Dějiny věd a techniky 2017, 3

Dějiny věd a techniky
ročník L – 2017 / číslo 3
obsah
ČLÁNKY
SDĚLENÍ
RECENZE
KRONIKA
ZPRÁVY
157 Historie tuberkulózy a její léčby ● Štěpán Tonar
174 Lékárna telčské koleje a její správci ● Markéta Holubová
192 Nová akvizice Národní knihovny a její význam pro dějiny
astronomie ● Petr Hadrava – Alena Hadravová
209 Cathy Cobb, Monty L. Fetterolf, Harold Goldwhite.
The Chemistry of Alchemy. From Dragon’s Blood to Donkey
Dung. New York, 2014 ● Vladimír Karpenko
212 Medicína, farmacie a veterinární lékařství. Kapitoly k dějinám
a vybraným tématům. R. Slabotínský (ed.). Brno, 2017 ● Jiří Jindra
215 XIII. seminář z historie matematiky pro vyučující na středních
školách ● Martina Bečvářová
217 Development of mathematics and related sciences in Central-
Eastern Europe in the 20th century ● Martina Bečvářová
219 Brněnský seminář ● Jiří Jindra
221 Zprávy z literatury
OBÁLKA
Dvousté výročí časopisu ISIS

History of Sciences and Technology
volume L – 2017 / number 3
contents
PAPERS
157 History of tuberculosis and its treatment ● Štěpán Tonar
174 Telč college pharmacy and its custodians ● Markéta Holubová
COMMUNICATION
192 New acquisition of the National Library and its meaning for the
history of astronomy ● Petr Hadrava – Alena Hadravová
REVIEWS
209 Cathy Cobb, Monty L. Fetterolf, Harold Goldwhite. The
Chemistry of Alchemy. From Dragon’s Blood to Donkey Dung.
New York, 2014 ● Vladimír Karpenko
212 Medicína, farmacie a veterinární lékařství. Kapitoly
k dějinám a vybraným tématům // Medicine, pharmacy and
veterinary medicine. Chapters to history and selected themes.
R. Slabotínský (ed.). Brno, 2017 ● Jiří Jindra
CHRONICLE
215 XIII th workshop from the history of mathematics for teachers
at secondary schools ● Martina Bečvářová
217 Development of mathematics and related sciences in Central-
Eastern Europe in the 20th century ● Martina Bečvářová
219 Workshop in Brno ● Jiří Jindra
REPORTS
221 Reports from literature
COVER
The bicentenary of the journal Isis

DVT – DĚJINY VĚD A TECHNIKY L (2017), 3
Tihon 2011
Anne TIHON. Πτολεμαίου Πρόχειροι Κανόνες. Les Tables Faciles de Ptolémée. Vol. 1a,
Tables A1-A2. Introduction. Édition critique. Publications de l’Institut orientaliste
de Louvain 59b. Louvain-la-Neuve, Université Catholique de Louvain, 2011
Toomer 1984
G. J. TOOMER. Ptolemy’s Almagest. London, Duckworth, 1984
Summary
The handwritten addition to the incunable of the Prague National Library 40 E 47
was intended for astrological purposes. It contains Table of astrological houses
and Table of equation of time, which were common from late antiquity to the
early modern period. The latter table has a specific form published by Wenzeslaus
Faber for the purposes of calculation of syzygies. Its parameters reveal that it
was modified from the Tabula equacionis dierum cum noctibus which was a part of
the Parisian version of Alfonsine Tables.
Authors’ addresses:
Petr Hadrava, Astronomický ústav AV ČR,
Boční II 1401/1, 141 00 Praha 4
Alena Hadravová, Kabinet pro dějiny vědy ÚSD AV ČR,
Puškinovo nám. 9, 160 00 Praha 6
208
Petr Hadrava – Alena Hadravová

ecenze
Cathy Cobb, Monty L. Fetterolf, Harold Goldwhite.
The Chemistry of Alchemy. From Dragon’s Blood to
Donkey Dung. How Chemistry was forged. New York,
Prometheus Books, 2014, 364 s., ISBN 978-1-61614-915-4
Začněme obecným popisem knihy, kterou tvoří čtyři tematické bloky rozdělené
do dvaceti kapitol, jimž předchází Poděkování, Úvod a Omluva, načež text
končí Shrnutím. Po něm následuje jedenáctistránková pasáž „Stores and Ores“,
dále seznam literatury (23 stránky), a to ke každé kapitole zvlášť, a také samostatný
výčet některých základních děl o dějinách chemie. Knihu uzavírá patnáctistránkový
rejstřík. Text doprovází osm barevných fotografií na křídovém papíře
zachycujících produkty některých experimentů.
Jsou díla, která není snadné někam zařadit; tato kniha k nim patří. Mnohé je
zřejmé z „Omluvy“ na jejím začátku, kde autoři upozorňují: „Tato kniha nebyla
napsána pro experty. Nejsme historikové a toto není historie.“ Co to tedy je?
Velmi zajímavý pokus pohlédnout na alchymii očima chemika, a nejen pohlédnout.
Autoři se pokusili některé z procesů, jimiž alchymie žila, zopakovat v moderní
laboratoři. Protože prováděli své pokusy s cílem zaujmout nechemiky, jak
dále uvádějí, zvlášť středoškolské studenty, museli experimenty nezbytně přizpůsobit
bezpečnostním předpisům. Nepracovali proto se rtutí, tak oblíbenou
u alchymistů, ani s dalšími příliš toxickými látkami. Přesto je výsledkem kniha
dnes citovaná i v odborné literatuře. Stále totiž není dost analogických pokusů
o zreprodukování alchymických návodů.
Oběma cílům, alchymii a chemii, je přizpůsobena stavba textu. Jeho hlavní
dělení na čtyři části odpovídá čtyřem základním fázím alchymie, nejstarší době,
tedy helénistické a arabské alchymii, druhá část je věnována středověku, následuje
renesance a konečně raná moderní doba. Kapitoly mají jednotnou formu:
po obecném úvodu do charakteru daného období jsou představeny dvě až tři
klíčové postavy, načež následuje návod na experiment pocházející z oné doby.
Občas je dokonce spojen s některou osobou. Pro snazší provedení je v pasáži
„Stores and Ores“ seznam nástrojů, nádob a chemikálií, někdy i s detaily, jak
a kde je opatřit, což se však týká amerického prostředí. Současně každému návodu
předchází krátký samostatný odstavec, uvádějící jak naložit s produkty
reakce. Bývá to občas dost velkorysé, opět odpovídající americkým předpisům –
chemikálie se mnohdy mají prostě vylít do výlevky a hojně spláchnout vodou.
Někdy je uvedeno, jak dlouho nechat vodu proudit. Nutno však přiznat, že
v některých případech se doporučuje nechat substance odborně zlikvidovat.
V této recenzi nebudeme probírat všechny postavy, které se v knize objevují.
Nepochybně by nás napadly i další, ale zde šlo o stručnost, takže lze konstatovat,
že výběr postav je vcelku výstižný. Autoři dokázali vybrat z klasických pramenů
209

