Niccoló-Machiavelli---Vladař

Niccolò 

Machiavelli 

Vladaø 

http://atheneum.zde.cz

Translation and Prologue © Josef Hajný, 1986, 1995 a 1997 

ISBN 80-237-3544-6

PØEDMLUVA 

Rozhodnì je zcela namístì vydat v souèasné dobì Vladaøe. Je 

to jedno ze základních dìl svìtové politické literatury. Navíc dílo, 

jehož význam zdaleka pøesahuje svou historickou hodnotu. Ta 

tkví pøedevším v tom, že vedle Zuøivého Rolanda Lodovika Ariosta 

vytvoøil Machiavelli dílo, které je druhou polovinou tváøe svého 

století. 

Niccolò Machiavelli (narozen 3. kvìtna 1469) pocházel ze staré 

florentské rodiny, která díky tomu, že nepodnikala ani v obchodì, 

ani ve výrobì, ani v penìžnictví, ale spoléhala na pozemkový 

majetek, nepodléhala promìnlivým podmínkám, jež se nevyhnuly 

ani vládnoucím Medicejùm. Díky tomu ale také nepatøila mezi 

výraznì bohaté. Nicménì mladý Machiavelli se hodnì podobal 

mladým šlechticùm svého mìsta, vèetnì mladého Lorenza 

Medicejského. Byl to prý pohledný mladík, který snadno nalézal 

štìstí u žen, rád se úèastnil veselých veèírkù rùzných bratrstev 

a akcí, jimž se øíkalo „brigate spendereccie”, což by se dalo pøeložit 

jako „rozkazovaèné pitky”, které konèívaly tím, že použité nádobí, 

lhostejno z jakého materiálu, se neumývalo, nýbrž prostì 

vyhazovalo z oken. Fungoval zde jako „baviè”, skládal totiž velmi 

snadno kratší básnì a popìvky ve stejnì lehkém, mírnì ironickém 

a posmìváèkovském duchu, jaký nacházíme u Boccaccia, nebo 

koneènì i u Lorenza Medicejského. Z té doby pocházejí jeho 

Karnevalové písnì a Kapitoly, což jsou drobné básnì a epigramy, 

vydané ovšem pozdìji, až v letech 1514-1524. 

Jak již øeèeno, financemi zrovna neoplýval. A kdyby se vše 

vyvíjelo normálním tempem a v logice doby a pùvodu, byl by 

skonèil jako námezdný literát mocného rodu, jakých jeho doba 

znala celou øadu, a nejen ve Florencii. 

V roce 1498 ale došlo k podstatné zmìnì v historii Florencie, 

která se jako stát prakticky od roku Machiavelliho narození zmítala 

3

v nerovnováze. Cosimo Medicejský øeèený Starý, il Vecchio, 

zakladatel rodu, zemøel rohu 1464 a jeho nástupce, syn Pietu, se 

projevil jako neschopný váhavec, takže v roce 1469 jmenovali 

patricijové mìsta za „vládce státu“ oba jeho syny - Lorenza 

a Giuliana. Nedosti na tomto pøevratu, roku 1478 se rodina Pazziù, 

soupeøící s Mediceji o vládu nad mìstem, kde proslula vlivem 

založeným na bohatství z obchodu a z bankéøských aktivit jako 

u Medicejù, pokusila o spiknutí, jehož cílem bylo zavraždit oba 

bratry a zaujmout jejich místo. Giuliano byl zabit, kdežto Lorenzo 

našel podporu a oporu v drobném lidu. Krutì zúètoval se spiklenci 

a nerozpakoval se poslat na šibenici i jednoho z osnovatelù spiknutí 

- Salviatiho, arcibiskupa v Pise. Papež Sixtus IV. Lorenza 

exkomunikoval a nad Florencií vyhlásil interdikt. Cíl tohoto 

opatøení byl jasný, ale jeho uskuteènìní nepomohlo ani spojenectví 

s jinými panovníky a mìsty. Naopak, když Lorenzo získal jako 

stoupence Milán a Benátky, nezbylo papeži než roku 1480 

podepsat mír. Avšak ani Lorenzova snaha vytvoøit v Itálii jakousi 

rovnováhu sil mezi pìti nejsilnìjšími státními útvary - neapolským 

královstvím, milánským vévodstvím, Benátkami, papežským státem 

a Florencií - nemìla valný výsledek. Turkùm, kteøí se doèasnì 

zmocnili mìsta Otranto na poloostrovì salentském a pustošili 

jaderské pobøeží, se Itálie mohla bránit jen chabì, a když 

roku 1494 vpadl na poloostrov Karel VIII., projevily se všechny 

vady nejednotnosti italských mìst. Ještì téhož roku byli 

Medicejové vyhnáni z mìsta a Florencie vyhlášena republikou. 

Devìtadvacetiletého Machiavelliho revoluèní vír vynesl na 

významné místo sekretáøe úøadu, kterému se øíkalo Dieci di Balia, 

což bylo ministerstvo zahranièních vìcí a války. Ve svém úøadì 

setrval až do roku 1511, kdy byla republika, v jejímž èele stál 

doživotní „gonfaloniere - praporeèník” Pier Soderini, vyvrácena 

a její zánik znamenal návrat Medicejù. Mezi lety 1507-1511 byl 

povìøen ètyømi misemi do Francie a jednou misí do Nìmecka, 

4

kromì mnoha jiných v Itálii. Mezi nimi se za poslání, které 

nejvýraznìji a nejvýznamnìji formovalo Machiavelliho myšlení 

a názory na politiku, považuje návštìva u Cesara Borgii, jehož 

rozhodnost, energiènost a neúnavnost na mladého diplomata 

hluboce zapùsobily. Prvotní impulz k sepsání velkých politických 

pojednání Machiavelli snad našel ve chvíli, když na Silvestra roku 

1502 Alessandro Borgia sezval své spojence, kteøí se proti nìmu 

spikli, a zbavil se jich. 

Tato poslání a významný úøad znamenaly konec období, které 

nazýval svým „zlatým vìkem”, a pøinesly mu znaènou politickou 

erudici. Když se však vrátili Medicejové, upadl do podezøení, že 

je úèastníkem spiknutí Pietra Paola Boscoliho a Agostina 

Capponiho. Byl uvìznìn, muèen, ale nakonec jako nevinný 

propuštìn. (Boscoli a Capponi byli 22. února 1513 popraveni.) 

Od té doby trávil Machiavelli, zbaven možnosti zastávat veøejný 

úøad, život v ústraní v rodinné vile Sant‘Andrea u San Casciana 

poblíž Florencie. Zde se vìnoval studiu historických pramenù 

a meditoval nad osudem øímské øíše a nad osudem Florencie a celé 

Itálie. 

Florencie v té dobì byla stále ještì srdcem Itálie, kde sice 

pohasly myšlenky hnutí guelfù a ghibellinù, ale kde se znovu 

rozhoøela myšlenka republiky po vzoru republiky øímské. Vztah 

Machiavelliho k ní velice dobøe charakterizuje jeden verš z jeho 

sbírky Desetiletí: 

La voce d’un Cappon tra cento Galli, 

který by se dal volnì pøeložit: 

Hlas jednoho kapouna mezi stovkou kohoutù, 

když slovo Cappon se vztahuje na Agostina Capponiho a Galli 

je tøeba chápat jako Galové = Francouzi, kteøí Itálii ohrožovali 

a jimž se neumìla ubránit. Nezávislost a sláva Florencie a láska 

ke svobodì mu byly morální vzpruhou a posilovaly jeho 

pøesvìdèení, že Itálie mùže být znovu velkou svobodnou zemí 

5

pouze za pøedpokladu, že bude mít v èele silného vladaøe. Uvážíme-li 

Machiavelliho situaci po návratu Medicejù, je paradoxní, 

že právì tento rod považoval za nástroj osvobození. Byla to mylná 

pøedstava, jak se ukázalo, ale souèasnì i dùkaz síly jeho osobnosti, 

i když Machiavelliho tehdejší vliv neodpovídal jeho zásluhám. 

Považovali ho spíš za literáta než za státníka a muže èinu. Navíc 

jeho chudoba (když zemøel, zanechal manželce Mariettì Corsiniové 

a pìti dìtem jako jediné dìdictví své jméno), celkem nezøízený 

život ani plebejské návyky jeho reputaci nijak nepøidávaly. Avšak 

jeho vliv na potomstvo byl ohromný a jeho jméno se stalo 

praporcem, který zdvíhaly nad hlavu rùzné generace pokoušející 

se mnohdy o prapodivné pøevraty a zmìny státních útvarù. 

Za urèitý èas se mu podaøilo dostat se do služeb Medicejù 

a dosáhnout titulu oficiálního historiografa Florencie, a to za plat 

sto zlatých roènì. Když roku 1525 odevzdával své osmidílné 

Florentské letopisy papeži Klimentu VII. (ten ještì jako kardinál 

Giulio de‘Medici, a tudíž hlava florentské univerzity, ho tou prací 

povìøil), pøedával v nich vlastnì první italské dìjiny, sice 

nedokonèené, ale rozvržené a sepsané podle velkorysého plánu. 

Vynesly Machiavellimu uznání a po letech znovu i úøad: stal se 

inspektorem opevnìní Florencie. To bylo roku 1526, ale témìø na 

den o rok pozdìji byli Medicejové znovu vyhnáni, vyhlášena 

republika a Machiavelli, opìt v podezøení, tentokrát že je 

pøívrženec Medicejù, se znovu doèkal nevdìku. Osmapadesátiletý 

Machiavelli se však po vyhlášení druhé florentské republiky už 

dlouho netrápil. Zemøel 22. èervna 1527. 

A jak už to bývá, cizinec musel Italùm pøipomenout velikost 

jejich krajana. Zásluhou lorda George Cowpera vystavìli 

Machiavellimu v šlechtickém kostele Santa Croce ve Florencii 

náhrobek s nápisem „Tanto nomini nullum par elogium” (Takovému 

jménu se žádná chvála nerovná). 

A budiž øeèeno, že takové hodnocení si Niccolò Machiavelli 

6

zaslouží plnou mìrou. A to jak pro myšlenkovou bohatost, tak 

pro literární rozmìr jeho práce. Kdo zná jeho dílo (poetické - 

Karnevalové písnì, Kapitoly, Desetiletí, divadelní - Mandragora, 

prozaické - Belfagor, historické - Florentské letopisy, 

korespondenci, lingvistickou práci Dialog o spisovném jazyce, èi 

politické spisy - O umìní váleèném, Rozpravy o prvních deseti 

knihách Tita Livia, Život Castruccia Castracaniho, Vladaø), uzná, 

že Machiavelli položil základy italské prózy. Objevil vìdomí 

a odraz života. 

Stalo se, bohužel, že jedno dílo, navíc nejménì rozmìrné, totiž 

Vladaø, ukrylo ve svém stínu všechny ostatní svazky. Co víc, autor 

byl vážen podle tohoto dílka, které samo o sobì bylo posuzováno 

nikoli podle své hodnoty logické a vìdecké, ale morální. Seznalo 

se, že tato kniha je kodexem tyranie, založeným na spojení „cíl 

ospravedlòuje prostøedky“ a „úspìch je završením a chválou díla”. 

Tuto doktrínu nazvali machiavellismem. 

Mnozí se sice pokusili o obranu Machiavelliho tím, že mu 

pøipisovali takové èi onaké historicky limitované zámìry, ale 

výsledkem byla pouze velice omezená diskuse a snižování kreditu 

autora. 

Itálie v jeho dobì, to znamená v plné renesanci, byla stále ještì 

naplnìna svou tradièní pýchou a pohlížela na Evropu oèima Danta 

nebo Petrarky jako na barbarský kraj ležící za Alpami. Fakt je, že 

severní sousedy pøevyšovala svou kulturou, bohatstvím, 

umìleckými díly a tvùrèím duchem. Jaké ale bylo pøekvapení Italù, 

když zjistili, že mají tyto „barbarské” cizince pøímo v domì a nedaøí 

se jim vyhnat je silou ducha. Tito cizinci si v údivu prohlíželi 

zázraky ducha ve Florencii, Benátkách, Øímì a jinde a cizí vladaøi 

si navykli zvát ke svým dvorùm, a také bohatì odmìòovat, umìlce, 

kteøí až dosud obletovali pouze italské mocné, avšak teï zcela 

bez výèitek zaèali oslavovat Františka I. nebo Karla V. Z nìkdejší 

pyšné Itálie se v Machiavelliho ostrém pohledu stává nemocná 

7

dáma ohrožovaná zhoubou zevnitø - i zvenèí. Není to už vlast, jak 

ji cítí a ctí demokrat Machiavelli, není to už spoleènost svobodná 

z vlastní vùle, vláda všech v zájmu všech, ale spolek svobodný 

leda z vùle a z milosti papeže nebo císaøe. 

Lorenzo zaujal Machiavelliho možná proto, že se pokoušel 

o vytvoøení rovnováhy mezi jednotlivými státy a systému vzájemné 

obrany a bezpeènosti, a proto si ho vyvolil za vladaøe schopného 

vybudovat vlast odpovídající jeho pøedstavám, totiž ne už malou 

obec, ale jeden stát jednoho národa. Pro Machiavelliho je vlast 

božstvem a její vùle a zájem je suprema lex -nejvyšší zákon. Tuto 

myšlenku neformuluje Machiavelli jako svùj objev, ale jako 

myšlenku, kterou pøinesla klasická kulturní tradice. s níž mìl 

možnost se dùkladnì seznamovat právì v ústraní v San Cascianu. 

Souèasnì s touto formulací dochází i k poznání, že svìt není 

øízen nadpøirozenými silami nebo náhodami, ale lidským duchem, 

který se øídí neúprosnými zákony. Historický fakt není èinem 

prozøetelnosti èi výsledkem náhody, ale výslednicí pùsobení „sil 

vìcí”, podøízených zákonùm lidského ducha a pøírody. Poznává, 

že dìjiny nejsou shlukem, ale zøetìzením pøíèin a následkù, 

výsledkem sil pohánìných názory, vášnìmi a zájmy lidí. 

Proto politika nebo umìní vládnout se nerozvíjí v ideálním svìtì 

morálky, ale v reálném svìtì, což tedy znamená, že vládnutí 

znamená pøedevším poznání a zvládnutí sil, které hýbou svìtem. 

Státníkem je èlovìk, který si umí rozvrhnout vlastní možnosti 

potøebné ke zvládnutí tìchto sila k jejich využití pro svùj cíl. Neboli 

nebýt jen silný jako slon, ale umìt být i opatrný jako liška. Umìní 

politika spoèívá v tom, že si umí pøesnì vymezit cíl a zvolit 

prostøedky. Taková je logika vlády nad svìtem. 

A právì aplikací této neúprosné logiky je Machiavelliho Vladaø. 

Kdokoli pøed ním se pokusil stanovit pravidla vlády, vycházel 

z etických, nikoli praktických a reálných skuteèností, výjimkou 

nebyl ani žák Tomáše Akvinského a preceptor francouzského krále 

8

Filipa Slièného, pøíslušník jednoho z nejslavnìjších a nejstarších 

italských rodù Egidio Colonna ve svém díle De regimine principum, 

které Machiavelli bezpochyby znal. Zejména porovnáním se 

zmínìným dílem Colonny vyvstane výrazný duch Vladaøe, kde 

nacházíme krutý logický svìt založený na studiu a poznání èlovìka 

a života. Èlovìk v tomto díle øídí podobnì jako pøíroda své èiny 

nemìnnými zákony nikoli podle morálních, ale podle logických 

kritérií, což ho vede k tomu, aby si kladl otázky, nikoli zda to, co 

èiní, je dobré anebo krásné, ale zda je to rozumné nebo logické, 

zda je souvislost mezi prostøedky, jichž používá, a cílem, který 

sleduje. Samotná Itálie Machiavelliho století nebyla obrazem 

etického svìta, nýbrž svìta logiky. Jediné, co v ní nebylo otráveno, 

byl intelekt, nikoli morálka. A Machiavelli podává ve Vladaøi (na 

rozdíl od Rozprav, které jsou spíš zamyšlením nad tím, co je obèan 

ve svìtì, jak jej pøedstavuje Vladaø) obraz tohoto svìta, 

zbaveného vášní a pøedstav. 

Machiavelliho je tudíž potøeba posuzovat právì z tohoto 

hlediska. Jeho hrdinou je èlovìk, který pochopil a umí regulovat 

síly pøírody a èlovìka a uèiní z nich nástroje své vlády. Cíl mùže 

být chvályhodný nebo zavrženíhodný, a pokud je hodný zavržení, 

Machiavelli jako první zvedá hlas proti a varovnì i prst. Morální 

odpovìdnost je tedy v cíli, nikoli v prostøedcích. Ty jsou hodny 

odsouzení, pokud se jejich volba øídí libidem, vášní nebo 

fanatismem, které nemají cíl. A pohrdání si zaslouží i ten, kdo nemá 

pevný charakter, což mu nedovoluje sledovat cíl, rozumem urèený 

k dosažení. Jinými slovy, Machiavelli touží po jednotné Itálii, po 

svobodì s pøísnou, ale rozumnou vládou øídící se pravidly témìø 

konstituèními. Ostatnì øíká to ve svých Politických a obèanských 

pamìtech: „Tøi vìci chci spatøit pøed svou smrtí, ale pochybuji, že 

uvidím alespoò jednu z nich, by bych žil sebedéle: republikánsky 

uspoøádaný a øádný život v našem mìstì, Itálii osvobozenou od 

všech barbarù a svìt zbavený tyranie tìch nièemných knìží.” 

9

Jeho program, jak jej vyložil ve Vladaøi, tedy zní: spoøádaná 

svobodná spoleènost, autonomie národù, osvobození od 

„nièemných knìží“ (což pøeloženo do souèasného jazyka znamená: 

názorovou svobodu a pluralitu), èili ideály, kterými se do znaèné 

míry vždy øídí i souèasné liberální a demokratické spoleènosti 

Evropy. 

Josef Hajný 

10

NICCOLÒ MACHIAVELLI VZNEŠENÉMU LORENZOVI 

MEDICEJSKÉMU 

Ti, kdo usilují o panovníkovu pøízeò, pøedstupují obvykle pøed 

jeho tváø s tím, co je jim nejdražší, pøípadnì s tím, o èem vìøí, že 

mu udìlá nejvìtší radost. Pøinášejí mu konì èi zbranì, nebo vzácné 

látky, klenoty a rùzné ozdobné pøedmìty, jež jsou dùstojné knížecí 

velikosti. I já, ve snaze pøedstoupit pøed Vaši Výsost s nìjakým 

dùkazem své oddanosti, hledal jsem a našel to, co je mi nejmilejší 

a nejdrahocennìjší: své vìdomosti o osudech a èinech slavných 

mužù. Získal jsem je pozorným studiem událostí souèasných 

i minulých, èetbou historie a mnohaletým uvažováním o tom, co 

jsem se doèetl. Své zkušenosti jsem pak shrnul do svazeèku, který 

si dovoluji poslat Vaší Výsosti. 

