SFÉROVÁNÍ KONTINUA 30.8.2017

SFÉROVÁNÍ KONTINUA …
Dále bych chtěl doplnit tu skutečnost, kdy tento popis (zde popsaný ve článku
„Vývoj procesů kontinua, možný nástřel“) popisuje jen jednu fasetu, kde ve
skutečnosti v sobě nese několik základních nosných dimenzí, jež se soustřeďují a
jejich zárodek je v rámci shlukování počátečního Vesmíru, do subatomárních částic.
Jak už jsem zde několikrát psal, zde vzniká primární všudy přítomné Kontinuální
pole, jež propojuje vše, co v sobě obsahuje subatomární částice.
Jde o lineární expanzivní vývoj, který vytváří určitý soubor procesů a stavů, a to čas,
prostor, gravitaci a nejen to. V této sféře i vlastně existujeme.
Tento vývoj vzniká v subatomárním stavu počátečního Vesmíru, kde vytváří několik
konstant a to primární Kontinuální všudypřítomné pole, které má schopnosti
v podobné procesních virtualizaci, jež je vlastně základem pro neuronovou síť, jejíž
základna je položena v atomech, které jsou vlastně složené ze subatomárních částic
s určitou formaci stavových procesů, tedy prvních bublinových celků, složených ze
subatomárních částic, vytvoří něco neuronový síťový základní neuronovou síť
Vesmíru, vlastně vrstvu. Neuronová síť není nic jiného než Kontinuální pole, s tím že
obsahuje či se vytváří z většího množství, subatomárních, částic, bublin, až se
vytvoří atom. Jednotkou této sítě či uzlovým bodem je atom.
Pole na úrovni atomu má zřejmě transpoziční stav pole (pole formování hmoty), jež
vzniká z určitého počtu a stavu subatomárních částic a jejich stavů a proměnných,
tak že v určité konfiguraci vytváří chemický prvek vodík a v reaktorech hvězd další
složitější chemické prvky.
Možná že proto-subatomární stav počátečního Vesmíru, je konstantou, kde vznikají
procesy, jež vede k mnoharozměrným architekturám, kde jednu jsem vlastně výše
popsal. Je to vlastně Sférický bod.
Zde je určité transpoziční rozhraní (Harmonické), jež vzniká v subatomárních
částicích, je to rozhraní nula, respektive harmonizace, jež umožňuje přechody
z vnější a vnitřní části. Směrem do vnitřní subatomární částice, vznikají něco jako
antihmota konfigurační pole a procesy a k tomu pole temné energie a z vnější strany
subatomární částice, temná hmota, energie s vazebním stavem, jež vytváří atomy.
Není to ve stavu oddělenosti, lze si to představit, jako když světlo proniká do vody,
tedy hned nezaniká a nevytváří jeden stav … Je potřeba to brát s rezervou.
Tento stav je navíc je nesen „vlnou“ která vzniká při expanzi „záporného“ stavu
SUPER Kontinua, která je v tom to „záporném“ stavu ve velmi zhuštěné formě, která
se následně zhroutí a expanduje. Pravděpodobně ono „zhroucení“ lépe řečeno
1

expanzivní stav vytváří díky rozdílům expanzní geneze, kde vstupní expanzní část
vytváří už jinou konstantu, než ta část která ještě, je vlastně ve fázi stlačené protoexpanze.
Tento rozdíl, vlastně něco jako na „přední“ a „zadní“ části, kde je jiný poměr
stavů, vytváří oblasti s nízkým a vysokým tlakem a turbolence, kde dochází
k formacím a procesům, jež následně vytváří, něco jako vlny stavů, či shluky stavů,
možná že nejdříve jsou shluky stavů, jež se společně sráží a vytváří procesorové
vlny s určitou konstantou na jejíž vrcholu vzniká určitý stav, zde asi nejdříve
shlukový, před subatomárních stavů, jež další vlna kterou pohltí, vytváří subatomární
částice, možná že jde o určité rozhraní které pohlcuje několik vln a díky nímž vznikají
subatomární částice a následně atomy a dále vodík …
Jak jsem psal výše, vzniká zde „ transpoziční rozhraní a vlastně Sféricky bod, pro
vznik mnoha rozměrných vrstev a architektur podobných neuronových sít, vzniká
mnoha rozměrnost Vesmíru, zde spíše Univerza. Vesmír je lineární.
Ten vzniká vlastně na vlně která do sobe absorbuje expanzní vlnění, z počáteční
expanze, velkého třesku, toto rozhraní je zajímavé tím, že rozpínavost, vlastně její
nejvyšší gradient daný explozí a dále výše uvedenými procesy, kde vzniká nízký a
vysoký tlak, turbolence …, jež tuto explozi (rozpínání) „přibrzdí“ a vytvoří vlnění, to
dává potenciál do transpozičního stavu či rozhraní, kde je onen Sférický bod, který
akumuluje převážnou část expanzních procesů a vytváří následně subatomární
částice, zbytek možná ještě je přítomen v našem Vesmíru na jeho subatomárním
rozhraní a nebo, pravděpodobně, a proto tomu říkám Sférický bod, počátek sfér,
vytváří architektury, ve stavech které jsou v subatomárních částicích, kde vnější část
je v expanzním stavu, nebo je mu vystavena, neboť se nachází na vlně, kde vznikají
obrovské množství subatomárních částic. Tento expanzivní vnější stav má kladnou
hodnoty a vytváří určité fluidum kde je přítomný stav černé hmoty a energie.
Je možné, že vlnění, jelikož má určité sekundární zpožďování, tak v tom to Sférickém
bodě, jak jsem psal výše, kde značnou část pohltí následně a vytvoří subatomární
částice, obrovskou vlnu, či rozhraní, jež se transformuje do další vlny, kde vznikají
atomy a hmota a náš lineární Vesmír.
Je zde následně „zbytkové“ vlnění, jež v tom to Sférickém bodě, je „rozdělováno“
díky stavům v subatomárních částicím na jejich vnitřní a vnější části do, architektur
kde jedna vytváří atomy a hmotu, další vytváří architekturu temné hmoty. To na
vnější straně částice, pak následuje transpoziční stav nula (harmonický) jež vytváří
taky architekturu a to díky výše pospané vlně, je „neutrální“ či spíše umožňuje
pronikání stavů z vnějšího do vnitřního prostoru a naopak. Následuje vnitřní část, kde
je temná energie jež vytváří taky architekturu, dále konfigurační stav a antihmota.
Toto následkové vlnění ve své zbytkové konstantě, může a pravděpodobně nějak
ovlivňuje tyto vnitřní a vnější stavy, možná jim dodává nosnou strukturu a
architekturu, tak že v tom to Sférickém bodě vzniká princip vrstev jako u cibule, jež
vytváří mnohorozměrný vesmír či spíše Univerzum.
2