DVT – DĚJINY VĚD A TECHNIKY L (2017), 3
základní fakta, která danou postavu obvykle velmi dobře charakterizují jak po
odborné, tak nejednou po lidské stránce. Některé životopisy jsou po zásluze
delší, například Paracelsův, třebaže ten je poměrně známý. Dlouhý je rovněž
životopis Angličana Kenelma Digbyho (1603–1665), připomínaného mnohem
méně často. Tento muž, jenž mimo jiné zdůrazňoval význam sanytru (dusičnanu
sodného nebo draselného, často směsi obou) pro růst rostlin, měl život rozhodně
pestrý. Nebyla to jen dobrodružství se ženami, ale také pirátská činnost ve Středozemním
moři a k tomu opakované problémy s politikou, které začaly popravou jeho
otce, když byly chlapci tři roky (ovšem dodejme, že se otec podílel na neúspěšné
konspiraci s cílem zavraždit krále). Už tato kapitola sama stojí za přečtení.
To, že autoři nejsou historikové, se téměř nepozná. Jen občas se objeví drobná
chyba. Například, což kupodivu přežívá dodnes úporně i ve vědecké literatuře,
tvůrci knihy osídlili Zlatou uličku na Pražském hradě alchymisty, ač tam „mistři
umění“ opravdu nebydleli. O Michaelu Maierovi (1569–1622), po jistou dobu
dvořanu císaře Rudolfa II., napsali, že si sám udělil doktorské tituly. Není to pravda;
vystudoval několik univerzit a například doktorát medicíny získal roku 1596
obhájením these De epilepsia na basilejské univerzitě.
V knize se setkáme se zajímavým názorem. V arabské alchymii nemůže chybět
její snad nejslavnější postava, Džábir ibn Hajján, o němž se sice občas uvádí, že
žil asi v letech 721–815 (k dispozici jsou i jiná data), ale již v dobových arabských
pramenech se objevily vážné pochybnosti o tom, zda někdo takový vůbec
existoval. Tento stav se dodnes nezměnil a moderní historiografie se přiklání
k názoru, že rozsáhlé dílo čítající prý přes tři tisíce spisů z různých oborů,
vzniklo až asi dvě století po udávané Džábirově smrti. Patrně ho vytvořili Bratří
Čistoty, neznámí autoři ze šíitské sekty Ismáílitů. Autoři recenzované knihy navrhují
psát o těchto autorech jako o „Jabirians“, aby se vyhnuli gramatickému
rodu, protože soudí, že se na vzniku děl mohly podílet i ženy. Nejen, že to činí
zadost genderové vyváženosti, ale skutečně je možná na místě uvážit fakt, že
tehdy v muslimských armádách bojovaly i ženy a proč by tedy nemohly působit
ve vědě? Takový názor se v odborné literatuře sice neobjevuje, možná by však
stál za podrobnější analýzu. Arabských pramenů je přeloženo jen velmi málo.
Experimenty popsané v knize sahají od zcela triviálních až po technicky dost
náročné. K prvnímu typu patří například proslulý školní pokus redoxního vylučování
mědi z roztoku měďnatých solí na povrchu kovového železa, reakce,
která provázela alchymii od počátku do konce a alchymisty mátla – nebylo jasné,
zda to přece jen není transmutace kovů. Do oblasti jednoduchých pokusů patří
simulace Boylových (1627–1691) acidobazických indikátorů pomocí šťávy z červeného
zelí (i tu Boyle opravdu zkoumal) a podobných rostlinných surovin.
Na druhé straně zajímavé je i pro odborníky napodobování zlata, které alchymičtí
podvodníci často vydávali za transmutaci, zatímco řemeslníci používali
210

RECENZE
podobné nebo stejné techniky s vědomím, že o takový proces nejde. Již z helénistické
alchymie je známa theion hydor, „božská voda“, směs polysulfidů vápníku,
kterou lze, při správném provedení pokusu, patinovat kovy na zlatavou barvu.
Neméně zajímavý je evropský středověký postup spočívající v opatrném tavení
cínu, až se kov pokryje svými oxidy zlatavé barvy. Výsledek je zobrazen na jedné
z barevných příloh. Podobně cauda pavonis, „paví ocas“, podle alchymistů někdy
snad dokonce kámen filosofů, kdy je výchozí surovinou pewter (nízkotající slitina
obsahující obvykle 85–99% cínu, ve směsi s mědí, antimonem, bismutem, případně
olovem), chlorid amonný a lze přidat i „božskou vodu“. Výsledný produkt
má opravdu škálu barev od fialové po zlatou. Autoři se věnují rovněž
otázce, jak bylo možné, že lidé věřili v transmutaci kovů a nechávali se často
ošálit produkty tohoto druhu. Záleželo na zákaznících – šlechtický mecenáš
zlato znal, zatímco běžní lidé se s tímto kovem nesetkávali zrovna často.
Právě některé z těchto experimentů jsou zajímavé i pro odborníky, historiky,
z nichž většina nemá k dispozici laboratoř. Komentáře autorů k občasným potížím
či úskalím procesů jen dokreslují problémy, s nimiž se alchymisté potýkali.
Kniha je psána odborně, současně však čtivě, živým jazykem, místy můžeme
hovořit o odlehčeném stylu. V tomto ohledu je roztomilé líčení, jak se autoři
pokusili zopakovat pokusy polského alchymisty Michaela Sendivogia (1566–1636),
jenž působil mimo jiné ve službách císaře Rudolfa II. Slavný Polák se pokusil
připravit z jediné suroviny současně trojici solí, dnes víme, že uhličitan sodný
(nebo draselný), chlorid amonný a sanytr (viz výše – dusičnany). Autoři popisují
peripetie s opatřením správné suroviny, odleželé chlévské mrvy, což se povedlo
až náhodou, když se nejdřív pokoušeli čerstvou uměle zestárnout. V každém
případě však pokus nedoporučují, rozhodně ne v laboratoři, kde zápach může
vadit kolegům.
Jak jsme naznačili, kniha je opravdu pestrá, čtivá, a jak řečeno – obtížně zařaditelná.
Přesto ji lze doporučit i odborníkům jako odlehčující a přesto místy
docela poučné čtení. Do svých knihoven by si ji měli zařadit vyučující chemie na
středních školách, a to nejen zařadit, protože řadou pokusů, zde podrobně popsaných,
by zpestřili hodiny ne právě oblíbeného předmětu.
Vladimír Karpenko
211