Aèkoli své dílko nepovažuji za dùstojné Vaší velikostí 

a proslulosti, doufám, že je pøijmete s laskavou shovívavostí, nebo 

nemám vìtšího daru než svou nadìji, že Vám umožním, abyste se 

v krátkém èase dozvìdìl i pochopil to, co já po mnohaletém 

bádání, jež nebylo bez tìžkostí a pøekážek. Své úvahy jsem 

nepøikrašloval ani nezatìžoval vznešenými frázemi, nadutými slovy 

èi dekorativními obraty a vnìjší okázalostí, jak to spisovatelé rádi 

dìlávají, nýbrž jsem si pøál, aby vynikaly pouze a výhradnì svým 

rozsahem a závažností zkoumaného pøedmìtu. Nerad bych také, 

aby kdokoliv považoval za namyšlenost z mé strany, od èlovìka 

z neurozeného a nevýznamného rodu 1 , že si troufám posuzovat 

a vznášet soudy o záležitostech vladaøù. Nedìlám totiž nic jiného 

než malíøi: aby poznali povahu hor a vrchù, zùstávají v údolí, 

a vystupují na vrcholky, aby lépe pøehlédli krajinu v nížinì. Stejnì 

tak mohou pochopit charakter národù jen ti, co sedí na knížecím 

stolci, zatímco ten, kdo chce zkoumat údìl mocných, musí žít 

mezi lidem. 

11

Nech Vaše Výsost pøijme mùj skromný dar s vlídným pochopením. 

Až si dílko pozornì pøeètete, odhalí Vám, jak vroucnì 

si pøeji, abyste dosáhl oné velikosti, již Vám osud a Vaše ctnosti 

pøedurèily. A shlédne-li nìkdy Vaše Výsost k nám do nížin, shledá, 

jak nespravedlivì mì osud soustavnì stíhá. 

12

KAPITOLA PRVNÍ 

O rùzných formách vlád a o rùzných zpùsobech, 

jimiž se moc získává 

Všechny státy a vlády, jimž lidé byli a jsou poddáni, jsou buï 

knížectví, nebo republiky. Knížectví pak jsou buï dìdièná, kde 

urèitý rod vládne velmi dlouho, nebo novì nabytá. Z nich pak 

nìkterá jsou celá nová, jako napøíklad Milán za vlády Franceska 

Sforzy 2 , anebo bývají pøipojena k dìdièným, jako napøíklad 

Neapolské království spravuje španìlský král. 3 Takto získaná území 

jsou pøivyklá žít buï pod vládou jiného pána, anebo dosud žila 

svobodnì. Získávají se buï s pomocí cizích zbraní, nebo jen vlastní 

silou 4 , øízením štìstìny èi vynalézavostí. 

13

KAPITOLA DRUHÁ 

O dìdièných knížectvích 

O republikách zde nebudu pøemýšlet, nebo jsem o nich psal 

obšírnì už jinde. 5 Omezím se jen na knížectví a podle vlastní osnovy 

budu uvažovat o tom, jak je spravovat a udržet si v nich vládu. 

Soudím, že tyto dìdièné státy, pøivyklé na vlastní dynastie, se 

spravují daleko snadnìji než území novì dobytá. Staèí nenarušovat 

staré poøádky, zachovávané v zemi po generace, a jednat pružnì 

podle okolností. Vládce, tøeba i jen prùmìrnì nadaný, se dokáže 

za této situace udržet celkem snadno u moci, pokud ho ovšem 

nezbaví trùnu nìjaká zcela mimoøádná a nezadržitelná síla. Ale 

i v takovém pøípadì se po èase opìt k vládì vracívá, jakmile 

vetøelce postihne nepøedvídaná komplikace. 

U nás v Itálii je pøíkladem pro mé tvrzení vévoda ferrarský 6 , 

který si úspìšnì poradil jak s útokem Benátek v roce 1481, tak 

s papežem Juliem 7 v roce 1510. Jeho rod panoval ve Ferraøe 

odnepamìti. Dìdièný panovník má totiž ménì pøíèin komukoli 

z obèanù ubližovat, proto bývá i více milován, pokud ovšem proti 

sobì nevzbudí záš a nenávist zcela mimoøádnou špatností nebo 

neøestným životem. Ctnostnému knížeti jsou lidé vìtšinou 

naklonìni, a to i v tom pøípadì, když se k moci nedostal právem 

dìdièným. Protože èím déle vládne, tím víc pohasínají vzpomínky 

na poèátky jeho panování, jež se bez køivd nikdy neobejdou, a tak 

pomíjejí i pøíèiny ke vzpouøe. Jen pøevrat plodí další pøevrat. 

14

KAPITOLA TØETÍ 

O smíšených knížectvích 

Naopak v novì dobytých knížectvích vždycky nastávají tìžkostí. 

Zejména tehdy, není-li nový stát samostatný, je-li souèástí 

vìtšího celku. Takové knížectví nazýváme smíšeným a jeho 

promìna naráží pøirozenì na pøekážky, s nimiž se potýkají všechny 

nové vlády. Lidé totiž rádi mìní vládu v domnìní, že si tím polepší, 

a teprve zkušenost je pouèí, že si vlastnì pohoršili. Bouøe 

a vzpoury jsou nevyhnutelným prùvodním jevem každé nové vlády 

a vznikají z toho, že každý vládce za takové situace vždycky 

poddaným ubližuje - jak samotným pobytem vojska v zemi, tak 

jinými nesèetnými pøíkoøími, provázejícími vládu na novém území. 

Postupnì se stanou jeho nepøáteli všichni ti, jimž ublížil pøi dobývání 

zemì, ale i ti, kteøí mu pùvodnì pomáhali, pakliže jim nemùže 

nabídnout v odmìnu to, co si od nìho slibovali. Nemùže však 

proti nim tvrdì zakroèit, protože je jim zavázán a protože žádný 

kníže, ani ten sebelépe vyzbrojený, se neobejde bez pøíznì alespoò 

urèité èásti obyvatel na novém území. 

Tak napøíklad francouzský král Ludvík XII. 8 z tìchto dùvodù 

pozbyl Milán stejnì rychle, jako ho nabyl, a Lodovico na nìj staèil 

jen vlastními silami. Obyvatelé, kteøí mu sami zprvu otevøeli brány 

mìsta, se totiž ve svých nadìjích, jež do nìho vkládali, zklamali. 

Vláda francouzského krále jejich pøedstavy nesplnila, a tak se jeho 

tyranie stala pro nì neúnosnou. 

Pøiznejme si však, že návrat k moci v odbojné zemi a její 

podrobení bývá napodruhé lehèí, protože vládce využije pøíležitosti, 

již mu vzpoura poskytla, a potrestá nejen její pøímé úèastníky, 

ale drží pod dohledem i všechny nespolehlivé a pojistí si 

nejslabší a nejohroženìjší oblasti. Staèilo-li na první vyhnání 

15

Francouzù z Milána pouhé harašení Lodovikových zbraní na 

hranicích, pak podruhé už musela vzniknout silná koalice, aby je 

z Itálie vyhnala. K tomu všemu došlo z pøipomenutých dùvodù. 

O pøíèinì prvního neúspìchu Francie jsme si už povìdìli, teï 

tedy zbývá uvést dùvody druhé porážky a pøipomenout si 

možnosti, jaké francouzský král mìl a jaké má každý v podobné 

situaci, když si chce dobyté území pevnì podržet. 

Jsou území (po dobytí pøipojená k pùvodní vladaøovì državì), 

která leží v téže zemi a mluví se v nich stejným jazykem, a jsou 

jiná, která tuto podmínku nesplòují. V prvním pøípadì je lehké si 

je udržet, zejména tehdy, jestliže nejsou zvyklá žít svobodnì. 

Postaèí odstranit vládnoucí rod a jinak ponechat vše pøi starém. 

Nezmìní-li se mravy, lidé žijí klidnì dál jako døív. Za pøíklad slouží 

Burgundsko, Bretaòsko, Gaskoòsko a Normandie, které už dlouho 

patøí Francii. Pøestože v tìchto krajích existují jisté rozdíly 

v náøeèích, jejich zpùsob života je podobný, takže dokážou žít 

klidnì vedle sebe bez zvláštních sporù. Tedy mùžeme shrnout, že 

pro tento pøípad staèí splnit dvì podmínky: 1. odstranit dosud 

vládnoucí rod a 2. nemìnit ani zákony, ani výši daní. Tím je cesta 

ke splynutí v jeden celek otevøená. 

Pravé potíže nastávají tehdy, staneme-li na pùdì území odlišného 

mravy, zákonodárstvím a jazykem. Pak je tøeba obratnosti, ale 

i štìstí k tomu, abychom se v nìm udrželi. Nejosvìdèenìjší 

a nejúèinnìjší zpùsob v takovém pøípadì je trvalé pøesídlení 

knížecího dvora do nové zemì. Panovníkova moc se tak upevní. 

Tak si poèínali napøíklad Turci v Øecku 9 . Kdyby se tam sultán 

nebyl usadil, žádné z dalších opatøení na udržení si této zemì by 

se nebylo setkalo s úspìchem. Jen tehdy, žijeme-li pøímo na 

dobytém území, mùžeme ihned zaznamenat zdroje nepokojù 

a okamžitì jim èelit. Jinak se o nich panovník dozvídá až tehdy, 

když už je pozdì a není moci, která by jim udìlala pøítrž. Navíc si 

místodržící nedovolí odírat poddané a ti jsou spokojeni, že se se 

16

svými stížnostmi mohou obracet pøímo na hlavu státu, váží si 

vládce, a naopak rebelanti se ho víc bojí a drží se zpátky. Ale i proti 

vnìjšímu nepøíteli je stát takto bezpeènìjší a každý si útok dobøe 

rozmyslí. 

Jiný osvìdèený zpùsob je pøesídlení jedné nebo dvou kolonií 

vlastních obèanù na dobyté území. Bez tohoto opatøení musí 

panovník vyslat do zemì znaèný poèet jízdního i pìšího vojska, 

což je nákladnìjší. Naopak kolonie ho nestojí vlastnì nic a i 

následné nutné køivdy jsou menší. Ublíží jen tìm, jimž zabere 

pozemky a domy, aby zaopatøil nové obyvatele. A z tìch nemusí 

mít strach, protože jich není mnoho a žijí rozptýlenì, zbaveni opory 

majetku. A protože se ostatním nic zlého nedìje, vìtšinou se 

vkrátku upokojí, nebo naopak mají strach, aby se nìjak neprovinili, 

neupadli v nemilost a nemuseli rovnìž odejít o žebrácké holi ze 

svých domovù. Udržování kolonií je levné, bývají spolehlivìjší, 

nebezpeèí vzpoury i množství køivd je menší. 

Nemìli bychom zapomínat, že možné protivníky buï musíme 

zahrnovat laskavostmi, nebo je znièit, protože za malé urážky a za 

malá pøíkoøí se mohou ještì mstít, za velké však už nikoli. 

Udržuje-li však panovník v zemi místo kolonií vojsko, výdaje 

jsou daleko citelnìjší, zpravidla to pohltí veškerý výnos 

z dotyèného území. Co jednou rukou pøijme, druhou zas rozhází, 

škody zpùsobené armádou jitøí nálady mezi obyvateli, posádka je 

musí krotit hned zde, hned jinde a rozhoøèení se tak pozvolna šíøí 

po celé zemi. Nakonec není èlovìka, který by nemìl dùvod 

k roztrpèení, a vládce má proti sobì všechny. A takoví nepøátelé 

jsou o to nebezpeènìjší, že jsou na vlastní pùdì a v odporu 

sjednocení. Správa prostøednictvím kolonií je tedy po všech 

stránkách lepší než s pomocí armády. 

Dále by mìl panovník na dobytém území peèovat o ochranu 

slabých a hledìt potlaèit vliv místních mocných, ale pøedevším 

bedlivì støežit silné, nebo dokonce silnìjší sousedy. Na ty by se 

17

totiž mohli nespokojenci nebo ctižádostivci obrátit o pomoc. Tak 

napøíklad Aitólové 10 požádali Øímany o pomoc proti Øekùm. 

A vùbec, kamkoli Øímané vstoupili, vždycky na zavolání místních 

obyvatel. K takovému zachránci se pak pøidávají další a další 

ublížení a zemì mu spadne doslova do klína. Panovník si musí jen 

dát pozor, aby mu ti slabší také èasem nepøerostli pøes hlavu 

a nenabyli pøílišného vlivu. Kdo nedbá tìchto zkušeností, brzy 

ztratí, co nabyl, a i když se nakonec nìjak udrží u moci, pak jen 

s nejvìtšími obtížemi. 

Øímané tyto zásady velmi dobøe znali a pøísnì se jich drželi. 

Pro pøíklad bych se rád zastavil v Øecku: Øím poskytoval ochranu 

Achájùm a Aitólùm, pokoøil makedonskou øíši a vyhnal Antiocha. 

Leè pøes všechny zásluhy Achájù a Aitólù jim nikdy nedovolil 

zvìtšit državy; nedal se zviklat vemlouvavými øeèmi Filipa a nestal 

se jeho spojencem dotud, než ho patøiènì oslabil: a nikdy 

nepøipustil, aby si nebezpeènì silný Antiochus pøivlastnil sebemenší 

èást øeckého území. Konal tak, jak by si mìl poèínat každý moudrý 

vladaø: všímat si totiž nejen problémù souèasných, ale pøedvídat 

i budoucí a pøedcházet jim. 

Poèítáme-li s nìèím pøedem, máme èas si všechno rozmyslet 

a zavèas jednat. Když se však pohroma neèekanì pøiblíží, bývá už 

na lék pozdì. Jak øíkají lékaøi o souchotinách: zpoèátku je nesnadno 

rozpoznáme, ale lehko vyléèíme, kdežto zanedbané poznáme sice 

na první pohled, ale pomoci už není. A totéž platí i o státních 

záležitostech: postøehneme-li vèas nebezpeèí (a to dokáže jen 

obezøetný a schopný muž) klíèící ve státì, snadno a rychle si s ním 

poradíme; necháme-li je však rozrùst tak, že už je vidí i slepý, 

bývá veškerá námaha marná. 

Øímané vždycky vèas vìdìli o hrozících nepokojích a neváhali 

nikdy okamžitì zakroèit. Nedopustili, aby se rozrostly, protože 

dobøe vìdìli, že støetnutí je stejnì nevyhnutelné, a odkládá-li se, 

pak z toho mùže mít prospìch jedinì nepøítel. Proto se pustili do 

18

války v Øecku proti Filipovi a Antiochovi, aby ji pozdìji nemuseli 

vést na svém území, i když obé mohli bezpochyby po nìjaký èas 

odkládat. Nikdy nedali na zásadu dnes do omrzení opakovanou 

lecjakými našimi mudrci, že „èas hraje pro nás”. Moc dobøe vìdìli, 

jak vratká je to berlièka. Ten opìvovaný èas totiž mùže pøinést 

jak zlo, tak dobro, jak výhodu, tak zkázu. Radìji vždycky spoléhali 

jen na vlastní síly a na svou prozíravost. 

Vrame se však na chvíli k Francii a podívejme se, jak ta si 

poèínala. Nebudu hovoøit o Karlu VIII 11 , nýbrž o Ludvíkovi XII., 

protože ten se v Itálii zachytil na delší èas a mùžeme proto lépe 

posoudit jeho poèínání. Dìlal pravý opak toho, co mìl. 

Do Itálie ho pøivedla ctižádost Benátèanù 12 , kteøí si od jeho 

pøíchodu slibovali získání poloviny Lombardie pro sebe. Nemám 

v úmyslu tohoto krále soudit za vpád do naší zemì. Chtìl 

a potøeboval uchytit se v Itálii, kde ho s nikým nepojilo spojenectví 

a pøátelství, a naopak v dùsledku poèínání Karla VIII. tu 

mìl všechny brány zavøené. Nemohl si tedy vybírat a musel 

pøijmout takové spojenectví, jaké se mu nabízelo. A pøiznejme si, 

že jeho zámìr mìl reálnou nadìji na úspìch, kdyby se nebyl pozdìji 

dopustil mnoha vážných chyb. 

Jakmile se zmocnil Lombardie, získal prestiž, o niž tu pøedtím 

Karel pøišel. Poddal se mu Janov 13 , Florencie se stala jeho 

spojencem, o jeho pøízeò se ucházeli markýz z Mantovy, vévoda 

z Ferrary 14 , Bentivogliové, hrabìnka z Forli 15 , vládcové z Faenzy, 

Pesara, Rimini, Camerina, Piombina, Pisy, Sieny i obyvatelé Lukky. 

Teprve teï Benátèané vidìli, jak krátkozrace si poèínali: za dvì 

mìsta v Lombardu, po nichž prahli, vydali francouzskému králi 

dvì tøetiny Itálie. 

Situace francouzského krále byla tedy víc než optimální a mohl 

si tu udržet vážnost velmi snadno. Staèilo, aby poskytl bezpeènost 

a ochranu svým spojencùm, jichž nebylo málo a byli slabí - jedni 

se báli papeže, druzí Benátèanù 16 -, nemìli na vybranou a museli 

19

držet s ním. S jejich pomocí pak mohl snadno zdolat ty nebezpeèné, 

silné. Místo toho okamžitì poté, co vstoupil do Milána, udìlal 

pøesný opak a pomáhal papeži Alexandrovi VI. pøi dobývání 

Romanì. Neuvìdomil si, že se tak sám oslabuje, že se zbavuje 

spojencù a pøíznivcù, kteøí se k nìmu utekli. Jako by si ani nebyl 

vìdom, že posiluje církev tím, že jí pomáhá podpírat duchovní 

moc svìtskou, která už beztoho byla dost velká! První chyba 

a omyly pak nutnì plodily další, až mu nezbývalo nic jiného než 

osobnì vtáhnout do Itálie, aby zchladil Alexandrovy choutky stát 

se pánem Toskánska. A jako by mu ještì nestaèilo, že posílil církev 

a ztratil spojence, v touze získat Neapolské království podìlil se 

o nì se španìlským králem. Až do té chvíle byl svrchovaným pánem 

nad Itálií sám, nyní si pøibral spoleèníka, aby se mìli na koho obrátit 

ti, kdo bažili po téhle krajinì, èi byli s ním nespokojeni. Místo 

toho, aby zde zanechal poplatného místodržícího, dosadil sem 

druhého krále, který ho nakonec vyhnal. Touha po výbojích je 

pøirozená a obvyklá. Pustí-li se do nich lidé schopní, nikdo je za 

to nezatracuje ani nekárá. Ale vyslouží si pohanu a výtky, kdo se 

do nich pustí, aèkoliv na nì nemá. 

Mohla-li tedy Francie jen vlastními silami dobýt Neapolsko, 

mìla tak uèinit. Pokud nikoli, nemìla je rozdìlovat. Lze 

ospravedlnit rozdìlení Lombardie mezi ni a Benátky, nebo to bylo 

nutné, aby se dostala do Itálie. V pøípadì Neapolska však byl 

takový postup neprozøetelný. 

