Milenecký zpravodaj

13
Pro poučení pár slov odborníka:
Listopad s sebou každoročně přináší i dlouholetý
boj mezi mladými víny. Je pravda, že o
našem svatomartinském ve Francii asi nikdo nic
neví, ale my o tom jejich Beaujolais nouveau
víme až až. Jsem velmi rád za každou tradici,
která je spojená s gastronomií, a je třeba říct, že
tyto jsou s námi už mnoho let, ale také je nutné
konstatovat, že mladá vína často nemají příliš
co nabídnout.
Tradice Svatomartinského, ač ne pod tímto
názvem, vznikla za doby vlády Josefa II., kdy
se v tomto období ve většině hospodářství
bilancoval uplynulý rok, úroda byla pod
střechou a hodnotila se i práce čeledníků. Byl to
také jediný okamžik, kdy se hospodář sešel
s „pracujícím lidem“ u jednoho stolu, upekla se
husa a ochutnávalo se mladé víno. Aktuálně to
rozhodně není o sedání u jednoho stolu s vaším
nadřízeným, ale svatomartinské šílenství tu
máme už nějaký ten rok a nutno podotknout, že
marketing těchto vín je více než dobrý.
Občas si člověk posteskne, proč vlastně
nemohou být i jiná vína takto „protěžovaná“,
ale on je důvod celkem jasný. Jakmile je
ochutnáte, rychle zjistíte, že nejde o nijak
výjimečná vína. Naopak, vlastně jsou celkem
prázdná. I tak ovšem mají své kouzlo a smysl.
Tradice Beaujolais nouveau vznikla někdy
v 50. letech minulého století, kdy se vinaři
snažili na trh umístit vína z odrůdy Gamay.
Tradice třetího čtvrtka v listopadu se ustálila
v 80. letech a i je třeba přiznat, že Beaujolais je
asi nejlepší marketing ve světě vína všech dob,
který pomohl prodat vína, která by si nikdo jen
tak nekoupil. Vždyť dnes někteří vinaři doslova
žijí z prodeje mladých vín. A rozhodně ne kvůli
jejich chuti, ale právě kvůli tradici a již
zmíněné fenomenální mediální a marketingové
masáži. Mladá vína rozhodně nejsou vhodná
pro delší skladování. Doporučují se vypít do
konce roku, i když zkušenost nám ukázala, že
občas se podaří kousek, ze kterého se stane pěkné
víno až kolem Velikonoc, to ale není určitě
pravidlem. A co jsou vlastně ta mladá vína?
Svatomartinská i Beaujolais vína jsou svěží,
ovocitá a jejich kouzlo tkví právě v té mladosti
a jedinečnosti okamžiku. A pokud si mohu
dovolit svůj osobní názor, já jsem určitě za ta
vína česká. Možná, že se ve mně probudil patriot,
který stojí za tím „svým“ českým produktem, ale
možná je to tím, že mě jednoduše nebaví stále
stavět všechna francouzská vína nad ta česká.
Svatomartinská vína jsou mi blížší svým charakterem
a naturelem a také není na škodu ani
ekonomická stránka věci. Vždyť „naše“ mladé
víno je k sehnání bez problémů okolo sta korun,
kdežto za lahev Beaujolais zaplatíte několikanásobně
víc. Nemám nic proti Beaujolais, ale
musím říci, že je to jedna z mála výjimek ve
světě vína, kdy opravdu od srdce rád upřednostním
lokální víno před ostatními. A navíc
v kombinaci s husí paštičkou nebo pečenou
husou... Hmmm, kdo by si nedal?
Určitě se najde mnoho lidí, kteří budou mít
opačný názor, ale zkuste se na chvíli oprostit od
toho, že vína z Francie budou vždy lepší, a
nebojte se ochutnat i jiná vína. Třeba změníte
názor a aspoň na chvíli se stanete patriotem,
jakým jsem čas od času i já.
Tomáš Brůha, sommelier
(převzato z Lidových novin)