Lidský vývoj v primární a sekundární rovině 8.3.2017

Lidský vývoj v primární a následně sekundární
rovině, duševní nomádství.
Kolektivní karma má roli v primárním našem vývoji, v sekundárním je
vývoji se rozvíjí předchozí karmické zkušenosti, existence, stav vývoje.
Zde pak záleží, v jakém tehdejším prostředí se odvíjel a jaké vztahy a
formy komunikace, role, rozvoj svých primárních či sekundárních kvalit.
To se následně promítne do jeho dalšího života.
Když bude v počátku vývoje sekundární rovině, tak zde bude prostředí
rodin, vztahů, hodnot, vlastního prostoru, rolí.
My první a vlastně i druhou fázi života rozvíjíme primární rovinu,
nejdříve se naučíme ovládat tělo a smysly, oddělíme se od skupiny,
celku, začneme rozvíjet osobnost a proděláme pubertu, vzpouru. Zde je
důležitý moment, tzv. rozcestí, jaký pud, tah převáží. Jestli primární,
tedy založíme vztah a budeme žít ve vztahu a následně mít potomky, tak
budeme pod zákony primární roviny, společnosti, rodiny, potomků.
Sekundární rovina zde už něco musí být obsažené v jedinci, nějaké
semínko, jež překročí silnou vazbu na primární rovinu, pud založit vztah,
rodinu a vychovávat potomky, přijmout role ve společnosti. Sekundární
rovina je vlastně v protikladu primární rovině, zde nejde o to založit
vztah, mít potomky, společenský, rodinný život, zde jde o tzv.
duševní nomádství, je postupně pokud je silný tah přeroste v
transcendentální nomádství, překročení lidské existence, což je mystická
cesta.
Duševní nomádství je vlastně počátek sekundární cesty a rozvíjí 4 a 5
čakru, většinou jde o umělecký, duchovní, vědecký, duševní tah a
potřebu. Silně se v počátku prolíná s primárním tahem a v 1 cyklu, rozvíjí
a adaptuje jej v rámci primární roviny a to do té doby než zde vznikne
silná zpětná vazba a reakce, tak to nečinit. Třeba formou kdy se
umělecky, duchovně, technicky, duševně, společensky,… snažíme
přesvědčit či změnit druhé, měnit je.
Je to cyklus či práh projekce na druhé. V druhém cyklu přechodu na
sekundární, zde už vlastně primární rovinu, prožíváme krize a hledáme
1

pevnou půdu pod nohama, než nalezneme určité hodnoty, procesy,
stavy v sobě nebo v okolí které povedou k nám. Pro mne primární a
sekundární rozdělení je hlavní tím že, má tu energii "oddělit" dvě
protikladné formy a cesty, kde známe jen tu základní, primární a na ní
máme postavenou a rozvinutou osobnost a tak si myslíme a uvažujeme,
že se má dále rozvíjet a pak dochází k určitému rozkolu kdy se rozvoj v
sekundární - duševní rovině míchá s primárním a ten se adaptuje a žije
se a existuje se na rozhraní, které časem není funkční a vytváří se cosi
umělého. Zde je to třeba ženské duchovno, což je většinou esoterika a
mužské duchovno což je většinou náboženství.
V mystickém cíli je potřeba si uvědomit tyto dva vlastně rozdílné světy,
tak abychom při rozvíjení sekundárního - duševního vývoje, měli pořád
na zřeteli hodnoty primární roviny, a co jí dělá, tak abychom ji slepě
neprojektovali do sekundární roviny, kde se v prvním cyklu rozvíjí
osobnost EGO a to v podmínkách převážně aktivní primární roviny,
musíme se osobnostně osamostatnit a nalézt vlastní životní zdroje.
V druhém cyklu se rozvíjí naše duševní nomádství, vnímání hlubší a
kontinuálnější podstaty a roviny všeho, kde je silný umělecky, vědecký,
duševní, duchovní cit a vlastně se duševně rozvíjí teď už samostatná
osobnost. Pokud je tah tak do tohoto procesu se promítají pro nás
nahodile životní krize, zkoušky, dramata, jež mají ten smysl udržovat nás
ve střehu, jestli slepě opět neadaptujeme primární (lidskou) rovinu a její
hodnoty a vlastně nás učí i sekundární řeči a čití, rozvíjení skrytých vloh,
formátu osobnosti, poznání a taky proces oddělování zrna od plev.
Poznání skladby, směru, hodnot, podstaty primární (lidské) existence a
směru, její smysl jak existenční, technologický, vědecký, umělecky,
společenský, duchovní…, tak že nakonec zde rozpoznáme řád, zákony a
účel a plně se osvobodíme, změníme optiku a při dalším už
transcendentálním vývoji nám nebude jak si překážet, budeme vědět a
mít cit co kam patří, pod jaké zákony a účely, co je lidské a primární a co
už je transcendentální zde sekundární.
Naše podstata se změní, přestaneme být aktivní a necháme se vést
vlastní existencí tahem a komunikujeme s hodnotami ve všem s jejich
transcendentálním přesahem, což má zpětnou vazbu, která v nás vytváří
stav sdílení se a stavu kdy nejsme sami… Což je 4 cyklus. Zde je
2

