Dějiny věd a techniky 2017, 2
DVT 2017, 2 - Obsah, Contents + Recenze, Zprávy z literatury (plné znění vybraných rubrik)
DVT 2017, 2 - Obsah, Contents + Recenze, Zprávy z literatury (plné znění vybraných rubrik)
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
DVT – DĚJINY VĚD A TECHNIKY L (<strong>2017</strong>), 2<br />
žádný žánr biografie <strong>věd</strong>ců v řecko-římském světě“. 4 Svoji analýzu textů o Pythagorovi<br />
dovádí do závěru, že jejich účelem bylo nabídnout historii intelektuálního<br />
společenství učitelů a žáků a oslavit úspěchy slavného učitele, které měli sloužit<br />
jako návod, jak čerpat z filozofie a stát se více božským. V tomto ohledu je tedy<br />
třeba jisté obezřetnosti při odvolávání se na antickou „prehistorii“ životopisného<br />
žánru.<br />
Specifickou perspektivu pohledu na biografii nabídla Patricia Fara, když se<br />
zabývala vztahem portrétu a biografie. Za ikonický portrét <strong>věd</strong>ce, ke kterému<br />
se vztahují pozdější reprezentace, považuje autorka portrét Newtona od Gofreyho<br />
Knellera z roku 1689. Obraz ztělesňuje génia. Jeho hubený a bledý obličej,<br />
jemné prsty, pohled upřený stranou zobrazují duševní dokonalost a ojedinělý<br />
vhled do složitých problémů. V moderní době na tuto estetiku pronikavého<br />
myslitele s minimalistickým tělem navázala mimo jiné literární postava Sherlocka<br />
Holmese. Nicméně text se nezaměřuje jen na ikonografický rozbor, ale poukazuje<br />
na praxi vyhotovování portrétů <strong>věd</strong>ců v době osvícenství. Fara ukazuje, že<br />
výsledný portrét byl průsečíkem sebestylizace <strong>věd</strong>ce-modelu, představ malíře<br />
a očekávání veřejnosti, jak má takovýto portrét vypadat. Zároveň – uzavírá svůj<br />
text autorka – může portrét mít i biografický rozměr, když zobrazuje minulost<br />
případně budoucnost portrétovaného (například Reynoldsův portrét Josepha<br />
Bankse). V tomto smyslu je portrét samostatnou interpretací a nikoliv pouhou<br />
ilustrací.<br />
Část autorů se ve svém uvažování o žánru biografie pokusila vytvořit typologie<br />
biografií. Někteří k tomuto úkolu přistoupili z diachronní perspektivy a vytvořili<br />
typy biografií jednoho <strong>věd</strong>ce. Takto postupoval například Signe Lindskov<br />
Hansen, který analyzoval životopisy významného dánského přírodo<strong>věd</strong>ce sedmnáctého<br />
století Nielse Stensena. Autor se ve svém článku pokusil poukázat na<br />
to, že biografie má kromě historického, literárního a didaktického hlediska také<br />
programatickou funkci – schopnost posloužit jako argument politickému programu.<br />
Na textech vzniklých mezi lety 1865–1953 ukázal posuny ve významech<br />
spojené s pozicí autora na politické mapě, kde hlavní osou byl postoj ke katolické<br />
církvi. Stensenovy životopisy tak mohly posloužit jak jako protikatolická<br />
li teratura, tak jako morální exemplum pro katolické čtenáře. I přes přes<strong>věd</strong>čivou<br />
analýzu textů zůstává otázka, zda je v tomto ohledu biografie výjimečným žánrem<br />
či zda programatickou funkci nemají všechny veřejné texty?<br />
Podobný přístup zvolila i Helge Kragh ve své stati o životopisech Tycha de<br />
Brahe, nicméně nezaměřila se na funkce biografie, ale na budování tradice psaní<br />
o této osobnosti a vytváření vrstevnatosti významů. Jako zásadní tezi představuje<br />
4<br />
T. SÖDERQVIST (ed.). The History and Poetics, s. 17.<br />
142
Change language