Zahrady a jejich příběhy ukázka

Intermezzo 04.
O nejmenší zahradě světa
Zahradní miniatury
Slunce se ráno dralo nad horizont našeho města. Vypadalo jako nějaký
otužilec, který právě opouští mrazivou vodu řeky. Bylo v plné síle svého zlatého
světla, vytvářejícího hloubku dlouhých neposedných a vzájemně se
proplétajících stínů. Obloha se zvolna měnila na blankytně zimně modrou
s několika nezajímavými rozmazánky mraků, které se asi zapomněly schovat
a teď trochu kazí dojem. Městské ráno se roztřáslo jako velký parní stroj
jistého pana Stephensona a odstartoval další den naší civilizace. Té, jejíž
silnice jsou plné aut a kde hrstka zachumlaných chodců směřuje ke svému
rannímu cíli.
Tu a tam se mrknu oknem na to začínající a určitě překrásné zimní ráno.
Oči pouští vjemy dovnitř, někam do mozku, který je přetavuje a posílá drobnými
kanálky do bříšek mých prstů zobajících do klávesnice. Já vím, zase
poetizuji, zase se nechávám unášet představami, jako bych pod sebou nafukoval
balónky z pouti. Pět nebo deset představ je ještě málo, ale taková
pětistovka nebo tisícovka mě už hravě unese. Nesmíte v tom hledat žádnou
fyziku, prostě je to sen snovatý, ponechaný osudu každého, kdo se dostane
ke čtení.
Dívám se do světa přes okno, ale hlavně přes svou novou zahradu, kterou
jsem včera sám rychle navrhl a realizoval. Ona je to spíš taková jedna molekula
zahrady. Základní, úvodní, startovní, starověká a já nevím jaká ještě,
prostě první bod na cestě k tomuto pojmu. Dala by se nazvat ostrovem, nebo
třeba dokonce planetou, je to autonomní svět, který je pod mou ochranou.
Bohužel je to tak malinký svět, že se do něj nedá vstoupit. Je mi zapovězen,
protože kdybych se jej rozhodl navštívit, abych se jím třeba prošel a potěšil
se hustým porostem, tak bych jej rozšlápl a způsobil bych tím apokalypsu.
Jeden z možných konců jednoho světa na světě druhém. Osud je ale krutý,
když mi ráj, který jsem si takto stvořil, navždy zapověděl.
I tak je pro mě tento kousek zeleně symbolem všech zahrad světa, které kdy
byly vytvořeny člověkem k radosti člověka. Podstatou veškeré racionality lidského
vnímání je totiž krása a užitek současně. Všechny zahrady – pravidelné,
přírodní, umělecké nebo jakékoliv, které nabízejí jen krásu, jsou vlastně
nedokonalé. Nesplňují to základní, co je v člověku obsaženo desítky tisíc let.
Mezi zahradou a člověkem musí být „užitková“ spojnice. Moderní člověk si
v dnešní době krásu a užitek oddělil. Ponechal si to estetické a pro užitek si
jezdí autem do supermarketu. Ale já jsem včera udělal malou revoluci.
Koupil jsem si… pažitku v květináči. Teď mám svou osobní zahradu, kus
opečovávané plochy, lánu, který mi poskytuje úrodu a současně krásu v záplavě
technických prvků ateliéru. Tak můžu každý den zajít „okem“ do zahrady
a potěšit se skutečnou zelení. Je to moje perská paradeisos, Visutá
zahrada babylonská, zaplavované políčko egyptské, ale také borovice kolem
aténského Areopagu, rajská zahrada středověkého kláštera, drnové
sedátko, střípek z ornamentu absolutismu, zelený výkřik J. J. Rousseaua,
bujný a jednoduchý záhon Williama Robinsona, secesní geometrie Vaňkova
a Kumpánova, funkcionalistický vzorec Fierlingerův, tichá revoluce permakulturní,
deštný prales i guerilla garden… Ale hlavně je malým zeleným
vyslancem všeho, co patří ke složité a mnohovrstevnaté skupině zástupců
této planety, kterým se jednoduše říká příroda.
Tak se najednou všechno zjednodušilo do konkrétního vztahu mezi malým
trsem pažitky a člověkem, který za ni má přímou a neoddiskutovatelnou
odpovědnost.
