Piskoř - z názvu 1yby; přezd ívka n ě komu 

nepatrnému 

Pistora - 1609 Matiáš Pistor, Havla pekaře 

syn; z lat. A pistor = pekař ; Pistorius 

( = pekařúv), Pištora 

Pistulka - nář. A pistulka = pistolka, mční 

palná zbraň 

Píša - 1550, z Péša, odvoz. O] Petr - v iz tam 

změnou é > í - viz Peš; Píšín, Píška (zdrob.) 

- 140-

Píšek - zdrob. z Pech nebo z Píša, odvoz. 

z OJ Pe tr; viz hesla Pech a Píša; stč. A 

piešek = pěšec , šachová figura 

Píšing(e)r - z MJ Bissingen, m ěstys v Horním 

Švábsku (-ss ve starším jazyce č teno -š) 

Piš kula- 1458 Janovi Piskulovi; další odvoz. 

příjm . Píša, Píšek - viz tam; Piškule (1466 

Pisku.!e) 

Pišl - z n ě m. A Bi.ischel = svazeče k ; ve slez. 

n ěm . nář. A Bi.ischel = lesík 

Píšný- viz Pyšný; Pišna 

Pišoft - n ěm. nář. výslovností za Bischof = 

biskup 

Pišta - v Čechách z Píša; z dom. podoby 

maďa rské h o OJ !štván = Ště p á n ; Piš ťáček, 

Piš ťák 

Pištec - viz Pi skač ; Pištecký, Pištěcký 

(z při v l. rodin ě) 

Pištěk , Píštěk - 1386 .fohannis Pisczek, 

1395}ohannis Pistyek; A piště k =pištec; druh 

strnada ; zdrob. z A pysk; Pištělák , Piš tělka, 

Píštělka, Pištík, Pištinek (obě zdrob.) 

Píštol- z A, palná ru č n í z bra ň ; srov. Pisrulka 

Píštora - z lat. A pistor = p eka ř ; z příjm . 

Pistora se změ nou st > št; viz tam 

Píta - z OJ Petr - 

viz tam; k základu Pítpřipo 

j e n a příp. -a ; Pilin (z příd. jm. přiv l. ) 

Piták - z OJ Petr - viz tam; též A piták = 

pijan; Pitaš, Piterka (z n ář. A piterka = 

pohodný; n ěkd y ze sl. piterovat = hořeko 

vat), Pitucha, Pitula 

Pitel - A pitel = pijan; viz i Pytel; splývá 

s Piták; Pitala, Pitálek, Pitela, Piterna 

Pithard, Pithart, Pithar - snad slož. ze 

kmene bit-, obsaženého ve střhn. sl. biten 

= zvát, přá t , p oro u če t a hart = silný, 

odvážný; Pitba, 

Pitlík- zdrob. od Pitel - viz tam; viz i Pytl ík; 

Pitloun 

Pitner, Pittner, Pytner- z n ě m . A Blittner 

=bednář 

Pitr - z OJ Petr - viz tam; též v n ě m . slez. 

nář.; Pitra, Pitrák, Pitor, Pitroň, Pitřík , 

Pitřinec , Pitrof (příd. jm. při vl.), Pitrun 

Pitrman(n) - z OJ Petr - viz tam; příp. 

-man(n) označ uj e , že jde o jméno osoby; 

Pitrmoc (ně m . slož. = Petr a dom. podoba 

OJ Matyáš apod.), Pitrmuc (stejný význam 

jako předchozO 

Pitsmaus - viz Picmaus 

Pittel - viz Pitel; též z něm. A Bl",ttel - drá h , 

úřední sluha, biřic 

Pitter - viz Pitr 

Pivec- 1437 Waniek Piwce; ze s tč. A pivce = 

zdrob. A pivo; přizpú sobe n o obvyklejšímu 

typu muž. s kl oňová ní ; Pivka, Pivko 

(zdrob. A a příjm . Pivo), Pivník, Pivný 

(přez dívky pijákům piva), Pivoň , Plwko 

Pivnička - zdrob. stč. A pivnice - sklep 

Pivoda- úprava vě tn é ho příjm . Pi(j) vodu! 

Pivoňka , Pivonka - z názvu k vět in y , charakteristické 

rudou barvou; pře 7.dfv ka č lo 

vě ku se zd rav ě če rv en ými tvái"e mi 

Pivrnec - p at rn ě zkomolené z A prvenec - 

prvorozenec; srov. polsh.)' pierwieniec 

Pixa- 1585 z Husincejii'ík zvaný Pixa - viz 

Piksa 

Pížl- viz Piš!; A pi žl = ch um áče k odstávajících 

vlasů 

Placák - z příd. jm. placatý; A placák - 

placarý kámen; nástroj k udusává ní; Placanda, 

Placata, Placatka, Placek (v livem 

přiro z. rodu z A placka) 

Plac(e)r, Platze r - z MJ Místo, něm . Platz, 

u Chomutova, Stráž, něm . Platz, u Jind řichova 

Hradce; též Platz v Rakousku (8x); 

z n ěm. A Platz = místo široké, rovné; 

nám ěs tí; též ze střhn. A plazer = žvani l 

Plaček - 1383; z A p l aček = kdo má p l áč na 

krajíčku , komu slzí bolavé oč i ; z A pla č ka - 

žena oplakávající mrtvé; tvar vlivem př i roz. 

rodu; Placzek 

Plachký - mor. va rianta příd. jm. plachý = 

lekavý, bázlivý, stč. i lehkomyslný; Plach 

(jm. tvar příd . jm. plachý), Plachý 

Plachta- 13 78; A plachta = loktuše na trávu ; 

hrubé plátno na krytí vozu; též z příd . jm. 

plach(ý); z OJ Plativoj; Placheta, Plachetka 

(zdrob.), Plachetský, Placht 

Plainer, Plajner- z MJ Pia in v Rakousku 

Planer- z MJ Planá, n ě m. Pian- též 3x v Rakousku 

- 141 -

Plánička - A pláničk a = planá hru še ň ; též 

z MJ Plánice; Planka, Plánka, Planý 

Plaňanský, Plaňavský , Plánovský, Plánský 

- z č a stýc h MJ P l áň , Planá, Pl a ň a n y , 

Pl á n ě 

Plas - z MJ Plasy; A plas = vyvýšený pruh 

země; n ěm. zkr. z OJ Blasius = Blažej 

Plašil - příč . sl. plašit(se); Plašek, Plášek, 

Plášil, Plašryba ( přezdívka z bab ě l ému ) , 

Plaška 

Plát - A plát = deska, plochá věc ; kyrys; 

Plátek, Platoš 

Pláteník - z A, obchodník s plátnem, výrobce 

plátna; Plátenka, Plátěnka 

Platil- z příč . sl. platit 

Plavec - 13H6; A plavec = vorař , pražský 

obchodník s dřívím ; z MJ Plav u českýc h 

Bud ě jo v i c ; Plavecký, Plavecz, Plávek, 

Plavnický 

Plavka - z příd. jm. plavý = svět l ý , b l edě 

žlutý; Plávi, Plavina 

Plecitý - příd . jm. plecitý patrn ě = se širokými 

rameny nebo s vystouplými lopatkami; 

Pleca, Plecák (též ranec nošený na 

pleci) 

Plechatý - příd. jm plechatý = plešatý; 

Plecháč, Plecháček, Plechan, Plechata 

Plesar - po češ t. příjm. Pleser z MJ Ples u Jaroměře 

, v llavorsku a v polském Slezsku 

Pleschinger, Plessinger, Plešinger - ze 

slar.Sho něm. názvu Vlašimi - Plessing; též 

z rak. MJ rlcsching 

Pleschner, Plešner- n ě m . odvoz. příp . -er 

z MJ !'Iešná, několikrát v čes. zemích 

Pleskač - ze sl. pleskat; též kdo do sebe hází 

jídlo : mluvka; Pleska, Pleskač , Pleskanka, 

Pleskot 

Ple~l. Plessl - ze st řhn. A bloeze = č l ověk 

s lysinou 

Plesnik - mor. A plewík = porybný; též = 

luub položená stej ně vysoko s polem 

l'lešak - z A pleš; - č l ověk s pleší; z MJ = 

č l ově k z Ple.k; Pleša, Plešek ( 1509 Matúš 

Plešek; vlivem přiroz . rodu přizpúsoh e n o 

příjm. Pleška) 

Plešmid, Plechšmíd - 

1684 Blecbschmiec/ 

vom Blechhammer; z n ěm. A Blechschmied 

= klempíř ; n ě kd y z oz n ače ní výrobce 

předmětú plechu 

Pleše - z našeho MJ Pleš(e) nebo štýrského 

(4x) Plesch 

Pleštil- příč . sl. pleštit (oč i ) = poulit; též = 

tlachat 

Pletánek- A pletánek = cop, pletený kol áč 

Pleticha - A pleti cha = intrika 

Pletka- A pletka = pleti cha: n ář. = pomluva; 

zařízení na lapání ptákú; malichernost 

Pleva - z A = obal zrna v klasu, odpad při 

č i š t ě ní obilí; přezdívka č l ověk u , kte1ý nepožívá 

vážnosti; Plevač , Plevák, Plevko, 

Plevka 

Piha - ze sl. plhat = šp lh at; va laš. A piha = 

brhlík nebo šoupálek; Plháček ( = brhlík), 

Plhák, Plhal, Plhoň 

Plch - 1367 j eskon.is dicti Plcb; A plch = 

název zvířete ; n á ř. též = stará houba, sta1ý 

mládenec; Plchot (valaš. nář . A= chuchvalec 

c hlupů , výc h č. = opuchlost), Plchout 

Plic, Plitz - z A plíce, úprava vli vem přiroz . 

rodu; Plicka, Plíčka, Plíčka (srov. A plíčh:y 

= plíce) 

Plihal - příč. sl. plíhat (plíhat vlnu = rozčesávat 

ji před č i ště ním); plížit se; na Královéhradecku 

= chodit sem a tam 

Plichta - 1381 Habanlus dictus Plichta cle 

Zyrotin; A plichta = vtíravý č lově k ; též 

i intrikán; rovnost při hř e ; ze sl. plichtit = 

kazit, intrikova t 

Plinů - 

za n ě m. A Bl li mel = kvítek 

Pliska - nář. A pliska = pták konipas, sýkora 

babka; Pliska 

Plíšek - A plíšek = kožíšek, kožich srstí 

dov nitř ; zdrob. A plech; pře n es. též = 

peníz; Plíška 

Plíva- z A plíva = pleva, viz tam; 

Plný- z příd . jm. 

Ploc, Plotz - A ploc = druh kladiva, čtyřhranné 

kladivo; Plocek (ml ýnská železná 

palička) 

Plodr - ze s třhn . sl. blodern = tl achat; z ba 

příd. jm. placl = tlustý, nafouklý, z toho na 

Prachaticku A Plods = m ěc h ýř , m ěc hu ř in a 

- 142-

Ploch- jm. tvar. přícl. jm. plochý = ploský; A 

ploch = povrch c ihl ářs k é pece; Plocha (též 

A; prkénko na stavu, na n ěm ž běhá č lu 

nek), Plochý 

Plojhar, Ployhar - z n ě m. A Bleicher = b ě l ič 

Plos, Ploss - zkr. přícl . jm. ploský = plochý; 

též z n ěm. přícl. jm. bloss = holý, nahý 

Plot - A p lot = o hrazení; nástroj k nadh á n ě ní 

ryb; Plotek, Plotě ný 

Plšek - zclrob. příjm . Plch - v iz tam; Plško 

Pluháček - z A pluh; zclrob. A pluhák 

protivný č l ově k (na Zůínsku): valaš. - 

ručnice (z polo-hák) 

Pluhař - A p l uhař = o rá č , rolník ; kdo vyrábí 

pluhy; Pluhařík 

Pluhovský - patrn ě podle do movního znamení 

Plundar - z A p luncl1y = široké kalhoty: 

poctivice z1'eza.né, z kte1ých provla.čování 

visí; Plunder, Plundr, Plundra, Plundrák, 

Plundrich 

Pluskal - příč. nář . s l. pluskat = pískat; valaš. 

=kapat 

Plzák - 1383 Mikuláš Plzák, Mixo Plzm1ský; 

z Mj Plze ií.: z přícl. jm. plzký = kluzký, 

necudný, o plzlý; A plzá k = oš um ě l ý klobouk; 

Plzenský 

Poborák - o byv. jm. z MJ P oboří a Poborov 

ice; Poborský 

Pobořil- z příč. sl. pobořit 

Pobř íslo - z nář. A, s p i sovně p ov řís l o = 

dlo uhá s láma k vázání s n opů 

Pobuda - A pobuda = tulák; n ář.: kdo všude 

pobude = zústane 

Poč ta - viz Pošta 

Podaný - ze sl. podat, např . ruku, chléb; za 

poddaný = nesvobodný; viz též Poclclan)i 

Podařil - z příč. 

sl. podařit 

Podborský - z MJ Poclboří 

Podbrans ký - podle místa v obci: kdo 

bydlel pocl branou 

Poddaný - z přícl. jm., označe ní nesvobodného 

č l ověka 

Poděbradský - z MJ Pod ě brady ; Poděbrad 

Podehradský - kdo bydlel pocl hradem 

Podéšť , Podeš ť- z A pod j ežď , j i ho č. p o d e j šť 

= součást vozu (trámek spojující konce 

ramen oje) 

Podešva - z A podešev, mor. nář. poclešva; 

přezdívka ševci; přezdívka n ě k o mu nepoddajnému 

Podhajský - z· MJ Podhájí; Podhájecký 

Podhola- ze sl. podholit - o hol it 

Podhorecký - z MJ Podhora, Podhoří. 

P odbořa n y a pocl .; Podhorec, Podhorní, 

Podhorník, Podhorský 

Podhradský - z Mj Podhradí; kdo bydlel 

pod hradem 

Podhráský, Podhrázký, Podhrázský- z MJ 

Podhráz; ze jmen samoL jako Poclhrázský 

mlýn; z A - kdo bydlí pocl hrází 

Podivín - s LČ. Oj: MJ Podivín na Moravč ; 

z MJ Poclviní na Litoměř icku , něm. Podiw 

in; z A; Podivínský 

Podlaha -A podlaha = pl,V. pokrytí dlahami, 

prkny; též = stro p , rarro 

Podlena - 1 708 Batblehner, .1705 Podtlehna; 

počešt. příjm. Batliner (z MJ Batelov 

u Třeš tě, n ě m. nář. Patluna za spis. Battelau) 

Podlesný- obyvate l. jm. z MJ Pocl lesí 

Podlešák - 1598; obyv. jm. z MJ Podlešín, 

Podlesí; též z názvu krajiny 

Podlipný, Podlipský - kdo měl stavení pocl 

lípo u; 

Podloucký - z MJ Pod lou č í u jílového; 

Podlou čka , Podlucký 

Podmol, Podmoll - z MJ Podmolí u Znojma; 

Podmeta, Podmete , Podmolik 

Podnecký - z MJ Pocl nitovice, dnes Ponětov 

ice u Brna 

Podoba - A podo ba = též fo rma; Podobský 

( příslušník PodobO\')' rodiny) 

Podola - z čas t é h o MJ Podolí (lidově n ě kd y 

Po clol); Podolák (obyv. jm.), Podolan, 

Podolec (1413 .fohannes Podolecz de Podole; 

obyv. jm.), Podolka (zclrob.), Podolnik, 

Podolský 

Podpěra - A podpěra = podpěrná zeď, trám; 

přenes. majitel podepřeného stavení 

- 143 -

Podrabský, Podrapský - kdo mě l stavení 

pod Rabím; srov. MJ Podrabský mlýn; 

stejné tv o ření viz Podhráský, Podracký za 

Podhrázský - viz tam; též z MJ Podhradí 

Podráský, Podrázký, Podrázský - viz Podhráský; 

změ n y vlivem výslovnosti 

Podrazil - příč . sl. podrazit: boty, nohy 

n ěkomu ; přenes. = ošidit; též podrazit se = 

opít se 

Podroužek - zdrob. příjm. a A Podruh; A 

podruh = nájemník na statku, který byl 

povinen si nájem odpracovat; Podroužka, 

Podružík 

Podsedník - z A podsedek, tj. malý rolník 

nebo ze m ě d ě l ec h os podařící na cizím; 

z příd . jm. podsední = kůň nebo vů l 

za přaže ný na levé s tra n ě potahu; Podsedek, 

Podsedníček 

Podskalník- kdo bydlel pod skalou; Podskalský 

(též z MJ) 

Podšer - patrně z n ě m. A Badscherer = fe l 

ča r , h o li č v lázni 

Podškubka - snad podle vzhledu; vypadal 

jako podškubaná husa, tj . mladá husa, jíž 

vytrh a li první peří ; p!-enes. kdo n ě koho 

okrádá 

Podubecký, Podubský - 

u Říčan 

z MJ Podclubí 

Poduška - z A = pol štář pod hlavu ; n ě kd o , 

kdo připomín á postavou, charakterem apod. 

podušku 

Podval- A podval = základní trám ve s tropě , 

podklad hříd e l e mlýnského kola; Podvala, 

Podval.ský 

Podzemský, Podzemný - z příd jm . = 

jsoucí pocl povrchem zem ě , tajný, záhrobní 

Podzim.ek - zcl rob. A podzim; přenes pře 

zdívka staršímu č l ověku ; Podzim.ný 

Pohan - 1373 Ny nard dictus Pohan; p at rn ě 

z přezdív ky málo zbožnému č l ově ku ; srov. 

rče ní kleje jako pohan 

Pohanka - A pohanka = obilovina, která 

k nám přiš l a ocl pohanských Tatartl 

Pohl, Pohla, Pohle - z něm. Pohl = Polák; 

n ě kd y z n ě m . n á ř . z n ě ní OJ Pavel - Pohl; 

z MJ Polom na severní Morav ě, n ě m . Pohl 

Pohlreich - patrně za n ě m. příjm. Baldreich 

= Brzobohatý 

Pohnan, Pohnán - 1615 Pavel Pohnan 

z Pohnání; z MJ Pohnání u Mladé Vožice 

Pohnert - viz Pone rt 

Pohorský- z MJ Pohora, Pohoří 

Pohořal - za p o h oře l , tj. č l ově k , kterému 

vy h oře l o stavení (-a- staročesk é nebo z nářečí 

, kde n ep robě hl a přeh l ás k a); Pohořálek, 

Pohořalý, Pohořelý ( pře hl áska a > e) 

Pohořel.ský, Pohořelický- z MJ Pohořelice 

Pohunek, Pohůnek - A pohtmek = mladší 

če l e dín , který poh á n ě l při o rb ě potah; 

úřední posel (1516 pohunek menších zemských 

desk); též nář. = sova kulich 

Poch- odvoz. z OJ začí n a jícíc h Po-; z n ěm . 

A Poche = stoupa (s odsunutým -e) 

Poche - n ě m. A Poche = stoupa; Pochman(n) 

(= provozovatel stoupy; též něm . 

n ář. za Bachmann = č l ov ě k od potoka) 

Pochobradský - z MJ Pouchobrady, lidově 

Pochobracly u C hruclim ě 

Pochop - A pochop = biřic ; též pochopení; 

dravý pták 

Pochylý - přícl . jm. pochylý = nak l o n ě n ý . 

hanác. nář. = špatný; Pochyla 

Pojar - p očeš t. podoba jm. Pojer, n á ř. za 

Bayer= Bavor; snad též zkomolené n ě m. A 

Baue r = sedlák 

Pojezdný, Pojezný - A pojezdný = starý 

název funkce: m ěs t ský pojedný p ečoval 

o cesty a mýto; lesní pojezdný byl 

představeným lesního personálu ; hospod 

ářs ký pojedný byl inspektorem 

Pojsl, Poisl - ze zclrob. nář. něm. přícl. jm. 

bose = zlý (u Jihlavy beis); není z n ěm . A 

Baisel = hospoda nejhoršího druhu, srov. 

pajzl 

Pok - z n ě m. A Bock = kozel, beran, srnec: 

sotva česká odvoz. příponou -k z OJ 

začín a jíc íc h Po- 

Poklop - A poklop = sklopec (na chytání 

zvěře ); stavidlo; pomalované prkno v lomenici 

Pokoj - A pokoj = klid ; též místnost k odpoč 

inku oddě l ená od bytu 

- 144-

Pokora - A; pokora je jednou ze základních 

kř es ťan s kýc h ctností; Pokorák, Pokorník, 

Pokorný (příd. jm. poko rný = trpělivý , 

skromný, podrobující se, snášející příkoří ; 

na ll. mís t ě mezi n e j čas t ě j š ím i čes kými 

příjm e ními ) , Pokorník (substanrivizované 

přícl . jm.) 

Pokrupa - z před l. pádu; sirotek po Kroupovi, 

držitel statku dříve Kroupova apod. 

Pokuta - z A = trest 

Pol, Pól - viz Pohl; též z A púle; Polka 

(zcl rob.) 

Polach, Polách - z n á ř eč ní podoby národního 

jména Polák 

Polák - 38. n e j čas t ě j ší české příjmení ; 1381 

j ocobus Polak, 1399 j acobum Polonum; 

kdo p ř i še l z Polska , je polské národnosti; 

s t č. A polan = kdo obd ě l ává pole; venkovan; 

polská mince; z MJ Pole; Poláček 

(zdrob.), Polakovič, Poliak, Poljak, Polka, 

Pollak 

Polan, Polán - ze starobylého jména slovanského 

kmene Po lané; viz též Polák; něk d y 

z valaš. A polana = místo v lese bez 

stromú; Polan č ík 

Polanecký, Polanský, Polánský - z MJ 

Polánka, Polánky; z valaš. n á ř. A polana = 

místo v lese bez stromú 

Polanka, Polánka - z MJ Polanka, Polánky; 

Polánek (p ři z p úso b e n o vlivem přiraz . 

rodu); viz Po lanecký 

Polášek - zdrob. z Pol ach - viz tam; Polaschek, 

Poláš, Polaštík 

Polata - ze sl. (po)lát = vynadat; valaš. n á ř. 

polota = tulák; z OJ Leopold 

Polcar, Polcer, Polzer - z n ě m. OJ Balzer 

z Balthasar, bibl. OJ babylónského púvodu 

= búh oc hraňuj život králi; Polcík 

Poldauf, Polauf - n ě m . n á ř . za příjm. Balclauf 

= kdo brzy vstává 

Poledňák - 1537; zhrub. příjm. Poledne 

z A; Poledna, Poledníček , Poledník (zclrob. 

předchozího; též zvon č i zvonek 

odzvánějící poledne), Poledníč ek (zdrob.), 

Poledno (úpravou příjm. Poledne), Poledný 

Polena - z žen. OJ řec. púvodu Apolena = 

zasvěce n á bohu Apollónovi; též z A pole n 

ka, zdrob. polana (s přeh l áskou) ; Polenda, 

Poleník, Polenka 

Polesný - A polesný = správce polesí; té:! ze 

sousloví = písař polesný (funkce v lesní 

sp rávě) 

Policar- počeš t . příjm . Politzer: z MJ Poli

Ponížil - příč . sl. ponížit 

Pop- stč. (do konce 13. srol.) A pop = kn ěz ; 

= též ševcovské le pidlo; Popek (zdrob.), 

Popovský ( přivl. ro din ě P opově) 

Popel - A popel; popel byl cennou surovinou 

pro výrobu skla, proto byl vykupován; 

z n ě m. zdrob. OJ Poppo (z Bodobert aj.); 

Popela, Popelák ( = pop e l ář), Popelář 

(1572;= dodavatel popela pro sklárny), 

Popelek, Popelik (zdrob.) , Popelka (= 

osoba u mou n ě n á popelem; kus plátna 

vybělené h o popelem, podpopelný chléb), 

Popilek (zdrob. A popel), Popilka, Popíl.ka 

Popler - z MJ Popelov u Dubé, n ě m. 

Popeln , též z po l. MJ Popilów u Opo lí, 

n ěm . Porrelau 

Popp, Poppa, Poppe - srřhn. A poppe = 

h ý řil , mluvka; Poppek 

Popper- z MJ Poprer v Rakousku ; s př íp . - 

er ze složenýc h MJ s Poppen-; z jidiš 

zkratky pro Frankfurt n. Mohanem 

Porazil- příč. sl. porazit; Porazík 

Porges - pa trn ě z jidiš za Porrugiese 

Ponugalec 

Porkát - z OJ Burghan - viz Lam - s disimil 

ač n ím zá nikem -r-; Porkert (s oslabením 

a> e) 

Porner- p a trn ě za Barner, roz MJ Moravský 

Beroun, n č m . Bii rn 

Porš, Porsch - snad pont!m č. OJ Boreš 

Port, Porth - zkratka s nář. zmt!nou a > o 

z OJ J3artholomaus - viz Barto l o m ě j ; Portele 

( n č m . zdroh. z vých. Čec h ) , Porteš 

(če s k á odvoz.) , Portl ( n ěm . zdrob.), Portlik 

Cročcšt . pře d c h oz í ; též z ·A = látka na 

;> i vů tky) , Portych (nč m . odvoz.), Portyk 

(zkomolené p ře d c h ozí) 

Poruba - z MJ (něko likr á t na Mo r avě a ve 

Slezsku); A poru ba = paseka; Porubský, 

Poruban, Porubčan , Porubčanský, Porubec, 

Porubek, Porubský, Porupka 

(spodobou z n ě l os t i) 

Pořádek - 7 367; A pořá d e k - řád; řemes l 

nický cech 

Pořický - za P oř íčs ký ; z MJ P oř íč í , čs > c 

Poříz - A poříz = obo u ruční n Lc~ (na loupání 

ků ry, strouhání šindelú a po dob n ě) ; 

Pořízek (též = nevelký, ale silný č l ověk) , 

Pořízka 

Pos - ze s třhn . A bosse, posse = obraz, reliéf 

Posedil - za P osedě l (e > i); příč. sl. sedět. 

též pře n eseně: se d ět na statku, tj. vlastnit 

ho, h ospodařit na n ě m apod. 

Posejpal - příč. sl. (po)sypat; příč. sl. 

(po)sápat se, dorážet na n ě ko h o; 

Posekaný - z příd. jm., též = po ra n ě n ý 

Poschl - viz Pešl; bav. MJ Póschmlihle: 

zdrob. jm. Posch viz Poš 

Poskočil - p říč. sl. poskočit 

Posledrú - z příd . jm .; Posledník (substantivizované) 

Poslušný- příd. jm. poslušný 

Pospěch- z A p ospěc h = s p ěc h ; Pospěcha , 

Pospiech 

Pospíchal - z př íč . sl. pospíchat; Pospischil, 

Pospíš, Pospíšek, Pospíšil (12. nej čas t ější 

české příjm.) Pospíšilík, Pospíšilík 

Posner, Pozner - z MJ P oz n aň , n ě m. Posen. 

a z MJ Possen v po lském Slezsku; Posnar 

(počešr.) 

Postl - nář. podoba n ě m. zdrob. Bastl (ze 

Sebastian); Postler (z přivlastňo vá ní) 

Postránecký - kdo bydlel po s tra n ě , tj. 

v ústranní; též za Podstránecký ( = kdo 

bydlel pod strání) zjednodušením výslo,· 

nosti 

Postříhač - A p os tříh ač; podle povolání: 

upravoval utkaná sukna, po z d ěj i obchodník 

sukny 

Poš - n ě m . výslovnost OJ Boš z OJ Bohusla'' 

nebo odvoz. z OJ P oněd rah , OJ Polykarp 

apod. příp. -š; Pošík (zdrob.) 

Pošar- snad zkomolené n ě m. A Baclscherer 

= fe l ča r , lazebník, h o li č v lázni 

Pošepný - 

z A šepmistr, v Ku tné H oře 

oz na če n í pře dníc h konšelú, kteř í se střídal i 

v purkmistrovském úřadě 

Pošmourný- příd. jm. pošmourný = zakab 

o něn ý ; Pošmurný, Pošmura, Pošmurný, 

Pošmůrný 

Pošta, Počta - A pošta = budova pošty; postilión; 

tato instituce v Čec h ác h ocl r. 1527 

- 146-

Poštolka, Po stoika, Poštulka, Poštůlka -A 

poštolka = dravý pták 

Pošusta- A šus = blázen, p o tř eš těn ý č l ověk ; 

na Moravě , roz š íř e no o -t; předpo n a po- = 

p o n ě kud ; též = sirotek po Šustovi, kdo 

získal stavení dříve Šustovo 

Pošva - A pošva = pochva , pouzdro na 

sečno u zb r aň ; čás t koň s k é ho postroje; 

Pošvic (z A pošvice téhož významu jako 

pošva; tva r vlivem přira z. rodu), Pošvář 

(výrobce pošev) 

Potáč- A p o táč = vřete no plné nití; přez dívka 

lidem s odulými rty; u Brna = složený 

če rvený šátek; Potáček 

Potměšil - z vět n é přezdív k y = kdo šije 

potm ě , tj. chystá n ěco nekalého, je po tm ěš il ý 

Potěšil- z příč. sl. po t ěš it 

Potocký - z MJ Potok; z A; srov.: 1672 

Marek u p otoka; Potoček (též = nápoj nakapaný 

při če po vá nO , Potočka , Potočník 

(=ml ynář na potoce), Potočný , Potůček 

Potužák - ze sl. potoužit = p os t ěžovat si, 

postýskat si 

Potužník - 1524; ze sl. potužit = posílit, 

př it á hn o ut ; - A potužník = železný kolík 

spojující plu žní ko l eč ka s pluhem; Potužil 

Pouba - srov. na Ostravsku A puva = výr; 

p uvík v n ář . = sýček (podle hlasu); též 

z n ě m. A Bub = kluk (v n ář. Bou-); Pouva 

Pouček- A pou če k = pavo u če k ; chuchvalec; 

na Moravě též míč ; Pouč, Poučenský , 

Po u k 

Pouch ( 1381) , Púch - A pouch = vyfouknuté 

vejce; trám ve stavidle; u Litomyšle hrb; 

Poucha, Pouchlý (= prázdný, nadutý) 

Poul - po češ t. lat. a n ěm. znění OJ Paul = 

Pavel- viz tam; Poula, Poulík, Pouliček 

Poupa (1480), Paupa- obměna příjm. Poupě 

= A poupě = nerozvitý kvě t , malé dítě , 

loutka 

Pour - z po češ t. n ář. vyslovované n ěm . 

příjm. Bauer- viz tam; čes. z m ě n a au > ou 

Poustecký - z MJ P o ušť u Městce Králové; 

z A poustka = neobydlené stavení, samota, 

poustevna; Pouska (vlivem výslovnosti 

st > s), Poustevník, Poustevský, Poustka 

Pouzar - po češt. Pfauser - viz ram; Pouznar 

(příp -ner místo -er) 

Povolný - příd. jm. povolný 

Povondra - patrn ě = sirotek po Vondrovi, 

kdo koupil statek po Vondrovi apod. 

Povýšil, Povejšil - příč . sl. povýšit 

Pozděna- z OJ Pozden ncho z MJ Pozdeň 

Pozdník, Pozník - z příd . jm. p01.d ní; kdo 

se opožďuje ; d ít ě narozené v p okroči l é m 

věku rodi č ll ; Pozděna , Pozdílek, Pozdníček 

(zd rob.), Pozníček, Poznik (zjednodušení 

výslovnosti zcl > d) 

Požár - A požár = o heň , spá l eništč ; z MJ 

Požáry u Jílového; Požárek, Požárský 

(z MJ) 

Pracna -A pracna = pracka , držadlo. špalík 

brzdy; z příd. jm. pracný - lopotný; též = 

stonavý, chudý, pracovitý; Pracner (z M./ 

Prace u Brna, něm. Pratze) 

Prádler - z MJ Bradla, Bradlo 

Prager (1]7(}), Práger, Prágr - z něm. 

názvu Prahy- Prag; nebo z MJ Prag v Horních 

Rakousích 

Prachař - A pra c h ař = výrobce stře ln ého 

prachu; Prach, Prachár 

Prais, Prajs, Prajza - viz Preis 

Praisler, Praizler, Prajzler, Prajsler - viz 

Preisler 

Prajer - z n ěm. A I3rauer - sládek 

Prant- z n ě m. A Branci = vypálené, vyžďá řené 

místo; též z OJ Hil debrand; Prantl 

(zdrob.), Prantner ( = palivec, kdo vypaloval 

křo v in y; též z MJ Branci) 

Prášek - zdrob. k A prach; A prášek = 

ml y n ářský učel'i ; Prášil (z příč. sl. prášit, 

též lhát), Prášilik (substantivizova né) 

Prát - A prát - masová dtť , prejt; n ě m. n á ř. 

za breit = široký 

Praus - 13 79-82 H ansl Praus; z MJ Prusy 

u Vyškova, n ě m. Praus, a Brusov u Úšťku , 

n ě m Prause; Prause, Prausek, Prauzek 

Pravda - z A; Pravdík 

Praveček - zdrob. od pravec, odvoz. od 

příd. jm. pravý = rovný, spravedlivý; z příjm. 

Pravec, obyv. jm. z MJ Pravy u Přelouče 

- 147 -

Pravenec - z příč. trpného s tč . sl. pravit = 

vést na pravou cestu ; sotva zkomoleno 

z Brabe nec 

Pražák - 1466; obyv. jm. z Mj Praha; 

Pražan, Pražský 

Pražma - 1382; A pražma = pražené zrní; 

ryba; z Mj Pražmo ve Slezsku 

Prček - z valaš. n ář. A prček = pulec; též 

zdrob. z A prk = kozlí pach; Prčík 

Preclík - A preclík = druh p eč i va ; podle 

domov. znamení 

Preis, Preiss - s třhn . příd . jm. prise = cenný; 

n ěm . A Bre is = tk a ni č k a do bot 

Prejza - z A prejz = druh s třeš ní krytiny; 

Prejzek (zdrob.); též p očeš t. Preis - viz tam 

Pres - z A = lis 

Presl, Pressl- z n ě m. n á ř . podoby MJ Vratislav, 

n čm . Breslau; Presler (obyv. jm.) 

Presser - z n ě m . s l. pressen = lisovat 

Pret(e)l - z n á ř. podoby n ěm . A Brettel 

prkénko 

Prchal - p ř íč. sl. prchat = utéci; též 

opadávat; Prchala 

Prchlík - ze substantivizovaného příd . jm. 

prchlý - náklo nný ke hn ěv u ; druh ovsa 

(který má sklon k vypadávání zrna); též A 

prchlík = uprchlík ; Prchla, Prchlý 

Primas - konšel, první radní; Primásek 

(zdrob.), Prýmas, Prymásek 

Primus, Prymus - z lat. p říd. jm. a OJ Primu~= 

první 

Princ, Prinz- A princ - šlechtický titul; spíš 

z A lchrprinc - u čeb n í mistr, principál; 

Princi, Princík 

Prkno- z A; Prkna 

Probošt- A probošt přej a t é z lat. = předs ta 

vený, dozorce, církevní h odn os tá ř ; snad 

z přezdív ky t l u s ťoc hu , pijáku ; Probost 

(z něm. podoby rohoto A) 

Prof:mt - s tč . A profant - proviant, zásoba 

potravin na c e ~ tu 

Profeld - snad ze saského MJ Brotenfeld 

Profous - A profous - p ú v odn ě vojenský 

policista, pak správce vojenské vězn i ce ; 

dozorce v hřeb čín ě 

Proch - 1384 Prach linicida , 1390 uxor 

Prokopii lin icidae; z OJ Prokop - viz tam; 

Procháček 

Procházka, Prochaska - 6. n ejčastější čes k é 

příj me ní ; A procházka = pře n es. ře zn ík 

(poněva d ž procházel vesnicemi za náku 

pem dobytka); též va ndrovní tovaryš; zaha 

l eč 

Prokeš - z OJ Prokop, viz tam; Prokiš 

Prokop - s t č. Oj z řec. OJ Prokópios 

p rú kopník, prospívající, nebo Prokópos = 

pohotový; Prokopčák , Prokopec (zdrob.), 

Prokopius, Prokoš, Proks, Prokš, 

Proksch (sch = š; zá nik -e- vlivem n e přímých 

pádú), Prokšan, Prokšík, Proků 

pek, Prokýšek, Prokoš, Proks 

Prokorát - zkomolené z lat. A prokurátor = 

vyssr správní za m ěs tn a n ec , obhájce 

(o-u > o-o spodobou) 

Promberger - z MJ Promberg v Rakousku a 

v Bavorsku; z názvu kopce u Brna; z MJ 

B ydh ošť , n ěm . Bromborg, v polském Slezsku 

Prorok - 1439; A p rorok = biblická postava, 

věš t ec , h a d ač; n á ř. též = sýc; na severových. 

Mo ravě A prorok = svícen na l o u če 

Pros, Pross - z A proso; úprava vlivem 

p ř iroz. rodu; z MJ Pross v Horn ích Francích; 

Prosa 

Prosecký - z MJ Proseč a Prosek, to též 

příjm. 

Prosický - z MJ Prosíč k a a z n ář. podoby MJ 

Prosek (od r. 15 12 Prosík) 

Prostecký- z MJ Prostý u Kl atOv, u P očá t ek 

Prošek - zdrob. OJ Proch - viz ta m - z Oj 

Prokop; Proška, Proško,Proškovský 

Protiva 1180/82 - zkr. s t č. OJ Protivoj; A 

protiva = protivník 

Protivánek - z MJ Proti vany kdysi u Ronova 

n. Do ubravou; snad z MJ Protivano,· 

u Boskovic; Protivanský 

Prousek - viz Praus 

Prouza - snad ze s tč. př ís l ovce prúze 

p rud če ji ; též počeš t. příjm . Praus 

Provazník- z A, výrobce provazú; Provaz 

(z A), Provázek (zdrob.) 

Provod - 1185; s tč. O]; A provod = dohliži- 

- 148 -

tel na skupinu soumarú; doprovod; též 

z provod(a), Provodní 1 ed ě l e, svátek po 

Velikonocích; Provodovský (p řiv l. rodin ě) 

Prskavec - 1454; A prskavec ~ kdo prská; 

n á ř . = kvíča l a ; na Valašsku = truskavec, 

druh jahodníku 

Prúdek - 1406 j oh. Prudek; ze jm . tvaru 

příd . jm. prudký (s druhotnou délkou) = 

hbitý, ryc hlý, náhlý; Prudký (1440, z příd . 

jm.) Prudič, Prudik 

Prucha, Prúcha - z OJ Prokop - viz tam - 

příp. -cha 

Prunar, Pruner - z MJ Prunn v Bavorsku , 

též po češ t. příjm . Brunner (B > P n ě m. nář . 

z m ě n a) 

Prus - 1488; = č l ově k z pruské země ; též 

z MJ Pmsy u Vyškova, n ě m. Pruss a Pruse; 

Prusák, Prusek (zdrob.) 

Prúša - 153 7 ocl Prokopa jinak Pru.oši; z OJ 

Prokop - viz tam - příp o n o u -ša; Prušák 

(zhrub.; též obyvatel Pruska), Prušek 

Průža - obměna příjm . Prúša nebo ze zkr. 

příd . jm. pružný s druhotným zdloužením 

-u -; Průžek, Pružina, Pružinec, Pružinský 

Prymas, Prymus - viz Primas, Primus 

Prynych - p at rn ě n ě m. dom. podoba OJ 

Bruno = s n ědý, opálený 

Przybyla, Przybylka - z nář. a polského = 

při s t ě h ova l ec 

Přáda - krkonoš. n ář. A přád - kolovrat; též 

dom. podoba OJ Př ás l av; Přadka, Přádka, 

Přádný 

Přecechtěl - ze sousloví: přece = dále, 

p o řád a chtít: kdo stále n ěco chce; Přecechtílek 

Přeček- viz P řecl1 

Předota - 1189; z OJ Pře dsl av , Předb or , 

P ředmír příp. -ota 

Přech - 1379 P1'ecb, j an a Václav bratN 

z Češt ic; z OJ za č ínajících Pře- ( Předs l av , 

Předbo r , Předmír apod.) 

Přenosil - z příč. sl. pře n os it 

Přerost - ze sl. pt etust ~ kdo přeros tl , 

n ad m ě rn ě vyrostl ; srov. Nedorost s opačným 

významem 

Přerovský - z MJ Pře rov v Čechách i na 

Morav ě 

Přeslička - zcl rob. A pře slic e - sou čá st 

ko lovratu, tyč , na niž se přiva7.Lij e len 

k přede ní nebo k s tá če ní provazů: z n:.lzvu 

rostliny 

Přeučil - příč. 

s l. př e u č it 

Převrátil- příč . sl. př ev rá tit se - obrátit se na 

jinou stranu. zm ě nit se; zejména změni L vírLt; 

Převratský ( přiv l. rodině Přev r á tilov č) 

Přib - zkr. OJ Přib ys b v ; Přiban , Pl.'ibaň , 

Přibáň , Přibek, Příbek , Přibik ( 75. stol. 

PFibyslav č i Pl'ihí/e 1ybái'.J , Přibilik 

Přibil - buď příč. sl. přibíti (ko mu) - vybít, 

nabít, nebo z OJ i' řibys lav 

Přiborský - z MJ Příbor na Mora vě 

Přibyl - 134. n e j čas t č j Sf čes ké příjmení ; 

zá m ě n o u i > y z Přibi l (viz tam) nl:!bo z OJ 

Přibys l av ; n ěkdo , kdo n ově přibyl , p ř i s tě 

hoval se apod.; Přibyla, Přibylák, Přiby 

lik, Přibylka, Přibylský 

Přidal - z příč. sl. přidat ; Přidálek, Přidalik 

Příhoda - 1578; A příhoda = náhoda, 

ne hoda, příl ež it os t 

Přichystal- z příč. sl. přichystat 

Příkaský, Přikazký, Přikazský - z A příkaz, 

ze sl. přikáz a t 

Přikryl - z příč. 

sl. přiktý t 

Přinesdom , Přinesdom - z věty Přines 

domú' 

Příplata - A pří plata = zá plata 

Přitasil - příč. sl. př i tasit se ke komu = 

přidruž i t se 

Přívara - z A přívar - příkrm ; škraloup; 

příkrm ; přip á l e nin a 

Přívozník - podle z am ěs tnání 

Přívratský , Přívracký - z MJ Přív ra t u Ústí 

n. Orlicí 

Psík - zdrob. A pes; Psohlavec (nadávka; 

Psohlavec ve významu Chod s psí hl avou 

ve znaku není historické, objevuje se až 

u Alše a Jiráska) 

Psota - A psota = nouze; Psotka, Psotný, 

Psotta, Psútka, Psutka (zdrob.) 

- 149 -

Pšád, Pšajt, Pscheidt, Pšejdl - ze s t ř h n. 

příd . jm. bescheit = věci znalý, správně 

jednající 

Pšenčík - zdrob. příjm . a nář. A Pšenica; 

z A pšenice se zánikem n epřízvu čného -i-; 

Pšenák, Pšenička , Pšeničný, Pšenka, 

Pšenko, Pšenský 

Pštros, Pštross - 1397; z názvu ptáka; 

podle domov. znamení 

Ptáček - 1389; A pt áče k = zdrob. A pták; 

přen es. = drobný č l ověk; zdrob. příjm. 