potřeba mít na zřeteli i to že nelze do toho projektovat lidstvo a druhé,
lidstvo a druzí vlastně jsou tou od toho, aby vytvářeli optimální podmínky
pro tento sekundární proces, podobně jako když květina kořeny zjistí, že
je v půdě dostatek živin a čas, začne rozvíjet své poupě. Lidstvo je
zárodečná rovina, z které se individuálně a celkem pomalu a nejednotně,
generuje sekundární rovina, jeho přidaná hodnota a vlastně i tak trochu
účel. Sekundární rovina zde není od toho, aby adaptovala lidskou
existenci, primární rovinu, to se vlastně děje v prvním cyklu a fázi, ale
aby se postavila na vlastní duševní nohy, rozvinula osobnost a šla
sekundární cestou, jež je vlastně sobecká a jde o duševní a následně
transcendentální nomádství. Jde o duševní, transcendentální mystické
zrání osobnosti, jež vytváří její silnou duševní a mystickou osobnost,
která postupně ví, že ví a umí po svém "tlumit" běžné procesy v
primárním světě a co více napomáhat rozvíjet úrodnost společnosti pro
sekundární rovinu.
Ve společnosti vytváří tzv. její duši, osobnosti, jež jsou moudré,
vzdělané a altruistické, tak že komentují a vyrovnávají proudy vývoje v
primární rovině lidské existence a počínající vlastně její sekundární
společenskou úrodnost, kde v 1 cyklu jak už jsem psal je velmi až
agresivní a promítá své zkušenosti, prvotní ze sekundární roviny na
primární a většinou jde o manipulaci s myšlenkami, hodnotami, lidmi a
formát je zde spasitelský a manipulativní. Tak vznikají různé ideologie,
nauky, náboženství.
Nebezpečí je zde v tom že pokud se ve společnosti na jedné straně
umocní větší sekundární podmínky pro vývoj společnosti, části populací,
což je dnes, tak oslabuje samotnou primární existenci společnosti, její
hodnoty a role, čímž zpětně trpí její přidaná hodnota a vlastně účel
zajišťovat podmínky pro individuální sekundární vývoj, je zde potřeba
určitá rovnováha. Jinak společnost v tomto 1 cyklu ovládne diktátor,
ideologie, nebo skupina lidí a bude lidem vymývat mozky…
Pokud se ohlédnu za svým duševním nomádstvím, tak největším
problémem byla přítomnost lidské existence její pro mne primární úloha,
kterou jsem bral pořád za hlavní platformu svého rozvoje a to že mám i
nějaký úkol zde, i když jsem to životem schytával zleva a zprava. Hold to
máme těžké, neboť nic jiného neznáme a v ničem jiném jsme vlastně
nevyrostli, než v primární lidské rovině a navíc zde máme biologický a
3

