Milenecký zpravodaj

MILENECKÝ ZPRAVODAJ
Občasník o událostech v levandulové vinotéce
aneb Co se přihodilo od prosince 2015 do února 2016
Starý rok 2015 skončil a nový rok
2016 nastal – obojí vesele
Novinky: literární okénko a
sportovní rubrika!

Nejlepší salát byl původu severomoravského
Silvie Tripes salátnicí roku 2015
Kdo by neznal bramborový salát, dokonce i wikipedie má příslušný odkaz, ve kterém se mimo jiné
praví: „Bramborový salát se skládá převážně z uvařených brambor, k nimž se přidávají nejčastěji
kyselé okurky, vajíčka uvařená natvrdo, mrkev, petržel, celer, cibule, majonéza. Majonézu si
můžeme zhotovit sami, mnoho lidí však používá kupovanou. Někdy se přidává i zelený hrášek,
jogurt či jemný salám a další ingredience. Jednotlivé komponenty se nakrájejí na drobno nebo se
přes speciální sítko promačkají na kostičky, které se pak společně promíchají. Je vhodné salát také
osolit, opepřit nebo přidat i jiné koření...
Může být podáván studený nebo i za tepla. Bramborové saláty připravované v jižních částech
Německa nebo v Rakousku jsou často teplé nebo dokonce horké, přičemž některé jsou podávány při
pokojové teplotě. V USA a severním Německu se běžně podává chlazený, obdobně jako v České
republice...“
Soutěž o nejlepší bramborový
salát a tudíž o nejlepšího
bramborového salátníka roku
2015 se ve vinotéce konala
jako už tradičně před vánoci.
Účast byla sice slabší, počet
vzorků nevelký (3), ale přesto
se zapsala do dějin této soutěže
výjimečnou chutí i zpracováním
vítězného salátu. I když
jsem na soutěži chyběla a saláty
neochutnala, takže si
výjimečnou chuť mohu jen
domýšlet, o zpracování jsem
nechala povyprávět samotnou
vítězku – salátnici roku 2015
Silvii Tripes. A bylo to povídání
víc než zajímavé!
Čím se váš salát lišil od těch
„běžných“ a jak jste jej vyráběla?
Byl to veganský salát, nebyly
v něm použity žádné živočišné
produkty, ani majonéza nebyla
z vajec. To ale nebylo to důležité.
Větší váhu mělo to, že
pocházím z Ostravska a tam
bramborový salát připravujeme
trochu jinak. Významnou
roli hraje koření a způsob
přípravy. Pražské saláty jsou
chuťově docela fádní, my
používáme více hořčice, dáváme
červenou cibuli a kořenovou
zeleninu vaříme ve sladkokyselém
nálevu s kořením;
já jako sladidlo používám
kokosový cukr nebo med.
Ostatně bílý cukr vůbec nepoužívám,
vše, i svíčkovou,
sladím medem. Ve slaných
pokrmech toto sladidlo zvýrazní
chuť zeleniny i masa. Kořením v
ná-levu byl bobkový list, nové
koření, stroužek česneku – to
aby zelenina „nasála“ jeho chuť.
Hořčice přidáváme hodně –
tentokrát jsem si ji nevyráběla,
ale umím to (používám olivový
olej, hořčičné semínko a koření).