Pták - to podle domov. znamení; Ptačin, 

Ptačinský, Ptáčinský (obě přiv l. rodině) , 

Ptačník, Ptáčník, Ptačovský (z MJ Ptáčov), 

Ptašek, Ptaszek (nář. ve Slezsku 

a v Polsku), Ptošek 

Pubal, Půbal - z n ě m . A Bubel = chlapec, se 

změ n o u z n ě l ého B za n ez n ě l é P; Pubrle 

Puc, Putz - z něm. OJ Burghart - viz tam - 

příp. -tz; z n ěm . A = malý č l ověk; z názvu 

tř í samot v l:lavorsku; Pucák, Pucek ( = buclaté 

dít ě) 

Puč - z OJ Burghart jako Puc - viz tam - 

s příp. -tsch (čt i - č) 

Půček - 1368 Puczek; ze sl. p u če t = bobtnat, 

nalévat se (o pupencích); Pučálek, Pučálka 

(jídlo z nak l íčeného hrachu), Pučan, 

Pučelík, Pučik, Pučil 

Pudil - ze sl. pudit = ponoukat, nutit; Pudík, 

Pudich 

Půhon(n)ý, Puhoný - ze sousloví posel 

púho nný = dom čova te l pů h o n ů , tj. obsílek 

k soudu; Půhon (z A = obeslání k soudu) 

Pucherna - z A puchýrna = budova, v níž se 

swupuu (puchrem) ruzlloukala ruda; též 

7. OJ Pu c h omě r příp. -erna 

Puchmajer, Puchmayer - z MJ Buchmaier, 

viska v Bavorsku; též nčm. slož. - Majer ze 

stavení u bukó 

Pucluneltr - něm. slož.: Puch = stoupa 

a mcltcr Cz lat. molitor) - m l y n ář: tedy - 

ml ynář od owupy; Puchmertl (s přesm y 

kem I-r v r-1; ' nad i ve významu Mertl = 

Martínek pracující se stoupou) 

Puchoň - odvoz. z OJ Pu c h o m ě r příp -ot'í; 

Pucholt, Puchta 

Puchýř - z A; p řez d ívka nadutci 

Pujman - z něm. pr!Jm. Baumann a z A 

Beumann = výrobce páje, tj. v l něné nebo 

bav l něné látky 

Pukl - A pukl = kozel; měch dud s kozlí 

h lavou; dudy; hrb (vesměs přejatá slova 

z něm . A Bock; viz Pok) 

Pulda - ze sl. pulit = poulit, vyvalovat (oči); 

z OJ Leopold 

Pulec - 1390; 1402; stč. OJ Pulec; A pulec = 

vývojové stadium žáby; část voru 

Pulchart, Pulchert - z Burcharcl, vedlejší 

podoby něm. OJ Burghart: burg = zde 

útočiště , han = tvrdý, pevný, s disim ilací 

r-r > 1-r 

Pulkrab, Pulkráb, Půlkráb - z A purkrabí = 

velitel hradu, později hospodářský úředník; 

smva ze střhn. A burcgrabe = městský 

příkop (u hradeb); Pulkrábek, Půlkrábek 

(zdrob.) 

Půlpán - A púlp;ín = obyvatel m ěstyse; též 

kdo si hraje na pána, kdo se obléká polo 

po měs ts ku a polo selským zpúsobem 

Pultr, Pultar- z MJ Pult, samota v Bavorsku; 

snad i z něm. sl. poltern = hlučet, hrnout 

se; Pultera 

Pumpr- z něm. A Pum per = pum pař; též ze 

střhn. sl. pumpen = tlouci, hlučně vpadat; 

Pumperla, Pumprla 

Puncman - ze s t ř h n. A punze = d láto; 

přípona -man označu j e , že se jedná o OJ 

Punčochář - z A, výrobce pu n čoc h ; Punčoch 

Pup - ze starého A = n ěco naduře l é h o , 

nabobtnalého, Pupák, Pupala 

Pupek- z A = břicho , s t řed břicha; Pupák, 

Pupik, Pupiš 

Plir, Pur- A pur = hornické kole č ko ; též s tč. 

A púra = zpupnost, pýcha 

Purger, Purgat, Purget - viz Burger v hesle 

Burghart 

Purchart - viz Pulchart 

Purkrábek - 1470 \'(len.ceslaus dictus Purkrabek; 

viz Pulkrábek 

Purkyně - čes. dom. podoba OJ Burghartviz 

tam, s př í p. - y n ě 

- 150 -

Purkyt, Purkýt - spíše z redukované n ě m. 

podoby OJ Burkhart - viz tam - (Burkert > 

Burket) než čes . odvoz. z n ě ho 

Purm- úprava p říjm. Purma vlivem p ř iroz . 

rodu; A purma - ho rnická schrána, v níž se 

pře mís ťova l mate riál; Purman(n) 

Purnoch - ze s tč . příd . jm. purný - vzpurný, 

č ip e rný p ř íp . -och 

Purš - z příjm . Pureš, od voz. z OJ Burghart 

- viz ta m; též z Bureš (se zánikem -e 

vlivem n e přím ých pádú) - viz Burda; též 

z n ě m . A Bursche - mladík; Puršl 

Pustějovský- z MJ Pu stě jov na Fulnecku 

Pustina -A pustina - po ustka, neobydlené 

místo; též z MJ Puš z n ěm . A Busch - křoví , 

háj, les (v sev. Čec h ác h ); čes. clo m. podoba 

u rvo ře n á p ř í p. -š z OJ Pusto mír, Purkhart; 

Pustka, Pustofka, Pustovka (též z názvu 

sovy) 

Puška - z A, podl e zb ra n ě - nejen ru č ni ce 

ale i primitivní d ě l o; Puškar, Puškár 

Pušman (1587), Pužman- z n ěm. A Buschmann 

- č l ověk z lesa, bydlící u háje - viz 

Puš 

1451 Puota z Obitec, purkrabí 

Puta, Půta - 

na Šv ih ově, 1548 Jan jinak Puota Sswihowsky.. 

z Sswihowa; z n ěm . OJ Poto, 

do m. podoby OJ Boclo mar, Botwin (Bot ze 

sl. biete n - p o rou če t); Putek, Putík (zdrob 

.), Putiš 

Putna - A putna - velká nádoba (na vodu); 

Putnar, Putník 

Puža, Půža - z OJ z a čín a j ícíc h skupino u Po-, 

Pu-, příp. -ža ; též z A pužina - chlupatá 

rostlina; též srov. MJ Erpužice u S t ř íbra; 

n ář. p řís l. púžď - poz d ě j i; Půžík (zdrob.), 

Půžej (srov. hanác. n ář. p u že j č it - p ú j č it) 

Pýcha- ze sl. pýchat - fo ukat, nado uvat se; 

A pýcha - též nádhe ra; n ěk d y za Pícha 

odvoz. z OJ Petr - viz tam 

Pyšný- z příd. jm. ; Pyšna, Pyšno 

Pytel - 1367; A pytel - m ěc h ; n ě kd y za Pitel 

- viz tam; Pytela, Pytelka, Pytlíček (zclrob 

.), Pytlík (1381), Pytloun (zhrub.) 

Pytl - z n ě m. A Bi.i ttel - b i ři c , ú ře dní sluha; 

jindy za Pytel (zánik -e- vlivem n e př ímýc h 

pádll) 

Q 

Quadrát - za Kvadrát; č t ve rec 

Quaiser- viz Kvajser 

Quarda - za Kva rda - viz tam 

Quast - n ěm . A Quast ; svazek, s třape c Quis 

viz Kvis 

Quis - viz K vis 

Quitt - z n ěm . A Q uille ; kdoule; t ěž za Kvíd 

z OJ Quido; Quita, Quittek 

R 

Ráb, Raab- 13R2 Mathiae Rab. Rtw b paniftcis, 

z n ě m . ARabe; krbvec, havran; Rábl 

( n ěm. zdro b.), Rábek 

Raba - rozšíř . p říjm . Ráb; z n á ř . .,1. rábat ~e - 

vydrápat se kam; ra bit se - čeř i t ~e 

(Š těc hovi ce) ; A ráha - stará kráva (u Hluboké); 

Raban, Rabas (u Nového Bydžova 

veliký a silný č l o v ě k ; hn1bý, lakomý sedlák), 

Rábek 

Rabiň ák - obyvat. jm 7. IVU R a b y ně u Ne veklova 

, sotva zhrub. z A rahín (židovský 

duchovnO; Rabúuský 

Rabiška, Rabyška - z př íj m. Ráb - viz tam; 

z MJ Rabiš u Dvora Králové; z A rabu ~ e ; 

ktil s vru by oz n ačuj ící dluhy 

Raboch - z p ř íj m. Ráb - viz tam; A raboch - 

dluh (dát na r. - dát na dlu h); Raboň 

Rac, Rác - 13 18; zkr. OJ Radslav, Ratibo r, 

Ratimír s domáckým mě kčením ; s tč. Rác - 

Srb; mor. n á ř. A rác - trumf v kartách 

Racek - 13 76 Radslav z Olšan, 1365 Racek; 

z OJ se změ n o u cls > c; též zdrob . k Rác - 

viz ta m; Rácek, Racík, Racko 

Raclavský - z MJ Radsla vice (v Čechác h, na 

Mo r avě) 

Račák , Račan, Račanský - z MJ R ača n y 

(čás t obce D a l eč ín a u B ys tři ce n. Pernštejnem), 

z MJ Hradč an y 

Ráček, Raček - zdrob. A rak; podle do movního 

znamení, podle erbu 

- 151 -

H.ada - z OJ Radbor, Hadui.Jyl, Radomysl, 

Ctirad, Do marad apod; z A; Radáč ; též 

z příč. , 1, ra dit: Radič, Radil, Radílek 

Radecký - z MJ H adeč , Ra č í , pův. H a d če 

Raddiín11ký - z lid. podoby MJ Hradešín 

u ČDkého Brodu a Radešín u Sed l čan 

Radirti.:ik, Radimec, Kadimský - z MJ 

Radím v Cechách 

Radiměř - z stč . OJ Ra dimír; Radiměřský 

(z MJ R adim ěř) 

Radilta - z OJ Rada - viz tam; z /vl] Rad inovy 

u Klatov 

Radl, Rádi - na Klatnusku 1651 Conrad 

Radl; z OJ Konrád - viz ram, Radolf; z MJ 

R;icllo u Liberce, něm . Radl; z MJ Radl 

v Bavorsku , v Rakousku 

Radník - z p říd. jm. radný - radu vědo ucí ; 

zdrob. Oj Ha dcn 

Radoch - z OJ Rada mi! - rozra d ostňující , 

Ra dirněr- ten, kdo má rád svi'r; Radocha, 

Radoň , Radoš, Radota, Radouch, Radouš,Radoušek, 

Raduše k 

Radosta - 1217; s tč. OJ - radující se; z MJ 

Radostice 

Rádsctoulal - p řezdívka tuláku 

Radvan - 7255; z OJ Radovan - radující se; 

valaš. nář. A raclva n - h lupák, nemotora; 

~rov. i A radvanec - trakař 

Radvanovský, Radvanský - z MJ Radvanov, 

Radvánuv 

Rafael - biblické OJ Rafael = bůh vy l éč i l ; 

Rafaj (též z rozk. sl. rafat), Rafaja 

Raffcl - z OJ Rafael - viz Lam - se 

z j c d n odu.~ením neobvyklé skupiny samo 

] tlásek -ae-; též z A rat1 - vochl i čk a (nástroj 

ua čiš tě n í lnu) 

Rach- z OJ zaónajícfc h Ra- od vozeno příp. 

-ch; Rachač, Rachota 

Rachlik - zd rob. z Rachel odvoz. z příjm. 

Rach; z A rachlík = rol nička 

Rachunck, Rachůne k - z nář. a polského A 

- účet: 

Raich , Rajch - viz Reich; Reichl 

Raim - viz Rcim 

Rain - viz Rc in 

Rais - A rais = vějič ka ; drobné věrve; viz 

i Reis 

Raisich - ze s rřhn . příd. jm. reisic =jsoucí na 

cestě; vyzbrojený; střhn. A rlsech = větve . 

chrastí 

Rait, Rajt - z n ě m. A Reute = vyklut:ené 

místo, paseka; z MJ Reut(h); velmi časté 

v Bavorsku; Raitmayer (1654; = Majer 

z paseky apod .), Raiter, Rajter, Rajtr (z J\1] 

Ra it(h) velmi častého v Rakousku) 

Rajchart, Rajche rt, Rajchrt - viz Re ichardt 

Rajdů , Reichl, Reichel - z OJ Richard. 

Richold, Richwin (richi = vládce) 

Rajman - z OJ Reimar, Ragi nmar; Rajmon 

(s něm. nář. změnou -a- v -o-); viz též Reim 

Rajniš, Rajnoš, Rajnoch - z OJ Heinhan 

ap.; viz Rein ; Rainiš (též z střhn. příd. jiiL 

reinisch = veselý), Rajnyš, Rajnošek, Raj 

noha (asimila

Ramba - pat rně z n ě m . OJ Rampold, Kambert; 

Rambous, Rambousek, Rambouský 

(z MJ Hambousy) 

Rameš - I J82; z OJ Emeram, lat. zn ění 

germánského Hiemcram = domácí havran; 

z OJ Bertra rn = zářící havran, Harnben = 

skvě l ý štít; Ramík, Ramiš 

Rampa -výklad viz Ramba; Kampák, Rampáček, 

Rampas, Rampich, Rampl ( n ě m. 

zdrob. nebo redukované OJ Rampold) 

Ranc - dom. podoba něm. OJ Randolr = štít 

a vlk, utvo řená příp. -z (čti -c); snad i z A 

ranec; Rančák (zhrub; možná spíš z MJ 

R a nči ce u české h o Krumlova) 

Randa - z OJ Ranožú·; A randa = velká žena; 

ze sl. randat = bručet ; Randák (1379), 

Randáček, Randik, Randula (srov. nář . 

příd . jm. randulatý = chocholat.ý), Randuška, 

Ra.ndýsek 

Rangl - z nář. něm . A l{ang = svah kopec; 

s třhn . A range = zlý kluk 

Ranostaj - za hranostaj , název zví řete , drobné 

kunovité šelmy 

Ransdorf - z MJ v Dolních Rakousích 

a v polském Slezsku 

Rapant - n ář. A rapam = noha; Rapanda (A 

rapanda = na Kl atovsku hrubá, svárlivá 

nebo silná žena); Rapavý, Rapák, Rapčák,Rapek 

Rapp- krátká podoba něm . OJ Ratbod: rat = 

rádce, bod = bote = posel; Ratbcn: rat = 

rádce, poradce, b ě raht = s k vě l ý; Ratrich, 

týž význam, ale s přesmykcm -b ěra ht 

v -precht a se z m ě n o u e v i; A rap = vraník; 

Rasocha, Rásocha - mor. A rasocha = 

rozdvojená vě t.ev ; vidlice; též z M.J; srov. i A 

racocha = neupravená rozcuchaná žena 

Raš - 1356; z OJ Radoslav, Ratibor utvoř . 

p říp. -š; též z něm . příd . jm. rasch = rychlý, 

obratný; Raszka, Rašák (zhrub.), Rašek 

(1380, zdro b.), Rašin (p říd jm. přiv l. 

k pod obě Haša), Rašina, Raška (zdrob.; A 

raška = pták b ramborn íček, če rvenk a , rehek; 

slezském nář . raška = stará žena) 

Rášo - ustrnulý 5. pád z příjm . Ráša- viz Raš 

Rašovský- z MJ Rašovice; Rašovec (obyv. 

jm. z tohoto MJ) 

Rašpl - z A ra ~ple =hrubý pilník; Rašplička 

Rataj (1459), Rattay - A raWJ = or~ c; 

Ratajč:'ik , Ratajík (zdrub.), Ratahký (Léž 

z MJ Hatajc) 

Káth - zkomolené OJ Ra ti bor nd >O z něm. 

OJ Ratbot: n'it ~ rada, rádce, bote = posel; 

n ě kdy za n č m. příd. jm. rot - červe ný ; 

Ratan 

Rathaus, Rathous - z p ře ja tého a n ě m. A 

rathaus =radnice; Rathauský (= nájemce 

obecního hostince; kdo bydlel na radnici), 

Rathouský, Rathouz, Rathouzský, Rathuský, 

Ratuský 

Ratimec - 13 79, zdrob. OJ Ralim, zkr. z OJ 

Ra timír; Ratka, Ratkovský 

Ratislav- z OJ (V)ratislav 

Rauch - z něm . A Ra uch = ko uř , pára 

Raus - buď staré něm . nář. ( = Rus), nebo 

čes . Rous psáno starým pravopisem (au = 

ou); rous = prodloužená srst nad kopyly, 

delší peří na nohou ptáktl; srov. holub 

rous ň á k 

Rauš - A ra uš = velký kus rudy; n čm. A 

Rausch = opilost; Raušer (ně rn . = kdo 

hlu č n ě vystup uje; též ze Mřh n. A ruschan = 

nemanželské dítě) 

Ráz - z OJ Erazim - viz Raz.i m; A ráz = úder; 

hranice dříví ; pruh při se čení široký na 

zá běr kosy; Razák, Rázek, Rázek 

Razim, Razim - z OJ Erazim; ře c. Erasmus = 

lásky hodný; Razima, Razým 

Rázl - něm . zdrob. z OJ Erasmus; něm. 

příj m. Rasel, Rassel je spíš z A Rase! 

roln i čka , chrastítko 

Ráž - 1 525; A ráž = h1lička; Ráža, Rážek 

Rebec - snad za příjm . a A Hřebec zjednodušením 

výslovnosti obtížné skupiny 

Rebl, Rébl - n ě m. zdrob. z Ráb, Raab - viz 

tam- s přeh l áskou a > e 

Rec - z M.J Retz v Rakousku a Bavorsku; 

Recman 

Reček - zdrob. příjm . Rek - viz tam; Rečka 

( příkl on k jinému typu s kloňo vá nO 

Redl, Rédl - z něm . zdrob. Andree!! z řec. OJ 

Andreas = statný, mužný; Redlich, Redlik; 

viz Rod! 

- 153-

Regal, Regál - A regál - krámská lavice, 

pult.; druh va rhan; právrú termín, stanovící 

''Ý"adní právo státu na nějakou či nnost - 

navr. dolování stříbra); 

Regent. Rcjent, Reicnt- 1\ regent - úředntk 

spravtl)fC'i něko lik pamtví; vlaJař 

Regner - z tvl] Regen v Bavorsku; z OJ 

Reiuer a to z Reginhari - vládce rady 

Reh, Reeh, Rech - něm. A Reh = srna 

Rehák - spíš než zhrubělé příjm. Rch ~a 

Ř ehák v krajích, kde nebylo české ř; 

Rchan e k 

Rchbcrger - z nčm. MJ Rehbcrg dříve u n;ís, 

v Bavorsku, Dolních Rakousích 

Kechcíge l, Redu.iegel - 1606 Tomáši Regenciklovi; 

z něm. sL recken = podat; 

?.komol. něm. rozk. - Podej cihlu! 

Rechtorík - za Rektořík , zcl rob. p říjmení a 

A Rektor, viz tam; Rechtoris (z lat. 2. 

pádu) , Rechtorovič , Rechtořík 

Reidl, Rajdl - střll!l. příd. jm. rcit, reidcs = 

kučeravý; v n ěm . šumav. nář. Reidl =malá 

paseka 

Reif - z něm. A Reif = provaz; ob ru č ; 1/ 2 

sáhu; jinovatka 

Reich, Raich, Rajch - z n ěm . příd. jm. reich 

= bohatý; zkratka OJ Reichard - viz tam; 

Reich(e)l (zclrob .; též redukce~ OJ Reichwald- 

wald >olel > elt > el: rich = vládce, 

wald = mocný) 

Reichard(t) - n ář. podoba OJ Richud: rlch 

= vládce, hatt = tvrdý 

Reichelt - viz Rei 

Reiche rt - oslabené (a > c) Reichatt, nář. 

podoba OJ Richard 

Reichman(n) - zesílené příjm. Reich - viz 

tam - s příp. -man(n) , která označuje , že 

jde o jméno osoby 

Reichrt - viz Reichert 

Reil - viz Rejl 

Reim, Raim- zk,ratka z Oj Reimar = Raginmar: 

ragin - rada, mar = slavný apod.; 

Reiman(n), Reyman, Reimr (z Raimar) 

Reln, Rain- nčm . příJ. jm. rein- č i stý; něm. 

A Rain - svah; zkratka z OJ Reinhan: r;,gin 

= rc cj), stoka 

Rejholec - A rej holec = kolík na mlýnském 

kor čáku (násypce), púsobící oti·ásání dna: 

kopist (z něm. A Rlihrholz), velká měc h ačka, 

jíž se zadě l ával chléb 

- 154 -

Rejhon - za rejhan - přezdívka sedláku 

(u Kostelce n. Orlicí); A ryhon - veliký, 

nc.o bratný

Rezek - A rezek ~ kdo má rezavé vlasy 

a vousy; zrzek 

Rezler - viz Róssler 

Rež - A rež ~ žito; Režnák, Re žňák, Režn ý 

(příd. jm. režn ý ~ má barvu žitného chleba; 

drsný; MJ l{ežný Újezd) 

Riant, Kyant - střhn. A riante (vedl. podoba 

slova rente) ~ příjmy, zisk 

Ribola - za Ryvola; 1\ ryvola ~ druh vína 

Ričl , Ritschel - zdrob. z OJ Ri.irsch, něm. 

dom. podoby z OJ Rudolf - viz ram - , 

u tvořené příp. -tsch 

Rídl, Ricd(e)l - zdrob. z OJ Rudolf - viz 

Rudlof, Rlidiger 

Rieb - z MJ v Horní l'Rici; snad i z příjm. 

Ryba; zapsáno něm . pravop. a přizpLt oobe 

no mužskému rodu 

Rieg(e)l, Rygl, Rýgl - ze otřhn. A rigel ~ 

závora, páka, trám; malá vyvýšenina; druh 

pokrývky hlavy 

Rieger, Riegger, Rygr, Rýgr - I 57:) Praha: 

Petr Riger zlatník; z OJ Rlidiger: hrod ~ 

sláva , g~r ~ oštěp; z. MJ Riegen ve Švábsku; 

onad z názvu laického soudce vesnických 

soudú pro přes tupk y (Rligengerichte) 

Riegert - snad oslabené OJ Hichan , nář. 

podoba OJ Richard: rích vládce, hart ~ 

tvrdý 

Reis, Riess - z MJ Ries ve Štýrsku, Riess 

v Dolním Havorsku, Hiesa v Sasku 

Kiesn er , Riessner, Rýzner - z MJ Riesen 

v Bavorsku, Rakousku, Riessen u Frankfurtu; 

též z n ěm. A Riesener ~ výrobce závojťJ 

Rigo, Rigó - ~ ma ď . názvu ptáka ~ drozd 

Rich ta - z A 1ychta; Richtár, Richtárech (za 

Rychtárek), Richtarik, Rich tář , Richtera, 

Richtere k 

Richt(e)r - 112. nej častě j š í české příjmení ; 

z ně m. A ~ soudce, starosta obce podle 

franské ho práva; srov. A rychtář ; Richtermoc 

(něm. ,[ol.. : ~ rydtt:íř Matěj) 

Rillich, Rylich - z Oj Riillc, dom. podoby 

OJ Rudolf; Kilke 

Rinda, Rynda- 1382 Rynolt df! Dobíeticz, 

13?8 Jan Rynda ''ečen.Ý; z 0[ Ryno lt, obměny 

OJ Reinold z Raginwalt nebo za Kr 

z Raginwalt; Rineš 

Ring(e)l - ze zdro!J. střhn . příd. jm. rin ~ 

lehký, pohotový, malý, lehkomyslný; n ěm. 

A Ringel ~ prstýnek; Ringes 

Ripka- viz Rybka 

Rippl, Rypl - ze zclrob. zkr. OJ Ruprecht ~ 

muž zář ící slávy 

Riš ka - z příd. jm. 1yšavý; Rišan, Riško 

Ritsch(e)l - viz Ri čl 

Ritter- něm . A Ritter ~ rytíř; též z MJ Ře to 

u Ústí n. Orlicí, n ěm. Ritte, Rlitte 

Rittig, Rittich, Rytych - dom. podoba , 

Rudolf (pře hláska u > i, dom. změ n a d > - 

příp. -ig/-ich) - viz Ru cllof 

Ritzinger - z MJ l{itzing, dosti ča s t 


Rob - stč. A rob ~ potomek, chlapec, oluln 

zkr. z SLnčm. OJ Roben ~ slávou o zá řen 

něm. nář. za Háb - viz tam; Roba ( t éž ~-\ 

rob"a ~ d os p ě l á žena, manželka), Robauš 

(au ~ ou), Robeišek , Robek (z.drob. 

Robenek (laš. nář. A robenek ~ mládenec), 

Robeš, Roboch , Roboš , Robotka - 

zdro b. A a příjm. Robota 

Robous ký - z MJ Kobousy u Ji čína ; Robo'O' 

s ký (-u- chápáno jako nář . retoretná '1' 

slovnost a ve snaze o správnost opraveno 

Roček - A roček ~ domácí zvíře rok stare: 

Ro čák , Ročeň , Ro čňák , Ročně 

Rod- 1587; zkrácené OJ Rocloslav; z n ěm_ 

OJ Rodwin, Rodger; Roda, Rodák, R~ 

ďan , Rod ě j , Rodek, Roden, Rodina 

Rod(e)r - ze s třhn . A rode ~ paseka. z.c 

srře don ěm. sl. roden ~ klučit; z MJ složených 

s koncovkou -rode; z MJ Rod:l. 

(v Sasku, v Komtansku) 

Rodl, Roedl - ze s tněm . OJ Roderich ~ 

slavný bohatstvím apod .; z něm. A Ro d ei ~ 

otka, prut na pohánění spřežení 

Rodný - z Mj Rod ná u Ml adé Vožice (m ětú 

rocl podle významu: dvů r , vrch ... ) 

Rodovský - z Mj Kodov u Jaro rnUe 

Roesl - viz Resl v hesle Res 

Rogl - střhn. příd. jm. rogel ~ ne pevný, vol n~< 

- 156 -

Roh - 7481; podle polohy domu a podle 

domov. znamení; z A roh; z OJ Rochus; 

Roháč (1383; A ro háč = přen es. bujný 

č l ovč k ; vodní pták; druh pe č iva ; rozmanité 

rohaté a cípaté věci) , Roháček (zcirob.; 

roháček = nář. sýkora p arukářk a) 

Rohan- 1428 johannes N.; A rohan =kdo 

měl dúm na rohu; též roharý, tj. čen ; 

Rohánek (zclrob.) 

Rohel - z př í d. jm. roharý, tj. nesnášenlivý 

č l ověk ; rotýs; na M o ra v ě = rohlík; Rohla, 

Rohlena (A rohlena na Královéhradecku = 

neobratná a n epo řádná žena; u J ev íč ka = 

žena, kte rá se ráda porouhá, tj. posmívá); 

Rohlik ( A rohlík - druh pe čiv a; podle 

domov. znamení; n ář. = rorýs), Rohlíček 

(zdrob.), Rohlínek (z příd. jm. při vl. 

k Rohla), Rohouš, Rohoň (tato d v ě spíše 

z OJ Rohovlad), Rohulán 

Rohlik - d ruh peč i v a ; Rohlíček , Rohlínek 

Rohn - p očeš t. v Rón z OJ Hieronymos = 

muž se svarým jménem, Aní n; z n ě m. A 

Rone, = vývrať; z MJ 1\ówne, n ě m. Rohne, · 

v polském Slezsku 

Rohovský - z MJ Rohov; Rohovec 

Roch - OJ; zkr. z něm . Oj Rochold, Rochbert; 

patron chránfcí proti moru; z OJ 

Rostislav př íp. -ch; A roch = v ě ž v .~ac hové 

hře 

Rochl - z A rochle = rokle; hěm. zdrob. OJ 

Roch; Rochla 

Roidt, Reith, Rojt, Royt- z šumavské nář . 

podoby n čm . př íd . jm. rot = če rv e ný ; též 

viz Rait; Rojdl (zdrob.) 

Roj - '/. A roj ( v čel a pocl.); Rojan, Rojčík, 

Rojek (malý roj), Rojíček, Rojík (zclrob. 

k A roj; ze slovesa rojit se = hemžit se) , 

Rojka, Rojovský 

Rokos - A rokos = rákos; Rokoský, Rokůsek 

(zclro b.), Rokoš (pa trně vedlejší podoba) 

Rokyta - A rokyta = starý a ná ř . název vrby; 

Rokytenský (z MJ Rokytná), Rokytka 

Roland, Rolant - s m ě m . OJ: hrot = sláva, 

Ianci = z em ě ; Rolák 

Role - patrné z něm . podoby Oj l.aurentius, 

poče š t. Vavřine c , Lorenz přesmyk em l > r 

a zánikem č ást i n e přízv . slabiky - v i ~ 

Rolenc; Rolčík, Rokčck (oba rv~ 1 y zllrob.) 

, Rolejček 

Rolenc - z OJ Lorenc ( přc smyk e m l " r), 

z nčm. podoby OJ Laurcntiu~ . po čdt. VdvlinPc; 

Rol,.,nl'ik, Rolenec 

Rolínek - zdrob. příd . jm. přivl. k pm!lJI Ji' 

Ro la, odvoz. z OJ Roland - viz Roll - nebo 

z Rolenc = Lorenc - viz Rolenc; Rolfn, 

Rolíšek 

Roll - pa trn ě zkr. z OJ Roland (hrGd = sláva , 

la nd = zemč) ; Rola 

Roller - n č m . 1\ Rollcr = povozník; z názvu 

říčk y Ro lavy, něm. Rohlau, u Karlových 

Varú 

Rolník- z A; kdo obd ě l áva l role, z e mědělec; 

Rolný 

Rom- zkr. OJ Rombald, Roman apod. 

Roman - .13 77; z OJ Romanw; = Říman; 

Romanec, Romančík, Románek, Romaník, 

Romanovský (z MJ Romanov u Mělníka) 

Ron, Rón- viz Rohn ; Ronek, Roneš 

Rončka - z n á ř . a polského A - ručk a ; 

Rončák 

Ronovský - z MJ Ronov 

Rop - 1398; z A Roprecht, varianty OJ 

Rupert: h rod = sláva a bčraht - z ářící ; 

Ropek 

Rosa- 133 7 Rosa pistol~ z názvu atmosférického 

jevu; A rosa - mlýmký odpadek; 

poživatelná Máva ně kterých rostlin; snad 

i z OJ Rostislav; Rosák (zhrub. k Rosa; 

obyv. z MJ Rosice; rosený len), Rosík 

(zdrob.) 

Rosecký - z MJ Ro s e č 

Rosenbaum - pmlie domu, u n č hož rostla 

rúže; podle domov. znamení (rúžového 

stromku) 

Rosenberg - z MJ Rožmberk, n ě m . Rosenberg, 

u nás, v Bavorsku a Rakousku; 

Rosenberg(e)r 

Rosendorf - z MJ Hosto uň a Rýmařo v, něm. 

Rosendorf; též z MJ v Něme ck:u , 2x v Rakousku; 

Rosendorfský 

Rosenfeld- z MJ Rosenfeld 3x v Rakousku, 

2x v p olském Slezsku; Rosenfelder 

- 157 -

Rosenkranc - nčm. A a příjm. Rosenkranz 

~ rúžencc; podle domov. znamení; z označení 

výrobce rúžencú 

Rosenthal- nčm. MJ několikrá t u nás, v Rakousku, 

Ravorsku aj .; Rosenthaler 

Rosenzweig- podle domov. znamení ( rů žové 

větév k y) 

Rosch - střhn. příd. jrn. rósch - 1ychlý, čil ý, 

s t atečný, snadno se: rozhodující; Roschl 

(něm . zumb.) 

Rosický - z MJ Rosice, Ros i čka - též viz 

Rusecký 

Rosička - zdrob. A a příjm. Rosa - viz tam; 

Rosič 

Rosík- zdrob. příjm. Rosa - viz tam; Rosín, 

Rosína, Rosinec, Rosinek (též ze sl. rosit) 

Roskut, Rozkot- ze sl. roz kotať ~ zboř it ; z A 

rozkot:.íní ~ ztroskotání; viz Ro.~ k or 

Roskovec, Rozkovec - z MJ Rostkov, lidově 

Roskov, u Mni chova Ilradi ště ; Roskovský 

Rosler, Rossler- m;1jitd domu U rúže nebo 

II koníč ka ; z srřhn. A reseler = příštipk:.íř ; 

jirch á ř; čeledín u koní; koňař ; povozník; 

l MJ Róssl v llorní Falci 

Rosner, Rozner - z MJ Rosen - viz Rosen 

Rossler- viz Rosler 

Rosoch a - za Rozsocha; A rozsocha = vě te v 

ve rvaru vidlice; z příd . jm. rozsochatý= 

košatý, Rosochatecký (z MJ Rozsocha, 

Rozsochatec) 

Rosol- z A, název jídla; 

Rossmann- n ěm. A Rossmann = povozník, 

obchodník koúmi 

Rossmeisl, Rozmajzl, Rozmeisl - 

Rozmyšl u Lokte, něm. Rossmeisl 

z MJ 

Rost - 1416 johanni dictus Hosst; z OJ 

Rostislav; A rost = rúst, srov. pi"íjm. Nedorost; 

z nčm. A Kost = rošt; z MJ Český 

Rohozec u Kadan ě a Německý Rohozec 

u Poč šk: 

Roškota 

Rozš(t)lapil - příč. sl. rozůapat , roztlapit = 

rozšlapat tlapou; (zr>st, sr>št) 

Rošt - z A rošt, rožď = roští, chrast.í, k řov í: 

Ro š ťák , Rošťanský (z MJ Rošťany), Roštínský, 

Roštik (z A rošt.í) 

Hoš tejnský - z MJ Rostejn , púv. Rozstajn. 

( = na rozcestD u C hotčboře 

Roštok - 1 78 7 Jakub Roztok, z MJ Roztoky 

(zt > st, st > št) 

Rot (1452 Vojtěch Rot z Žitína), Roth, Ron 

z n ě m. příd. jm. roth = červený; podle 

barvy vlasú a vousú nebo pleti; z I) 

v Bavorsku: Roth I lx ; ve středo n ěm . ná ř. 

A rot, rme = paseka, klučenina ; někdy za 

české rocl a rota; Rothanzl (z něm. slož. = 

če r ve ný Honza), Rothbauer ( = červe n\' 

sedlák) apod. 

,_ 

Rota, Rotta - sr č . A rota = přísaha p řed 

soudem; zástup; nehoda; hudební stmnn\' 

nástroj; z M.J u Merscburgu Rot(h)baucr 

z n ěm. slož. = púvodně: sedlák jménem 

l{ot (červený) 

Ron(e)r - z něm. příd. jm. rot = červený - 

viz příjm. Hon v hesle Rot; z M.J ; viz i Rota: 

z OJ viz Rutar 

Rotrekl - z ně m. Rothróckel = červen ~ 

kabátek 

Roub - A ro ub = část výhonku; též s k rčený 

člověk ; srov. rčení svázat do roubu = do 

kozelce; Rouha, Roubec, Roubek (zdrob.l. 

Roubík (1397 Bernard Rúbík; z A roubík= 

kolík k vázání snopčr), Roubíček (1499 

Clemenli Huhiczek, 1713 Jiheň: Abraham 

Roub íček; zdroh. k roub i roubík; u rodin 

s žid. předky patrně z OJ Rubcn - viz tam 

Roubal - příč . sl. roubat ~ rubat, sekaL 

porážet strom; roubit = skládat stavení 

z trámú; srov. roubené stavení; Roubalík 

Roubín - příd. jm. př i vl. k příjm. Rouha- viZ 

Roub; ze sl. roubit;" skládat z trám(!, n ář . = 

hledat, přehazovat); Roubínek 

Rouče- z pří sl. rouče (ruče) = rychle, pěkně 

Rouče k - z mor. A rouček = kdo ncmá mh."U 

nebo má ruku zmrzačenou ; z příjm. Rou č 

ka - 1349 johannis dicli Ruczka - vlivem 

- 158-

přiro z rodu ; též z MJ R oučka, nyní Růždka 

u Vsetína; A r(o)učka ~ též držátko, držadlo 

Roudenský- :L MJ Roudná, Roudné, Roudný; 

Roudníček, Raudenský (starým pravopisem) 

Roudnický- z MJ lloud ni ce 

Rouha- ze sl. rouhat (se) ~kdo se rouhá 

Roulc - 1676 v Trbovýcb Svinech, 1600- 

1618 v Kolíně Izrael (Zroule) Moravec; ze 

stzák. OJ lzrael (kř tě n o jím u Jednoty 

bratrské); -ou-je za neobvyklou skupirm -ae- 

Roun - 7394 s Vilémem řečeným Rúno; z 1\ 

rouno ~ vlna na ovci, p ře zdívka vlasatému 

č lově ku; změna púsobením p řiroz. rodu 

Roup- z A; srov. úsloví "míl ro upya = mft 

vrtochy, být bujný, nevázaný apod.; Roupa, 

Roupec 

Rous- 1187 1/uz, 1404 1/uss st . z Litma; A 

rousy ~ dlouhé rozcuchané vlasy; též ze 

jm. tvaru příd. jm. rusý; Rousek 

Roušal - p říč . morsl. a va la.~. sl. rúšať ~ 

brouzdat se v mokru; Rouša 

Roušar- viz Raušer 

. 

Routa - A routa ~ zahradní rostlina; z OJ 

Rutbo r nebo :L n ěm OJ Ruthart; · Rout, 

Routek 

Rovenský - z MJ Roveň. Rovné, Rovný, 

Rovensko; Roveňský , Rovňák, Rovňan 

Rovný- z MJ - viz ·Rovenský; z příd . jm. 

rovný- též ve významu přímý, čestný 

Royt - viz Roidt; MJ Royt l7x v Ilorních 

Rakoucích; z něm. A Royt ~ klu čenina , 

paseka 

Rozbořil - z příč . sl. rozbořit 

Rozboud, Rožboud- jiho české; p atrně z MJ 

Rosswald (v bav. n ářečí al > ol> ou; w se 

v bavoršti n ě mnohde vyslovovalo b); MJ 

Rosswald je ve Štýrsku; u nás z MJ J

Ruben - 1225; hehr. OJ ~ podívejte se, syn; 

Rubek, Rubeš (spíše z Hrubeš), Rubeška, 

Rubík, Rubín ( 7225; vedlejší podoba jm. 

ll.uben; zřídka z názvu drahokamu ), Rubí· 

nek, Rubiš, Rubš 

Riick - z něm. A Riickcn ~ záda; z MJ Riick 

v Dolních Francích; z rozk. sl. riicken ~ 

p osunatlt; Riicker (z MJ Rlick nebo redukcí 

z OJ Riidiger: hrad ~ sláva, g 

lo; Rudolf ze s rnčm. hród a o lf ~ sláva a vlk 

Ruda - z názvu horniny obsahující kov; z MJ 

ll.ucla; z OJ Rudolf - viz Rudlof, Rudolt, 

Rud isl av; Rudiš (A mdiš ~ venkovan), 

Kudyš, Rudl, Rudle (něm. zdrob.) 

Rudolf - OJ, púv. Hruoclolf ~ slavný vlk; 

Rudolfský 

Rudolský - z MJ Rudolec (v Čec h ách i na 

Moravě) 

Rodovský- z MJ Rudov u Čáslavi 

Ruf(f)er- z MJ Rufc n ve Švábsku; ze střh n . A 

ntofacrc ~ vyvo l ávač 

Ruchař- ze sl. ruchat ~ orat; A ruchař - o ráč 

Rukavička - zdrob. A mkavice; výrobce 

rukavic 

Rulc, Rulec - s třhn . A rulz ~ surový č l ověk; 

A rulcc - druh moučného jídla 

Rulf- z Oj l iudolť- viz tam, viz Rudlof - se 

zánikem nepřízv. stře dní slabiky 

Rulík- A rulík = cop, stoče n é vlasy; nář. = 

rorýs; jedovatá rostlina r. zlomocný; z OJ 

Ru lle ~ dom. podoba OJ Rudolf - viz 

Ru c.llof; z OJ Rulant ~ Roland - viz Roll; 

Ruliček , Rulička , Kulíšek 

Ruml- z n č m . A mmmel ~ shon; snad i z OJ 

Romuald: hród = sláva a walt ~ vládce; 

Rumlcr (1. IIě ii t. A Ruw.ler ~ kdo h l u čf) 

Rumpich- pa t rně o dvo~. z n ěm . sl. rumpeln 

- l du čc: t , přc:hazoval , drhnout; ,rov. hovorové 

rumplovat 

Rumpík, Rumplík - ze sl. rumplovat, děl al 

hluk; Rumpel, Rumpela 

Růna - A runa ~ p ř íkop odděl uj ící vinohrad 

y; na Hané ~ krajní žnec 

Runčík - ze zdrob. A runca = bm čoun , kdo 

po s traně hubuje, ru ncá 

Rund, Rundt, Runt- ze s třhn . příd. jm. m m. 

rundes ~ kulatý, obrMný 

Runštuk- z něm . A liungenst.ock = příčn é 

prkno přibi té na nápravu 

Rup(p)ert- z něm . Oj : hr6d = sláva, b ě rah 1 

~ skvě l ý; Rupa, Rupeš, Rupík 

Rus - 

1453; z názvu národa; 1.e jm. tvaru 

příd. jm. rusý ~ svět l ý; z n ě m . A Russ ~ 

saze; Rusek (7.drob.; též z názvu ryby 

hrouzka; z MJ) , Rusina (z A rusiny, rousy). 

Rusý ( ~ svě tlovla sý) 

Rut, Rút, Růt , Ruth - 14.57 Ruoth z Diemeho; 

za n ěm . příd. jm . rot = č ervený ; ze 

starého MJ V routek u P odbořa n ; 136.9 Ruth. 

1385 Rutth, 1399 Ruth alias Wrutek; z nčm. 

OJ Ruthard: lli'od = sláva, hart = tvrdý: 

Ruta, Růta (snad též za routa = za hrad~ 

rostlina) • 

Rutar - patrně z něm. OJ Rothari: hród ~ sláva, 

heri ~ vojsko nebo z MJ RuLLe - viz tam 

Rutte - z MJ Lukovsko, něm. Rutte, u Úšťku : 

střhn. A rutte = obléhací stroj; n čm . odvoz. 

7. OJ Rudolf s dom. změnou z n ě l é souhlá k... 

-d- v neznč l é +a se zdvojením : d > r >ti. 

Růzha - ze s tč . A rózha ~ větev 

Kůža - 1469 Petrus Ruože; z názvu kvčtin• 

(podle přímém: chlapík jako rů že); p ocll~ 

domo v. znamení 

Růžek - zdrob. A roh ; kdo bydlel na roh u: 

Růženec - 1447; A růženec - viz Rosenkranc; 

též 1. příc.l. jm. rltžený ~ rúžm'f: 

Růženec ký 

Růžička - 17. n ejčastěj ší české příjmení: 

zdrob. A niže; viz Rttža 

Ryant, Ryjant - viz Hi a nt 

Ryba - z A; Rybecký, Rybenský, Rybička 

(zdrob.), Rybka (1471 Rybkam piscatorem), 

Rybníček (zdrob. A rybník) 

Rybák - A rybák ~ r ybář; druh pták 

Rybáček (zdrob.) 

· 1GO ·

Rybár, Rybárik, Rybář - A rybář - viz 

Rybák; Rybářík, Rybařík (zdrob.; z A 

rybařík ~ pták ledú áč ek), Rybářka 

Rybín- z p řícl. jm. při vl. k p říjrn : Ryba- z A; 

Ryboň, Ryboš, Rybovič (p ři v l. rod ině) 

Rybnikář - A ryb nik ář ~ děl ník st a vě jíc í 

rybmH:y; přene s . nezvedcncc (k ty bnikářúm 

se přid ru žovali i tuláci a p rop u ště ní či 

z b ě hl í vojáci) 

Ryči - viz Ri č l 

Rýd(e)l, Rydl- viz Rícll 

Rydlo - A 1ydlo ~ nástroj k rytí 

Rydval - ze s třhn . OJ Rú dewalt: hród 

sláva, w alt ~ moc, vláda 

Ryger, Rýgr- viz Rieger 

Ry(ý)gl- viz Riegel 

Rychlík - substantivizované příd . jm. tychlý; 

té ž A rychlík ~ rychlý k ť1ú; raná plodina: 

Rychliček, Rychlý (z příd . jm .) 