Ludvík se tedy 17 dopustil tìchto pìti chyb: znièil menší vládce, 

posílil v Itálii moc už tak dost silného pána, pøivedl sem silného 

cizince, neusadil se zde, ani sem neposlal kolonisty. Za jeho života 

však mu ani tìchto pìt chyb nemohlo zvláš uškodit, nebýt chyby 

poslední, šesté: oloupil Benátky o moc. Kdyby nebyl posílil církev 

a nepøivedl do zemì Španìly, byl by tento krok celkem pøirozený, 

a dokonce nevyhnutelný. Vzhledem k budoucnosti bylo nezbytné 

je pokoøit. Avšak když zvolil první cestu, nikdy nemìl pøipustit 

20

jejich oslabení. Silná benátská republika totiž brala ostatním chu 

na vpád do Lombardie. Benátèané by nikdy nebyli dovolili, aby si 

tuto èást zemì kdokoli pøivlastnil, protože po ní sami prahli, a ty 

druhé by zas nikdy ani nenapadlo obrat o ni Francii a dát ji 

Benátèanùm, nebo se dokonce pustit do boje s Francií i Benátkami 

zároveò. A kdyby mi snad chtìl nìkdo namítnout, že Ludvík 

postoupil Romaòu Alexandrovi a Neapolsko španìlskému králi 

v zájmu zachování míru, aby zabránil válce s nimi, pak odpovídám 

argumenty už jednou zmínìnými: uhýbat pøed nepøíznivými okolnostmi 

nelze, ani v zájmu momentálního zachování míru. Válka 

se tím nezažehná, jen se k vlastní škodì oddálí. A pokud by se 

nìkdo chtìl odvolávat na slovo, které francouzský král dal papeži, 

že pro nìj podnikne tuto výpravu výmìnou za kardinálský klobouk 

pro arcibiskupa z Rouenu a za zrušení svého stávajícího manželství, 

tomu odpovím pozdìji, až budu rozebírat závazky mezi panovníky 

a pojednám i o tom, jak je mají zachovávat. 

Král Ludvík tedy ztratil Lombardu, protože jednal proti všem 

zásadám, jichž je tøeba se držet, když chceme získat a udržet si 

nìjaké území. Nejde o žádné zázraky, jen o obyèejné a dávno 

známé skuteènosti, o bìžnou praxi. 

Mluvil jsem o tom v Nantes s rouenským kardinálem, když 

Valentino (tak lid øíkal synovi papeže Alexandra, Cesaru Borgiovi) 

obsadil Romaòu. Kardinál tvrdil, že Italové nejsou váleèníci. Já 

mu na to opáèil, že Francouzi se zase nevyznají v politice, protože 

jinak by nikdy nebyli mohli dopustit, aby papežský stát získal 

takovou moc. O pøevahu papeže a španìlského krále v Itálii se 

zasloužila jedinì Francie a sama se pak stala jejich obìtí. 

Z toho všeho vyplývá jedno obecné pravidlo, které nikdy nebo 

jen málokdy zklame: kdo jinému dopomáhá k uchopení moci, sám 

sobì podøezává vìtev, na níž sedí. A mu pomùže lstí nebo zbraní, 

obojí je novopeèenému panovníkovi stejnì nepohodlné. 

21

KAPITOLA ÈTVRTÁ 

O tom, proè se Dáreiova øíše 18 po smrti svého podmanitele 

Alexandra Velikého nevzbouøila 

Uvážíme-li všechny problémy spojené s udržením se v dobyté 

zemi, nemùžeme se podivit, jak se mohlo podaøit po smrti Alexandra 

Velikého, který zemøel krátce po dobytí Asie 19 , že se jeho 

nástupci proti všemu oèekávání a prakticky bez jiných potíží, než 

které si sami vlastní malicherností nadrobili, pøece jen v zemi 

udrželi. Než odpovím na otázku, èím to bylo zpùsobeno, musím 

pøipomenout, že existuje dvojí druh vlády: buï stojí v èele zemì 

panovník sám a všichni jeho ministøi spravují krajinu z jeho milosti 

a vùle, nebo vládne spolu s barony, kteøí si své postavení 

zachovávají nikoli z milosti vládce, ale jako výsadu svého 

starobylého rodu. Ti pak mají svá vlastní panství a vlastní poddané, 

jimiž jsou respektováni jako svrchovaní páni a kteøí k nim lnou 

vžitou pøíchylností. Tam, kde je vládce svrchovaným pánem, bývají 

jeho zmocnìnci, ministøi a úøedníci naopak ve velké neoblibì. 

V naší dobì slouží za pøíklady tìchto dvou typù vlád, jak už 

bylo øeèeno, øíše turecká a francouzské království. Turecko je 

øízeno jediným suverénním pánem, sultánem, a všichni ostatní jsou 

jeho poddanými. Øíše je rozdìlena na sandžaky 20 , kterým stojí 

v èele správcové, jež sultán sám urèuje a podle potøeby støídá. 

Francouzský král je obklopen mnoha šlechtici ze starých rodù, 

kteøí mají svá vlastní panství, poddané a øadu rozlièných výsad, 

jež jim panovník nemùže libovolnì odejmout bez nebezpeèí. že 

ohrozí svou øíši. 

Porovnáním tìchto dvou státù lze zjistit, jak obtížné je dobýt 

tureckou øíši, ovšem kdyby se to nìkomu pøece jen zdaøilo, velice 

snadno si ji udrží. Z toho, co jsem už uvedl, je zcela jasné, že 

pøíèiny obtížného dobývání této øíše nutno hledat ve faktu, že 

22

dobyvatel nemùže pøijít na zavolání místních mocných, ani nemùže 

doufat, že by si ulehèil svou úlohu tím, že by vyvolal vzpouru lidí 

kolem sultána. Není lehké je ani podplatit, a pokud by se i podplatit 

dali, nevyplynul by z toho dobyvateli užitek, nebo nejsou s to 

strhnout za sebou obyvatelstvo. A proto ten, kdo chce na Turecko 

zaútoèit, musí vìdìt, že se støetne se státem sjednoceným, a musí 

tudíž spoléhat na vlastní síly spíš než na cizí nepoøádky. Komu se 

však podaøí tuto øíši pøemoci a porazí ji na bojišti, nemusí se už 

bát nikoho, leda vládnoucího rodu, a pokud smete i ten, nenajde 

se už jiný obávaný protivník, nebo ostatní nemají na obyvatelstvo 

žádný vliv. A tak jako se pøed vítìzstvím nemohl spolehnout na 

nikoho z nich, nemusí se jich už jako vítìz obávat. 

Jiné, ba opaèné je to ve státech jako Francie. Je celkem snadné 

je pøepadnout s pomocí nìkterého z baronù, nebo vždycky se 

mezi nimi najde nespokojenec toužící po novotách. Takový pak 

mùže otevøít vstup do zemì a ulehèit vítìzství. Ovšem bude-li se 

tam nový vládce chtít udržet, zpùsobí mu mnoho starostí a obtíží 

právì ti, kteøí mu k vítìzství pomáhali, i ti, které pøemohl. A nestaèí 

odstranit panovnický rod, nebo stále ještì zùstává šlechta, která 

je ochotná postavit se do èela nových pøevratù a nepokojù, a pokud 

si ji nový pán nezíská (nebo ji neznièí), zemi ztratí pøi první vhodné 

pøíležitosti. 

Kdo zkoumá Dáreiovu øíši, zjistí, že se podobala turecké, 

a proto ji musel Alexandr napadnout a porazit v øádné bitvì. Po 

vítìzství a smrti Dáreiovì si ji pak Alexandr snadnìji udržel z pøíèin, 

které jsem uvedl. Kdyby jeho nástupcovì byli zùstali svorní, byli 

by si ji udrželi, nebo v øíši by nevznikly jiné rozbroje než ty, které 

sami zpùsobili a vyvolali. Naopak státy øízené jako Francie nelze 

udržet v klidu. Proto vznikaly èasté vzpoury 21 proti Øímanùm 

v Hispánii, v Galii a v Øecku. Ohniskem byla mnohá knížectví 

pøetrvávající v tìchto zemích. Øímané, co pamì sahá, nemohli si 

být jisti, zda v té které zemi vydrží, nebo ne, dokud žila vzpomínka 

23

na bývalé pány. Jakmile se jich však zbavili a znièili i vzpomínku 

na nì - mocí, silou a stálostí øímského panství -, svou moc znaènì 

upevnili. A pøestože Øímané pozdìji bojovali i mezi sebou, mohli 

si to dovolit díky své vážnosti. Jakmile totiž panovnický rod 

vymizel, neuznávalo obyvatelstvo jiné vládce než Øímany. 

Zvážíme-li tyto okolnosti, nemùže se nikdo divit, že si Alexandr 

tak snadno øíši udržel, a nepøekvapují nás ani tìžkostí jiných, 

když se pokoušeli uchovat to, co dobyli. Pøíkladem budiž Pyrrhos 

a mnozí další. Všechno to zapøíèinila nikoli menší èi vìtší 

zpùsobilost vítìzù, nýbrž odlišné okolnosti. 

24

KAPITOLA PÁTÁ 

O tom, jak vládnout mìstùm a knížectvím, jež žila svobodnì, 

pod vlastními zákony, než byla dobyta 

Pokud jsou státy, dobyté zmínìnými zpùsoby, zvyklé žít pod 

vlastními zákony a svobodnì, lze je spravovat trojím zpùsobem. 

První možnost je znièit dobytá území. Druhá - pøesídlit na nì 

svùj dvùr. A tøetí - ponechat jim jejich zákony, vybírat poplatky 

a dosadit vládu nìkolika tamních, novému vládci oddaných mužù. 

Ti potom dobøe vìdí, že obstojí jen s pøízní nového knížete, a že 

tudíž musí vynaložit veškeré úsilí a námahu na udržení jeho panství. 

Mìsto pøivyklé svobodì se udrží o mnoho snadnìji vládou vlastních 

obèanù než jakýmkoli jiným zpùsobem. 

Máme zde pøíklad Sparty a Øíma. Sparané se snažili zachovat 

si vládu nad Thébami a Athénami prostøednictvím oligarchie, 

kterou sami dosadili, ale pøece nadvládu nad nimi ztratili. Øímané 22 

zase ve snaze uchovat si Capuu, Kartágo a Numantii je vyvrátili 

a nepøišli o nì. Øecko naopak spravovali jako Sparané, dali mu 

svobodu a ponechali mu jeho zákony. Neuspìli, a proto byli 

pøinuceni vyvrátit mnoho mìst v této zemi. Pak si je udrželi. Není 

skuteènì osvìdèenìjšího prostøedku, jak si udržet vládu, než je 

zkáza. Kdo se stane pánem mìsta pøivyklého svobodì a neznièí 

je, a poèítá s tím, že mìsto znièí jeho, nebo bude znovu a znovu 

zvedat prapor vzpoury ve jménu svobody a starého øádu, na nìž 

nikdo ani èasem, ani prokázaným dobrodiním nezapomíná. Dìlej 

co dìlej, lidé nikdy na svobodu a minulé poøádky nezapomenou 

a pøi každé vhodné pøíležitosti se jich znovu budou dovolávat jako 

Pisa po stu létech 23 florentské nadvlády. 

Pokud jsou mìsta nebo zemì zvyklé žít pod vládou jediného 

knížete a jeho rod vymøe a obyvatelé zvyklí poslouchat se neumìjí 

25

dohodnout na novém, svobodnì však žít také nesvedou, pak 

nastává ta pravá chvíle pro dobyvatele: snadno je získá a ovládá. 

Republiky však mají vìtší životní sílu, nepøestává v nich doutnat 

nenávist k jedinému vládci a silná touha po pomstì. Vzpomínka 

na ztracenou svobodu jim nedává spát, a tak nejjistìjším zpùsobem 

je znièit je, anebo se v nich usadit. 

26

KAPITOLA ŠESTÁ 

O nových knížectvích dobytých vlastní zbraní 

a vlastními schopnostmi 

A se nikdo nediví, uvedu-li v pojednání o èerstvì dobytých 

knížectvích, kde se ujímá moci nový muž a vzniká nové státní 

zøízení, jen ty nejznámìjší pøíklady. Lidé jsou už totiž takoví: radìji 

se vydávají po prozkoumaných a vyšlapaných cestách a svým 

konáním napodobují ty cizí vzory, které jsou už ovìøené 

a zavedené. Jenomže, pøipomínám, nelze jít nikdy navlas stejnou 

cestou a dojít dokonalosti tìch, jež napodobujeme. A proto moudrý 

èlovìk pùjde cestou prošlapanou jen znamenitými pøedchùdci 

a napodobí ty nejvìtší, aby se jim alespoò v nìèem podobal, když 

už se jim zcela nevyrovná. Moudrý muž si má poèínat jako zruèný 

lukostøelec: aby zasáhl pøíliš vzdálený cíl, namíøí radìji mnohem 

výš, nikoli však proto, aby šíp vyletìl vysoko, nýbrž proto, aby 

vyšším zamíøením spíše zasáhl zvolený cíl. 

A proto také tvrdím, že nová knížectví se zachovávají s takovými 

obtížemi, které vyplývají z menší nebo vìtší zpùsobilosti 

a nadání toho, kdo je získá. A stane-li se vládcem nìkdo z øadové 

šlechty, což pøedpokládá buï um a nadání, anebo sdostatek štìstí 

a pøíznì osudu, zdá se, že i obtíže se vyskytují pøimìøenì k jednomu 

i druhému. Nicménì je jisté, že ten, kdo spoléhal ménì na vrtkavost 

štìstìny, udržel se u moci déle. Vše se v takovém pøípadì 

usnadòuje i tím, že vládce je nucen v onom kraji se usadit, nebo 

nemá jinou državu. 

Nejschopnìjšími z tìch, kdo se stali vladaøi vlastním pøièinìním 

a svými mimoøádnými vlastnostmi, byli Mojžíš, Kýros, Romulus 

a Théseus 24 . Mojžíš, aèkoliv byl vlastnì jen vykonavatelem pøíkazù 

božích, zasluhuje obdiv právì pro tuto milost, jež ho uèinila 

27

hodným rozmlouvat s Bohem. Posuzujeme-li Kýra a jiné, kteøí 

dobyli øíše èi je založili, zjistíme, že všichni byli vynikající a hodni 

obdivu, a zhodnotíme-li jejich skutky, poznáme, že se nepøíliš lišili 

od Mojžíše, za nímž stál tak veliký rádce a uèitel. Pøezkoumámeli 

jejich životy a èiny, zjistíme, že osud jim pouze nabídl možnost 

a pøíležitost, vlastnì jen jakýsi materiál, jemuž pak oni dali tvar 

podle svých pøedstav. Bez této možnosti a pøíležitosti by síla jejich 

ducha byla neplodná, stejnì jako bez oné síly by poskytnutá 

pøíležitost byla promarnìná a zùstala by nepromìnìná. Mojžíš 

musel nalézt izraelský lid v Egyptì v porobì a otroctví, aby ho 

odtud mohl vyvést na svìtlo svobody. Mìl-li se Romulus jednou 

v budoucnu stát zakladatelem a králem Øíma, nesmìlo být pro 

nìj místo v Albì a museli ho hned po narození pohodit. Kýros 

zase musel najít Peršany nespokojené s vládou Médù 25 , zženštilých 

a zhýèkaných dlouhým mírem. A Théseus by nikdy neukázal svou 

velikost, kdyby nebyl našel Athéòany rozptýlené. Všichni tedy 

mohli dìkovat osudu za šastný sbìh okolností, ale ty nemusely 

samy o sobì ještì nic znamenat. Oni museli umìt pochopit 

nabídnutou pøíležitost, aby pøinesli své vlasti blahobyt a proslulost. 

Pro ty, kteøí získali vládu vlastním pøièinìním, je obtížné 

knížectví získat, ale mnohem lehèí si je udržet. Obtíže vyplývají 

èásteènì ze zavádìní nových poøádkù a zvyklostí pøi zakládání 

státu a zajišování jeho bezpeènosti. A nesmíme zapomínat, že nic 

se nezaèíná tak obtížnì a nic nepøináší tak pramalou nadìji na 

úspìch jako zavádìní nového øádu. Tomu, kdo jej zavádí, jsou 

nepøáteli všichni, kteøí se døív mìli dobøe. Jeho stoupenci ho hájí 

opatrnì a vlažnì, i když si v budoucnu od nìj mnoho slibují. 

Opatrní jsou proto, že se obávají odpùrcù, a nedùvìøiví proto, že 

je v lidské pøirozenosti nevìøit novotám, dokud èlovìka zkušenost 

nepøesvìdèí nezvratnými dùkazy o jejich užiteènosti. Výsledkem 

pak bývá, že odvaha odpùrcù roste a oni vyrazí do útoku pøi první 

pøíležitosti, zatímco ti druzí se jen chabì brání, takže vládce i jeho 

28

pøívrženci jsou pak naráz ve smrtelném nebezpeèí. K vyjasnìní 

této otázky je zapotøebí zjistit, zda ti, co pøinášejí novoty, tak èiní 

z vlastní vùle a zcela samostatnì, nebo zda svùj zámìr uskuteèòují 

s pomocí nìkoho jiného. V druhém pøípadì dopadnou vždycky 

špatnì a nièeho se nedomohou. Stojí-li však na vlastních nohou 

a mají dostatek vlastních sil, jen málokdy podlehnou. To je také 

dùvod, proè proroci s meèem v ruce uspìli, kdežto ti neozbrojení 

podlehli. 

A nadto je lidská povaha vrtkavá: je snadné nìkoho o nìèem 

pøesvìdèit, ale tìžké ho v pøesvìdèení udržet. Proto je zapotøebí 

být pøipraven prosadit vlastní zámìry silou, jakmile lidi víra opustí. 

Nebyl by se udržel ani Mojžíš, ani Kýros, ani Théseus, ani Romulus, 

kdyby nedrželi v rukou meè. K tomuto trpkému poznání došel 

v naší dobì i mnich Girolamo Savonarola 26 . Jakmile mu lidé pøestali 

vìøit, nebo nemìl prostøedky, jak udržet ve víøe kolísající, jeho 

øád ztroskotal. Strùjci zmìn se støetávají s velkými obtížemi, 

neustále jim hrozí rùzná nebezpeèenství,jež musejí pøekonávat 

stateèností a opatrností, avšak jakmile je pøemohou, znièí své 

odpùrce a získají vážnost, stávají se mocnými, bezpeènými, ctìnými 

a šastnými. 

K tìmto velikým pøíkladùm bych rád pøidal jeden menší, který 

se s nimi dá pomìøit a nahradí mnohé jiné. Mám na mysli Hieróna 

Syrákúského 27 , který se z nièeho vyšvihl na první místo ve státì. 

I jemu osud nabídl pøíležitost. Utlaèovaní Syrákúsané si ho zvolili 

za vùdce a on se pak svým vlastním pøièinìním a zpùsobilostí stal 

jejich vládcem. Už døíve vynikal do té míry, že spisovatelé o nìm 

øíkali, že k tomu, aby se stal králem, mu schází jenom království. 