DVT – DĚJINY VĚD A TECHNIKY L (2017), 3
Medicína, farmacie a veterinární lékařství. Kapitoly k dějinám
a vybraným tématům. R. Slabotínský (ed.). Acta Musei
Technici Brunensis, sv. 12. Brno, Technické muzeum v Brně,
2017, 278 s., obrázky a tabulky. ISBN 978-80-87896-43-3.
Kolektivní monografie, která obsahuje 24 původních studií rozdělených do několika
částí, je v podstatě sborník ze VI. mezinárodního semináře „Po stopách
zdraví a nemoci člověka a zvířat“, konaného v Brně v roce 2016. První část je
věnována dějinám českého muzejnictví, ale má pouze jeden článek o Českém
farmaceutickém muzeu a jeho nové expozici „Z apatyky do fabriky“; autory jsou
J. Babica, L. Svatoš a L. Valášková, všichni z Českého farmaceutického muzea
při Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové (FaF UK). V části
o lékařské terminologii je také jen jeden článek, dosti obsáhlá studie T. Hamara
z Farmaceutické fakulty Univerzity Komenského (FaF UKo) v Bratislavě
nazvaná „Patologická terminológia v diele Caelia Aureliana ,Akutné choroby
bez horúčky ako sprievodného príznaku‘“. V části o vědě a výzkumu publikovala
E. Králová Lékařské fakulty UKo (LF UKo) práci „Historické medzníky
v elektrofyziologickém výzkume“. Autorka zmínila sira A. L. Hodgkina a sira
A. Huxleye – dva nobelisty, dále sira B. Katze, Dr. Bureše a profesory M. Petráně,
J. Zachara a V. Šajtera.
Čtyři příspěvky jsou v části věnované problematice vysokého a středního školství.
Jde většinou o krátké statě. F. Dohnal (FaF UK) napsal několik poznámek
k historii oboru válečná chirurgie v českých zemích do roku 1939. Stať dedikoval
k 60., správně však 80. výročí otevření Ústavu válečné chirurgie při 1. chirurgické
klinice UK. Válečnými chirurgy byli většinou lékaři, kteří působili na frontách
1. světové války (V. Haering, J. Levit, A. Jirásek). Profesor A. Holub z brněnského
Klubu dějin veterinární medicíny a farmacie připomněl svým článkem krizi
československého veterinárního studia po 2. světové válce; opíral se v něm o své
vlastní zkušenosti. Tentýž autor dále popsal snahy o dislokaci československých
veterinárních studií po 2. světové válce (studium přitom bylo potvrzeno pro
Brno). O fakultu veterinárního lékařství se zajímala pražská Univerzita Karlova,
České Budějovice a Hradec Králové, leč marně. Uspěly Košice, kde v roce 1949
byla otevřena Vysoká škola veterinárska. Odbornice na slovenské zdravotnické
školství E. Morovicsová z LF UKo se ve svém článku soustředila na zdravotnické
školství v období 1948–1968. Analyzovala situaci na vyšších sociálně-zdravotních,
zdravotnických a středních zdravotních školách.
Do následující části knihy byly editorem zařazeny příspěvky o významných
i zapomenutých osobnostech z řad lékařů, zvěrolékařů a farmaceutů. Dvojice
T. Arndt a F. Dohnal z FaF Hradec Králové pojednala židovské farmaceuty z českých
zemí od 18. do 20. století (M. L. Jeitteles a jeho rod, M. Fanta, R. Teichmann,
212

RECENZE
E. P. Pick, E. Starkenstein, A. Friedmann). K. Pekařová z Univerzitní knihovny
v Bratislavě sepsala známé i neznámé školní lékaře na území Slovenska na přelomu
19. a 20. století. Jako základní zdroj použila publikované výroční zprávy
středních škol, vedené v maďarštině. Podle jmen šlo převážně o maďarské lékaře.
Dvojice L. Dedek a P. Brauner z brněnského Klubu dějin veterinární medicíny
publikovala v recenzované knize stať o profesoru Vysoké školy zvěrolékařské
(VŠZ) F. Ševčíkovi, který si vedl vědecký deník od března 1912 až do své smrti.
Ševčík byl sedm let včetně válečných v rakousko-uherské a československé armádě
jako praktický vojenský zvěrolékař. Od roku 1924 byl pracovníkem VŠZ
(asistent, docent a nakonec profesor). Ševčík byl vynikající pedagog i vědec –
např. před rokem 1927, tedy dříve než Fleming, zjistil, že Penicilinum glaucum potlačuje
růst některých bakterií. Zemřel náhle ve 44 letech. O činnosti zakladatele
české plastické chirurgie F. Burianovi, který vedl v Jedličkově ústavu pro zmrzačené
oddělení plastické chirurgie, je článek B. Tiezla z královohradecké univerzity.
Burian léčil jak válečné invalidy, tak i děti s vrozenými vadami rukou a obličeje.
Další odbornice na zdravotní péči, A. Falisová (Historický ústav SAV Bratislava),
se soustředila na tři lékaře, kteří se zasloužili o péči o matku a dítě na
Slovensku. V 19. století to byl J. Ambro, ve 20. století český pediatr J. Brdlík
a A. J. Chura – ti oba jsou průkopníky slovenské pediatrie. O pětici předních
československých lékařů, kteří byli nositeli druhého nejvyššího civilního vyznamenání
Hrdina socialistické práce, se zmínil J. Jindra z AV ČR (nositeli vyznamenání
byli neurochirurg Z. Kunc, internista J. Charvát, chirurg K. Šiška, neurochirurg
R. Petr a pediatr J. Houštěk). L. Vasilova z UKo publikovala dvanáctistránkový
článek o léčivých účincích látek v díle „Liber medicinalis“ Quinta Serena, římského
básníka menšího významu. Autorka řeší problém, zda autor byl básník,
lékař či šarlatán; podle ní kniha podávala předobraz o lékařství v Římě na počátku
3. století po Kristu. Pro současnou medicínu nepřináší podle recenzenta
nic přínosného. Tři historikové medicíny z Martina (M. Bujalková, K. Adamicová
a F. Novomeský) sepsali zajímavou studii o historii pitev v Evropě v období
16.–19. století. Jsou vysvětleny podmínky pro vznik anatomické medicíny s pitevnami
a klinické patologie. Autoři zmiňují J. Jesenia, J. B. Morgagniho, K. Rokitanského
a R. L. K. Virchowa a jejich přínos v oboru patologie. O vakcinaci proti
pravým neštovicím v Uhrách na přelomu 18. a 19. století je nejdelší článek
v knize od B. Rieziové z bratislavské lékařské fakulty. Téma je probíráno podle
rozdělení Uher na oblasti Pešť, Keszthély, Ostřihom, Sedmihradsko — Valašsko,
Komárno, Gyula a Budín; zdrojem informací byly dobové knihy a odborné
časopisy (v maďarštině a němčině), ale též překlady do slovenštiny pro slovenské
obyvatelstvo. Dvě české etnoložky (D. Motyčková a K. Sedlická) z Etnologického
ústavu AV ČR Praha sepsaly článek o přírodoléčebném hnutí a spolku
Český Kneipp. Studie je věnována dějinám neortodoxních, nekonvenčních či
213