Rychlovský - z MJ Rychlov u Jilenu1ice, 2x 

na Mora v ě 

Rychta (14 74), Rychtář - z A tychta a rych tář 

- viz též H.ichter; Rychtařík (1387 jescone 

dieto Rychtarzvk); Rychtar, Rychtárek, 

Rychtárech, Rychtárik (tato všechna z nář . 

kde není české ř) 

Rycht(e)r- viz Richter; Rychtera (počešt.), 

Rychtrmoc (zkomo l. n čm . ~ rych t ář(úv) 

M atě j ) 

Ryjáček - ze sl. rýt nebo z obyv. jm. k MJ 

Ryjice u Ústín. Labem 

Rykl- viz Rúckl v hesle l Rieman - viz Reichman a Reim 

Rymon, Rýmon - viz Rymeš; Rimon 

Rynda- 1398; viz Rinda; Ryndák, Ryneš 

Rýpar - poče~t. OJ Ripper(t) z Rikbe n : ricli = 

panovník, bě ra ht ~ skvělý 

Rypka - viz Rybka v hesle Rybín 

Rypl- viz Ripp l 

Rypka - zdrob. A ryba, p >b vlivem výslo v 

nosti 

Rys - 7380; A rys = název šehny ; z p řírov n 3 - 

ní: tná oč i jako rys 

Ryska - patrné spodobou zk > sk za ]{F l\ a; 

z příd . jm . ryz í~ če tvený; A ryzka ~ rezavý 

kin\ kráva; ryska - rýha 

Rysi, Rýsl, Rýzl - z n ě m. A Riese! ~ hrubé 

řešeto 

Ryšan, Ryšán- z p říd. jm . tyšavý; Ryšánek, 

Ryšavka, Ryšavý (1426), Ryšina (též z MJ 

Ryšín), Ryška ( 1559), Ryšlavý, Ryšlínek, 

Ryšlink (pa trn ě zdrob. p řít !. jm . př i v l. 

k Ryšla - odvoz. od ryšlavý), Ryšlan, 

Ryšlán 

Rytina- A rytina; MJ Rt y n ě u Te pli c; 1405 

Ryttyn, 13 55, 136:3 Rytin 

Rytíř - A rytíř - nejspíš pmlle domov 

zna mení 

Rytych- viz Rytlig 

Ryvola - stč. A ryvola ~ d ruh vína; Kyvol, 

Ryvora, Rývora; srov. též Livora 

Ryzec- z p říd jm ryzí ~ též červe n ý , Ryzák, 

Ryzka 

Rýznar, Ryznar, Rýzner viz Riesner 

Rzavský- z MJ Rzavá u Tábora 

Rzounek - z p ř íd . jrn. rzavý =rezavý, zrzavý 

Ř 

Rychecký, Rychetský, Rychtecký - z MJ 

Rychta; z A rychta t ěž ~ rych tář; Rychetník 

Řád - A řád ~ pořádek; část tkalcovského 

stavu; Řádek (zdroh ; též A řádek ~ řemeslnický 

cech; srov. př íjm . P ořáde k) 

Řada - A řa d a ~ též m ě l čin« v řece , kelte se 

čeří voda 

Řáha - pa trně z OJ Ř e h oř - viz tam ; srov. 

chodské Záhoř z Řehoř ; Řáhota 

Řach - z výchč . sl. ř ác h a t se; morsl. řacha t ~ 

rachotit; z A řac ha ~ h lučná rána; citoslovce 

- 161 -

Řanda- jih oč. řandat ~ rachotit; snad i z Aáha 

~vil'. tam 

Řapek, Řápek - A řápek ~ korbel bez víka 

(v pivovaře); hubička nádoby; držadlo lžíce 

Řasa - A ř as a ~ vráska, záhyb; Řásný 

Řebec, Řebeček - z A hřebec , hřebeček ; 

/.měna hř > ř pro snaz.ší výslovnost 

Řebík - z příjm. Hřebík ; Řebíček (zdrob též 

(h)řebíček ~ lid. karafiát) 

Řečinský, Řečínský - z MJ Řečany u Přelouče 

Řečník - 1501; A řečník ~ stč. advokát, 

zástupce nevéstina otce při námluvách ; 

jihoč. nář. A řečník ~ klep 

Ředina- A ředina ~ poslední voda z mláta; 

řídké , slabé pivo; špatný pískovec; řídké 

plátno 

Řeha - z OJ Řehoř , viz tam; Řeháček (1564 

Řehořejinuk Řeháčku, A řeháček ~ pěnice 

černohlavá), Řehák (1564 Řehoře jinak 

ŘehákdJ,Řehan,Řehánek,Řehka,Řehna 

Řehola- A řehola ~ snúšek; též z A řehole ~ 

pravidlo, nmišský řád; Řehnla, Řehulka, 

Řehounek, Řehout (viz Řehoř) 

Řehoř - česká podoba OJ řec. pťtvodu 

Grégorios ~ bděl ý ; Řehořek, Řehořík, 

Řehořka, Řehořovský (/. MJ), Řehůřek 

(uvedené odvoz. jsou zdrob.), Řehounek, 

Řehoušek Řehout (tyto tři odvoz. spíše ze 

sl. řehonit se ~ smát se), Řehula, Řehůlka 

Řechka - zdrob. z Řeha - viz Řehoř 

Řechtáček- ze sl. řehtat (o koni); přene s. 

hlasité se smát 

Řejha - z Říha se změnou i > ej - viz tam; 

sotva z jihoč. řejtat ~ řehtat 

Řemínek- zdrob. A řemen ; Řemenář (výrobce 

řemenčt) 

Řenč - z MJ Řevničov u Nového Strašecí, lid. 

Řenčov, něm . 1715 Renč; z MJ Řenče , ves 

u Pře štic ; též Re n č 

Řepa- 1483]oh. Rzepa; z názvu plodiny; A 

řepa = hlava; též podle domov. znamení; 

Řt:p~t:k. Řt:pn:ký, Řt:pB, Řt:pka (zdrob.; 

nář. vulaš. A řepka ~ též pazneht, 

konec dobytčí oháňky; z MJ; z názvu 

ro~tliny ), Řepík (léčivá bylina) 

Řeřábek- i426]ohannis Rzerzubek; zdrob. 

z A řeřáb, stč. žeřáb ~ vodní pták jeřáb ; j 

vzniklo disimilací sykavosti; též z názn 1 

kurovitého lesní11o ptáka jeřábka; j- v n ěm 

bylo puvodní, ř- vzniklo analogií k náz,-u 

jeřábJ; A řeřábek = velikonoční pokrm. 

ve likonočn í nádivka 

Řeřicha, Řeřucha - A řeřicha náze,- 

rosrliny s ostrou chuú 

Řešátko - zdrob. z nář . A ře.šato, řešeto 

síto s velk ými otvory; Řešetka 

Řeřávek- z příd . jm. řeřavý 

Řezáč- A řczáč , kdo řezal řezanku, slámu_ 

fom1y, vinnou révu a pod.: A řezáč ~ též 

pták chřástal ; řezbář ; truhlářský nůž; Řezáček 

Řezanina - A řezanina = řezanka, n ěco 

řezaného; Řezanka(= nařezaná píce) 

Řezníček - zdrob. A a příjm. Řezník; podle 

zaměstná ní ; zdrob. označuje, že jde o mladého 

ře z ník a 

Řežáb - viz Řeřábek ; ř - ž přesmykem z ž - ř 

ve stč. podobě žeřáb ( ~ jeřáb, vodní pták r. 

Řežábek (zdrob. předešlého; pokud tu jde 

o příjm . z. názvu kurovitého lesního ptáka. 

nová podoba vznikla zmčtcním názni 

obou ptáku; A řežábek, řeřábek též n ář . 

jihoč. ~ ve likono čn í sekaná, pečená núslo 

jeřábkú na památku na nasycení Ž idů 

v poušti křepelkami) 

Řebřid - spodobou z OJ Žibřid = Siegfried: 

sigu ~ vítězství , ťridu ~ mír, ochrana p řed 

1110CÍ 

Říbek - z A hříbek ~ pasák koní; snad 

i z názvu houby 

Říčan- z MJ Kíčany; Říčánek (zdrob.) 

Říčař, Říčař - nejspíše z A říčičář ( = výrobc:e 

řičic tj. sít) 

Říčica - A řičice ~ řídké síto na obili 

Řečičář ( ~ výrobce řičic) 

Říčný- příd. jm. říčný = uřícený , rozpálený 

Řídel - za A hřídel ~ osa 

Řídký - z MJ u Litomyšle; příd. jm. ř íd ký ~ 

nemnohý, nečastý , vzácný; Řídkošil (pře 

/.dívka někomu , kdo šil řídce, tj. špatn ě) 

Říha - 56. nejča stější čes k é příjmení; 1401 

- 162-

Řieha, 1583 Řehoř jinak Říha; z OJ Řehoř 

viz tam; viz též Řejha ; Řiháček, Řihák 

(7.hrub.; též n ář. jiho č. říhák = velký kašel; 

také ze sl. říhat), Řihánek, Řihošek 

Řihovský , Řihovský - z .Mj Říhov (skupina 

stavení u Stach), Říhovicc , Říhovka (samota 

u Lo mnice n. Popelkou); podle p říoluš 

nosti k rod in č Ři'hově ne bo podle statku, 

který kdysi patř il Říhovi 

Řimák- 1318 Nzym de Dyedicz, 1] 86 Pe/hrzim 

de Diedicz; pa trně z OJ P el h řim; též 

z obyv. jm. z MJ Římov, Řirnovice ; Říman 

(snad i z označení katolíka), Římek (1438), 

Římsa (též z A římsa) 

Římal- ze sl. h říma t ; snad i z OJ Pclhřim 

Říman - přezdívka katolíku; Římánek , Řimánek 

Řimnáč - z Řivnáč (spodobou vn > mn) - viz 

tam 

Řimovský, Římský - z MJ Římov , 

Římovice 

Řípa - viz Řepa ; někd y 1. přím ě ru: zdráv jako 

řípa 

Říšský - z MJ lHště u Rlatné; z příd . jm. 

říšský = režný; řížs k é pole = žitné pole; 

z M.J Nová a Stará Říše u Dačic a Třeš t ě 

Řivnáč - z názvu holuba (h) ři v náče (má na 

krku bné pLllměsíce tvarem podobné starým 

hřivnám stř íbra ) 

Řízek - z názvu ryby hrouzek .• stč. hříz; A 

řízek = mladá réva krátce seřezaná; kastrovaný 

skopec 

Řmot - za hi'mot = hluk 

s 

Sába - ze starého biblického oz na če ní Jemenu 

a Etiopie; Šalamounova milenka, jíž je 

určena Píseň písní, byla královnou ze 

Sáby; z OJ Sabatius, Sabin; Sabáček, Sabák 

(zhrub.) 

Sabina - .1351; z Jar. OJ Sabinus = Sabiňan , 

žen. OJ Sabina 

Sáb(e)l- něm. zdrob. ze Saba nebo ze Seibl 

(ei > a) - viz Sieben; Sabela, Sáblík (s č es. 

příp.), Sabol 

Sabó - z rn aď. A ~zabó - krejčí 

Sáček 

zdrob. A sak = pytel 

Sádek - z MJ Sádek ze zdrob. A cad; 

Sadeeký, Sádeckf (tež podlP z~ mbtnáití 

= správce s:ídek, tj. zařízení, kam se dávaly 

ryby po výlovu a kde se chov:tl ryhr pm ěr; 

z MJ Sadek) 

Sadil - z pfič. sl. sadit; na Dorm 71 icku A 

s a clil - kdo se rád sází; Sadílek ( = kdo 

nadsazuje a vychloubá se), Sadih1< 

Sádlik- zdrob.; vl ivem přiraz. rodu z příjm. 

Sádlo; označuje tlustého č l ověk a; A sádlo 

= přen e s. též rozum; pálené sádlo = šibal; 

Sadlon 

Sadovský, Sádovský - z MJ Sadová u Nechank:, 

Sadovice 

Sadský - z MJ Sadská 

Saga, Sága - z laš. přícl. jm sagý = nahý; 

i z MJ Sagan, česky Za h áň; Sagač, Sagan, 

Sagánek, Sagara 

Sagitárius - z lat. A = stře l ec 

Ságl - něm. zdrob. ze s třhn . A sagc = vypravěč 

nebo něm. n ář. Sage = pila; Saglena 

Ságner, Ságner - z něm. A = p il ař; z MJ 

Sagemúhle, několikrá t v Bavorsku a v Hakousku 

(- pila poháněná vodou) 

Sahaj - z rozk. zpúsohu sl. sahat 

Sahánek- zdrob. ze stč. A a příjm . Sahan = 

sokol; přenes. = lupi č 

Sahula - p at rn ě odvoz. ze sáh = délková 

míra; velmi u rostlý č l ovčk; Sahulka 

Sach(e)r- ze st.řhn . A sacher = rráva z mokřadi 

, rákos; účastník sporu; něm . argotické 

též = podomní obchodník; něm. oslab. OJ 

Zacharias - viz Zach 

Sachs = Sas; jm. n ěm. kmene; u rodin ž.id. 

púvoclu ze sotisloví sera kacloš = potomek 

mučedníka 

Sai- viz Sei- 

Saic - za Zajíc, přepsáno n ěmecky 

Saidl, Sajdl - viz Seidl 

Sailer, Sainer - viz Sciler, Seiner 

Saip- z něm. n ář. OJ Sep = Josef 

Saj- viz Sei- 

- 163 -

Sak (7414), Sack - A sak = pytel, síť na ptáky 

a ryby; z MJ Saky u Slaného; z MJ Sack ve 

Středních Francích, v Rako usku aj .; u rodin 

s i id. předky z OJ Izák 

Sakař - A sakař = pau· n ě výrobce sítí na 

ptáky a na I)'by 

Salaba - pa t rně odvoz. z OJ Salamon - viz 

Salmon 

Salač - 13 79 Pesco die/um Salacz; A sala č = 

(:Jen ozbrojené družiny; p atrnč i z OJ 

Salamon : 1600 Václav Salava jinak Salač 

viz Salmon 

Salaj, Salajka- z OJ Salomon, Salay 

Salák - A salák = turecký voják; též odvoz. 

z OJ Salamon - viz SaJmon 

Salamánek - odvo z. z OJ Salamon, č es ky 

Šalamo un - viz Salmon 

Salakvarda, Salaquarda, Salveguard - 

z italského salvaguardia = ochranná stráž 

Salaš - patrně zdrob. ze Salach, odvoz. z OJ 

Salamon viz Salmon; sotva z A salaš 

pa s týřs k á chata; z MJ Salaš; Sa!Mek 

Salát - z A ; z názvu zeleniny; Salátek 

Salava - .7482 Mat ěj Salal!a z Lípy; viz 

Salaba; Salavec (zdrob.) 

Salivar - A salivar p a trn ě: kdo vy ráběl SLil 

Salmon ( 1229), Salamon - n č m. podoba 

hebrejského OJ Š(e)lomá(h) = mímmilovný; 

viz Salamánek, viz Salaba, viz Salač , viz 

Salášek; č es . Šalamoun; Salon, Saloň , 

Saloun 

Salus, Sálus - z n ěm . podoby MJ Záluží; též 

z lat. OJ Salustius 

Salva, Salvet, Salvét - patrn ě za n ě m. A 

Salweide = k e ř jíva; snad i z lat. pozdravu 

Sa h,erc! (buďte zdrávi); též z ně m. nář . A 

Salweder = ledek 

Sal:ter - z MJ Salz a Saltz v Německu a Rakousku; 

kdo byl éinný při ohchodu ~ e solí 

nebo dozo rce nad obchodem se solí 

Salzman(n) - obchodník BC BOlí nebo do 

:wrce md obchodem se solí; u ž id ů za OJ 

Salmon - viz tam 

Samec- A oallJcc- Bilný, rázný č lověk ; silné 

pivo; řízn~ kořalk a; zdrob. OJ Samuel 

z hcbr. S(é)múé l = jméno boží; oblíbené 

u rodin s žid. předky , též u českých bratří ; 

Samek (1563 Samuela jinak Samka), Sameš, 

Samieš, Samiš, Samko, Samlik, 

Samo, Samoe!, Samohel, Sahohejl, Samohýl 

(-h- vsunuto do nezvyklé skupiny 

hlásek) 

Samson - podle starozákonní postavy silného 

člově ka , kterého rře l s r ila Dalila; Samsonek, 

Samsounek 

Samšeňák, Samšinák, S amšiňák - z MJ 

Sam šina u Sobotky 

Samuel - podle jmé na starozákonního proroka; 

viz Samec; Samuhe, Samul 

Sand- z něm. iY!] u nás, v Rakousku, v Sasku; 

Sander (též zkratka z OJ Aleksandr) 

Sandner, Sandtner, Santner - z MJ Sanden 

v p olském Slezsku, u Magdeburku; z MJ 

Ža ndov, n č m. Sandau, u Kynžvartu, n ě k d y 

i ~ MJ Sandl u Ho rního Litvínova 

Saneterník, Sanetra, Sanetřík - z A sa nitr 

= ledek, potřebný k vý ro b ě střelnéh o 

prachu; 

Saníter - z A sanitr = ledek; výrobce sanitm; 

Sanítrák, Sanitrík, Sanítrník 

Saňa - z A s~ň; podle domovního znamení; 

z OJ Alexandr; Saňka, Saňák , Saněk, Sanko, 

Sankot 

Santar- z něm . nář. A Sandart =candát; z OJ 

Santorius, to též píijm. , Santer, Santoris 

Sanktus, Santos - z lat. př íd . jm. = svatý; 

církevní zpčv; v ě ž i čka na kostele, kde je 

u rrús tčn zvonek, zvonicí při mši ; denaturovaný 

líh; přezdívka pijáku 

Sanyter - viz Sanite r 

Sapík - ze s tč. sl. sápat se ~ dorážet, út očit ; 

(o)sápir se na ně koho (řečD; z toho A sapík 

= vztekloun, út očn ý č l ověk; Sapák, Sapáček,Sapara 

, Sapoušek 

Sasák - zhrub. z názvu něm. kme ne Sas; 

Sasin, Sasínek, Saska (14 11 Benesii Saska; 

A saska též ve vých. Če chách = ka 

zajka), Saslík (patrn ě z něm. zdro b. Saxl 

u tvořeno čes . příp. -ík), Sasýn 

Satoria, Sátorie - z OJ Saturian; z názvu 

k vě t in y ~ aturejky ; Satora, Sátra, Satran, 

Satranský (z přivl. rodině , podle statku 

n ě kd y Satranů) , Satoranský 

- 164-

Satrapa - p úvodn ě správce perské rrovincic; 

s t č. = dvorský služebník; despota 

Satur, Saturka - z OJ Saturnin, lal. Satmninus, 

odv. od jména řím s ké ho boha Saturna; 

Satýnek 

Saudek - au sta1ým pravopisem = o u; A 

saudek = malý sud; u rodin s žid. p ředky 

z OJ Sadoch a 7adik 

Sau(e)r - n ě m . p říd . jm. sauer = kyselý; 

mrzutý, zlý 

Saxl - z něm . zdrob. kmenového jm. Sax = 

Sas; Saxa, Saxl, Saxun 

Sazama, Sazma, Sazema, Sazima, Sazyma 

-z OJ; druhotvar je Sezema: 1431 Sezema 

z H01'e;'ovic; 1433 v Saz emovýcb z Ho řešovic 

dědinácb; Sazka, Sazma (se zánikem 

n e přízvučn é samohl.); Sazanov 

Sázavský - /. MJ Sázava 

Sebastián - viz Šebestián 

Sebera - z lat. OJ Sevems = přísný , vážný, 

nebo /. OJ Severin = přísný jako další 

odvoz.; n ěkdy snad i ze Sebeslav (sebe = 4. 

pád zájm . zvratn ého) 

Secký - z MJ Seč 

Sečkář - A sečká ř = ře za l řezanku (mor. 

sečku), tj. p ři pravova l píci pro dobytek 

Sedlák - 79. ne j čas tější české příj mení ; pilvodně 

majitel sedla = usedlosti; Sedláček 

(20. n e j č ast čjš í čes k é příjmení ; zdrob A 

a příjm .; mladý hospod ář , kterému otec 

postoupil předčasně gmnt, aby ho ochránil 

pf·ed vojenskou službou), Sedlačík , Sedláčik 

, Sedlačko 

Sedlář - výrobce sedel a p os trojů na ko nč ; 

Sedlařík , Sedlatý 

Sedlecký - z č a s tého MJ Sedlec, Sedlečko ; 

v n ěk terých přípa de c h i /. MJ Sedlice 

Sedlický - z MJ Sedlice (tato podoba je též 

v lidovém jazyce někdy za Sedlec) 

Sed.liský- z MJ Sed li ště u Libán ě , u Poli čky, 

z l'v!J Ka menné Sedliště ; Sedlištský, Sedlišskej 

(též z MJ Sedlíštko, Sedlíštka) 

Sedlmajer, Sedlmayer, Sedlmaier - ze s třhn. 

A sě d e l = sídlo , sčdelhof = panský dvúr; 

Sedlmajer byl patrně · nájemce panského 

dvora nebo fnajitel dvora kdysi panského 

Sedlo - sté. A sedlo = usedlost; vtz Sedlák 

Sedloi'J. - 1280 Bobuslao Scdlon; stambylé 

české OJ: srov. Scdlata :.pod. 

Sedmák, Sedmera - z čís lo vky sedm 

a sedmc1ý; snad sedmé d ítě apod. 

Sedmidubský - podle stavení lJ sedmi dubú 

Sedmihradský - 

l l sedmi hrad\! 

podle domov. znamení 

Sednúk - A sedmík - malý groš, peníz 

v hodnotě sednu krejcarc1; podle domov. 

mamení l l zlaté sedmičky 

Seeman(n) - něm . A Scemann ~ nám o řník; 

pon ě mče 

č lov ěk od jezera; u nás nej čas těji 

né Zeman 

Seger - střhn. A seger = majitel vodní pily; 

z MJ Sage v Rakousku, Bavorsku; Segerr 

Sehnal - p říč. sl. sehnat, hnát dohromady; 

Sehnálek, Sehnalik 

Sehnoutek - z příd. jm. sehnutý; Sehnoutka, 

Sehnula 

Sechovec - obyv. jm. k MJ Sechov u l. e d če 

n. Sázavou, Sechovice; Sechovský 

Sechter- něm. A Sechter = če rpák , nabě ra č 

ka; přezdívk a hlupáku 

Seiberr, Saiberr - z n ěm . OJ Siegben; sig(í ~ 

vítězstv í a běrah t = skvě l ý; Seibl (zdro b.) 

Seibot - z něm. OJ Siegbolt: sigú = vítězství 

a bodo = posel; Sajbt (i Saipt) oslabené t: 

-o l > c t > t 

Se id(e)l, Seydl, Saidl, Sajdl - 1399 Zyfridus 

alias Zeydl.: z n ěm. OJ Siegfried sigu ~ 

v ítě zství , ťrid u = mír, přes clom . podobu 

Sitto > Seid a -d (zdrob.) 

Seidler, Seydler - z pře d c hozího; -er je 

přiv l astiío v ací p ř ípona 

Seifer, Seifert, Seifferr, Seifrt, Seifarr (slez. 

podoba), Sajfrr- z OJ Saifricl (fri ed > fred 

> fen) = Siegfried; sigú = v ít ě zství , fridu = 

ochrana před mocí, zbraní, mír 

Seiler, Sailer, Sajler - n ěm. A Seiler ~ 

provazník; u rodin s žid. p ře dky z OJ lsrael 

Seiner- s třlm . příd . jm. seine = pomalý, líný, 

malý 

Seitl, Saitl, Sajd - ně m . A Seidel = žejdlík; 

n ě kdy za Seid l 

- l

Sejk - patrně ze Seje = sýc; Sejka (úprava 

vlivem přiroz. rodu), Seják, Sejček 

Sejkora, Seykora- za Sýkora, viz tam 

Sejpal - příč. sl. sypal; -ej v opčtovacím 

slovese z -ý; počc š t. Seipal z OJ Sigihald 

Sejpka - zdrob. A sýpka 

Sejrek - zdro!J. A 'Ýr = syreček 

Sekáč - sekáč = kdo seká na louce; pták 

chřástal; divoký kance; Sekal (z příč sl. 

sekat), Sekava, Sekavec 

Sekanina - nčco sekaného; řezanka (v ý 

chodní Čech y) ; jídlo ze sekaného masa - 

Sekera - z A; Sekerák, Sekerka 

Seknička - /.drob. A seknice za sednice, 

obytná místnost 

Sekyra- viz Sekera; Sekyrka 

Seliger - střhn. p říd. jm. saelec = dobrý, 

šťastný 

Seling(e)r - z MJ Selling v Horní Falci, 

Sólinger _'jx v Rakousku; u rodin s žid 

předky z OJ Salmon - viz tam 

Selix- patrně za Selig- viz Seliger, s příp. 2. 

pádu -g a -s(= x ) 

Sel(l)ner - ze stř hn . A sčlde n e r = domkář 

Seloucký, Selucký- z MJ Seloutky u Plumlova 

Sém- zkr. OJ Sěmisla v, Sěmidrah , Sčmibor , 

Sěmirad; Sěmi = osoba; méně pravděp o 

dobně z bibL OJ Sém, syn Noemúv 

Seman - z OJ Sěmislav apod; poněmč. 

Zeman; Sen1ánek, Semanič, Semanský 

(z MJ Scmanín), Semanovský 

Semecký- z MJ S e m č i ce u Mladé Boleslavi 

(příd. jm. semčicke j i semeckej) a Semeč 

u Loun 

Semela - mor. nář . A semelka = špaček 

( dře vě n á hr ačka); Semelka (A semelka = 

míč; z lat. r čen í p ři odbíjení: semel, his, ter 

= jednou , dvakrát, třikrá t) 

Semenec - A semenec = krmení pro ptáky; 

též ,cmcnu; Semeňák, Semenka, Seménka,Seměnko,SentUUko 

Semr:.-ád, Semirád, Semorád - z OJ Sěrni 

rad: Sčm i - osoba; rad = č il ý, hbitý, 

r:1ctosmv 

Semerák- patrně obměna příjm. Semerád - 

viz tam; Semerát 

Semik - ze složených OJ s částí Sěmi- = 

osoba: Sěrnirad , Sěrnidrah apod. ; viz Sém: 

těž z A semík = /.ák mendík 

Semín- 1422_/akuh mlady Semín .ze Semína; 

z MJ Semín u Přelo uče ; z př íd . jm. při l. 

k příjm. Sem - viz Sém 

Semotam - s pí.~ než z příslovce z OJ - viz 

Semotan 

Semotan, Semotán- odvoz. příp. -ota a -n 

z OJ složeného z kmene Sěmi- (Sě mirad . 

Sčmi dra h aj.) - viz Sém 

Semrád - za Semerád (viz ta m) se zánikem 

nepřízvui:'né samohlásky; Sem.rádek 

Senft - stč. A senfry = nosítka; s třhn. příd. jm. 

senfte = mírný, klidný, přívě ti vý; z něm . A 

Senf = h o řči ce; srov. č es . příjm. Hořči čka 

Senohrábek - z MJ Senohraby 

Sequens - z lat. příd. jm = následující 

Serafin, Serafin - OJ podle jednoho z archanděh:J 

= olmivý, planoucí 

Serbus - ·za Servus; z přejatého A serbus = 

vrchnostenský nebo městský sluha, to z laL 

A servus = sluha; Serbousek 

Servít- ze starého A servít(ek) = ubrousek 

Setikovský - z MJ Setěkovy, skupina domu 

u Mo křa n na Sedlecku 

Setnička - z nář. A setnice = svě tni ce; viz 

Sckni čka; Sctnický 

Setunský - z MJ Setuň , víska u Obory a 

u Petrova Dvora u Netolic 

Sever - 1. lat. OJ Severu s ~ přísný, vážný: 

Severa 

Severin, Severyn, Severýn - varianty OJ 

u tvoř . z lat. Sevems = přísný 

Seyček- za Se j ček , lidové za Sýče k; A sýček 

= dmh sovy 

Sey- viz Sei- 

Sezemský, Sezenský- z MJ Sezemice 

Sezima- stč . Oj; viz Sazema 

Shánělec - zdrob. příjm. Sháněl ; příč. sL 

shá n ě t , honit dohromady 

Shejbal - příč . sl. shejbat, lid. za shýbat; Shíbal 

- 166-

Shon - A shon ~ s há n ěn í , úsilí; sběh lidí 

Shrbený- příd . jm. shrbe ný ~ ohnutý 

Sch- viz též Š- 

Schafer, Schaefe r, Šefr - z něm. A Schafer 

~ ovč ák ; Schaffarczik, Schafarztik, Schaffarz 

(z českých příim. Šafarčík , Ša fář), 

Schafferhans (Honza ovčá k) 

Schafráne k, Schafran - za č e sk é ~a frán ek, 

Šafrán, z názvu k vě t i ny a drahého koře ní 

Schaller - 1340-50, s třh n. schalle n ~ k ři če t ; 

střhn. A schallaere ~ řeč ník , vyvolávač; 

pře n es. ch lubil, mluvka 

Scháněl , S chánělec - viz S hán ě l ; Schánit, 

Schánilec 

Scháňka - A s(c)háňka ~ s h áněn í ; Scháňko 

Schauer - č l ověk pov ěře n ý dozorem nad 

kvalitou nh ných výrobkú; 

Schebesta - n ěm . zapsané Šebesta; Schebestík 

Scheib - s třhn. A schibe ~ deska ; k otouč, 

kolo; viz Šejba 

Sche iner, Šeiner- z nář. podoby n č m. p ří u 

jm. schon ~k rásn ý; někdy ze srřhn . schin ~ 

pln á moc; ze Scheinherr ~ p a trně plnomocník; 

1. MJ Bo hosudov, n ě m. JVIa ria 

Schein, a Nieznaszyn v polské m Slezsku, 

n ěm . Scheinau; též Šajner 

Scheinpflug- 1455.Jan Schewenpluk; z nčm. 

slož.: scheucn ~ bát se, štítit se a pflug ~ 

pluh: pat.rnč z přez dí v k y línému sedlák u; 

Še nfluk, Šenflok 

Schejbal - lid. podoba sl. shýbat 

Schenk - viz Šenk 

Sche rmer - viz Schirmer 

Schestaube r, Šestauber - z MJ Šestajovice 

u Brandýsa n . Labem, něm. Schestau; mezi 

u a e se vyvinulo pro snazší výslovnost b 

Scheufler - z A Schaufel ~ lopata; ~ výrobce 

lopat 

Schiff, Šíf, Šif - n č m. A Schiff ~ l oď; A šíf 

proniklo i do ren esan ční a baro kni češti n y; 

podle do mov. 1.namerú; Schifer ( ~ lodník), 

Schlfler (odvoz. z nč m. zdrob.) 

Schiller - ze střh n. scholaere ~ žák, studem 

Schitnanek, Schitnan, Schimetzek - č e s ké 

Šimánek, Šiman, Šimeček - viz Šímu 

Schindler - z nón. - výrobce ~ ind clů , 

šin d f' l iíř 

Schlee, Schleé, Schlée - z né m. A Sch le h e = 

keř trnka 

Schleho f(c)r, Schlchobr - z Mj Schlchof 

v Dolnírh Fra ncích; snad něku y 1. názvu 

samoty obrostlé trn im, trnk:tmt - vi7 rl'7 

Schlec 

Schleis - z A Schleis, slřlllt. sleize ~ lout , 

tříska ; MOV. Slajs 

Schlesinger - z něm. w. na če ní Slezana 

Schlosser - z n ě m. A ~ zámeč n ík; Schlossar, 

Schlossarek (za Šlosárek), Schlossnikl 

( záme č ník Mikuláš) 

Schmid, Schmíd, Schmit, Schmied, 

Scluniedt, Schmitt - z n ěm A ~ kovář ; 

srov. Smíd; Schmidke, Schrnidl, Schmied!, 

Sclunidbauer, Schmidhammer (ob ě 

něm. slož.) 

Schmidmayer, Sclunidtmayer, Schmidtmajer, 

Šmídmajer, Šmitmajer - patr n ě: 

kdo h ospod ař il na statku zvaném Schmieclhof 

~ ko vá řův dvúr 

Schmidberger- z MJ Schmidberg Sx v Bavorsku, 

2x v Kakousklt; Sch mi ed berg 

v Bavorsku aj.; z MJ Ková řská u Vejprt, 

něm. Schmiedeberg 

Schrnitzer- n ě m. A Sdunitzer ~ barvíř koí.ek 

Schneiderka - ně m. zapsané Šnajdcrka, čes. 

zdrob. něm . příj. Schneider ~ krejčí ; viz 

Šnaid e r 

Schnirch - n ě m. n ář. A Schnirch ~ zeť ; 

Schniirch 

Schnobl - něm. A Schnóbl ~ otýpka, vích 

Schon- n ě m . příd . jm . schon ~ krásný 

Scholtz, Scholz, Scholze - z Schuld - heiss, 

ozna če ní t.oho, kdo dozíral na p ln ění 

závazku podaných k vrchnosti; viz Šulc 

Schon - z n čm. p říd. jm. ~ kr,ísný; je 

základem mnoha složených příjmení , vče tnč 

takových, která jsou odvozená od MJ 

Sehoř - nář. za A tcho ř; pře z d ív ka selskému 

synovi, který ta j n ě prodával, co se na 

- 167-

statku urodilo; Schorsch (zapsáno německy), 

Schořík, Schořovský (z MJ Scho řov 

u Čás lavi) 

Schořálek - ze sl. shoře t ; 

kdo vy h ořel 

Schovajsa - z rozkazovací věty Schovej se! 

Schovanec - A schovanec = přijatý za 

vlasmího; Schovánek (zdrob.) 

SchránU - p říč. sl. schránit = vzít v opatrování, 

uchránit 

Schreiber, Šrajber, Šrejber- n čm. A Sch reiber 

= písař 

Schreier - z něm. A = vyvo l ávač ; viz Šrajer 

Schubert - z něm. A = švec; viz Šubrt 

Schiiller - viz Schiller; patrn ě ze s třhn . A 

schuolaere = žák, student 

Schuster, Schustr - 

(Šustek) 

viz Šustl"; Schustek 

Schňtz - z nčm. A = st ře l ec ; viz Šic 

Schvarc, Schvarz, Schwarz - viz Švarc; 

vyskytuje se v mnoha n ěm. složených 

příjm . zejména odvozených od MJ 

Schwarzbach, Švarcbach - z MJ Černý 

potok, nčm. Schwarzbach; u nás, v Bavorsku, 

Horních Rakousích, Sasku 

Schwab, Schwáb - obyvatel Švábska; 

Schwablík (česká zdrob.) 

Schwec, Schwetz - nčm. zapsané Švec 

Schweiner, švainer, Švajnar, Švajner 

střhn. A swínaere = pastýř vepřů; z MJ 

Schwein v polském Slezsku; snad i ze MJ 

Trhové Sviny, n ěm. Schweinitz 

Schýbal- z příč . sl. shýbat(se) 

Síba, Sýba - patrné z něm. OJ Sibe1t a toto 

ze Siegbert: sigú = vítězství , béraht = 

skvě l ý; Sibek (zdrob.), Sibera (též ze 

.Siebe r - viz Síhr) 

Siblil> - z něm. zclrob. OJ Siegbald: sigu = 

vírézsrví, hale\ = smčlý se změnou -bale! > 

-bclt > -bel: p očešt. příp. -ík 

Slč, Slč- A síč = ro zsévač; vysebné místo; seč ; 

Sie- viz Sí 

Sicdck - patrně z OJ Sidonius = č l ověk ze 

Sidonu; též n ěm. přepsané příjm . Zídek - 

viz Zíd 

Sigl, Sígl, Sieg(e)l- něm. zclrob. z OJ Si(c)gmund 

- viz tam, Sieghart - viz Siegert; 

Sígler (-r je přivl. p říp.) 

Sigmond, Sigmund - nčm. a lat. OJ: siglí = 

vítězství , -mund = ochrana; čes. Zikmund 

Sichrovský, Sychrovský- z MJ Sychrov 

Sil> - z O.J Sigmund - viz tam; A si k = otvor; 

SU.a (- malý mečík) , Síkáček , SU.an, 

Sikyta (ze Sik) 

Síkora, SU.ora - za Sýkora - viz tam 

Síla - z A; Silák, Silný 

Silbernág(e)l- n ěm. A Silbernagel = stříbr 

ný h řebík; patrn ě podle domov. znamení 

Silovský - z M.J Si l ůvky u Ivančic ; při vl. 

rodině Sílově 

Simandl - z nčm . zclrob. OJ Simon- viz tam; 

-a- je buď hyperkorektní, nebo vlivem 

po l opřípony -man(n), označující, že jde 

o OJ ; mezi n a l je pro snazší výslovnost 

vsunuto -d 

Sim(m)er, Simr - z něm . podoby MJ Zim oř 

u Úšťku a u Mčlníka a MJ Símře u Lipníka: 

z OJ Si_gimar: siglí = vítězství , mar = slavný; 

Simerský (z !'viJ), Simmerl 

Simon - něm. a lat. podoba OJ hebr. 

původu Šimhon = naslo uchající; čes . podoba 

Šimon; Simonides, Simota, Simůnek , 

Sinecký- z MJ Syneč , dříve Sincč , u Kostelcen. 

Černý mi lesy; Sinčák 

Singer - z něm . A Singer = zpěvá k: z MJ 

Singcn v Badensku 

Sinkule, Singula - patrnč další odvoz. dom. 

příp. -ula z příjrn. Sin1ka z OJ Simon C-mpřed 

neznělou se měnívá v -n) - viz tam; 

Sinkulič 

Siňor - buď z románského A signor = pán, 

nebo snad deformace příjm. Schónaucr 

Sirotek - z A, dítě bez rod i č(J; Sirota, 

Sirotka, Sirotík, Sirotný, Sirý 

Sirovátka - z A; vedlejší produkt při výrobě 

tvarohu; srov. r čení: má místo krve syrovátku 

= je zbabě l ý; Sirovátko; též Sy- 

Sirový - pravop. variant.a příj m . Syrový- viz 

tarn , 

Sirůček - za Širů če k ; té7. -; příd . jm. široký; 

- 16H-

viz Di vl!ček z divoký; též z A s irůtček = 

Rirotek; viz Synkek; Sirůčka 

Siřiště - pros tředek na s íření , užíval se při 

výro bě sýrl! , vína a pod.; Siř:ina, 

Siřínek 

Sisel - pravop. va riama příj m. Sysel - viz 

t ;~rn ; z názvu zvířete; přezd ívk a ospalému, 

lenochovi 

Sism:ilich 

mléko 

z něm . Siisse Milch = sladké 

Sit(t)a - lat. A sitta = pták brhlík; též z n č m 

n ::íř. znění MJ Žitava; někdy z příd. jm. 

sytý 

Sitař , Sítař , Síťař- A s it ař = výrobce sít, s íťa ř 

= výrobce sítí 

Sivák - z příd. jm. sivý = šedivý; Siváň , 

Sivec, Sivek, Sivíček, Siv:ik, Sivoň, Sivulka, 

Sivý 

Sixta- z OJ SixL a to z řec . Xystos = uhhl zený 

Skácel- z příč . sl. skácet; Skácal, Skácel:ik, 

Skácil, Skácilik 

Skala, Skála - z A; z MJ; Skalský (z MJ 

Skály, Skabko), Skalecký, Skalik, Skalka, 

Skalkoš, Skaloš 

Skalák - obyv. jrn. z MJ; A skalák = kdo 

pracuje v lomu; n á ř. též = drozd 

Skalický - z MJ Skalice, Ska li č ka ; 

Skalička 

Skaličan, 

Skalnik - A skalní!< = l am ač kamene v lomu; 

podl e domu Na skále; drozd, rorýs; název 

keře 

Skalik - přič. sl. skalit - zakalit; Skalil 

Skládal - z příč . sl. skládat; Skladan, 

Skládanka, Skládaný 

Sklář - A sk l á ř = výrobce skla; z MJ Skláře; 

srov. příjm. Glaser, Glazar; Sklarč:ik, Sklenařik 

Sklenička - 

Sklenka 

Skoba- z í\. 

č l ověk u 

zdrob. A sklenice; Sklenčka, 

hák; pře zd í vka 

nosatému 

Skobla - s lč. A skoble = škrabák, hoblík; 

Skobl:ik (chodské nář. = menší poříz) 

Skočdopol, Skočdopole - z vč tn é přezdívky 

Skoček - zdrob. příjm . a A Skok; s tč. vazba 

ve skok = hned; pat rn ě přezdívka rychlému 

čluvěku ; Skoč (rozk. ze , I. 5k očit ), 

Skočík, Skočil, Skočný, Skůček, Skočovský 

(p fiv l. rodin ě Sko č uvě .>pf.~ než 

z MJ Skoč i ce ) 

Skokan - kdo rád skáče , nepost' i je hanác. nář. rys 

S křeček- 1395, A s k řeček = kře če k ; přenes. 

= vzteklý č l ověk; na Mora vě křik l oun (od 

sl. skřečct = křiče t) 

Skřička - bu ď zdrob. z hanác. nář. A s křic e 

= kštice, nebo ze sl. skřičct = svolat; 

Skřiček, Skřičik, Skřičil (z příč . sl. skř i 

č it) 

- 169 -

Skřivan - z názvu pláka; Skřivanec, Skřivánek 

Skuček - ze sl. sku če t ~ vydávat žalostný 

hlas; přene s. A s. - lakomec, samotář ; z A 

skok; Skůček (zdrob. k A a p říjrn . Skok; 

varianta příjm . S k oček) 

Skuhra - ze sl. skuhrat ~ kňourat , škemrat, 

huhlat; Skuhravý, Skuhrovec (též Skurovec; 

b u ď z příd. jm. při v l. , nebo z Mj 

Skulu·ov), Skuhrovský 

Skula - A skula ~ rozsedlina, díra; skulina; 

Skulina, Skulinek, Skulník 

Skupa - odvoz. z příd. jm. skoupý~ lakomý 

apod .; Skupien (1626), Skupeň (z MJ ~ 

Návsí na Těš ín s ku ) , Skupin (z příd . jm. 

přivl.) , Skuplik (nář. na Kyjovsku příd. jm. 

skúplý ~ skoupý) , Skúpý 

Skura, Skůra - A skúra ~ n evydělan á kúže; 

viz též Skora; Skurčák, Skurka, Skurovec, 

Skurský 

Skutan - ze sl. (s)kutat ~ ko nat, či ni L , a w 

z příd. jm . oz na č ujíc íh o č inno st ; Skutil (ze 

sl. skuliL ~ spáchat) 

Skyba, Skýba, Skýva - A skýva, n ář . skyba 

~ krajíc (chle ba); Skybík, Skybský ( při v l. 

rodin ě) 

Skýpala - z mor. s l. skýpal ~ vzkypět , 

přezdívk a prudké mu člověku 

Skýva - viz Skyba 

Slaba - z p říd . jm. slabý; Slabý, Slabák, 

Slabej, Slabik, Slabina, Slabiňák, Slaboch, 

Slaboň 

Slabihoud, Slabyhoudek - zkomolené A 

slavih o ud ek ~ slavík; kdo hude (hraje, 

zpívá) jako slavík 

Slačák - ze sl. s l ačat ~ valaš. la č n ět po č: em , 

č íh a t nač; Sláčal, Sláčala, Slačálek, Slačík 

Sládeček - zdrob. A a příjm. Sládek ~ 

vedoucí výroby v pi vo vaře ; 

Sladkovský- A sladkovský ~ tovaryš v pivovaře 

; Slatkovský 

Sladovník - A sladovník ~ výrobce slad u a 

Sladký- z ptfd. jm 

Slach - z OJ začín a jících skurino u Sla-: 

Sl ~w om ír , Shvibor; Sláilek (zdrob.) 