Hierón rozbil starou organizaci armády a zavedl novou, opustil 

staré pøátele a získal si nové, a když mìl spojence i vojsko, stanul 

na dostateènì pevných základech, aby si mohl dovolit postavit 

jakoukoli budovu. Neboli s velkou námahou získával, ale s malou 

pak dobyté udržel. 

29

KAPITOLA SEDMÁ 

O knížectvích získaných s cizí ozbrojenou pomocí 

a se štìstím 

Pro ty, kteøí se dostanou k moci díky náhodì a se štìstím, je 

snadné vládu získat, ale velmi obtížné ji udržet. Na cestì vzhùru 

vìtšinou nemívají pøekážky, doslova letí k cíli. Potíže jim nastávají 

teprve ve chvíli, kdy se chopí vlády. 

Moci lze dosáhnout beze zbraní buï za peníze, nebo darem, 

jako tak mnozí v Øecku, v iónských mìstech, v Hellespontu, kde 

Dáreios dosazoval knížata 28 , místodržící, aby zde vládli pro jeho 

slávu a bezpeènost. Podobnì se k vládì dostali i nìkteøí øímští 

císaøi, když jako soukromníci podplatili vojsko. Takový vladaø je 

ovšem závislý na vùli a pøízni tìch, kdo ho pozdvihli, a tyhle dvì 

vìci patøí k nejnestálejším a nejpromìnlivìjším, takže vìtšinou 

neumìli ani nemohli udržet svá postavení. Jestliže totiž takový 

muž není sdostatek udatný a moudrý, je pøirozené, že se v umìní 

vládnout nevyzná, protože se to ani nemìl kde nauèit. Navíc nemá 

za sebou ozbrojenou moc, která by mu byla bezvýhradnì 

a spolehlivì vìrná a oddaná. 

A potom, na písku a pøes noc vzniklé státy dopadají stejnì jako 

všechno v pøírodì: co rychle roste, nemá možnost zapustit koøeny 

dost hluboko, aby první bouøe nezpùsobila škody. A když se takový 

muž stane knížetem takøíkajíc z nièeho, nebývá obvykle schopen 

zachovat to, co mu šastnì spadlo do klína, a položit bytelné 

základy své moci, jak to uèinili jeho pøedchùdci, než se stali vládci. 

K tomu, co jsem právì vyložil, bych rád uvedl dva pøíklady: 

Franceska Sforzu a Cesara Borgiu. Francesco Sforza se zcela po 

právu povznesl pro svou velkou udatnost a obratnost až na knížecí 

stolec a stal se milánským vévodou, i když ho to stálo nemálo 

úsilí pøi pøekonávání tìžkostí. Zato Cesare Borgia, obecnì zvaný 

30

vévoda Valentino, se vyšvihl díky svému otci. A když ho štìstí 

opustilo, pøišel i o moc, aèkoliv nic nezanedbal a dìlal všechno, 

co má rozumný, moudrý a opatrný muž dìlat, aby zapustil koøeny 

v zemi, kterou získal zbraní a štìstím nìkoho jiného. Jak už jsem 

øekl: ten, kdo nezapustí koøeny vèas, mùže je zapustit i pozdìji, 

pøestože je to spojeno s mnoha tìžkostmi a nebezpeèím pro 

stavitele. 

Budeme-li sledovat postup tohoto vévody, poznáme, že své 

budoucí moci položil pevné základy, a proto nepovažuji za zbyteèné 

se tím zabývat, nebo nevím, jaký lepší návod dát novému 

knížeti než ten, že popíšu Borgiovy èiny. Jestliže pøes to všechno 

nièeho nedosáhl, nebylo to jeho vinou, nýbrž vinou osudu, jehož 

svrchované nepøízni podlehl. 

Alexandr VI. mìl zpoèátku nemálo potíží s tím, aby ze svého 

syna udìlal vévodu a mocného vládce. Pøedevším tìžko pro nìho 

hledal území, které by nepatøilo církvi, ale uvìdomoval si zároveò 

i to, že kdyby jí odòal kterýkoli kousek zemì, milánský vévoda 

a Benátèané by se bránili, nebo Faenza i Rimini byly pod správou 

Benátek. Kromì toho vìdìl, že vojsko v Itálii, a zejména to, 

kterého by mohl použít, je sice v rukou lidí, kteøí se musejí bát 

papežovy velikosti, nicménì nemohl se na nì spolehnout, nebo 

patøilo Orsiniùm a Colonnùm a jejich stoupencùm. Musel tedy 

tento stav zmìnit a vytvoøit rozbroje mezi italskými státy, aby si 

èást pak mohl podmanit. Nebylo to tak snadné, nebo Benátèané 

právì pomýšleli na to. že opìt povolají do Itálie Francouze. A papež 

se proti tomu nepostavil, nýbrž jim ještì pomohl tím, že zrušil 

Ludvíkovo manželství. 

Král tedy vtáhl do Itálie s pomocí Benátek a se souhlasem 

papežovým, ale sotva vstoupil do Milána, vyžádal si papež pomoc 

jeho vojska k tažení proti Romani. Ta se mu okamžitì, ze strachu 

pøed králem, podrobila. Valentino tedy dobyl Romaòu, porazil 

Colonny, ale v tom. aby si zachoval dobyté a mohl se pustit do 

31

dalších výbojù, mu bránily dvì pøekážky: tou první bylo jeho vlastní 

vojsko, které mu nepøipadalo dostateènì vìrné, a druhou byly plány 

Francouzù. Obával se, že vojsko Orsiniù selže a nejen mu zabrání 

pokraèovat ve výbojích, nýbrž ho zbaví i toho, èeho již dobyl, 

a francouzský král že uèiní totéž. Orsiniové mu cosi podobného 

už naznaèili, když po dobytí Faenzy zaútoèil proti Boloni: šli do 

útoku nadmíru vlažnì. A pokud jde o krále, jeho zámìry pochopil, 

když se po dobytí vévodství urbinského pustil proti Toskánsku, 

ale musel se svého úmyslu na pokyn krále zøíci. Tehdy se vévoda 

rozhodl, že se zbaví závislosti na cizích zbraních a bude jednat na 

vlastní pìst. Zaèal tím, že oslabil v Øímì Colonny a pøetáhl na 

svou stranu všechny jejich stoupence z øímské šlechty tím, že je 

pøijal do své družiny, dal jim veliké platy a poctil je podle tehdejšího 

zvyku vojenskými hodnostmi a rozdal jim civilní úøady. Tak se 

stalo, že se v prùbìhu nìkolika mìsícù zcela pøiklonili na jeho 

stranu. Potom už jen èekal na pøíležitost, jak znièit Orsinie. 

Pøíležitost se mu nabídla a on ji dokonale využil: Orsiniové totiž 

zpozorovali, že spojená moc vévody a církve je pro nì smrtelným 

nebezpeèím, a proto svolali své spojence do Maggione u Perugie. 

Výsledkem tohoto shromáždìní byla nejprve vzpoura v Urbinu 

a v Romani. Vévodovi se podaøilo je zažehnat jen s pomocí 

Francouzù. Když se opìt sebral a rozhlédl, rozhodl se použít lsti 

a naoko se s Orsinii prostøednictvím pana Paola smíøil. Vylákal je 

do Senigalie a oni naivnì vlezli pøímo do pasti. Když se tedy 

koneènì zbavil i tohoto nebezpeèí a získal na svou stranu jejich 

spojence, položil koneèné základy vlastní moci. Mìl v té dobì 

celou Romaòu i s urbinským vévodstvím a zdálo se, že si dobyl 

dokonce i pøíznì obyvatel Romanì, nebo si zaèali žít v blahobytu. 

Výsledky jeho poèínání si zasluhují pozornost a následování, 

a proto je tøeba o nich podrobnìji pojednat. Když dobyl Romaòu, 

zjistil, že dosavadní vládci kraj spíše ožebraèovali, okrádali, než 

ho spravovali, takže tu vládlo loupežení, spory a boje. Uvìdomil 

32

si, že je zapotøebí dát zemi dobrou vládu, aby si ji získal a pøinutil 

k poslušnosti. Proto postavil do èela pana Ramira de Orco, muže 

tvrdého a bezohledného, jehož vybavil neomezenou mocí. Ten tam 

v krátkém èase zavedl k vlastní chvále a cti poøádek, klid 

a svornost. Posléze však vévoda usoudil, že taková tvrdost už 

není potøebná a budí spíš nenávist než oddanost. Proto v kraji zøídil 

a ustavil civilní soud, jemuž pøedsedal vynikající muž a v nìmž 

mìlo každé mìsto svého zástupce. Vìdìl, že dosavadní pøísnost 

obyvatele proti nìmu do jisté míry popudila, a chtìl jim tedy 

dokázat, že pùvodcem všeho zla nebyl on, nýbrž drsná povaha 

jeho zástupce. I pøikázal ho jednoho rána zabít. Našli ho 

rozseknutého vedví s nožem v boku na námìstí v Celenì. Hrùznost 

pohledu na mrtvolu obyvatelstvo uspokojila a souèasnì vyvolala 

strach. 

Vrame se však k naší vìci. Nyní, když mìl vévoda plnì moc 

v rukách a mohl se cítit bezpeèný, potøeboval, ba musel si 

zabezpeèit úctu a respekt francouzského krále, aby se mohl pustit 

do dalších výbojù. Byl si vìdom toho, že jakmile král zpozoruje 

svou chybu, nedovolí mu postupovat. Pustil se tedy do hledání 

nových spojencù a váhal pøidat se k Francouzùm, když táhli do 

Neapolského království proti Španìlùm, kteøí obléhali Gaetu. Mìl 

totiž v úmyslu získat 29 na svou stranu právì Španìly, což by se mu 

bylo i zdaøilo, nebýt Alexandrova úmrtí. Tolik tedy uèinil pro 

pøítomnost. 

Pokud však šlo o budoucnost, mìl se jí co obávat, nebo musel 

poèítat s tím, že nový papež mu nebude právì naklonìn a že bude 

spíš hledìt zbavit ho všeho, co doposud díky otci získal. Proto 

pojal úmysl zabezpeèit se proti tomu hned nìkolikerým zpùsobem. 

Za prvé: vyhubit rody pánù, které oloupil, aby se papež nemohl 

s nimi spojit. Za druhé: získat si všechny øímské šlechtice, aby 

s jejich pomocí mohl držet papeže na uzdì. Za tøetí: naklonit si 

kolegium kardinálù. A za ètvrté: natolik rozšíøit svou moc, ještì 

33

než papež Alexandr zemøe, aby byl s to odolat prvnímu útoku 

jeho nástupce. 

Z tìchto ètyø cílù stihl do Alexandrovy smrti naplnit tøi. Ètvrtý 

byl na dosah. Z pánù usmrtil všechny, které dostihl, a zachránilo 

se jich jen málo, øímské šlechtice si získal a v kolegiu kardinálù 

mìl silného spojence a oporu. Pokud jde o nový výboj, zamýšlel 

zmocnit se Toskánska, když už mìl pod svou mocí Perugiu, 

Piombino a pod svou ochranou Pisu. Na Francii už nemusel brát 

ohledy, protože Španìlé Francouze z Neapolského království 

vyhnali a obì strany nyní potøebovaly jeho pøátelství. Rozhodl se 

proto napadnout Pisu. Navíc se mu pøi tom poddaly Lucca a Siena, 

jednak ze strachu, jednak ze zášti vùèi Florencii. Florenané byli 

bezradní, a kdyby se vévodovi bylo podaøilo mìsta dobýt hned, 

ještì toho roku, co Alexandr zemøel, byl by si získal takový respekt 

a moc, že by se byl postavil na vlastní nohy a nebyl by závislý na 

náklonnosti a pomoci druhých. Jenomže Alexandr zemøel pìt let 

poté, co vévoda poprvé tasil meè. Zanechal ho jen s panstvím 

upevnìným v Romani, kdežto všechno ostatní viselo ve vzduchu 

mezi dvìma silnými nepøátelskými armádami. A vévoda sám navíc 

ulehl, na smrt nemocný. Byl to muž bezohledný, anebo chcete-li 

stateèný a obezøetný, který umìl držet druhé v šachu nebo je znièit, 

vìdìl, že základy, které v tak krátké dobì položil, jsou dostateènì 

pevné, a kdyby nebyl mìl ty dvì nepøátelské armády za zády a byl 

zdráv, všechny potíže by bezpochyby pøekonal. Jak pevné to byly 

základy, ukazuje i to, že Romaòa na nìj èekala víc než mìsíc. 

Dokonce i v Øímì, aèkoliv polomrtvý, byl zcela bezpeèný, protože 

Baglionové, Vitelliové a Orsiniové, kteøí se mezitím vrátili do 

mìsta, nenašli zde jediného spojence proti nìmu. Nemohl sice 

prosadit na papežský stolec vyvolence, ale mìl dost dlouhé prsty 

na to, aby dokázal zabránit kandidatuøe sobì nepohodlného muže. 

Kdyby byl v dobì Alexandrovy smrti zdráv, mìl by všechno lehké. 

Ve dnech, kdy Julia II. volili za papeže, mi øekl, že rozmýšlel 

34

o všem, co by se mu mohlo pøihodit po otcovì smrti, a také se na 

vše pøipravil, že však nikdy nepomyslel na to, že by v rozhodující 

chvíli mohl i on sám stát na hranici života a smrti. 

Když tedy zvážím, co všechno vévoda vykonal, nemám mu co 

vyèítat ani zaè ho kárat. A právì naopak ho chci vyzvednout na 

první místo mezi tìmi, kdož dosedli na trùn a už øízením osudu, 

nebo za pomoci zbraní nìkoho jiného. Nebo mìl velký cíl 

a dostatek odvahy, nemohl konat prozíravìji a plány mu zhatily 

pouze dvì okolnosti: krátkost Alexandrova života a vlastní 

choroba. 

A proto ten, kdo pokládá za užiteèné ve svém novém knížectví 

zneškodnit nepøátele, získat si nové pøátele, zvítìzit násilím anebo 

lstí, vzbudit lásku a respekt obyvatel, oddanost a úctu vojákù, znièit 

všechny, kdo mohou nebo by mu museli být nebezpeèní, pozmìnit 

nevyhovující starý øád, rozprášit nevìrné vojsko a zøídit nové, 

udržet si pøátelství králù a ostatních knížat tak, aby mu buï 

prokazovali zdvoøilou úctu, anebo vyslovenou pøízeò, ten tedy 

nemùže najít lepší pøíklad než Cesara Borgiu. Jediné, co mu lze 

vytknout, je volba papeže Julia II. Ta nebyla vhodná, nebo, jak 

jsem už pravil, když nemohl dosáhnout toho, aby byl zvolen ten, 

koho by si vybral sám, mìl mít dost sil pøekazit tuto volbu. Nikdy 

nemìl dopustit, aby se stal papežem ten z kardinálù, kterému døíve 

nìjak ublížil, nebo nìkdo, kdo z nìj mohl mít oprávnìný strach. 

K prvním patøili správci chrámu sv. Petra v øetìzech a sv. Jiøí, 

Ascanio Sforza a Giovanni Colonna. A k tìm druhým všichni 

ostatní s výjimkou rouenského kardinála a Španìlù: Španìlé mu 

byli naklonìni pro pøíbuzenství a také z nutnosti, rouenský kardinál 

pak pro své postavení, nebo za ním stála celá francouzská øíše. 

Proto mìl vévoda pøedevším dosáhnout volby nìkterého ze 

Španìlù, a kdyby to nebylo možné, alespoò se spokojit s volbou 

Francouze, nikdy však správce chrámu sv. Petra v øetìzech. Je 

velmi naivní a mylné domnívat se, že mocní pro nová dobrodiní 

35

zapomenou na staré køivdy. A tak se tedy vévoda pøi této volbì 

dopustil omylu a završil svoji záhubu. 

36

KAPITOLA OSMÁ 

O tìch, kdo dosáhli moci zloèinem 

Je možné stát se knížetem ještì dalšími dvìma zpùsoby, jež 

nemùžeme pøièíst ani štìstìnì, ani vlastním zásluhám. Nemohu 

tyto možnosti pøejít, pøestože alespoò o jedné z nich by se dalo 

obšírnìji hovoøit v kapitole, kde budu probírat republiky. Buï je 

možné dostat se do èela státu zloèinem a neèestnými praktikami, 

nebo z vùle spoluobèanù. K prvnímu zpùsobu znám dva pøíklady, 

jeden starý a jeden novìjší, víc jich uvádìt nehodlám, protože jsou 

nad jiné výmluvné. 

Agathoklés 30 Sicilský byl èlovìk nízkého rodu a špatného 

charakteru, a pøesto se stal vládcem v Syrákúsách. Byl synem 

hrnèíøe a celý život prožil ve zloèinu. Nicménì podlý charakter se 

u nìho pojil s takovou silou ducha i tìla, že to v armádì dotáhl až 

k pretorské hodnosti v Syrákúsách. Jakmile dosáhl tohoto 

postavení, umínil si, že se stane i vládcem, tøeba zloèinem a násilím, 

neohlížeje se na závazky a pøísahy, kterými je èi bude vázán. 

Domluvil se proto s Hamilkarem 31 z Kartága, který v té dobì 

pobýval s vojskem na Sicílii, a jednoho rána nechal svolat senát 

a lid Syrákús pod záminkou, že s nimi potøebuje projednat 

záležitosti týkající se republiky. Na smluvené znamení pak byli 

pobiti všichni senátoøi a s nimi i nejvìtší boháèi, a po jejich smrti 

se už snadno a bez odporu ze strany lidu stal vládcem. Pøestože 

ho Kartáginci dvakrát porazili a nakonec oblehli, ubránil nejen 

své mìsto, ale dosáhl ještì mnohem víc: zanechal ve mìstì èást 

posádky, s druhou pøistál v Africe, zahnal Kartágince do bran 

Syrákús a pøinutil je, aby s ním uzavøeli mír, odstoupili Sicílii 

a ponechali si jen panství v Africe. 

Z úvahy o vlastnostech a èinech tohoto muže vyplývá, že bylo 

37

jen velice málo nebo spíš témìø nic, co by se dalo pøipisovat 

štìstìnì, nebo se nevyšvihl k nejvyšší moci nìèí pøízní, ale 

prostøednictvím kariéry v armádì. Jistìže nelze oznaèit za ctnost 

vraždìní spoluobèanù, zradu pøátel, vìrolomnost, bezbožnost 

a bezohlednost, tím èlovìk mùže sice získat moc, nikdy však slávu. 

Na druhé stranì však nemùžeme pøehlédnout jeho stateènost 

a vynalézavost v boji, jimiž se postavil po bok nejslavnìjším 

vojevùdcùm. Pøes to všechno však jeho ukrutnosti, nelidskost 

a zloèiny jsou tak velké, že nedovolují, abychom ho ctili jako 

velkého èlovìka. Nic z toho, èeho dosáhl, nebylo zásluhou jeho 

dobrých vlastností nebo štìstí. 