DVT – DĚJINY VĚD A TECHNIKY L (2017), 3
alternativních lékařských praktik a přírodoléčebnému hnutí v rozmezí od poloviny
19. století do poloviny 20. století; zahrnuta je přírodoléčba v českých zemích
(u nás byly populární sluneční lázně, léčba studenou vodou aj.), Německu a Polsku.
P. Koval z prešovské univerzity zpracoval otázku zdravotnictví na Podkarpatské
Rusi v období let 1919–1939, kdy tato země začínala jako nejchudší a zanedbaná
část nového státu. Ohromný kus práce na zmíněném poli odvedli dva čeští lékaři
F. Skácelík a J. Doškář a jejich návrhy na zlepšení poměrů v podkarpatoruském
zdravotnictví byly dominantní.
Historický pohled na vliv geomagnetického, elektromagnetického a obecně
magnetického pole na organismus člověka a jeho využití v medicíně publikovala
E. Ferencová z LF UKo. Její článek považuje recenzent za nejzdařilejší z celého
sborníku. Jsou v něm uvedeny jak osobnosti zabývající se magnetismem, tak
i principy jednotlivých magnetismů. Magnetismus je ve fyzikální terapii využíván
již dlouho; současná magnetoterapie se uplatňuje při tišení bolestí, zlepšuje
přívod kyslíku k orgánům a látkovou výměnu, podporuje imunitu a působí na
rozšiřování cév a prokrvení orgánů.
M. Domenová z Filosofické fakulty Prešovské univerzity pokračovala ve studiu
slovenského zdravotnického tisku. Soustředila se na měsíčník Život, vycházející
v letech 1933–1939, jenž se zaměřoval na sociálně zdravotní výchovu. Kolega
Domenové J. Džujko analyzoval přílohy prešovského deníku Slovenský východ
nazvané Zdravie ludu. První příloha vyšla roku 1928. V přílohách se sledovala
hlavně ochrana zdraví.
O několika zvěrolékařích zapojených do akcí pečujících o nezávadnost mléka
je článek Š. Hejlové z VFU Brno. Autorka uvedla stručně život a dílo profesorů
O. Laxy, J. Lenfelda, L. Poláka a docenta Hokla.
Z oblasti lázeňství jsou v knize dva příspěvky. V. Březina (ÚSD AV ČR) se
zabýval ve stati „Lázně Bludov“ jejich historií od roku 1929. Radioaktivní a sirné
lázně založil a provozoval R. Pospíšil, který se po válce snažil obnovit lázeňský
provoz přerušený válkou. Protože byl známý svým protikomunistickým postojem,
režim ho po únoru 1948 pronásledoval včetně jeho rodiny, lázně byly pochopitelně
znárodněny. V roce 1954 byl Pospíšil obviněn z velezrady, vyzvědačství a příprav
ke svržení režimu a odsouzen na 25 let, z nichž si „odseděl“ 11 let. Jeho
rehabilitace v roce 1968 byla neúspěšná.
J. Pavelková z Muzea Těšínska zpracovala materiály o propagaci a reklamě
lázní od 2. poloviny 19. století do roku 1939. Vybrala si lázně severní Moravy
(Grafenberg, Dolní Lipová, Karlova Studánka a Darkov) a popsala propagační
a reklamní materiál uvedených lázní (nejvíce o Darkově); většina uvedených
lázní funguje dodnes.
Kniha je vybavena abstrakty prací v češtině a angličtině a seznamem autorů
článků. Škoda, že nemá jmenný rejstřík, ale ten neměly ani předcházející sborníky
214

RECENZE
z minulých seminářů. Po grafické stránce upozorňuje recenzent na nezřetelné
rozlišení běžného textu a číselných údajů (v některých článcích). Byly by z nich
přehlednější tabulky. A ještě poznámka k tisku: tiskárna šetří na barvě, místo
černé použila šedou. Šedý tisk (a nejen knih) je módní a nevadí mladým čtenářům
s dobrým zrakem, hůře jsou na tom starší a staří čtenáři včetně recenzenta.
Jiří Jindra
kronika
XIII. seminář z historie
matematiky pro vyučující
na středních školách
Ve dnech 21. až 24. srpna 2017 se v Poděbradech
konal již XIII. seminář z historie
matematiky pro vyučující na středních
školách. Byl věnován vý z nam ným okamžikům
z vývoje matematiky ve středověké
Evropě ve 13. až 15. století. Přiblíženy
byly mimo jiné zajímavé životní osudy,
odborná díla a nejdůležitější matematické
výsledky několika předních matematiků
(např. Nicolas Oresme, Thomas Bradwardinus,
Johannes Müller – Regiomontanus,
Nicolas Chuquet a Luca Pacioli), matematiků
a umělců (např. Piero della Francesca
a Leonardo da Vinci, Johannes Gutenberg).
Objasněn byl objev lineární perspektivy,
významný matematický objev západní
Evropy, a jeho dopad na proměnu výtvarného
umění, zobrazovacích technik i samotné
geometrie. Pozornost byla rovněž
věnována otázkám spojeným s vnímáním
nekonečna, diskrétního a spojitého množství,
jimiž se zabývalo několik generací matematiků,
filozofů i teologů. Připomenuty
byly zejména výsledky tzv. mertonských
počtářů, které připravily cestu ke zrodu
matematické analýzy a novověké fyziky.
V neposlední řadě byly naznačeny problémy,
které stály u kořenů pravděpodobnostního
myšlení a počtu pravděpodobnosti.
Opomenuty nebyly ani netradiční geometrické
konstrukce a jejich aplikace
v architektuře, nejdůležitější technické
vynálezy (válečné stroje, převodní mechanismy,
pracovní stroje, konstrukce mostů,
knihtisk) a zámořské objevy, které ovlivnily
rozkvět evropské vědy, techniky a umění.
Jednotlivé přednášky přinesly také
náměty, které mohou být využity přímo
při výuce matematiky i ve výběrových
seminářích.
Hlavními organizátory letošní akce
byli J. Bečvář, M. Bečvářová, Z. Halas,
M. Hykšová, M. Melcer, M. Otavová
a I. Sýkorová. Semináře se zúčastnilo téměř
pět desítek osob (učitelé základních, středních
a vysokých škol a několik doktorandů).
Všechny přednášky proběhly v reprezen -
tativním sále Ústavu jazykové a odborné
přípravy UK (studijní středisko Poděbrady),
který sídlí v historických prostorách poděbradského
zámku. Účastníci semináře
215

