Stav naší existence jak se vyvíjí ve formátech 1D až 4D, kde je naše duše a duševenství 9.10.2017

Stav naší existence jak se vyvíjí ve formátech 1D až 4D, kde je
naše duše a duševenství …
Včera ve mně Honza probudil další inspiraci. Naváži na článek pod názvem „Kvantovost naší existence,
trochu jiný pohled, mysl a psychika“.
Naše vědomí, asistent mozku (mysl), vykonává podobnou činnost jako šicí stroj, tedy kmitá mezi
různými úrovněmi Komplexního podvědomí. Mysl je vlastně jehla šicího stroje, kde v 1 fázi
vertikálního kmitu je v poloze nad látkou a je ve stavu vědomí existence. V 2 fázi projde látkou,
vlastně 1-2D kvantovými stavy naší existence, kde se "ukotví" udělá první část stehu. V 3 fázi projde
oblastí člunku, úrovněmi Komplexního podvědomí, ty pak "shrne", a vytvoří smyčku na niti. Ve 4 fázi
tuto smyčku - dění v úrovních komplexního podvědomí, nechá projít 2 fází 1-2D, jež je vlastně
formována v naší mysli, která ji průchodem mozkovými centry, jež pojmenovávají stavy určitých
událostí a vlastně složí stav, existenci, která má jméno, tvar, stav, pohyb či nepohyb, umístění v
prostoru…, dále určitou predikci budoucnosti, co by se mohlo s ní dále dít a tím se na to připravit. Zde
jehla šicího stroje vyjede na povrch s nití, látka se posune a dokončí se steh. Steh vytváří pak onu
linearitu a stav tady a teď, naší přítomnost, minulost i budoucnost a dějové - existenční stavy
Jehla šicího stroje, vlastně vytváří vertikální pohyb jež „prochází“ látkou, pro nás 1-2 dimenzemi naší
planety, vlastně našeho aktuálního životního prostředí. Zde v rámci pohybu dolů, navíc prochází
úrovněmi Komplexního podvědomí, zde v části Tělesného podvědomí, neboť zde jde hlavně o naše
smysly a chování těla, jež musí reagovat na dění v 1-2D místnostech a z nich „složit“ formát 3D, kde je
predikce celkového stavu, jež má formát existence, tedy soubor vlastností a proměnlivých stavů,
něco jako holografické sekvenční promítání, kde je ještě předbudoucí stav. Lze to uchopit, jako když
kameru zaměříme na klasickou televizní obrazovku a uvidíme přechodový pruh, tedy frekvenci
obnovy obrazu na obrazovce. My ten pruh ale nevnímáme, neboť jsme v konstantním stavu a ten
pruh je vlastně jeden kmit dolů jehly do složek Komplexního podvědomí, zde převážně tělesného
podvědomí. Zpětný pohyb nahoru, kde prochází člunkem a pomalu utahuje smyčku niti, je průchod
úrovni Komplexního podvědomí a jeho složkami a složení celkového stavu existence, v rámci
zapojených a aktivních úrovní podvědomí. Vyjeden na povrch látky a utáhne smyčku niti a vytvoří tím
existenci a v pohybu před, v rámci posunutí látky i předbudoucí stav. Ten předbudoucí – predikční
stav z plochého obrazu na obrazovce tv., vytváří hloubku a vlastně i pohyb, tedy prožitek obrazu, kde
vlastně jeden stah je políčko filmu . Tady a teď, jež netrvá hodiny, a dny ale jen sekundy … Tedy
nemáme schopnost „vnímat“ tento vertikální kmit, pohyb jehly a vlastně frekvenci obnovy obrazu na
obrazovce. Vnímáme jen ty celkové stehy a to co už jsme ušili a i něco z toho co budeme šít dále.