Za našich dnù, v dobì, kdy vládl Alexandr VI., osiøel jako dítì 

Oliverotto da Fermo 32 a ujal se ho Giovanni Fogliani, strýc 

z matèiny strany, který ho už v raném vìku poslal do vojenské 

služby k Paolu Vitellimu 33 , aby se u nìho vycvièila pozdìji mohl 

zaujmout významnìjší postavení ve spoleènosti. Když Paolo 

zemøel, sloužil Oliverotto pod Vitellozzem, Paolovým bratrem, 

a protože byl jak velmi nadaný, tak udatný, ve velice krátkém èase 

se stal jedním z jeho prvních vojákù. Služba mu však pøipadala 

nedùstojná, a proto se rozhodl, že se s pomocí nìkterých obèanù 

Ferma, kterým byla milejší poroba než svoboda vlasti, zmocní 

rodného mìsta. Poèítal rovnìž s podporou Vitellozza. A tak napsal 

Giovannimu Foglianimu, že se chce po mnoha letech nepøítomnosti 

pøijet podívat do rodného mìsta a trochu se porozhlédnout po 

svém dìdictví. Po celoživotní døinì a pachtìní otce chce prý 

dokázat svým spoluobèanùm, kam až to dotáhl, a proto se prý 

rozhodl, že do mìsta vstoupí ve vší slávì, a to v doprovodu stovky 

pøátel a služebníkù, všichni na koních. Dále Giovanniho poprosil, 

aby i on mu pøipravil ze strany obèanù Ferma okázalé pøivítání, 

protože to bude zadostiuèinìní pro nì oba. Ten jeho pøání do 

puntíku splnil, Oliverotto vtáhl do mìsta a ubytoval se ve svém 

domì. Po nìkolika dnech pak byl hotov s pøípravami k uchvácení 

38

moci. Uspoøádal okázalou hostinu, na niž pozval Foglianiho 

a všechny pøední muže mìsta. Po hostinì a zábavì zavedl úmyslnì 

øeè na vážná témata, a když se rozproudila diskuse o velikostí 

papeže Alexandra VI., o jeho synu Cesarovi a jeho výpravách, 

náhle vstal a prohlásil, že o tìchto vìcech je tøeba hovoøit na 

bezpeènìjším místì, a pozval všechny pøítomné do jedné ze soukromých 

komnat. Jakmile usedli, z úkrytù vyskákali vojáci 

a Giovanniho a ostatní pobili. Nato Oliverotto vsedl na konì, projel 

mìstem, v radnici oblehl nejvyšší úøedníky a ti se mu ze strachu 

podrobili a odsouhlasili vládu v èele s Oliverottem. Ten ji pozdìji 

upevnil tím, že nechal vyvraždit všechny, kdo mu mohli být jakkoli 

škodliví, a vyhlásil nové obèanské a vojenské zákony, takže po 

roce mìl neotøesitelnou pozici ve mìstì a souèasnì vzbuzoval 

obavy i u sousedù. A byl by se udržel i nadále jako Agathoklés, 

nebýt toho, že se nechal vylákat Cesarem Borgiou do Senigalie, 

jak jsem už vyprávìl: tam Borgia všechny Orsiniovce a Vitelliovce 

pochytal a dal je pobít, vèetnì Oliverotta a jeho uèitele 

v podlostech Vitellozza. 

Mùže se zdát velmi podivné, že Agathoklés a jemu podobní 

byli s to po tolika ukrutnostech a zradách vládnout dlouho 

a bezpeènì. Vždy kolika jiným se nepodaøilo tyranií udržet ani 

v míru, natožpak v dobì války. Jak se tedy mohlo stát, že se jejich 

spoluobèané proti ním nevzbouøili a nesvrhli je? 

Domnívám se, že to vyplývá z toho, zda je násilí užito 

v nejnutnìjší míøe, èi ne. Pokud je vùbec lze ospravedlnit, pak 

pouze zpoèátku, jako akt sebeobrany, a naráz. Ve chvíli však, kdy 

vláda je upevnìna, není žádný rozumný dùvod v násilnostech 

pokraèovat a je naopak tøeba peèovat o blaho poddaných. Za 

špatné a neospravedlnitelné násilí bych oznaèil to, jehož pøibývá, 

pøestože se ho zpoèátku použilo málo, opakuje se, namísto aby 

ho ubývalo. Ti, kteøí budou postupovat prvním zpùsobem, se 

mohou s boží a lidskou pomocí udržet, kdežto ti druzí jsou pøedem 

39

odsouzeni ke zkáze. 

Z toho soudím, že ten, kdo se chce udržet u moci, musí už 

pøedem zvážit všechny potøebné tvrdosti a provést je naráz, aby 

se k ním pozdìji už nemusel vracet, aby se dokázal bez nich obejít 

a získávat poslušnost jinak, rozumnými a vìtšinì prospìšnými èiny. 

Poèíná-li si však jinak, a už ze strachu, nebo ze zpupnosti, nesmí 

pustit dýku z ruky a spoléhat na pøátele nebo poddané. A tak jako 

je pøípustné v politice sáhnout k násilí zpoèátku a naráz, tak naopak 

dobrodiní je nutné udìlovat postupnì a trvale, aby si je lidé stále 

uvìdomovali. Vládce musí s poddanými zacházet tak, aby své 

chování nemusel mìnit, protože mohou pøijít i tìžké chvíle v životì 

zemì, kdy s tvrdostí nepochodí, a naopak nenadálá mírnost je 

k nièemu, protože ji obèané považují jen za chytraèení. 

40

KAPITOLA DEVÁTÁ 

O obèanské vládì 

A teï pár slov o situaci, kdy se nìjaký obèan stane panovníkem 

nikoli zloèinným zpùsobem nebo jiným nesnesitelným násilím, 

nýbrž z vùle spoluobèanù. Tomuto druhu panování lze pøisoudit 

název obèanské a k tomu, aby ho nìkdo dosáhl, není zapotøebí 

ani zásluh, ani štìstí, nýbrž spíš obratné diplomacie a pøíznivých 

okolností. Dochází k tomu dvojím zpùsobem: buï pøízní lidu, 

anebo pøízní mocných. V každém státì se støetávají dvì tendence 

- lid se vzpírá nadvládì boháèù a ti si zas neodpustí, aby lid 

neporuèníkovali a neutiskovali ho. Z tìchto dvou proti sobì 

stojících vùlí se døíve nebo pozdìji zrodí nìkterá ze tøí forem 

správy: knížectví, svoboda, nebo anarchie. 

Knížectví vzniká buï z vùle lidu, nebo z vùle mocných, a to 

podle momentálních okolností. Buï se bohatí obávají, že neodolají 

nátlaku lidu, a vyzvednou jednoho ze svých øad na knížecí stolec, 

aby pod jeho ochranou mohli popustit uzdu vlastním choutkám, 

nebo naopak lid hledá východisko z nesnesitelného tlaku boháèù 

ve volbì nìkterého z obèanù a poèítá s jeho ochranou. Vyvolenec 

mocných se obvykle udrží daleko obtížnìji než ten, kterého si 

vybral lid. Ten první má totiž kolem sebe spoustu lidí, které musí 

pokládat za sobì rovné, a tudíž jim nemùže rozkazovat a vládnout, 

jak by chtìl a potøeboval. Pøedstavitel lidu vládne sám a kolem 

sebe má jen velmi málo tìch, anebo spíš témìø nikoho, kdo by 

nebyl ochoten ho poslouchat. Kromì toho mocným nemùže 

vycházet vstøíc bez køivd na mnoha ostatních, zatímco lidu mùže 

vyhovìt smìle, protože jeho cíle jsou pøáním vìtšiny. Bohatí 

vždycky chtìjí a mají potøebu utlaèovat, kdežto lid se utlaèování 

brání. Prostý lid je v poèetní pøevaze a s násilím by vládce daleko 

41

nedošel, zatímco boháèù je málo, lehèeji je zvládne. Nejhorší, èeho 

se panovník mùže nadít od lidu, je ztráta dùvìry a pøíznì, bohatí 

však mají prostøedky, aby zorganizovali odboj, protože vìdí, jak 

na to, mají pøehled a umìjí si najít spojence tam, kde kyne nejvìtší 

nadìje na úspìch. Lidu se vládce zbavit nemùže, bohatých ano. 

Jednoho odstraní, druhého vyzvedne, nebo jen na èas nìkoho 

potlaèí a po urèité dobì ho zas omilostní podle potøeby. 

Vlivné a zámožné obèany je tøeba posuzovat z dvojího hlediska. 

Buï zcela podøizují své zájmy panovníkovým, pracují bez 

postranních úmyslù a bez ziskuchtivosti jen v jeho prospìch, a tìch 

si musí vážit a hledìt si jich; nebo se drží stranou, a tady je zas 

nutné rozlišit, zda se tak chovají ze strachu a opatrnictví - ti bývají 

použitelní, mohou se stát užiteènými rádci a ve zlých dobách se 

jich panovník nemusí bát; nebo mu slouží z vypoèítavosti 

a neuspokojené ctižádosti, myslí víc na sebe než na svého pána, 

a takové spolupracovníky si musí držet dál od tìla, protože jsou 

stejnì nebezpeèní jako otevøení nepøátelé a ve zlých dobách bez 

výèitek zradí. 

Kdo se chopí vlády z vùle a pøíznì lidu, musí si ji pøedevším 

hledìt udržet. A to je snadné, nebo lid požaduje jediné, aby nebyl 

utlaèován. Ale i ten, kdo dosedne na trùn pøièinìním mocných, 

musí usilovat o to, aby si lid naklonil a získal, èehož dosáhne lehko, 

vezme-li ho pod svou ochranu. Lid totiž v okamžiku, kdy mu dobøe 

èiní ten, od koho oèekával jen zlo, se o to víc pøimkne ke svému 

dobrodinci a umí mu být vdìèný. Nato, jak získat pøízeò 

poddaných, není jednotný návod a možností je bezpoèet. Proto se 

tím nebudu zabývat. 

Tvrdím však, že vladaø musí být pøítelem lidu, jinak v nìm nemá 

oporu v tìžkých dobách. Spartský vládce Nabis 34 odolal útoku 

Øekù a pozdìji i nájezdu øímského vojska a obhájil proti nim vlast 

i trùn. Staèilo mu jen zneškodnit nìkolik velmožù, jakmile se blížilo 

nebezpeèenství. Kdyby však lid nestál na jeho stranì, nebylo by 

42

mu toto opatøení zdaleka staèilo. Jen a se nikdo nepokouší toto 

mé tvrzení vyvracet omšelým poøekadlem „Kdo staví na lidu, staví 

na písku“. Je totiž platné pouze tehdy, když nìjaký pøíslušník 

vyšších vrstev oèekává, že ho lid osvobodí, zaènou-li ho 

pronásledovat nepøátelé nebo úøady. V takovém pøípadì se nutnì 

musí zklamat, jako se to stalo bratøím Gracchùm 35 nebo panu 

Giorgiovi Scalimu 36 ve Florencii. Jiná je však situace, kdy na lid 

spoléhá vládce, který dobøe svùj stát spravuje, je neohrožený, 

pøedvídavý a umí si v nouzi poradit a pro své plány získat obèany. 

Ten mùže pevnì poèítat s tím, že ho lid nikdy nezklame, a pozná, 

že položil skuteènì pevné základy. 

Knížectví zanikají obvykle ve chvíli ohrožení, kdy chce panovník 

pøejít od vlády demokratické k absolutistické. V zemi, kterou až 

dosud spravoval prostøednictvím úøadù, je jeho postavení nejistìjší 

a labilnìjší, nebo je zcela závislý na vùli tìch, kteøí úøady øídili, 

a ti ho mohou, zejména v kritické situaci, lehko zbavit trùnu buï 

vzpourou, nebo odepøením poslušnosti. Na pøevzetí vlády do 

vlastních rukou nebývá zpravidla èas ani nadìje, nebo obèané 

a poddaní, navyklí pøijímat rozkazy od úøadù, nemají za nových 

okolností chu poslouchat nìkoho zcela jiného, a tak zùstane 

takøka sám, jako kùl v plotì. Moudrý panovník nikdy nespoléhá 

na to, jak hladce všechno probíhá v dobách míru, kdy jsou to 

obèané, kdo potøebují stát. Tehdy se mohou všichni dobrou vùlí 

pøetrhnout, slibují hory a doly, každý by pro svého pána položil 

život, protože smrt je daleko. Ale v dobách zlých, kdy naopak 

stát potøebuje své obèany, nachází pomocné ruce jen zøídka. Proto 

se musí moudrý vládce postarat, aby si obèané jeho vládu stále 

uvìdomovali. Jen tak mu budou za všech okolností vìrni. 

43

KAPITOLA DESÁTÁ 

O knížectvích v èasech ohrožení 

V takových situacích je podstatné, zda je panovník schopen se 

udržet sám, anebo pouze s cizí pomocí. Sobìstaèný kníže je takový, 

který má dostatek obyvatel a prostøedkù, aby postavil vojsko 

a mohl vyrazit do pole vstøíc nepøíteli. Kdo je odkázán na cizí 

pomoc a nemá dost sil, aby se s nepøítelem støetl na otevøeném 

bojišti, má jedinou možnost: hájit se za hradbami. Prvním pøípadem 

jsem se už obíral, a ještì se k nìmu vrátím, o druhém pøípadì se 

dá øíct jen tolik, že by si každý vládce mìl pro všechny pøípady co 

nejlíp opevnit své hlavní mìsto, zásobit je vším potøebným a zbytek 

území prostì pustit z hlavy. Jen ten, kdo bude mít dobøe opevnìné 

hlavní mìsto a bude s poddanými nakládat podle mých rad, tomu 

se hned tak nìkdo nedostane na kobylku. Je v lidské pøirozenosti 

vyhýbat se riskantním podnikùm, a tak si každý dvakrát rozmyslí 

zaútoèit na nìkoho, kdo pevnì drží mìsto a není v nenávisti 

u poddaných. Bylo by to pøíliš velké sousto. 

Nìmecká mìsta 34 jsou velmi svobodná a císaøe poslouchají jen 

v nejnutnìjší míøe. A to nikoli ze strachu. Stejnì tak se nebojí 

žádného ze sousedù, protože jsou skvìle opevnìná, obehnaná 

hlubokými pøíkopy a pevnými hradbami. Všechna mají dobré 

dìlostøelectvo, zásoby jídla, pití a paliva na celý rok. Kromì toho 

mají vždy zásobu surovin pro øemeslné práce, nutné pro život 

mìsta a pro obživu obyvatel. Peèlivì dbají i na vojenský výcvik 

a zajišují jej øadou pøedpisù. 

Øekli jsme si, že podmínkou panovníkovy bezpeènosti je dobøe 

opevnìné mìsto a oddané obyvatelstvo. Odváží-li se nìkdo pøesto 

zaútoèit, se zlou se potáže a s hanbou odtáhne. Kdo by si také 

mohl dovolit zahálet celoroèním obléháním? Nìkdo mùže 

44

namítnout, že lidé pøece mají majetek i mimo mìsto, a jakmile 

tento majetek vidí v plamenech, ztratí trpìlivost, už tak dost 

nahlodanou dlouhým obléháním, a zapomenou na celek. Takovému 

pochybovaèi odpovídám: pevný a odhodlaný vládce pøekoná tyto 

tìžkostí tím, že povzbudí své poddané, dodá jim víru v brzký 

konec, nebo v nich probudí strach z nepøítele, popøípadì zkrotí ty 

nejmalomyslnìjší. Kromì toho nepøítel obvykle pustoší pozemky 

a majetky hned zpoèátku, v dobì, kdy jsou obyvatelé ještì plni 

elánu bojovat, a tak si tím nemusí vládce lámat hlavu. V dobì, 

kdy odvaha obráncù slábne, bývá zkáza už hotová a není pomoci. 

V té dobì se naopak ke svému pánu ještì víc pøimknou, nebo 

vìdí, že je jim zavázán, protože obìtovali domy a pozemky pro 

jeho obranu. 

Taková je už povaha lidí: pøichýlí se spíš k tomu, komu 

dobrodiní prokazují, než k tomu, od koho je pøijímají. A proto, 

zvážíme-li toto všechno, vidíme, že pøedvídavý panovník dokáže 

odolat i prvnímu náporu obležení, myslí-li na to, aby mìl dostatek 

potravin a prostøedkù na obranu. 

45

KAPITOLA JEDENÁCTÁ 

O církevních panstvích 

Nakonec nám zbývá promluvit o církevních knížectvích. S tìmi 

je potíž jediná - jak je získat. Jsou jen dvì možnosti: buï bojem, 

nebo šastným øízením osudu. Uchovávají se však nesmírnì lehce, 

nebo se opírají o vžité náboženské poøádky, jež jsou tak silné, že 

se jejich vladaøi udrží bez ohledu na to, jak žijí a jednají. Oni jediní 

totiž drží státy, aniž je chrání, mají poddané, aniž jim vládnou. 

Aèkoliv jejich panství jsou zcela bez ochrany, nikdo je zevnitø 

neohrožuje a poddaní nechtìjí ani nemohou toužit po jiném vládci. 

To jsou vskutku jediná šastná a bezpeèná panství na tomto svìtì. 

Protože se však øídí a udržují vyšším principem, nepøísluší mi 

se jimi obírat. Zøizuje a zachovává je Bùh a ode mne by bylo 

nadutostí a opovážlivostí se o nich zmiòovat. 

Nicménì bych chtìl vysvìtlit, proè církev nabyla takové moci, 

když pøece pøed Alexandrem italská knížata, ba dokonce kdejaké 

hrabátko èi rytíø mìli vládu církve a její svìtské panství v pramalé 

úctì, a jak to, že dnes se pøed ní tøesou i takoví jako francouzský 

král, jehož dokázala z Itálie vytlaèit a Benátèany rozdrtit. Považuji 

proto za nutné se nakrátko u otázky církve zastavit, i když vím, 

že historie rùstu její moci a vlivu je všem notoricky známa. 

Pøed vpádem francouzského krále Karla VIII. 38 do Itálie byla 

tato zemì pod vládou papeže, Benátèanù, neapolského krále, 

milánského vévody a Florenanù. Všichni tito panovníci peèlivì 

dbali na ochranu proti cizímu vpádu a zároveò støehli jeden 

druhého, aby žádný nenabyl pøevažujícího vlivu. Nejvíc byli pod 

dozorem Benátèané, museli vytvoøit spolek – napøíklad pøi obranì 

mìsta Ferrary - a papeže zas drželi v mezích s pomocí øímských 

šlechticù. Ti byli seskupeni kolem dvou šlechtických rodù, Orsiniù 

46

a Colonnù. Vládly sice mezi nimi neustálé spory, a tak zdánlivì 

posilovaly papežovu moc, pøesto ho však držely v šachu. 