Slama, Sláma- z A; pře zdív k a n ěko mu , kdo 

má svě ll é vlasy; Slamečka, Slaměna, Slaměník 

(z p říd. jm. s l amčný ; z A s l am ě ník ~ 

slamník), Slaměný , Slamka, Slámka 

Slanař - A sl anař ~ pro d avač soli; Slanec 

(A ~ obecní funkcioná ř starající se o solný 

obchod; solený s leď, s l an e ček), Slaný, 

Slánek, Slaníčka , Slaník 

Slanina - vyuzené ve přové sádlo; Slaninák, 

S Janinka 

Slánský- z MJ Slaný 

Slapníčka - z MJ Slapnice, mlýn u Zbiroha 

Slatina - z A ~ mo čá l ; Slatinka, Slatinský 

(z MJ 16x v Čechách , )x na Moravě) 

Slavata - 1185; z OJ začína j ícíc h nebo 

ko n číc ích kmenem slav (Slavomír, Mir f vlivem 

výslovnosti 

- 170

Sliž, Sliž - A slíž nář. ~ noky z t ěs t a; ~ ryba 

mřenka; Sližek (zdrob.), Sližík, Sližka 

Sloboda - v jihoč. a valaš. n ář. vzniklo za 

svoboda disimilací v-h > 1-b; oz nače 1ú 

ncpoddané ho sedláka; srov. příjm . Svoboda; 

Slobodnik 

Stonek - 1441 Jan Slon; podle domov. 

znamení; ze sl. slonit ~ o pírat se; z A slo 

nek ~ č t yři svazky pohanky nebo konopí 

postavené k sobě ; Slon, Slončík, Slonina 

Slouk - vlivem při roz. rodu z příjm. Slouka, 

v mor. nar. za sluka ~ název pták m · 

Smička - za smyčka; Smiček , Smlčík (obč 

vlivem přirozeného rodu) 

Smil- 1169; s t a ro české OJ; Smilek, Smilka 

(zdrob) 

Smíšek - 155!5;- zw·ob. A smích; A smišek = 

kdo se rád směje ; Smištík (cla!Sf zclro!J.) 

Smlta - ze sl. smítat (odmem); Smital, 

Smítal, Smilka, Smítka ( ~ roční letorost 

vinné révy), Smítek (pmmi' n ěno vlivem 

přiro z . rodu) 

Smoček- zclrob. A 1.mok - plivník 

Smola - 1400; A smola ~ míza j e hli čnatých 

stmmú; výrobek z pryskyř i ce; z přezdívky 

pomalému člověk u (táhne se jak smo la); 

Smolák (zhrub.; r6ž obyv. jm. z MJ SmoleC 

u Bechyn ě a Písku), Smolan, Smolař 

( ~ kdo smolu sbíral, získával ze cll'eva , 

prodával), Smolčák, Smoleja, Smolek 

(zdrob.), Smoleň, Smoleňák, Smolík (spíše 

ze ,,I. smolit ~ špinit), SmolLna, Smolka 

( 1383), Smolucha 

Smorádek - snad z OJ Semiracl (srov. MJ 

Smiradice u Strakonic); Smorátko (z ustrnulého 

5. pádu) 

Smotlacha - A srnotlacha ~ smě s semen 

plevele a zadiny, rj odpadního obilí; přenes. 

špatný č lovč k , mizera 

Smrček - zdrob. A snu·k; z laš. nář. jm. 

ho uby smrže; z MJ; Smrčka ( 1540; druha 

tvar A s mrček), SmrčLna (~ smrkový les; 

z MJ) 

Smrčenský- z MJ S m rče nsko, Snu-čná 

Smrha - nář. A smrha ~ houba smrž ; vi z 

SmrL! 

Smrkovský - z MJ Smrk, Smrkov, Smrkovec, 

Smrkovice 

Smrt - A smrt; přenes. kostlivec; přez dívka 

hubenému č lo včku 

Smrž, Smrža - z názvu jedlé houby; přezdívka 

č l ověku s vrásčitým obličejem 

Smutný- příd. jm.; Smutek (1402), Smutka, 

Smutňák, Smutník 

- 171 -

Smyčka- z A; Smyček (vlivem př i rozeného 

rodu) 

Smýkal- viz Smejkal 

Snášel - z příč. sl. snášet 

Sněhota- z A sníh ; z MJ Sně hori ce u Vy š 

kova 

Snítil- příč . sl. snítit = v:{nítit, zapálit, zanítit 

Snížek - zdrob. A sni11; patrně 

drobnému bělovlasému č l ověku 

z přezdívky 

Snop - A snop ~ svazek obilních s t onkť1 ; 

patrně z přezdívky nehybnému člo v ěku: 

srov. stojí jako snor; Snopek (zdrob.; na 

Mělnicku snopek ~ došek), Snopko 

Sobek- ze sl. sobit ~ získat, stč . ~ zásobit se, 

mor. sázet, plemenit; z OJ Sobě hrd ~ 

hrdě o sobě smýšlející, Soběslav (též je 

příjm.); Sobáček (zdrob.), Sobák (1398), 

Sobek (1088, z O) viz předc ho zí; z A 

sobek ~ sobec), Sobička (z OJ Sobíček 

a tOLo z OJ Sobík), Sobín (phd. jméno 

přivl. z OJ Soba nebo ze zastaralého A 

soba ~ osoba; též z MJ), Sobíšek 

Sobol - A sobol ~ název zvířete s ceněnou 

kožWinou; též sobolec ~ pták brkoslav; 

Sobola, Sobolák, Sobolík (~ chocholouš) 

Sobota - 1351; název dne; Sobotík, Sobotka 

(1224-50; časté , nejčastěji z MJ) , Sobotník, 

Soboták (zdrob. příjm. Sobota) 

Sodoma- z názvu biblického města hříšníkú; 

přezdívka nemravovi; Sodomek, Sodomka 

(zdrob.) 

Socha - s t č . A socha ~ t y č , dřevěný slourek; 

kle č pluhu; Sochan, Socháň 

Sochor - A sochor ~ silná tyč ; přenes. - 

velmi silný č lověk ; Sochora, Sochorec, 

Sochorek, Sochorovský (z při v l. rodině , 

hospodá ř na dvorci dříve Sochorově) , Sochůrek 

(zdrob.) 

soják - A soj:ik = sameček sojky; Sojčák, 

Sojčík, Sojka, Soyka (pták, přenes. z vědavý 

človčk) 

Sokol- 1527; A sokol = dravý pták; těž z MJ; 

Sokola, Sokolák, Sokolář, Sokolíček, 

Sokolik (14_14), Sokolovský (z MJ Sokolovce. 

Sukuluvicc) 

Sohnský - z MJ Solany u Libochovic 

Solar, Solár - z něm. nář. podoby A Seiler ~ 

provazník; někdy za Solař 

Solař- Tábor 1555; A solař ~ kdo obchoduje 

se solí, dozorce nad solním obchodem: 

Solařík ; viz též Sol na ř 

Soldan, Soldán - ze střhn. A solcliin ~ 

žo ldn éř ; Soldát, Soldátek 

Solnař - kdo se zabý-vá obchodem se solí. 

její dopravou apod.; viz též So l ař 

Solnička - zdrob. z A solnice = s kladi š tě 

soli; též ~ slánka; z MJ Solnice u Rychnova 

n. Knčžnou ; Solnický (z MJ) , Solský (7 MJ 

SoJce u Mnichova Hrad iště) 

Somol - z OJ začínajících na So- ; Somolík 

Som(m)er, Som(m)r - něm. A Sommer ~ 

léto; přenes. = kdo bydlel na letní, tj. 

sluneční straně ; kdo provozoval své povolání 

jen v létě ; někdy též z n ěm. A Saumer 

~ vod i č soumarú (mezkú, konD; Somerlík 

Sopouch - z A ~ otvor ve s tře še , jímž 

odchází kouř , později komín; Sopoušek, 

Sopuch, Sopůšek 

Sosna - A sosna = borovice; přenes. urostl\' 

člověk ; Sosenka, Sosnar (též za stč . A 

sosnář ~ vykonavatel nebo 7 MJ So seň 

u Jesenice, něm. Sossen , se změno u -er > 

-ar); Sosnovec (7 příd. jm. přivl. nebo 

'/. MJ), Sosnovský 

Soška- zdrob. příjm. Socha -viz tam; A s. = 

ků l ke stromu; druh mandele; tyč , na 

kterou se staví síť na lapání ptákú; Sošťák 

Sotolář- odvoz. z A sotor ~ mošna z ráko í: 

mor. nář. sotolář ~ podomní obchodník 

(vzniklo ze sotorář disimilací r-ř 1- ř) 

Sotona - ze sl. sotonit ~ soutěž it , trápit (se 

Sotorník - A sororník = výrobce sotoru ~ 

mošen - viz Soto l ář 

Souček - 113 nejčastější české příjm ení.: 

zdrob. z A a příjm. Suk; A sou če k = uzl ík: 

rřeneseně sporý člověk 

Soudek - zdrob. A sud; nář. A sourka ~ 

ulička mezi domem a zahradou; z O_ 

Sudivoj, Sudomír, Bohosúd; viz i Saudek 

Soudil - příč. sl. soudit; Soudný (příd. jm. 

ooudný nejen ~ ze soudu, ale i schopný 

posoudit; z MJ Soudná u Jičína) 

- 172-

Soudský - podle sudu na domov znamení; 

z A soutka, soudička = u l i č ka me~.i zahradou 

a domem 

Souhrada - i\ sot1hrada = cesta mezi d.včma 

ploty, též= plot; něk dy snad i za Sourada, 

to nejspíšc z OJ Súrad (p ředpona sú- a rad 

z radit nebo z radost, jarost, č i l ost) 

Soucha z př íd . jm. suchý; A soucha ~ 

hube ný člověk ; hromádka sena na lo uce; 

suchý strom 

Souchop - viz Soukup 

Soukal - 1579, příč. sl. soukat; přenes. 

pohybovat se pomalu a k ro utivé; Soukaný 

Soukeník - z A , výrobce sukna; Soukenka 

Soukup, Soukop, Souchop - A soukup = 

překupník ; kdo spolu s nč b.-ý m něco koupil; 

dohazov a č , dona š eč , svčdek 

Soumar - 1511; A soumar - k ůň , osel, mezek 

naložený b ř emen y; též jejich p ohá n ě č 

Sourada - z OJ Súrad 

Sousedík - zdrob. z A a pnpn. Soused; též 

vlastník usedlosti ne bo měšťan ·v menším 

mě s tě 

Soustružník - z ll , podle ře mes l a 

Soušek - 1400; zdrob. ze Soucha - viz tam; 

z A souška = suchý stro m; při z púsobcno 

vlivem přiroz. rodu 

Sova - 1313; A sova = název p tá ka; přene s . 

č lověk s kulatýma o č ima ; mrzout; z přezdívky 

p

Srazil- příč . sl. srazit= sehnat (dohromady); 

odradit; strhnout (ze mzdy) 

Srb - 1362; ze jm. slovanského kmene 

Ltlžických Srbú; Srba (té :i: ze sl. srbit, srbat 

= srkat), Srbek ( 132/), Srbík 

Srbecký- z MJ Srbce, S r b eč , Srbská, Srby 

Srbený- 1653; viz Shrbený 

Srdce - A srdce; podle domov. znamení; 

Srdínko, Srdýnko, Srdečný (z p říd . jm.) 

Srch- U 91; stč. /1. srch = srš eň ; přezdív ka 

sedláku; z MJ ; mor. p říd . jm. srchký 

tvrdý, drobivý; Srcháček ; viz S ršeň 

Srna, Srnec - 1424-37; A srna, srnec 

název zvíře te ; nejspíše podle d ržení t ěla 

a chúze; Smánek, Smeček, Srníček , Srnka, 

Srnský (z MJ Srnín , Srní) 

Srovnal - p říč . sl. srovnat (se) = dohodnout 

se; Srovnalík 

Srp- A srp; podle domov. znamení; Srpa, 

Srpek, Srpoň 

Srstka - zdro b. ze srst = chlupy; A srstka = 

angrešt 

Sršeň - 

úto č: n os t í 

St- viz i Št- 

z názvu hmyzu , charakteristického 

Stádník- A stádník = kdo p e ču j e o stádo 

Stahala, Stáhala- srov. laš. nář. stahalovat 

se = povalovat se, le nošil; Stahalík 

Stahl, Štáhl, Stál- nář. mor., slez. A šťahe l = 

uzda , oprať; Stáhlík (substantivizované 

př íd. jm. stáhlý = natažený, rovný) 

Stach - 1494 Stachoni sive Stan islao; z OJ 

Stanislav - viz též Stáň a ; též z Oj Eustach ; 

z MJ Stachovice u J-'ulneku (1293 Stacbinwalde, 

Eustacbivitla); Stacha, Stachal, Stachci, 

Stachník, Stacho (z 5. pádu), Stachoň, 

Stachovec, Stachovič, Stachura 

Stal(l)ich - z př íd . jm. stálý příp. -ich 

Stamic - 1667 Ma11in Stamicz, rodák z Maribont; 

1 7U& sirotci Steymmiczovští; n á ř . 

a zko mole ná podoba A Steinmetz = kamenrlc 

Staňa , Stáňa - z OJ Stanislav = s taň se 

,;bvnym, to též p říjm .; Staňák , Stanec, 

Stanččck, Staněk (1488 Stan islao cmpentario; 

1496 Stankoni cmpentarii), Staně 

ček, Staněčka, Staník (1296), Stančík , 

Staníček (1580 Stanislavovi jinak Staníčkovi), 

Staniš, Stanka, Staňka, Stanke (poněmč 

. Sta n ěk nebo S taňk a) , Stanko, Staň 

ko, Staňkovský (7 MJ Staň k ov , Sta ň ko v i ce) , 

Stano, Stáňo, Staňura 

Stanovský - z MJ Stanov, Stanovice, Stano v 

sko 

Stanz(e)l - n čm . zdrob . z Konstantin, Stanislaus 

s p ř íp . -z (č t i c) a -cl 

Stára, Stara - z příd . jm. starý; Starec 

(13 79) , Stareček , Stárek (1088; A stárek = 

starší tovaryš zejména ve m l ý n ě ), Stárka, 

Staroba, Staroň , Staroušek (zdrob.) 

Staral- z p říč . sl. starat(se); Staráček 

Stark - n ěm. příd. jm. stark = silný, mocný, 

zlý; n ěkd y poněmč. Stárek - viz Stára 

Starosta- 1444; s t č. A starosta = pře d s ta v e 

ný, velitel, správce apod.; Starostka ( 141_5), 

Staroštík, Starustka, Starůstka (ob ě též 

:~. drob. A sta rost) 

Starý- p říd. jm ; p an stmý = sládek v pivovaře 

; Staroň , Stantch, Starýchfojtů (slož.: 

při vL rod ině) 

Stařík - zdwb. A s t ařec; Stařecký, Stařičn ý 

Staš - 1088; z OJ Stanislav - viz Staň a , 

Stanimír; Stašek (zdrob . též z OJ Stach). 

Staško (z 5. pádu) 

Statečný - s t č. p říd . jm . s t atečný = mocný. 

silný, udatný 

Stavěl - př íč sl. sta vě t = též zadržet; Stavěla 

Stávek - zdrob . A (tkalcovský) stav; zdrob. A 

= zařízen í na zadržování vocly 7 

stavidlo_ 

rybník 

Stavinoha - nář. na Opa v s ku = kdo si pyš n ě 

v ykračuj e 

Stehlík - 133. ne j č astější če ské příjn 1. ; z ná:t.vu 

p táka; Stehliček, Stehel 

Stehno- z A ; snad i z n:ízvu hospo dy apod .: 

Stehník, Stehnej 

Stěhule - ze sl. s t ě hova t se; Stěhula , Stě 

bulka 

Steidl, Štaidl - n ěm . zdrob. A Staude ~ k eř : 

Steidler, Štejdlar (patronymická. odvoz.) 

- 174 -

Steiger, Šteigr, Štajgr - z n ě m . a p řej a t é ho 

A .štajgr = dúlní dozorce, též z MJ Ste ig Sx 

v Rakousku 

Steimar, Štaimar - p atrně z něm . OJ o bsahujících 

kmeny stcin- = kámen a már = 

slavný 

Stein - z něm . A Sr.ein = kámen, skála; 

z něm MJ ó s); Steklik (substantivizované 

příd . jm .), Stekla, Steklač (=vztekl oun) 

Stelčovský, Stelšovský - z MJ S tehelče ves, 

lid. S te l č oves , u Klad na 

Stibal, Štibal - píič. rnorsl. sl. sl.Ibar = strkat, 

cpát, krč it , trhat (např. rameny); A stibal = 

též druh o buvi 

Stibic, Stiebic, Štibic - z MJ Stiebitz, lužickosrbsky 

Séijecy u Budyšína; v Rako usku 

Stibi tzho f; z něm. sl. stibitzen = štípnou!. 

(ukrást); z mor. a slez. nář. sl. stibit = s trč i l 

Stibor - z OJ Ct ibor= se ctí bojující (ct = tst > 

st); Stibora, Stiborek (7]80 Ctibor či 

Stiborek slepy), Stiborský, Stibořík, Stiburek, 

Stibůrek, Stibovský (z MJ Ct ib oř , 

C Lib ořov i cc) 

Stibral - p ř í(' . sl. štibrat = okusovat, olamovat 

o kraje 

Sties(s) - ze slřluJ. A .~ tiu ~ - zaJeli; orov. 

Stiessel - n ez dvořá k ; psino té2 Š r!~ , ~li s , 

Štys, Stýs - viz tato hesla 

Stifter- něm . A Stifter =nájemce, z:Jkladatd ; 

též z MJ Lhota, něm. Stift, u Vyššího Brndu, 

3x v Rakousku ; též ze složených MJ u Horní 

Plané, odkud Aclalbc rt Stifter, slavný 

n ěmecký spisovatel; A Stift = sdsk;í živnost; 

nájem; stč. A šti ft.é ř = zakladatel 

Stich- z OJ Ctibor; viz Stibo r; Sticha 

Stil(l)cr, Štiler, Štyl(l)er - ze stř hn . p říd . 

jm. stille = tichý, m l čenlivý, mil)i 

Stinka - A stinka = štěni ce: též čás t cimbu ří 

Stivin - z příd. jm. p ř i v l. k OJ Stiva 

Stloukal - příč. sl. stloukat = té;. srovnávat 

(plátno, železo) na p ravidelné kusy; Stluka 

Sto(c)k(e)l - něm . A Stóckel = h ů l ka, kovadlinka, 

špalík 

Stoček - A s to č e k = špa l íček; pivo naposled 

l')'točc né; n ěco s to če n é ho 

Stodola - z A; Stodůlka (zd rob.; z MJ 

Stodlllky), Stodolák, Stodolovský (p ř i v l. 

rod in ě) 

Stohr, Stoehr- něm . A Stolu- = ryba jeseter 

Stojan - 1052; stč. OJ vyj adřu jící p řá ní 

rodičú , aby ditě zústalo na :i.ivu; A stojan = 

podstavec; Stoj, Stoja, Stojánek (zdrob.), 

Stojaník, Stojanec, Stojánek, Stojanka 

(nář. = lenoch), Stojka, Stoy 

Stojaspal- viz Stejspal 

Stoklas, Stoklasa - A stoklasa = plevel 

sveřep stoklasa (má nmoho kláskó); Stoklásek, 

Stokláska (zdrob.), Stoklassa 

Stolar, Stolař - mor. A s tol ař = tr uhl á ř ; 

Stolařík 

Stolin- z MJ Stolín u České Skalice; Stolína 

(A = porost stvolnatými rostllnami, rákosím), 

Stolinský 

Ston - z A; sténání; Stonáček (kdo s tún ě) , 

Stoniš 

Stopa - A = délková míra, otisk nohy; 

Stopek, Stopka (zdrob., též stvol rostliny 

apod .) 

Stoupa - A stoupa = zaříz ení na roztloukání 

rudy, valcha na sukno apod. 

- 175-

Strádal - příč . sl. strádat ~ trp ě t 

Strach - A strach; z OJ Strachota, to též 

pnJ!n. (151 9 Strachota z Kralovic), stč. 

překlad Oj Metoděj , m ylně spojovaného 

s lat. A metus ~ strach; Strachoň 

Straka - 111. n ejča stě j.~í české p říjmení ; 

1379; z názvu ptáka (podle jeho vlastností: 

pestrost, hlu čnost , nenechavost); podle domov. 

znamení; .1\. straka -= též ~t J ·akaté 

dobytče ; sekera (u vinařů); z MJ Straky, lid. 

Straka (zejména u rodin s žid. předky) 

Strakatý- příd . jm. strakatý ~ pesuý ; Strakoň 

, Strakoš (na Hané ~ ťuh ýk) 

Straňák - 1615 ]an a Mariin St1·m'íáci; 

obyvatelské jm. z MJ Mal á Strana, Stránka, 

Stranný, S tr aň an y; z A s tráň ; Straňánek , 

Straňava 

Stráník. - zdrob. z Oj za čín a jících Stran 

(srov. Stra n ě j , Stranslav); z MJ Stráň , Strana 

Stránský- z MJ Stráíí., Strana, Stránka 

Strašek- 7396 Wenceslai Strasskoni;;· zdrob. 

od OJ Strach nebo Stra.~ ; Strašík 

Strašil- z příč. sl. staršit; Strašák, Straška 

Straširybka, Straširibka, Strašryhka, Strašlipka 

(2. p ol 12. stol.), Strašryba - A 

straštybka ~ bázlivec; srov. Strašpytel, 

Straškalhotka; srov. též Straškrab, Straškraba 

(roto parmě i z Mj ves Strassgriibchcn 

u Budyšína) 

Stratil - Jan Ztratil kolo, .Jan Stratil; p říč. sl. 

ztratit, s t č . též ~ zahodit, zabít; Stratilek, 

Stratilík 

Straus(s), Štraus - z ně m. A Strauss ~ kytice; 

boj, putka; zkomolen ě též p ~tros 

Strážnický- z MJ Strážnice 

Strejc- 1380 Stn:Umis; A Strejc ~ nejen otc(tv 

č i matčin bratr, ale i s tč . - švagr; Strejcius 

( polatin štěno), Strejcovský (z při vlastnč ní 

rochně; držitel statku někd y Snejcova), 

Stt·ejčt:k ( 1383 Thomae StJyczek; zclrob.), 

Strejka 

Strmiska - ná ř. mor. A strmisko ~ srm i š tě - 

viz Strništ ě 

Strnad - H6. n e jča~tčjší {eské příjm e ní ; 1353 

Petri Stmacl; A strnad ~ pták; Strnádek, 

Strnade! (vahš.) , Strnadík 

Strniště- 1496; A s trni.~tě - pose čené obilné 

pole 

Strnisko - A stejného významu jako strn i ště 

Strolený - ze s tč. sl. stroJit ~ se třít., setřást ; 

srov. sl. odrolit 

Strop - A strop, na Litomyš lsku též - p úda; 

.~ palck , na n ě mž je položena hříd el mlýnského 

kola; Stropek (zdrob.) 

Stropnkký - z Mj Stropnice u Trhových Svin 

Strouha- z A prohlub eň, příkop 

Strouhal - příč. sL strouhat ~ též řeza t 

p ořízem ( např. šindele), hoblovat; dř ít 

n ěco ; Struhař, Struháček, Struhař 

Struska - A struska = odpadek při tavení 

rudy; drobty sena 

Struška- v i~ Stružka; -š- vli vem výslovnosti; 

Struš 

Stružka - zdroh. A strouha = příkop ; Struž, 

Stružák, Stružík, Stružinský, Stružský 

Strya, Stryal, Stryja - ze s tč . A stryjal = 

č arodě j ; (srov. slovensky striga ~ ča ro děj 

nice); snad zkomoleno ze sL s tříh a t 

Stryhal- z nářcč ní podoby příč. sL stříhat ; 

Strych - A strych ~ dutá míra (100 I) 

a plošná míra (1 /3 ha) 

Strýček - zdrob. A; viz Strýc 

Stryk - nář. mor. A st1y k ~ strýc, příbuzný ; 

slez. nář. ho spodář; Stryka 

Stržínek - A strž, kdo bydlel ve strži; též z MJ 

Středa - podle dne v týrlnu ; z A s třed ; 

Středula 

Střecha- 1376-25 Strzuch; A s tře c ha ; snad 

n ěkdy z OJ Stře~imú· , Slřez ivo j ; Střechovský 

(z MJ S třec ho v) 

Střela- 1420, A střela= stč. šíp; k l o bou čni c 

k-ý nástroJ; též A s třel y ~ nežity, vře d y ; 

z M]; Střelka (zdrob.), Střelák (obyv. jm. 

nebo zhrub.), Střelba, Střelec (= voják 

ozbrojený stře lnou zbraní; též výrobce 

kušD, Střelecký, Střeleček (zclrob.), Střt: 

lický 

Střeštík - mor. n ář. A st ře štík = zt řeš tě nc e; 

srov. též příjm . Tře š tík 

Stříbrný - 1465; příd. jm. s tříbrn ý; též = 

peníz; o pilý (u Poličky); z MJ 

- 176 -

Stříbrský - z MJ S tříb ro 

Střihavka - A S třih av ka = lid. název pro 

škvora; ze s l. stříhal (núžkami) 

Střilk:a - zdrob. ke St ře l a - viz tam; Střílek 

(úprava vlivem přiroz. rodu; A stříl = úzký 

a hluboký nežit; reumatická bolest; z MJ 

St.řílky u K roměříže 

Stříška - zdrob. ke Střecha - viz tam; Střížka 

Střítecký , Stříteský , Střítezský, Střítežský 

- z MJ Střítež 

Stříž - z O.J Střiez i s la v; A stříž = pták stříz lík ; 

z nář. názvu dravého ptáka os t říž; rejsek; 

místo, kde na sebe navazu jí konce skru :Zí 

mlýnského kola; Střížek , Střižík (zdrob.) 

Studecký - z MJ Studce u Nymb urka 

Studeník - z MJ z p říd. jm. studený 

Studénka- na Moravě stejný význam jako 

Studnička - viz ta m; z MJ 

Studenovský - p at rn ě z MJ Studená, Studené, 

Studený; Studeník ( zpods tatn ělé příd. 

jm.) 

Studený- z příd. jm.; Studík (ze sl. studit) 

Studnička - /.drob. z A stud1;ě; kdo bydlel 

u studny; podle domov. znamení; z MJ 

Studnice; Studé nka (na Mora vě; z MJ) 

Studýnka (j iná zdrob.) 

Studničný - př ícl . jm. stu dničný = kdo bydlel 

u studnice, obho s p odařova l studnu 

Stuch(e)l - příč. sl. ztuchnout = zkazit se, 

z p l es ni vě t; vytratit se; Stuchla, Stuchlík 

(substantivizované příd. jm.; A stuchlík = 

lakomec: nechává zplesnivět peníze), 

Stuclůý 

Stulík - A stulík = druh vodní květ i n y; též se 

sl. (s)tulit se 

Stuna - ze slovesa stonat, chod. nář. stunat 

= bý-r nemocný, sténat 

Stupka - 1394; A stupka = malá stoupa; ve 

slez. nář. = h moždíř; past; s tč. A stu pka = 

l up i č, tulák; z OJ Neustup 

Stybor- bud' za Stibor - viz tam -, nebo za 

Stúber, zkr. z něm . A I3adstúbcr = l ázeňs k ý 

Stypa - snad 1. něm. nář. A Stippe = kousek, 

ma li č kost; Stypka (zdrob.) 

Stýblo - 1454; A slýblo = stéblo; patrn ě 

z označe ní tenkého č l ověka; Styblík 

(zdrob.; snad i z něm. A SWbel = vý měnkářs 

k á svě tni~k a ) 

Stýskal - z příč. sl. stýskaL = >lěžuvat si; 

Stýskala, Stýskalík 

Suda - 1078, 145 6; z OJ Rranisúd, Sudhlav 

apod. příp. -a; Sudek, Sudera, Sudík 

( 7402), Sudín, Sudlík 

Suhrada - viz Souhrada; náf A s(•hrada = 

hluboká cesta 

Sucháček, Suchan C 131-12), Suchanec, Suchánek, 

Suchanka - viz Suchý 

Suchařípa - 1490 hečvář zvaný Řepa Suchy; 

patrně č lověk se svraš tělým obliče j em 

Suchochleb - ze spoje1ú suchý chléb; patrně 

z p řez dívky skoupému č l ověku 

Suchomel- 1406]ob. Suchome!e; A suchumel 

= mlynář na vě trné m m l ýně nebo na 

často vysychajícím potoce; Suchomela, 

Suchmel (na Jičínsk u přez dívka hubenému 

č lově k u) 

Suchopár - A suchopár = rnístn vypálené 

sluncem do sucha; pře z dívk a hubenému 

nebo nudném u č l ověku ; Suchopárek 

(zdrob.) 

Suchý - 107. nejčastě j š í české příjmení; 

Suchanec, Suchánek, Suchanka příd. 

jm. wchý = též hubený; ( = suchá větev; 

hubený č lověk; vře d), Sucharda, Suchna, 

Suchy:iía 

Suk - 154.3; A suk; pře ne s. = člově k zdravý, 

neústupný, nemluvný; Souček (zdrob.) 

Sukdolák - obyv. jm. z MJ Suchdol, nář. 

Sukdol, Sudo!; Sugdol, Sukdol, Sudolský 

Sukop, Sukup - viz Soukup 

Sutan - z OJ Sulislav: sulej = lepší, sebevědo 

mý a -slav = slavný; Sulanský (přís lu šník 

Sulanovy rodiny; kdo získal st.atek kdysi 

Sulanúv), Sulda, Suldovský (viz Sulanský), 

Sule k (1.3 78; zdrob.), Sulík, Sulovský 

(přísl. rodiny Sulovy; viz Sulanský) 

Sum - stč. A sum = sumec; kožený pytel; 

Sumec, SUIOík, Sunika 

Sume rauer - z MJ Sumerau, zx v Horních 

Rakousích; snad i z MJ zaniklé osady 

Sumarov, n ěm . Sommera u, u Nového J i čín a 

Sup - A sup = dravý pták; podle domov. 

znamení; Supek, Supík 

- 177 -

Sůra- snad z příd. jm. surový; srov. i mm·sl. 

súrati ~ b)it v úzkých; též střhn. sůr ~ 

kyselý; Sůrka (zdrob.), Surák, Surán 

Surma - A surma ~ druh píšťal y; poplach; 

plískanice; Surman, Surmaj, Surmař 

Surý - phd. jm. surý ~ surový, hrubý 

(u Jeníkova); Surýnek, Surýn 

Sus -lat. A sus ~ vepř, prase 

Susa- snad dom. podoba k OJ hebr. púvodu 

Susana, čes. Zuzana ~ lilie, nebo z Sus - 

viz tam; Suska, Suske (poněmč.) , Susík 

Siiss- něm. příd. jm. suss ~ sladký, příjemný 

Surovec- z A, to z příd. jm. Surový, které je 

též příjm.; Surovčák, Surovček, Surovčík, 

Surovík, Surovka, Surových (přivl. 

rodině Surových) 

Suša- z příd. jm. suchý~ hubený; Sušánek, 

Sušanka,Sušánka,Sušanský,Sušek,Sušen, 

Suška (zdrob .) 

Sušický- z MJ Sušice 

Sušil - z příč . sl. su:iil; Sušila, Sušina 

Sutnar - počešt. příjm. Suttner z MJ Sutten 

v Bavorsku; též ze střhn. A sutte ~ louže 

Sůva- nář. podoba A sova- viz Sova ; A súva 

též ~ nepodařená houska; přezdívka pekarum: 

Suvák 

Sváček - zdrob. A svak ~ příbuzn ý, švagr, 

zeť; z OJ Svatoslav, Svaromír zdrob. příp . 

-čck 

Svačina- z A; Svačinka (zdrob.) 

Sváda - A s váda ~ váda, spor; Svadoš 

Svach - .1420 Swatomir, 1483 Swachonis, 

1100 Swatoslai alias Swachun í~; dum. podoba 

OJ Svatorrúr, Svatoslav ap. ; Svašek 

(zclrob.), Svášek (zclrob.) 

Sváta- dom. podoba OJ Svatomír, Svatoslav; 

Svaták (zhrub.; též z MJ Svaté Polc, liclo vč 

Svat), Svatek, Svátek (1377; zclrob.), Svatoch, 

Svatoň ( lOHH), Svatoněk, Svatoš, 

Svatůněk, Svatuška 

Svatý- příd. jm. svatý = bezúhonný, ctnostný, 

vážn)•; ironicky též = příliš zbožný 

Svědik - ze sl. sv ě dit ; Svědinek (zclrob. z A 

svědim = li~ej) , Svědiroh 

.'lvh·h- clom . podoba OJ Svěwsla v = svě t- 

lem slavný; Svěchota, Svěněk, Svět (1424; 

zkr. OJ nebo ze stč. A svět ~ svě tlo , rada) 

Svejkovský, Sveykovský- z MJ Svojkovice, 

lid. Svejkovice, u 1\okycan 

Svěrák - A svěrák ~ též krokev, svírající 

krov; Svěrek,Svěrkoš 

Světel- jm. tvar přfd. jrn. svět l ý; Světlý (snad 

i z OJ: jan Světlý, jemuž Rurjan vzděli), 

Světlík (1397; z příd. jm. světlý substanrivizací; 

A světlík ~ lucerna; bludné světlo ; 

lé č i vá rostlina; z MJ) 

Světelský - z MJ Světlá 

Světinský - z MJ Světnov , dříve Světňov , 

u P řibyslavě 

Světnička - zdroh. A a příjrn. Světnice ; 

Světnický 

Sviták - snad 1. MJ Svitavy; 1.e sl. svítat; z A 

svit (ve významu svitek); Svitáček (zcl rob.) 

Svitek, Svítek - 1280 Swietek; dmn. podoba 

OJ Svietoslav, Svieromír; též 1\ svítek 

pokrm 7 vajec, mléka a mouky 

Svoboda - 2. nejčastější české pnJmení; 

svoboda = svobodná selská živnost; nevá:!anost; 

út očišt(,, výsada; z MJ; Svobodník 

(č l ovčk nezávislý na vrchnosti; nebyl však 

šlechticem a neměl právo účastnit se sněrnú), 

Svobodný (příd. jm. svobodný = 

ne poddaný) 

Svojan - 1275; z OJ Svojmír, Svojslav; 

Svojík, Svojítka, Svojtka (Zuoiata 1177; 

poněkud deformovaná zdrob.), Svojše 

(1146/ 48 Zuoysa), Svojsík 

Svojanovský- 7 MJ Svojanov 

Svozil - L. příč . sl. svoL.it; Svozilek, Svozílek, 

Svozilík 

Svrček - nář. a s t č. A svrček ~ cvrček ; 

Svrčina 

Sy-, Sý- viz též Sy- , Sí- 

Sychra - ze sl. sychrat = třást se zimou; 

Sychrava (z příd. jm. sychravý ~ vlhl{}i 

a chladný; významem shodné se Sychra); 

Sychrovský (z MJ Sychrov) 

Syka - ze sl. sykat; Sykáček, Sykal, Sykala 

Sýkora -1391 Mmtin t'ečený ,~ýkora ; 1. názvu 

ptáka; pře z dív ka člo věku pohyblivému, 

pes t ře ob l ečenému ; sýkor;J v argotu = 

- 178 -

strážník (podle pestré uniformy); př íj mení 

Sýkora je 51. n ejče t n ě j š í čes k é příjm ení 

Syllaha - lat. A sylla ba = slabika; vzniklo 

snad z přezdívky u č i teli 

Symon - OJ Šimon - viz tam ; S vliv lat. 

a něm. ; Sy- psáno bratrským pravopisem; 

Symůnek 

Synáč - zhrub. A syn ; Synáček , Synák, 

Synčák , Synek (1328; ll. synek v mor. 

a slez. n ář. = hoch , mladší tova ry .~), Syne 

ček , Synovec (= původně hratrúv syn) 

Synecký- z MJ S y ne č u Kostelce n. Če rnými 

k sy 

Syrovátka - 1362; A syrovátka = tekutina, 

která zbude z mléka při výrobě tvarohu; 

Syrovátko (z 5. pádu); též Sirovátka 

Syrový- příd . jrn. syrový = té/. drsn ý, surový, 

bezcitný; přene s. = hlo upý; též Sírový 

Syrůček - za Š i r Ctčck (disimilace š--č > s-č; 

Sy- bratrským pravopisem); z příd . jm. 

široký (viz Divú č ek z příd. jm. divoký); A 

s i rúče k = široký hrnec; též z A s irú tče k = 

sirotek; viz S i rů če k 

Syřínek - zdrob. A syřina = sýře né mléko; 

výchč ., mo r. a stč. A sýření =kyselé mlé ko 

Syři š tě - A syřiště = p říprave k , ktetý m se 

sráží mléko ph výrobě sý rť1 

Sýs, Sys - viz Siiss; z něm. příd. jm. siiss = 

sladký, p ř íjemný; n ě kdy z MJ Žežice u lJstí 

n. Labem , lid . n č m. Síss za spb. Seesitz 

Sysel - 1556; z názvu z víře t e; přezdívka 

sammá ř i (srov. rčení: zalezlý jako sysel), 

ospalé mu č lověku , č l ovčkl t , který hromadí 

zásoby; Syslo, Sysala 

Sytař- viz S i tař 

Szabo, Szabó - z m aď. A = kre j č í ; viz Sabo 

Sz- viz též Š- 

š 

Š - viz též Sch-, Sp-, St- a Sz- 

Šabach - patrn ě z OJ Šebestián , řec. lat. 

Sebastianus = z m ěs t a Se bas ty; též z Oj 

Sabinus = Sabiň an , Sabacius (se změn o u 

s > š); Šabart, Šabat, Šabata (A 5abaty - 

dřevě n ý p řfprav e k u žívaný při :J tavbě klenby) 

, Šabatka, Šabech 

Šabouk - patrni:' L. O]; viz Sabach 

Šad, Šat - 1440 0/dň:cJJ .šad, ze s tč . A Bac! - 

s tařec; Šáda (té/. ze střhn . A schade 

škoda), Šádek 

Šafanda - ze stč. ,1, šaloval - hos p odařit 

Š afář - 1.198 Ondf'f!j >'e

Šámal- příč. sl. .~ámat (se) ~ šourat se, vléci 

se; Šamaj, Šamalík (zdrob.) 

Šaman - ze sl. šámat - viz Šámal; z A šárn ~ 

škrpál, roztrha ný a sešmajdaný s tře víc; též 

z nái'. valaš. A šám ~ druh lihoviny; 

Šamánek, Šamko 

Šamberger, Schamberger - z MJ Schamberg 

v Ho rních Rakousích a ve Štýrsku; 

nčkdy z MJ Švamberk (1548pana Heml7y 

cha Ssamherka a na Zwiechowie) 

Šamonil- příč . sl. šamon.it ~ mamonit 

Šampalik - srov. nář. sL šampolit ~ sešmajdávat 

obuv 

Šamša - srovnej hanác. nář. A šamší ~ 

drobný chrást, zb ytek po otýpkách ; šamsrat 

~ kulhat; srov. též šamšík ~ hanác. nář . 

podlouhlý rákosový nebo s laměný košík; 

Šamšulák, Šamšula 

Šána - snad z OJ řec. původu Aleksandr ~ 

ochránce mužc1 

Šanda- A (k)šanda ~ popruh; též ze s třhn . 

schande - jednání hodné studu; z MJ 

Žand ov u Ústí n . Labem, n ě m. Schanda; 

Šandara ( t éž ~ seskupení 7 - 10 snopú na 

poli), Šandera Cl379 - 82; též ze sL 

šandrkovat ~ plýtvat), Šandor, Šándor 

(též z maď. dom. podoby OJ Alexandr), 

Šaněk , Šaník (z.drob.) 

Šanovec, Šanovský - z MJ Šanov, 3x na 

Moravě a 2x v Čec h ách 

Šanta - z mor. nář . sL šamat ~ šourat se, 

plést nohama; příd. jm. šantavý ~ kulhavý; 

šantovat ~ žen ovaL, dovádě t ; též z názvu 

rostliny šama l é kařsk á; Šantavý, Šantora 

(ša ntr ch z šantrok viz Šantrúl'ek) 

Šantrůček - zdruu. z A šanlruk ~ podvod, 

lichva, lež; srov. sl. zašant roč i t ; též A 

~~t ntrú če k ~ korýtko 

Šár, .liára- .,md z přícl jm. šerý (slovensky, 

po laky: iíarý); ze sl. šárat se - s obtíží jít; 

~ uaú i t A ~ár ~ řada (cihel, .~ ind e l ú) ; 

Š:~.rek , Šárb (viz též Šárka), Šaray 

Sarapatkn - A šarapatka: drobný peníz 

(v 1 ó ..)tul. ~ 'I halé ře): haraburdí; pohrah:l 

č; !l:tr:~.p:~.t:t 

Šarišský - pocházející ze Šariše, kraje na 

Slovensku 

Šárka - A šárka ~ dře věný p olš tář nad 

ná pravou; kláda; příd. jm. šárový ~ kři vý , 

Šárky ~ nerovné p ozemky;J421 j obanni 

Ssarka; zdrob. ze Šára - viz tam 

Šaroch - z argotické ho A šarohy = boty; 

snad i odvoz. od Šá ra - viz tam; Šarocha, 

Šaroun 

Šárovec - z příd. jm .;árový ~ kři vý (např . 

o tvaru rudné žíly); Šárovský (z MJ Šárovy 

u Na pajcdd) 

Šarša, Šarše - A šarše ~ druh sukna 

Šaršon, Šaršoun- stč. A šarštín ~ dvoum ční 

me č 

šart- Schan z střh n . A scharr ~ pánev; A šarl 

~ měděný plech; lll

Šavera; též ze sl. šavrovat 

(plámo) 

Ščerba - viz Št ě rba 

vytahovat 

Ščuka - n ář. A za spisovné štika, z názvu 

ty by 

Šeba- 1368; z OJ Šebestián - viz tam ( .7210 

13udiuog Sebastionic), z O] Všebor; Šebák 

( 1402), Šebánek, Šebek, Šebeček, Šebík 

(1387), Šebenda, Šebesta (15 79 :{ehestianovi 

jinak :.'ebestoui Vojtovi ze ZúlužÍ), 

Šebestík, Šebístek, Šebes ťák , Šebestů 

( p ř ivl. ro dině Šebe s to vě), Šebík, Šebístek 

Šebela - z n á ř . sl. šebelit se (Turn ov) ~ hýbat 

se, muchlat; Šebele, Šebelík, Šebelka 

Šebera- z OJ Všebor (srov. MJ Šeberov, p Ctv. 

Všeborov, u Říčan) ; též z OJ Šebestián - viz 

tam - nebo ze s t č. OJ Žebert (ze Sigibcrt); 

Šebert (srov. též šeberem ~ šikmo, šejdrem), 

Šeberka 

Šeberle - 1546;· něm . zdrob. s příp. -erle 

z O] Sebastian viz. Šebestián; Š- vlivem 

če štiny; též z n ěm . A Schobe rl ~ tě s tovin a 

(patrně d robenO do polévky 

Šebestián - O]; čes. podoba lat. OJ Sebastian 

~ o byvatel mč:;ta Sebasty 

Šebl, Šébl - n č m. zdrob. s příp. -1 z OJ 

Šebestián - viz tam; též ze střh n. A schebel 

~ škrabák 

Šebor - z OJ Všcbo r ~ kdo vše přemá h á ; 

zjednoduše ného vš > š; Šebora, Šebr, 

Šebrle (n ě m. zdrob . - viz též Šeberle) 

Šec - z n čm . nář. A Schec ~ sko pec; Šecl 

( něm. zdrob.) 

Šeda - z přícl . jm. šedý; Šeďa (s dom. 

měk če ním ), Šedo (z ustrnulého 5 pádu), 

Šedek, Šeděnka , Šedík (1550), Šedina 

c ~ valaš. ná ř. houn ě z bílé a černé vlny), 

Šedý 

Šedivý- 7399, příd. jm . šedivý; Šedivák (též 

:.-. obyv. jm. z MJ), Šedivec ( 7397 Becbonis 

Schedywy, 7383 13. Syediwecz; též z M.J ) , 

Šedivka (též ~ šedá vrána) 

Šefc, Ševe - n ář . podoba A švec; Še fců 

(z příd. jm. přiv l. ) , Šefčák Czlm1b.), Šefčík 

(zclrob.) 

Šeferna (1788), Šefrna - příslušn é A vzniklo 

pa lm ě kontaminací č esk ého A ovčárna 

a německého A Sch~fe re i sreJnetw výw;, 

mu; též z MJ Ovčinec a Ovčíma, nčm. 

S c haťe rn , a~ poclobnj1ch IVU ve Šlýi.,ktJ 

Šef(l)l - z n čm . A Sc!tern ~ be č ka 

Šefránek - jihoč. a chodBká nář. podo ba 

příjm. Šafránek- vtz tam; .liPfraný 

Šejba- A šejba (stfhn. schliJe) - kruh, ko lo. 

brus ; Šejbl (ně m. zd rob.); též z příjm. 