Říkáte, že i majonéza byla
veganská. Z čeho se tedy
dělala, když ne z vajec?
Takovou majonézu dělám z
avokáda a z olivového nebo
dýňového oleje. Na ztužení
používám tofu, používám bílé,
nezauzené. Vše pak rozmixuju
tyčovým mixerem: avokádo,
sůl, čerstvě drcený pepř na
konec, místo octa citronová
šťáva, tofu, trochu oleje. Já
přidávám i trochu česneku,
hořčice, tofu a avokádo půl na
půl.
Brambory se uvaří ve slupce a
přes noc se nechají za oknem
odležet. Pak se oloupou, nakrájí,
přidá se uvařená kořenová
zelenina – mrkev, petržel,
může být i celer. Pak
nakrájím půl bílé, půl červené
cibule, přidám hořčici nejlépe
v biokvalitě, bez konzervantů,
k tomu domácí majonézu,
kyselé okurky od manželovy
maminky, která je dělá pro mě
bez cukru. Aby salát byl vláčný,
přilila jsem do něj jednu
naběračku toho nálevu, ve kterém
jsem vařila zeleninu, a půl
naběračky láku z okurek.
Dostane to takový ten správný
říz. U nás doma děláme s majonézou
i bez.
Vy sama jste veganka?
Ne, vegetariánka, maso nejím,
protože mi nedělá dobře, ne
proto, že bych byla nějak ze
zásady proti. Stojím si za tím,
že každý by měl jíst, co mu
velí jeho tělo. Kdybych jedla
maso, vybírala bych ho jen v
bio kvalitě.
Mé pokusy upřednostnit
zele-ninu před masem vždy
ztros-kotaly, měla jsem
trvalý pocit nenasycenosti...
Záleží na tom, jakou zeleninu
jíte. Zelenina má víc druhů,
podívejte se na to, co roste
pod zemí. Nejen chleba nebo
rýže obsahuje sacharidy, stejně
se dá pracovat se zeleninou
rostoucí pod zemí. Nejím
brambory, protože v nich je
škrob, tak na jejich způsob
upravuju všechno ostatní –
mrkev, petržel, celer, ze všeho
můžu dělat to samé co z brambor.
Na svém webu mám
recepty na slaná i sladká jídla,
v těch pro změnu nepoužívám
mouku, tu lze nahradit třeba
ořechy, umlet je a spojit s něčím
lepivým, například se sušeným
ovocem.
Není to pracné? Nezabere
takové stravování moc času?
Je to otázka zvyku. Když
člověk ví, co chce dělat, může
si vše připravit několik dní
předem. Když se chce, tak to
jde. Mně ten způsob vyhovuje
a vrací se mi to na zdraví.
Jak dlouho už se takhle
stravujete?
Ke změně své životosprávy
jsem sáhla asi tak před pěti lety,
začala jsem postupně měnit
jídelníček a nyní jsem s ním už
celkem spokojena. Snažila jsem
se tehdy pomoci svému nemocnému
tatínkovi a jít mu příkladem
ve zdravém životním
stylu. Všechno souvisí se vším,
když jedno dělám na sto procent,
tak druhé dělat na minus osmdesát
procent je blbost.

Manžel sdílí váš způsob
stravování a životní styl? Nebo
má svůj vlastní?
Naprosto respektuju, co můj muž
má rád, má-li chuť na rybu nebo
maso, udělám mu to. Nedávno
mě sám požádal, abych mu maso
nedávala, takže hledám nové
vhodné recepty. Každopádně na
co má chuť, to mu opatřím.
A ještě recept na velmi
rychlou majonézu z receptáře
Silvie Tripes, tentokrát vaječnou:
¾ hrnku oleje
1 vajíčko
¼ lžičky soli
citronová šťáva, trochu pepře
Vše 20 sekund míchat tyčovým
mixerem.
více na:
www.zdravajsikrasna.cz
Máte web o zdravém životním
stylu. Je to i vaše profese?
Jsem vystudovaný právník a policajt,
ale v jistém okamžiku
jsem si řekla, že tuto práci nechci
dělat. Chtěla bych lidem
pomáhat dřív, než nastane problém,
ne až potom. Donedávna
jsme s manželem hodně cestovali,
teď se chceme usadit tady
a já budu otevírat na Budečské
kavárnu se španělskou módou.
Budeme tam podávat naše
deserty, o kavárnu se bude starat
moje kolegyně a já se zaměřím
na módu. Zkušenosti mám, takový
obchod jsem při studiu
měla otevřený v Brně. Doufám,
že se to povede i tady v Praze.
Ptala se Zdena