Zajímavé by bylo, kdyby fenomén tady a teď, nebyl ve formátu frekvence obnovování v řádech
sekund nebo mikrosekund, ale třeba hodin…
Niť a steh je vlastně naše existence, steh je lineární pohyb, život, naše životní niť .Tak to si vlastně
„šijeme“ svůj život a to vertikálním kmitáním jehly (mysli) mozkového asistenta Siri a vytváříme steh
–hy svoji existenci a vlastně 2D formát, steh je z obou stran látky, ne jen z jedné …
1D úroveň, je vlastně formát jedné místnosti, jež má 4 stěny, podlahu a strop a my ležíme na podlaze.
V momentě kdy se postavíme, tak podvědomí zaznamenají další stav a to 2D, prostor (hloubku),
podobně jako to dělají naše oči a s tím to prostorovým 2D formátem pracují a vytvářejí z něho
1

v mozku díky mysli, projevný – existenční stav, jež má svoji logiku, tedy parametry které sledují
jednotlivé složky Komplexního podvědomí a různé asociace.
Vrcholní primáti a lidé vlastně mají schopnost postavit se v oné místnosti a vytvořit tak 2D stav,
hloubku existence, jež mohou v rámci určitého čití a práce podvědomí různě sledovat a
vyhodnocovat, čímž vlastně vzniká naše existence – vědomí a mysl a k tomu i psychika, jež je reakcí
na 2D stav, hloubku a prostor, zde v základních pocitech, převážně sociálních a personálních, skupina
a sebeuvědomění.
Psychika je vlastně druhá, komplexnější úroveň (prostorová), mysli, která pracuje z hloubky existence
a s tím jak ta hloubka se časově, existenčně mění, tím že vytváříme pohyb. Na úrovni psychiky se
vytváří další formát naší prostorové existence, jež začíná v 2D místnostech, dimenzích.
Mysl je vlastně „mechanický“ pohyb jehly a niti a psychika, je vlastně jeden steh, jež vlastně vytváří i
stav EGA, když šijeme tak pořád vytváříme jeden steh, stav a projev EGO, jež může mít i „nižší“
formát a to sociální EGO, tedy, rodina, společnost, civilizace, lidstvo, a vlastně dvě strany stehu, jež
v této úrovni 2D je naše pohlavní duálnosti, jinak je uspořádán a připraven mozek ženy a muže, tedy
mají v rámci Komplexního podvědomí, „jiné“ cesty zpracování a následné vytvoření 3D stavu, kde u
žen je emocionálnější a mateřštější, jež má snahu vytvářet určitou buňku stavu a o tu se „starat“, což
ji naplňuje a dává smysl existence.
U mužů není prioritou orientace v rámci buňky, tedy zajišťování potřeb rodiny a chápání tzv. němých
potřeb miminka a dítěte, vnímat a predikovat vlastně jeho 3D stav, který je zde latentní, nemá tak
komplexní slovní pojem a asociace stavů. Jejich existence a smysl je směrem mimo buňku a to
orientace v složitém 1-2D prostředí a z toho vytvořit určité důležité životní projevy, jež umožní
zajištění ochrany, rodiny, kmenu, jeho obživu a vlastně adaptací na neustálou změnu konfigurací,
přírodního prostředí. Což v něm vytváří prostor pro formát vnímání a tím je logika, tedy schopnost
pracovat s úseky dějů a jejich stavy a procesy a predikovat pohyb, vývoj, děj … ¨
Lze říci, že jak ženy, tak muži se různě „dopracovávají“ do stavu a formátu existence tedy 3D, 3
místnosti v jedné, jež vytvářejí jednu komplexní místnost. Je to dáno uzpůsobením na určité prostředí
jeho podmínky a potřeby. Ženy, potřebují mít cit pro emoce, neboť vychovávají děti a pohybují se
v rodinných a příbuzenských vazbách, kde je určitá hierarchie, spíše už byla, a hlavně musí za dítě,
vytvořit a predikovat jeho 3D stav, tak aby poznala (orientovala) jeho potřebách a stavech, kde ještě
není rozvinutá řeč a schopnost odděleného vnímání, tím pádem určování stavů a vlastních potřeb,
třeba obléknutí anebo jít na nočník …
Muži, potřebují logiku a orientaci v prostoru a odhadovat děj, tak aby se nakonec sami nestali
„potravou“ v přírodním koloběhu života, ochraňovat svoji rodinu, tak aby se opět nestala něčí
potravou anebo otroky a predikovat možné děje kolem a jejich vliv na vlastní kmen, rodinu a tu pak
pomáhat „adaptovat“ na změny kolem a tím pádem schopnost zde přežít.