Scheibel viz Štejvl 

Šejd - s tč. A šejd ~ šizení, pod vud; Šejda 

(též ze stř hn. A schiede ~ pochva; ze sl. 

šejdat ~ šmajdat), Šejtka (zdrob. se spodobou) 

Šejhar- asi z něm. příd. jm. scheu = plachý 

Šejn - z n ěm . nář . podoby příd . jm schi:in - 

krásný; Šejna 

Šejnoha- z MJ Schiinaich ve Štýrsku, Sa:;ku; 

Schbneich v polském Slezsku; Schoneichen 

v Bavorsku 

Šejnost, Scheinost - redukcí z něm . větné 

ho p říjm e ní Scheichcnosl ~ Střez se včr.ve 

Šejvl - přej a té A šejvl ~ talíř ve starém 

hornickém če rp a dle (z n ěm . Scheibel) 

Šel - příč. sl. jít; A šel ~ holubí veš; n ěm . 

příd. jm. schel ~ v zn ě tl i vý , ro zč ilen ý 

Šelepa - sl. šelcpit vedle laš. šepelit ~ šeptat; 

Šelepský (přivl. rocl in č) 

Šeliga - ze s třhn. saelec ~ dobrý, š ťasmá ; 

z MJ Sell ig - viz Seliger a Selinger; Šelicha 

Šembera - ze ŠerniJ

Šenold, Šenolt - z MJ Schbnwald ~ krásný 

les, dř íve čas t é h o i u nás 

Šeplavý - p ř í u. jm. šeplavý ~ šeptavý, šišlavý 

Šeps - něm . A Scheps ~ skopec 

Šerák- z příd. jm. šerý ~ šedivý; Šeránek, 

Šerejch, šerých (p ř i vl. rod in ě) 

Šerc - s třh n. A schěrz ~ žen , zá!Ja v a, hra; 

schč rze ~ krajíc; Šercl (n ěm . zdrob.) 

Šereda - z příd. jm. šeredný; Šeretka 

(vlivem spodoby) 

Šerhant- za šerha (po lsky szargant) ~ b iř i c , 

úřední sl uha; s třhn . serjant ~ pěší voják; 

Šerhák, Šerhakl 

šerka - z A še rka ~ druh tkaniny ze lnu 

a vlny, u žívaný na suk n ě a pl áště 

Šerý- 1408; pří ti. jm . šerý ~ tmavošedý; viz 

Šerák 

Šesták- 7369; A šesták ~ mince v ceně šesti 

velkých p e n ě/.; šest krejcari't; dvougroš; 

šest ok na kostce; též šesti p á n~ č l en sboru 

šesti ú ře dníkú sprav u jí cích m ěsto 

šestauber - viz Schcstauber 

Šešina - A .~eš i na ~ kštice; Šešin (vlivem 

přirozeného rodu ) Šešulka ( ~ chocholka; 

lusk) 

Šetek - 1483; míř. A šctek ~ h os pod á ř íček, 

sk řítek, šotek; zdrob. ze stč. A šet ~ s tařec ; 

ze sl. šetit (se) ~ blo uznit (srov. pošetilý); 

též z Oj Še těj; Šetela, Šetele, Šetelik (též 

ze sl. šetclit ~ pošetit se, zbláznit se), 

Šetlík 

Šetena- ze sl. šetit (se) ~ blou zni l; Šetina 

Šetka - přemě n a příj rn . Šetek- viz tam 

Ševe - za Švec, vlivem pohyblivého -e-, 

které m ění pozici při sk l oňován í ; Ševce, 

Ševcu, ševcuj (při vl.), Šcvec, Ševeček , 

Ševečka 

Ševčík - zd rob . z příj m a A Švec; též = 

spatný švec; ryba ježdík; sýkora pa rukářka ; 

Ševč:lk (zhrub.) 

Scvcla - z příč. sl. ševelil ; Ševel 

Šíba - 1461; jih oč. nář. A šíba- beran, ovce; 

rt" 1. snad z OJ Šebert (z nčm. Sigibert) 

Šibal, Šíbal - A šibal - chytrák , pod vodník; 

rél " lili Jr. n ~r sl. šibat = šlehat, p ře nes. 

rychle jíl; šibat se = klátit se; Šibalik, 

Šibíček, Šibik 

Šíbl - střhn A schli bel = zástrčka, ucpávka; 

hromádka 

Šibra - A šibra ~ drobný placatý kámen, 

t ř íska ; podložka pocl s t ř eš n í tašku 

Šibrava - srov. mor. nář . sl. šubrat = špinil; 

též z A šibra viz Šihra; Šibral 

Šic- 1365; z n ěm. A Schutz = stře l ec 

Šíd- stč. A šied , šiet = s taře c ; Šída, Šídák 

Šidelko - zdrob. A a p ř íj m. Šídlo, viz ta m; 

Šidelka 

Šídlo (1393), Šídlo- A šídlo ~n ás tr o j k šití; 

n ář. vážka; sýkora mly n a ř11

Šilha - ze sl. .~ilhat ; Š ilháček, Šilhák, 

Šilhan, Šilhán , Šilhánek, Šilhavecká, Šilhavik, 

Šilhavý (1117), Šilhabl (n ěm. zdrob. 

z č:es . šilhaV)') 

Šilinek, Šilink (1451 Petr .'iilin~), Šilling 

z A šilink ~ drobný peníz; velká hornická 

míra (480 žejdlíkú ~ přes 200 l itrů ) ; též ~ 

výprask ; Šilinger 

Šilpoch - 1590-1631, z MJ Schildhach 

v Horních francích, Štýrsku, Bádemku 

Šima - 1458 jacohu.s natus Símonis dicti 

&yma; z OJ Šimon (1389 Scbymon), Jat. a 

n ě m. Simon, pořeč tčná podoba hebr. OJ 

Šimhó n ~ naslo uchající; je též příjrn. ; Šimáček 

, Šimák, Šiman (1367 Ssyman), Šimaň, 

Šimána, Šimandl (-man chápáno 

jako n(,rnecké ~ muž, zdrobněno , vsunuto 

-d-), Šimáně Šimánek, Šimek (37 n ejča s 

t ější české příjmení; 1432 vendidit Simoni 

alias !:Jymkoni; nář. A šimek ~ vrabec; 

u Místku ~ darebák), Šimčik , Šimeček , 

Šimer, Šimera, Šimerka, Šimerda, Šimlce, 

Šimík, Šimíček, Šimko (z ustrnulého 

5. pádu příjm . Šime k), Šimkovský ( při v l. 

rod in ě; hosp odář na statku kdysi Šimkově), 

Šimků , Šimkůj (z příd. jrn. přivl.) , 

Šimota, Šimsa, Šimša, Šimšik, Šimurda 

Šimanovský - z MJ Šimanov u Humpolce 

a u Kašperských Hor 

Šiml- z něm . A Schimmel ~ plís eň ; přenes. 

~ b ě l o uš; u židú z OJ Šimon - viz Šíma; 

Šimlík 

Šimler, Šimmer, Schiinmer, Šimr- z něm. 

A Schimmer ~ lesk; patrn ě i výrobce 

masek, barev; s t.řhn . schlm ~ paprsek, lesk; 

Šimerka (zdrob .; viz též Šíma) 

Šimon- 0 ] , w z hebr. Šimhón ~ naslo uchající; 

apoštolské jméno; Šimoňák, Šimonek, 

Šimoníček , Šimoník, Šimonka, Šimonovský, 

Šimonů, Šimoušek, Šimun, 

Šimuna, Šimůnek ; další odvozenín y viz 

Šíma 

Šín - A šína ~ železný ingot; též z n ěm. nář. 

příd. jm. schiin ~ krásný; Šínovský (p řivl. 

ro d ině) 

Šinákl - A šinákJ ~ č lu n ; p ře ne s. velká bota 

Šindel - 13 75; ~ dřevěná k1yt.ina; přezdívka 

hubenému; Šíndela, Šindelář (145. nejčas 

tčj ší č e s ké příjm e ní) , Š índelíř (výrobce 

šindel{t), Šindelek, Sindelka ( ~ šindeláfská 

dnn~ ) . Šindýlek, Šindilck 

Šindler, Schindler - 1363: z ni'rn. A 

Schindle r - Š indelář ; Sindla~, Sindlilr 

Šinku - ze Šimko (mk > nk) - viz Síma; 

Šinkora, Šinkovec, .Šinkovský 

Šínták- z něm. A Schiintug ~ krásny den ; 

n ář. n ěm. -i za -ij 

Šíp - 1468; A Mp - druh stře ly ; podle 

domov. znamení; Šípek (zdrob.; z mlzvu 

plodu plané rúže); Šípal, Šípan, Šípatka 

(též z názvu vodní rostliny), Šípaš (A ::iípas 

~ výprask), Šípka (13 77; zdrob. od ~íp; 

přenes.: kdo se velmi 1ychle pohybuje), 

Šípoš, Šipula 

Šír, Schier- ze s t.řhn. příd. jm. schír ~ č htý , . 

j

Šitina - z A a příjm. Šíd ~ Mařec - viz tam; 

z OJ Sti bor; Šítek 

Šiter, Šitter - z A šita, to n ě m . A Schune ~ 

otep, došek 

Šivák- za sivá k z př íd. jm. sivý ~ .~ed ivý , viz 

tam; též z A všivák ~ dareba zjednodušenou 

výslovností 

Škába - A škába ~ lakomec; srov. též nář. 

u Místku č l ověk neškabený ~ nd!'astný 

Škabrada - ze ~;]. škabrat ~ žebronit; s tč. 

škebrat ~ škemrat; Škabraha, Škabroud 

Škach - snad z příd. jm. škarý = škaredý 

(srov. dvojici holý - hoch); Škácha 

Škaloud - srov. A škalba ~ díra, mezera; 

škalubina ~ skulina; Škalda 

Škapa - z A = starý kůň , herb; pře ne s. 

někdo sešlý, slabý; Škapec, Škapík 

Škarda- patrn ě z p říd . jm. škaredý; A škarda 

= též název rostliny; Škareda 

Škarka, Škárka - zdrob. z A a příjm. Škára 

= nevyclčl aná kúže; Škarek (úprava př íjm. 

Škarka vlivem přiroz. rodu) 

Škarvan - nář. A škarvan ~ skř i van; Škarban 

Škaroupka, Škaioupka - zdrob. A a příjm. 

Škařupa ; A ~ skořápka 

Škarpa- z A ~ příkop 

Škarýd- p a trn ě z př íd jm. škaredý; Škarydka, 

Škarýdko, Škarytka (spodoba d > t 

před k) 

Škaioupka, Škařupa - viz Šak ro upka 

Škeřík- ze sl. škeřit (se) ~ cenit wby, smát 

se, šklebit se; Škeřil 

Škhoa - ze sl. šklebit (se); Šklebený 

Škobis - snad odvoz. z příjm. Skoba 

Škobránek - da lší nář. podoba A názvu 

ptáka 'kři vana 

Skoda - z A; Skodáček, Škodák, Škodík, 

Škodný 

Škoch - z p říjm. Skoch a to pa trně z příd. 

jm. 'korý = r:

Škroup- snad ze sl. škrou pat, škrouchat 

Škubal- z příč. sl. škubat; Škuba, Škubala, 

Škubica, Škubla, Škubník 

Škudera - srov. na Prachaticku škoudrnej = 

skoupý; Škudrna 

Škudla - 1378 1-lanco Skudla; s tč . A škudla = 

plech, Jest ička; též ze sl. škudlit = skrblit 

Škulina - z A skulina; viz Skula; Škola, 

Škuláň, Škulka 

Škurek, Škůrek - vlivem přiroz. rodu 7. A 

škúrka, zdrob. ze skůra - nevydě l a n á kuže 

Škuta - A šku ta = kravský chlup; Šotek, 

Škutban ( patrně z podoby psané starým 

n čm. pravop .), Škutchan (z přede š l ého , 

ale se spodobou -th >-tch), Škutina (A 

škutiny = štčt iny , pačesy) 

Škvára - z A, zbytek po pálení, něco 

vyškvařeného ; Škvarček , Škvarek, Škvarka, 

Škvařil (z příč. sl. škvař it ) 

Škvor - A = název hmyzu; přenes. drobný 

hubený č lově k 

Škvrně - malé nebo zakrně l é dítě; Škvrna, 

Škvrňák (nejspíše z MJ Šk vrňan y , spis. 

Skvrňany u Plzn ě, a Škvrňov, spis. Skvrňanov 

u Kouř i mě) 

Šlahounek, Šlahůnek - A šlahounek = 

výhonek; včt.ev; ryčka k uvazování voru; 

řemen v postroji; přen es.: vytáhlý č lověk 

Šlachta - z A = porážka; jatka; Šlachetka, 

Šlachtovský 

Šlaich - st.řhn. A sleich = výměna ; něm. sl. 

sleichen = t ajn ě přenášet , plížit se, vyměňova 

t ; Šlaichr, Šleich(e)rt (s přisurým -t; 

= podonmí obchodník; s tč. A š l ejchéř = 

propírač r oztlučené rudy); Šlejhar (pře 

lliáska aj > ej) 

Štajer - z něm . a pře j atého A šlojíř , závoj; 

výrobce závojú 

Šlajchrt, Šlajchert- z něm. označení podomního 

obchodníka; též z né m. Sle icher a to 

ze střhn . slichen = plazit se, plí;):it se 

Šlajs, Šlais, Šleis, Schleiss - z něm A 

Scbl eiss = l ouč; přenes. = tenký č l ověk 

Šlajsna - slangové A šlajsna = splav, propust 

Šlamber - z něm. A Schlamper = nedbalec; 

Šlambera, Šlambor, Šlambera 

Šlampa - z A = nedbalec, lcnocll, nepuládník 

Šlanc, Schlanz - z MJ v pohkém Slezsku; 

Šlancar 

Šlapák - s1t. A :llapák ~ kelt\ který d ě l á 

dlouhé kroky nebo šl:Jpáním poháni ko l ~ ; 

též = kalkanl, tj. pomocník v~ rhanílm, 

který ~lape mčchy varhal!; šlapa, Šlap::lček 

, Šlapal (ze sl. šlapat), Šlapánck, 

Šlapanský (z obyv. jm. z MJ Šlapanice 

u Slaného a u Brna, Šbpancw; též ze 

zdrob. OJ Šlapan), Šlapeta, Šlapka, Šl::lpota 

(z A ~ stopa) 

Šlár - stč . A Slá r = závoj (střhn. sleier); též 

podle domov. l namení 

Šlauf, Šlouf- z něm. A Schalufe = smyč ka 

Šlegl, Šlégl, Schliig(e)l, Schlegel, Schlogel 

- ze střhn. A slegel- palice, těžké kladivo, 

hornické kladivo; též z n čm . A Ólsch lager 

= olejník; z MJ v Bavorsku, Horních 

Rako usích 

Šlegr, Šlégr zjednodušením z něm . A 

Ólschlagcr = olejník nebo Wollschlagcr - 

úpravce vln y; z MJ Sclliag, u nás, v !{akousku 

a Bavorsku 

Šlechta - 1395 Mikeš 1'ečený .litechta, měštěnín 

Nového Města pražského; stč. A šlechta 

= šlechtic; z přídavného jm. .šlechetný; 

Šlechtický 

Šlejhar- viz Šlaich 

Šlejmar - viz Šle mr 

Šlemenda - spíše než z A šlem = hle n je z A 

šlem = ozdobný čepec; přílba ; u Kdyně A 

šlemák =švihák 

Šlemr - z ně m. A SchHimmer = vypíra č 

(rudy); též~ něm. A Schletnmer = zhýralec, 

hýřil; též z MJ Schlema v Sasku; Šlejmar 

Šlesinger, Šlesingr, Schlesinger- ze starého 

něm. jména Slezska = Schlesing, tedy = 

Slezan; Šlézar 

Šlichta - střhn. A s Jich = kal, odpadky 

Šlik- střhn. A slic = sousto , doušek; přenes. 

žrout; střhn. A slich = kal, odp adky 

Šlocar, Šlosar, Šlosser - 1519 Schlossar, 

poče ~ t. A schl osser = zámečnfk; Šlosarčík , 

Šlosárek 

Šlouf- viz Šlauf 

- 185 -

Šmaha - ze sl. smahnout ~ horkem vysychat; 

osmahlý ~ opálený; osmaha ~ šťáva 

Šmahel, Smahel - 1414; z hibl. lsmahel 

(jméno zavrženého l evo b oč ka , praotce Arabů) 

, A iirnahel - patrn ě nemanžclskt' dít č ; 

u žid. rodin z OJ Sam uel, jidiš Šmohel = 

jméno boží; ze sl. smahnout ~ ho rkem 

vysychat; Šmahlík 

Šmakal, Šmákal - sl. šmakat = sahat; Šmakala 

Šmalc, Šmolc - nespisovné A šmolc = 

převařené máslo (z něm. ) ; Šmalcl (n čm. 

zdrob.) 

Šmarda - srov. chod. sl. šmárat, spis. č márat 

šmat - A šmat ~ hmat (sáhnutO; Šmatar, 

Šmatár, Šmatelka, Šmatera (též ze slovesa 

šmátrat = hmatat po n ččem ; přen es . = 

nemotora) 

Šmatla- z příč. sl. šmatlat = šmajdat; stč. též 

šmatlat = tlachat; Šmatlák, Šmatlán, Šmatlava, 

Šmatolán (ze iimatola = kulhavý 

č lověk , šmatla) 

Šmaus, Schmaus - z něm . A Schmaus = 

vybrané jídlo, l10stina 

Šmehil, Šmehyl- ze str1m. příd. jm. smaeh

Šobek, Šobíšek, Šobor, Šobora (někdy 

z OJ Všebor: asimilace e k o; srov. lid. 

Šobrovicc - Všeborovice u Karlových Var, 

Šebrov u Blanska, Šeborov u Velkého 

M eziříčí) 

Šobr, Schober - z ně m. A Schober = stoh 

kupka sena; n ě m . nář. s. = též švec; z n ě m. 

sl. schaben = seškrabovat, z n ě m. A Pcchschaber 

= s e š krabovač smoly; Šobra ( nč 

kdy z. OJ Vkhor - viz Šob) 

Šohaj -viz Šuhaj; Šohajda, Šohajek, Šohájek 

Šoch - strnn. A schochc = kopcnec, kupka 

sena; z MJ Schocha a Schochcn v Bavorsku; 

n ě kdy z mor. A šoch = šos (čás t 

kabátu) snad i z OJ Sob ěs la v ; Šochman, 

Šochovský 

Šolar, Šollar, Šoller, Šoler, Schollar z lat. 

A scholarius = žák, student; též ze s třhn. 

scholaere = dlužník 

Šolc (159 7), Scholz - pře dstave n ý obec 

(v severovýchodních Čechách) 

Šole, Šolle, Scholle - s třhn. A scholle = 

hrouda, Léž ze s třh n. A scholaere = dlužník 

Šolín - z příd. jm. př i v L k příjm . Šole .:_ viz 

Lam - nebo Šolar - viz tam; ze s třhn . A 

scholaere = dlužník 

Šolta - 1484 Vít řečený Šolta, syn. Šoltý sek; 

z n ěm . A Schulthciss = ryc htář ; Šoltés, 

Šoltés, Šoltýsek, Šoltys ( 1464 Valentin 

1'ečený Sol~ys) 

Šomek - s nad ze sl. šor!llat = š ma ťhat 

(u Havlíčkov a llrodu) 

Šon - ze starého př e jat ého sl. šonit (z n ěm . 

scho nen) = še tři t , še trn ě se chovaL; Šona, 

šonda (též na Chrudimsku 7 OJ Antonie), 

Šonka, Šonovský 

Šonský - z MJ Šonov u Broumova a Nového 

M ěs ta n. Metují 

Šopa- z A šopa = ků l na ; Lél. mandel na poli; 

Šopák, Šopek, Šopík, Šopinec 

Šorejs - nář. u Mnichova Hrad i ště A šorejs = 

rmýs 

Šorel- patrně n čm . z.drob. ze strnn . A schor 

= lo pata, motyka nebo z A schar = radlice 

Šorf - 1526;· buď z něm . míř. podoby př íd. 

jm. scharf = ostrý, nebo z ho rnického šorfy 

místa, kde se ~o tfov al o, tj. hledaly se 

rudy; Šorfa 

Šorm - pa trně 7.kr. ze Šorman, utvoř . ze 

s třhn . sl. scho rn = mt'st a polopří p ony 

-man, která označov ala , Žt-0 jde o OJ 

Šoma - A šorna (kominická, hrn číl's k~) = 

slangový výraz pro poříz, škrabku; Šorma 

Šorš - z n ěm ol); z A 

šotolina = drobný š tč rk 

šoun, šaun- z něm . n ář. podoby A Schade 

= škoda 

Šoufek - A šoufek = naběra čka , lopata 

Šoukal - z příč . sl. šou kar za šukal= pobíhat, 

kutil 

Šoul - ze sl. šou lat (se) - plížit se, šourat se; 

Šoula, Šoulák, Šoulavý, Šoule, Šoulej 

Šoupal - ze sl. šoupat; Šoupa 

Šoural - z příč . sl. .šourat(se) = pomalu jít; 

šoura, Šourek (též. A šourek = mě šec) 

šoustal - z příč . sl. sl. šoustat = smýkat; třít ; 

n ář. u nrušperka utíkat; šoustek 

Šp- viz Sp- 

Špacír - 1610 Spazier; přejaté A špacír 

procházka; též překladem plijm. Procházka 

Špaček - 115. nejčastější české p říjm e ní ; 

1363 Spaczko de Cun(n)wolt; A špaček = 

název ptáka; čep (ve m l ý n ě); v·alaš. ná ř . 

ovce se širokým krkem; Špak Oaš. nář. A 

špak ~ ~paček) , Špakovský 

Špád, Špáda - z A = kord; též batva 

v katemí hře špády; Špadrna, Špádt 

Špala, Špála - stč . A špal = špalek, Špalda, 

Špaldoň 

- 187 -

Špalek - A špalek; též - statý druh úlu; 

přenes. podsaditý, nepohyhlivý člověk; 

Špalíček 

Špán - 7457; chod. n á ř. A špán ~ lo uč 

(z n ě m. A Span ~ tříska) , přenes. huben)' 

č lo vě k ; Špánek (zcli·ob.) 

Španěl , Špaňhel, Špatůhel , Španiel - 

z národníiJo jm. Špan ěl; z mors l. A špaňhel 

~ šeřík 

Špát- z příd. jm. špatn ý; Špáta, Špatenka, 

Špatina, Špatenka, Špatina, Špatinka, 

Špatka, Špatný 

Špatz, Spatz, Špác - z něm. A Spatz ~ 

vrabec; Špatzal (z něm. zdrob.; el > al) 

Špelina - z mor. nář. sl. špelit ~ s t rčit ; 

Špelda 

Špergl- v mysli veckém slangu ~ poštolka 

Šperk- A šperk ~ klenot; na Polensku š těrk ; 

něm. n ář. A Sperk = vrabec; Šperka 

Šperl- p a trně za n ěm. A Spcrli ng = vrabec; 

Šperling, Šperlink, Šperlík, Šperlín, 

Šperňák 

Špeta - mor. A špeta = špetka (co se 

š pi čkam i prstů vezme), trocha; Špetík, 

Špeťko 

Špetl - příč. sl. špctnout ~ ceknout; střh n . A 

spctel = j ehn ě; zdrob. z nčm . sp~it 

pozdní; Špetla, Špetlák, Špetlík 

Špic - A špic ~ špičk a ; Špica, Špicar (z MJ 

Spitz - viz Spir.z), Špicera, Špicl (něm. 

zdrob.), Špicner, Špičák (~ zub; ostrý 

mlecí kámen ; první žnec v řadč; roční 

jelen; hrnec na máslo), Š pičan, Špičán , 

Špička ( 1452; zdrob.; nář. linduška 

Ie,ní) 

Špidla - z niíř příd. jm. špidlatý = špičarý ; 

Špldlton, Špidlik, $pidra 

švik- A iípik - slanina, tuk v kostech; Špika 

( roz š íř. o -a; též z nJř . názvu rostliny 

kop ytník) 

ŠpíJ - ze :l i Č. A špíle ~ hra, žert; Špíla, 

Špiiáček, Špilák 

~pllar , . o 

Špoula - ze sl. špoulit; snad ~ č lověk 

s vyšpulenými rty; špoulit se ~ šklebit se; 

srov. příjm . Šklíba 

Šprinc - s třhn. A sprinze = skvrna na kť1 ži , 

též piha; též s langově krahu j čí samice; 

Šprincl (zdrob.) 

Špring(e)l - p a trně z něm. A Sprenkel 

skvrnka, piha 

Šprongl - odvoz. ze otřhn . sl. sprangen 

skákat (-o- nář. ) 

- 188 -

Šprunk - n ěm. A Sprung - skok; pramen; 

též z M.J Sprung v Bavorsku 

Špulák - A. špulák - tulák; stč. špúlat se - 

potulovat se 

Špunda- z něm. A Spund - díra, zátka 

Špur, Špůr - ze slřh n. A spw· - stopa; 

Špurek (zdro!J.) 

Šrajb(e)r, Šrejber- viz Schreiber 

Šrajer, Schreier, Schrayer - z něm. A 

Schreier - vyvo l ávač , křikloun ; Šrajla 

Šram ( 7423), Šrám- A šrám- jizva; přenes. 

č l ověk roz.narnenaný jizvou; Šramčík, Šrámek 

(zdrob.), Šraml (z něm. zdrob.) 

Šrankota - ze sl. šrankovat ( n ář . ): rozkroče - 

ně chodit (ze střhn . schranken) 

Šrédl - pa trn ě ze s třhn. A sch retcl - skřítek 

(spodoba tl > dl) 

Šreter, Šretr, Schrotter- ze střhn. A. schrotaere; 

s t č. A šrotéř - kdo dopravuje pivo, 

v íno; též váha tnin cíř 

Šritr, Šrytr, Šritter - patrně míř. podoba 

příjm. Šrete r 

Šrogl- míř. zdrob. střhn . A schrage -stojan 

Šrol- ze střhn. A schrolle - hrouda; přezdív 

ka nemotorovi; dě lník v pivovaře; též z MJ 

v po lské m Slezsku; Šroller 

Šrom - n ář . za Šram; z mor. a slez. n ář. sl. 

šramotit - šramotit; z M.J Srem, něm. 

Schrom, v polském Slezsku; Šromek, Šromota, 

Šromovský 

Šrot - z A šror - nejen kovový odpad, ale 

i drcený slad (v p i vovaře) č i obilí (ve 

n~J~ ě); Š rotíř , Š rotýř (z s tč . A šro té ř); viz 

tez Sreter 

Šroub- A šroub; Šroubek (zdrob.; nář. též - 

hlemýžd) 

Šrubař - z laš. n ář. A šrub - šroub; -ař - 

výrobce šroubú 

Šrut, Šrůt - A šmt t esařský termín; na 

Příbo rsk u dlouhá sláma; Šrůta (- hornická 

b udova), Šrútek, Šrůtka c- kus uzeného 

masa; po t yčka ; spropitné sladovnickým za 

vystavení, tj. uvaření piva) 

Šrytr - z něm. Schritter - mly nář vy rábějící 

šrot 

Št- viz St- 

Štábl - ze střh n. A stGps, st"hed = h ů l: 

Štabla, Št.áhla 

Štadler, Stadler, Stádler - z něm. MJ St::td(e)l 

n ěko likrát u nás, mno hokrat v Bavm., k u 

a Rakouslm ; Štádlik 

Štaf, Štaff, Stáf - A šraf = kus, díl, t yčové 

železo; Štafa, Štaffa, Šrafek (zdrob. ), $tatc 

fen (ve slez. n ě m . n ář. za OJ Stefan), Štafl, 

Štáfl (někd y z OJ Cltrisrof) 

Štajdl - viz Steidl 

Štajer, Šteyer - člov č k ze Štýrska; též z MJ 

v Horních Rakousích 

Štajgr, Štejgr - viz Stciger 

Štajnar, Štajner - viz Steiner 

Štanc - z OJ Komtantin nebo Stanislaus 

n č m . p říponou -z; Štanc(e)l (zdrob.); srov. 

též Stanzel; Štancík, štencl 

Štandera- buď odvoz. z A štanda -što udev, 

nebo ze Sta nda z OJ Stanislav s nčm . 

výslovností St- jako ŠL- 

Štang(e)l - z něm. A Stangel = tyč; Štangler 

(z něm. A Stangler - nosii' odznaku ú řadu 

při právních úkonech), Štanglka 

Štantejský - z MJ Steinteich = kame nitý 

rybník neiJo z MJ ll vězda, nčm. Stermeich; 

Štantýský (hyperkorektn ě) 

Štarha - z příč. sl. šťa rhat - Moural; Štarchoň 

Štark - z něm. příd. jm. - silný, mocný, t é~ 

zlý; v Čechác h též za Stárek, viz tam 

Šťastný - 4Y. n ejčastějš í české příjm e ní ; 

z příd. jm.; z přek l adu lat. OJ Felix - 

š ťastný; u rodin s žiJ. p ředky z pře k l adu OJ 

Bamch; Šťásek, Šťasta, Šťástka , Šťastina , 

šťastník 

Štauber - něm. A Sta ube r = prášek (m lynářský 

učeň) ; Štaubert 

Šťavik - nář. A šťavík za šťovík; ze sl. šťa vit 

se - na P l zeňsku smát se; zdrob. příjm . 

Šťáva (z A štáva); šťaviček, Šťavka 

. 

Štědrý- příd jm .; též z MJ; Štědra, Štědroň 

(122?>' Štědronský (z MJ Š tědronín u Mirovic 

nebo Š t ědro nice (d o r. 1415), nyní 

Štědrov i ce u Pacova) 

- lSY -

Štefan, Šteffan - ze slovenské. lat. a n ěm . 

podoby OJ Štěpán - Štefan, Sr.e ran ~ 

ovčnčen ý , v ítěz; Štefa, Štefáček , Štefák, 

Štefaňák, Štefanča , Štefančík, Štefanec, 

štefánek, Štefaník, Štefanides, Štefanka, 

Štefec, Štefek, Šteffek, Štefka, Štefl, 

Šteff(e)l ( n ěm. zdrob.), Šteflík, Šteflíček 

(zpčt p očeš t. Štefl), Štefunda 

Štegl, Štégl- ze zdrob. něm A Steg ~ lávka; 

šteglík . 

Štech, Štěch - 1582 ,

Štirský -

Šturza- nář. sl. štuří t ~ vrážet; mor. sl. .št uřit 

se, sčuřit se ~ cenit zuby, šklebit se, sm;ít 

se; Šturz 

štus - A šms ~ hromada, hranice, vrstva; 

srov. štos; Štusák (zhrub.), Šusek, Štůsek 

Štván - příč. trpné sl. štvát (se); jmenný tvar 

příd . jm . . ~tvaný; též z macf OJ !štván ~ 

Štěpán 

Štverák- za A čtverák ~ taškář; pták stehlík; 

viz též čtverák (č t > št spodobou znělosti) ; 

Štveráček,Štverka 

Štýbr - viz Stieber 

Štych- jedno braní přebitých karet; bodnutí, 

steh; Štycha 

Štykar, Štikar- z něm. A Sticker ~ vyšívač: 

sticken ~ vyšíval; srov. ~id. příjm. Goldsticker 

~ vyšívač zlatem 

Štyler - viz Stiller 

Štýs - viz Sticss 

Šuba - A šuba ~ kožich; Šubec, Šubčík, 

Šubík 

Šubr - ze sl. šubrat ~ špinit; šubra ~ zaschlé 

bláto na dolní části oděvu; přenes. nepořádně 

ob le čená, špinavá žena 

Šub(e)rt, Schubert - ze střhn. schuoch ~ 

bota a wiirhte ~ výrobce, tj . švec; Šubrta, 

Šubryt 

Šuda - niiř. A šuda ~ kdo šidí; Šudák 

(zhrub.; snad i z OJ Sudirn ír, Braňsud ) 

Šudotna - snad z OJ Sudomír 

Šuhaj, Šohaj- 1429 Nicolaus ::.sohay pistm~ 

n ář. A šuhaj ~ jinoch apod.; Šuhajda, 

Šuhajík 

Šuch- z OJ Šutbor; citoslovce šuch ~ tře ní , 

šumot, lehké udeření ; morsl. A šuch ~ 

hadr; též z střh n . A schuoch ~ bota; Šůcha 

Šuchn1a - A šuchma ~ louda, lenoch; 

Šuchman(n) (též ze stř hn. A schuochman 

~švec) 

Šujan - n ář. A šuJan ~ levák; z nář. příd. jm. 

šujný ~ levý; Šujanský, Šujeta 

Šuk - ze sl. šukat - slídit, těkat; Šukal, 

Šukala 

Šula- ze sl. šudit ~ šidit; nář. A šula - tlou šť 

(ryba); v Krkonoších fenka; Šulák (zhrub.; 

též ~ šejdíř) , Šulek (zd roh.; též šulek ~ 

vá l eček; malý zavalitý člověk) , Šuléř (mor. 

nář. ), Šulík 

Šulc- 109. nejčastější české př íjmení; z něm. 

Schulz; púv. ~ kdo dohlíží na plnění 

povinnosti k vrchností, později ~ hlava 

obce - viz i Šolc; Šulcek, Šulčík (zdrob.) 

Šulista - na záp. Moravě .štllistka ~ zakrně l ý 

plod ovocného stromu; Šulitka 

Šultys - viz Šoltys; Šultes 

ŠUlll- A šum ~ šuméní; pěna (toto ze střhn. 

sch(írn); Šuma (1088; též ~ les), Šuman 

(další odvoz., nebo ze střhn. A schuochman 

~ švec), Šumec, Šumera 

Šumbera - z MJ Šumberk a Šumperk 

ŠUlllpela - 1550 Říha iiumpel; nář. a s tč. A 

šumpela ~ ne pořá d ná osoba; srov. jihoněrn. 

A Schumpel stejného významu; Šumpík 

Šůňa - z nář . A šuny ~ na Frcnštátsku šaty; 

snad též odvoz. příp . -na z OJ Šutbor; 

Šunda (též nář. ~ šunka) 

Šup - výchč. a ji hoč. A šup ~ lomenice; 

drobná m ince (srov. "koupil za pár šupú"); 

též z střhn. A schube ~ prošívaná kazajka, 

srov. stč. šuba ~ kožich; Šupáček (zdrob. 

1.e šupák ~ šoupátko; závl a čka; též na 

Drahansku ~ noha; přezdívka ovčáku ) , 

Šupík (zdrob.; též ze sl. šupět ~ být 

v úzkých, mít strach; šupinatý kapr) 

Šupka- nář. výchč . , jihoč. a mor. A šupka ~ 

slupka 

Šůra - z příd. jm. šurý ~ křivý ; šilhavý; 

Šuran (též ~ sukn ě), Šurán, Šuranský, 

Šuráň , Šuraňa (šilhavec), Šurát, Šurda, 

Šuryna, Šurkala, Šury (ustrnulý 2. pád od 

Šura), Šurý, Šurýn 

Šus, Šůs - A šus ~ ukvapený č lověk , 

ztřeš těnec; útek; Šusa, Šusek (zdrob.; též 

na Opavsku ž l utě kvetoucí rostlina), Šust 

( ~ valaš. nář. ~ pot řeš t čné děvčc: šustění , 

běhání; ncvolc; výmčna věci bez přída v 

ku), Šusta (srov sl. šustit), Šustáček (srov. 

šusták ~ lenivec; lesní hrabanka), Šustek, 

Šůstek · 

Šust(e)r, Schuster - ze střhn . zredukované 

podoby A schuoch - sutaere > schuochster 

> schlíster ~ švec 

- 192 -

Šuška - ze sl. šu.škat ~ šeptat, též šušňat , 

vydávat .šeptavé zvuky; srov. též (po)šušňa 

t (si); Šušlák, Šušlík, Šušmák, 

Šušna 

Šuta, Šutta - valaš. nář. A šuta a j i h oč. 

a chod. nář. A šúta ~ šiška, svazek lnu; 

někd y z mor. p ří cl . jm. šutý ~ komolý, 

kusý, starý, sešlý; Šuták (zhrub.), Šuťák , 

Šutka (zclrob.) 

Šutera - na Policku a na Moravě A šutera ~ 

velká chumelenice, metelice 

Šváb - 1.187 }essco dictus Swab; z názvu 

nčm. kmene; A šváb druh hmyzu; valach 

(kůň ); Švába, Švabčík , Švábek, Švabík, 

Šváby, Švábl (n ě m. zdrob nělina ), Švábenický, 

Švábeník, Švábenský (z MJ Švábenice 

u Vyškova) 

Šváček- z OJ Svatobor apod. 

Švadlena- z A, podle zaměs tn ání manželky 

nebo matky; Švadlák (z A švadlí ~ švadlena), 

Švadleňák, Švadlenka 

Švag(e)r - A švagr ~ manžel sourozence; 

dřív e i tchán nebo ze ť ; Švagera ( rozšiř 

o -a), Švagerka, Švagrovský (z oz n ačen í 

přís l u šnos ti k rodin ě; MJ Švagrov u Loučné 

nad Desnou- až koncem ·Is. stol.), Švagřík 

Švach - z OJ Svatobor apod.; A švách ~ 

puklina; Švácha, Švachoušek, Švachula 

Švajcr - podle původu ze Švýcarska; Švajc, 

Švajčák, Švajčík ; viz Švejcar 

Švamberk (1445 iiimon ,( ), Švamberg - 

z dobového názvtl hradu Krasíkova; z MJ 

Schwamberg ve Štýrsku , Horních Francích; 

Švambera (1600jan .~vam hera Bakovsky) 

Švancar - z mor. n á ř. A švancara ~ hůl; 

slavnostní hornická sekerka; švancaroval ~ 

sem tam pobíhaL; švancar též zadák, tj. 

p lavec na konci voru, který o bsluhuje 

kormidlo; Švancara, švančar, Švančara 

Švanda - A švanda ~ žert., legrace; hou ba; 

kaše z borúvek; té:i. z OJ Svána z SvatObor 

apod.; Švandelík, Švandelka, Švandera, 

Švandrlík (ve Staré Boleslavi r. 1654 grum 

-~'vandrlíkovský nebo chalupa .

Šverma- 1576 v Polici n. Metují; ze stř h n. sl. 

swermen ~ rojit se 

Šveřepa - z přid. jm . sveřep ý ~ divoký; srov. 

též stč. A sve řěpi cě ~ kobyla; z názvu 

ple vele sve řepu stoklasy; šv- asimilací z sv- 

Šves tka - podle názvu o voce; Švesták 

Švihálek - ze sl. švihat též ve významu 

kasuovat (zvířa ta) 

Švihel- mor. nář. jme n. tvar příd . jm. švihl ý 

~ štíhlý; A šviheJ též na Moravě ~ řemínek 

k up ev nění cepu; prut; ze sl. švihat; 

Švihla, Švihlík (švihlík též ~ vrabce; argoticky 

~ Ně rncc) 

Švidra - ze sl. švidrat ~ šilhat; Švider, 

Švidrnoch, Šviderský, Švidraň, Švidroch, 

Švidroň 

Švihálek- z přič . sl. šv ih at; Šviha, Švihel, 

Švihký, Švihl, Švihnos, Švihovec, Švihovský 

(z MJ Švihov, 6x v Čechách ) 

Švimberský- snad za Šimberský ~ Šernberský 

- viz Šembera 

Šving(e)r - n ě m. A Sch winger ~ výrobce 

opálek; s t řhn. A swinge ~ opálka 

Švitorka - A švitorka ~ švito ři vá , hovorná 

osoba 

švojg(e)r - ze Sch weiger (ei vyslov ai, nář. 

změna o j) - viz Švejkar 

švorc - za Švarc - viz tam ; n ěm . n ář. změna 

a > o; Švorčik (zdrob) 

Švrček - mor. a slez. A švrček ~ cvrček ; též 

zdrob . mo r. a slez. A ,vrk - smrk; Švrčina, 

Švrčula 

Švub, Švůb - z n ěm . n ář . za Šváb, viz ta m 

Švůg(e)r - z ně m. nář . podoby jm. Schwager, 

Šv~gr; i v l'es. nM. je jaku A i jako příjmení 

T 

Tábor - 1429 jun Thubor bursife-\~ z označe 

nf p řl s lu ~nos!l k náboženské s r.ran ě za 

husitských válek; později z MJ ; Tábora, 

Tiioorck, Táborský, Tábořik 

Taťue1·, Táčncť - příponou -er z n čm. nář 

podoby MJ D ěč ín - T~rs che n , spis. Tetschcn 

Tadeáš - OJ hebr. púvodu - chyttý, rowrnn 

ý, smě lý 

Táf(e)l- n ě m. zdmb . nář. podoby OJ David, 

Chriswf, Thcofil; též z n ěm. A Tafel ~ 

tabule, stúl pro s třený k h os tině; Tatlik, 

Taflíř 

Tach - 7. OJ Tachonú r; z n ě m. A Tach ~ 

packa, tlapka; Tcch ( pře hl áska a > e), 

Tachik (poč eš t. ) 

Tácha - z OJ Protas přípono u -cha; nebo 

příp. -a z OJ Tachomír; Tachek 

Tachecí, Tachezi, Tachezy - p a trně z 2. 

pádu jm. Tachecius, lat. podoby plijm 

Tachek; viz Tácha 

Taiber, Tajber - viz Ta uber 

Taič , Tajč, Teč - počešt. Deutsch - Něme c 

viz Deutsch; Tajčman (po lopříp. -man 

označu j e, že jde o jmé no owb y) 

Taich - viz Teich-; Taichman (po l opříp . 

-man označuje , že jde o OJ) 

Taimar, Tajmar, Taimr - 

v Sasku; z OJ Dietmar 

z MJ Theuma 

Tajbl - bucf z n ě m. ll. Tcufel ~ če rt , nebo 

z n ěm. /\ Taubel ~ holoube k; též zdrob. 

z něm. příd. jm. taub ~ n ěmý 

Takács, Takáč - z m aů. A takács ~ tkadlec; 

Taks, Tax - z nčm. A Dachs - jezevec 

Tala - ze starého A tál - zástava, rukojmí; díl, 

p odíl; snad i z OJ Tadeáš - viz tam, 

př íponou -Ia; Talaš, Talášek, Talich 

Talácek,Talacek, Talacko (1511), Talácko 

- ze sl. talácet se ~ toulat se, trmácet se; 

Talač, Taláček, Talčik 

Talafous, Talafus - 1372 jessko Talaphus; 

stč. A talafus ~ vy1. vč da č , špeh; Talafa, 

Talafant, Talafous 

Talaš - ze sl. talácet se - viz Talač ; Talaša, 

Talášek 

Talaváňa, Talavášek, Talavaška - A talavaška 

~ krytá nosítka nebo vúz pro ran ěné 

a nemocné; Talanda 

Talian, Talián, Taliján - z označení národn 

osti; Talián ~Jta l 

Taliř - A talíř ; též kruh, na n ěmž pracoval 

hrn č íř apod. 

- 194 -

Tal pa - Jar. A tal pa = krtek; Talpaš 

Tamas, Tamás, Tamáš - z m a ď . podoby OJ 

Tomáš, viz tam 

Tame - něm. dom. podoba OJ Danecmar 

nebo Thomas -viz rarn; Tamele (zdrob.) 

Tamchina, Tamchyna - 14. stol. Horník 

Themchin Ha.z, .1393 Tamcbin de Adrspach, 

1535 }an Tamcbyna z Doubravice,· 

patrn ě z něm. zdrob. OJ Thomas - viz tam; 

viz tě ž Tame 

Tampír, Tampier - jméno vojenského vysloužilec, 

který ve třicetileté válce slou žil 

v D a mpie rrově pluku 

Tancibudek - 15. slol. řezník Tancivúdek; 

zkomolenina a zdrob . z A tancivod = 

pořadate l př i t a ne č ní zábavě ; srov. Šiktanc 

stejného významu 

Tancoš, Táncoš - z maď. A táncos = 

taneč ník ; Tancos, Tánczos, Tančous, Tančouz 

Tandler - něm. A Tandler = vetešník; s t č . A 

tand l éř = vetešník 

Taneček - zdrob. A tanec 

Tanzer - ně m. A Tanzer = tanečník; provazochodec; 

též z MJ Danczów, něm. 

