Dějiny věd a techniky 2017, 3

RECENZE
E. P. Pick, E. Starkenstein, A. Friedmann). K. Pekařová z Univerzitní knihovny
v Bratislavě sepsala známé i neznámé školní lékaře na území Slovenska na přelomu
19. a 20. století. Jako základní zdroj použila publikované výroční zprávy
středních škol, vedené v maďarštině. Podle jmen šlo převážně o maďarské lékaře.
Dvojice L. Dedek a P. Brauner z brněnského Klubu dějin veterinární medicíny
publikovala v recenzované knize stať o profesoru Vysoké školy zvěrolékařské
(VŠZ) F. Ševčíkovi, který si vedl vědecký deník od března 1912 až do své smrti.
Ševčík byl sedm let včetně válečných v rakousko-uherské a československé armádě
jako praktický vojenský zvěrolékař. Od roku 1924 byl pracovníkem VŠZ
(asistent, docent a nakonec profesor). Ševčík byl vynikající pedagog i vědec –
např. před rokem 1927, tedy dříve než Fleming, zjistil, že Penicilinum glaucum potlačuje
růst některých bakterií. Zemřel náhle ve 44 letech. O činnosti zakladatele
české plastické chirurgie F. Burianovi, který vedl v Jedličkově ústavu pro zmrzačené
oddělení plastické chirurgie, je článek B. Tiezla z královohradecké univerzity.
Burian léčil jak válečné invalidy, tak i děti s vrozenými vadami rukou a obličeje.
Další odbornice na zdravotní péči, A. Falisová (Historický ústav SAV Bratislava),
se soustředila na tři lékaře, kteří se zasloužili o péči o matku a dítě na
Slovensku. V 19. století to byl J. Ambro, ve 20. století český pediatr J. Brdlík
a A. J. Chura – ti oba jsou průkopníky slovenské pediatrie. O pětici předních
československých lékařů, kteří byli nositeli druhého nejvyššího civilního vyznamenání
Hrdina socialistické práce, se zmínil J. Jindra z AV ČR (nositeli vyznamenání
byli neurochirurg Z. Kunc, internista J. Charvát, chirurg K. Šiška, neurochirurg
R. Petr a pediatr J. Houštěk). L. Vasilova z UKo publikovala dvanáctistránkový
článek o léčivých účincích látek v díle „Liber medicinalis“ Quinta Serena, římského
básníka menšího významu. Autorka řeší problém, zda autor byl básník,
lékař či šarlatán; podle ní kniha podávala předobraz o lékařství v Římě na počátku
3. století po Kristu. Pro současnou medicínu nepřináší podle recenzenta
nic přínosného. Tři historikové medicíny z Martina (M. Bujalková, K. Adamicová
a F. Novomeský) sepsali zajímavou studii o historii pitev v Evropě v období
16.–19. století. Jsou vysvětleny podmínky pro vznik anatomické medicíny s pitevnami
a klinické patologie. Autoři zmiňují J. Jesenia, J. B. Morgagniho, K. Rokitanského
a R. L. K. Virchowa a jejich přínos v oboru patologie. O vakcinaci proti
pravým neštovicím v Uhrách na přelomu 18. a 19. století je nejdelší článek
v knize od B. Rieziové z bratislavské lékařské fakulty. Téma je probíráno podle
rozdělení Uher na oblasti Pešť, Keszthély, Ostřihom, Sedmihradsko — Valašsko,
Komárno, Gyula a Budín; zdrojem informací byly dobové knihy a odborné
časopisy (v maďarštině a němčině), ale též překlady do slovenštiny pro slovenské
obyvatelstvo. Dvě české etnoložky (D. Motyčková a K. Sedlická) z Etnologického
ústavu AV ČR Praha sepsaly článek o přírodoléčebném hnutí a spolku
Český Kneipp. Studie je věnována dějinám neortodoxních, nekonvenčních či
213