DVT – DĚJINY VĚD A TECHNIKY L (2017), 3
byli ubytováni v pěkných a moderně vybavených
kolejích UK.
Seminář byl zahájen v pondělí ve
13:30 hodin. Účastníci vyslechli přednášky
Středověká Evropa (J. Bečvář) a Knihtisk
a matematika (M. Bečvářová). Po večeři
následovala prohlídka funkční poděbradské
hydroelektrárny, která byla letos zařazena
do seznamu našich národních kulturních
památek. Účastníci semináře
obdivovali čtyři mohutné Francisovy
turbíny, pečlivě rekonstruované prostory
strojovny a manipulační budovy hydroelektrárny,
zdymadlo, nedalekou plavební
komoru i moderní lávku pro pěší. Po
prohlídce se uskutečnila krátká procházka
po pamětihodnostech Poděbrad, při níž
M. Melcer pohovořil o historii i současnosti
Poděbrad. Účastníci mohli ochutnat
i několik léčivých minerálních pramenů
a projít se po krásně osvětlené lázeňské
kolonádě a parku.
V úterý dopoledne se konaly přednášky
Oxfordští počtáři (M. Otavová a I. Sýkorová)
a Nicolas Oresme – první francouzsky píšící
matematik (J. Bečvář). Po obědě zazněly
přednášky Regiomontanus (Z. Halas) a Zrod
lineární perspektivy (O. Hykš).
Na středu dopoledne byly zařazeny
přednášky Pravděpodobnost ve středověké Evropě
(M. Hykšová) a Piero della Francesca –
malíř a matematik (M. Bečvářová), odpoledne
přednášky Leonardo da Vinci – vynálezce
(M. Melcer), Leonardo da Vinci – malíř
(N. Pajerová) a Geometrické konstrukce (M. Štěpánová).
Druhou odpolední přednášku
doplnila výstavka dokumentující vývoj
a proměny Leonardovy malířské tvorby,
kterou připravila N. Pajerová. V podvečer
byl v zámecké zahradě zahájen tradiční
společenský večer, na němž kromě diskusí
o vyslechnutých přednáškách proběhla
oblíbená a všemi účastníky očekávaná
dražba starší matematické literatury. Večer
osvěžilo krátké hudební vystoupení O. Hykše
a M. Hykšové (elektrické piano a flétna).
Na posledním čtvrtečním seminárním
půldni se uskutečnily přednášky Nicolas
Chuquet (J. Bečvář) a Luca Pacioli – matematik
a obchodník (M. Bečvářová). Na závěr
všichni účastníci obdrželi osvědčení
o absolvování semináře.
Účastníci získali publikaci I. Sýkorová:
Matematika ve staré Indii, edice Dějiny matematiky,
svazek č. 59, Matfyzpress, Praha,
2016, 344 stran. Podle svého zájmu si mohli
vybrat dva starší svazky téže edice. Obdrželi
též několik propagačních brožurek
o MFF UK a četné informační materiály
o krásách Poděbrad a jejich okolí.
Za úspěšný průběh semináře je nutné
poděkovat organizátorům, zaměstnancům
Ústavu jazykové a odborné přípravy UK,
studijní středisko Poděbrady, zejména
M. Melcerovi a jeho rodině a také pracovníkům
studentských kolejí v Poděbradech,
bez jejichž nadšení, pochopení, pomoci
a práce by se akce nemohla uskutečnit.
Za bezproblémový a obětavý dovoz konferenčních
materiálů patří velký dík L. Vízkovi.
Poděkování je nutno vyslovit i všem
přednášejícím a účastníkům.
14. seminář z historie matematiky pro vyučující
na středních školách je plánován na srpen
2019, informace o této akci podá M. Bečvářová
(Ústav aplikované matematiky, FD
ČVUT v Praze, Na Florenci 25, Praha 1,
110 00, e-mail: becvamar@fd.cvut.cz).
Podrobné informace o minulých
seminářích, fotografie z těchto akcí a přihlášky
na budoucí akci lze najít na webové
stránce http://www.fd.cvut.cz/
personal/becvamar/seminar_ss/
Martina Bečvářová
216