Silvestr 2015:
slov netřeba

Beaujolais není jen „nouveau“!
Znáte Clochemerle? Že jste ten název v životě neslyšeli? A což takhle Zvonokosy? Malebná
vesnička v kraji Beaujolais, jejíž obyvatelé se dokáží královsky opíjet, hádat i bavit...
Beaujolais, po Champagne světově druhá nejznámější
vinařská oblast Francie, leží na pravém
břehu řeky Saony severozápadně od Lyonu.
Kořeny zde zapustili Ligurové, Gallové, Římané
a s nimi i vinná réva, kterou s sebou přinesli. Západ
oblasti je ohraničen pohořím Monts du Beaujolais,
které dosahuje výše okolo tisíce metrů a chrání
vinice před vlhkostí západních větrů. Jinak je
krajina v Beaujolais pahorkatá. Viniční svahy jsou
orientovány na východ a jih, čímž dokonale využívají
slunečních paprsků po celý rok. Od jihu
k severu se mění také půdy: zatímco na jihu jsou
vápencovité a jílovito-písčité, na severu jsou žulovité.
Obecně se dá říct, že léta jsou tu často teplá
a suchá. Na některých částech ale vinic existují
zvláštní mikroklimatické podmínky, které důležitým
způsobem ovlivňují vyjádření a charakter
vín.
Typickým znakem charakteru obyvatel Beaujolais
je trvalá touha po zachování vlastní identity
a nezávislosti. A takové je i zdejší víno.
V Beaujolais působí asi 3000 vinařů, kteří jsou
majiteli v průměru 5 až 10 hektarů vinic a ročně
vy-produkují 1,3 milionů hektolitrů vína. Na celých
99 % rozlohy vinic, tedy přibližně 22 tisících
hektarech, je pěstována odrůda Gamay. Pozoruhodné
je, že její modrý hrozen dává bílou šťávu.
Protože by ale z ní vyrobené bílé víno nedosahova-
lo dobré kvality, je v Beaujolais vinařským
zákonem zakázáno. Pokud už se s bílým vínem
z Beaujolais setkáte, bude uděláno
z odrůdy Chardonnay. Hustota osázení
1 hektaru vinic může dosáhnout až 13 tisíc
hlav révy. Vzhledem k vysokým výnosům
přetrvával dlouho názor, že místní vinaři
vinnou révu „ždímají“. Dnešní vinařský zákon
však přesně limituje hektarové výnosy.
Aby mohlo být vyrobené víno označeno
A.O.C. Beaujolais, nesmí být výnos vyšší
než 66 hektolitrů z 1 hektaru, pro Beaujolais
Villages platí limit 60 hektolitrů a pro Cru
Beaujolais dokonce jen 58 hektolitrů. To
v praxi znamená, že z 20 viničných keřů
odrůdy Gamay se na vinicích zařazených
do této nejvyšší apelace vyrobí 15 třičtvrtělitrových
lahví.
Počátkem ledna jsme ve vinotéce ochutnávali
ročníky 2013 a 2014.
Autor knihy Zvonokosy (Clochemerle) Gabriel Chevallier se inspiroval vesničkou Vaux-en–Beaujolais ležící zhruba
uprostřed oblasti. Pokud se dostanete do vesnice, navštivte Cave de Clochemerle a uvidíte pověstý veřejný záchod –
Pěšínkovo zátiší. V originále se starosta jmenuje Barthélemy Piéchut a to, co se rozhodl budovat, urinoir či pissotière