Tanz, v Kladsku ; Tanzman(n) · 

Taraba - z vých č. sl. tarabit = namáhavě 

nést; A r. = nešika; snad i z OJ Tarasiu s 

Tarant - A tarant = druh vína; kapr lysec; 

střhn . A tarant = beran na zarážení kůlú; 

srov. i larantovat = chodit žebroto u; Tarantík, 

Taranza 

Tašner, Taschner - z n ěm. zastaralého A 

Taschner = výrobce brašen, kabel; z MJ 

samoty Taschen u Mczirolí na Karlovarsku 

Tatar, Tatár - ze jména národa; přenes. 

č l ověk , který mluví nesrozum it e ln ě nebo je 

nechápavý; z A tatar = pomlázkový karabáč; 

Tatara, Tatarčík, Tatárek (zdrob.), 

Tatarin, Tatarka, Tatarko,Tatarkovič, 

Tataruch, Tatařík, Tater (1368), Tatter, 

Tatýrek (zdrob .) 

Tatek- 1406 na Talka z Bošulce; stč . A tat = 

z l odě j ; zdrob. z A táta = otec; 

Tatíček - zdrob. A táta = otec; Taťoun, 

Tatoušek, Tátovský 

Tattermusch, Tatrmuž- pa trně z A tatrman 

(s p řeložením druhé čá s t i man = muž) ~ 

panák, osoba chovající st: t ea trá l ně ; Tatýrek 

Tarzeuer - z MJ Tocov, ném. Torz~ tl , 

u Doupova 

Tauber, Taubr - z n ě m . příd . jm. ta ub - 

němý; z něm. A Tauher = holuhdř ; sn:ul 

i z OJ Theudohen; Taubman(n) 

Tauc, Tautz - snad z OJ Tauri11 s něm. dom. 

p říp. - z 

Tauer - ze staršího něm . MJ Tauer v polském 

Slez .~ku a Tauern v Horních Bavořích: 

z něm. nář. A = koželuh (daucrn = vydě l á 

vat k úži), snad i náde ník 

Taufer - n ěm . A Taufer = přís lu , ník náboženské 

sekty novokřtěnců ; Taufar, Tauťma(n)n 

Tauchen- z MJ Tachov, něm. nář. Tauchen, 

spis. Tachau; z MJ Tauchen v Hakousku 

Tauchman(n)- patrně z něm . sl. t.auchen = 

potápět ; nář. též = s trčit , utíkat; po l o příp o 

na -man(n) znamená, že jde o OJ 

Tausch, Tauš - ze s t řbn. A tůsch = žen, 

klam , v ýmě na; n ě kd y z OJ Matouš (starým 

pravopisem -auš = -ouš) - viz tam; Taušek, 

Taušcr, Tauši 

Taus(s)ig, Tausík - česká zdrob. p říjmení 

z něm . podoby /Vij Domažlice - Taus; 

Tausinger 

Tax - viz Ta ks 

Teber, Téber, Tabery - ze střhn . A teber, 

taber = opevnč n é místo 

Tecl - ze střhn. A t.atze = pracka, tlapka 

Teč , Teutsch - viz Deutsch 

Tefr -viz Tepcr 

Těhle- z A tě hl e = držadlo pluhu; stč . tč h ař 

= rolník; Těhník (=rolník, orá č ) 

Tech - viz Tach 

Techl - snad z A těhel = kolík k uvazování 

vorů nebo z A tě hl e = držadlo, kl eč pluh u 

Techník - vlivem něm . výslovnosti z Těhník 

- viz tam; A technik je moderní slovo, které 

se pravděpodobně do příjmen í nedostalo 

- 195-

Teige - ze s třh n. příd. jm. teig = měkký , 

bavor. = líný; nář . u Šmalkaldu A Teige = 

t a t íček 

Teichman, Tejchman, Taichman, Teuchman 

- z něm. ~ kdo bydlel u ty bnika 

(Te ich); p o lopřípo na -man(n) ozna č uje , že 

jde o OJ; Teichner 

Teim.er- viz Tajn1it 

(kosu , srp a pocl.) 

Tenk- ze s třeclo b avorského příd . jm. tenk = 

levý; Tenkl (něm . zdrob ; též z A Lenkcl = 

špalda, druh pšenice) 

Tenora - z nář. sl. te nořit = zpívat - viz 

Tejnor 

Tenzer - z nčm. A Tanzer = ta nečník - viz 

Tanzer 

Teplý - z příd . jm. = též horlivý; Teplík, 

Teplíček , Teplo 

Tep(p)erna Ha v líč k obrodsku z n č m . n ář. 

podoby A Topft:r = hrn číř ; Tepera (rozšíře 

n o o -a), Teprt (rozšířeno o -t, nebo z O] 

Dohett - viz tam), Tepřík (čes . zdrob.) 

Terč - A ter č (na př . s tře l ecký) 

Terrich - z OJ Terricus, zkr. Theodcricus; 

lat. podoba OJ germánského OJ Teoderich 

= mocný vládce; ze stč. A terych , te řich = 

břicho 

Terš, Tersch - mor. A terš = tíže, střhn. p říd. 

jm. ters - smě l ý , drzý; Teršl (něm . zclrob.), 

Teřl (počeš t. výslovnost) 

Tesák - A tesák = lovecký nCtž; velký zub; 

též = tesař ; sekera vhodná k tesání; Tesáček 

Tesař- 93 . nejčas tější české p říjmen í; podle 

zam ěs tnán í; Tesarčík , Tesárek (zdrob. 

k t esař ; p odobně tvo ře n o pekárek od pekař), 

Tesařík , Teska, Tesla, Teslík (speciální 

t esařs ká sekera) 

Teska - A teska = tescík (núž); otesané 

dřevo ; silná lat Cu Chocně) ; viz Tesák 

Těš - z OJ Tčš isla v, 'J' ěša ta ; Těšák (zhrub. 

odvoz. od z obyv. jm. z MJ Tčšice něko li 

krát na Moravě apod.), Těše tík (zdrob. 

z OJ Těš a ta); Těš ík (1427J, Těš ina 

Těšínský, Těšínský - z MJ Těšín , Tčšín ov 

u Trhových Svin a u Vodňan 

Těšitel- A t ěš itel = kdo u t ěš uj e; tt Purkarce 

A t ěši tel = pátek ( těš í se na sobotu) 

Tetauer - z MJ Tettau v Ravorsku , Sasku, 

v polském Slezsku; Tetour, Tetur, Tetůr 

(počešt.) 

Tetiva - A teliva - šňú ra na luku, na kolovratu; 

Tetík 

Teuber- viz Tauber; též ze střh,; . A tóuber = 

hráč na dechový nástroj 

- 196 -

Tevcrný- s tč . příd. jm. teverný = uhlazený, 

dvorný 

Tex(e)l - n ěm . nář. A Texe] = o j; š iro č ina ; 

mo tyka; Texcr (jejich výrobce) 

Tčžký - f/142; příd. jm. těžký; té~ = veliký, 

neobra tný 

Tham, Thám - z OJ Thomas - viz tam; z MJ 

Thamm u Hl ohova a ve Wi.irttembersku ; 

viz i Tarnc 

Theimcr - viz Thairner 

Thelcn - patrně z OJ Dietmar, Dietrich 

Thcr, Thér, Theer, Thera, Téra - z A thér = 

dehet; z OJ Te rricus, zkr. Teodo ricus = lat. 

podoha gerntánského OJ Teoderich, počcšl. 

Teoderik = mocný vl:.dce 

Thiel, Thiele - z Titilo, dotn. podoby OJ 

Dietrich: diot = lid, rích = vládce; samohl 

zanikla a pak zjednodušena skupina souhlásek; 

z lužickosrbského OJ l3arlyl = 

Bartol omě j -viz Lam; Thiele té ž ZLL~ l echtčno 

z Týle = tele 

Thim, Thim- bu ď z OJ Oiennar: diot = lid, 

mar = slavný, nebo z Timo theus, řec. - 

uctfvající boha 

Thoma - lat. podo ba OJ Tom ~š - viz tam; 

Thomas ( něm. znění tohoto OJ), Thomcs, 

Thomanek, Thomiczek (za To míček) 

Thomajer, Thomayer - 1647 Tomáš ilJomm; 

též Tbomay r; slož. z O) Thoma a - 

mayer, viz Mayer (mayr z Mayer vzniklo 

redukcO 

Thurna - p ončm če ním Túma, české dom. 

podoby OJ Tomáš - viz tam 

Tibitanzl, Tybitancl - z n ě m. souslo ví = 

holubí tane če k; druhá čás t je zdrob. A 

Tanz = tanec, první čás t snad zkomoleno 

z A Tauhe = ho lu b; srov. př íjm. Vogeltanz 

= pta čí tanec; též z francou zského příjm . 

Duventach: praotec jedno ho rodu Tibita n 

zlú Duvcntach při š el jako ranbojič s Bukvoji 

do :--lových Hradú 

Tiefenbach - z Mj 3x v Čec hách (ně m. za 

Hluboká, Hluboký), Rx v Bavorsku, 19x 

v Rako usku aj. 

Tietz, Tie tze - z OJ Die trich- viz tam, urv oř. 

ně m . dom. příp. -ze 

Tihclka - zclrob. z mor. nář. A tihl~ = Cillla; 

srov. příjm . Cil1elka; Tihliiř, Tihlařík 

Tichý- 52 ncjl'astl:jší (e,ké příjmen í, 1407 

]urzico Tychy; příd . jm. též ve vy7mm11 

pokojný, acnápadný, Ticháček , Tichák, 

Tichánek, Tichanský, Tichava, Tichavský 

(též z MJ), Tichna, Tichoň , Tichom, 

Tichovský (z MJ Tichá); n ě kt e rá z těc hto 

příjm. mo hou být ze sloz. OJ Tir horrúr, 

Ticho~la v ; Tichopád, Tichopádek 

Tik - A tik = píp~ ní; Tikal, Tikahký (z přivl. 

rodin č) Tikovský ( z MJ l'ikov u H oři c , 

u l Dmnice nau Popelkou, Tikovice u Nevcklova 

a u Brna) 

Till,Tille - viz Thie l; Tiller (z ni'm. přivl.l , 

Tilleczek, Tilhnann 

Tilsch- n ěm . lid. podoba MJ Delouš; Tll!:er, 

Tilšar 

Ting(e)l- ~ ro v. střhn. sl. tinglcn ~ nakle pávat 

(kosu) 

Tintěra- z nář . phd. jm. Lintě rn ý - titčrný ; 

výc hč. nář. A tintč ra též= malá osoba, loutka 

Tinkl - snad z A tinbl = borax: borax je 

látka používa ná ve s kl á ř> k é m prúmyslu a 

v hurnictví ná elezných kovú; Tinka 

Tippelt- redukcí z ně m. OJ Dietba]d; diet ~ 

lid, bald = smě l ý; Tippelman(n) ( roz š ířeno 

p olo přípono u -man(n), kter~ o z aa č- uje , 

že jde o jméno osob y) 

Tirpák - za Trpák, viz tam; -i- v l o~eno pro 

snazší výslovnost 

Tischer, Tišer, Tyšer - ze staršího něm . A 

Ti scher =truhlář ; Tischler, Tišler (z mladšíh 

o n ěm. A Tischle r; též kdo prodával 

venku na stole a ne v krámě ) 

Tisoň - z příd . jm. tísný = tísnivý 

Titěra - viz T i ntěra 

Tit(t)l, Tittel- z horno n čm. výslovnosti Oj 

Oietel z Dietrich - viz tam 

Titlbach, Tit(t)elbach - z MJ Mírov, n ě m 

Tittelsbach, u Ústí nad Labem a TiLtelbach 

v J-1 o m ích ]{akousích 

Titz -viz Tietz; Titzl ( n ě m. zdrob.) 

Tížek - zdrob. A ližc; změna vlivem přiroz. rocl u 

Tkáč - mor. za Tkadlec; Tkáčik , Tkačik , 

Tkačuk 

- 197 -

Tkadlec - podle z aměs tnání ; Tkadlčík Tkadleček 

(zdroh.) 

Tiach - A tlach = pomluva, hloupá ře č; 

Tlachač, Tlacháč, Tlachna, Tlášek 

(~. drob. ; na P očátecku z A tlaška = dlažka ), 

Tlašek, Tlášek 

Tlamicha - zhrub. z A tlama = huba nebo ze 

sl. tlamat = jísr, žvýkat; Tlamka, Tlamsa 

Tlapa - A tlapa = noha; Tlapák (zhrub.; ze 

sl. tlapat = .~ lapa t) , Tlapal 

Tláskal - příč. mor. sl. tláskat = mlaskat 

Tlučhoř - pa tm ě ze spojení dvou rozk. nebo 

z rozka zovací věty : Tlu č , hoří '; Tluchoř 

Tluk, Tluka - ze sl. tlouci; z A tl(o)uk = 

n áč iní k tlučení , dusání (ro z šířeno o -a) 

Tlustý 1420- z př íd . jm. tlustý; Tlusták, 

Tlusťák , Tlustoš, Tlušťák , Tluštík 

Tmej, Tměj -patrně ze sl. tm ět se = sunívat se 

Tobiáš- OJ, hebr. Towijjáh = bůh je dobrý , 

bC1h je m ůj Matek; Tobyáš, Tobiášek, 

Tobek, Tobiš, Tobíšek, Tobiška, Tobyška; 

též viz Dobd 

Tobola- A tohola = mě šec , taška; Tobolák, 

Tobolář (výrobce tobol), Tobolík (zdrob.), 

Tobolka 

Tocauer, Totzauer - z MJ Tocov, n ěm. 

Totzau, zaniklá ves u Doupova 

Točík - ze sl. točit ; Točil, Točín , Točina , 

Točoň 

Todl - snad zdroh 7. n čm . míř. A Tore = 

kmotr, kmot řene c ; z OJ Dertold viz Berchtold 

Todt- s třhn . příd. jm. rot = mrtvý, smlt; viz 

i Todl 

Tocháčck - z dom. podoby OJ Tnch z OJ 

Tobiáš - viz tarn , To rn~ .~ - viz Lanl 

Toifl, Tojfl- vil. Tajfl; z nčm. A Teufel = čert. 

Tukan - z A tok(a) = strouha; krátký silný 

r,loup; srov. l sl. rokat (vydávat vábivé 

zv uky, mi l os tn č toužit) 

Tokar, l'okar- z n :lř . a pobkého A tokar = 

sull .~lll JŽ ník : Tokarčík , Tokarz 

Tolnr, Tollar - z A .JmiChi nmhalcr, jáchym 

ov~ký Mlíbmý peníz (ocl. r. 1518); Tolárek 

Tolde - patrně z něm. clom. podoby OJ 

Berchtold - viz tam; Tolda ( nejspíše z OJ 

B anolomč j - viz tam - r říp. --da) 

Tolma- r a trn ě z O.J Ba nol(o)měj - viz tam; 

Tolman (rozšíře n o o -n) 

Tomaides - z O.J Thoma = syn Tomúv; řecký 

zrtrsob o zn ačení potomka Ommanistické 

příjm .); viz Tomáš a Thoma 

Tomáš - OJ z aramejského theómá = dvo j če , 

blíl.cnec; Tom, Tomáček , Tomala, Tomalík, 

Toman, Tomanec, Tománek, Tomaník, 

Tomas (něm. základní podoba), 

Tomasi, Tomasy (z 2. pádu Tomasii 

patmnym ického Tomasius), Tomášek (121. 

nej č a stě j ší čes k é př íjm ení), Tomašík, Tomaška, 

Tomaštík, Tomášů ( z příd . jm. 

p ři vl.) , Tomčala, Tomčík, Tomec, Tomeček, 

Tomečka, Tomek, Tomeš, Tomešek, 

Tomi, Tomica, Tomiczek, Tomíček 

, Tomič, Tomis, Tomišek, Tomiška, 

Tomiška, Tomka, Toml, Tomrdle, Tomrle, 

Toms, Tomsa, Tomšej, Tomšic, 

Tomšíček , Tomšík, Tomšovic, Tomšovský 

(z MJ; též přísl. k rodi ně ) , Tomšů 

(př íd. jm. přivl. k Tom(e)š); někt eré odvoz. 

též z O.J Ťom i s l av ~ tomit = mučit) 

Ton - z OJ Antonín - viz tam - nebo z n ěm . 

A Ton = hlína; Tonka, Tonkovič 

Tonar - ncjspíše z nčm. A Donner = hrom; 

Tonner, Tonder, Tondra 

Toncar - z ně m . A Tanzer = ta n eč n ík ; z rn ěna 

a > n je nářeční ; Toncer, Toner 

Tondl- n čm. zdrob. z OJ Anton (se vsunutým 

-d-); snad i z n čm . A Tonne = sud, 

bečka , džber 

Topinka - A topinka; též = neglazovaná 

dlaždice; tenké prk no; karta (v argotu); 

Topinka, 

Topka, Ťopka - ll. ťopka = krút;1; bidlo při 

studni; stopka; Ťopek 

Topič - A t opič ; Topičovský (z p ř ivl. rodině), 

Topitsch 

Topol - z názvu stromu; Topolčanin , Topolčan 

, Topolčány (všechny z MJ Topolčan 

y) , Topolánek, Topolanský (o b č z MJ 

Topolany v Olomouce a u Vyškova), Topolovský, 

Topolský 

- 198-

Topor - z A = násada na sekeru a pod.; 

Toporčák,Toporský 

Tor - mor. nář. A ror = stopa, cesta; Toráč, 

Torák, Toral, Toráň, Torant, Tordoň, 

To roň 

Tom - z něm. A Dorn = trn 

Tošer - z MJ To.;ov u Opočna odvoz n ěm . 

příp. -er; Tošnar ( n ář. podoba z Tašner - 

viz tam) 

Tošenovský- z MJ Tošanovice na Mo ravě; 

Tošenovjan 

Tošovský - z MJ Tošov u Opo č na 

Toth, Tóth, Toth - z maď. = Slovák; Tot, 

Tota, Totek, Totík, Totka 

Toufar - z Taufer - viz tam; též A toufar = 

hrnčíř, ktetý vyrábě l majoliku 

Toul- A tou! = schrána na šípy, na brousek; 

Toula ( ro zšířeno o -a; též ze sl. roulat se); 

Toulec 

Toupal, i'oupal - příč. sl. ťo upat = otálet; 

Toupalik, i'oupalík (zdrob.), i'oupek 

Tourek- p atrně zdrob. z A tu r (člivoký skot) 

Touš - A touš = dvě okna na kostce; viz 

i Tausch; Toušek (též ze zdrob. z OJ 

Matouš nebo Tuchomysl, Tuchomú ), Touška,Toušovský 

Toužimský, Toužimský - z MJ Toužim 

Tovara - z A tovar = zboží; Továrek 

(zdrob.), Továrňák, Továrnický 

Tovaryš - A = vyučený a zkoušený řemes l - 

nický pomocník; též druh, s p o lečník 

Tožička- z MJ Tožice u Votic 

Trager- z něm . A Trager = nos i č 

Trachta - z OJ Trach , zkr. Strachota; A 

trachta = hostina; 1. MJ Strachotín u Hustop 

e č í , n č m Tracl1t; Trachtolec 

Trajer - z n čm. A Treier = soust.ružník kovu 

Trakal- příč. mo r. n á ř. sl. tragat se = vléci 

se, s námahou, loud avč jít 

Trarnba sotva z polského A tqba = trouba; 

spíše souvisí s A trampota; Trampeška 

Trampota - A trampota = tráperú; též příč n ý 

trám 

Tranta - pa trn ě z jihol'. nář. sl. trantejlit 

nebo nář . rra nrýrovat = cupitat, vrávor~ r , 

chodit nejistými kroky; Trantirek, Tranti· 

na (= bloud, slaboch), Trantýr 

Trapp - ze střhn . A trappc = drup; hlupák, 

troup: Trapek (zdrnb.), Trapl (1318 Stíborio 

Trap!; n ěm. zdrob.) 

Trávník - A trávník = mís tu porostlé travou ; 

přene s. kdo si na takovém místě post~v il 

domek; Trávníček ( 156.5; 'L MJ; A tráv níček; 

nář . též pták lindu .ška) , Trávnický, 

Trávnička 

Traxl, Traksl - z n ěm . n ář. A Tra c b ~ I . Traxl 

= soustružník ; Traxler, Traxmandl (rozšířeno 

o polopiíp. -man , ozn~ C ujfcí , že jde 

o OJ, tato polopřípona zdrohn čna a vsunuto 

-d-) 

Trbola - z hanác. t(e)rbuch, terhach = 

b!icho; Trbušek 

Trč - ze sl. trče t ; Trča, Trčala , Trčálek, 

Trčan , Trčka (1399; ze sl. trckat = bi'Jet 

drobným krokem, cupitat) 

Trdla- A trdlo = nástroj ke ti'eni lnu apod.; neobratný 

č l ověk; Trdlica (= nástroj ke tře ní 

lnu; kláda ve vězení), Trdlička, Trdlikát 

Trefil - příč. sl. trefit = zasáhn out cíl; 

Tref'llek, Trefilek, Tref'llík, Trefný (příd . 

jm. trefný= obratný) 

Tregl, Trégl, Trogel- z.drob. něm. A Trog = 

necky, koryto; srov. mor. A troky; Tregler, 

Trogler (A Trogler = ne c k ář, výrobce 

koryt; srov. i příjm. N eck ář) 

Treitner, Trajtnar - patrně z MJ Tmtnov, 

n ěm. Trautenau 

Trejbal, Treybal- příč. sl. trýbat = n á ru ž i vě 

pít, lít do sebe; snad i z něm. A Treiber = 

honák (s disimilací); Trejba 

Trejtnar - z n č m. ženského OJ Gertmd; viz 

Treimer 

Trernl - z něm. ná ř. A Tremmel = trámek; 

silný klacek 

Trenda - srov. n ě m. sl. trendeln = mařit čas; 

Trendl 

Trepeš, Trepesch- snad ze s třhn . přícl. jm . 

tropisch = neposlušný; z A Trcppschuch = 

trepka, mejšlc (= bota s dřevě n)i rn spodkem 

a koženým svrškem); Trepera 

- 199-

Trepka - 1520; ptl vodně A trepka - bota 

s dřevčným spodkem a koženým svrškem 

Trešl - z něm. n ář. A Dreschel - cep 

(dreschcn - mlátit), Trešek 

Trhlík - substantivizované příd. jrn. trhlý - 

náhlý, po.šerilý; Trhlín, Trhoň 

Triner, Trinner, Tryncr - ze st ř h n sl. 

trinnen - odejít, odběhnout 

Trka - ze s l. trkat; Trkal (1170), Trkan, 

Trkola (1595; ze sl. trkolit se - klátit se); 

Trkovský (při vl. rodině Trkově) 

Tria - z A trio - trdlo, nástroj ke zpracování 

(třenO lnu; též ze sl. trliti - třá st se; Trlica, 

Trlič ik , Trlida, Trlifaj, Trlik (zdrob.), 

Trllo 

Tnnal - 1447 Mikuláš Trnuti z Taušic; A 

trmal - toulavý človčk; příč . sl. tJmat - 

trmácet (se); Trmač, Trmal, Trmata, Trnúk, 

Trmota 

Tmec - 1407; zdroh. z A a příj m. Tm; z MJ 

Trnov, Trnová apod.; Trna, Trňáček , Trňák, 

Trň an , Trnčík , Trneček, Ttm eč k a, 

Trně ný , Trník , Trnovec,Trnovský (obč 

z MJ Trnov, Trnová) 

Trnka- z názvu keře a jeho plodu; u·nka na 

Moravč - švestka; toto příjm. dostal majitel 

stavení obrostlého trnkami nebo č lo v ěk , 

který mě I oč i trna vé jako trnky 

Tro bl - p atrn č ze střh n . A tropcl - prostomyslný 

č lově k 

Troch - 1379, z OJ Trojan nebo z přís l ovce 

trochu; Trocha, Trochta (též něm. nář. A 

Trochte - nálevka) 

Troják, Troiak - dom. pod. OJ Trojan, 

U84, LO též příjm.; A trojan - troj če; též - 

mlýn se třemi stJ·oji; podle domov. znamení 

(U trojk]', U trojky zlaté apod.); Trojáče 

k, Trojanč ík , Trojanec, Tro jánek (zdrob.), 

Trojášek, Trojčák , Troj činský , 

Trojek, Trojka, Trojna 

Trol(l)e r - z MJ Tro ll a 'J'rollen v Bavorsku; 

ze str1m . sl. trollen - rychle se pohybovat 

krátkými kroky 

Troníček - zdrob. A trojník - mal ý m ě d ě n ý 

peníz; Trun eček 

Trop, Tropp - bud jihlavské a kutnohorské 

n ěm . n ář. za spis. ně m. A Tropf- chudák, 

hlupák, nebo z i'vJ] Opava, n č m. Troppc 

(1454 zu TropjJe - v Opavě) ; Tro pper 

Trós ter, Trestr - ze střhn. A rroestaere - 

těš it el, pomocník, ručitel ; někdy z MJ Třešť , 

n ěm. Triesch; Trost, Tróstl 

Troubil - z příč. sl. troubit; též = hl oupě 

koukat; Trouba (= hlupák) 

Troup - A trrmp - 1 mb

Trunc, Trunec - ze střhn . A trunze = 

úlomek; někdy snad zvel i čelé Tmneček - 

viz t.arn; Tn~necký 

TnJneček - z.drob. A uunk, truňk = doušek, 

napití, nápoj; Tn~něček, Tn1nečka, Tnlnschka 

Tn1p - A trup = špalek, kmen, tčlo bez údú 

Trupl - z A trupe! = hromada polozpracované 

hrnčířské hlíny; kus; nernotora 

Trýb- z něm. A Trieb = letorost; z hornického 

A trejb = výtah rudy z dolu; mlýnská 

kladnice (so uč ást mlecího složení, rřevádějící 

pohyb mlýnského kola na mlýnský 

kámen); z MJ Tricb v llavorsku a ve 

Vogtlandu; též A trýh = odnož; Trýba 

Trykar - ze střh n. drucken = tlačit , lisovat 

Tryml- n čm. nář. za Treml- viz ta m 

Tryzna, Trýzna - ze sl. trýznit; A tryzna 

slavnost za zesnulé 

Tržický- 1540, 1548 Říba ze Strži.{tě 1536; 

1543 Ř íba 71-žický, z MJ S tr 7.i.~ t č, části Lysé 

nad Labem 

Tržil - p říč. sl. tržit = obchodovat, smlouvat, 

vydě lá vat 

Třasák - ze sl. třásti a třaskat i ; název 

lidového tance; Třask-a, Třaskalík, 

Třaskoš , Třaslin , Třasoň 

Třanovský- z MJ Třanovice na T ěšínsk u 

Třcbický- z MJ Třebíč ; Třebín 

Třeska - n ář. A t řeska = pták konipas; ze sl. 

třást(se); Třeslin, Třesohlavý, Třeský 

(z MJ Tře.liovice u Strakonic) 

Třešňák- 1414; z MJ Třešnč u Písku; nář. A 

rřešííák = pták rehek, červenka; ze zhmb. 

A třešně ; Třešnička 

Třeštík - ze sl. třeštit (něčím) = prásknout; 

drmolit; poulit oč i ; blouznit 

Třetina - z příd jm. třetí; z číslovek ; Třeťák 

(nejmladší pacholek), Tříletý , Třináctý 

Tříska, Tříška - A tř ís k a; přezdívka hubenému; 

srov. rče ní: tenký jako tříska ; Třísko 

Třmínek - zdrob. k A třmen 

Tuček - 1530; z příd. jm. tučný = otylý; 

Tučák , Tučan,Tučka, Tučník, Tučr.nandl, 

Tučník , Tučný 

Tuhý- přfd. 

skoupý; Tuháček 

jm. tuhý = houževnatý, odolný, 

Ťuík , Ťujík - ze starého názvu sýčka (podle 

hlasu); též zjed n odu še n ě za Ťuhík (z A = 

název ptáka) 

Tulák - z ll.; Tuláček, Tulačka , Tulach (z A 

tul ach = tu lák (srovnej dvojice l'olach - 

Polách a Tabach- Tabák) 

Tulej- z A tulcj, rulejka = pouzdro, objúnka, 

do níž se nasazuje topúrko na sekyru, 

násada k lop a tě apod; též dutý hrot kopí 

nebo .~ípu; Tuleja, Tulis 

Tůma - fll. nejčastě j š í české příj mení ; dvojtvar 

k OJ Tomáš - viz tam; Tuma, Tůmis , 

Tůmovec (z příd. jm. př iv l. ) 

Tur.npach - z MJ Tumbach v I lorních ll.akousích; 

též ze střhn. příd. jm. tumphaft = 

pošetilý, hloupý; srov. rč ení: je z toho 

tumpachový 

Tuna- A tuna = vě t š í dřevěná nádoba, sud; 

Tunka (zdrob.) 

Tunkl, Tungl - ze s třhn . rřícl. jm . tunkel = 

tmavý 

Ťupa - ze sl. ťupat = sekat na drobné 

kousky, o!itipovat; Ťupáček 

Tupý - z p říd . jm . = ne př íl iš bystrý; 

Tupáček , Tupec 

Turek - 1412; 1. národního jm.; podle 

domovního zname ní; též označení ú čas tn í 

ka tureckých vá lek; Turček, Tureček , 

Turčín, Turčínek, Turecký (též z MJ 

Tureč u Doupova), Turko 

Turin, Turyn - z A a OJ Tur; též z MJ 

tvořených z tohoto kmene (Tu re č, Tur~ko); 

Turína, Turyna, Ťurinek, Turynck, Turinský, 

Turoň 

Tun1a- patrn ě 7 MJ Trnovany, n ěm . Torn; 

Turner (též z přejatého A turner= věžný), 

Turnský (též z MJ Turn~ n Strakonic), 

Turník 

Turský - z MJ Tursko a Tu rov 

Turza - patrn ě ze stř hn. A rurse = obr; snad 

i z A tur a příp. -sa; Tur.dk 

Tušek - z dom. podoby 0] Matou!i, Tušík, 

Tuši, Tuška 

Tutr, Tutter - nář. u Č. Krumlova A tutr = 

- 201 -

tlustý č lovčk; z lat. A tuLOr ~ ochránce, 

opatrovník; v nčm. n ář. strýc; s třhn. A nner 

~ žloutek; blatouch 

Tuzar- szřhn. tuze ~ tiše, k l idně 

Tužil- z příč . sl. tužit ~ z p ěv ň ov at , snažit se; 

Tužička, Tužín, Tužina, Tužinský 

Tvaroh - z A; Tvaroha, Tvaroch, Tvaroužek,Tvarůžek, 

Tvarůžka 

Tvrdý- příd. jm . rvrcl ý; n ě kdy z OJ Tvrdimír, 

Tvrdoslav; Tvardek (vložené - a- vlivem 

n il ř. a poL~Lin y), Tvrdec, Tvrdek (1362), 

Tvrdík, Tvrďoch, Tvrdoií (ukulo 1250) 

Tvrz - buď A ~ název zemanského obydlí, 

nebo z OJ Tvrdoslav apod. s dom. m ěkče 

nín1 

Tvrzník - n

z (llohu; z MJ Úlehl e; též A úl ehle - 

něko lik let neorané pole, úhor; viz též 

Oulehel a Oulehl a 

Uličný - z A ulice; p oulič ní p r odavač; kdo 

měl dúm v ulici; Ulica, Ulický, Ulička, 

Uličník , Ulitzka 

Ulip - z p ředložkového pádu: kdo bydlel 

u lip; podle domovního znamení 

Ullik: - z nčm. OJ Ulrich - viz Uld rich; 

Ullman(n) ( 1278 až 13 13 Ulman čili Oldřich 

z Lichtenburka; zesíle né po l opří 

ponou -man(n), která ozn ač uje , že se 

jedná o OJ) 

Ullrich- viz Uldrich 

Ulm - z n ě m. názvu jilmu; z MJ; Ulma, 

Ulman (viz téí. l Jilik) 

Úlovec- L obyv. jm. z MJ Úlovice u Loun 

Ulrych, Ulrich - něm. OJ - viz l Jldrich; 

české z nění je Oldřich 

Ulšmíd, Ullschmíed- slož. z OJ Ulrich - viz 

ta m, a šmíd = k ovář; kovář Oldřich 

Ulv(e)r - s třhn. A i.ilve = pošetilý člověk , 

blázen 

Umlauf - ze starého významu něm . A Umlauf 

- ochoz (na hradbácb); újezd ( vymezené 

území); přez dívka poslu; Umlášek 

Unčovský - z nář. podoby MJ U ničov 

Ungar, Unger, Ungr - starší ně m . podoba 

národníh o jména Uher (Ma ďa r); 

Ung(e)rman(n) (zesílené polopříponou 

-man(n), která označuje , že jde o OJ) 

Untermiiller- z n ěm . slož. = dolní mly ná ř 

Urban - 27. nejča stě j .ší čes ké příjm. ; 1271; 

OJ z la t. urbanus = městsk ý, uhlazený; 

Urbanetz, Urbačka, Urbaňák, Urbanczyk, 

Urbančík , Urbanec, Urbánek (1 19. 

nej čas t ější české příjme m) , Urbanik, Urbanovič 

, Urbanovský (z ozn a če ní pří 

slušnosti k rod in ě), Urbanský (z MJ llrbanice 

u Hradec Krá lové, u Př eloučc) , 

Urbásek, Urbášek, Urbík, Urbiš 

Ureš- z OJ Urich z Ulrich- viz Uldrich nebo 

z OJ hebr. pův . Uriáš = svě li o boží, mé 

světlo je bůh; sotva z MJ zaniklé osady 

Horní lJreš u Vyššího Brodu 

Urubek - ze sl. urubat = odsekat; Uruba, 

Urubčík 

Urválek - z mor. příd . jm. urvalý = hrubý, 

urputný 

Urx, Urchs - srov. švýcarské urchig = 

samorostlý' 

Úředníček - zdrob. A líře dník = ve starší 

době správní pracovník velkostatku 

Uřidil, Uřídil - z příč . sl. uřídit = zařídit 

Ustohal- příč. sl. ustohat; srov. u'tohovJt ro 

= stahovat dohromady 

Ušela - z příč. sl. ujít; ušela = krlo u!iel , utekl; 

Ušel, Ušelík 

Utěšil - přK. stč. sl. utěši ti s ě někomu - 

po t ěš ir. se kým, rozveselit se; IJtěšený (též 

půvabný apod.) 

Utíkal - z příč. sl. utíkat; 

Uvira, Uvira - z přícl. jm. uvir.ý = zkroucer.l); 

Uxa, Uksa - ze s třhn. A uohse = podpa7.ní 

důlek 

Uzel - A uzel; př e ne seně: malý č l ov ěk ; 

těž k os t ; uzelac, Uzlík 

v 

Vábr - z nar. n ěm. podoby A Weber = 

tkadlec; též z OJ Vavřinec; Vabroušek 

Vaca (1358), Váca - z OJ Václav - víz tam; 

Vacata (1399 Václav Vacata), Vacátko, 

Vacek (72. nejča s l čj5í Čc5 ké příjmmí ; 1409 

Wenceslaus alias Waczko), Vacík (1352), 

Vacín (z příd . jm. přivl. k příjm. Vaca), 

Vacínek (zdrob. předeš l é liu) , Vaciř ( 13 79- 

82 Wencesiaus dictus Waczterz de 1VflOW), 

Vacke (z pončmč. Vacek), Vacl, Váci 

(ně m. zdrob. ; u přiMěhovalců z nčm. krajin 

i z OJ Walter s dum. příp. -z), Vaclach 

(odvoz. od Vád ), Vaclik, Vacula (1433 

Wenceslan dietu Vaculae), Vaculčík , Vaculik, 

Vaculín (z příd. jm. p ř i v l. ), Vaculka, 

Vacura, Vacuška, Vaček , Vačkua 

Václav - stč. OJ Václav = více slavný; 

Václava, Václavčík , Václavec, Václavek 

(zdrob.), Václavič, Václavíček, Václavík, 

Václavovic (z přiv l. rodině) , Václavovič, 

Václavovský (z MJ Václavov, Václavovice), 

Václavů (z příd. jm. př i v l. ) 

- 203-

Vacovský- z MJ Vacov, Vacovice, Vacovy 

Vačkář, Vackát- A vačká ř ~ výrobce váčkčt , 

tobolek 

Vadas, Vadasz - z maď. A vadász ~ lovec; 

někdy snad z OJ Vadislav, vedlejší podoby 

OJ Vladislav ~ slavný vládou 

Vadlejch - 1416 Venc. Varleich de F1~m 

burg, 1477 Racek Var(ych z Bubna; ze 

střhn. waerlich ~ opravdu, amen; z m ěna 

rl > dl vlivem výslovnosti 

Vaďura - ~ OJ ~a

Valentin, Valentýn - OJ z lat. valere = 

zdravý, solný, zdravím kypící 

Valerian, Valerián - lat. OJ - č l en rodu 

Valeriú; 7. lat. - silný, zdravý; Valert 

Valeský, Waleský - z př íd. jm. valeský - 

kdo bydlí neb p racuje na valše (upravovala 

se na ní sukna č i plátna) 

Valeš - z OJ Valerián, Valemin; Valeška 

Valcha - z A; zař ízení na úpravu če rstvě 

urkané ho su kna; Valchář , Valchoň 

Valič - z příč. sl. valit, tj. kutálet, též kácet, 

bořit apo d ; Valiček,Valíček, Valička 

Valigura - z polského a slezského n ář . 

přezd ívka velkému č l ově ku ; pohádkové 

jméno obra; Valigůra , Valigurčin, Valigurský 

Valik- z OJ Valentin; Valina 

Vališ - z OJ Valentin; Vališek, Vališka 

Valkoun - z OJ Valentin 

Valnoha - z mor. A valnoha lenoch, 

louclavec; člověk s koňskou nohou, 

s nápadně velkou nohou 

Valný- z příd. jm. - veliký, silný; pře n es 

hlu čný ; Valníček (zdrob.), Valník (též - 

nákladní vůz; mandl) 

Valšuba - z A šuba - kožich; Val - snad 

z valný = velh:ý; srov. valnoha, valibuk, 

valihrach a pod. 

Valoch - z OJ Valentin; Valouch, Valošek, 

Valoušek (obě zdrob.předchozích) 

Valter, Valtr, Walt(e)r ( 711 'S W7alterius) - 

z něm. OJ Walter: walten - vládnout a heri 

- vojsko; Valta, Walta, Valtera, Valtoš 

Valuch, Valůch - z OJ Valentin; Valuš, 

Valušák, Valušek, Valůšek 

Vambera- z MJ Vamberk; Vamberský 

Vampol - z nář. A - socho r, klacek, kyj; 

Vam.pola, Vampula 

Vaň - 1456 Václav řeč . Vaň z Kořene; z OJ 

Václav - viz tam; Váňa (1451 Václav 

řečený Vá11a), Vaňáč, Vaňák , Vaňas (1376 

\Venc. dictus Wany as), Vaňásek, Vaňata, 

Vaňátko (zdrob.), Váně , Vaněček (1,)8_5), 

Vaněk (28. nej čas tější české příjm. ; 1403 

Wences/ai krupník, 1405 Wanconis krupnik), 

Vaněra (1511 Václav Van ěra) , 

Vaněrka , Vaneš, Vaňha. Vai'thal, Vaťíhát, 

Vaniček, Vatúk ( 7412 W7ence.,law; alta;: 

Wlcmik), Vaniš, Vaniška, Vanka, Vaňka, 

Vankát, Vanke (poněml'. V~Ilka nebo 

Vaně k), Vaňko (z 5. pádu příjm. Vaňka), 

Vaňkovský, Vaňorný (umě le zuš l echtěné 

p říjm. Vaňoum ý), Vaňouček, Vaňuch, 

Vaiíourek, Vaňourný , Vaňous , Vaňoušek, 

Vansa, Vanšura, Vaňura , Vanýsek, 

Vanžura (patrn

Vápeník - A vápeník = r álil nebo prodával 

vápno; Vápeníček,Vápenka (A vápenka 

= pec na pálení vápna; též z MJ) 

Varada, Varaďa, Váradi, Varady - z maď. 

sl. varr = p ři .š ít, našít; Varadinek, Varadzin 

Varga- rnaď. varga = švec; laš. n ář . A varga 

= pysk ( h an li v ě ); laš. ná ř. sl. va rgať = 

núíbt; Vargovčík , Vargoš, Vargoško 

Varhan- z A varhany; Varhánek, Varhaníček 

, Varhaník (= h ráč na varhany) 

Varmuža- 7453 Climent Warmuzka dictus; 

ze s t č . A varmu žc = kaše z ovoce s medem 

a kořen ím: Varmužka, Varnuška 

Varvažovský, Varvařovský - z MJ Varvažov 

u C habařov ic , u Mirovic 

Vařák- ze sl. v a ř i t ; Vařbuchta (=knedlík), 

Vařečka (A ), Vařecha CA vařecha = vařečka), 

Vařejčka, Vařejčko, Vařejka , Vařeka, 

Vaříl (z pi-í č. sl. va ři t) , Vařílek 

Vastl, Wastl - z něm. šumavské nář . dom. 

podo by OJ Sebastian 

Vaš, Vaša, Váša - další odvozeni ny z OJ 

Václav - viz tam; Vašák (zhrub . Váša), 

Vašat, Vašát, Vašata, Vašátko, Vašaty 

(z 2. pádu p říjm . Vašata), Vašatý (z 2. 

p ádu: p ři z p úsobení p říď. jm.), Vaščák , 

Va.~ečka, Va.~ek (1378 Waschek h!inak, 

1382 Wenceslai h.), Vašenda, Vašenka, 

Vašica, Vašíček, Vašíčka , Vašík, Vašín, 

Vašinek, Vašínek, Vašinka, Vašíř , Váška, 

Vaške (poněmč . Vašek), Váško (ustrnulý 

5. p3d), Vaškovský, Vaškovských, 

Vašků , Vaškůj (poslední čtyři p ř ivl. rodin 

ě), Vašourek, Vašta, Vašťák , Vaštík, 

Vašulín, Vašulka, Vašut, Vašuta 

Vavák - A vavák = bubák; z OJ Va v ři nec - 

viz tarn; Vaváček 

Vaverka - z OJ V av ři nec, -e- vloženo pro 

snazší výslovnost; Vaverčák, Vavera (nebo 

z něm . n :iř. Wawr = tkadlec) Váverka, 

Vav:írka, Vavrák (zhrub.), Vavrda 

Vávra - 53. n e j čas t ě j ší české p říj m . ; 1585 

Yu vřin er.; Kuchynku ..., téhuž Vúury sestru; 

z OJ Vav řin ec a roto z lat. OJ Laure nrius = 

L 111 ě:-s ta Laurenta; v a vřín en1 o věnčený ; Vavrač, 

Vavrák, Vavrčík, Vavrda, Vavrečan 

, Vavrečka, Vavrejn, Vavrek, Vavrlca, 

Vavrik, Vavrík, Vavrinčík, Vavrinec, 

Vavris, Vavrla, Vavro, Vávro, Vavroch, 

Vavrouň, Vavroš, Vavrouch, Vavrous, 

Vavrouš, Vavroušek, Vavrovec, Vávro 

( z 5. pádu ), Vávrovský (z IvU Vávrovice 

u Opavy nebo z přiv l. ro dinč) , Vávrů ( příd . 

jm . přivl.) , Vavruch, Vavruněk, Vavruš, 

Vavruša, Vavrušák, Vavruška, Vavrys, 

Vávře, Vavřena, Vavříček, Vavřička, 

Vavřich , Vavřík , Vavřín (na Lounsku je 

toto zně ní základ ní podobo u), Vavřiňák, 

Vavřínec, Vavřinek , Vavříník, Vavřínka 

Vavrýn, Vavrejn, Vavreín - zkr. OJ Va vři 

nec; počeš t. podoby Laurin z lat. OJ 

Laurinus; viz Vávra 

Vazač - 1454; ze sl. vázat; ve s ta r.~í době = 

l ékař , který oše t řova l (obvazoval) rány; 

Vázal, Vazda 

Vážný - p říd. jm . = seriózní; též z A váhy; A 

vážný též = zř ízenec u obecní váhy, u váhy 

při výlovu ryb níkú apod.; Važan, Vážan, 

Važanský, Vážanský (z MJ , flx na M ora vě) 

Včala , Včela - z názvu hmyzu ; Včelica , 

Včelička , Včelík, Včeliš, Včelka, Včelný , 

Včelák ( = 'čme l ák ; vče l ař; též pták vč el o 

jed), Včelař ( = chovatel včel; pták krutihlav), 

Včelařík, Včeliš 

Včíslo, Včíslák - pa trn ě ze sl. včís (l i) t = 

za p oč ít at ; též za A (v)č e s lo = d řevěná mříž 

chránící výpust rybníka před zanesením 

Veb(e)r, Vébr, Web(e)r - z n ěm. A Weber= 

tkadlec 

Vecek, Vecka, Vecko - snad OJ Viecemil , 

Vieceslav; spíš z něm. podoby OJ Vá clav - 

Wcnzcl; z OJ Werner aj. s dom . p říp . -z; též 

z ně m . A Wecke = chlebová šgka; Vecán, 

Vecon 

Večerek - zdrob. A večer ; z mor A veče rek 

= netopýr; Večera , Večerka , Večerník , 

Večírek , Věčorek 

Večeř , Večeřa - z A večeře; Večeře, Večeřík, 

Večeřílek 

Vedra - bucf z A vedro = borko, nebo ze sl. 

vedrat se = vecpat se; Vedral (ze sl.) 