RECENZE
Development of
mathematics and related
sciences in Central-Eastern
Europe in the 20th century
Ve dnech 13. až 15. září 2017 se ve starobylém
univerzitním Krakově konala pod
výše uvedeným názvem mezinárodní
konference, která navázala na dvě předchozí
(Krakov 2013 a Krakov 2015). Na
přípravu letošní akce spojilo síly několik
vědeckých institucí a vysokých škol (Komise
pro historii vědy Polské akademie
pro umění a vědy – PAU, Komise pro
dějiny vědy a techniky Polské akademie
věd – PAN, Fakulta matematiky a přírodních
věd Univerzity v Rzeszowě, Fyzikální
institut Pedagogické univerzity v Krakově,
Fakulta fyziky, matematiky a informatiky
Technické univerzity v Krakově, Fakulta
mechaniky a matematiky Univerzity Ivana
Franka ve Lvově, Mezinárodní akademie
pro dějiny vědy a Krakovská pobočka Polské
matematické společnosti). Odbornou
část programu připravila mezinárodní komise,
která pracovala ve složení předseda
Roman Duda (Komise pro dějiny vědy
a techniky PAN a Univerzita ve Wrocławi)
a členové Martina Bečvářová (ČVUT
v Praze a Univerzita Karlova v Praze),
Sergej Sergejevič Demidov (Ruská akademie
věd, Moskva), Michał Kokowski
(Ludwika a Aleksandera Birkenmajerů
Institut pro historii vědy PAN, Komise
pro historii vědy PAU, Komise pro dějiny
vědy a techniky PAN), Jerzy M. Kreiner
(Suhora observatoř a Fyzikální institut
Pedagogické Univerzity v Krakově), Jan
Woleński (Komise pro historii vědy PAU),
Andrzej Kajetan Wróblewski (Univerzita
ve Varšavě, viceprezident PAU) a Mykhaylo
Zarichnyi (Fakulta matematiky a přírodních
věd Univerzity v Rzeszowě).
Organizační záležitosti měla na starosti
nevelká skupina, kterou tvořili Małgorzata
Stawiska-Friedland (Mathematical Reviews,
American Mathematical Society, USA), Stanisław
Domoradzki (předseda organizačního
výboru, Fakulta matematiky a přírodních
věd Univerzity v Rzeszowě a Komise
pro dějiny vědy a techniky PAN, Komise
pro historii vědy PAU), Renata Bujakiewicz-Korońska
(Fyzikální institut Pedagogické
fakulty v Krakově) a Jan Koroński
(Fakulta fyziky, matematiky a informatiky
Technické univerzity v Krakově).
Konference se zúčastnily téměř čtyři
desítky historiků vědy, filozofů, logiků,
matematiků, fyziků, astronomů, vysokoškolských
pedagogů, badatelů a doktorandů
z Polska, Ruska, Ukrajiny, Litvy, USA
a České republiky. Potěšující byl zejména
zájem mladých začínajících badatelů.
Za svůj hlavní úkol si konference
vytkla poskytnutí širokého prostoru pro
mezinárodní mezioborové setkání historiků
vědy, čas na odborné přednášky
a diskuse o vývoji a proměnách vědeckých
komunit ve střední a východní Evropě
v meziválečném období, o transferu poznatků
a výzkumných metod, o předávání
zkušeností, o filozofických, kulturních a sociálních
příčinách volby rozvíjených oborů.
Všechny přednášky probíhaly v překrásném
sálu Karoliny Lanckorońske v historické
budově Polské akademie pro umění a vědy
(Sławkowska 17, Krakov), která se nachází
nedaleko od Hlavního rynku, věhlasného
historického krakovského náměstí.
Program konference byl nesmírně
pestrý a inspirativní. Zaznělo 17 přednášek
a vystaveno bylo 9 velkoformátových
posterů. Plenární přednášky zasáhly do
217

DVT – DĚJINY VĚD A TECHNIKY L (2017), 3
několika oblastí – historie matematiky,
logiky, fyziky a astronomie, kulturní historie,
vyučování matematice a nové výzkumy
v matematice. Uveďme pro zajímavost
názvy všech příspěvků:
Historie matematiky – Kalina Bartnicka
(Polsko): A mathematics teacher: between
university and school; Martina Bečvářová
(Česká republika): Gerhard Hermann Waldemar
Kowalewski and his two Prague periods;
Piotr Błaszczyk (Polsko): Euler’s formula –
between standard and non-standard analysis;
Egor Bogatov (Rusko): On the mutual
influence of the Polish and Soviet schools of
functional analysis in the second quarter of XX
century; Sergej Sergejevič Demidov
(Rusko): Professor of the Moscow University
Boleslaw K. Mlodzeevski and mathematics in
Moscow at the end of 19th century – the first third
of 20th century; Stanisław Domoradzki a
Karolina Karpińska (Polsko): The role of
matura examination in mathematics and its
influence on the development of mathematical
culture in the territory of Poland under Prussian
partition and in the first years after regaining
independence; Stanisław Domoradzki,
Michael Zarichnyi a Margareta Stawiska
(Polsko, Ukrajina, USA): Mathematics and
mathematicians in Lvov during World War II:
an attempt at description; Roman Duda
(Polsko): Mathematics at the univer sities of
Kaunas, Poznań and Vilnius in the interwar
period – a comparative study; Emelie Kenney
(USA): Learning and teaching mathematics in
World War II Poland: Experiences of three daring
women; Renata Bujakiewicz-Korońska a Jan
Koroński (Polsko): Genesis of the Cracow
School of Differential Equations; Wiesław
Wójcik (Polsko): Continuum theory and the
research on foundations of geometry in the
Warsaw School of Mathematics.
Historie logiky – Roman Murawski
(Polsko): What are objects of mathematics and
logic?; Paweł Polak (Polsko): Mathematics
and metaphysics: some remarks about Polish
philosophy of mathematics in the second half
of 19 th and the beginning of 20 th century; Jan
Woleński (Polsko): Philosophical ideology of
Polish mathematical school.
Historie fyziky – Andrzej Kajetan
Wróblewski (Polsko): The top ten in physics in
Poland 1915–2015.
Historie astronomie – Oleh Petruk
(Ukrajina): Astronomy in Lviv in the first
half of the XX century.
Historie vědy – Zofia Gołąb-Meyer
(Poland): Science in Third Reich – scientists’
attitudes.
Jednotlivé přednášky byly sledovány
se značným zájmem. Doprovázela je živá,
plodná a zajímavá diskuse, v níž účastníci
nalezli prostor pro prezentování svých
myšlenek, názorů, námětů a postřehů.
Postery pojednaly o vývoji zajímavých
matematických výsledků, o životních osudech
a díle několika významných polských
matematiků a logiků, o vývoji národních
matematických a fyzikálních komunit,
o proměnách vyučování matematice a trendech
současného bádání v historii matematiky.
Vystaveny byly následující
prezentace:
Juozas Banionis (Litva): The beginning of
the 20th century. At the roots of mathematics in
the Lithuanian language: Mathematics textbooks
by President A. Smetona; Marlena Fila (Polsko):
Bernard Bolzano and the axiom of
continuity; Karolina Karpińska, Bogumiła
Klemp-Dyczek (Polsko): Otto Reichel’s
construction tasks as an example of work with
gifted gymnasial students in the Torun Gymnasium
in the 19th century; Jan Koroński (Polsko):
Tadeusz Ważewski (1896–1972) and his
results in the field of differential equations; Jan
Koroński (Polsko): Mirosław Krzyżański
(1907–1965) and his publications in the field
218