Dnes už toto z větší části v některých vyspělých civilizacích neplatí a je vlastně už rozvinutý stav 3D
místností, kde hlavní složka a priorita je vzdělání a předávání zkušeností. Tím se vlastně vytváří
expozice orientaci a vnímání další přidané místnosti do původních třech, tedy 4D místnosti.
2

Toto už je za hranou lidské existence, která je primárně určena a adaptována na zdejší přírodní
prostředí a pokračování druhu a vyznačuje se svojí pohlavností, jež vytváří jiné formáty 3D
v mužském a ženském prostoru.
4D je vlastně transpoziční stav, kde vzniká naše duše a osobní duševní projev a vnímání, jež už je
bezpohlavní v plně rozvinuté fázi. Je vlastně už nástavbou a „novým“ prostorem“ kam se přesouvá
(transformuje) naše lidská (analogová) existence, která je vlastně 2D. 4D je vlastně v úrovni 4 čakry,
oblast srdce …Je velmi zajímavé i inspirující proč tento 4D stav nemáme od narození … Na místo toho
máme neuronovou síť, jež je připravena se „programovat“ (učit vzájemnou interreakcí s okolím) a
trvá to tak do stavu stability 30 až 45 let …
V 3D úrovni se mysl vlastně „transformuje“, adaptuje na 4D úroveň místností v jedné a jak jsem psal
výše, mysl s „obaluje“ dalším formátem prostorového čití, jež je založen na chemických reakcích
v našem mozku (neurotransmiterech), které zpracovávají vzruchy z naší nervové soustavy a vytváří
k nim další formát a to prostorový existenční, psychický, jež má jemnější pixelizaci, tak že je schopen
prohlédnout 3D místnostmi v jedné komplexní místnosti, tak aby nenarážel na tzv. hluchá místa,
které logicky logika není schopna pojmout a pochopit. Zatím co mysl (logika) pracuje z obrazového
formátu (analogovým) tv. Tedy 4:3 v rozlišení 768 x 576 bodů, tedy jako klasické televizní vysílání, tak
psychika je už 4HD formát s možností expanze do 5-7HD. Jinak řečeno uvidíte mnohem více detailů
v obraze a tím více dějových linií a skutečností, jež mohou vlastně „přeformátovat“ původní hlavní
děj.
Psychika, vlastně v tom to příkladu, už je „digitalizovaná“ a nemá vlastně už mechanické části, tedy
šicí stroj a jeho jehlu a nit, analog … Navíc neprovádí jeden pohyb dolů a tím šije, zde už je to vlastně
3D tiskárna a tiskne obleky .
Psychika vlastně vytváří rozvinutý stav, tzv. stav duše v rozvinutém stavu ve formátu 4HD, kde
mechanika šicího stroje je „nahrazena“ mikroprocesorem, jež má dvě jádra a každé jádro určitý
poměr specializovaných jader, zde úrovní podvědomí. Jedno hlavní jádro se věnuje části Tělesného
podvědomí a druhé jádro Kvantovému podvědomí.
Právě Kvantové podvědomí v nás vytváří tzv. přidanou hodnotu člověka, duševnost a duševenství a
vlastně nás připravují na přechod do už ne čtyř procesorového, čipu CPU, ale přímo do kvantového
procesoru, kde už nebudeme potřebovat „mechanické“ části, tedy analog, šicí stroj a tím pádem celý
jeho existenční a mechanický ekosystém.