Zahrada pod platany Zahrada u koupající se víly Zahrada ZIGZAG

Zahrada
pod platany
Když je kolem satelit
Kousek za městem, jen tak volně pohozený mezi poli, leží satelit. Není to družice spadlá
z vesmírné oběžné dráhy ani parabolická anténa odložená jako starý nepotřebný krám.
Je to kus země, který developer koupil, rozparceloval, opatřil základními životodárnými
sítěmi a s velkou reklamou rozprodal lidem, kteří sní o klidu a harmonii ve vlastním domě
se zahradou. Plocha jednoduše zvaná satelit, shluk domů, které nemají znaky vesnice
ani nejsou městem. Spíše se podobají velkému parkovišti, na němž jsou domy odstaveny.
Satelitní městečko je chudý příbuzný kdysi dávno stavěných velkolepých zahradních
měst, je jejich druhou, možná i třetí odmocninou. Korpulentní domy se tlačí na malých
pozemcích a marně hledáte předzahrádky, chodníky, aleje, zelené pásy, náměstíčka, dětská
hřiště. Kde jsou obchody, hospody, knihovny, dílničky? Kde se lidé setkávají? Nic
z toho tady není potřeba, jsou tu jen silnice, vrata do garáže, která se otevřou na pokyn
dálkového ovládání, a dům. Lidé tady žijí připojeni pupeční šňůrou silnice k mateřskému
městu, na němž jsou závislí ekonomicky i společensky. Mají-li si vybrat mezi bytem
na rušné komunikaci v centru nebo panelovém sídlišti a mezi domem v satelitu, rozhodují
se celkem snadno. Není třeba dlouho hádat, co je hlavním důvodem. Je to obloha,
zelený trávník, strom, keř, záhon, motyka, rýč, sekačka. Prostě zahrada, kde se dá v sobotu
a neděli odpočívat místo cesty autem na dalekou chalupu.
24

Klidné místo pod platany
Je sobotní ráno. Ráno, kdy není nutné vstávat. Slunce už rozprostřelo své
paprsky po krajině a den vypadá více než malebně. Všude je ticho, lidé
v domcích příměstského satelitu se pomalinku probouzejí. Ticho, kromě
pěnkavy, která se usadila v koruně nedalekého stromu a zpívá jemnou,
opakující se flétnovou melodii. Nic není potřeba, nic se nemusí, je klid
a čerstvé ranní nehybno.
Dům také ještě spí. Zahrada kolem něj tvoří úzký proužek, který vypadá
jako náhrdelník na krku dámy právě se chystající na ples. Základ náhrdelníku
tvoří velký přívěsek – terasa. Je to architektův odvážný, ale mistrovský
kousek. Zvedl totiž velkou část úrovně zahrady a tím nechal pohyb
volně plynout. Terasa je přesně ve výšce podlahy pokoje, aby se mohlo
pohodlně vyjít na dřevěnou palubu. Jednoduše tak vyjdete z domu a posadíte
se ke stolu pod pergolu nebo si zajdete pro bylinky ke zvýšeným
záhonům. Můžete jít pohodlně v pantoflích nebo naboso, protože terasa
je další pokoj pod platanovým stropem. Pravidelně tvarované větve platanů
jsou vpleteny do čtvercové bambusové konstrukce. Dřevěná paluba
terasy pokračuje podél stěny domu i za rohem, kde se mění na úzký
chodník. Po dvou mohutných kamenných schodech sestoupíte do zeleninové
zahrádky. Dřevěný chodník lemuje jednoduchý nízký trvalkový
záhon a všechno je odlehčeno úzkou plochou trávníku, který do kompozice
přináší jednoduchost a čistotu. Tady se zahrada nadechne a ještě nabídne
průhled zakončený vyšším květinovým záhonem. Stísněný prostor
mezi sousedními pozemky nedovoluje keřům svobodný růst. Zde je jejich
úkolem ukrývat, proto musejí být vysoké a štíhlé. Habry ale vědí, jak jsou
krásné, jak jim ten střih sluší, a tak se snaží urovnat listy do pravidelné
mozaiky, aby byly protiváhou barevnému pásu rozcuchaných trvalek.
Zvýšené záhony se zeleninou vypadají jako ta nejmenší pravidelná zahrada
u francouzského zámku Villandry, kde jsou mezi úhlednými zimostrázovými
plůtky záhony kapusty, zelí, kedluben a cibule. Tady jsou to rajčata,
hrášek, máta, pažitka a maliny.
