Duchovní bytosti a entity 18.3.2018

1
Duchovní bytosti a entity
Zajímavé téma, při mém osobnostním celostním vývoji se mně obloukem vyhnulo,
svůj celostní rozvoj jsem činil přes učení se řeči Jsoucna, tedy postupné odhalování
co patří k lidskému světu, přírodě, planetě, vesmíru a co už sem nepatří a je svým
způsobem celostní a vlastně nakonec jednoduché.
Přiznám se, že s těmito bytostmi x té dimenze, nemám osobní zkušenost a vlastně
setkání s nimi jak to vnímám teď, bylo docela kontraproduktivní, neboť jsem směřoval
svým celostním vývojem za lidskou existenci, tzv. celostní, jež nemá lidské atributy, a
je spíše intuitivní, umělecká, mystická, svá.
Navíc při této cestě člověk ke konci získá nesmírnou senzitivitu, tak aby mohl vnímat
jemno hmotné energie, u mne je to cit na planetární konstelace, jež popisuje
astrologie a z tohoto uvědomění mi plyne, že vyšší bytosti by v našem světě trpěli a
vedli člověka vlastně lidským životem, když on má být celostní a má vlastně vyvanout
z lidské existence, zde přírodní (primární) do celostní (sekundární) kde už nejsou
určité psychologické, sociální, osobnostní, lidské kvality. Jinak řečeno lidsky
povahově se máme změnit pomalu o 180 stupňů, vlastně odejít z lidské existence na
větší a komplexnější.
Navíc zde je rozpor kde vyšší bytosti by neměli vlastně spatřovat v našem světě a
existenci nedokonalost, neboť každý z nás jsme v určité fázi a cyklu tělesného,
lidského, osobnostního, sociálního a duševního vývoje, jsou si a musí si být vědomi,
že i drobné změny parametrů v lidských či civilizačních, přírodních a planetárních
podmínkách by znamenaly katastrofální důsledky a zastavení přirozené evoluce
vývoje.
Když se podíváme na historii lidstva, tak zde je červená linie násilí, jež pramení právě
z této roviny kde člověk, skupina lidí se rozvíjí svojí primární a následně sekundární
rovinu a má zde pocit a potřebu, zde je potřeba dodat, že to je i osobité chování
v této fázi celostním vývoje (nese tyto znaky), jež má atributy potřeby měnit zdejší
podmínky, měnit lidi, jejich chování a určovat jim život.
Vesměs je to dáno tím, že jsou na počátku sekundární cesty své existence, kde je
silná primární existence a máme přirozenou potřebu projektovat poznání a vývoj
z rané části sekundární existence na primární, do lidské existence, z čehož vznikají
dobové ideologie, náboženství a různá nauky a pravidla i soudobá esoterika, jež se
projektuje více na duševní celostní vývoj než na to že nás řídí a poučují nějaké
bytosti. Zde je vidět určitý historický posun a odklon od náboženství. Pořád zde ale
zůstává silná mužské a ženská rovina existence.
Lidi dnes nic nenutí hned zakládat rodiny a věnovat čas a energií na výchovu
potomků, svůj volný čas různě investují, čímž se i rozvíjí jejich osobnost což
1

2
v klasických lidských přírodních podmínkách vlastně není možné a bez rozvinuté
osobnosti není možný celostní sekundární vývoj, což je vidět třeba v Indii a Číně.
Hlavní je cit pro rezonance. Mám vlastně jednu zkušenost a to s Ježíšem, ale ta byla
spíše psychologická, kde jeho odkaz byl v rovině psychologických, personálních,
sociálních nástrah a zkušeností, to jsem si uvědomil posléze, že jeho odkaz je o
psychologickém, duševním mystickém vývoji celostní osobnosti, kde jsou cykly,
prahy, nikoliv klasické lidské sdělení či vedení, tedy mystika.