Když pak nìkdy nastoupil na papežský stolec energiètìjší muž, 

jako napøíklad Sixtus 39 , nikdy se žádnému nepodaøilo ani štìstím, 

ani obezøetností tuto pøekážku pøekonat. Pøíèinou byla vždy 

krátkost jejich života, nebo za tìch zhruba deset let, co každý 

z nich v prùmìru vládl, nemohl pokoøit obì strany naráz. Jestliže 

napøíklad jeden vyhladil Colonny, jeho nástupce byl zas nepøítelem 

Orsiniù, a tak Colonnùm opìt dopomohl k veslu. To bylo pøíèinou 

toho, že papežova moc nepožívala v Itálii velkou úctu. 

Potom se objevil papež Alexandr VI., který jako jediný z papežù 

ukázal, co se dá s vojskem a penìzi dokázat. Prostøednictvím 

vévody Valentina a s využitím pøíchodu Francouzù vykonal vše, 

co jsem øíkal, že má uèinit vojevùdce. A pøestože jeho cílem nebylo 

zvìtšení moci církve, nýbrž vévodùv prospìch, všechny jeho èiny 

prospìly nakonec církvi, a ta po jeho smrti a po pádu vévody 

Valentina sesbírala plody jeho práce. 

Po nìm nastoupil Julius II. 40 a už tak znaènou sílu církve ještì 

znásobil. Vlastnil už celou Romaòu, øímští šlechtici byli 

vyšachováni. Alexandr našel i zpùsob, jak získávat peníze, což se 

pøed ním nikdy nedìlo. Julius v jeho politice pokraèoval, ba 

zdokonalil ji: chtìl znièit Benátèany a vyhnat Francouze z Itálie. 

Všechny tyto podniky se mu zdaøily a k jeho chvále je tøeba øíct, 

že to všechno nedìlal proto, aby prospìl nìjakému jednotlivci, 

nýbrž jen a jen pro slávu a velikost církve. I tábory Orsiniù 

a Colonnù udržel v tom stavu, v jakém je zdìdil, a pøestože se 

mezi nimi našli i takoví, kteøí byli schopni rozdmýchat pøevrat, ze 

dvou pøíèin k tomu nikdy nedošlo: za prvé proto, že jim nahánìla 

strach velikost církve, za druhé proto, že nemìli tehdy ve svých 

øadách kardinály. Øevnivost a ctižádost tìchto duchovních 

hodnostáøù byly totiž vždycky zdrojem neklidu, pøenášely se mezi 

šlechtice a vedly k rozbrojùm. 

47

Lev X. 41 našel tedy pontifikát silný a mocný a vìøím, že ho 

dobrotou a dalšími ctnostmi udrží a zvelebí to, co jeho pøedchùdci 

dobyli zbranìmi. 

48

KAPITOLA DVANÁCTÁ 

O druzích vojsk a o žoldnéøích 

Nyní, kdy jsem podle svého úmyslu pohovoøil o všech druzích 

vlády, když jsem rozebral, proè se jednomu vede dobøe a jinému 

špatnì, a uvedl zpùsoby, jak se lidé dostávají k moci, zbývá 

prozkoumat obrannou a útoènou sílu, již tyto státy nevyhnutelnì 

potøebují. Už jsme hovoøili o potøebì každého vládce položit pevné 

základy moci, jinak musí padnout. Ale hlavními základy všech 

státù - starých, nových nebo smíšených - jsou dobré zákony a dobré 

vojsko. Kde nejsou dobré zákony, tam není dobré vojsko, a tam, 

kde je dobré vojsko, jsou i dobré zákony. Budu tedy hovoøit 

o vojsku. 

Vojsko, s nímž kníže brání svùj stát, mùže být buï jeho vlastní, 

nebo najaté, pomocné, anebo smíšené. Pomocná a žoldnéøská 

vojska jsou nevhodná, protože jsou nespolehlivá. Kdo opírá svùj 

stát o zbranì žoldnéøù, nikdy nebude pevný v sedle. Takové vojsko 

není svorné, je nedisciplinované, nespolehlivé a hamižné; má sice 

plná ústa stateènosti, ale tváøí v tváø nepøíteli vezme pøi první 

pøíležitosti do zajeèích; nedbá zákonù božích ani lidských. 

V mírových dobách zemi vysávají žoldáci, v dobì války ji zas 

pustoší nepøítel. Na bojištì je vede jen ta trocha penìz, a ta nestaèí 

na to, aby pøimìla vojáka s láskou umírat pro zájmy pána. Do 

služby se všichni hrnou, pokud se nevede válka, jakmile ovšem 

vypukne, hledají cestu k úniku. Tento názor mi jistì všichni potvrdí, 

protože souèasnou bídu Itálie zpùsobilo právì dlouholeté spoléhání 

na žoldnéøské vojsko. Možná kdysi nìkomu v nìèem pomohlo 

a v šarvátkách mezi sebou prokazovalo tøeba i odvahu 

a stateènost, ale jak se objevil cizí nepøítel, ukázalo se v pravém 

svìtle. 

49

Proto spadla Itálie francouzskému králi Karlu VIII. do klína. 

Kdo tvrdí, že to zavinily naše høíchy 42 , nemá pravdu. Zavinily to 

høíchy panovníkù - a to ne proti božím pøikázáním, ale proti 

zdravému rozumu. 

Vyložím teï, v èem jsou nedostatky tohoto vojska. Jeho veliteli 

mohou být buï schopní vojevùdci, nebo bøídilové. V prvním 

pøípadì jim není co vìøit, protože myslí na svou vlastní slávu a moc 

a podmaní si èasem bud svého vlastního pána, nebo nìkoho jiného, 

i proti vùli svého panovníka. A je-li velitel neschopný, znièí vladaøe 

o to rychleji a døíve. 

Tomu, kdo namítne. že taková jsou rizika u každého vojska, 

uvedu pøíklady z historie. Panovník má pøedevším velet svému 

vojsku sám; republika vybírá nejlepšího ze svých mužù - když se 

neosvìdèí, mùže ho kdykoli odvolat, a prokáže-li výjimeèné 

schopnosti, má své zákony, aby ho udržela v mezích. Zkušenost 

nezvratnì ukazuje, že pouze knížata a republiky s vlastní 

ozbrojenou silou dosahují nejvìtších úspìchù a že nájemné vojsko 

nadìlá pouze škody. O mnoho obtížnìji také jednotlivec uchvátí 

moc v republice s vlastním vojskem než v republice chránìné 

žoldáky. 

Øím a Sparta mìly po staletí vlastní ozbrojené síly - a byly 

svobodné. Švýcaøi mají také vlastní silné vojsko, a jsou svobodní. 

Ve starovìku mìlo nájemné vojsko Kartágo a po první válce 

s Øímany málem podlehlo vlastním žoldákùm, pøestože velitelé 

byli Kartáginci. Po smrti Epameinónda se velitelem thébského 

vojska z vùle obèanù mìsta stal Filip Makedonský 43 . Jakmile 

zvítìzil, pøipravil je o svobodu. Miláòané si po smrti vévody Filipa 

najali proti Benátkám Franceska Sforzu, který je sice vskutku 

u Caravagaia porazil, ale pak se s nimi spojil a podmanil si vlastní 

pány, Miláòany. Už jeho otec byl žoldnéøem u neapolské královny 

Giovanny, a také ji zradil. Zanechal ji bez vojska, a tak ona, aby 

neztratila království, musela vzít zavdìk ochranou aragonského 

50

krále. 

A pokud Benátèané a Florenané zvìtšili kdysi svá území 

pomocí žoldnéøského vojska, aniž se vzápìtí stali obìtí svých 

vlastních velitelù, pak jenom proto, že mìli víc štìstí než rozumu. 

Ti velitelé, kteøí byli znamenití a mohl z nich jít strach, nezvítìzili, 

jiní narazili na odpor a další svou ctižádost obrátili jinam. Nezvítìzil 

napøíklad John Hawkwood, a jeho vìrnost tedy neprošla zkouškou. 

Ale každý mi asi dá za pravdu, že kdyby byl zvítìzil, byli by mu 

Florenané vydáni na milost a nemilost. Sforza mìl stálého rivala 

v Bracciovi a oba se navzájem hlídali. Nakonec Francesco Sforza 

obrátil svou ctižádost do Lombardie a Braccio proti církvi 

a Neapolskému království. 

Ale vrame se k tomu, co se událo teprve nedávno, témìø 

v souèasnosti. Florenané zvolili za svého vojevùdce Paola Vitelliho, 

velmi nadaného muže, který se vyšvihl šastným øízením 

osudu velmi vysoko. Kdyby byl dobyl Pisu a dal se proti 

Florenanùm najmout nepøítelem, bylo by to s nimi dopadlo velice 

špatnì. A pokud by si ho byli podrželi, museli by se mu podrobit. 

Podíváme-li se blíž na úspìchy Benátèanù, uvidíme, že se jim 

vše daøilo jen potud, dokud vedli války vlastním vojskem (dokud 

se nepustili do výbojù na souši). Jakmile zaèali s válkami na 

pevninì, upustili od provìøeného zpùsobu a napodobili ostatní 

Itálii. Zpoèátku se pøi svých výbojích na souši nemuseli bát velitelù, 

nebo nemìli velká území a tìšili se velké prestiži; jakmile však 

díky Carmagnolovi 44 rozšíøili panství, ochutnali první hoøkostí 

svých omylù. Carmagnola byl sice vynikající vojevùdce, za jeho 

velení porazili milánského vévodu, ale potom zjistili, že válku 

protahuje, a usoudili, že nemá na dalších vítìzstvích zájem. 

Propustit ho však nemohli, aby neztratili, co získali, a proto ho 

radìji pro svou bezpeènost zavraždili. 

Po nìm následovali 45 Bartolomeo z Bergama, Robeno ze San 

Severina, hrabì z Pitigliana a další. Ti však jako velitelé za moc 

51

nestáli. V bitvì u Vailá nakonec Benátèané pøišli v jediné bitvì 

o vše, co za osm set let s tolikerou námahou nabyli. S pomocí 

žoldnéøského vojska se dobývá pomalu, zdlouhavì a málo, zato 

rychle a mnoho se ztrácí. 

Když už jsme u italských zkušeností s námezdnými vojsky, chci 

se u nich zastavit, vysvìtlit koøeny zla, a tak posloužit nápravì. 

V dobì, kdy v Itálii císaøská moc upadala a papežská zaèala 

vzrùstat, se Itálie rozpadla na mnoho státù, nebo mnohá velká 

mìsta se chopila zbraní a vystoupila proti vlastní šlechtì, která je 

pøedtím, podporována císaøem, utlaèovala. Navíc jim nadržovala 

církev, která tak hledìla posílit svou svìtskou moc. Na knížecí 

stolec tu dosedli muži z øad obèanù. Tak se stalo, že Itálii 

v pomìrnì krátké dobì zaèala ovládat církev a nìkolik republik. 

Mìšané však nejsou zvyklí vládnout meèem, a proto si najímali 

do svých služeb cizí vojska. Prvním, kdo dodal tomuto typu 

ozbrojené moci prestiže, byl Alberigo da Conio z Romanì. Z jeho 

školy vyšli Braccio a Sforza, kteøí svého èasu rozhodovali 

o osudech celé Itálie. Po nich pøišli další, a horší, až nakonec naši 

zemi zaplavilo vojsko Karla VIII., vydrancovali ji Ludvíkovi vojáci, 

pokoøil ji Ferdinand a zneuctili Švýcaøi. Jak k tomu mohlo dojít? 

Velitelé námezdných vojsk pøedevším znièili pìchotu, protože 

nemìli prostøedky na její vydržování (jejich jediný majetek byl 

žold), a dávali pøednost jízdì, která nemusela být tak poèetná. 

Došlo to tak daleko, že ve dvacetitisícovém vojsku nebyly ani dva 

tisíce pìšákù. Navíc všechen svùj um vynakládali na to, aby ani 

oni, ani jejich vojáci pøíliš nestrádali, a aby uhájili holý život, dávali 

pøednost zajetí. Zajatce pak vymìòovali bez výkupného. Pevnosti 

v noci nedobývali a kolem vlastních nestavìli ani pøíkopy, ani valy. 

A v zimì se vùbec neválèilo. A celou tuhle pohodlnou válku jim 

dovolovaly pøedpisy, které si sami urèovali. Tak zavlekli Itálii do 

otroctví a do obecného opovržení. 

52

KAPITOLA TØINÁCTÁ 

O pomocném, smíšeném a vlastním vojsku 

Pomocné vojsko, které rovnìž není nijak ideální, je takové, 

které pošle na požádání nìkterý vladaø na pomoc jinému, jenž se 

octl v úzkých. Nedávno si tak chtìl pomoci papež Julius II., když 

zpozoroval, jak bídnì a zbabìle se chová jeho žoldnéøské vojsko 

pøi tažení proti Ferraøe 46 . Obrátil se s prosbou na španìlského krále 

Ferdinanda. Takové vojsko mùže být samo o sobì tøeba i užiteèné, 

ale jeho nevýhody jsou obrovské. Nebojuje s pravým zaujetím, 

a tak když je nepøítel vskutku silný, je vládce pøedem ztracen, 

a když s jeho pomocí zvítìzí, stane se jeho zajatcem. Pøestože 

pøíklady toho, co jsem právì øekl, najdeme i ve starovìkých 

dìjinách, pøidržím se pøíkladu Julia II., který je ještì v živé pamìti. 

Ve snaze dobýt Ferraru se nemohl zachovat nerozumnìji, než 

se vydat do rukou cizince. Následky jen díky šastné souhøe náhod 

nepocítil, nebo když byli jeho pomocníci u Ravenny 47 poraženi, 

objevili se Švýcaøi a proti všeobecnému oèekávání vítìze porazili. 

Papež se tak nestal obìtí nepøítele, nebo byl zahnán, ani svých 

spojencù, nebo vyhrál nakonec díky úplnì jinému vojsku. 

Florenané zas nemìli žádné vojsko, a proto si k Pise 48 zavolali 

na pomoc deset tisíc Francouzù. Dostali se z bláta do louže. 

Caøihradský císaø si zavolal do Øecka deset tisíc Turkù, aby èelil 

sousedùm, ale po skonèení války Turci odmítli odejít, a to byl 

zaèátek ujaømení Øecka nevìøícími. 

Každý jen trochu prozíravý muž tedy vidí, že pomocné vojsko 

je nakonec mnohem nebezpeènìjší než vojsko nájemné, protože 

je nadmíru soudržné a svorné a na slovo poslouchá své velitele, 

zatímco nájemné vojsko nikdy netvoøí jednolitý celek a velitel, 

urèený mu panovníkem, si nedokáže zpravidla v tak krátké dobì 

dobyt u vojákù takovou moc a prestiž, aby ho mohl ohrozit. 

53

U žoldnéøù je nejvìtším nebezpeèím jejich nedbalost a lenost, 

u pomocného vojska dokonalá kázeò. 

Proto každý moudrý vladaø dá vždycky pøednost vlastnímu 

vojsku. Lépe prohrát s vlastním než vyhrát s cizím. Výhra s pomocí 

cizincù je vždycky ošemetná. 

A znovu se musím odvolat na Cesara Borgiu a jeho èiny. Vtrhl 

do Romanì s pomocným vojskem, složeným pøevážnì 

z Francouzù, a s jeho pomocí dobyl Imolu i Forli. Pak ale zpozoroval, 

že pøestává být spolehlivé, a tak je vymìnil za nájemné, 

jež se mu zdálo ménì nebezpeèné. Za velitele urèil muže z rodu 

Orsiniù a Colonnù. A když ani ti neprokazovali víc vìrnosti 

a spolehlivosti, rozpustil je a založil si vlastní vojsko. Mezi rùstem 

jeho úspìchù a postupným zdokonalováním vojska je pøímá 

úmìrnost. 

Chtìl jsem se pùvodnì držet jen novìjších a domácích pøíkladù, 

ale nemohu obejít Hieróna Syrákúského, o nìmž tu už byla øeè. 

Když si ho Syrákúsané postavili do èela, okamžitì zpozoroval, že 

žoldnéøští velitelé jsou úplnì neschopní dobrodruzi - právì tak 

jako ti naši dnešní, italští. Protože je však nemohl ani propustit, 

ani si je ponechat, dal je jednoduše povraždit. Poté už vedl války 

jen se svým, nikdy s cizím vojskem. 

Ještì bych rád pøipomnìl jednu postavu ze Starého zákona: 

když David nabídl Saulovi, že pùjde bojovat s filištínským 

Goliášem, Saul mu nabídl vlastní zbroj, aby mu dodal odvahy. 

David ji však odmítl, nebo ve chvíli, kdy si ji oblékl, prohlásil, že 

se v ní nemùže volnì pohybovat a že zaútoèí radši jen vlastním 

prakem a nožem. Zkrátka, cizí kabát na nás buï plandá, anebo je 

pøíliš tìžký èi tìsný. 

Když otec krále Ludvíka XII., Karel VIII. 49 , osvobodil s pomocí 

osudu a vlastní udatnosti Francii od Anglièanù, rozhodl, že je tøeba 

mít vlastní vojsko, a proto zavedl v zemi setniny jezdcù a pìšákù. 

Jeho syn Ludvík pìšáky zrušil a zaèal s najímáním Švýcarù. Jeho 

54

následovníci v téže chybì pokraèovali, a jak uvidíme, promìnila 

se v hrozbu království. Dodali prestiže Švýcarùm, a odòali ji 

vlastním vojákùm. Zcela zrušili pìchotu a svou jízdu pøivtìlili 

a podøídili cizincùm. Ta si totiž už zvykla bojovat jen po jejich 

boku a postupnì nabyla pøesvìdèení, že bez nich nemùže zvítìzit, 

že Švýcaøi jsou lepší vojáci než oni a že se bez nich neobejdou. 

Francouzské vojsko bylo tedy smíšené - zèásti nájemné, zèásti 

vlastní. Bylo sice lepší než pomocné, ale horší než vlastní. 

Francouzská øíše by byla nepøemožitelná, kdyby se bylo dále 

zdokonalovalo Karlovo opatøení. Nebo alespoò zachovalo. Jenže 

lidská neopatrnost svádí k mnoha vìcem, které zpoèátku chutnají 

sladce a teprve mnohem pozdìji prozradí své èervivé jádro. 

Jestliže ten, kdo stojí v èele státu, nerozpozná rodící se zlo, 

není skuteènì moudrý. Dar moudrosti má však málokdo. Kdybychom 

hledali pùvod rozpadu øíše øímské, zjistili bychom, že 

pøíèinou bylo najímání Gótù do vlastních øad. Od té doby zaèala 

zdatnost øímských vojákù upadat a naopak gótských narùstat. 

Tvrdím tedy, že žádný stát není bezpeèný bez vlastního vojska. 

Je zcela v rukou osudu, nebo nemá sílu, která by ho v kritické 

chvíli ochránila. 