sociální úkol a tah. Lidská společnost její přidaná hodnota je v tom že
generuje určité vhodné podmínky, které vytváří práh pro sekundární
vývoj, duševní nomádství a mystické zrání, jež trvá mnoha životů a je
hodně náročné. Navíc v tom je i docela velký zmatek, neboť lidské
civilizace ve světě jsou v různorodém evolučním stádiu a nevytvářejí
zrovna optimální podmínky pro generování energie pro individuální
sekundární vývoj v sobě. Lze to i vysvětlit takto že hlavní úděl je udržet
lidský druh v přírodních a konkurenčních podmínkách společností na této
planetě, tak aby zvládla složité klimatické, geologické a další pochody,
jež ohrožovat samotnou existenci lidských populací a navíc je zde
vzájemné pudové a sociální soupeření, jež má mnoho podob, od
náboženství až po ideologie.
My máme štěstí, že žijeme ve středu Evropy a předci nám zajistili určitý
tak důležitý životní komfort, bez něj by tak jako dříve sekundární vývoj
byl tak jeden člověka na sto až pět set tisíc lidí, dnes je to jeden člověk
na 10 tisíc lidí, což se mocně projevuje zpětně a tím že se rozvíjí sociální
a hlavně duševní hodnoty ve společnostech čímž se vlastně zpětně
podporuje tato sekundární úrodnost civilizace, společnosti, populace.
Vývoj se navíc sám vyvažuje, pokud se to přežene a v historii se to stal
mnohokrát posledně socialismus, což byla určitá snaha plošně zavést
určité parametry ze sekundární roviny na primární, kde nebyla a ani
nemohla být takto připravená společnost, populace. Zvrhlo se to
nakonec v děsivou ideologii, kde vládla lidská nízkost a primární stránka
existence lidského druhu.
Člověk a lidstvo vlastně má dvojí smysl a úkol, prvním a primárním je
udržet svůj druh v drsných podmínkách a soupeření populací na planetě,
což stojí hodně energie až 99,9% se takto vyčerpá a druhý smysl a úkol
je latentní a není dán všem, jejich vývoj nedospěl k rozcestí mezi
primární a sekundární rovinou cestou, rozvíjet svoji sekundární vlastně
nadčasový, nadživotní formát.
Naši předci a historický vývoj umožnil uvolnit z výše uvedeného procenta
určitou část energie na vlastně volný čas, tím že předci postupně vytvořili
velmi vyspělý životní komfort, kde je silná rovina, vzdělání, vnitřní a
vnější svobody, materiální svobody, rodinné svobody, tak že je zde větší
prostor pro zintenzivnění inicializace sekundárního vývoje v části
4

populace, což je patrné po rozpadu duálního světa, po roce 1989 a my
dnes vlastně můžeme spatřovat a odvozovat určité jeho vývojové
parametry, chování a nectnosti . Jak? Poznání tím že se v první fázi
cyklu rozcestí projektuje, své nabité zkušenosti a lačnost třeba
z esoterického, duševního, uměleckého, technologického světa …,
projektuje na druhé a na společnost, ve snaze ji změnit či napravit a
vytvořit určitý ideální stav, což není nic jiného než latentní potřeba
rozvíjet svoji sekundární (duševní a mystickou rovinu).
Znakem tohoto vývoje ve společnosti je setrvalá přítomnost, generační
přítomnost lidí, jež hlásí určité poznání, nauky, změny chování, postojů,
myšlení a vlastně vytváří určitou ideologii, byť oděnou do cnosti
duchovnosti.
V Evropě je to 22,2% populace, což má následně velmi výrazný vliv na
chování populací a Evropa je vlastně odlišná od okolního světa kde, je
jen 0,5%-8% přítomnost sekundárního (duševního, mystického ) vývoje.
Hlavní je zde primární rovina, role ženy a muže, otce a matky, rodiny,
jejich hodnot, zkušeností, tradic … Lze celkem říci že Evropa je vlastně
tímto vývojem, jež je v počátku rozcestí z primární roviny na sekundární
rovinu u většího počtu lidí v populaci, oslabena vůči vnějšímu
primárnímu světu a jeho dominantním rolím, což se projevuje v tom, jak
Evropa vidí a řeší okolní svět a okolní svět vidí a řeší Evropu, zde její
ekonomická, kulturní a vlastně sekundární vývoj. Evropa pak může
vlastně ve světě akcelerovat rozvoj sekundárního vývoje, zvětšovat ono
0,5-8% ve společnostech civilizacích a to jen do té míry kdy tyto
společnosti umí absorbovat v sobě tento vývoj a sekundární procesy,
což v ryze primárních, živočišných populací, kmenových a
náboženských, ideologických a hierarchální, vést k násilnostem a
rozpadu a chaosu. Zde třeba Arabské jaro.
Co je potřeba mít též na paměti a to skutečnost kdy společnost se
neustále sebe obnovuje, kdy se rodí nové generace, které si musí projít
podobným vývojem v primární rovině a nakonec vytvořit osobnost, jako
předchozí generace, to že se vlastně všemu učí od znova a velmi těžko
přebírají hodnoty, poznání, myšlení, chování starších generací. Každá
nová generace má svůj vlastní čas, tzv. populační okno pro rozcestí, na
sekundární cestu a je odlišné od předchozí, dobře to lze dokumentovat
5