My vlastně známe jednu tvář Ježíše a tu jakou nám dala tehdejší doba a stav
civilizace, zde říše Římská a císař Konstantin, který v rámci následujících adaptací
křesťanství na římskou mentalitu a zákony, v rámci církevních koncilů zvolil
kostelnickou, hierarchální verzi křesťanství na místo gnostické kde chrámem a
kostelem je naše duše, tedy je povahy mystické, což se velmi špatně uplatňuje v tak
rozvinuté a adaptované společnosti jaká byla římská a posléze středověká, kde bylo
potřeba vlastně znova položit základy evropské a světové civilizaci v těžkých
klimatických podmínkách kdy byly navíc v pohybu celé národy a civilizace ve světě
zanikaly…
Člověk zde vlastně musí být fyzicky i psychicky sám aby se naučil jít mystickou
(sekundární) cestou poznávání indicií, jak já říkám řeči Jsoucna, tak aby
neprojektoval své lidství a lidský svět na jednotlivé sféry existence, od přírodní,
planetární, vesmírné…
V člověku se nejdříve rozvíjí primární (základní) svět a existence, jež je daná tím, že
jsme jako přírodní druh lidé a máme lidskou stránku a její soubor vlastností, chování,
myšlení. Máme i tzv., přidanou hodnotu a to sekundární stránku, jež je v podstatě
opakem té primární, byť po určitou část jsou společné a vytváří lidskou osobnost a
duševnost kde už má tendence naše sekundární stránka jít vlastní cestou a vývojem,
jež je protikladem mnoha lidských potřeb, chování, myšlení a vztahů.
Mým pomocníkem zde vlastně byla a je astrologie. Co jsem si všiml je tzv. ženské
duchovno, které je specifické tím, že nese určité ženské chování, myšlení a postoje,
jež pramení z ženské povahy a tahu mít rodinu, vychovávat potomky a navíc je zde
přírodou daný cit, "nehmotně" vnímat potřeby novorozence, jež neumí dát najevo
zatím řečí či tělem co mu je a co potřebuje. Tato senzitivita žen k potřebám
novorozenců, jež se neumí vyjádřit a nejen k nim, pak tu je citlivost v rámci sociálních
vztahu lidské rodiny, jež dříve byla větší, a ženy zde měly určité role a byla nutná
citlivost a komunikace na své postavení v rámci této skupiny.
Jinak řečeno žena má tím to od přírody konstituci vnímat intuitivně signály a věci,
které jsou spíše psychologické, emocionální, stavové a potřebné. Má takto vlastně
danou i fantazii a jiná je ženská esoterika a jiná je mužská.
Ženská esoterika nese atributy ženského vnímání a citlivosti a potřeby rodiny,
dobrých vztahů, výchovy, stabilních vztahů, lásky a citu. Když tomu přidáte poznání,
2

3
že to vše navíc formuje jeden pohlavní hormon estrogen, který má výrazný vliv na
chování žen a pak vlastně oxytocin a že tento pohlavní hormon (estrogen) je aktivní
od 11 do zhruba 50 let. V dětství a ve stáří po menopauze se stírají mužské a ženské
rysy a vlastně se rozvíjí životní - duševní zkušenosti anebo se vracíme k minulosti.
Do popředí se dostává tzv. třetí stav, jemuž z mystické stránky poznání říkám.
Duševnost, duševenství jež je bezpohlavní a nemá čistě ženské a mužské
stránky, atributy.
Pokud se jde mystickou cestou tzv. vyvanutí z lidské existence je potřeba toto mít na
pamětí jak nás formují pohlavní hormony a to že máme čistě lidské stránky, což
pramení z naší primární (základní) existenční roviny. Jak jsem psal, máme i
sekundární latentní a ta nás směřuje k spojení duality k celostní bytosti, jež má
duševní a mystické vnímání a v lidském vývoji je patrná do puberty a po menopauze
a andropauze. Navíc aby nás příroda dala dohromady a udržela určitý řád ve skupině
tak abychom se neumlátili, tak jsme vybaveni dalším hormonem, hormonem lásky
oxytocinem.
Co mně velmi chybí v rámci všech dosavadních duchovních, mystických,
náboženských a dalších nauk a mistrů, jaká by byla jejich stavba a vyjádření bez
projevů vlivu pohlavních hormonů a určité míry oxytocinu.
Mužské duchovno je vlastně náboženství a má testosteronové chování, jež vytváří
lidské skupiny s určitou hierarchií, má snahu opanovat situaci, svět, Jsoucí stav zde
má polohu otce a mužské rysy.
Ženské duchovno je esoterika je to svět duchovních, metafyzických bytostí, jež
vytváří určitou rodinu a sociální vztahy, má snahu ochraňovat a vylepšovat svět,
vytvářet co nejlepší podmínky pro vývoj, má své anděly a bytosti z jiných světů.
Jak z toho všeho ven? Naučit se vnímat určité indicie. Základní indicie jsou zde
dvě roviny které je potřeba neustále mít na paměti, jejich odlišnost. Základní a
vrozená tzv. primární je lidská a produkuje vlastně čistě lidskou perspektivu a
jejím účelem je založit rodinu, vychovat potomstvo.