Na rohu domu, spolu se zeleninovou zahrádkou, končí veškerá jednoduchá
geometrie a vstupujete úplně jinam, do jiného světa. Nabudete
dojmu, že rostliny, zatím tak poslušné, se vzbouřily a svobodně se rozběhly
úzkým koridorem mezi domem a plotem. Jako když četa vojáků
pochodujících pořadovým krokem dostane povel „volno“. Hortenzie, svídy
i trvalky tady neomezeně existují, jsou ledabylé a vyprávějí si o tom, jak
to vypadá ve volné krajině. Všude je jemný štěrk, lidé i rostliny se mohou
pohybovat svobodně. Skončil absolutismus! „Ať žije svoboda!“
Před domem, směrem do ulice, už vládne úplná anarchie. Divoké, vícekmenné
břízy ležérně postávají mezi nízkými keři, štěrky evokují opuštěnou
pískovnu, kde se léta netěžilo a člověk si vzal volno. Ale nenechte
se mýlit, to není žádná vzpoura, žádný nelad. Je to další promyšlený architektonický
krok.
Všechno zastavuje až chodník vedoucí ke vstupním dveřím.
Vjezd do garáže je pruhovaný, rytmicky se střídají proužky betonu a šťavnatého
trávníku. Vypadá jako kus rozprostřené manšestrové látky. Abyste
se dostali na začátek cesty, pod platany, protáhnete se kolem břízek
a vstoupíte zase na dřevěný chodník, který jste opustili někde u rajčat. Už
vám zbývá jen projít kolem jahodiště pod ovocnými stromy a jste zpátky
u dřevěného stolu, který přímo volá ke snídani. Bydlet v satelitu rodinných
domů může být krásné. Vychutnejte si ranní slunce, příjemný lehký vánek,
vůni kávy a průzračný vzduch modrého rána.
Venkovní pokoj si zaslouží i osvětlení
Vyvýšené záhony s bylinkami
Zahrada roku 2014 – 2. místo
Autoři projektu: Ateliér Partero – Ing. Jakub Finger, Ing. Mirka Svorová | Realizace: Ing. Zdeněk Hradilák – Jasan Sezení obklopují vyvýšené záhony s bylinkami Zvýšené záhony se zeleninou vypadají jako ta nejmenší pravidelná zahrada u francouzského zámku Villandry
26 04 | Zahradní miniatury | Zahrada pod platany 04 | Zahradní miniatury | Zahrada pod platany
27

Předzahrádka – polodivoká přírodnější výsadba z podrostových trvalek a trav doplněna keři hortenzií a svíd
Předzahrádka s břízami a bohatým podrostem. Vjezd do garáže – trsy trav ve spárách zatravňovacích dlaždic
Působivá kombinace různých odstínů zelené
Slovo autorů projektu
Jakub Finger, Mirka Svorová
Hlavními parametry stavební parcely byly bezprostřední
blízkost stylově odlišných domů,
malé odstupy od hranic pozemku a velké části,
které se vlastně moc využít nedají. Vlastně
stav, který se pomalu stává normou.
Úkol byl jasný: odclonit, ale hlavně naplnit zbylý
prostor tak, aby se v něm dalo co nejlépe žít.
Investoři zahrady byli velmi milí a jejich požadavky
byly skromně obyčejné: vytvořit prostor
pro život rodiny s dětmi-školáky, pro drobné
pěstění, ovocné stromy, posezení.
S majiteli jsme se shodli hned nad první verzi
studie, která vše v prostoru uspořádala tak,
že ze zdánlivého nedostatku udělala přednost,
což bylo hlavním krédem návrhu a realizace.
Nejenže tyhle hry baví nás, ale baví i realizační
tým z firmy JASAN Zdeňka Hradiláka. Výsledkem
je zahrada, která není nijak inovativní. Leč
vzniklo místo, které svým majitelům přináší čirou
radost. Z kvetoucích kytek v předzahrádce,
z vůně jahod, ze stínu platanů při letních snídaních,
z vůní a chutí bylinek z přilehlých záhonů,
z vůně posečené trávy, z chuti vlastnoručně
vypěstovaných rajčat… A to v prostoru, který se
jevil tak neperspektivně. Zahrada je skromně
praktická, stejně jako její majitelé. Navzdory
zdánlivě malým rozměrům má vlastně zahrada
ideální velikost. Péči o ni zvládne i laik, aniž
by se schvátil se sekačkou v ruce a po víkendu
musel navštěvovat chiropraktika.
28 04 | Zahradní miniatury | Zahrada pod platany