Jelikož nám ale zůstává tělo a mozek, tedy mechanická (analogová) část a vlastně princip šití, zde
vertikální kmitání, jež vytváří následný horizontální pohyb, neboť nemůžeme přejít na jinou už
kvantovou 4D -7D planetu, ale máme mechanické, analogové tělo a analogický projev zpracovávání
obrazu, existence. Tak tento analogický projev existence, analogická je vlastně i naše mysl, tak část
zde je ve formě digitálních simulací, jež jsou úměrné stavu rozvoje naší psychiky, jejího digitálního
formátu nerozlišení. Jinak řečeno naráží na mantinely analogické části, tělo, mozek, mysl a dále na
mantinely digitálního prostoru, jež se teprve rozvíjí, tím jak se rozvíjí naše psychika a stav vystředění,
tedy duševní a duchovní formát, Já a nad Já.
Nejdříve tedy vzniká a rozvíjí se analogová část a následně pak digitální (kvantová) část, analogová
část naší existence má mysl a Siri, vertikální kmitání jež následně vytváří i horizontální projev, a to že
3

jde právě o vertikální kmitání nám vlastně potvrzuje stav naší mysli, jež jinak stárne, zde jsme
mnohem mladší. Tím jak se analogová rozvíjí, tedy tím jak se učíme koordinovat své tělo v práci
prostorového formátu 2D a tím vytvořit složitý prostorový formát stavů a situací, tak že nakonec jej
mysl složí do 3D formátu s určitou predikcí a i minulostí, kde mezi tím je naše existence a možností
jejích projevů a vztahů, včetně hrozeb pro vlastní či sdílenou existenci. Když tato analogová část
přestane fungovat centrálně a koordinovaně, tedy mysl – Siri se začne rozpadat, ukazuje životní
příběh Jill Bolte, která je odbornicí v oboru neuroanatomie a popisovala vlastní průběh mrtvice.
Následně zřejmě v období puberty, kde jde v celku a o radikální přestavbu mozku, jeho zefektivnění,
neboť vlastně byl vytvořen v umělém prostředí rodiny, kde vše zajišťovali rodiče a společnost a zde se
musí adaptovat na nové podmínky a to samostatnost a schopnost se sám o sebe a případně o rodinu
postarat. Tedy jsou zde jiné priority než v dětství a dospívání. Tím se vytváří možná větší šířka záběru
mozku a zvyšuje se jeho analogová část, která se adaptuje na podmínky, kde už se rozvíjí náš
kvantový, psychický – duševní procesor.
Převod z kvantového vlákna vytvořeného kvantovým procesorem do analogové formy, mysli a stavu,
zabere značnou část analogové kapacity, jež musí složitě „překládat“ prostorové děje a stavy do 1-3D
formátu a navíc se v tom orientovat a vytvářet příběh a smysluplný děj v 2-3D dimenzi, tím i naší
existenci. Zde je potřeba v rámci kvantového vlákna naší existence, v analogové části našeho mozku
vyhledat asociace a skládat z něho vlastně naší analogovou existenci, tedy lidskou a k tomu
koordinovat tělo, zde mozek a ruce a pohyby na klávesnici tak aby vznikl písemný projev s určitou
pravidelností a čitelnosti, tedy je ještě k tomu potřeba vnímat a analogicky zpracovávat správnost a
pravidla daného jazyka... Což už zabírá značnou analogickou část mozku a mysli, tak že nemusí stíhat
vývoj kvantového vlákna naší existence a začne se v tom „ztrácet“. Zde je potřeba určitého
obětování, tedy vyřazení některých analogových funkcí mozku, zde třeba cit pro pravopis a gramatiku
…
Kvantový procesor, kvantová mysl, psychika vzniká a rozvíjí se sice 3D formátu, ale zde má analogické
projevy, určitou sadu citů a pocitů, hloubku. Zde je i zřejmě uložen souběh či převod z kvantového
vlákna na analogové vlákno a mysl, to se děje v 3 čakře, kde zřejmě platí určité pravidlo, tím jak se
rozvíjí naše psychika a duševnost, tedy schopnost prostorově a časově vnímat děje a pracovat i
z formátu zpětné vazby, vlastně novou dimenzí, kterou jako prostí lidé neřešíme a proto se občas
chováme jako pověstní sloni v porcelánu.