na hudebních stylech, hudebních skupinách, zpěvácích, módě … Je to
období puberty.
Což ukazuje pro vnímavé lidi na skrytou podstatu a smysl lidské
existence, kde nejsou tak přenositelné generační hodnoty a tím
pádem smysl existence lidské společnosti jako určitého stabilního
ideálního prostředí, jež máme jak si vrozené a pochází z primární roviny
a smyslem a účelem je vlastně vytvořit stabilní podmínky pro, když to
řeknu tvrdě rozmnožování, pořízení a výchovu potomků. Každá
generace to má hozené jinak, což je jeden ze zákonů a principů, jež si
máme na své sekundární (duševní) rovině uvědomit i to že sekundární
vývoj je hodně turbo letní a vlastně staví existenci tak aby ji následně
zbořil a její popel použil jako stavební materiál pro další rozvinutější
existenci. Většinou po několika generacích zanikne vůdčí energie jež
dala řád tehdejší společnosti a stvořili ji určití lidé.
Proto nemá smysl neustále se nažit projektovat na lidskou
společnost a hledat pro ni určitý ideál. To nejcennější jsou pro
společnost duševně – sekundárně rozvinuté osobnosti, dříve vlastně
nastartovali tento vývoj v podobě doby osvícení a následně
nacionalismu, kde dali základy pro to, aby větší část populace mohla
překonat gravitaci primárního vývoje a kontaktovat sekundární vývoj,
což se děje dnes docela v slušném měřítku a dříve třeba ve formě
Hippie, nebo New Age a dnes esoteriky.
Stavebním základem je zde naše osobnost nikoliv kolektiv, společnost,
civilizace, cesta je duševní nomádství.
Při tomto sekundárním (duševním a transcendentálním) vývoji člověk
musí být neustále ve střehu a mít na paměti, jestli jím nerozvíjí a
neadaptuje primární úroveň, což v počátku rozcestí mezi primární a
sekundární cesty, je nesmírně obtížné neboť zde musíme též dokončit
rozvinutí své lidské existence, které se rozvíjí v lidském společenském
sociálním a statusovém prostředí.
Zde si postupně vytvoří i cit pro primární hodnoty existence a
sekundární. Jinak řečeno sekundární rovina postrádá určité lidské
kvality, hodnoty a chování.
6

Jedinec ale není na to sám, má určitou nápovědu, může poznat své
energie, kvality, zápory, oblasti, kde je třeba blokován, které má
rozvinout a které jsou latentní a čekají na výsledek z těchto procesů, tak
aby je jako základ mohli dále použít a sekundárně rozvíjet naší
osobnost.
Tou oblastní je transpersonální astrologie. Každý z nás máme svůj
potenciál v horoskopu narození, lze říci určitou stavbu své osobnosti a
její vývoj do kvantového sekundárního stavu a formátu. Zde je vlastně
určité energetické kvantové prostředí, jež vytváří kvantové klima, ve
kterém se pohybujeme v rámci svých čaker a aury. Je potřeba dodat že
většina, naše sekundární vlastně kvantová osobnost se rozvíjí opět
z primární roviny z druhé čakry a tak aby se mohla manifestovat přes 4 a
5 čakru, inteligenci a intuitivní cit, je potřeba rozvinout 3 čakru, EGO
osobnost.
Právě intuitivní cit 4 čakra a 5 čakra inteligence nám umožní rozpoznat
přirozené prostředí našeho sekundárního, kvantového vývoje, tím že
v rámci citu a inteligence roztřídí existenci pod jednotlivé zákony a
principy, jež doprovází určité prostředí, Což není nic jiného než naše
duševní nomádství, na jehož konci je rozvinutí 6 čakry kvantového
vnímání, stavy jsoucí existence – cíl.
My se tedy latentně pohybujeme v kvantovém klimatu, podobně jako má
naše planeta Země magnetické pole, které nevnímáme, tak nevnímáme
toto kvantové klima, jeho „počasí“, kde na rozdíl od pozemského počasí
kde jsou tlakové výše a níže, bouřky, slunečno a teplo, tak zde jsou
kvadráty (střety energií), opozice (přetahování mezi sebou, různých
kvalit, triny, sextily. Je to dáno tím, jak máme rozvinutou čakrovou
soustavu, jestli je zde pořád silná primární rovina 2 čakra, sociální a
rodinný statut a pud, tedy že našim životním cílem a tahem je založit
rodinu a vychovat potomstvo, což vnímáme jako své bytostní naplnění,
což je přítomno u 99,9% populace.
Pokud se rozvíjí naše čakrová soustava rozvíjí, zde její základ ve 3
čakře, osobnosti Egu o 4 a 5 čakru, inteligenci a intuitivní cit, rozvíjíme
tak svoji kvantovou podstatu na která se manifestuje a projevuje jako
čakrová soustava, tělo, lze vidět jako auru. Ta už se projektuje a je přímo
v klimatu kvantového slunečního planetárního pole v jeho prostředí jež
7