Vlastní vojsko je výhradnì takové, které je složeno z poddaných, 

obèanù, anebo z lidí na vládci zcela závislých. Každé jiné 

je buï nájemné, nebo pomocné. Zpùsob organizace vlastního 

vojska si mùžeme odvodit z praxe zmínìných ètyø vladaøù a pøidat 

k tomu zkušenost otce Alexandra Velikého, vojevùdce Filipa 

i mnoha republik a jejich vládcù. 

55

KAPITOLA ÈTRNÁCTÁ 

O úkolech panovníka ve vìcech vojenských 

Vladaø nesmí mít jiný cíl, jinou starost a jinou povinnost než 

válku, její zákonitosti a øád, nebo váleèné umìní je pøedpoklad 

nejvyšší hodnosti a neoddìlitelnì k ní patøí. Nejen udržuje u moci 

ty, kteøí se narodili jako vládci, ale dovede povznést na trùn 

i prostého obèana. Naopak vidíme, jak snadno pozbývají moci ti, 

co dbají víc na slasti spojené s trùnem než na nezranitelnost svého 

území. 

Takový Francesco Sforza se stal vévodou milánským z prostého 

obèana jen proto, že byl znamenitým vojevùdcem. Jeho 

nástupci se naopak námaze a strázním vojenského života vyhýbali, 

a právì proto o své hodnosti pøišli. 

Nejhorší prùvodní jev bezbrannosti je všeobecné opovržení. 

Ke ztrátì respektu nesmí panovník nikdy nechat dojít. Ale o tom 

pozdìji. Mezi ozbrojeným a neozbrojeným není rovnováha. Dá 

pøece zdravý rozum, že ozbrojený nebude poslouchat 

neozbrojeného, nebo že vládce beze zbraní nemùže být bezpeèný 

pøed svými ozbrojenými žoldnéøi. Bezbrannost vzbuzuje pohrdání 

a navíc podezíravost. Panovník bez vojenské prùpravy 

a materiálního vybavení nemùže mít respekt ani u svých vojákù, 

ani u nepøátel, a nikomu ze svých nemùže vìøit. 

Proto nikdy nesmí zapomínat na výcvik a v míru o nìj musí 

dbát ještì daleko víc než za války. Cvièení jsou jednak praktická, 

jednak duševní. Musí dbát na výcvik vojska a udržovat je 

v poøádku, ale i on sám musí èasto jezdit na lov, a tak si otužovat 

tìlo, aby pøivyklo strázním. Kromì toho se musí seznamovat 

s krajinou, poznávat její charakter, všímat si, kde se tyèí vrchy, 

kde konèí údolí, jak rozlehlé jsou roviny, musí se seznamovat s toky 

56

øek. Na tom všem neobyèejnì záleží, nebo tyto znalosti mu 

pøinášejí hned dvojí užitek. Podrobné poznání vlastní zemì mu 

umožní lépe ji bránit. Kdo dobøe zná vlastní kraj, snáz se vyzná 

i v cizím, kudy bude muset za války táhnout, protože vrchy, údolí, 

roviny, øeky a moèály jsou si do znaèné míry všude podobné. 

Vladaø, který nemá takové praktické znalosti, nikdy nemùže být 

dobrým vojevùdcem, a naopak, má-li je, vždycky si ví rady: jak 

na nepøítele, kde ubytovat vojsko, kam smìrovat jeho pochod, 

jak øídit bitvu nebo obléhat pevnost. 

Achájský vùdce Filopoimén 50 byl všemi veleben právì za to, že 

ani v míru nemyslel na nic jiného než jak vést pøíští válku. Když se 

s pøáteli procházel po kraji, èasto prý se zastavoval a vyptával se 

jich: „Kdyby nepøítel ležel na tomto kopci a my se svým vojskem 

tady, kdo z nás by byl ve výhodì? Jak nejlépe bychom bez porušení 

šikù na nìj udeøili? A jak bychom si mìli poèínat v pøípadì ústupu? 

A kdyby naopak protivník musel zaèít ustupovat, kudy ho nejlíp 

pronásledovat?“ Tak si vyslechl jejich mínìní, øekl své názory 

a zdùvodnil je, a díky tomuto neustálému procvièování taktiky se 

nikdy nemohlo stát, že by ho jakákoli situace zastihla 

nepøipraveného a bezradného. 

Pokud jde o duševní prùpravu, má vladaø pøedevším studovat 

dìjiny a životopisy proslulých mužù, zkoumat pøíèiny jejich 

vítìzství a porážek, aby si umìl pro sebe vybrat pøíklady hodné 

následování a aby vìdìl, èeho se vyvarovat. Tak si pøece poèínala 

vìtšina slavných mužù v historii: umìli si vybrat pro sebe vzor. 

Tak napøíklad Alexandr Veliký Achillea, Caesar Alexandra, Scipio 

Kýra. Kdo zná Kýrùv životopis, jak jej sepsal Xenofón, najde 

nejeden jeho rys v poèínání Scipia. Jeho spravedlnost, lidskost 

a štìdrost bezpochyby pramenily právì z tohoto vzoru. A tak by 

si mìl poèínat moudrý vládce: V míru nezahálet a sbírat poznatky, 

aby umìl èelit jakékoliv situaci. 

57

KAPITOLA PATNÁCTÁ 

O vìcech, za nìž se lidem, a pøedevším knížatùm, 

dostává pochvaly nebo potupy 

Nyní je tøeba zamyslet se nad tím, jak má vladaø zacházet 

s poddanými a se spojenci. Vím, že o tom psali už mnozí, a nerad 

bych byl pokládán za domýšlivce, že se tím chci obírat i já, zvláštì 

budu-li se odchylovat od jiných. Mám však v úmyslu napsat 

užiteènou knížku, takže pokládám za vhodnìjší dívat se na vìci 

tak, jak se mají ve skuteènosti, než jak se zvnìjšku jeví. Je totiž 

velký rozdíl mezi tím, jaký život je a jaký by mìl být. Ten, kdo si 

nevšímá reality a nechce vidìt, jací lidé jsou, a staví spíše na svých 

pøáních a pøedstavách, jak by svìt vypadat mìl, nedopadne dobøe. 

A èlovìk, který se chce za všech okolností chovat ušlechtile a jevit 

se všem jako dobrý èlovìk, se zlou se potáže mezi tolika lidmi, 

kteøí dobøí nejsou. Proto také vladaø, který se chce udržet, se musí 

nauèit ve vlastním zájmu zachovat se nìkdy tøeba i ne zrovna 

ušlechtile a pøesnì vìdìt, kdy si mùže dovolit dobrotu. 

Proto pusme ze zøetele ideální lidské vlastnosti, jimiž by mìl 

vládce oplývat, a hleïme si praktické stránky života. Èím výš 

èlovìk v hodnostech stoupá, tím víc se o nìm mluví, a vládce, 

protože stojí na samém vrcholu, patøí k nejpøetøásanìjším. V èem 

jedni u nìho vidí hospodárnost, druzí zas lakotu, v oprávnìné 

pøísnosti ukrutnost, v soucitu a vlídnosti naopak slabost 

a zbabìlost. Co jeden na nìm považuje za úèelné a praktické, druhý 

mùže mít za vìrolomné a bezzásadové, ve velkorysosti lze vidìt 

i lehkomyslnost, v uzavøenosti a zdrženlivosti tøeba pýchu 

a nafoukanost, pøímost se mùže hodnotit jako mazanost, pevnost 

jako neústupnost, vážný èlovìk mùže nìkomu pøipadat jako 

morous a nelida, zbožný jako pokrytec a tak dále. 

58

Bylo by jistì žádoucí, aby byl každý panovník obdarován jen 

tìmi nejkrásnìjšími vlastnostmi, které se obecnì za dobré považují. 

Víme však, že je proti lidské pøirozenosti, aby mìl všechny 

a vždycky se jimi øídil. Proto, chce-li být nìkdo dobrým a úspìšným 

vládcem, musí se pøedevším vyhýbat tìm vlastnostem, které jeho 

moc ohrožují, a nesmí dát na lidské øeèi. Vždy šlechetnost by ho 

mohla v urèité situaci uvrhnout do záhuby, a naopak, co na první 

pohled vypadá jako špatnost, mùže znamenat prospìch 

a bezpeènost pro celou zem. 

59

KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ 

O štìdrosti a skouposti 

Jistì mi dáte za pravdu, že štìdrost je velká ctnost. A pøesto, 

je-li okázalá, nevede k nièemu dobrému. Když se však prokazuje 

diskrétnì a cudnì - jak by se uplatòovat mìla - nikdo se o ní nedozví 

a stejnì máš povìst skrblíka. Aby si panovník dobyl povìst 

štìdrého muže, musí si pøi všech pøíležitostech poèínat s velkou 

pompou. Jenomže pøirozený následek takového pøepychového 

života je, že promrhá celé své jmìní, a chce-li si úroveò, na niž je 

zvyklý, udržet, mùže si pomoci jen na úkor poddaných 

prostøednictvím nových a nových daní a poplatkù. Ti ho zaènou 

pochopitelnì nenávidìt. A když se k tomu neuchýlí a zvolí naopak 

cestu omezení a skromnosti, ztratí veškerý respekt. 

Z toho plyne, že moudrému panovníkovi nesmí záležet na tom, 

zda je považován za skrblíka, èi ne. Až lidé poznají, že díky své 

hospodárnosti vystaèí s vlastními pøíjmy a ještì z nich dokáže 

zajistit v pøípadì potøeby, a bez zatìžování lidu, obranu své zemì, 

popøípadì i další dobyvaènou výpravu v zájmu své bezpeènosti, 

svùj názor zmìní a zaènou ho považovat za štìdrého. Štìdrost je 

ctností jen potud, pokud jde z vlastní kapsy a na pravém místì. 

Stojí za povšimnutí, že z našich souèasníkù jen ti panovníci, co 

byli považováni za skoupé, to nìkam dotáhli. Papež Julius II. byl 

nadmíru šetrný, než dosáhl papežského stolce, ale jak pozdìji došlo 

k válkám, mìl dlaò otevøenou. Nynìjší francouzský král vedl 

mnoho válek, ale nikdy na úèet svých poddaných. A souèasný 

španìlský král 51 by byl bezpochyby nikdy neuskuteènil tolik 

úspìšných tažení, kdyby mìl pøedtím lehkou ruku na peníze. 

Hromadìní penìz se obecnì nepovažuje za ctnost. Slouží-li 

však k tomu, aby vládce nemusel odírat poddané nebo jinde loupit, 

60

poèítal-li s nimi ke své a jejich obranì, mìní se špatná vlastnost 

v dobrou. 

Nìkdo mi tøeba namítne, že Caesar se stal vládcem Øíma díky 

své štìdrosti. A nejen on. Tomu bych chtìl pøipomenout, že je 

rozdíl o vládu usilovat - tehdy je štìdrost úèelná - a už vládcem 

být - pak na místì není. Caesar rozdával, dokud nedosáhl svého 

cíle, ale kdyby byl poté déle zùstal naživu a výdaje nepøibrzdil, 

neuskrovòoval se, byl by svou velkou øíši dozajista znièil. A kdo 

by mi chtìl pøipomenout, že bylo mnoho panovníkù proslulých 

štìdrostí 52 , kteøí pøesto se svými vojsky dosáhli velikostí, tomu 

mohu opáèit jediné: vládce mùže dávat buï ze svého, nebo z kapsy 

svých poddaných, anebo z cizího. V prvních dvou pøípadech musí 

být nadmíru šetrný, ve tøetím nesmí na štìdrost nikdy zapomenout. 

Na váleèném tažení vojsko žije z koøisti, z plenìní a poplatkù. 

Tehdy musí být vojevùdce štìdrý, jinak by za ním vojsko nešlo. 

Rozdává-li z cizího, na povìsti mu to neubírá, naopak spíš pøidává. 

Jinak je však štìdrost vždycky záhubná. Každý mìšec má své dno 

a jednoho dne už není z èeho dávat. Zchudlý panovník je všem 

pro smích, nikdo si ho neváží, a když se snaží z nouze vybøednout, 

vyslouží si povìst vydøiducha a nenávist. Pøídomek skrblík není 

jistì nic lichotivého a pøíjemného, ale neplodí ani opovržení, ani 

nenávist. 

61

KAPITOLA SEDMNÁCTÁ 

O tvrdosti a shovívavosti, a zda je lepší být oblíbený, 

nebo obávaný 

Ideálem panovníka by vždycky mìla být shovívavost a lidskost. 

Jenomže ne vždy je to možné a prospìšné. Cesara Borgiu považovali 

za násilníka, ale jeho tvrdost pøinesla Romani poøádek, 

svornost, mír a jistotu. Porovnáme-li však zpùsob vlády 

s florentskou mìkkostí 53 a její následky v podobì zpustošení 

Pistoie, musíme dát za pravdu Borgiovým metodám. Je-li cílem 

tvrdostí poøádek, svornost a blahobyt, pak proti ní nelze vùbec 

nic namítat. Obèasné, by i pøísné tresty jsou pro obèany daleko 

milosrdnìjší než shovívavost vùèi nepoøádkùm a rozbrojùm, které 

nutnì musí skonèit zle pro všechny - vraždìním a loupením. Trest 

postihuje jen jednotlivce. 

Zejména pøi zakládání státu èíhají na panovníka èetná úskalí 

a tvrdosti se nemùže vyhnout. Ale v tomto pøípadì musí postupovat 

uvážlivì a lidsky, peèlivì vážit, komu vìøit a komu ne, nedat 

se strhnout vlastní zbrklostí a panikou, protože od naivní 

dùvìøivosti k neopatrnosti a od podezøívavosti ke krutovládì je 

vždycky jenom krok. 

Èemu tedy dát pøednost - popularitì, èi respektu? Obojí totiž 

slouèit v jedno nelze, tak jako oheò a vodu. Má-li se tedy panovník 

jednoho z toho zøíct, pak je lepší oželet to první. Všichni dobøe 

víme, že lidé jsou nevdìèní, pokryteètí, zbabìlí a ziskuchtiví, 

a pokud je ruka pánì otevøená, pøetrhli by se dobrou vùlí, slibují 

hory doly - celé své jmìní, životy vlastních synù, svou krev. Jakmile 

však dojde k lámání chleba, na ètyráku obrátí. A jestliže na nì 

panovník spoléhal, se zlou se potáže. Koupená oddanost nemívá 

dlouhého trvání, protože na rozdíl od pozemských statkù není 

62

naším majetkem a v pravý èas s ní nemùžeme libovolnì nakládat. 

Jen oddanost založená na duchovních hodnotách, na nadosobním 

cíli a pøesvìdèení je spolehlivá. 

Lidé klidnì ublíží tomu, koho milují, protože láska je morální 

závazek a ten pro svùj prospìch klidnì poruší. Právì proto, že 

jsou špatní a slabí. Ale strach z trestu je pøece jen drží na uzdì. 

Panovník má budit respekt, nikoli však strach, protože ten vede 

zase k nenávisti. A respekt si udrží potud, dokud nesáhne 

poddaným na majetek a na jejich ženy. Když už mu nezbývá než 

nìkoho popravit, pak to musí pádnì zdùvodnit. Lidé spíš 

zapomenou na smrt tøeba i vlastního otce než na ztrátu majetku. 

A stojí-li vládce sám v èele své armády, pak už vùbec nesmí 

hledìt na to, øíká-li se o nìm, že je krutý. Bez toho by nikdy 

neudržel ve vojsku kázeò, jednotu a bojeschopnost. Hannibal velel 

rùznorodému vojsku, zverbovanému kde se dalo, a pøesto v nìm 

nikdy nevzplanula proti nìmu vzpoura nebo rozbroje mezi 

jednotlivými skupinami, a to dokonce ani tehdy, když mu štìstí 

nepøálo. Dosáhl toho železnou kázní, která ve spojení s jinými 

jeho vynikajícími vlastnostmi budila u vojákù hrùzu a obdiv. 

Samotnou tvrdostí by toho byl ovšem nedosáhl. Nìkteøí životopisci 

velebí jeho vojevùdcovské schopnosti a vytýkají mu krutost. Jsou 

slepí, když nevidí, že právì spojení všech tìchto rysù v jedno bylo 

podstatou jeho mimoøádných výsledkù. 

63

KAPITOLA OSMNÁCTÁ 

Jak má vládce plnit dané slovo 

I v tomto pøípadì by jistì bylo ideální, kdyby byl vládce za 

všech okolností charakterní a èestný a vždycky držel slovo. 

Nicménì zkušenosti z naší doby nás uèí, že mnozí výborní panovníci 

si s plnìním slova nelámali zrovna hlavu, umìli se z nìj 

vyzout a získat vrch nad tìmi, co vždycky úzkostlivì dbali o svou 

èest. 

Na tomto svìtì existují dva zpùsoby jednání: jedno je ve shodì 

se zákony lidskými, druhé se zákony pøírodními. A když nestaèí 

k dosažení cíle to první, pak se nedá nic dìlat a musí se sáhnout 

i k druhému. Skuteèný panovník musí ovládat obojí. Tomu obraznì 

uèili už antiètí spisovatelé, napøíklad ve vyprávìní o Achilleovi 

(ale i o jiných vládcích), jak byl svìøen do výchovy kentaura 

Cheiróna, zpola zvíøete, zpola èlovìka. Nemìlo to znamenat nic 

jiného než právì metaforický návod, že vládce se musí umìt chovat 

tak i tak. Jedno bez druhého nevede k nièemu. 

Panovník ovšem musí umìt i z živoèišné øíše vybírat. Mìl by 

dávat pøednost lišce a lvovi. Lev nepostøehne léèku, liška si 

neporadí s vlky. Mìl by tedy být bystrý jako liška a silný jako lev. 

Kdo myslí, že vystaèí se silou, tomu nepatøí do ruky žezlo. 

Moudrý muž tedy nemùže stát v slovì, je-li mu to na škodu 

a jestli pominuly okolnosti, za nichž je dal. Kdyby všichni lidé byli 

èestní, moje rada by byla špatná. Ale protože nejsou a sami dané 

slovo neplní, rozumný panovník je nemùže dodržovat. Byl by sám 

proti sobì. O vhodné záminky není nikdy nouze. 

V nové dobì najdeme pro to dostatek pøíkladù. Kolikrát byl, 

navzdory všem smlouvám a slibùm, vìrolomnì porušen mír! Proto 

kdo chce být dobrým vládcem, musí být mazaný jako liška, musí 

64

to však umìt zastøít a mást protivníka. Lidé jsou tak naivní, že 

rádi uvìøí tomu, co slyšet chtìjí. 

Uvedu jen jeden z nedávných pøíkladù. Alexandr VI. celý život 

kdekoho šidil a vždycky mu to všichni spolkli i s návnadou. 

Nenajdeme druhého èlovìka, který by byl tolik nasliboval a tak 

málo dodržel. Každá lest mu vyšla, protože v lidech èetl jako 

v otevøené knize. 

Vládce tedy nemusí nutnì mít všechny kladné vlastnosti, ale 

mìl by umìt vzbudit zdání, že je nepostrádá. A naopak má-li je, je 

krajnì nežádoucí, aby se jimi vždycky a za všech okolností øídil. 