Tím jak více chápeme a pracujeme se zpětnou vazbou a vlastně poznáváme rozdíly zde, tak postupně
navnímáme rozdílnost v rámci pohlaví, rozdílnost v rámci lidského osobnostního a duševního rozvoje,
rozdílnost v rámci kultury, generací, vnímání atd. Což vytvoří další ekosystém a vlastně prostorový
děj, jež už „zpracovává“ do 4D formátu a vytváří naše duševní prostorové vnímání, chování, cit. Tím
dochází k přechodu a rozvíjení 4 čakry, vidíme „novou“ konstantu 4 tou místnost v jedné …
Jak už jsem výše psal, je zde velmi úzké hrdlo lahve a tím je naše analogická podstata a mysl a v rámci
4D se pohybujeme v kvantových formátech, jež už horko těžko lze převést a pojmout, zobrazit
v rámci analogového systému. Tedy chtít vidět 3D prostorový film, kde si nejdříve pomáháme určitou
adaptací obrazu a dále aparátem, zde brýlemi pro 3D vnímání, což není zrovna přirozené a pohodlné.
V rámci 4D a 4 čakry vzniká nová úroveň vědomí, tzv. kvantová, jež nemá mechanického,
analogového asistenta, Siri, ale má jeho kvantovou podobu a to intuici, tedy schopnost vnímat,
chápat a pracovat s prostorovými kvantovými ději, zde pro nás v úrovni zpětné vazby a taktéž
4

pojímání superprostoru existence, jež už nemá analogickou, personální (náboženskou a kostelnickou)
podobu, ale uměleckou, vědeckou, technologickou, tedy určité kvantové prostorové fasety (emoce a
stavy vystředění). 4D,4čakra je základem pro rozvoj kvantové intuice a nové složky vědomí tzv.
Nadvědomí, jež je komplexní a nadčasové, jak jsme popisoval v předchozím článku, kde jde o
rozložené prostěradlo a my vnímáme jen jeden steh, a tedy průběh v rámci tohoto stahu, stav tady a
teď, když nabudeme schopnosti, toto rozprostřené prostěradlo složit, tedy nechat ve vertikálním
stavu, kde každá skladba prostěradla obsahuje dějové vlny v šířce 1 století, a naše existence je na
povrchu poslední skladby prostěradla, tak že máme schopnost a možnost, vedle linearity pohybu také
vertikality a spatřit dějové časové vlny a jejich příběhy a jak kolidují v rámci svého okolí a vytvářejí
rovnici zpětných vazeb a následných doběhových procesů. Jinak řečeno prostěradlo neroztahujeme,
nešijeme, ale skládáme pod sebe do záhybů, vertikality a jsme schopni v rámci této vertikality
skladeb záhybů prostěradla se pohybovat a k tomu vlastně ještě i lineárně, tak že tím vzniká 4D
kvantový stav 4 místnost ve 3 místnostech.
Zde už to zůstává v čistě digitálním přirozeném stavu a rozvíjí se naše Nadvědomí a rozvíjí se do 5D
formátu vnímání určité kvantové prostorové konfigurace a vytváření zpětných kvantových vazeb a
nových kvantových konfigurací, jež mají určité kvantové skupenství stavů, tak že se zde rozvíjí naše
kvantová inteligence a logika, tedy schopnost ještě více a komplexněji pracovat se zpětnou vazbou a
navíc už i s určitým formátem odosobnění, tedy bez analogové části. Což přidává další kvantovou
dimenzionalitu a transformuje vlastně celé stavy, více do jejich přirozeného kvantového – digitálního
stavu- obrazu 5HD. Je to jako kdyby televize uměla přenášet prostor, pohyby atmosféry, stavy počasí,
a s tím spojené pocity atd. Tím se vlastně dostáváme už úplně mimo „analogové“ existenční
prostředí, tedy mimo lidské a jsme v digitálním a vlastně nové, další komplexnější, kvantové existenci.
Tím se vlastně rozvíjí naše psychika a vlastně psychická kvantová – emoční expozice, jež následně
vstupuje v rámci intuice do dalšího rozměru a to nadčasového komplexnějšího formátu, tedy skladeb
prostěradla a ne jen to.
5