Ledové kostky
Do formičky na led nalijete zbylé víno a necháme
zamrazit. Zmrzlé vinné kostky pak
můžete používat jako ingredienci do polévek
nebo omáček a nemusíte pro pár deci vždy
otvírat novou láhev.
Víno budiž velebeno
Není totiž jenom k pití,
má všestranné využití.
Vinná marináda
Je známé, že červené víno je doporučováno
k červenému masu. Z vína si také můžete vyrobit
marinádu, do které maso naložíte.
Smíchá se červené víno s olivovým olejem,
čerstvou citronovou šťávou, bylinkami dle
vaší chuti a klasickou solí a pepřem. Čím déle
bude maso v marinádě odpočívat, tím lepší
poté bude na talíři.
Pleťové tonikum
Ze zbylého vína si také můžete udělat perfektní
pleťové tonikum. Víno je zdrojem přírodních antioxidantů
– polyfenolů, které odbourávají volné
radikály (ty způsobují stárnutí pokožky) a zanechávají
pleť rozjasněnou a jemnou. Víno stačí nanést
na tamponek a krouživými jemnými pohyby pleť
vyčistit. Vínem si můžete vylepšit také koupel,
kterou si po jeho přidání určitě užijete, a prospějete
tím i své pokožce, která se po takové koupeli zpevní
a bude jemná.
Čistič skla
Bílé víno lze použít i jako perfektní čistič skleněných
ploch. Čistič si vyrobíte jednoduše – do
rozprašovače nalijete vodu, přidáte čtyři lžíce vína,
smícháte a pak již jen nastříkáte na skleněnou
plochu, kterou vyleštíte papírovou utěrkou.
vé po růžovou. Svou vybranou značku zahřejte
k bodu varu ve velkém hrnci, vložte
látku, kterou chcete obarvit, deset minut
povařte, vyndejte a nechte vychladnout.
Následně látku dobře properte v čisté vodě.
Tip!
Většina z nás se již někdy polila červeným
vínem a všichni víme, že není jednoduché se
takové skvrny zbavit. Jak na to? Řešení je
jednoduché: skvrnu od červeného vína ještě
začerstva polijte vínem bílým a lehce přetřete
houbičkou. Skvrna buď zmizí úplně, nebo ji
pak lehce vyperete v pračce. Možná to zní
bláznivě, ale věřte, že to funguje.
Přírodní barvivo
Červené víno obarví jakoukoliv textilii. Můžete
experimentovat s barevnou škálou od tmavě fialo-
(staženo z webů sesterna.cz a zena.centrum.cz)

I v roce 2016 se stále něco děje
Když se pyžamo změní v gala
Obvykle vás ani do restaurace ani na společenskou
událost v jiném než společenském
úboru nepustí. Jinak tomu ovšem bylo v levandulové
vinotéce letos 12. února. V ten den
nebylo gala odění žádáno, zato kdo přišel v
pyžamu, noční košili či jiném spacím oděvu, byl
vítán.
Ohlášena byla kolektivní hra „Balení žen a
dívek (i mužů)“, ke které skutečně došlo, jak
dokumentují naše fotografie.

Itálie u Milenky
„Degustace italských vín dne 17. 2. 2016 od 19 h. Ochutnávku povede rodilý Talián, tlumočení
zajištěno. Ochutnáte 10 druhů skvělých vín včetně zajímavých vín Pecorino (čti pičorino)...“
Tak to stálo na pozvánce. A pozvánka
nelhala. Vína byla původu italského a sicilského,
rodilý Talián, sommeliér, opravdu
přišel, jmenoval se Jiří a kdo se těšil, že si
potrénuje italštinu, měl smůlu.
Patnácti přítomným nejprve nabídl výborné
Valdobbiadene Prosecco Superiore DOCG
Extra Dry z vinařství Villa Sandi a pak lehké
bílé chardonnay, které se urodilo tamtéž. Bílá
byla i vína Sauvignon DOC z Angoris,
Pecorino DOC a Verdicchio dei Castelli Di
Jesi DOP z vinařství Cantina Offida. Nutno
ovšem dodat, že účastníky ochutnávky moc
nenadchla (s výjimkou Prosecca ovšem).
Červená vína z provenience již zmíněného
vinařství Villa Sandi (Merlot Venezia DOC
a Cabernet Sauvignon Venezia Doc) už
chutnala víc, ovšem největší úspěch mělo
Rosso Piceno původem z Cantina Offida, dost
možná i kvůli názvu (čti pičeno). Sérii
červených uzavřelo sicilské plné víno
Timoleonte z vinařství AgroGento.
Zajímavá byla sladká perlivá tečka Dolce
Sandi Spumante (Villa Sandi) nakonec,
kterou si ochutnávající buď zamilovali a
objednávali další a další, anebo ji celou vylili.
Kuriozitou ochutnávky byl stůl o pěti lidech,
kteří víno nezapíjeli vodou, ale plzní.
Nikola
Nádherná villa v palladiánském stylu z roku 1622, sídlo vinařství Villa Sandi, představuje
kombinaci umění a zemědělství, charakteristickou pro benátskou krajinu.

