Singularita 5.7.2018
- Naše duchovní činění je vlastně jen o tom poznat co je vlastně duchovní a co ne, co je za horizontem současného chápání a poznání, tak aby nám nakonec tato určitá imaginace stavů nepřekážela v naší smysluplné celostní existenci (osvícenosti) a my si díky ní nevytvořili zajetí nespočtu autonomních ekosystémů a jejich pravidel, zákonů principů, jinak řečeno ve skutečnosti žádná není, jsou jen zákony a principy zdánlivě autonomních ekosystémů a to jen na které dosáhneme, jak životně, tak mentálně, duševně, duchovně, kulturně, společensky … Jejich množstevní udržování pak omezuje náš život a naší celistvost, jeho různorodost a brzdí náš potenciál - To samé platí o vnější společnosti a lidstvu, na které je potřeba nahlížet jako na autonomní ekosystémy a jednotky, jež mají své zákony, principy, pravidla, životnosti, cykly a sami se účastní obrovské množiny dalších autonomních ekosystémů a jejich cyklů, fází, principů …, tak že nakonec není v žádné moudré hlavě na světě a dějinách nalézt pro všechny mír … Zde je jen ničivá lidská vlastnost předávat hodnoty svého autonomního ekosystému na druhé, přičemž každý je stvořen z jiného počtu aktivních a neaktivních autonomních ekosystémů a každou minutou ve světě se rodí další jež nastupují na tuto cestu a vlastně začínají od znova jako kdysi my. Co pro ně můžeme udělat je přenést jim určité základní znalosti prostředí a tím pádem neblokovat tolika energie na postupné chápání své množiny autonomních základních nosných ekosystémů, které vytváří jejich životy. Mají svoji hlavu a pubertu … - Postmoderní člověk studuje duchovnost a další nehmotné i hmotné autonomní ekosystémy tak aby rozeznal co je základ daného autonomního ekosystému a co už je jeho odvozenina z našeho, tak aby mu nepřekážel a osvobodil se k jeho celistvému rozvoji a nebyl jen otrokem dodržování pravidel domnělých autonomních ekosystémů, jinak řečeno že vlastně žádná duchovnost a mystika není, jsou jen procesy doplněné či završené mnoha osvíceními tím, jak třídíme kvality a potřeby autonomních ekosystémů, jež potřebujeme ke svému životu. Nakonec nám zůstane jen určitý počet základních autonomních ekosystémů a stav naplnění, což je smyslem naší existence. Přejde se z autonomní existence do plynulé a setrvalé což je nirvána, otevření se čisté existenci bytí … - Ruku v ruce k studiu duchovnosti, je potřeba studium a poznání současné vědy, techniky a dalších věd a nauk, tak aby se chápala daná rovina většiny autonomních ekosystémů, jež byly toho času za poznáním současné civilizace a populací -e, jejich pravidla, principy, zákonitosti, to platí za náš horizont a i směrem k chování ekosystémů našeho světa. K životu zde nepotřebujeme se vycvičit na podmínky jiné planety byť je exklusivní třeba jako Pandora, když se tam stejně nikdy nedostaneme, což dělá většina duchovních začátečníků. - Duchovnost je vlastně jedna 1 etapa či část naší cesty, ve které máme poznat a oddělit to co je za horizontem poznání současné populace a civilizace a co je součástí dalších vesmírů a dimenzí, které ale nemá pro zdejší život a jeho hodnoty, podmínky, vývoj valný význam … Závěrem, Není moji snahou popisovat či studovat zdánlivé autonomní ekosystémy, neboť jsou jich zde myriády, základ je zde v tom poznat celkový řád a jednoduchost všeho. Jdeme vlastně od nesložitějšího k nejjednoduššímu a většinu nauk stejně čeká časová aktualizace a i zánik … Základ nám dává věda, škola a vede nás náš tah. Co nás vlastně blokuje je naše aktuální neznalost autonomních ekosystémů tak že netušíme, jestli jsou smyšlené či nikoliv a jak se chovají, tím 6
pádem jsme v jejich područí a i područích druhých což je špatné … S vývojem lidstva bude přibývat knižnice znalostí těchto zdánlivě autonomních ekosystémů a systém se bude zjednodušovat. 7
- Page 1 and 2: Atmosféra Singularity existence Z
- Page 3 and 4: - V atmosféře Singularity na zák