Pak je tu latentní tzv. sekundární rovina jež je bezpohlavní, nemá lidské atributy,
je spíše mystická a rozvíjí se ze základů vzdělání, které je nutné a potřebné tak
abychom zvládli velmi těžkou cestu, její část, kdy musíme oddělovat zrno od plev, co
patří a jsou atributy primární lidské existence a co už sekundární duševní –
duševenské post lidské, kde navíc v společné části na počátku vytváří osobnost a
EGO jež je potřeba rozvinout, jako základ k pozdější duševní cestě oddělování zrna
od plev, co a jak patří pod jednotlivé ekosystémy, přírodní, lidské, sociální,
planetární, pod fyziku, chemii, nauku o vesmíru. Duchovnost je vlastně neznalost a
stav, který je jen v primární rovině v sekundární rovině je duševnost a postupné
pozbývání samoty osamělosti a rozvíjení intuice.
3

4
Je potřeba si uvědomit že vlastně musíme nejdříve roztřídit vše kolem nás a to co
přijde do určitých ekosystémů, jež mají své zákonitosti, principy a vztahy a toto je ta
nejtěžší část neboť snadno upadnout pod klam a vytvořit falešnou identifikaci,
roztřídit co patří do primární existence a co do sekundární To bez znalostí a
zkušeností z kvalit a stavů primárního světa existence nejde. To je největší část a
úsilí mystické – sekundární cesty, která nemá atributy duchovní a není to duchovní
svět. Tyto projevy jsou jen vlastnostmi z primární cesty naší lidské existence, které
promítá v době vývoje osobnosti na atributy z toho, co zatím neznáme a má i
nadčasový, vývojový rámec a existenci.
Samotnou kapitolou jsou dimenzní procesy sekundární existence, jež mohou a rozvíjí
naší primární lidskou existenci, nebo ji mohou dodat určitou výjimečnost. Jsou to
vlastně metafyzikální zákony a principy na kterých jsou formovány části naší
existence zde ve formě aury, čaker, planetárních polí, mentálních energií a jsou
vlastně přítomny v sekundární existenci v její rozvinuté část, kde mají určité vlastnosti
a vytváří matefyzický stav a procesy, třeba fungování čaker, nebo levitace atd. Zde je
potřeba překonat opět primární lidskou cesty a existenci, což se většinou děje
„nepřirozeně“ formou cvičení a potlačování určitých vlastností lidské stránky, na
místo aby se celostně sekundárně rozvíjela.
Primární existenci můžeme rozdělit na pohlavní identity a to mužskou a ženskou a
zde v rámci sekundární (duševní – mystické cesty) je potřeba rozpoznat jak nás
ovlivňuje a jak se manifestuje v našich životech. Dále rozpoznat lidskou stránku naší
existence její atributy, chování, myšlení, řád, vztahy, sociální stránku. Pokud toto
nebudeme mít na paměti a vlastně je potřeba k tomu i určitý cit, tak projevy ze
sekundární – duševní (celostní) mystické roviny budeme vtělovat do stavů v primární
rovině a vytvářet náboženství, různé duchovní světy, směry, kde je i přítomen rozpor
mezi našimi aktuálním primárním světem a tím jak se snažíme jeho tvrdost či spíše
neznalost absorbovat či vylepšovat sekundárním světem, prostě si tímto světem jak
si pomáháme zvládat těžkosti života.
Primární svět je sám o sobě dokonalý a stojí na pevných fyzikálních, přírodních,
geologických, klimatických a dalších zákonech a principech, jež vytváří aktuální
sestavu energií, jež vytváří aktuální životní prostředí a podmínky, ve kterých se
vlastně vyvíjí živočišné druhy. Zde jde o přírodní podmínky, jako jsou třeba klimatická
pásma, oblasti kde je poušť, savana, horstvo, deštný prales. Jsou vesměs hmotné a
navíc mají různý časový průběh, než vydají potřebnou konstantu která je důležitá tak
aby v daném ekosystému, vznikla podmínka pro vývoj dalších vlastností. Čím časově
průběhové odlišné prostředí tím je rozvinutější složitější život a životní druhy.
Důležitou veličinou je zde geologický a klimatický čas, neboť je potřeba si uvědomit
že za celou historii naší planety nebyly identické podmínky jako teď, kde bylo potřeba
nespočet geologických a klimatických cyklů aby vznikly optimální podmínky pro
danou evoluci. U lidského druhu to je vidět v tom směru že v odlišných částech světa
má jiné rysy i stavbu těla, jsou zde lidské rasy. Jinak řečeno dnešní ekosystém
vhodný pro vývoj člověka musel se rozvíjet miliardy let a nějaký umělý zásah by to
4

5
nemohl urychlit, neboť by zde například, před třeba 750 mil. Let byla celá planeta
včetně oceánů zamrzlá a pro nás časové nedávno zde byla doba ledová a Evropa
pod ledem a sněhem a oceány až o 120 m níže. Jen na samotný kyslík v atmosféře a
ozonovou vrstvu jsme museli „čekat“ než jej bude dostatečné množství miliardy let.