Veger, Weger - z !viJ Weg čas t ého v 1\akOlJSku 

a Bavorsku; ze střhn. A wěgaere = 

pomocnik, ochrá nce 

Vegner, Wegner- patrně z vedlejší podoby 

A Wagner = ko l ář 

- 206 -

Věchet - A věche t ~ stočená hrstka slámy; 

přezdívka sla bému č lo věku: srov. rčení je 

jako věch)'tek; Věchtík (zdrob.) 

Veis - z n ěm . weis ~ bílý 

Veit(h) -n ěm . podob. OJ Vít - vi/. Lam; viz 

též Fail, Feit 

Vejdělek- z A , spis. výd člek 

Vejdovec - z někdej.,ího názvu dvora 

u Čáslavě a u Žatce nebo z pomístního jm. 

vejdovna ~ slaven í, kde se zpracovávala 

mořena barvířská; Vejdovský 

Vejlupek, Výlupek - A vejlupek ~ jádro 

ořechu; srov. rčení: výlupek všech crností, 

je jako výlupek 

Vejman - ze s Lřhn. A wiman ~ vi na ř, vinárník 

Vejmělek, Vejmelka, Vejmělka- z A výmelek 

~ odměna za mletí 

Vejmola- /. A výmol~ místo vymleté vodou; 

rokle; Vejmolák, Vémola 

Vejnar- viz Vaj nar; Vejnárek 

Vejr - A vejr, spis. výr ~ druh sovy; Vejrek, 

Vejřík 

Vejraška, Vejražka, Vejrážka - A vejražka 

~ nejlepší bílá mouka; široké dláto 

Vejrostek - z A, spis. výrostek; Vejrosta 

Vejsada - z A, spis. výsada ~ zvláštní právo; 

přenes. kc.lo se vynáší; výnrstek 

Vejskal- z příč. sl. vejskat, spis. výskat 

Vejšický - z MJ Výšicc u Březnice 

Vejtruba - ze sl. vytroubit ~ zahrát na 

troubu; vyobcovat; též srov. rčení: všechno 

vytroubí ~ poví, prozradí 

Vejvalka- ze sl. vyválet (chléb); vývalek ~ 

vejce vyhozené z hnízda 

Vejvančický- z MJ Ivančice 

Vejvar- 1473 Nicolaus Wywar,· výchč. n á ř. A 

vývar ~ mokřin a v poli; vyvě rající pramének; 

z něm. n ář. podoby A Weber ~ 

tkadlec; ze střhn . wiwaere ~ malý rybník; 

Vejvara 

Vejvoda - z A vojcvoda; valašský vejvoda 

dozíral na propujčcné vrchnostenské pozemky, 

rozhodoval ve sporech; též podle 

domovni110 znamení; Vejvodič 

Vela, Vella - z OJ Velislav, Velemír apod.; 

Velan, Velán, Velas, Veldt (1100), Velda, 

Velden, Vele, Velé, Véle, Velek (1311 

Weleslay; 1343 Welcone), Velen, Veleta, 

Velička, Velich, Velík, Velin, Veliš (1187), 

Velišek, Veloch 

Veleba - A veleba ~ vznešenost, bohatství; 

Velebil (ze sl. velebit ~ čini t velkým, 

velebit se ~ vynášet se), Velebný 

Velecký - ze složeného MJ z první částí 

Vele- (Ve lečín a pod.) 

Velechovský- z MJ Velichov, v 16. stol. též 

MJ Welechov, u ťi stí nad Labem, Velichovky 

u Jaroměře 

Velemínský- z MJ u Velemín Lovosic 

Velický- z MJ Velice u Hluboké n. Vltavou 

Velič- z dom. podoby OJ Velemír, Velislav 

apod.; Velíček, Velička, Veličkov 

Velich- z dom. podoby OJ Vel emír, Velislav 

apod.; z OJ Veluch, to z příd. jm. veliký; 

Veliš, Velisek, Velišek (z MJ Veliš, Velíška) 

Velinger- z MJ Welling v Horních Bavořích , 

Wolling v Horních Bavořích a v Rakmrsku 

Veliký - z příd. jm. ; Velik, Velikovský 

Velinský- z MJ Vcliny u Holic 

Veltruský - z MJ Veltrusy 

Vémola- viz Vejmola 

Venc - zkr. z Wenzel, něm. podoby OJ 

Václav - viz tam; Vencálek Cel > al 

a zdrob. příp. -ek), Vencelides (z řec . 

způsobu přivl.) , Vencko, Venc(e)l, (z něm . 

\Venzel čteno česky), Venclák, Vencliček 

, Venclík (počešt.) , Venclovský (z MJ 

Venclovice u Frýdku), Venclů (příd . jm. 

přivl.) , Vencour, Vencovský (též z MJ 

Vensov a samoty Vensov) 

Venda - z OJ Vendelín ; z osamostatnělé 

dorn. podoby OJ Václav; též zdrob. něm. 

Wende ~ Slovan (označení Polabských 

S l ovanů) ; Vendiš, Vendl, ( n ěm. zdrob.), 

Vendler (z něm. plivl.), Vendyš 

Vend(e)r - buď z OJ Vendelín (viz Venda; 

přiv l. něm. podoba), nebo z lužickosrbského 

OJ Wendrich ~ Heinrich, Jindřich- viz tam 

Vener- 1574; patrně z něm. nář. A Wener ~ 

ko l ář nebo z Weiner viz Va jnar (změna 

ei > e v rakouských nář.); Venera, Venerka 

- 207-

Venhauer, Venhouer - z něm. A \Xieinhauer 

~ okopávač na vinici (změna ei > e 

v rakouských nář. ) 

Venhoda - z A ~ kdo přichází nevhod; rB 

snad ~ kdo venku hude; Venhuda 

Veniger, Venygr - z něm. příd. jm. wenig ~ 

malý 

Venkrbec - z přezdívky , snad sešmajdaná 

bota; srov. venk ři vá noha ~ noha vy bočující 

do strany; krhec ~ dmh obuvi 

Ventluka, Ventrča, Ventruba - přez d ívky 

složené z část i ven- ~ do strany, mimo dům 

apod; a slovesa (tlouci, trčeti , troubiti) 

Vent - snad z OJ 13onavemura; Venta, Ventura 

Venzara - z Ven z - viz Venc; Venzera 

Vepřek - 7375; A ve přek ~ vepřík; z Mj 

Vepřek u Velvar; Vepřík, Vepřovský (z MJ 

Vepřová u Příbram ě) 

Verberger - z MJ Werberg v Dolních Francích 

, Ilo rních Rakousích 

Verbík - z A vrba, za Vrbík; nář. vložené - e; 

viz i Verbíř ; Verba, Verbický, Verbný, 

Verbovský 

Verbíř - z A, kdo verbuje do vojska; Verbič 

Vereš - z OJ začínajícího na Ve- 

Verf(c)l - něm. A Werfel ~ osnova (ke 

tkaní), čás t příze; též nář. za něm . A Wurfel 

~ kostka 

Vergncr, Wergncr, Verkner - z ně m. A 

Wcrg - koudel, Wcrgner ~ koudclník 

Verich, Werich- z OJ \Verner- viz Verner; 

též redukcí z A Weihrauch - kadidlo 

Verner, Werner- z něm. OJ \Verner a toto 

7. \Varinheri: warnon ~ varující, heri 

vojsko; Vernar, Vernarec, Vernarský, 

Věmý - z příd. jm.; Věrnoch 

Věříš - pa trně z OJ Vě.řisbv příp -š 

Věnniřov11ký- z MJ V~nttěřovice u Žamberka 

Vesecký - z MJ Vescc a Vesec 

Vc11dý- p říd . jm.; Vcselák, Vcsclík (1454), 

Veselka (z MJ; rl'ž 7 A veselka ~ svatba, 

z:i.h ~v~J , Veselský (z MJ Veselá, VeselO, 

Veselouš, Veselovský (z MJ Veselov 

u Žlutic nt:I.Ju L přfjm . Veselý - v romto 

případe z p řiv l astňování rodině) 

Veska - stč. A véska ~ víska 

Vessel - za Vesel; jmenný tvar příd . jm. 

veselý 

Vestfal, Vestfál, Westfal - p říchozí z Vestfá 

lska 

Veškrna, Viškrna - patrně ze zájmena 

veškeren; též ze sl. vyškc řit ~ vyšklebit se; 

Veskema, Veškrňa 

Vetejška - viz Vetiška 

Vetešník - A vetešník ~ kdo spravoval 

starou obuv; kdo obchodoval veteší 

Vetchý- z příd. jm. vetchý ~ slabý, křehký; 

Vetiška, Vetíška, Vetyška, Vetejška - zdrob. 

od A vete.:; ~ staré, použité včc i ; někdy 

z MJ Bytíška 

Větr- 13.97 Petro \ ~ye tl ;· z A vítr, 2. pád vě tru; 

Větrák (z A větrák ~ tyč přibitá přes 

krokve; větm ý mlýn), Větrník ( ~ vě trný 

mlýn), Větroií , Větrovec (z MJ Větrov; též 

z A větrovec ~ vě trný mlýn), Větrovský 

(z MJ Větrov), Větříček, Větřil (z p říč. sl. 

větři t ~ ucítit), Větřišek 

Vetter - z • něm. A Vetter ~ o tcův b ratr; 

synovec 

Vevera - z něm. nář. A Wewer (za Weber) ~ 

tkadlec; též zp ě tné t voře ní z příjm . Veverka 

- to z A; Veverčík, Veverka 

Vévoda - z vojevoda (oje staženo v é); též 

podle domovního znamení; Vejvoda 

Věžník, Věžník - z A, označujícího člově ka, 

který bydlel na vě?.i a měl hlídat měs to 

před po žárem a útokem; Věžěnský 

Vicek - z Vicenc z OJ Vincenc - viz ta m 

(redukční zánik prvru110 n: n-n > o-n); též 

snad z OJ Vitislav (-tis > -ts-); Vican, 

Vicena, Vicenec (též snad za Vincenc), 

Viceník, Viceník, Vica, Vico (z 5. pádu 

příjm. Vica) 

Vičan - nejspíše z Vican (chybný pře pi s 

starého cz); Vičánek 

Vičar- něm. odvoz. z MJ Vidče u Rožnova p. 

Radhoštěm , Witsch v Korutanech nebo 

Witscha v Horní l'alci; Vičík 

Videman - něm. A \Videmann nájemce 

zádušních pozemkú 

Víden, Wieden - 

z MJ Víder'í. u Velkého 

- 208 -

Meziříčí; Vídenka, Vídenský, Vídeňský, 

Wiedner 

Vidím (7389), Vidím- z MJ Vidim u Dubé; 

Vidimský 

Vidlák - 1409, z A vidlák = výrobce vidlí; 

mladý jelen s jednoduchým parožím; na 

Světelsku dospívající výrostek; z MJ Vidlák, 

samota u Černin na Kutnohorsku; Vidlař , 

Vidlář (= výrobce vidlO, Vidlička 

Vidman, Widman, Widtman- viz Videman 

(zánik nepřízv. -e-) 

Vidmar - poče.~t. příjm. a A Wiclmer stejného 

významu jako Videman - viz tam 

Viduna- z OJ Viclhost, Dobrovid ap.; Vidrna 

Viehweg, Viewegh, Wiehwegh, - z něm. A 

Viehweg = pri:1hon, dobytčí cesta; pasrviště; 

někdy název části obcí; v iz i Fibich 

Vihan - patrně z Vi hám z germánského OJ 

Wilehalm = helmicí je má '' Llle 

Vích- 1545 Vít Vich z Božetic; z OJ začínajících 

Vi- (Viktor, Vincenc, Vitislav apod.) 

z A = věchet; Vícha, Vícha, Vichánek 

Vichr- 1353]oh. de. Wycher, A vichr= siln ý 

vítr; Vich(c)ra, Vicherek, Vichorec 

Vichta, Wichta- z A a příjm. Vích - viz tam; 

na Jihlavsku něm. nář. = buchta 

Vik, Wick - zkr. z OJ lat. púvodu Viktor; 

Vika (též z A vika = vikev) Vikart, 

Vikartovský 

Viktora - z OJ a příjm. Viktor, lat. = vítěz ; 

Viktorin (z lat. Viktorinus, příd. jm. 

k Viktor), Viktorin, Viktorini, Viktorejnik, 

Viktorýn, Viktořík, Viktůrek, Viktuma, 

Vichtora 

Vikuš, Vykus(a) - stč. A vikuš = vikýř , 

pavlač , přístavek 

Vilas - 7489; z Oj Vilém, Vilhart apod.; 

Vilan, Vilánek, Vilášek 

Vilček ~ za vlček zclrob A vlk; Vilčák, 

Vilčko, Vilk 

Vild, Wild - ze střhn. přícl. jm. wilcle, wi!t = 

divoký, nestálý; cizí cizí, divný; Vilda (též 

z Vilém), Vilde, Vildman (po l opřípona - 

man(n) označ u je , že jde o jm. osoby), 

Vildmon, Vildner; též W- 

Vilhelm, Wilhem, Wilhum - z něm. OJ 

Wilhelm = helmicí je m1 vúle; Vilhem, 

Vilhum 

Vilém - česká podoba něm. OJ - viz 

Vi!helrn ; Vileta, ViHčka, ViHčko, Vilikovský, 

Vilím, Vilím, Vilímec, Vilímec, Vilimek, 

Vilímovský,Vilímovský,Vilímský 

(tato tři příjm. z MJ Vilémov, lid. Vilímov 

3x v čecllách a -ix na Moravé, Vilémovice, 

lid. Vilírnovice v Čec hách a 4x na Moravč) 

Vilikus -lat. A vilicus = správce, hospodář 

Vilím - OJ Vilím = Vilém, viz Vilhclm: 

Vilímec, Vilímek (zdroh ) 

Viliš - z OJ Vilém 

Vilkner - z M_j Vlkaň u Ka daně , něm. 

Wilken, a Vlkanov u Poběž ov ic , něm. 

Wilkenau 

Vilt, Wilt - viz Vild 

Vim(e)r, Vimm(e)r, Wymer, Winnner - 

na rakou~kém a bavorském území za 

Wid1ner - viz Vidmar; ;;třhn. A wimmcr - 

b radavice, vřídek; z MJ Wimm (31x v Bavorsku); 

z střlm. A wincleinar = vi nař 

Vinař - 1429 Pel rus Vinarz suto-r, A v. = kdo 

víno pěstuje ; prodává; pták cvrčala; Vinárek, 

Vinarský, Vitlarský, Vinářek (zrlrob.), 

Vinařský (/. MJ Vinaře u Čáslavi 

a Kadaně) , Vinařický (z MJ Vinařice) 

Vincenc - z lat. Oj Vincentius = vítězící; 

Vincenci (z lat. 2. pádu), Vincenec, 

Vincens, Vincent, Vincík, Vinc, Vinca, 

Vince, Vincek, Vincik, Vincík, Vincour, 

Vincourek, Vincůr, Vincura, Vincůrek, 

Vincze 

Vinčálek - zdrob. z A vinč = přání 

Vindiš, Vindyš - ze střhn. příd. jm. Win 

disch = slovanský 

Vinduška- A v induška = plachta zavěšená 

mezi dva stromy; kolébka; snad i = piják 

vína, srov. příjm. Duspivo; též z Vindyš 

Vinecký- z M_) Vinec u Mladé Boleslavi 

Vingler- viz Vinkler; Vit1gárek, Vingralčik 

Vinický - z MJ Vinice u Hořic, u Městce 

Králové 

Vinklar, Vinklář - z něm. 1\ Wi nkler = 

obchodník prodávající ve výklenku (např. 

- 209-

při Zámeckých schodech); kdo bydlel ve 

výklenku; VinikJář (se vsuvným -i-), Vinklárek 

(zdrob.), Vinkrálčík (zkomol.) 

Vinkler, Winkler- 1372 Ulrici de Wincller 

de Sedlo; z MJ Wink(e)l velmi častého 

v Rakousku a Bavorsku; z něm. A Winkel ~ 

kout; 7577 Vinkler anders Koutský; viz 

Vinklář 

Vinopal - A vinopal ~ kdo pálí kořalku 

Vinš - přejaté A vin~ ~ přání; též Win.š, 

Wlinsch; někdy z windisch - viz Vindiš; 

Vinšálek 

Vint(e)r, Wint(e)r - z něm. A Winter ~ 

zima; z nčm. OJ Windheri: winid ~Slovan, 

heri ~ lid, vojsko; někdy za OJ Vi ntíř ~ 

něm . Gunter ~ válečné vojsko; Vintera, 

Vintíka, Vintiška, Vintrich, Vintrlik, Vintrocha 

Vinzenc, Vinzenz - viz Vincenc 

Vipler - parmě z něm. A Wipler ~ výrobce 

bičů 

Virág(h) - z mad. A virág ~ kvě t , 

květina 

Virgl - z lat. A virgule, proutek, hůlka , 

Virgler 

Virt, Wirth - z nčm. A Wirt ~ hospodář , 

hostinský 

Vising(e)r - z MJ Wis(s)ing v Dolním 

Bavorsku, Wiesing 12x v Rakousku; Vizing(e)r, 

Wiesinger 

Viskup- 1572]an Veyskop, z A biskup; též 

z Weisskopf; Viskupič 

Víša- z OJ začínajících Ví- (Vít, Vincenc aj.); 

Víšek (1586 Viktorin jinak Výšek; též ;:drob. 

příjm. Vích - viz tam), Višin (z příd. 

jm. přivl.), Víška, Víšo (z 5. pádu), 

Višňák - zhmb. A višně ; z MJ Vi.šňo v á , 

Višňov; Višna, Víšenka Višinka, Višinský, 

Višňa, Višňar, Višnička, Višňovský 

Vít - 1197; OJ bucf z !ar. virus ~ živoucí, 

veselý aj., nebo z germánského witu ~ 

lesní (srov. Widukind, Widoef); též snad ze 

;okr. alovanBkého OJ Vitomír, Vitoslav (srov. 

sl. vítati ~ bydlet), Vítorad, Oobrovír, Hostivít; 

Vita (1385), Vitališ, Vitaloš, Viteček, 

Vih:jček, Vilek, Vítek (77. nejčastější české 

pfijmeni; JJOOI01J, Vítěka, Vítů, Víruj 

(podle múj), Vítúv (z příd. jm. přivl.) 

Vítamvás, Vitámvás, Vítámvás - větné příjmení: 

Vítám vás! 

Vitáček- a další jsou odvoz. z Oj Vít: Viták, 

Vitásek, Vitáska, Vitera, Viterna, Vitha 

(1318; snad spíš z Vidhosr) , Vitík, Vitina, 

Vitka, Vitoch, Vitoň, Vitouch, Vitoul, 

Vitouš, Vitoušek, Vitula, Virurka, Vítovec, 

Vítovský 

Vítkovec- z MJ Vítkov, Vítkovice; též z příd. 

jm. přivl.; Vítkovský 

Vitmajer, Vitmayer, Wittmayer - patrné 

z něm. A ~ správce (maier) zádušních 

pozemků (widem); Vitmar (redukcí) 

Vitner, Vidner, Wittner - z MJ Vítel"í 

u Klatov, něm. Wittcn, nebo z MJ Wieden, 

častého v Rakousku a v Bavorsku 

Vitovec - obyv. jm. z MJ Vítov, Vítová, 

Vítovice nebo z příd. jm přivl. ; Vítovský, 

Vitský 

Vitvar - z něp1. A Wirwer ~ vdovec; Vitvár, 

Vitver, Vitvera 

Vízek - z OJ Vidhost; ;:drob. 1.kr. s dom. 

měkčením d > z; VIZera 

Vívoda - hyperkorektně za Vejvoda, viz tam 

Vízner, Visner - viz Wiesner 

Vižďura - srov. hanác. příd. jm zvíždělý ~ 

velmi dycluivý; viždržák ~ rozpustilý výrostek 

Vlačiha- z A v lačih y ~ brány, smyk k vláčení 

pole, k dopravě pluhu po cestě ; sáně: 

valaš. nářcč. A vlačuha ~ váhavec; Vlačihovský, 

Vlačuha 

Vláčil- z příč. 

sl. vláčit (se); Vláčilík 

Vladař- 1366 Jbomas Wladarz; A vladař ~ 

správce, poručník ; u husitů náčelník rady 

hejtmanů 

Vladík - zdrob. z OJ Vladislav ~ slavný 

vládou nebo Vladimír ~ vládce světa; 

Vládek, Vladeka 

Vladyka - 13 77 Andreae Vladika; A vladyka 

~ správce domu a čeledi; titul nižších 

šlecht iců a radních významněj~ích měst 

Vlach - z národních jm. románských národů 

, zejména ltalú: 1585 Linhm1 Vlach 

rozený ve VlaUch, poddaný pánů Benátčan; 

též dom. podoba OJ Vladimír, Vlastibor 

- 210 -

apod. ; A vlacl1 ~ zedník: 1613 stavěl 

Václav Procházka v/ach; též A vlach ~ 

v/ach kupec J 546 

Vlachovský - z MJ Vlachovice u Novt

přezdívka tomu, kdo pil jen vodu; ironická 

přezdívka hostinskému; Vodka, Votka 

(spodoba cik > tk; též z A otka, prut na 

po h ánění dobytka a oškrabávání p luhu) 

Vodolan - viz Odolan 

Vodrážka - argotické A vodrážka ~ kdo se 

odrazil, lj. uprch l; (v)odrážka ~ zařízení ve 

m lýně; vyt l učená mela; odpadek př i otrouhání 

šindclú; Vodráška 

Vodseďálek- ~e sl. (v) odsedě t i 

Vodsloň - viz Voclon 

Vodvárka, Vodvářka- 1563; viz Odvárka 

Vogal, Vog(e)l - z ně m. A Vogel ~ pták; 

podle ptačího vzezře ní ; z domovního znamení; 

z přezdívky milovníku pt á ků , ptáčníku; 

Vog(e)ltanz, Vogler, též Fogl, Fugl, 

Fuglík 

Vognar - počešt. nář. podoba nčm. příj m. 

Wagner ~ kolář; při zmčnč českého pravopisu 

přepsáno jako Vojnar; Vognárek 

Vogt - s rřhn. voget ~ kdo obstaral a usadil 

kolonisty, pozdě ji č te no česk y fojt~ starosta; 

Fokt 

Vohanka,Vohánka , Vohaňka,Voháňka - 

viz O hanka; Voháňko 

Vohnický - z MJ Ohníč u Bíliny 

Vohnout - 1488; z příd. jm. (v)ohnurý 

,;hrbený; Vohnoutek, Vohnoutka 

Vohradník - dozorce nad ohradou, ohrazeným 

místem; Vohradský (z MJ Olu·ada) 

Vohralík - A vohralík ~ kdo někoho obehrál 

nebo byl sám obehrán např. v kartách 

V ohryzek - J\ vohryzek ~ štítná chrupavka 

na krku ; okousaný jaderník jablka; Vohryzka 

Vnch - 1233; z Oj zaNmjícírh sk11pinou 

hlásek Vo-: Vo jt ěch , Vojislav; Vochala, 

Vudmť (též ze .sl. (v)oc h oč it) 

Vochomůrka - z nář. A voc h o m ůrka ~ 

rnochomůrka ; patrnč z přezd ívky člověku 

s červe ným nosem; disimilace m- m > v- m 

Vochoskn, Vochozka - z MJ, z A ochoz - 

le,,nf ,re7.ka. ré7. chodiJa ukulo hradeb 

Vnlgr- lmnr ~ rnin ~ce poclol1y Vogt (viz tam) 

G Voit(h), které mají stejný význam 

Voith- ze stn. A voig - viz Vogt 

Vojaček, Vojáček- zdrob. A a p říj m. Voják; 

Vojákovič 

Vojan - ze otč. A a OJ Vojen ~ voják; z OJ 

Vojt ěch; Vojanec (zdrob.) 

Vojen- viz Vojan; stč. OJ Vojen ~ bojovný. 

bojovník; též překlad OJ Marek 

Vojík- zdroiJ. z OJ Voj těch, Vojislav 

Vojíř - púvo dně Ojíř (1456) z francouzského 

Ogier a roto z anglosaského Fadgar: ead ~ 

majetek, dědictví, gar ~ kopí 

Vojkovský - z MJ Vojkov u Votic, Vojkovice 

u Židlochovic, Kralup nad Vltavou a u f týdku 

; Vojka (z OJ Vojen) 

Vojkůvka, Vojkuvka - z MJ Vojkov u Votic. 

Vojkovice u Židlochovic a u Prýdku 

Vojna - 1454; buď odvoz. z OJ Vojtěcll . 

Vojen, nebo z A vojna ~ válka; viz Vojen 

a Vojtěch ' 

Vojnar- viz Vognar 

Vojtěch - OJ ~ útěcha vojska; z něho odvoz. 

Vojka, Vojta, Vojtáček , Vojtas, Vojtásek, 

Vojtasík, Vojtaš, Vojtáš, Vojtášek, Vojtárek, 

Vojtecký, Vojteček, Vojtek, Vojtěk, 

Vojtela, Vojtěšek, Vojtička ,Vojtíčko, Vojtík, 

Vojtíšek, Vojtovič, Vojtyla, Vojtylka 

Vojtěchovský - z MJ Vojtěc h ov u [)ubé. 

Hlinska a Litovle 

Vojvoda - A vojvoda byl hlavou va lašského 

práva; Vojvodík 

Vokáč - z A (v)oko; p řezd ív ka č l ově ku s nápadanýma 

očim a ; Vokáček , Vokatý 

Vokál- A (v)okál ~ čl ověk s velikýma očima 

(srov. příjm . Nosál); též z lat. vox ~ hl a 

a vocalis ~ zpěvný; Vokálek 

V okolek- z A vokolck ~ okraj; obecní chudí 

chodili "po vokolku" (stříd avě) jíst k j ed~ 

notlivým hospodářům 

Vokoun - A (v)okoun ~ název ry by; přezdívka 

okatému člověku; výc h č. A vokoun 

~ okov 

Vokroj - buď z rozk. sl. okrojit, nebo z A 

(v)okrojek, skrojek 

V okrouhlík- viz Okrouhlík v hesle Okrouhlý 

Vokrouhlecký- z MJ Okrouhlá, Okrouhlé. 

- 212 -

Okrouhlo místo spisovného Okrouhelský; 

Vokrouhlický, Vokrouhlík, Vokrouhlý 

c ~ kul atý) 

Vokřál - 7. příč. sl. (v)okhít ~ vzpamatovat 

se, o z dravěl 

Vokřínek - zdrob. z A (v) okřín ~ dřevěn:. 

mísa vydlabaná z jednoho kusu; džber; na 

vých. Moravě ~ ošatka 

Vokurka - z A (v)okurka; podle vzhledu , 

podle plodiny, kterou p ě stoval apod.; Vokurek, 

Vokůrka 

Volák - A volák ~ kdo m ěl na starosti voly , 

pracoval nebo obchodoval s nimi ; Volánek, 

Volec, Volek Voláček (zdrob.), Volčík, 

Volár, Volařík 

Volánek- A volánky ~ kalendac, tj . počá tek 

měsíce; též z přič . trpného sl. vo l at ~ kdo je 

volán; zdroh. A volák, viz tam; Volanka, 

Volánka, Volanský, Volech 

Volavka - 1.'385; A volavka ~ brodivý pták; 

p í.~ ťala k vábení pt á ků a zvěře ; nástraha 

Volavý - příd. jm. volavý, na východní 

Moravě ~ volatý 

Voldan (1417!, Voldán - z OJ Oldř i ch- viz 

tam 

Voldřich- viz Oldřich 

Volejník, Volejníček - viz Olejník 

Volek - 

13.99; zdrob. A vúl; snad i z OJ 

Voldřic h - v iz Old řich 

Voleman, Woleman, Wohnan(n)- z n ě m. 

A Wollemann ~ obchodník s vlnou 

Volenec - zdrob. z OJ Volen; z A volenec ~ 

představený kutnohorských uhlíř ú ; kurfirt 

( ~ volitel císaře); Volena (ze sl.) 

Voleník - zdrob. OJ Volen; z MJ VoJenice; 

též z Volcjnik zjednodušenún výslovnosti 

Voleský - za Volešský; z MJ Olešná, Olešnice, 

Olešno apod. 

Volešák - obyv. jm. utvořené z MJ O lešná, 

Olešnice, Olešno apod.; Voleš 

Volf - 1518 Registrum Wolfgangi Hrachowecz 

magistri piscinarum, Wolffi;'majstr~ 

české zkr. OJ Wolfgang: wolf ~ vlk , 

gang ~ krok, chod; vá lečn é tažení; toto 

jméno bylo oblíbeno na Klatovsku a Chodsku 

u rodin s žid. předky za Benjamin; 

Volfl ( n ěm. zdrob.) , Volfik 

Volliejn, Volliejny, Volhejm- patrnč z MJ 

Waldheiw (n čkulikr~ L i u ud~ ); Wolhdm 

Volicer- ~ nacl ze zan lkltltu IVU Duupuv .~kt 

Mczilesí, něm . O li t :z h ::~ u~ 

Volín- z MJ Vo l y n č, něm. Volin; Volínský 

Volk, Vol..ka , Volke- 7 2. p1cln pffJrn . Vnl~k 

- viz tam: pohyblivé slovanské e zmizelo 

v něm. prostřed i ; té2 z OJ Vo ld řich - vtz r~m 

Volkar - bud' počdt. příjm . Wolker, nčm, 

nář . ~ valc h á ř , nebo 7 n ě m. OJ Volker• folc 

~ lid , voj a heri ~ vojsko 

Volkmer - z něm . ()J: folc ~ lid a már ~ 

slavný 

Vohnan - viz Voleman 

V ohnut, Vohnutt- 1421; buď z OJ Olomút, 

nebo z nčm. příjm. a 1\ Wohlmuth ~ dobrá 

mysl; viz Wohlgcmuth 

Volner - viz Wollner 

Volný- z příd. jm. volný ~ ochotný, svobodný, 

rozpustilý; Vohúček , Volník 

Volráb - p a trně z ně m. OJ složeného ze 

s třhn . wal ~ bojiště a rabe ~ krkavec 

Volšan, V olšanský- viz Olšanský 

Volšický- z tvij Vo l šička , nyní Ol š i čka nebo 

Olší; Volšička (zdrob. názvu stromu olše), 

Volšík 

Volštát- p atrně z A nebo pomíst. n ě m . jrn. 

Walstatt ~ bojiš tě 

Volt- z čes. OJ Olt (viz tam) nebo . 1. MJ 

Voletiny u Tmtnova, n ě m. \Volta; Volter, 

Voltner 

Voltr- p očcšt. OJ Walter nebo z MJ \Volta - 

viz Volt 

Vomáčka- z A (v)omáč ka ; 

Vomáčko 

V omastek - z A (v)omastek ~ tuk; Vomasta 

Vomela - z příd. jm . (v)omlctý ~ mletím 

obroušený; A (v)omela ~ včc neb osoba 

ošumělá ; ob těž u jící opakovanými řečnli : 

chvojí na koš tě ; Vomlel, Vomlela 

Vomočil- z příč. sl.(v)omoč it 

Vonásek, Vonášek - z OJ Ondřej 

Voňavka - A voňavka ~ vo ň avá rostlina; 

druh letních hrušek 

Vondal, Vondál- příč . sl. (v)ondat ~ unavovat 

- 2 13 -

Vondra- další odvoz. z OJ Ond ře j - viz tam ; 

Vonderka, Vondrák, Vondráček (zdroh.), 

Vondraš, Vondráš, Vondrášek, Vondrát, 

Vondrejs, Vondriska, Vondrka, Vondrlík, 

Vondrouš, Vondroušek, Vondrovec, 

Vondrovic, Vondrovič, Vondrovský 

(z o z na č ení přís l ušno s ti k ro din ě nebo 

z MJ Vondrov), Vondrů , Vondrus, Vondruš, 

Vondruška, Vondrys, Vondryska, 

Vondřejc (zdrob. OJ Vo ndře j , pii vodn ě 

Vondřejec) , Vondřiček , Vondřička 

(1826: Ja n O n dřiczka, c'ernětíce), Vondřich, 

Vondřiška ; další p říjm . z OJ O ndřej 

viz pod písmenem O 

Vonek - nejen z OJ Ondřej - viz tam, ale 

i z OJ Onomysl apod.; Voneš, Vonka, 

Voňka, Vonšik, Vonšovský (z MJ Onšov, 

Onšovec, Onšovice) 

Vopálecký, Vopalecký - 

u Klatov 

z MJ Opálka 

Vopálenský - z MJ Opálená, samota obce 

Dudín u Humpolce, ne bo z MJ Vopálenský, 

dřív e Vopalenský, mlýn u Zachotína 

na Pelhřimovsku 

Vopálka - viz Opálka 

Vopařil- z příč. sl. (v)op ař i t 

Vopátek - zdrob. p říjm . Vopat - viz Opat; 

Vopata, Vopátka 

Vopelka- viz Opelka; Vopelák 

Vopěnka- A vopěnk a ~ sou č á s t koňské h o 

postroje; též snad z nář . názvu byli ny 

vopenka ~ popencc; též z A op eň k a - 

název houby; Vopinka 

Vopička- zdrob . A (v)opice 

Vopravil- z příč. sl. (v)opravit 

Vopršal - viz Opršal; Vopršál, Vopršálek, 

V opršel 

Voráč- A (v) orá č ~ rolník; deputátník; též 

v o ra řs k ý socho r; Voráček, Voračka , Voral 

(z p říč . sl. (v)ura t), Vorál, Vorálek, 

Vorba,Vorda,Vorek 

Vorasický- z MJ Orasice u l.oun, viz Oraský 

Vorel - 1379, A (v)orcl; z MJ; podle domov. 

zn

Vostřez - rozk. stč. sl. ostřiec i - střež i t , 

pozorovat; z O.J O s třeh (s dom. měkčen fm ) 

Vosyka - 1452 MaHk Osyka; z A osika 

(strom; -y- starým pravop.); Vosička 

Vošahlík- zclrob. příjm . Vosáhlo - vi z tam; 

Vošalik (se zanedbáním výslovnosti -h-) 

Vošický - z něm. >.nění MJ l'vlladá Vožice, 

Jung Woschitz, nebo Sušice u Dubé, něm. 

Oschitz 

Vošmera - mor. A vošn'lera = pobuda; též 

Ošmera 

Vošmik, Vošmík, Vošmyk- viz Vosrník 

Vošmrda, Vošvrda - patrně z A vošmrda = 

č l ověk , který je dotě rný , kolem n ě ko ho se 

vtíravě otáč í (ošmrd uje) 

Vošoust - A vošoust = ošumě l e 

č l o v ě k ; č l ověk , ktetý se vtírá 

o bl ečen ý 

Vošta - z OJ po čína jících Vo- (Vojtě c h , 

Vojen, (V)O ldř i c h) 

Votánek- 13 23 Otankonem, z OJ Ota, dom. 

podoby ně m. složených OJ Otfri ecl, Otmar 

= .~ tě s tí , majetek 

Votápek - nář . votápek - škraloup (na 

mléce ap od.); Votápka 

Votava - viz Otava 

Votík - zdrob. OJ Ota 

Votípka- viz Otipka 

Votka - A (v)otka = sil ný prut k odškrabávání 

hlíny z radlice ; zdrob. příjm . Voda se 

spodobou dk > tk 

Votlučka - o tlu če n ý paroh , kámen ; č l ověk 

už oru pěl ý o tloukáním, otloukánek 

Votoček - mršmý, obratný č l ov ěk (který se 

dovede o táč et); Votočka 

Votruba - A (v)otruby = slupky z obil í; 

Votroubek, Votrubec; srov. Otruba 

Votypka,Votýpka- zdrob. A (v)otep 

V oves- z názvu obilí; Vovesný 

Vozáb - ze sl. ozábat = mrznout; Vozábal, 

Vozabule, Vozobule (-zo- spodobou 

k prvnímu -o; = č l ověk, kterému je pořád 

zima) 

Vozák, Vozár, Vozatár- A = k oč í , vozataj; 

Vozdecký - z MJ Hvozd(ec); též z A hvozd= 

les; A lwozcla = sušic sladu; hv ::> v zJednodušením 

vý s lovn o~ t i 

Vozdek, Vozděk- z A lt vuzdck z;jcdnoduk 

nírn výslovnosti; z č astý c h MJ Hvozd , 

Hvozdec, Ilvozdck apod. 

Vozihnoj - podle zam č s tná n í 

Vozka - A vozka ~ kočí , vozataj; Voska, 

Vozníček, Vozník 

Voznica - A voznice = vozová cesta , plachta; 

veli ký sud na kolech ; ~ MJ Vozn ice 

u Dobříš e; Voztúčka, Voznický 

Vožeh-A vožeh ~ hřehlo , kolík z hře bla ; též 

z p řfd . jm. ožehlý, ožehnutý; Vožech 

Voženílek- z p říd . jm. oženilý = ženatý 

Vráb- n á ř. A vráb = vrabec; přenes. kdo mě l 

v rabčí vlastnosti , poskakoval, švit o řil ; též 

za A vrap ~ záhyb; Vrabček, Vrabec 

(1396), Vrábek, Vrabel (slezská podoba), 

Vrábík, Vrabka, Vrabl, Vrábl, Vrablc, 

Vrablec, Vrablic, Vráblik (zdrob.); též viz 

Brabec 

Vrána- 13 75; z názvu če rné ho ptáka; z p říd . 

jm. vraný ~ čern ý; Vran (A vran = otvor 

v sudu pro zátku; místy na Moravě za 

Vrána), Vranka ( 13 78; zdrob.; též od 

Vrána; z názvu ryby, če rné kobyly apod.), 

Vranák, Vraňan (též z MJ Vraňa n y), 

Vrančík, Vranec, Vranečka, Vránek (ze 

stč. A vran = havran), Vraník (č ern ý k ůň), 

Vraný, Vranovský (z MJ Vranov), Vranský 

Vraspír- zkomolené, patrn ě z še rrn ířs k ého 

úsloví= vraz rapír = kord; Vraspík (= vraz 

píku) 

Vraštil - příč . sl. vrašti t (se) 

Vrátil- z příč. sl. vrátit; 

Vrátný - A vrámý = strážce vrat; Vrátniček, 

Vrátník 

Vrážel - z příč. sl. vrá/.et 

Vrba - 129. nejčastě j ší če sk é příjmení ; 1509 

Thomas knap dictus Vrba; podle dřevin y; 

z č astých MJ; též ll. vrba ~ nemanžclské 

dít ě ; Vrbata (též pře kl ad OJ Palmatius), 

Vrbec (zdrob.; vliv přira z . rodu), Vrbecký 

(z MJ Vrbka) , Vrbeník, Vrbenský (z MJ 

Vrbno aj.), Vrbický (z MJ Vrbice), Vrbíček 

, Vrbík (I4R8-92 Mik. Vrhík z 7'ismic; 

- 215 -

zdrob ; vlivem přiraz. rodu), Vrbka (1553 

Michael Vrbka z Vrbice; z MJ; též zdrob.), 

Vrbňák, Vrbovec (z příd. jm. přivl.) , Vrbský 

(z MJ Vrbí, Vrbice; též kdo bydlel 

u vrby) 

Vrdlovec- patrně z příd. jm. přiv l. z Yrla 

viz tam: -d vloženo pro snazší výsl.; ze sl. 

vrdlat ~ koktar 

Vrhel-1653 Wrcblovskýgrunt; 1713 Wrhell; 

z názvu ptáka (vrheJ ~ brhlík) 

Vrchlický - příjmení vzniklé legalizací pseudonynm; 

z názvu potoka Vrchlice u Kutné 

l·lory 

Vrchota- 1391 Wrchote clientis de Wrcbotic:z; 

buď zpčtným odvozením z názvu 

obce Vrchotice, nebo z OJ Vrchoslav; 

Vrchotický, Vrchotka 

Vrkoč - A vrkoč ~ púvoclně koudelová 

vložka do copu; později ~ cop 

Vrkoslav- 1324 Vurcbozlaus; z názvu ptáka 

brkoslava, nápadného zbarvením a chocholkou 

Vrla- z mor. příd. jm. vrlý ~ rychlý, hbirý, 

ochotný (opak k nevrlý); Vrlíček, Vrlík 

Vrňák- ze sl. vrnět ; 

Vrňata 

Vrobel- výchoclomor. a slez. A ~ vrabec 

Vronský - z východomor. a slez. podoby 

příjrn. V ranský; Vrona, Vronka (obě z n ář. 

A~ vrána) 

Vršecký- z MJ Vršcc u Libáně nebo Vršice, 

dříve Vršce u Kouřimi; z A a příjm. Vršek; 

Vršecký, Vršata, Vršan 

Vršnik- z A vrš ~ s íť ; Vršnik ~ kdo líči l vrše 

C.sítl') na ryby Vrška, Vršovský (té?. z MJ) 

Vršťala - z n:iř . sl. vrštét ~ vřeštět 

Vrtal z pne. d. vrtat; Vrtálek, Vrtáček, 

vrtafta, Vrtaník 

Vrťátko pi'ezdivka někomu, kdo se stále 

vrtí, je nepokojný 

Vrri'l - přít sl vni't = obracet, točit ; Vrtěl 

Im,Vrlěna, Vrlil>, Vrlil, Vrlilek (- nepo 

~cJa). Vrlíllw ( 1 515; též vrtkavec) 

VrtU: - lj stol.; m2d z OJ Vrtéžír: vrtět = 

obracet. žír - život, potrava; Vrtiška 

(zdrub.) 