RECENZE
of partial differential equations; Jan Koroński
(Polsko): Jacek Szarski (1921–1980) his life
and scientific activity; Krzysztof Maślanka
(Polsko): New globally convergent expansion of
the Riemann zeta function; Andrij Rovenchak
a Olena Kiktyeva (Ukrajina):Theoretical
physics in Lviv: Bibliography and genealogy; Maja
Wenderlich (Polsko): The milestones in the
life course of distinguished mathematicians and
mathematically gifted adolescents.
Podrobnější informace o průběhu akce,
anglické abstrakty jednotlivých přednášek
a posterů jsou dostupné na webové adrese:
http://www.ur.edu.pl/wydzialy/matematyczno-przyrodniczy/konferencje.
Za velmi úspěšný průběh mezinárodní
konference je nutné poděkovat především
polským organizátorům, kterým se podařilo
vytvořit příjemné prostředí, dále přednášejícím,
diskutujícím a všem účastníkům,
bez jejichž nadšení, pochopení, pomoci
a práce by se akce nemohla uskutečnit.
Poznamenejme, že organizátoři plánují
uskutečnit v roce 2019 další pokračování
této úspěšné a oblíbené akce. Můžeme
se tedy těšit na nové inspirativní přednášky
a postery.
Brněnský seminář
Martina Bečvářová
Ve dnech 6. a 7. září 2017 uspořádalo
Technické muzeum v Brně VII. mezinárodní
seminář „Po stopách zdraví a nemoci
člověka a zvířat“. Zúčastnilo se jej 40 účastníků
z řad českých a slovenských lékařů,
farmaceutů, veterinářů a historiků vědy
a medicíny. Spiritus agens semináře R. Slabotínský
rozdělil přednášky do 5 bloků.
V 1. bloku „Muzejnictví a významné
i zapomenuté osobnosti“ T. Ambrus
z brněnské Veterinární a farmaceutické
univerzity (VFU) představil novou farmaceuticko-historickou
expozici Fakulty farmacie.
Quintus Severus jako básník medicíny
byl pojednán L. Vasiľovou z Univerzity
Komenského (UKo). O profesoru J. Matiegkovi,
antropologu a lékaři, referovala
Z. Schierová z pražského Hrdličkova muzea
člověka. P. Brauner z VFU přednesl
příspěvek věnovaný 130. výročí narození
profesora F. Štencla, mj. oběti pronásledování
zastánců genetiky v 50. letech
20. století. Referát L. Dedeka z VFU byl
zaměřen na J. Černovského, ředitele veterinárního
ústavu v Ivanovicích na Hané.
2. blok přednášek, věnovaný významným
i zapomenutým osobnostem, historii
lékařské praxe a lázeňství, zahájil J. Jindra
(ÚSD AV ČR Praha) příspěvkem o laureátech
Nobelových cen za fyziologii
nebo medicínu v letech 1940–1960. Po
něm vystoupily dvě pracovnice z Košic
(M. Jiroušková a J. Platová) s referátem
o zakladateli slovenského pracovního
lékařství B. Gombošovi. Z bratislavské
UKo B. Ricziová a O. Vaneková probraly
dějiny vzniku a založení sirotčince v Prešpurku
roku 1833. Referát „K činnosti
evangelických nemocnic a diakonie na
Slovensku v 19.stoletíí“ přivezla a odpřednášela
K. Pekařová v bratislavské Univerzitní
knihovny. R. Palenčárová ze Slovenské
akademie věd hovořila o péči o zdraví
v písemných pramenech 19. století z fondů
regionálního oddělení knihovny Jána
Bocatia v Košicích. Muzeum Těšínska
zastupovala I. Pavelková referátem o slezských
lázních a sanatoriích od jejich počátků
do konce 30. let 20. století; nejvíce
se autorka věnovala lázním Darkov a Karlova
Studánka.
219

DVT – DĚJINY VĚD A TECHNIKY L (2017), 3
Ve 3. bloku pokračovalo téma lázeňství,
nově se probírala historie lékařské
praxe. Nejprve vystoupila M. Domenová
z prešovské univerzity s příspěvkem o dějinách
zdravotnictví a lázeňství v Prešově
na přelomu středověku a novověku.
P. Dorfiňák z téže instituce referoval
o vzestupech a pádech bardějovských
lázní v 1. polovině 20. století. A do třetice
P. Koval z Prešova doplnil předřečníka
svým referátem o bardějovské městské
nemocnici v době 1. republiky. O hlavních
civilních moravských nemocnicích
v roce 1814 promluvil J. Luňáček z olomouckého
úřadu práce. Každoroční účastník
brněnských seminářů F. Dohnal
z královéhradecké Farmaceutické fakulty
přednášel o organizaci zdravotnické pomoci
v čs. legionářském vojsku v Rusku
(k 100. výročí bitvy u Zborova).
4. blok přednášek o vzdělávání, vědě
a výzkumu otevřela E. Ferencová z UKo
referátem o významu uchovávání didaktických
pomůcek ve studiu lékařství.
Brněnská archeoložka S. Sázelová hovořila
o mladopaleolitických vlčích populacích
a jejich patologii; uvedla příklady z lokalit
Dolní Věstonice II a Pavlova. I. A. Holub
z V FU probral veterinární výzkumná
pracoviště v českých zemích a události
v areálu Vysoké školy veterinární v letech
1939–1945. E. Králová z UKo připomněla
150. výročí narození Madame Curie a její
vliv na současné lékařství. E. Morovicsová
taktéž z UKo podala přehled o studiu
farmacie na Lékařské fakultě UKo v letech
1. republiky. Jako samostatné studium
bylo v Bratislavě zavedeno v roce 1940.
V posledním bloku přednášek pokračovala
prezentace příspěvků z lékařské
praxe a dále nově příspěvků ze zdravotnictví
a osvěty a posléze o lidovém léčitelství.
A. Falisová (HiÚ SAV Bratislava)
hovořila o organizaci protiepidemické služby
na Slovensku v období let 1919–1960.
Další referát z prešovské univerzity na
téma odezvy na řešení zdraví a zdravotních
poměrů na Slovensku publikované
v letech 1921–1928 v periodiku Slovenský
ľud přednesl J. Džujko. Etnologický ústav
AV ČR Praha byl zastoupen D. Motyčkovou,
K. Skalickou a V. Beranskou. Motyčková
se Sedlickou hovořily o „mrtnických
bábách“, léčitelkách v západních Čechách,
a Beranská o babičkách, felčarech a porodních
bábách, s výkladem, jak se léčilo
v krajanské komunitě volyňských Čechů
na Ukrajině za 2. světové války, kdy lékaře
musely nahradit uvedené osoby. Pracovnice
Muzea Novojičínska A. Hrčková přednášela
o formách iracionální péče o domácí
zvířata na Novojičínsku – o ochranné magii,
požehnání a ochraně zvířat, o používání
jalovce, vody, střemchy aj. Poslední příspěvek
měla Š. Hejlová (VFU) o přednostním
mléku, tj. syrovém a nepasterizovaném.
Po každém bloku následovala diskuze
k předneseným příspěvkům. Pro účastníky
semináře byla po skončení vědeckého
programu zorganizována exkurze do
brněnského Jurkovičova domu, kde je
instalována stálá expozice věnovaná Jurkovičovi.
Seminář byl pečlivě připraven,
účastníci s ním byli spokojeni. Byl též
vzornou ukázkou výborných vztahů
Čechů a Slováků i po rozdělení
Československa.
Jiří Jindra
220

