Singularita existence a naše autonomnost 5.7.2018

05.07.2018 Views

expanze mimo povrch Singularity, přičemž vzorec těchto expanzních sil vytváří různý stav existence od atomů až k tomu co vytváří auru a náš existenční stav, životní potenciál, jež se odehrává tedy tvoří v po čas setrvání tohoto výtrysku koronární hmoty zde Čchi mimo povrch Singularity (jako u Slunce) kde délka setrvání a hloubka znamená stav existence a její čas a povrch prostor – vesmíry dimenze - Je možná pravděpodobné, že těsně nad povrchem Singularity vzniká určitý „odpudivý“ stav, podobný jako vytváří voda na svém povrchu a tím pádem vlastně „samostatný povrch“ jemuž říkáme vesmír a těch povrchů nad sebou je pravděpodobně více a jsou existenčně samostatné a samonosné, mají své „oběžné dráhy - Toto povrchové napětí, odpuzuje návrat veškeré koronární Singulární Čhci zpět na povrch Singularity a dle své vibrace vytváří vesmíry a dimenze, udržuje je existenci a vlastní transformaci – fůzi. Část takto nabité a vypuzené singulární Čchi (něco jako koronární hmota), navíc vytváří díky nízké hladině vibrace energetické hladiny, jež dosáhne jen na určitou oběžnou dráhu či vrstvu atmosféry Singularity, kde dosahuje stavu temné hmoty a energie, nebo toho co už je pod úrovní částic hmoty. Tedy tento vertikální výtrysk směrem ven do atmosféry (na oběžné dráhy) Singularity, jeho energetický stav určuje konečnou formu a stav jaká bude mít a jaký bude vytvářet stavební základ, materiál na orbitě, či atmosféře Singularity. Tím je celý proces na orbitech „podporován“ a doplňován a tím se udržuje vnější klimatické procesy (fůze) v řádech vesmírů a dimenzí, nejblíže se vytváří vesmíry a směrem ven dimenze - Na nadkoronání – atmosférické Singularitě vesmíru, jež zde něco jako plave, vznikají rozdílné stavy rozpínání časoprostoru i dimenzí, jež je jiný u pólů a jiný u rovníku, což z určitého „povrchového“ pohledu jako je ten náš, vytváří dojem zrodu vesmíru ze singularity. Vznikají zde možná fůzní tlakové výše a níže, kolem Galaxií a hvězd, černých děr … - Ve skutečnosti zde, ale možná nejsou horizontální singularity od pólů k rovníku a zpět, kde je dojem vzniku a zániku vesmíru (časoprostoru), ale vertikální výtrysk super nabité Čchi Singularity, jež jsem, pronikají z koronárního povrchu Singularity směrem ven, jež na základě určitého existenčního vzorce si nesou tvůrčí stav a jeho potenciál rozvoje a tím pádem své místo a stav na orbitě atmosféře Singularity. - Zde možná vznikají dvě základní roviny existence, první je tvůrčí a vzniká výrony koronární super nabité Čchi Singularity směrem ven a jde vlastně o „existence (životy), záleží na energetickém stavu těchto výronů Singulární Čchi, jež na jedné straně může „doplňovat“ danou vrstvu (dimenzi) její existenci, pokud je nižší než kritický bod samotné existence, zde vytváří proto základy hmoty, vazební potenciál atomů to co vytváří atomy a na druhé straně může vytvářet samotné existence s vlastním osudem, jež je úměrný průniku do stavu existencí (dimenzí) a je jím jak si limitován (směrem do atmosféry Singularity) 4

- Podle síly výronu super nabité Čchi ze Singularity, jež se děje neustále s různou intenzitou kde právě intenzita vytváří vzorec existence a hloubky průniku do stavu – dimenze. Tento stav nezaniká je neustále doplňován z jádra Singularity kde vzniká aktivní super nabitá Čchi jež putuje k povrch mnoha vrstvami a jak se mění tlak (slábne) tak nabývá na energetické rozpínavosti, tvůrčího potenciálu, tak že nemusí ani Singularita rotovat a vytvářet na povrchu tlakové expanzní smyčky a výrony koronární Singulární hmoty, je možné že povrch Singularity doslova vře a tryská s různou intenzitou do prostoru a tím pádem vytváří či doplňuje vlastně atmosféru Singularity kde vznikají vesmíry a dimenze jež jsou vlastně stavy určité kritické rovnováhy mezi odpudivým povrchem Singularity jež vzniká povrchové napětí díky výše uvedeným procesům tím jak se k povrchu derou částice či energetické stavy Čchi a mění se tlak který je jiný v jádru a jiný na povrchu, expanze - V atmosféře Singularity na základě výše uvedených skutečností, vznikají samostatné existence (orbity), zde vesmíry a dimenze, jež nesou takový stav, jaký je jejich nosný potenciál jim byl udělen vzdálenosti od povrchu (odtažitosti) Singularity na základě té skutečnosti, kde vlastně stav vystupující a tím pádem expandujícího výronu Čchi z povrchu – korony Singularity, vytváří nad únikovou odpudivost, určité vakuum, kde stav výtrysku směrem ven vytváří vnitřní deficit v koroně Singularity, který je následně doplňován z vnitřních vrstev Singularity, kde k povrchu se derou super nabité částice Čchi, tak že vzniká jejich přetlak a stav povrchového napětí, odpudivosti, jež má ten důsledek, kde „vyrovnává“ stavy výronů koronární Singularity, expanzní super nabité Čchi, jež má různou intenzitu výronu do časoprostoru (pro srozumitelnost délku či dosah výronu směrem ven) a díky té skutečnosti, kde zde zůstává Singulární kontinuita - soudržnost, jež si lze představit jako gravitaci. To určuje na základě vzorce, do jaké vrstvy (orbity) atmosféry Singularity se „dostane“ a jak dlouho zde setrvá, tedy její život či tvůrčí existenční potenciál, či stav fůzní cyklické transformace. Zde vzniká na základě výše uvedeného nad povrchové odpudivosti Singularity takzvaný harmonický stav sil, jež vlastně vytváří něco jako oběžnou dráhu – orbity, na kterých se udržuje určitý stav existencí, jež má určitou existenční transformační hodnotu, jež je stavebním materiálem pro danou vrstvu atmosféry – orbitě Singularity a této vrstvě můžeme říkat dimenze či vesmíry. - Dimenze zde jsou vnější části atmosféry Singularity a Vesmíry jsou vnitřní části atmosféry Singularity, mají svoji něco jako oběžnou dráhu, které je udržuje v určité konstantě stavu a tím pádem procesů. V těchto vahách je možný dvojí proces, a to tím že ony siločáry – orbity a tím pádem vesmíry a dimenze vznikají na pólech v podobě výtrysků koronární super nabité Singularity podobně jako u černých děr a vytvářejí zde formaci siločar podobný jako má magnetické pole Země, kde každá siločára je vlastně dimenze a i vesmír. Oblast výtrysků na pólech je singularita a anti singularita a na rovníku je stav expanzní parity a stav 5

