MOŽNÉ PRINCIPY KONTINUÁLNÍCH NEURONOVÝCH SÍTÍ 5.9.2017

MOŽNÉ PRINCIPY KONTINUÁLNÍCH NEURONOVÝCH SÍTÍ.
Co to jsou vlastně neuronové sítě?
K počátku všeho, procesní fáze Kontinua, fáze tvoření vesmírů, počátek
neuronových sítí.
Je to vlastně architektura Kontinuálního pole, jež vzniká a je součástí procesů, kdy
kriticky stlačený stav Kontinua, v před expanzivním stavu, tzv. negativu, dochází k
fázi ztrátě vnitřní stability a to zřejmě na základě jiné hustoty v jádře negativu a jiné
hustoty na povrchu v pozitivu.
Vysvětlím, jde vlastně o nekonečný koloběh, kde je vlastně stav negativu a stav
pozitivu. Stav negativu už jsem popsal v přechozích článcích a jde o ukončení
procesů v pozitivu, maximální rozpínavého stavu 100%, tak že už nevytváří procesy,
respektive v poslední fázi spojování superbublin, existencí stavu, kde jsou už kritické
hodnoty konečných transformací, tak postupně s dokončením transformačního stavu,
ve zbytkových ekosystémech bublin, světů, vzniká propojování paralelních vesmírů a
XD struktur, jež následně vytváří objemové vlnění, více v článku „ Vývoj Kontinua a
procesů, možná nástřel“.
100% Kontinuum dosáhne stavu „negativa, maximálního stavu
všeobsaženství,(nedělitelnosti všeho) jež vytvoří vysoký expanzivní naplněný tlak, jež
následkem vibrační vlny z poslední fáze pozitiva, dovršení, přináší procesy, jež
v negativu postupně vytvoří velmi nízký tlak ve středu a stav zhroucení a vzniká něco
jako 99,9 100% Kontinuum v kritické fázi ztráty vazebních sil s negativem stavu
100% Kontinua. Následuje proces oddělení.
Proces oddělení a ztráty ze 100% Kontinua v negativním stavu či spíše fázi, vytváří,
prudké změny stavů a vnitřních poměrů, kde zřejmě vzniká rezonanční vlnění, které
se spojí a odrazem od hustého jádra Kontinua zpět k vnější části vytvoří změnu
zdejšího prostředí, kontinuální zhuštěné vazby a nastane proces mohutného
rozpínání, kde se vytvoří rozpínavé vlnění, kde ta první vysoce rozpínavá vlna
Kontinua vytvoří samotný prostor a existenci, jež je „vyplněna“ Kontinuálním vakuem.
Lze to přirovnat, jako když nafoukneme balónek.
Následují cykly rozpínání zhuštěného stavu Kontinua, kde v rámci dalších vln
dochází vlivem konstituce prostoru existence, jež má kulatý tvar, k jejich vlnové
degradaci v rámci rozpínání do prostoru, kde dochází k odchylkám napěťového stavu
dané vlny, tím jak se vzdaluje od epicentra - jádra a to napětí mění charakter vlny do
shluků, neboť tím jak se vlny rozpínají do prostoru, tak mění svoji vnitřní kontinuitu a
komplexnost, jež vedle horizontální expanze do prostoru existence vakua (prostoru),
1