se zpětně projevuje, zde záleží v jakém stádiu je poznaná naše primární
rovina a posléze opouštěna, buďto jako určité parametry vztahům mezi
lidmi, situacemi, našim chováním a postupně tím jak rozvíjíme duševní
vlastně sekundární a rovnou kvantovou rovinu existenci, tak se stává
psychickou a vytváří naši psychickou stavovou vlastně kvantovou
podstatu osobnost, stav který je nestále konfrontován jak z primární
hmotné, živočišné tak sekundární – duševní kvantové roviny a jelikož
platí že duševní rovina je rozvinutější, tak nám pomáhá skrze poznání
stabilizovat naši povahu, rozvinout naši osobnost, její psychický stav a
statut.
Postupně skrze duševní nomádství nás stále méně věcí bude psychicky
rozhazovat. Budeme moci „opustit“ určité podmínky, stavy, situace,
vztahy…, jež jsou pro nás zatěžující a omezující … V prvním kroku
rozvíjíme svoji duševnost a vlastně i psychickou otužilost, což je vlastně
naše kvantová stavba aurického těla a jeho čakrových kvantových polí či
„tělesné“ soustavy.
V druhém kroku kdy už máme rozvinutou svoji osobnost 4 a 5 čakru a
celkem stabilní psychiku a vlastně roztříděný svět, tak začneme rozvíjet
naplno svoji kvantovou nadčasovou konstituci, respektive přejdeme
z hmotného spektra kvalit stavů do kvantového a v tomto kvantovém
spektru budeme mít čití a vlastně existovat, což je 6 čakra a je to
podobné uměleckému citu.
Zde to nemá duchovní a ani náboženské hodnoty, neboť když si
roztřídíte duchovno a náboženství na určité styčné parametry a
archetypy, tak poznáte, že to jsou parametry čistě primární naší
živočišné lidské roviny, jež v sekundárním kvantovém nemají co dělat a
jsou kontraproduktivní, nadbytečné.
Zde se ke slovu a vlastně dostáváme do naší nadčasové kvantové
existence a tím se nám ukazuje vlastně i samotná podstata, existence a
smysl naší nadčasové existence, kvantového formátu. Tedy reinkarnace,
kde v podstatě pokračujeme v „rozdělaném“ primárním či sekundárním
vývoji, kde opět platí zákon 2 třetin lidského života, jež si vezmou na
tělesný, smyslový a osobnostní vývoj člověka a ještě nás potká lidská
živočišná gravitace, tedy že „sklouzneme“, založíme rodinu a budeme
vychovávat potomky. Jelikož tento nadčasový kvantový vývoj vlastně
8