To všechno jsou vlastně indicie, které nám napomáhají oddělovat zrno od plev
primární existenci od sekundární, která zde vlastně nemá a nemůže mít své
přirozené podmínky a vzniká tzv. jako přidaná hodnota a je pravděpodobné že se
tímto připravujeme na rozvoj v jiných metafyzických existencích.
Právě soubor výšeuvedených přítomných podmínek vytváří danou adaptaci a vlastně
evoluci, tedy odpověď určitého druhu na změnu atributů v dané lokalitě. V lidské
existenci nejdříve sehráli klimatické změny a pak místní podmínky. Vyspělé civilizace
vznikají v severních a jižních šířkách kde je určitý velmi složitý soubor klimatických
ročních podmínek, jež vytváří tlak na potřebu rozvíjet naší primární stránku a k tomu i
sekundární která má inteligentní duševní počátek. Na rovníku
Člověk je patrně přechodový stav a existence mezi primárním světem zde a
sekundárním, jež na něj navazuje a z něho pokračuje. Je to jeho přidaná hodnota a
postupně se transformuje v rámci mnoha životů na sekundární existenci, která
nebude na Zemi. Nebo dosáhne takového vývoje v sekundární části, jež bude
vytvářet velmi vyspělou duševní bytost bez lidských atributů, myšlení, chování a
instinktů. Bude čistě altruistická, vědomá toho co je skladby a pod zákony primárního
světa – primární existence a co sekundární, post lidské existence a světů.
Lze předpovídat, že sekundární (duševní – bezpohlavní) život a existence se rozvíjí
v dynamických podmínkách sluneční soustavy a to nejdříve v dynamických
podmínkách naší planety, jež mají primární statut a povahu a navíc jsou zde
dynamické Meta fyzikální podmínky, jež rozvíjí sekundární post lidskou existenci, zde
v slunečním planetárním kvantovém poli a kvantových frekvencích čaker, jež vytváří
vlastně naší kvantovou čakrovou osobnost, která je nejdříve součástí kvantového
prostředí a podmínek našeho lidského druhu (duše lidstva). Naše kvantová čakrová
osobnost se rozvíjí v rámci sekundární existence a cesty je metafyzická a podléhá
Meta fyzikálním zákonům, ale do té míry jak ji ovládá a formuje primární lidské
existence, naše kvantová čakrová vlastně sekundární a nadčasová osobnost se
projevuje bezpohlavně, altruisticky duševensky a musí mít už rozvinutou základní
lidskou osobnost.
Naše sluneční soustava a planeta Země je formována tak že vytváří prostředí a
podmínky pro rozvoj naší sekundární existence metafyzické a z historie lidstva lze
odvodit, že jde o intelektuální a emoční přechod, jež vytváří třetí stav jež se rozvíjí
mezi primární hmotnou a lidskou existencí a sekundární jež je zde přítomna a
projevem je zde inteligence a osobnost, duševnost. Má převážně znaky primární
(hmotné) existence, ale taky znaky sekundární post hmotné existence, jež jsou
altruistické, duševní, bezpohlavní, post lidské – duševenské. Ranné formy jsou
převážně na sociálním principu a mají určitý archetyp své duchovnosti, duchovní
5

6
svět. Na Zemi zde máme přírodní civilizace, rané společnosti až k vyspělým kde je
patrný technologický, vědecký, duševní vývoj.
V rámci vesmíru zde jsou jiné skladby a stáří vývoje slunečních soustav a přítomnost
kvantových polí, tak že jsou zde další civilizace kde jsou různé formy vývoje od
primární existence až k sekundární existenci, jež může být i čistě metafyzická a
využívat metafyzické zákony a principy a můžeme se s nimi spojit.
Zde mně vytanulo určité upozornění, toto spojení by nemělo mít určité atributy, jež
vytváří aktuální rámec, z něhož vzniká soudobý evoluční a duševní vývoj, jinak
řečeno násilně, plošně měnit parametry, podmínek naší planety a životního prostředí,
neboť bez jejich konstelací bychom nevznikli a neměli dostatečné podmínky pro
vývoj a navíc zde platí zákony, akce a reakce a evoluce, jež se adaptuje na změny
v životních podmínkách a adaptace je hlavním duševním a intelektuálním rozvojem a
rozvojem přidané hodnoty člověka, jeho sekundární cesty.