Zde jsou zajímavé děje, kde změna jednoho stavu či parametru jedné částice v jiné
Galaxii, bez prodlevy změní stav či parametr částice v naší Galaxii.
Navíc chování subatomárních částic, jež jsou pravděpodobně obklopené shlukovým
polem, z něhož vznikají subatomární částice, jež mají mnoha expoziční stav, tak že
nelze je zaznamenat v klidovém stádiu, s jednou nosnou konstantou, stavem.
Rekapitulace,
Máme zde Kontinuální částicové pole, jež vytváří primární Kontinuální pole a
základní neuronovou síť Vesmíru či Kontinua, dále shlukové pole, či spíše vlnu,
z něhož vznikají subatomární částice a pravděpodobně taky primární atomární pole
Dále zde máme a shlukové pole proto subatomárních částic a tzv.Sférický bod,
z něhož vznikají vrstvy architektur polí, jež se podobají cibuli. Tím se „generují“ něco
jako dimenze kde nosnou konstantou jsou výše uvedené stavy, tedy temná hmota a
temná energie, energie v atomech – hmota, tak že dochází k více prostorovému
uspořádání, jež vytváří nosnou architekturu celého Vesmíru a vlastně Univerza
Vzniká zde více „samostatných architektur, tedy X dimenzionalita Vesmíru, zde už
spíše Univerza, jež mají společné rozhraní. Zde může docházet k velmi zajímavým
procesům, kde vývoj a stav proměnných vzniká ve výše uvedených architekturách
„celků“, tak že vytváří něco jako vlastní vesmíry či světy a co více i určitá rozhraní,
kvantové formace, jež mají vliv na okolní architektury, dimenze, tak že v architektuře
atomů, hmoty na úrovni Galaxií, může vytvářet stavy či procesy, jež nejsou tak
fyzikální, ale mají třeba schopnost držet Galaxie pohromadě. Je to vlastně podobný
stav a proces, jež popisuji níže, a v architektuře hmoty vytváří či předhmoty vytváří
stavy časoprostoru, gravitace, magnetické pole. Zde jde o ony hraniční stavy.
Pro nás je důležitý atom a ten jak už jsem výše popsal má dva stavy Kontinuální
objemový, kde je velmi slabé pole Kontinua a vlastně vytváří primární Kontinuální
všudypřítomné pole Vesmíru, dále jelikož je složen ze subatomárních částic, tak toto
vlastní Kontinuální pole „modifikuje“ do neuronové sítě, zde jednotky. Zde se rozvíjí
neuronová Kontinuální síť, z Kontinuálních polí, jež jsou součásti subatomárních
částic, zde jsou velice slabé. V atomech vytváří první uzly, další uzly v rámci
chemických prvků atd.
Když se atomy spojí do chemického prvku, tak vytvoří vyšší a komplexnější
neuronovou jednotku a rozšíří danou síť a k tomu „silnější“ Kontinuální pole.
Chemický prvek se může spojit do minerálu a tím vznikne další jednotka a tak to
pokračuje dále, u planet a hvězd …
Vzniká zde velmi složitá neuronová síť v Kontinuálním stavu, tedy „zná“ všechny
stavy a parametry z nichž se skládá, jak na úrovni jednotek, tak atomů a
subatomárních částic.
3

Tím to Kontinuální pole nabývá větší intenzity až do kritické hranice 50%, kde už
vytváří nosnou tvůrčí „energii“ inteligenci, pro nás vědomí. Proces už pak převažuje
v od hmotnější formě.
Navíc zde vznikají tzv. hraniční stavy, procesní, jež vytváří určité chování, zde
časoprostor, gravitaci, magnetické pole, něco podobné může být na úrovni temné
hmoty a energie …
Základní je časoprostor vzniká někde v subatomárním shlukovém stavu.
Vlastně každá vrstva, architektura, dimenze může či má své hraniční stavy, jež
mohou přinášet další konstanty a rozměry do vrstev a jejich dispozic a promítat se do
dalších vrstev a vytvářet možná i další vrstvy či paralelní vesmíry.
Tímto se vytváří nesmírně složitá a propojená architektura, plná určitých stavů,
procesů, projevů, kde jedna faseta může, nést stav jakým jsme my lidé, jak se vidíme
a vnímáme … Přitom jsem ale součástí mnoha vazeb a architektur.
Jde o nesmírné inteligence …
4