Paběrky, zajímavosti a očekávané události
Teplákový ředitel přistižen, jak nepracuje!
Naopak, zahálí a přitom si čte pokleslou
tiskovinu – leták jakéhosi neurčitého
obchodního řetězce.
V lednu se uskutečnila vernisáž v galerii
Amadeus. Role kurátora se opět ujal náš
Teplákový ředitel. Fotka ze zahájení nic moc,
tak aspoň jedno dílo: Léda s labutí.
... a co se chystá?
Nechte se překvapit.
Máte se věru nač těšit!

Literární okénko
Tklivá tokáta
Tlustá Tekla, teta temperamentní tlumočnice Tamary Tiché, tušila trapas. „Tlumočíš té talibanské
Tatarce Taťáně Tichonovové? Té tyrance? Trávila tetřevy, tukany, ťuhýky, tučňáky. Také tuňáky,
tuleně, tury, tygry!“ Tamara tiše típla: „Tak, tak.“ „Ty trdlo!“ Tlumočnice tleskla. „Ticho, teto!
Toto téma toť tabu. Trochu tabáku, trávy?“ „Tak trávu.“
Tamara tahala tutam tmavý tlumok.
Tumlovala tam tepláky, tucet trik, tři tílka,
tuniku, tylové trenky, topík, trenčkot, tenisky,
trepky, tretry. Taktéž Tullamoorku, talisman -
tygří tlapku, tyč, trávu, tablety, tužku,
trychtýř, trubku, triangl, triedr. Trpěla tíhou.
Trutnovská TV točila Tamařino tlumočení.
Tiskárna tiskla totéž – takové téma! Tamarou
třískala tenze. Talibanka tajila trýznění tvorů.
Testovala tlumočnici, telepatka. Tamara tvrdě
tlumočila. Televize točila. Tik – tak, tik – tak.
Tužba tisku: trest trapičce tvorů talibanské
Tatarce Taťáně! Tyranka tu tutlala trávení
tetřevů, ťuhýků, tukanů, tučňáků, tuňáků,
turů, tygrů! To tak! Tlachala. Trochu
trucovala. Túdle! Tamara tápala. Tušila.
Trhala Tatarčiny tlachy. Trefa! Tatarka trnula.
Tála. Tak teď ten trest!
Tiskárna tiskla titulky: „Trest talibanské
Tatarky, tyranky tvorů – tvrdá tortura,
Teplice!“ „Tlumočení trutnovské tlumočnice
Tamary talibanskou trapičku tlačilo, tisklo.
Tuhla. Trpěla. Tleskáme Tamaře!“
Tlumočnice Tamara telefonovala tetě Tekle.
Ta třídila tuřín. Také tleskala Tamaře. „Ty
tlumočnický Titáne!“ tiskla Tamaru.
Trachtace! „Točte tekutiny – Tramín,
Tokajské, Tempranillo, Tonic, Té!“ Tamara
táhla ten těžký tmavý tlumok. „Tullamoorka –
trochu tvrdší tekutina.“ Ťuk – ťuk – ťuk.
Tláskali tatarák, tlačenku, tučnici, telecí,
tuňáka, topinky. Též tatranky, tiramissu,
tvaroh, trdelník, Toffife, tyčinky. Také trochu