Vrubel, Vrůbl- slez. nář. A vrube! ~ vrabce; 

v iz Vrobel, Vrabec a Brabec 

Vrzák - ze sl. vrzat; nář. A vrzák = pták 

zvonohlík; Vrzáček (;-:drob.), Vrzal ( 1437; 

~kdo vydává vrzavé zvuky, chodí sem tam 

dveřmi apod.), Vrzala, Vrzalík (zdrob.), 

Vrzáň, Vrzba ( ~ vrzání), Vrzoň 

Vřešťál - ze sl. vřcštč t 

1363 Pe/rus diclus Wsetheczca; 

Všetečka - 

z příd. jm . v.š etečn ý ~ zvě da vý , dotěrný ; 

Všetíček, Všetička (toto též z MJ Všcticc 

u Neveklova), Všetýček 

Vtípil - z příč . sl. vtípit (se) ~ dovtípit se, 

pochopit 

Vučka, Vůčka - ze sl. vučet ~ bzučet , bručet 

Vůjtěch - z nář. tvaru OJ Vojtě ch - viz tam; 

Vůjta , Vujtek, Vůjtek, Vůjtík, Vůjka 

Vurm, Wurm-'l něm. A \Vunn ~ červ; 

i had, drak; Vurma 

Vybíhal- z příč. sl. vybíhat 

Vybíral - z příč. sl. vybírat; Vybíralík 

Výboh, Váboch- z úsloví Ví Bůh 

Výborný - z příd. jm.; Výbora 

dřfve 

Vybulka - patrně člověk s vyboulenýma 

očllna 

Vycpálek - z příd. jm. vycpaný; kdo něco 

vycpal 

Vyčichl - př íč. nář. sl. vyč i c hnout ~ vyprchat, 

oschnout; kýchnout; Vyčichla, Vyčichlo 

Vyčítal- z příč . sl. vyčítat, též ~ vypočítávat 

Vydlák - viz Vidlák 

Vydra - 

1400; z názvu šelmy; přezdívka 

p y tlák čm1 ; Vydrař, Vydrář 

Vydržal- z příč. sl. vydržať , vydržet; Vydržel 

Vyhlídal- z příč. sl. vyhlídat ~ uhlídat nebo 

vyhlížet; Vyhlidka, Vyhlidko 

Vyhňák- z obyv jm. z MJ Výheň u Kaplice; 

Vyhnáček 

Vyhnal- příč . sl. vyhnat (ven), vyobcovat; 

Vyhnálek, Vyhnalík, Vyhnánek (= člově 

k vyhnaný, vypuzený) , Vyhnanovský 

(z MJ) 

Vyhnis - z rozk. včty Vyhni sel 

- 216-

Vychodil - příč. sl. vychodit 

Vychytil - příč. sl. vych yrir = vzít, zmocnit se 

Vyjídák - ze sl. vyjídat = dojídat, té;;, ve 

smyslu nčkomu ně co sníst; Vyjídáček 

Vyklický - z MJ Vy klice u Chabařovic 

Vykopal - z příč. sl. vykopat 

Vykouk - ze stč . sl. vykúkat; LA vyk(o)uk - 

vychytralý č lověk ; Vykoukal 

Vykus - ze sl. vykousat; srov. výkusek = 

vykousané místo; patrně i za Vikuš = vikýř 

- viz tam; Vykusa 

Vykydal- příč. sl. vykydat = vyklidit ( např. 

hnúj) 

Vykysalý- z příd. jm . vykysalý = vykvašený; 

přenes. vycv i č en ý, v zděl aný ; Vykysal 

(z přič. sl. vy kysat) 

Výlet, Vyleta- A vyleta = výletník; Vyletal, 

Vyleťal, Vyletěl, Vyletělek (též kdo č a sto 

odcházel z do mu; A vy l etč lek = pták, ktet)i 

poprvé vy l etě l z hnízda; přene s. kJo odešel 

z Jomova) 

Vylita, Vylít - z př íJ . jm. vylitý = též náruživý; 

též viz Výlet 

Vymazal- příč. sl. vymazat 

Vymer - vi z Vimer 

Vymětal- příč. sl. (vy)mést, (vy)metat; z A 

výměť = násada větš íc h ryb; Vymetal, 

Vymetálek, Vymětalík 

Vymlátil - z p říč . sl. vy mlátit = vybít, též 

vymlátit obilí apod. 

Vj''Jilola - viz Vejmola 

Vyoral- z pří č. sl. vyorat; Vyorálek 

Výravský, Viravský- z MJ Výra v a u I h·adce 

Králové 

Vyroubal - příč . sl. vyr(o)ubat = vysekat; 

Vyrubalík, Vyrůbalík , Výrobek 

Vyskočil - 1536; příč. sl. vyskoči t ; Vyskoč 

(z rozk. zp .) 

Vysloužil - přič. sl. vysloužit si (n ěco) ; snad 

označení vysloužilého vojáka 

Vysoký - z příd. jm.; též z MJ; Vysůček 

(1559); Vysocký, Vysočan, Vysočanský , 

Vysokomýtský (všechna z MJ) 

Vysoudil - z příč. sl. vysoudit 

Vystavěl- z příč sl vysl" v

Wais- viz Vajs 

Wal(l)ach- viz Valach 

Wald- z MJ v Bavorsku (2óx), v Rakousku; 

často ve složeninách; Walda, Waldauf, 

Waldek (1384 relicta Blahutonis dicti Valdek; 

z MJ u nás i v něm. krajích); Waldeker 

(z tvW, Waldman(n) 

Waldhaus - z MJ v Bavo rsku 23x, v polském 

Slezsku 9x; Waldhausen 4x v Bavorsku, 3x 

v Rako usku: Waldhauser 

Walek, Wálek- viz Vala 

Walenta- viz Vala 

Wallenfels - z MJ v Horních Francích 

Walter, Waltera, Walther- viz Valter 

Wania, Waniek, Wanka - viz Vaií. 

Wantoch- viz Vatoch 

Wasserbauer- z něm. sl o;.. = sedlák z dvorce 

u vody 

Weber - viz Veber; z něm. A Weber = 

tkadlec; Webera 

Weidenhoffer - z MJ v Bavorsku, Sasku ; 

z názvu dvorce obrostlého vrbami; podle 

názvu ohrady, v níž se sušil boryt barvířský; 

Weidenthaler (z údolí, kde rostou 

vrhy) 

Weig(e)l - viz Vajgl 

Weigner- z něm. nář. A = kolář (kontaminací 

A Weiner a Wagner); z MJ \Veigendorf, 

Wcigcnhof apod. v Bavořích 

Weil- z MJ v jihozáp. Německ u 

Weinar, Weiner - stažením za Wagener; 

z MJ Weine, Weiner; ze střhn . sl. weinen, 

wenen = plakaL 

Weinert- patrně redukované OJ Weinhan: 

wini = přítel, hart = silný, odvážný 

Weinberger - z MJ :Hx v Bavorsku, 36x 

v Rakousku 

Weinfurt- z MJ v Bavorsku; Weinfurter 

Weingart - něm. nář. A Weingaiten = vinice; 

z MJ ve Štýrsku , z MJ Weingarten 22x 

v Bavorsku, 3x v Rakousku; Weingarti, 

Weingiirtncr (= vinohradník; též z MJ 

Weingarten) 

Weintich - ze s třhn. při d. jm. weinlich = 

pLtčUvý , nchmuřený 

Weinpold - z germánského OJ: wini 

p řítel , bald = rychlý, smělý 

Weinzettel - snad ze s třhn. A winzělle = 

vinný sklep 

Weirauch- z něm . A Weihrauch = kadidlo; 

Weirich, Weirych (oslabené), Vejrych 

( čes. pravop.) , Werich (též vi z Verich 

a Verner) 

Weis, Weiss- viz Vais 

Weis(e)l- ze zdrob. n ěm. příd. jm. wcisc = 

moudrý nebo weiss = bílý; z A Weisel = 

včel í matka 

Weissar, Weisser - z příd. jm. wcoss = bílý; 

ze střhn . wisaere = vů d ce , přísedící; z OJ 

\Visheri 

Weisgarbcr, Weissgreber- z nčm. A Wcisgiirber 

= jirchář 

Weishaupt - nčm. slož. = bílá (nebo moudrá) 

hlava; Weisheipl, Weisheitl (něm . 

nář. zdrob .); viz též Vajseitl 

Weisskopf- něm. A = bílá (nebo motldrá) 

hlava 

Wellner- z MJ Veleií. u Benešova n. Ploučn i 

cí, něm. Wohlen ; Welna 

Wetůg- něm. příd. jm. wenig =malý, slabý; 

Weniger 

Wenz- zkr. z n ě m . podoby O.J Václav - viz 

tam; Wenz(e)l (zdrob .), Wenzlik,Wenzlik 

Werich- viz Weirauch 

Werner- z ně1n. OJ W'crncr, pl1v. \'X'arinheri 

= varující vojsko; Wernisch 

Wertheim- z MJ v Bádensku a u By dhoště ; 

Wertheimer 

Wetter- z něm. A Wener = počasí 

Wied(e)rman(n)- něm. A Wi(e)dermann = 

soused z pro tě jška ; odpůrce 

Wiener- z MJ \Vien v Rakousku, v Ho rním 

Bavorsku 

Wiesner, Wiezner - z MJ Wiesen např . 

u Poličk-y, u Brou mova, v Bavorsku 23x, 

v Rakousku aj. 

Wichterle - ze zdrob. střhn . A w iht = tvor, 

trpaslík 

Wilczek, Wilček - z polského A = v l če k ; 

Wilczák, Wilk (=vlk) 

- 218-

Wild - viz Vild 

Wilham,Wilhelm - z OJ Wilehalm se zánikem 

druhého -1- a nepřízv. -e; viz Vilhelm 

Win1mer - viz Vim(e)r 

Winkler- viz Vin k l ář 

Winter - z n ěm. A Winter = zima; viz Vintr 

Wirt, Wirth - viz Vin 

Witasek, Witásek, Witasssek, Wittassek - 

nčm. :ca p s an ě příjm. Vitásek z OJ Vít;Wittek 

(= Vítek) 

Wittner - snad z něm. A Wittner = dřevař (ze 

st řh n . wite = dřívD 

Wit(t)och - česká odvoz. z OJ Vit - viz tam, 

psaná něm. nebo polským pravopisem 

Wohl(ge)muth - n ě m. A Wohlgemut = 

dobromyslný, příjem n ý člověk ; viz Volmut; 

Wohlmut(h) 

Wojnar - viz Vojnar 

Wolf- viz Volf; Wolf(e)l (zdrob.) 

Wolker - 1364 Wolkeri de Pmssienicz; n čm. 

ná ř. A Wolker za \XIalker = valchář 

Wollman(n)- z n ěm. = obchodník s vlnou 

Wollner, Volner - n ě m. na Jindřichohradec 

ku = o by·vatel z Lesní č tv ř ti (Waldviertel), 

též z MJ v Rakousku 

Wiinsch - viz Vinš 

z 

Zabilka, Zábilka, Zabylka - A zabilka 

lidové druh plevele 

Zabloudil - z přič. sl. :cabloudit 

Záboj - A záboj = lis na vybíjení vosku 

z voštin ; lis vůbec; Zábojník (= olejník, 

kdo lisuje olej) 

Zábrana - z před ložkového pádu = kdo 

bydlel za branou; A zábrana = překážk a ; 

Zábran, Zábranský (téhož významu ; z MJ 

ZábranO 

Zábrodský - z MJ Zábrodí; též z A brod = 

kdo b ydlel za brodem 

Zabský, Zábský- hyperkurPkml' z MJ Zápy 

u Bra nclý.~a uad Labem 

Zacpal - z příč. sl. z~cp:u ; Zacpált:k 

Začal- z pří /' 

sl. začít 

Zada, Záda - A z;J da; též = kdo bydli vzadu 

za v.~í ; Zadák C1.391; kdo bydlí v z~ du , za 

vsí; kdo zů s tá vá pozadu), Zadek, 7.áůc::k , 

Zadka, Zadík (zdrob.), Zadnil"rk (/, p říd. 

jm. zadní, např. m l y 11 á ř na zadním ml ýn ě; 

v obci Postřekově dva Miku lá5ové, zadní 

a přední), Zadnička 

Záděra - A záděra ; o děrk a ; ze ol. zadirat 

(se) 

Zadina - A zadina ; odpad př i mláceni 

a č i ště n í obilí; snad rť"ž: kdo bydlí vzadu 

Zádrapa - snad spodobon za Zadraba, tj. 

kdo bydlel za drábem i'i zastupoval drába 

Zadražil- příč. sl. z(a)dražit; draho prodávat 

Zadrobil - z př íč . sl. za drobit = rozdrobit, též 

zakrýt; Zadrobilek ( zdrob.) 

Zahajský, Zahejský- z MJ Zahájí; též kdo 

b ydlil za hájem 

Zahálka - A zahálka= n e činnost ; př e n es. 

zaMi č ivý č l ově k 

Zahn - z MJ Saň , n čm . Zahne, u Frýdlantu; 

z něm . A Zahne = zub 

Záhora - kdo bydlí za horou; z MJ; 7417 

Zahora de Zahorkowicz; 1584 Adama Zdhoru 

ze Zahorzy; Zahorák (z obyv. jm. 

z MJ Záhornice apod.), Záhorovský (z MJ), 

Zahoranský, Záhorský (z MJ Z áh ořf, 

Z á hořice , Záho rnice), Záhorec, Záhorka 

(1424 Petr 7ahorka z Zahorziczie; Zdhořič 

í, tvrz Petra Zdhorky ze Záboří) , Záhornický 

(z MJ Záhornice) 

Zahoř, Záhoř - z MJ Záboří ; chodské OJ 

Záhoř z OJ Ře h oř - viz tam; Záhořák, 

Záhořík (zdrob.), Zahořans ký (z MJ Zah 

ořany) 

Zahrada - z MJ; A zahrada = ohrada; 

původně oplocený kus pole blízko domu 

na zeleninu ; zahrada stádná = ohrada na 

dobytek; Zahradecký, Zahrádka (též z MJ, 

zdrob.), Zahrádko, Zahradský 

Zahradil - příč. sl. zahradit = o hran i č it 

(plotem), zavř ít 

- 219 -

Zahradnický - z MJ Zahradnice u VoLic 

Zahradník- 7499]an Zahradník; A ~a hr adník 

~ hospod ář větší ne ž chalupník , ale 

menší než sedlák (též strážce včclní zahrady, 

ohrazeného kusu lesa s ú ly); Zahradníček 

(zdrob.; na Moravě ~ pták sedmihl á 

sek) 

Zahumenskf, Záhumenský - kdo bydlel 

za humny; h umno byl pozemek za stodolou 

venkovského statku, okraj vsi 

Zach- 13 87; zkr. OJ Zachariáš, hebr. Zekharjáh 

~ búh si vzpomně l ; s t č. a n ář . A zach ~ 

veliký žrout; Zacha, Zácha, Zachar (zkr.), 

Zachara, Zacharda, Zachariáš, Zachař 

( 7318; zánik n epřízv . -iá), Zachata, Zachota, 

Zachula, Zachovský 

Zachoval - plíč. sl. zachoval ~ ochrá nit, 

udržet beze škody; Zachovalý (z příd. jrn.) 

Zachystal - p říč . sl. zachystat ~ p řip rav it , 

zaopalii t, zásobit 

Zaic, Zajac - n á ř . za A zajíc; Zajác, Zajacz, 

Zajaček, Zajáček , Zajačík, Zajda, Zajdák, 

Zajko, Zajonc (slez.. ná ř . , vliv polštiny) 

Zajeda - z A zá jeď ~ co zústane po jídle 

v ústech (za zuby); puchýř v koň ské t. l a m ě ; 

zá jedí ~ žvanec 

Zajíc - 1255-59 Vlrícus Zajes, V. Lepus; 

z p řez dívk y, podle e rbu nebo domov. znamen 

í; Zajíček (12 57 1Jh1cus Zagechec; 

1428 Jan Zajíc zuan)Í 7a.jíček; zdrob. od 

zajíc; na Nu vob ydžovsku též květ hlecliku), 

Zajíčkovský 

Záklasník - A záklasník - poslední došek 

nad okapem, uvázaný za klasy; n á ř. záklasky 

= dlo uhe vlasy nad celem 

7:~kup:.J- př f(- 

sl z" k" Jl" l 

7.ákora - ., rov. ha nác. n á ř. A záknrace - 

okolkm•ání 

Z~ko~telecký , 7:íko~telský- z p ř e d l. p;lrlu; 

kdo br dlcl za kootclcm; Zákostelný, Zákoste!n.i, 

Zli

Záruba - 1380 jacobi dictus Zaruha; A 

z~ruba = ohrada ze dře v a; zásek; se sl. 

zarubat 

Zárybnický - z .l'v!J Záryhnice u Neveklova 

nebo Záryhničí ; též kdo bydlel za Jybníkem 

Zářecký- z MJ 7.ářečí ; kdo bydlel za řekou 

Zaspal - z příč. sl. zaspat 

Zástava - z MJ ; A zástava = stavic..llo (na 

potoce), místo k napájení dobytka, má čeni 

lnu a konop í; Zastávka 

Zástěra- A zás t ě ra ; též = záminka 

Zátka - A zátka = pLl vodně hájené, oplocené 

pastv i štč; místnost; později dřevo k ucpání 

otvoru 

Zatloukal- příč. sl. zatloukat = též tarasit 

Zátopek- ze sl. r.a to pil = s tč. utopit; zatratit; 

srov. zatopit svou duši = o pít se 

Zatřepálek- r.e sl. zatře pat 

Zavada, Závada - z MJ; A závada = nejen 

chyba, ale i dluh, závazek (prá vní termín); 

p ře kážka , nesnáz; Zavaďák (z obyv. jm.); 

Zavadel, Zavadil (zavadit = též obtížit 

dluhem ; zavadit ka m = zajít kam, věze t 

kde), Zavadilik, Zavadinka, Zavadský, 

Závadský (obě přiv l. rodině , též ~. MJ na 

sev. Moravě) , Zawada, Zawoldski 

Zavázal - příč. sl. zavázal též daným slovem , 

slibe m; mor. n ář. r.avázet = vadit; překážet 

Záveský - 

u So běs la v i 

kdo b yd lel za vsí; z MJ Závsí 

Závě ta - 1612 7áuěta ze Záuětic; z MJ; A 

závěť = poslední vť1lc; též znamení r.ákazu; 

místo za větrem , útočiště 

Závi~ - stč. 0], o bm č na OJ Závid, obě = 

závistivý, b udící závist; Závišek, Záviška 

Závoda - kdo bydlel za vodou; z MJ Závodí 

(čás t osady) ; Závodní, Závodnik, Závodný, 

Závodský 

Závora - A závora; z MJ; Závorka, Závorce 

(z wU Závořicc u P os třek ov a , na 7.á b řež 

~ ku ) , Závorský, Z ávůrka , Zawora 

Zavoral - viz Zaoral 

Závozda - A závozda = klín do sekety; na 

Hborsku ko s i š t ě ; kdo bydlel za hvozdem 

Zavřel - buď pi·íč. sl. zav řít = zavírat, nebo 

zavřít - (po)v ařit 

Zazvonil- příč. ;~I. t.d/.VUHil: I d~. 11 dL uzvunit 

se = zamn::tt se 

Zázvorka - z A zázvor - druh koření : 

zázvorky = C e rven ~ ko2ene k::tlhnry; 7:~zvůrek 

(zdrob.) 

Zbíral- mfsto SIJfra l; prrc. sl z bfr~t = téz 

plenit 

Zbornik - s tč. A zbornik = kazatel; če s !{ y 

bratr, p ů vodnč zbmný IJJalr. tj. ke ~boru 

náležící 

Zbořil- z přič. sl. zb oř it ; Zbořiliik , Zbořilek 

Zbo'l.ínt!k - z A zbožf 

Zbranek, Zbraněk , 

Zbr~nek - z A zb raň 

Zbroj - A zbroj = zb ra ň ; h av ířské náčiní; laš. 

nář. koňský postroj; Zbrojka 

Zbrožek - srov. zbrocený = zmá čený, zrosený 

Zbyněk - zkrácená podoba OJ Zbys.lav; 

Zbyň,Zbýň 

Zbudil - z příč. sl. (v)zbudit = probudit; též 

pohnout, s tč. pobouřit 

Zdanovec - z MJ Ždánov u Domažlic 

a Kašperských Hor 

Zdařil - 7. příč. sl. zdařit = podaři t 

Zdenek, Zdeněk , Zděnek- OJ oc..lvoz. ze 

Zdeslav (= zde slavný; = s děla l slávu), 

Zderad , Zdernil ; Zdenka, Zdeňka 

. Zděnovec - z př íd jrn. přiv l. k OJ Zden 

z Zde n č k 

Zderadička - z MJ Zde radice u Neveklova.; 

sotva přímo z OJ Zderad 

Zdichynec, Zdychynec - z příd. jm. přivl. 

z OJ Zdich, odvoz. z OJ / .d islav (za Zdeslav 

= zde slavný) 

Zdobinský, Zdobínský - 7 MJ Zdobín 

u Dvo ra Králové n. Labem; Zdobma 

Zdráhal - z pří

Zdrůbek - z A zclrobek = na Kutno horsku 

odpadek při sekání dříví ; Zdrůbecký (snad 

přiv l. rodině) 

Zdvihal, Zdvíhal - příi:'. sl. zdvíhat = též 

zač ít , způsobit; omlouvat, vytýkat; zdvíhat 

se = durdit se; zdvíhat co = přip o mínat 

Zdvořák - za Dvo řák ; č l ověk z dvořil ý; 

Zdvořáček , Zdvořan , Zdvořilý 

Zedek - patrně místo Zetek - viz Zet; 

Zedínek, Zedka 

Zedník - A zedník; podle řeme s l a ; též název 

ptáka; Zedníček (zdrob.) 

Zehnal- z příč . sl. sehnat, hnát doktomady, 

získat; Zehnálek, Zehnula 

Zechovský- z MJ Zechov a Zechovicc 

Zeidler - n ěm. A Zcidler = brtník, lesní 

včel ař 

Zeíner - něm. A Zeiner = ko 5íkář; též výrobce 

kovových prutů (cánú) 

Zeithamel, Zeithammel, Zeithaml, Zeithamml 

- z n ěm. slož. A = roční beran; 

Zeithamer, Zeithammer (buď zkomolenina 

předcho z ího příjm. , nebo z něm . 

slož. = hamr, který pracuje jen občas); viz 

též Cajt 

Zejda- z valaš. nář. A zejda = n ůše , 

břemeno 

Zelba - snad úpravou z stč. A ze lv i cě = 

švagrová; nebo n ěm . pravop. místo Cclba 

- viz tam 

Zelena- z příd. jm. zelený; Zelenák, Zeleňák 

(obyv. jm. z MJ Zelené), Zelenay, 

Zelenda, Zeleník, Zelený ( = bledý, nedospě 

lý ; ze zelené krve = nemanžclský) 

Zelenka - 7406Andree dieto 7elenka; označ 

ení bledého č lo vě ka ; Zelenko, Zelenský 

(z MJ Zelené u Přeštic) 

Zelík - z A zelí; Zelín, Zelníček , Zelník 

(dn1h pe č i va plněného zelím) 

Zelína - A zelina = zelená bylina, zelené 

rnísLn; churavec; Zelínka (zdrob.), Zelinka, 

ZelliiSký 

Zelínger, Zelíngr - z MJ 7:ellingen v Dolních 

Francích 

Zeller - z Celer 

Zelník - A zelník = kolá č naplněn ý zelím; 

druh sametové čepi ce; Zelníček (zdrob.) 

Zeman- 21. ne j častější české příjmení; 1550 

Jan /.eman; A zeman = drobný šlechtic 

s erbem, později svotxxlný majitel statku zapsaného 

v zemských deskách; čas té příjm . 

svobodru'kú; Zemančík , Zemanec, Zemánek 

( = malý zeman; nemanžclskji syn panoše), 

Zemaník, Zemanovič, Zemanský 

Zemek - stč . A zemek = sedlák, pozd č ji = 

rodák; též ze stč. A zmek, 2. pád 1.emka = 

če rt , drak; Zemčák, Zemčík, Zemenčík , 

Zemeš, Zemko 

Zemen, Zemín, Zemina - ~ OJ Zemisl av 

z Sěmis l av ; z A zemina = prsť; 

Zenahla - z příslo vce znenáhla = pomalu; 

Zenahlík 

Zenker - ze s třhn. 1\ zanker = u zdař ; srov. 

české Caiíkář 

Zenkl - ze střhn . sl. zenken = ha š t eřiL se; 

zdrob. ze střhn. A zank = uzda: šp i čka, 

vrub 

Zerza, Zerzán, Zerzáň - č l ověk s ryšavými 

vlasy; Zerzánek (zdrob.), Zerzavý (z příd 

jm.), Zerzoň 

Zet- s tč. zět , j ih oč. zet = zeť, s t č. i švagr; Zeť , 

Zeťák , Zetek, Zetěk, Zetík, Zetka, Zeťka 

(zdrob.), Zít, Zita, Zítek, Zítko; též Zed, 

Zedek, Zíd, Zídek, Zídka, 

Zett(e)l - viz i Cetl; z MJ Sedlo, něm . Zeltel ; 

A Zenel = osnova (textilni termín) 

Zevel, Zévl - n ář. A zívl = pták lelek; 

přeneseně = orevřhuba , hlupák; násrroj 

k obracení rožň (J 

Zeyer - z MJ Zeyern v Horních Francích 

Zezula 7402, Zezule - A nář. zezula za 

žežulka = kukačk a; Zezulák, Zezulčík , 

Zezulka (zdrob.; místy kvč t ina vstavač) 

Zíb- ze sl. zíbat = potřásat (hlavou); někdy 

z OJ Siben z Sigibert; Zíba, Zíbal, Zibek 

Zíd - viz Zet = zeť ; Zídek (zdrob), Zídka, 

Zídka (zdrob.; též A zídka = malá zed) 

Ziegl - n ěm . A Ziegcl = cihla ; Ziegler 

(výrobce cihel) 

Zielína - viz Zelina 

- 222 -

Zierhut - v Chuclěníně u Nýrska vzniklo 

z Crhutka - viz Crha 

Zifčák- z dom. podoby OJ Josef č i příjmení 

Jozífek; viz Josef 

Ziga - clom. podoba OJ ZigmLmd - viz lam ; 

Zigáček, Zigal 

Zigmund, Zikmund - germánské OJ slož. 

ze sigů = v í Lězstv í a n1unL = ochrana; 

latinizovaná podoba Sigismundus; Zigo 

(1431 Sigismundus alias Ziga lukarz; z 5. 

pildu), Ziguška, Zigulec 

Zich, Zych - jw r. 1570: sy n nebožtíka 

Zykrnundu jinak Z ycha; dom. podoba O.J 

L:ikmund; -y- po z bratrským pravopisew ; 

Zycha (1391 Sycha Peschek), Zícha, Zicháček, 

Zichala, Zicho 

Zika, Zíka, Zyka, Zýka- clom. podoba OJ 

Zikmund - viz tam; Zikan, Zikán, Zikeš 

(7454 Sigismundo alias Zykasoni sutan), 

Zikl (něm. zdrob.), Zikuda, Zikula, Zikuška 

Zikmund, Zykmund- viz Zig-; Zikmunda, 

Zikmundovský (při v l. rodin ě) 

Zilvar - 1400 jeskonis dicti Si/ber de nil/ingisdorft; 

14 76 Jan Zilwar z l'ilní!w vu; 

z n ě m. A Sil ber = stříbro 

Zima (1376), Zima, Zyma, Zýma- A zima 

= zimní období; chlad; zimnice; snad i z OJ 

Era-zim - viz lam; Zimáč ek, Zimák (zhrub. 

z příd. jm.; též = dub zimní); Zimčík , 

Zimek, Zimka, Zimula (srov. na Vsetínsku 

i A zimula = pták brkoslav, kte1ý u nás 

zimuje) 

Ziml, Zimmel - snad za něm. A Zimbel = 

cyrnb

Znamenák - s t č . sl. znamenat = č init znamení; 

vší1naL si, pozorovat; A znan1enák = 

kovářský násu·oj na oz n ačování výrobkú; 

Znamenáček , Zname naný (znamenaný 

člověk = poznamenaný něj akou těles no u 

anomálií, kterou lidé interpreLOvali jako 

ne šťastné znamení), Znamínko (zdrob. A 

znamení) 

Znebeján ek - Jánek z nebe, přezdívka 

podle do movního znamení "V nebi", podle 

vlastností apod. 

Znoj - A znoj = pot; též vedro, !opora; 

Znojil 

Zobač, Zobáč - zhrub A zobák; přen es 

veliký nos, Zoban, Zobaník, Zobec, Zobek, 

Zobel, Zobín, Zobína 

Zof- z n ěm. A Zopf = cop s t řhn. A zopf = 

cíp, nej;.nší konec; A záf = přípra ve k 

k barvení koží na zelem; 

Zoch - střhn. A zoche 

Zoch er, Zochr 

klacek; Zocha, 

Zon1er- 1 s t řhn . příd. jm. zo rn = vneklý, 

ro z h n ěvaný 

Zoubek - lj96 Zúhek; zdrob. A zub 

Zoufal - příč . sl. zoufat; Zoufálek, Zoufalik, 

Zoufalý ( = kdo maril na dě j i) 

Zouhar z MJ Za uch v Rakousku, v polském 

Slezsku, v Tyrolsku; z MJ Zouharen ve 

Štýrsku a Korutansku 

Zoul - ze sr.:t.ák. Oj Sa ul =vyžádaný; homické 

A zoul = žula, hluchá hornina v šac htě; 

ZouL'l , Zoulek, Zoulík (zdrob.) 

Zoun - z A zoun - žhavý uhel; přenes. = 

červený , zrzavý; Zouna (v Libochovicích 

za Zuna), Zounek, 

Zouplna z p říd. jm. zúplný = plný 

Zour - A zour = patrnč kus (z)orané púdy; 

Z o u rek 

Zouza- ze sl. zouzat = h u če t , šeptat; zouzat 

se = loudat se; Zouzal, Zouzalik 

Zp- viz Sp- 

Zpěvák - z A; Zpháček (zrlrob.) 

Zradička - zdrob. A zrada 

Zralý - z příd . jm. = do s pělý; Zralik 

Zrcek - A zrcek = drozd cvrča la ; též za 

Zrz"k, podle němtiny z č ten o jako c 

Zrno - A zrno; Zrna, Zrnečko, Znúk, 

Zrnka, Zrnovský ( při v l. rodin č) 

Znibek - z názvu samor u Sed l ča n a u Milevska; 

ze stč. sl. zrúbit = osekat; Zrubec, 

Zrubecký, Zrúbecký 

Zrucký, Znický - 1508; z MJ Zr u č 

Znist - s tč . A zrost = vzri\st, pro s pěc h ; 

Zrits tek 

Zrzavý - z příd . jm, podle barvy vlasú; Zrza, 

Zrzavecký (z M.J Zrzavá, dnes Rzavá 

u Tábora, z názvu samoty Zrzavý, dnes 

U Zrzavých v Kožlí u Mirovic) 

Zřídkaveselý - charakteristika pocUe povahy 

Zub - 1398 Wenceslaus Zub; A zub; Zubač 

( 13 77 Micbael Zubacz;), Zubáč, Zubaj, 

Zubák ( 1382 Pessek Zuhak; zubatý člově k ; 

roč n í beran; zubatý hoblík; hornický špičák), 

Zubal, Zubál, Zubalik, Zubanič , 

Zubatý (= nejen velké wby mající, ale též 

opovážlivý - srov. rčení dě l á si zuby), 

Zubč ák , Zubček , Zubec ( 1382 Martino 

• dictus 7 -ubecz), Zubek, Zúbek (morsl.), 

Zůbek , Zubíček , Zubík, Zubina, Zubko, 

Zubo 

Zuber, Zubr- z n čm. A Zuber = džber; s tč. 

zubr = tygr; divoký tur (srov. MJ Zu bř í 

a stč. příjnú Zubrník) 

Zukal - př íč. sL zukat = morsl. tlouci, dorážet 

na nčkoho ; výchč. - tkát na ručním stavu 

Zuman - ze s t řh n. suonman = l.pros lředk o 

vatel , smírčí soudce 

ZUlllr - 1621 AndresaZunu·a Sommra; z přid . 

jm. a A Sommer ve slezské výslovnosti; 

z MJ Sourněř, něm. Zummern, ves u Př imcly; 

to z OJ Súmir nebo Súrněř 

Zuna, Zitna - z A = plevel v obilí, špatné 

zmo; Zunka 

Zunt - ze střh n . A zunt, zundes - hubka, 

troud sloužící k rozdě l ání ohně z vykřes a 

né jiskry 

Zuska - z dom. podoby ženského OJ Zulana; 

označení manžela č i syna z,u.ky; Zuskar 

, Zu s kin , Zuský , Z~~čák 

Zuzaňák- z ženského OJ Zuzana; označen í 

manžela či syna Zuzany; Zuza, Zůza , 

Zuzák, Zuzánek, Zuzaník, Zuzčák, Zuzelka, 

Zuzík, Zuzkovič , Zuzula 

- 224 -

Zvanovec, Zvánovec - z MJ Zvánovice 

Zvara, Zvára - snad ze sl. svařit ; 

Zvářal 

Zv arlk, 

Zvědělik - ze sl. zvčdět; Zvědínek (snad 

i zrob. A zvčd) 

Zvejška - z p odstatn ě l é "z výšky" 

Zveleb i I - z příč . sl. zvelebit ~ vylepšit 

Zvěřina - z A; Zvěř , Zvěřínský (z MJ Zvě - 

řinec, Zvěřillck), Zvířecí 

Zvolánek - z MJ Zvole, 2x v Čechách , 2x na 

Moravě; Zvolenský, Zvolský 

Zvonař - podle řeme s la ; Zvonar, Zvonár 

Zvon - z A; Zvoneček , Zvonek 

Zvoník -označení zvoníka apod .; Zvonič , 

Zvoniček 

Zych - viz Zich; 7 OJ Zykmund, to též 

příj mením ; -y- bratrským pravopisem ; Zycha, 

Zýcha, Zycháč ek , Zychal, Zyka, 

Zýka,Zykan,Zykán, Zykl 

Zym, Zyma - viz Zima; -y- bratrským pravopisem 

Zýt, Zýta, Zytka - viz Zít; -y- b ratrským 

pravopisem 

Zýval - viz Zíval; -y- bratrským pravopisem; 

Zývala 

ž 

Žaba, Žába - 1073 :taba, 1427 Jacobum 

:tabu; A žába = též přencsenč slaboch; 

trudovi na; otok; puchýř; po s třiha čs k é zařízení 

na úpravu sukna; páka; téz podle 

domov. znamení: Jan od žab, .1525 Jan 

Žába; Žabka (zdrob.; též= klínek u kola; 

zah rad11ický nM.), Žabčík , Žabenský, Žabinský 

(rato dvě z MJ Žaber\ Žabínek), 

Žabka, žabský 

Žabokrcký, Žabokrtský - z MJ Žabokrky 

4x v Čech ác h 

Žaček , Žáček - zclrob. ~. přípn. Žák - viz 

tam; Žáč ik 

Žádný - 164 1; z příd. jm. žádný též 

žádostivý, žádoucí, m ilý; Žádník 

Žahour- A 7.ahour ~ ka," z b or ůve k; ze sl. 

žáhat ~ pálit, h ořet; též = komu hořela 

hlava, tj. hyl zrzavý; Žahourek 

Žajdlik- ná ř. za žejdl ík - nádoba, Sl "rá dut:l 

míra, asi 1/3- 1/Ziitm; 

Žák - I\ žák = pú vocln ě č ekat e l lm čžství , 

pozdčj i student; na Volyňsku uči tel s ký 

pomocník 

Žákavec, Žákovcc - z příd. jm. přivl. od 

Žá k; z MJ Žáky, Žákov, Žákovcc, Žakovice, 

nčkdy ze starší podoby MJ Žákava u Blovic 

17. stol. Žákovec ze Žákavy; Žákovi č , Žákovský 

Žalman - 1369 Marí{amtha iatmani de 

l'raga; 7497 v i:almcmově Lh otě; vedlep:í 

podoba OJ Šalamoun - viz ta m· 1535 

Salamon žid pražský ... již psané mu Žalmanu 

židu; Žalák, Žalčik , Žalda, Žale k, 

Žaikovský (z MJ Žalkovic.o u Kroměří 

že), Žalmánek, Žalčik (zdwh k Žalek) 

Žaloudek -viz Žalud; Žalmu.lik 

Žalský- z MJ Ža lý, Žalov, Žab n)' 

Žalud - A ~ plod dubu; mor. nář. = žaludek; 

podle domov. znamení (U žaludú); Žaluda, 

Žaludek, Žalůdek, Žaludko, Žaloudek 

(zdrob.) 

Žampach - 1653 Jakub Žampach jmak 

Po/zorný, z MJ Žampach u Jílového a 

u Žamberka; Žampa, Žamboch (zkomol.) 

Žanda - z dom. podoby ženského jména 

.Jana - Žanda; Žán, Žána, Žandovský 

(z MJ Žandov 5x v Čechách) 

Žantovský - z MJ Žantov u Mi'srrc Kr1lové; 

Žanta 

Žára- A žár = vysoká teplota; požár; 11'ž za 

žďár = pozemek vzniklý vypalováním; z MJ 

Ž1r, Žárovice, Žáry; Žárnik, Žamovský, 

Žároský, Žarouž, Žárský, Žárovský 

Žatecký - 1405 domum Martini dicttts :ta 

teczsky; z 1\1,); Ž atečka (zdrob. MJ) 

Žbánek - z.drob. A džbán 

Ždánský, Žďán ský - z MJ Ždál\, Ždánice, 

Ždánov; -ď spodobou m čkkost i k -ú již 

v MJ 

Žďárek - z MJ Žď1rek nebo Žďá rky ; zdrob. A 

žďár ~ pozemek vzniklý vypálením; Žďá ra 

- 225 -

Žďárský - 1540 Václav Žďárský; 1560 Mik. 

Zdiarsky ze Zdiant; z čas té ho MJ Žďár , 

Žďáry; též z A žďár = pozemek vzniklý 

vypálením) 

Žďárecký - z MJ Žďárek , Žďárk y, Žďárec 

a Žd'ár 

Ždich, Ždych - z OJ Zdislav; Ž- vlivem d' 

(spodoba m ě kk os t i) 

Ždichynec - viz Zdichynec, Ž- vlivem ď 

(spodobou měkkost i) 

Ždímal - z příč. sl. ždímat, též vymáhat 

peníze, nějakou službu apod; 

Ždímera- 1180Sdimer, 1423 Zdimír, 7603 

S'imon /.d inu ~ z Oj Zdimír (Zdi- za Zde-)= 

zde (budiž)mír 

Žebrák- 1379 Nicolai 7-ebraco; z MJ; z A; 

mor., sle z. A žebrák = mrzák; Žebra, 

Žebráček , Žebrákovský ( 7653; z MJ Žebrákov) 

Žejdl- 7401 j ob. Zeydl z l'akomy rzycz; s tč. 

A žejtel = dutá míra; ně kdy z ně m. příjm. 

Seidcl; Žeidlik, Žejdlík (A žejdlík = 0,4!34 I, 

viz Žajdlík) 

Železný - 1401 Svach dictus Zelezny; z příd. 

jm. železný = ze železa ; přenes. trvalý, 

pevný, tvrdý; netíprusný; srov. termín železný 

lbt (snímal pohanu z nema nždského 

dítě te) a příjmí Železná hlava; z MJ Železná; 

Železňák ( = hamrník; kliň barvy železa; 

obyvatel Železnice u Jičína ) , Železnik 

(1568; = obchodník s železem ne bo železným 

zbožím ; odvoz. z příd. jm.), Železo 

Žclísko, Želízko - 1452 Václav z Srb, řeč. 

ielézko; Želísko (želízko = havířské kladivo; 

ze zdrob. A železo) 

Žemla - A žemle = druh drobného pe č i va; 

Žemlička,Žemlik 

Ženatý - z příd. jm .; Ženata, Ženatík, 

Ženčák 

Ženíšek - 1398 s Janem řečeným Ženíšek; 

zdrob. A ženich; srov. i ženit se (mor.) = 

namlouvat si 

Žeravý- z příd. jm. žeravý= řeřa vý; Žerava, 

Žerávek,žeravík,Žeravský 

žerovnícký- z MJ Žirovnice, n ě m Seruwitz, 

u P očá t ek 

Žert- A žert = púvo dn ě k lam 

Žežula - z názvu ptáka k u kačk y žežulka; viz 

Ze-; Žežule, Žežulik, Žežulka (zdrob.) 

Žibřid - 7323; po češt. něm. OJ Siegfried: 

sigu = v ítězs tví a fridu = mír; Žibek, 

Žibrický, Žibrita, Žibrún 

Žid - 1387 PetriL:y d, 1400joh. dietu.> Zid de 

Wetla; ze jm. národa; kdo se ně č ím podobal 

židu; moravské nář. žid = hřib k ovář: 

nčkdy snad ze sl. ždát nebo z příd. jm. 

židký = řídký, tekutý; Žida, Židák, Židek, 

Žíde k (zdrob.), Židoň , Židov, Židovský 

(z MJ Židovicc) Židli, Židliv 

Židla - z A židle; Žide!, Žldlik 

Židlický- patrně z MJ Židlochovice; Židloch 

Žiga- dum. zdrob. z OJ Zigmund - viz tam; 

vedlejší podo by OJ Zikmund; též viz Žižka: 

Žigar, Žigo, Žigovič 

Žigmond, Žigmund - viz Zigmund 

Žihla - parmě z MJ Žihle u Jesenice; z příd . 

jm. žihbvý = pal č i vý 

Žícha - odvoz. příp. -cha z vedlejší podoby 

OJ Zikmund viz Žiga, Žižka 

Ž~und - viz Zigmund 

Žikovský- z MJ Žíkov u Sušice 

Žila, Žila - 1399, A žíla = též karabá č , 

býkovec; z OJ zakon č. -žil; Žilák (zhrub.). 

Žilavý, Žillk, Žilína (též z fV\J), Žillnek, 

Žllinek, Žilka (zdrob.), Žilínský ( z MJ 

nejen na Slovensku) 

Žipek - z OJ Žipota nebo Žibřid (to ze 

Sicgťrie d); Žipovský 

Žirovnícký- viz Žerovnický 

Žiška - ze sl. žiškat = mrkat; též doutnat; 

srov. i OJ Zišma a MJ Ží.šov u Uhlířských 

Janovic a Veselí n. Sázavou - viz Žižka; 

Žiško, Žišťák 

Žít - zkr. OJ Žitomír: žit = život, mú· = mír, 

svčt ; Žítek, Žitek, Žitka 

Žitný - př íd . jm. žitný = též bohatý obilím; 

kdo měl na starosti obilí; z MJ Žitná; Žitko, 

Žitňák, Žitňan (o bě z MJ Žitná), Žitňanský, 

Žitník 

Živec- z OJ Živo host, Živan nebo z příd. jm . 

živý; Živsa 

Živna - z příd . jm. živný = kdo si dovede 

zajistit živobytí; Živný 

- 226 -

Živnůstka- 1653; zdrob. z A 7.ivnost ~ život, 

živobytí; zemědělská usedlost; Živnůstek 

Život, Života ( !263) - z A; Životek, Životský 

(z MJ Zivotice u !3latné a u Mirovic) 

Žížala- A J'ížala, s t č . žúžala ~ nejen dešťovka, 

ale hmyz, drobní živočichové (srov. 

žoužel); pře n es. též ~ lidská chamrad' 

Žížek- 15.75 Jan Ziež; zdrob. A žíž ~ šestka 

na hrací kostce; ncnasyta; v slez. nář. žížek 

~ lakomec; laš. nář. žyža ~ žhavé uhlíky 

Žižka - 1378 sig. fohannis dicti Lizka de 

Trocznow, zdrob. OJ Žiga z OJ Zigmundviz 

tam; srov. i MJ Žimutice: 1385 7ignnmlycz; 

zclrob. OJ Žizna, Žiznota (srov. MJ 

:l'.ižice a Žižín z těchto OJ); z p řezdívky 

jednookému (srov. sl. žiškat ~ mžourat) 

Žižkovský - z MJ Žižkovec u Hradce Králové 

Žižlavský, Žižlavský - z MJ Žižlavice, dvůr 

u Blanska 

Žlab - A žlab ~ koryto, též ~ úžlabina; 

Žlábek (z MJ; zclwb. ze žlab) 

Žlebek- zdrob. jih oč . a hanác. nář. podoby 

A žlab; Žlebčik (!.drob.), Žlebský (z MJ 

Žleby) 

Žličař - za Lž ič a ř , přesmykem nesnadno 

vyslovitelné skupiny hlásek 

Žmolik- ze sl. žmolit; žmolek (cm i ,ežmoleného), 

Žmola 

ŽOčtk - A žo('ck ~hornická kabela; zdrob. A 

žok ~ velký pytel 

Žofka - zdrob. žemkého OJ Žofie , ť~

D. Moldánova_Naše příjmení (2010)

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?