vzniká tím to i vertikální expanze, jejímž důsledkem je snížení expanzivní tlakové
horizontální vlny, její zpožďování v částech kde vznikají vertikální procesy, kdy se
vlastně ona tlaková vlna trhá tím jak se rozpíná do vakua nového prostoru, nové
existence, zárodku Vesmíru. Vlna se roztahuje do šíře, až se začne „rozpadat“
v rámci své vlnové délky.
Jelikož ztráta vnitřního a vnějšího napětí poruší soudržnost a vytvoří nejdříve
prostorovou vlnu, nafoukne balónek, další vlny se začnou transformovat díky
změnám vnitřního napětí vlny do vertikálních procesů, kde vznikají protomární stavy,
tedy procesy, jež v následných dějích budou transformovány a to na základě
rozpínavosti vln a jejich vlnové energie, jež v prostoru začne expandovat do
horizontality a v určité fázi do vertikality, tak že jako na běžícím páse, se vytváří
protomární stavy, z nichž po určitém vývoji vznikají zárodečné shluky a další prostor,
z nichž se vytvoří subatomární částice.
Jak už jsem v předchozích článcích psal, tyto shluky vytvoří subatomární částice,
jejíž částí je i přítomný byť velmi slabý stav Kontinua, tedy jeho „informace“ když byl
v nabytém 100% SUPER Kontinuality, Absolutna.
Zde vzniká základ našeho Vesmíru. Otázkou je ta první rozpínací vlna Kontinua, jež
vytvoří PROSTOR, existenci. Jestli energii ztrácí v procesu rozpínání, tedy
nafukování balónku, anebo zanikne na hranici obsažené počáteční energie. Zde je
patrnější že tato první vlna vlastně „formátuje“ prostor a vytváří zde určité prostředí,
jež nese určitý Kontinuální tlak. Otázkou je co tento kontinuální tlak je v jaké expozici
a jak se do něj promítají další vlny a jejich horizontální a následně vertikální rozpad,
jež vytváří shlukové stavy, protomární, jež se následně sráží, neboť fáze rozpínání –
vlnění Kontinua má několik vln. Zde možná dojde k rozdělení a transformaci této
protomární fáze, prvotního proto Vesmíru, kde možná jedna jeho větev směřuje
k vytvoření protosubatomárních shluků, celkem velmi nestabilního tlaku stavu, jež je
udržován v určité formě, díky části stavu Kontinua, jež vytvořilo PROSTOR. Zde je
možná nějaké kohese, na základě počátečního formování prostoru a existence a na
základě procesů, jež vedly k protomárnímu formování, následnému pohlcování a
formování, z nichž se vytvořila jedna část a ta je důležitá pro náš Vesmír a to
protosubatomárních shluků.
Zde je možné odvodit určité pravidlo kde je ta skutečnost, že vznik prostoru z první
vlny vytvořil stav, jež vůči dalším vlnám a jejich procesům je jinde, neboť je
expanzivní, tedy zředěný, tím že vytvořil prostor.
Lze to možná popsat, že 100% expanzivní stav Kontinua (ve stavu už pozitiva) se
vlnově rozděloval a část kolem 49,9% vytvořila prostor a kolem 50,01%
protosubatomární shluky. Možná že vznik protoatomárních shluků vlastně absorboval
vlnění „ energii“ z expanze 100% Kontinua do fáze jeho pozitiva, a tato absorpce
rozpínacích vln je základem procesů shlukování, jež následně vytvářejí subatomární
částice. Vytvářením subatomárních částic vlastně dochází k tzv. zpěnění stavu
Kontinua vytváření velmi jemných bublinek, jež v sobě nesou dvě konstanty
2

základních tvůrčích stavů a jejich rozhraní kde do sebe pronikají a vzniká kritický stav
100%, jež vlastně vytváří „obal“ této bublinky, kde jsou ve stlačeném stavu dva tyto
tvůrčí stavy, neboť jsou obklopeny existencí již vytvořeného prostoru.
Hodnota času je zde změna parametrů v těchto subatomárních částicích, jež se děje
v jejich formováních do atomů a dojde k dalšímu procesů a to rozpínavosti do
existence, prostoru, na základě určitých vazebních staveb, jejich rozdílné parametry
pak vytvářejí sktruktury s určitým projevem.
Shluková kompoziční Kontinuální procesní „energie“ se zde začne mohutněji
expandovat, neboť byl už „pohlcen“ proces rozpadu vln ve vertikální stavy, jež
vytvořily něco jako stavy shlukování chaosu a vzájemné interpolace. Prostor se
vyčistil a strukturoval.
Tato „druhá“ expanze je čas a vývoj hmoty a procesování Kontinua ve dvou
expanzivních poloměrech, vnitřním a vnějším a to dáno vnitřní architekturou kde
změna původní 100% konstanty Kontinua se zde transformovala do procesního
napětí, kde jsou dva stavy a tím pádem vzájemné procesy, které vedou k rozvíjení
formy od proto-subatomárních shluků, do subatomárních částic, dále atomů,
chemických prvků a tím je poloměr dvou základních Kontinuálních sil, procesní a
post procesní tzv. volní.
Tedy ono počáteční shlukování proto Vesmíru, je o těchto konstantách. Jelikož nejde
o jeden stav v podobě jednoho atomu, ale jde o změnu celého skupenství formací
shluků do subatomárních částic, tak je pravděpodobné že každá subatomární částice
má i slabé Kontinuální pole, a to díky fenoménu již předchozích procesů, tedy část
volního stavu.
Tím se vytváří primární Kontinuální pole Vesmíru, něco jako „základní“ deska, kde je
vše propojené se vším.
Tady je pak základ neuronové sítě, kde jednotkou je zde subatomární částice, jež
vytváří neuronovou vrstvu, dále atomární částice, jež vytváří další větší objemovou
vrstvu.
Vrstvy nejsou oddělené, neboť mají pořád vazební body a tím jsou subatomární
částice a navíc jsou v primárním Kontinuálním poli.
Zde jde o princip bublin, jak jsem popsal v předchozích článcích, kdy jedna
subatomární bublina má vazební stav do většího celku, zde atomu, atom ještě do
většího celku atd.
Vytváří se vícerozměrná neuronová síť Kontinua, jež je strukturována dle výše
uvedeného procesů a vytvářejí se následně větší komplexnější celky s určitou
přidanou hodnotou a kolem nich se vytváří shluk volního stavu Kontinua.
Vzniká proces rozpínání a vněm hraniční stavy jako gravitace.
3