trávy. Tramtadadá! Ten Tramín!!! Tlustá
Tekla tančila trapné tance. Tamara tiskla
trubku, troubila trá-trá-trá! Tlusťoch Tonda
tančil tango, Tamara twistovala. Trávili.
Trouba Tonda také trůnil, tlačil, tvořil
toaletně. Trvalo to. Trapné. Točili tombolu.
Trénovali trylky. Tklivě tlachali. Tokali,
ťuťali. Trčel-li.. Tááák…
To tak. Tečka.
(M)arcela
Béda Buřec rychlejší Venclovského
Na základě autentických zpráv musím informovat veřejnost, že první přeplavání kanálu La
Manche neprovedl František Venclovský, ale Béda Buřec z Brna, a to o celý týden dřív.
události, totiž k poruše kormidla, a prvoplavec
se v čase 40.40 vrátil obloukem zpět
do Le Havru. Jenkins i všech 10 diváků se
mezitím rozešlo a rekord tudíž nebyl uznán.
K tomuto výkonu nepoužil žádných nepovolených
pomůcek, pouze pontonovou plošinu
složenou z 24 barelů a opatřenou
dieselagregátem Cummins. Barely mu prodal
Franta Kocourek, výhodně, pro něho.
Odplutí proběhlo za přítomnosti sudího
Jenkinse a četného místního obyvatelstva. Po
20 minutách plavby došlo k nepředvídané
Na počest této události jsem zkomponoval
skladbu „Béda Buřec, řádské šlahón“ a s radostí
ji předávám odborné veřejnosti:
(C) Béda Buřec, řádské šlahón, ho hohohoho
hohó (G) hó, Béda Buřec, řádské šlahón, ho
hohohoho hohó (C) hó, Béda Buřec, řádské
šlahón, ho hohohoho hohó (F) hó, Béda
Buřec, řádské (C) šlahón, ho (G) hohohoho
hohó (C) hó.
Pro zvýšení chytlavosti se dále zvyšuje tónina
po půltónech až na H dur, čímž skladba
dosáhne počtu 12 slok.
Na požádání předvedu.
Cyril

U Milenky se holduje... sportu!
Veslování, vodní sporty
Vody není zapotřebí, když se chcete v levandulové
vinotéce věnovat tomuto populárnímu
sportu. Stačí jakýkoliv nástroj zvící pádla či
vesla, soudek a hlavně notná dávka fantazie.
Soudek poslouží i jako vlna, na které se příjemně
plave, jak dokládá video z loňské mikulášské
umístěné na facebooku vinotéky. Borec tehdy sice
tvrdil, že létá a je Čestmír, ale my víme své...
Lyžování
Když je sněhu nedostatek, ale ostatně i když je
ho nadbytek, lze si úspěšně zalyžovat u
Milenky!
K mazání může posloužit slivovice, meruňkovice,
jeřabinka či další mazadla z místních
zdrojů.
Lyžování je to bezpečné a v teple, i když i při
něm (a hlavně po něm, pokud se provozuje
příliš dlouho) může dojít k úrazu.
Kvíz aneb Poznej svého štamgasta
Kdo na této památné fotografii identifikuje stálého a nepřehlédnutelného návštěvníka
vinotéky u Milenky, může si s ním připít na zdraví!

Milenecký zpravodaj
občasník levandulové vinotéky
Vydavatel:
Odpovědná redaktorka:
Ondra
Zdena
Dáno do tisku: 22.2. 2015
Jelikož občasník není evidován Ministerstvem kultury, je to vlastně samizdat a jeho šíření je možné jen
v prostorách levandulové vinotéky v Obloukové ulici.