- Podle síly výronu super nabité Čchi ze Singularity, jež se děje neustále<br />

s různou intenzitou kde právě intenzita vytváří vzorec <strong>existence</strong> a hloubky<br />

průniku do stavu – dimenze. Tento stav nezaniká je neustále doplňován<br />

z jádra Singularity kde vzniká aktivní super nabitá Čchi jež putuje k povrch<br />

mnoha vrstvami a jak se mění tlak (slábne) tak nabývá na energetické<br />

rozpínavosti, tvůrčího potenciálu, tak že nemusí ani <strong>Singularita</strong> rotovat a<br />

vytvářet na povrchu tlakové expanzní smyčky a výrony koronární Singulární<br />

hmoty, je možné že povrch Singularity doslova vře a tryská s různou intenzitou<br />

do prostoru a tím pádem vytváří či doplňuje vlastně atmosféru Singularity kde<br />

vznikají vesmíry a dimenze jež jsou vlastně stavy určité kritické rovnováhy<br />

mezi odpudivým povrchem Singularity jež vzniká povrchové napětí díky výše<br />

uvedeným procesům tím jak se k povrchu derou částice či energetické stavy<br />

Čchi a mění se tlak který je jiný v jádru a jiný na povrchu, expanze<br />

- V atmosféře Singularity na základě výše uvedených skutečností, vznikají<br />

samostatné <strong>existence</strong> (orbity), zde vesmíry a dimenze, jež nesou takový stav,<br />

jaký je jejich nosný potenciál jim byl udělen vzdálenosti od povrchu<br />

(odtažitosti) Singularity na základě té skutečnosti, kde vlastně stav vystupující<br />

a tím pádem expandujícího výronu Čchi z povrchu – korony Singularity, vytváří<br />

nad únikovou odpudivost, určité vakuum, kde stav výtrysku směrem ven<br />

vytváří vnitřní deficit v koroně Singularity, který je následně doplňován<br />

z vnitřních vrstev Singularity, kde k povrchu se derou super nabité částice<br />

Čchi, tak že vzniká jejich přetlak a stav povrchového napětí, odpudivosti, jež<br />

má ten důsledek, kde „vyrovnává“ stavy výronů koronární Singularity,<br />

expanzní super nabité Čchi, jež má různou intenzitu výronu do časoprostoru<br />

(pro srozumitelnost délku či dosah výronu směrem ven) a díky té skutečnosti,<br />

kde zde zůstává Singulární kontinuita - soudržnost, jež si lze představit jako<br />

gravitaci. To určuje na základě vzorce, do jaké vrstvy (orbity) atmosféry<br />

Singularity se „dostane“ a jak dlouho zde setrvá, tedy její život či tvůrčí<br />

existenční potenciál, či stav fůzní cyklické transformace. Zde vzniká na<br />

základě výše uvedeného nad povrchové odpudivosti Singularity takzvaný<br />

harmonický stav sil, jež vlastně vytváří něco jako oběžnou dráhu – orbity, na<br />

kterých se udržuje určitý stav existencí, jež má určitou existenční<br />

transformační hodnotu, jež je stavebním materiálem pro danou vrstvu<br />

atmosféry – orbitě Singularity a této vrstvě můžeme říkat dimenze či vesmíry.<br />

- Dimenze zde jsou vnější části atmosféry Singularity a Vesmíry jsou<br />

vnitřní části atmosféry Singularity, mají svoji něco jako oběžnou dráhu,<br />

které je udržuje v určité konstantě stavu a tím pádem procesů.<br />

V těchto vahách je možný dvojí proces, a to tím že ony siločáry – orbity a<br />

tím pádem vesmíry a dimenze vznikají na pólech v podobě výtrysků<br />

koronární super nabité Singularity podobně jako u černých děr a vytvářejí<br />

zde formaci siločar podobný jako má magnetické pole Země, kde každá<br />

siločára je vlastně dimenze a i vesmír. Oblast výtrysků na pólech je<br />

singularita a anti singularita a na rovníku je stav expanzní parity a stav<br />

5

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!