Člověk aby se celostně rozvíjel a vlastně sám život tak musí měnit i ničit aktuální
životní prostředí a podmínky.
V rámci podmínek naší planety je zde tento sekundární evoluční fenomén zastoupen
v různě rozvinutých podmínkách, kde základem je určitá životní stabilita a komfort a
přítomnost vlastní svobody a přístupu ke vzdělání. Tak že v rámci samotné planety
Země máme rozdílné civilizace a rozdílný vývoj přechodu z primární roviny existence
do sekundární.
Sekundární svět se začíná rozvíjet až po získání určitého životního lidského
komfortu, ve velkém měřítku civilizačním, kde to jsou vyspělé technologie,
v zemědělství, strojírenství, vědě, medicíně, právu atd.
Rozvíjí se díky práci našich předků a nejvíce komfortní podmínky pro aktivitu naší
sekundární roviny jsou v Evropě, tam kde je oslabená primární rovina, respektive
došlo k její transformaci do duševního spektra a společnost není svázána feudálními,
diktátorskými, náboženskými, ideologickými a dalšími dogmaty.
Nejlepší podmínky jsou vlastně ve středu Evropy a to paradoxně tím, že zde došlo
k likvidaci společenského ekosystému nejdříve fašisty a komunisty a to v té rovině že
společnost není třídně a nábožensky formovaná a rozdělená. Je kolektivní se
sklonem individualismu a právě individualismus je základem a pokračováním
transformace naší primární roviny v sekundární kde jsou atributy vzpoury proti
autoritám hodnotám, víře a vytváří se naše osobnost a její hodnoty EGO. Zde jsme
vlastně v době, kdy mladé generace experimentují a k tomu mají určitý
technologické, společenské vzdělávací podmínky a potřebu tak aby se završila naše
primární lidská rovina a začala se rozvíjet naše sekundární duševní rovina v 1 fázi
jako osobnost a do cyklu EGA.
6

7
Jde o velmi složitý vnitřní, osobnostní a psychologický vývoj kde je potřeba se
vypořádat s lidskou minulostí a existencí, zde v měřítku rodiny, společnosti, dětství,
dospívání, formování osobnosti.
Sama naše osobnost je zde vratká a hledá pevnou půdu pod nohama a
experimentuje. Zde tento vývoj může být ze strany primární (lidské) roviny přerušen a
to založením rodiny a výchovy potomků.
Pokud se nezaloží rodina a jedinec má dostatek prostředků a životního komfortu pro
rozvoj své osobnosti tak hodně experimentuje a hledá. Nejdříve je zde materiální
hlad a potřeba zkoušet různé formy směry, od adrenalinových sportů k duchovním
naukám a hledat zde určité společné znaky a možná i určité své místo na světě.
Primární rovina má tendenci a potřebu stability vývoje a podmínek.
Vše co potřebujeme k celostnímu jak primárnímu tak sekundárnímu vývoji máme zde
v přírodních a klimatických podmínkách naší planety a navíc v rámci sekundárního
nadčasového v rámci sluneční soustavy, tak že není potřeba vstupu jiných bytostí či
kvalit, jejich přítomnost vzniká na základě přechodu z lidského primárního světa
existence na sekundární a je povahy psychologické.
Závěrem lze dodat, že dnešní esoterika, přítomnost určitých bytostí, astrálních a
metafyzických světů, čerpá ze situace, kde se aktivuje naše sekundární latentní
rovina a nejdříve se adaptuje lidská primární existenční rovina.
Vstup duchovních bytostí, světu je zde vlastně kontraproduktivní a
nadbytečný, neboť se nerozvíjíme a naše životní prostředí se neskládá
z jednoho parametru, ale je průsečíkem parametrů, jež navíc mají různý časový
vývoj. Pro nás je směrodatná akce a reakce rovná se adaptace.
To že inklinujeme či vnímáme duchovní bytosti pramení z určité fáze celostního
vývoje, který se posouvá z primární lidské existence do sekundární, jež je individuální
a my v tom čase a době nemáme rozvinutou a individuální osobnost, jež ví že ví a
jsme pod tlakem rozdílů mezi primární existencí a sekundární existencí, jež navíc
zesiluje s tím jak se duševně (sekundárně) rozvíjíme, tak že tento tlak „vyrovnáváme“
v rámci vývoje své osobnosti a duševnosti, tak že si něčím pomáháme a nebo
k něčemu inklinujeme, jelikož jsme lidé a máme lidské vlastnosti a lidské prostředí
tak k němu hledáme náhradu a nebo zlepšení, jistou stabilitu …
7