zprávy
Čtvrtstoletí na Palackého
třídě. 25 let Farmaceutické
fakulty Veterinární a farmaceutické
univerzity Brno
1991–2016. T. Ambrus (ed.).
Brno, VFU Brno, 2016, 86 s.
ISSN 978-80-7305-778-7
Kniha má 11 kapitol, jejichž názvy napoví,
co obsahují. První kapitola se věnuje farmaceutickému
studiu v letech 1946–1960;
příběhy studia očima bývalých studentů
a učitelů tvoří kapitolu druhou (prof. J. Solich
– ročník 1928, Dr. L. Nováček – 1929,
prof. Suchý – 1936 a prof. V. Smečka
1928–2008). O fakultě v letech 1991–2016
je třetí kapitola (v období 1960–1990 farmaceutická
fakulta v Brně nebyla). Čtvrtá
kapitola přestavuje soubor fotografií děkanů
a proděkanů fakulty v letech 1991–2016.
Opět jen fotografie zástupců fakulty ve
vedení univerzity a fotografie čestných
doktorů VFU navržených Farmaceutickou
fakultou představují další části knížky.
K 1. září 2016 je stručně uvedena organizační
struktura fakulty a k témuž datu
jsou uvedeny samosprávné akademické
orgány fakulty (senát, vědecká rada a disciplinární
komise); doplněno je personální
obsazení jednotlivých ústavů fa kulty, tedy
Ústavu aplikované farmacie, Ústavu přírodních
léčiv, Ústavu technologie léků,
Ústavu humánní farmakologie a toxikologie,
Ústavu chemických léčiv a Ústavu
molekulární biologie a farmaceutické biotechnologie.
Fakulta má i vlastní lékárnu
a centrální laboratoře. Vedle těchto přehledů
jsou uvedena též další pracoviště VFU
Brno, podílející se na výuce studentů
farmacie (Fakulta veterinárního lékařství,
Fakulta veterinární hygieny a ekologie),
a celoústavní pracoviště VHU Brno (Ústav
cizích jazyků, Ústav tělesné výchovy
a sportu a Studijní a informační středisko).
Celých třicet stran tvoří seznam absolventů
fakulty v magisterském studiu farmacie.
Na fakultě lze po rigorózním říze ní získat
doktorát farmacie (od roku 2001) a titul
Ph.D. po doktorském studiu (od roku
1999). Kniha je sice jen informa tivní, ale
obraz o Farmaceutické fakultě brněnské
Veterinární a farmaceutické univerzity
poskytuje.
J. Jindra
Jiří Padevět: Věda a život.
Rozhovory s profesorem
Jiřím Drahošem. Praha,
Academia, 2017, 243 s., ilustr.
ISBN 978-80-200-2672-9
Na jaře 2017 skončil ve své funkci předse
da Akademie věd ČR, profesor Jiří Drahoš,
fyzikální chemik se zaměřením na chemické
inženýrství. Usmyslel si, že na závěr své
kariéry předsedy Akademie vydá knižně
bilanční rozhovor; ten s ním uskutečnil
v roce 2016 zkušený odborník Jiří Pade vět,
ředitel nakladatelství Academia. Vést rozhovor
s předním českým vědcem a před tavitelem
Akademie (pro období 2009–2017)
možná nebylo snadné, ale Padevět to zvládl.
Pochopitelně použil jako zpovědník
Drahošův řadu obvyklých otázek a odpovědi
seřadil do 12 kapitol. První je o rodném
Drahošově kraji, Těšínsku, a o nejvýchodnějším
českém městě Jablunkově,
kde do svých 18 let žil. Druhá kapitola se
týká Drahošova dětství a rodinných kořenů
(pochází z učitelské rodiny). Třetí
kapitola je o studiích chemie v Praze na
VŠCHT, jíž byl okouzlen; čtvrtá se věnuje
Drahošovým vědeckým počátkům.
221

DVT – DĚJINY VĚD A TECHNIKY L (2017), 3
Pátá kapitola je o Drahošově celoživotní
lásce – hudbě, kterou provozuje i aktivně,
zpívá ve sboru a hraje na několik hudebních
nástrojů. Do šesté kapitoly jsou soustředěny
otázky o Drahošově rodině a o víře,
kterou považuje za velmi důležitou, a jako
vědec uznává, že víra v Boha začíná tam,
kde věda končí. Vědecká a pedagogická
kariéra J. Drahoše po roce 1989 je shrnuta
v sedmé kapitole. V osmé kapitole pro fesor
Drahoš říká, že k objasnění základních
pojmů z chemického inženýrství může
posloužit i výroba slivovice, ale převážně
jde ovšem o výklad chemie jako takové,
chemického inženýrství a patentů. Devátá
kapitola se zabývá Drahošovými životními
vzory; zde přišla řeč také na pojem češství
(Drahoš se mimochodem považuje za
Slezana a jasně rozlišuje vlastenčení a vlastenectví;
věnoval se tu i česko slo ven ským
traumatům roků 1938, 1948 a 1968, odsunu
Němců a prezidentům ČSSR a ČSR).
Desátá kapitola zahrnuje Drahošovo působení
v letech 2009–2017, hlavně v postavení
předsedy Akademie; v předposlední
kapitole je popsán Drahošův boj o její
zachování. Závěrečná dvanáctá kapitola
se zabývá Drahošovými názory na politiku
a společnost.
Knihu čtenářům doporučuji, je skvělá.
J. Jindra
222