nikoliv on je ještě v hmotném spektru 2 a 3 čakra, tak bude převážně
v primární rovině a v sociálních, rodinných, párových vztazích. Lze říci že
čakrový systém obsahuje tak široké spektrum stavu existence, jež má
pro nás několik vlastně forem, chemickou energetickou (hmotnou) 1
čakra, sociální, pohlavní, výchova potomků 2 čakra, rozvoj osobnosti
EGA 3 čakra, rozvoj psychiky 4 čakra rozvoj inteligence 5 čakra. Tedy
mění svoji nosnou podstatu, lze říci od prvků, k molekulám, buňkám,
orgánům, tělu, dále vztahům a vazbám, jež jsou už v určitém hmotném a
nehmotném rozhraní až k psychickému formátu, který je vlastně
nástavbou, jež má pokrýt kvantový ekosystém který už není hmotný a
tudíž hmotně nezaniká, nemá čas svého rozpadu, životnosti.
Lidská existence je vlastně v určitém rozhraní kdy vstupuje do
čakrového systému, vlastně zdejší existence jako hmotný stav v době
narození, nejdříve programujeme a rozvíjíme tělo, své smysly a
následně povahu, kde už rozvíjíme psychický formát, jež je uložen a
rozehráván v neurohormonálních procesech v mozku, jež mají daleko
větší spektrum, či počet „nástrojů“, než nervové vzruchy, uchopit to co už
se postupně z tohoto spektra transformuje do kvantového.
Lze říci, že vyplavování a vychytávání neurohormonů je vlastně
udržování určité kvantové hladiny, stavu, pocitu, projevu, hloubky
existence. Kvantový stav je prožitek, bytí … Psychika je vlastně simulace
našeho kvantového stavu, naší kvantové existence, kde v rozvinutém
stavu, tedy duševním už „odfiltrováváme“ mnohé aktuální životní děje,
projevy stavy, duševně je známe a známe jejich účel, smysl, trvanlivost
to co mohou rozehrát atd., čímž vnímáme jemnohmotnější komunikaci a
stavby v prostoru a existenci a náš život a existence dostane vlastně
nový nádherný rozměr a smysl., už je v kvantovém spektru, nezaniká.
Zde je ale jedno zásadní úskalí a to je náš jemnohmotný kvantový cit,
který v běžném lidském prostředí hodně trpí a vytváří až nesnesitelnost
života zde.
Je to jako život na ranveji na letišti kde startují letadla. Zde je i další
odpověď proč nevnímáme hned kvantové jemnohmotné bytí existenci, je
to podobné jako hrát na housle, na ranveji když startuje obří dopravní
letadlo. Zde je i náš životní smysl, účel a cesta, poznat že ranvej není to
pravé ořechové pro nás a přejdeme do odbavovací haly, tedy do dalších
9

pro nás nových vhodnějších podmínek, vztahů a dějů a o tom je vlastně
náš život, kdy nakonec budeme žít někde v klidné přírodě a malovat
obrazy, kvantové žít … Každý den, rok se rodí neustále nové generace,
ročníky, jež začínají a vyrůstají na ranveji a ke stáří pokud je tah tak
budou žít někde ve městě či vesnici, stále blíže k jemnohmotné kvantové
existenci.
Když se náš čas nachýlí a my půjdeme do další reinkarnace, tak se
vrátíme do podobného prostředí, zde třeba oné odbavovací haly a pokud
budeme mít tah a kvantovou stimulaci, dáme si za životní úkol, přejít
z odbavovací haly do Dejvic ke Stromovce, tak takto bude náš život
bohatý a proměnlivý.
Zde, platí, že je celkem nemožné což se v historii jako rudá nit či krvavá
stopa odehrává, změnit tento základní existenční parametr, kde
začínáme na ranveji a v osvícení splyneme někde v přírodě ve stáří.
Nemůžeme jednak z toho důvodu že je zde neustálý příliv nových
generací, „nepopsaných“ listů, jejíž počátek je na letištní ranveji, pak tu
jsou generace, jež žijí v odbavovací hale, pak jsou tu generace, jež žijí
ve městech, obcích atd. a každé má své podmínky, potřeby, zákony
svého prostředí a nelze stvořit pro všechny univerzální, vždy tím bude
někdo či nějaká skupina trpět. Nemáme napravovat druhé ale jít vlastní
cestou…
Zde lze říci, že zde si vytváříme kvantové-čakrové tělo a inteligenci, jejíž
projev je psychika a psychický stav, jeho rozvinutý stav je vnímání hlubší
podstaty a časového rámce ve všem, jež už těžko lze vyjádřit slovy, lépe
to jde uměním, malbou, hudební skladbou, filmem … Zde vlastně už
poznáváme co to je přesun do kvantového čakrového ekosystému těla,
bytí, je to v podstatě toto. Je to vlastně prostorové vnímání a cit …
Jelikož je naše existence založena na součtu parametrů ze smyslů, má
tedy pevný časový středobod, tak nejsme schopni rozpoznat toto
postupné prolínání celého spektra od atomových vazeb až ke
kvantovému formátu, záleží, v jaké části náš časový středobod bude
tepat, tak takové stavby bude naše existence, což se den za dnem,
měsícem, rokem mění a je v neustálém pohybu změně.
10

Závěrem, lze říci, že v sekundárním (latentním) vývoji se připravujeme
na vývoj zcela jiné existence, která nebude mít tak ostré lidské
parametry, bude duševní, umělecká, mystická transcendentální a bude
to o vnímání podstaty, řeči Jsoucna, jež je ve všem.
11