- Page 5: - Jeden je doplňován z koronárn
- Naše duchovní činění je vlastně jen o tom poznat co je vlastně duchovní a co ne, co je za<br />
horizontem současného chápání a poznání, tak aby nám nakonec tato určitá imaginace<br />
stavů nepřekážela v naší smysluplné celostní existenci (osvícenosti) a my si díky ní<br />
nevytvořili zajetí nespočtu autonomních ekosystémů a jejich pravidel, zákonů principů,<br />
jinak řečeno ve skutečnosti žádná není, jsou jen zákony a principy zdánlivě autonomních<br />
ekosystémů a to jen na které dosáhneme, jak životně, tak mentálně, duševně, duchovně,<br />
kulturně, společensky … Jejich množstevní udržování pak omezuje náš život a naší<br />
celistvost, jeho různorodost a brzdí náš potenciál<br />
- To samé platí o vnější společnosti a lidstvu, na které je potřeba nahlížet jako na autonomní<br />
ekosystémy a jednotky, jež mají své zákony, principy, pravidla, životnosti, cykly a sami se<br />
účastní obrovské množiny dalších autonomních ekosystémů a jejich cyklů, fází, principů …,<br />
tak že nakonec není v žádné moudré hlavě na světě a dějinách nalézt pro všechny mír …<br />
Zde je jen ničivá lidská vlastnost předávat hodnoty svého autonomního ekosystému na<br />
druhé, přičemž každý je stvořen z jiného počtu aktivních a neaktivních autonomních<br />
ekosystémů a každou minutou ve světě se rodí další jež nastupují na tuto cestu a vlastně<br />
začínají od znova jako kdysi my. Co pro ně můžeme udělat je přenést jim určité základní<br />
znalosti prostředí a tím pádem neblokovat tolika energie na postupné chápání své množiny<br />
autonomních základních nosných ekosystémů, které vytváří jejich životy. Mají svoji hlavu a<br />
pubertu …<br />
- Postmoderní člověk studuje duchovnost a další nehmotné i hmotné autonomní<br />
ekosystémy tak aby rozeznal co je základ daného autonomního ekosystému a co už je jeho<br />
odvozenina z našeho, tak aby mu nepřekážel a osvobodil se k jeho celistvému rozvoji a<br />
nebyl jen otrokem dodržování pravidel domnělých autonomních ekosystémů, jinak řečeno<br />
že vlastně žádná duchovnost a mystika není, jsou jen procesy doplněné či završené mnoha<br />
osvíceními tím, jak třídíme kvality a potřeby autonomních ekosystémů, jež potřebujeme ke<br />
svému životu. Nakonec nám zůstane jen určitý počet základních autonomních ekosystémů<br />
a stav naplnění, což je smyslem naší existence. Přejde se z autonomní existence do plynulé<br />
a setrvalé což je nirvána, otevření se čisté existenci bytí …<br />
- Ruku v ruce k studiu duchovnosti, je potřeba studium a poznání současné vědy, techniky a<br />
dalších věd a nauk, tak aby se chápala daná rovina většiny autonomních ekosystémů, jež<br />
byly toho času za poznáním současné civilizace a populací -e, jejich pravidla, principy,<br />
zákonitosti, to platí za náš horizont a i směrem k chování ekosystémů našeho světa. K<br />
životu zde nepotřebujeme se vycvičit na podmínky jiné planety byť je exklusivní třeba jako<br />
Pandora, když se tam stejně nikdy nedostaneme, což dělá většina duchovních začátečníků.<br />
- Duchovnost je vlastně jedna 1 etapa či část naší cesty, ve které máme poznat a oddělit to<br />
co je za horizontem poznání současné populace a civilizace a co je součástí dalších vesmírů<br />
a dimenzí, které ale nemá pro zdejší život a jeho hodnoty, podmínky, vývoj valný význam …<br />
Závěrem,<br />
Není moji snahou popisovat či studovat zdánlivé autonomní ekosystémy, neboť jsou jich zde<br />
myriády, základ je zde v tom poznat celkový řád a jednoduchost všeho. Jdeme vlastně od<br />
nesložitějšího k nejjednoduššímu a většinu nauk stejně čeká časová aktualizace a i zánik … Základ<br />
nám dává věda, škola a vede nás náš tah. Co nás vlastně blokuje je naše aktuální neznalost<br />
autonomních ekosystémů tak že netušíme, jestli jsou smyšlené či nikoliv a jak se chovají, tím<br />
6
Change language