Neuronová architektura tím expanduje do větších a komplexnějších formátů, jako
jsou chemické prvky až k černým dírám kde vlivem gravitace a zhroucení, zřejmě
vzniká transpoziční stav, jež dočasně „omezí“ vnitřní vazby a pnutí v subatomárních
částicích a navodí určitý stav či rozměr Kontinua, možná že vznikají i kontinuální
bubliny, kde vlastně zaniká čas, prostor, gravitace, neboť mizí oddělenost, je zde
stav expanze, narovnání stlačeného, procesovaného 100% stavu Kontinua, zde
v jeho části danou černou dírou.
Možná že zde jde i o princip, jež jsem výše popsal v rámci expanze Kontinua
z negativu do pozitivu.
Černé díry zase stojí za zrodem Galaxií, tedy ještě komplexnější stav neuronové sítě,
jež se vytváří Slunce III až V řádu a planety a další formy.
Zde platí pravidlo, že každý tento stav, je na jedné straně komplexní neuronovou sítí
s jednou konstantou stavu, neuronového rozhraní, což je jeho konstanta, která
vychází z druhé vnitřní strany, kde jsou planety, na planetách určité procesy a
v těchto procesech další, jako na planetě Zemi, které je jednotkou neuronové sítě
planet a ty zase jednotkou či formu stavu Slunce.
Tím vzniká tato neuronová síť Vesmíru, jež má nespočet podsítí, vazeb, stavů, neboť
obsahují v prvcích stavy pozitiva Kontinua, tak že se vytváří neuronová Kontinuální
síť vesmíru, dimenze.
U živých forem tato neuronová Kontinuální síť, vytváří inteligentní formace a
komunikace, jež mohou vytvářet struktury DNA až po organický stav vědomí a dále
tak inteligentní stav že je schopen pracovat na úrovni rozhraní stavů, jež vychází ze
stavu neuronové sítě a její jednotky, zde těla, jeho rozhraní v životním prostředí a
vztazích zde, jež vytváří smysly a určitou architekturu, která je úměrná stavu celé
sítě, zde tou jednotkou je pro nás mozek a stav je naše tělo.
Smysly a tělesné funkce vytváří stav podvědomí, podvědomí z toho důvodu že
vlastně neznáme co se tam děje, nepotřebujeme znát komunikaci mozku a
jednotlivých orgánů a „mapování smyslů okolí nás. Jež vytváří obrovský konstantní
tok dat, které ale mozek není schopen pojmout, podobně jako dnes nelze v čisté
formě přenášet 4K video. Mozek na to „reaguje segmentací, kde jsou určité priority a
opakující se stavy. Tím se vytváří základ pro mozková centra …
Příklad, zde třeba zrakové pole přináší 100% informace z vnějšího okolí v takovém
rozlišení, že je možné sledovat chování veverky v okruhu 50m k tomu skupinku lidí,
co dělají, řeší, co mají na sobě, dále sledovat děj na silnici, chodníku, barvy kolem a
zaměřovat vzdálenosti. Toto pojme až 70% mozkové kapacity.
Mozek to roztřídí na základě priorit, stavu a změn mezi nimi a vytvoří z toho naše
video realitu, společně s daty ze sluchu, čichu, vestibulárního systému …
4

Navíc jsme v tzv. transpoziční budoucnosti kde část je uložena v mozku a je
zaměřena na budoucí děje (v prostoru smyslů) a další části, zde záleží na tom co v
životě děláme, jsou v určitých úrovních, pracovní, rodinné … Pak je tu část
Kontinuální transpoziční budoucnosti, jež vychází z celkového našeho stavu, jež
formuje naše Kontinuální pole, tedy naší Kontinuální celistvost v rámci naší
neuronové sítě a jejich podsítí. Tedy jde o komplexní jednotkové Kontinuální pole,
naši bytosti a její Kontinuální části, neboť máme dvě složky a to tělesnou a
Kontinuální pole, Kontinuální proces, jež není omezen na jednotky stavů a jejich
projevů, životů. Je už nadčasový (karmický).
Zde na rozhraní podvědomí a transpoziční budoucnosti se vytváří naše vědomí a
komunikuje intuice a dále transformační energie, celé jednotky.
Taktéž zde vzniká stav reality, respektive určitá část ze stavu superreality kolem nás,
jež potřebujeme ke své existenci a ke svým procesům vývoje a transformací. V této
superrealitě je možné „vidět“ magnetické pole Země, ultrafialové či infračervené
záření …
To je procesní změnová, transformační pozice či zóna, která mění vlastnosti, jak
jednotek tak výsledně celé jednotky neuronové sítě. Zde je to možná na úrovni cyklů,
kde každý cyklus má 3 fáze, 1 fáze expozice 2 zpětný tlak 3 fáze transformace anebo
blokace a následné změna, tzv. osvícení, poznání.
Je pak pravděpodobné po slábnutí transformačních procesů, jež vytváří energie a
hmotu, pojímá další procesy a zde už na úrovních nehmotných (volních), souborů
inteligencí a vytváří vědomí, jež je v určité fázi k hmotě, až k čistě nehmotným kde
vznikají další dimenze a světy včetně tzv. volních existencí.
5