A si je shovívavý, lidský, zbožný, upøímný, ale všeho do èasu. 

Jakmile vznikne potøeba opaku, nesmí zaváhat. Zejména od nového 

vládce se nemùže èekat samá dobrota. Bývá okolnostmi doslova 

pøinucen jednat proti všem pøikázáním božím i lidským, ohnout 

se po vìtru, když není zbytí a žádá si to zájem koruny. 

U obyèejných lidí, ale zejména u panovníkù vždycky rozhoduje 

výsledek jejich konání. Je-li úspìšný, i prostøedky, jimiž úspìchu 

dosáhl, se lidem nakonec zdají zcela v poøádku. Tak už to na svìtì 

chodí, lidé vìtšinou vidí jen vnìjší podobu vìcí. 

Jeden ze souèasných vládcù, jehož nechci jmenovat, má plná 

ústa míru a vìrnosti, ale obojí je mu v praxi zcela cizí. Kdyby 

usiloval jen o mír, nikdy nemohl dosáhnout takového vìhlasu, 

a kdyby vždy dbal na plnìní svých slibù, dávno by na trùnì nesedìl. 

65

KAPITOLA DEVATENÁCTÁ 

Jak se chránit pøed nenávistí a opovržením 

Zmínil jsem se o všech pro vládce nejdùležitìjších vlastnostech 

a teï zbývá dodat ještì pár slov o podružných. Lidé žijí 

spokojenì a klidnì, dokud jim nikdo nesahá na majetek, na jejich 

ženy a èest. A tìch pár ctižádostivcù, s kterými si panovník mimoto 

musí nìjak poradit, zvládne snadno. Existuje bohatá škála zpùsobù, 

jak toho docílit. 

Dalšími vlastnostmi, jimiž si panovník mùže vysloužit opovržení, 

je nestálost, lehkomyslnost, slabost, zbabìlost a nerozhodnost. 

Celým svým vystupováním musí dávat najevo opak, 

nemìnit rozhodnutí, bedlivì vážit každé ustanovení a pak stát na 

svém. Jen tak si uchová úctu a všichni si dají dobrý pozor jít na 

nìho s nìjakým chytraèením. 

Vládce s takovou povìstí požívá pak všeobecné vážnosti na 

všech stranách, že proti nìmu ani vnitøní, ani vnìjší nepøátelé nic 

nezmohou. Je respektován vlastní šlechtou i ostatními monarchy. 

Má-li dobré vojsko a spolehlivé spojence, nemá se èeho bát. 

A dobré spojence bude mít tehdy, bude-li mít spolehlivé vojsko. 

Vnitøní pomìry pak bude mít uspoøádané tehdy, jestli 

i v zahranièních vìcech bude sklízet úspìchy. 

Jediné, co by ho ještì mohlo ohrozit, je spiknutí, od nepamìti 

postrach všech trùnù. A proti tomu se zabezpeèí právì tím, že 

jeho vláda a osoba nebudou vyvolávat nenávist a opovržení a lid 

nebude mít pøíèiny k nespokojenosti. To je naprosto neselhávající 

prostøedek proti spiknutí, protože vzbouøenci vždycky poèítají 

s podporou reptajícího lidu. Když se však naopak musí obávat, že 

pøevrat vyvolá hnìv lidu, riziko je pøíliš veliké a pøekážky takøka 

nepøekonatelné. 

66

Spiknutí proti mocnáøùm zná historie mnoho. ale jen málokterá 

se podaøila. Spiklenec nebývá, a ani nemùže být sám, musí 

hledat spojení s dalšími nespokojenci. Jakmile však svùj plán 

vypustí z úst, vydává se v nebezpeèí, že ho dotyèný pro svùj vlastní 

prospìch za odmìnu udá. Nadìje na úspìch je tedy sice lákavá, 

ale pochybná, a rizika nezmìøitelná. Jen u vìrného pøítele nebo 

stejnì zatvrzelého odpùrce trùnu mu nehrozí zrada. 

Údìlem spiklencù je tedy vìèný strach a podezøívavost, a to 

bere odvahu. Za panovníkem stojí majestát trùnu, zákony, 

prostøedky státní moci a jeho stoupenci. Pojí-li se k tomu všemu 

ještì pøízeò lidu, je neotøesitelný a nadìje na úspìch spiknutí je 

mizivá. 

V takovém pøípadì se totiž vzbouøenec nezbaví strachu ani po 

vykonaném zloèinu, protože se nemá kde schovat pøed hnìvem 

lidu. Mohl bych to doložit nesèetnými pøíklady, ale postaèí jeden 

ze zcela nedávné minulosti, z doby života našich otcù. Pana 

Annibala Bentivoglia, tedy dìda dnešního pana Annibala 

a tehdejšího vládce Bolonì, zavraždili Canneschiové. Zùstal po 

nìm pouze Giovanni, který však byl v té dobì ještì v plenkách. 

Po vraždì lid povstal a všechny Canneschie povraždil, protože 

Bentivogliové požívali v Boloni veliké vážnosti. Náklonnost lidu 

byla tak hluboká, že se Boloòští vypravili až do Florencie, kde 

mìl údajnì podle jejich zpráv žít nìjaký potomek jejich vládnoucího 

rodu. Skuteènì ho našli a povìøili vládou do té doby, než Giovanni 

dospìje. 

Znovu tedy opakuji, žádný strach ze spiknutí, máš-li lid na své 

stranì. Nemáš-li - musíš se bát všeho a každého. Stará zkušenost 

dobøe vedených státù ukazuje, že nestaèí dobøe vycházet s vlivnými 

a bohatými, ale pøedevším se širokými vrstvami. 

K takovým dobøe spravovaným a uspoøádaným státùm patøí 

dnes Francie. Má øadu dobrých institucí, jimž král vdìèí za svou 

bezpeènost a zemì za svobodu. První je parlament a jeho 

67

pravomoci. Kdo budoval francouzský právní øád, dobøe znal 

ctižádostivost a bezohlednost šlechty a nenávist lidu vùèi ní a vìdìl, 

že je nutné postavit hráz prvním a poskytnout ochranu druhým. 

Kdyby to bylo ponecháno na králi, šlechtici by na nìho soèili, že 

nadržuje lidu, a naopak lid by se mu bouøil, kdyby ustupoval 

bohatým. Proto byl ustanoven tøetí, nestranný soudce, který bez 

újmy pro krále mocné krotí a slabé zaštiuje. Neznám lepší 

a moudøejší instituci nad tuto. Je zatím nejlepším opatøením, jak 

chránit trùn a bezpeènost øíše, jak sejmout z panovníkových beder 

povinnosti nepopulární a ponechat mu jen ty líbivé, a tím mu 

odstranit z cesty možnou nenávist. 

Mùže se zdát, že život a smrt leckterého øímského vládce mému 

názoru odporuje. Nìkteøí totiž, pøestože žili bezúhonnì 

a prokazovali i velkou sílu ducha a talentu, pøišli o moc i o život. 

Lehko to vyvrátím tím, když vyèíslím nìkteré jejich vlastnosti 

a osvìtlím pøíèiny jejich pádu. Omezím se pouze na ty císaøe, kteøí 

se vystøídali u moci od filozofa Marka Aurelia 55 po Maximina: 

Marcus Aurelius, jeho syn Commodus, Pertinax 56 , Iulianus, 

Severus, jeho syn Antonius Caracalla, Macrinus, Elagabalus, 

Alexandr a Maximinus. 

Pøedevším je tøeba pøipomenout jednu øímskou zvláštnost: 

zatímco jinde museli krotit ctižádost šlechty a divokost lidu, øímští 

císaøi mìli ještì tøetí nebezpeènou sílu proti sobì: byla to zpupnost 

a chamtivost vojákù. To byl hlavní kámen úrazu a mnohý z nich 

o nìj klopýtl. Vyhovìt totiž vojákùm a obyvatelstvu souèasnì, 

dvìma složkám s tak protichùdnými zájmy, není vùbec snadné. 

Lid touží žít v klidu, a proto má v oblibì umírnìné vládce, zatímco 

vojáci si libují v pánu bojovném, zpupném, tvrdém a hlavnì 

loupeživém. Chtìjí, aby se tak choval i vùèi poddaným a na jejich 

úkor jim zdvojnásobil žold, a tak ukojil jejich chamtivost a pýchu. 

Proto tamní císaøi, kteøí nebyli od pøírody nadáni velkou 

autoritou, tento rozpor nedokázali vyøešit a vìtšina z nich, ze- 

68

jména pak ti, co se povznesli z øad obèanù, šli cestou nejmenšího 

odporu - vyhovovali vojákùm. A nezbývalo jim vlastnì nic jiného. 

Jestliže hledìli nevyvolat proti sobì nenávist, pak rozhodnì jim 

byla nebezpeènìjší ze strany té silnìjší vrstvy, a tou byli samozøejmì 

vojáci. Zejména noví císaøové, kteøí teprve formovali øady svých 

stoupencù, dávali bez ohledu na lid pøednost vojsku. Nìkdy jim 

to pøineslo prospìch - když si souèasnì umìli dobýt u nìho respekt 

- jindy škodu. 

Marcus Aurelius, Pertinax a Alexandr žili neokázale, milovali 

spravedlnost, nenávidìli krutost, byli lidští a shovívaví ale jen jediný 

z nich, Marcus, dožil a zemøel ve všeobecné úctì. Ostatní dva 

skonèili zle. Pertinax se stal císaøem proti vùli vojákù, kteøí si za 

jeho pøedchùdce Commoda žili zcela nespoutanì, a poèestný život, 

jejž jim chtìl vnutit nový pán, jim byl proti srsti. Vedle nenávisti 

k nìmu cítili navíc i pohrdání, protože už byl starý. Pár mìsícù 

poté, co nastoupil na trùn, ho zavraždili. Jak vidíme, za urèitých 

okolností mùže vyvolat nenávist i zcela bezúhonný panovník. 

O Alexandrovi se øíká, že byl tak spravedlivý, že za celých ètrnáct 

let svého panování nedal nikoho bez øádného rozsudku popravit, 

pøesto skonèil rukou úkladného vraha, protože se zdál vojákùm 

slabošský, vyèítali mu, že za nìho vlastnì vládne matka, 

opovrhovali jím. 

Marcus Aurelius byl od poèátku do konce ctìn, protože na 

trùn dosedl dìdièným právem a nemusel se podbízet ani vojákùm, 

ani lidu. Mimo to dostal do vínku øadu ctností, pro nìž ho všichni 

uznávali, a tak obì vrstvy udržel v patøièných mezích. 

Všimnìme si nyní vlády Commoda, Severa, Caracally 

a Maximina. Jeden jako druhý to byli krutovládci, kteøí se neštítili 

žádné zvùle na lidu, jen aby se zalíbili vojákùm. Také skonèili 

špatnì - až na Severa 57 , který si poèínal tak vychytrale, že aèkoli 

neslýchanì týral lid, aby se vojákùm zavdìèil, pøesto neskonèil 

násilnou smrtí. Navíc to byl muž jistého osobního kouzla. Vojáci 

69

se mu obdivovali, lid jím byl oslnìn. K moci se dostal svými 

vojenskými úspìchy a všimnìte si, jakými cestami. 

Severus odhadl slabost císaøe Iuliana a pøimìl své legie, aby 

s ním táhly na Øím pomstít smrt Pertinaxe. Ve skuteènosti mu 

však nešlo o nic jiného než urvat pro sebe císaøskou hodnost. 

Dorazil tam døív, než se vùbec rozneslo, že se vydal na cestu, 

a senát ho ze strachu zvolil císaøem a Iuliana nechal usmrtit. Chtìlli 

se však Severus stát pánem celého øímského impéria, musel zdolat 

dvì pøekážky: první byla v Asii, kde se tamní vrchní velitel legií 

dal provolat císaøem, druhá na západì, kde zase Albinus toužil po 

nejvyšší hodnosti. Protože Severus dobøe vìdìl, že se nemùže 

vypoøádat s obìma naráz, vrhl se na Nigera a na Albina šel prozatím 

lstí. Pøislíbil mu spoluvládu, a ten uvìøil. Jakmile však byl 

Pescennius Niger poražen a zabit, vznesl k øímskému senátu na 

Albína stížnost, že místo vdìènosti usiluje o jeho život, a se 

souhlasem všech vytáhl do Galie, kde ho pøipravil o velení a dal 

ho zavraždit. 

Podíváme-li se vcelku na životní dráhu tohoto panovníka, 

najdeme v nìm ony už zmínìné vlastnosti lva a lišky. Všichni se 

ho báli a obdivovali ho. 

Jeho syn Caracalla 58 byl také mimoøádný muž. Jeho vojenské 

èiny udivovaly lid i vojáky. Byl to voják každým coulem, který si 

neliboval v dvorských lahùdkách a rozmaøilostech, odøíkání 

vojáckého života snášel hladce s ostatními, a tím si vysloužil jejich 

lásku. Jenomže to byl zas neslýchanì krutý a prudký èlovìk, který 

se nezastavil pøed nièím. Vyhladil vìtšinu obyvatel Øíma 

a Alexandrie. Svým poèínáním si proti sobì poštval kdekoho 

a tøásla se pøed ním i jeho vlastní družina. Proto musel skonèit 

tak, jak skonèil - uprostøed vlastního vojska rukou obyèejného 

setníka. 

Podle tohoto pøíkladu by se mohlo zdát, že pøed násilnou smrtí 

si nemùže být jistý žádný vládce, stojí-li proti nìmu zavilý nepøítel, 

70

jemuž na vlastním životì vùbec nesejde. Není to tak. Podobný 

pøípad je velice vzácný a panovník se mùže úèinnì chránit tím, že 

neubližuje nikomu ze svého bezprostøedního okolí. Caracalla se 

této osudné chyby dopustil. Dal popravit bratra onoho setníka, 

jemu samotnému bez ustání vyhrožoval, a pøece si ho ponechal 

v osobní stráži. Byla to neuvìøitelná pošetilost a nakonec ho stála 

život. 

Commodova 59 nástupní situace byla naprosto pøíznivá. Jako 

syn Marka Aurelia nastoupil na trùn dìdièným právem a bývalo 

by mu staèilo kráèet ve stopách ctìného otce. Jenomže Commodus 

mìl odpornou krutou povahu a nelítostnì odíral lid, aby si naklonil 

vojsko. Navíc nedbal na majestát, po arénách zápasil s gladiátory 

a povoloval svým nízkým pudùm, takže to nakonec dopracoval 

tak daleko, že vojsko jím opovrhovalo a lid ho nenávidìl. Spiknutí 

pak bylo zcela pøirozeným následkem a byl zabit. 

Maximinùv 60 pøíbìh je z trochu jiného kadlubu. Byl to muž 

nespornì udatný, proto si ho také legie - znechucené zmìkèilostí 

Alexandrovou - zvolily po jeho zavraždìní za nástupce. Nevládl 

však dlouho. Pøedevším byl pøíliš nízkého pùvodu (byl pasákem 

ovcí v Trákii) a kdekdo o tom vìdìl, a za druhé pøíliš dlouho váhal 

se vstupem do Øíma po svém provolání císaøem. Jeho úøedníci 

tam, i po celé zemi, zatím bez zábran nelítostnì vládli a vytvoøili 

mu tak povìst krutovládce. Celý svìt jím tedy opovrhoval a všichni 

se báli jeho údajné surovosti. Nejprve propukla vzpoura v Africe, 

pak v Øímì a nakonec se rozhoøela po celé Itálii. Ve chvíli, kdy 

bezvýslednì obléhal se svými Aquileiu, obrátili se i oni proti nìmu, 

protože vidìli, že má všechny proti sobì. Èekala ho smrt z rukou 

tìch, kteøí si ho sami zvolili. 

O Elagabalovi 61 , Macrinovi 62 a Iulianovi netøeba ztrácet slov. 

Vládli krátce a na všech stranách sklízeli jen hluboké opovržení. 

Naši souèasní vládcové mají situaci o to lehèí, že se nemusí 

vyrovnávat s nadmìrnými nároky vojska. Nemohou je zajisté 

71

pøehlížet, ale také si s nimi nemusí pøíliš lámat hlavu, protože nikdo 

dnes nemá tak celistvou ozbrojenou moc pod jednotným státním 

velením, jako míval Øím. Až na tureckou a egyptskou øíši nikde 

není vojsko nebezpeènou silou. Tou je dnes lid. 

Moc obou sultánù se opírá o poèetné vojsko. a navíc sultanát, 

podobný ponìkud køesanskému pontifikátu, se výraznì liší od 

všech ostatních souèasných vládních forem. Trùn tam není dìdièný, 

sultán je volen oprávnìnými volièi a ctìn všemi jako náš dìdièný 

panovník, protože se dostává k moci podle vžitého prastarého 

øádu. 

Ale vrame se do našeho svìta. Pøíèinou pádu a záhuby øímských 

císaøù byla nenávist nebo opovržení. Nìkdy obojí dohromady. 

Pertinax a Alexandr chtìli jít, navzdory zmìnìné situaci 

a bez výhody dìdièného práva na trùn, ve stopách Marka Aurelia; 

Caracalla, Comodus a Maximinus si zas nikdy nemìli chodit pro 

vzor k Severovi, protože nemìli ani jeho udatnost, ani vychytralost. 

Panovník nemùže slepì napodobit žádného jednotlivého 

slavného mocnáøe, ale podle svých vlastních okolností jít na radu 

tu k jednomu, tu k druhému. Severus mùže posloužit za pøíklad 

pøi kladení základù nové vlády, Marcus Aurelius pro zachování 

a upevòování už stabilizované vlády. 

72

KAPITOLA DVACÁTÁ 

O budování pevností, jejich užiteènosti i nevýhodnosti, 

a o jiných pomocných prostøedcích k udržení panství 

Panovníci si na dobytém území poèínají po uchopení vlády 

rùznì, podle daných pomìrù v té které zemi. Jedni tamní poddané 

odzbrojují, jiní živí spory soupeøících skupin, nìkteøí hledí získat 

na svou stranu zprvu nepøátelské èi nespolehlivé živly, druzí zas 

vidí podmínku bezpeènosti v pevnostech - buï je budují, anebo 

naopak boøí. Ani jednomu z tìchto pøístupù nelze dát jednoznaènì 

pøednost bez dùkladné znalosti místních pomìrù, a proto chci 

všechny co nejpodrobnìji rozebrat. 

Žádný nový vládce nikdy, co pamì sahá, neodzbrojil šmahem 

všechny poddané. Našel-li je po vstupu do zemì neozbrojené, 

hledìl je naopak vyzbrojit. Tím si zavázal k vìrnosti váhavé a posílil 

svazek se svými pøíznivci (neprozøetelné by ovšem bylo dát zbranì 

do rukou všem poddaným). Vyvolení budou tvé rozhodnutí 

považovat pro sebe za èest a ostatních se tím nedotkneš, protože 

uznají, že povinnosti vojáka jsou nebezpeènìjší a zodpovìdnìjší, 

a zasluhují si tedy i vìtší odmìnu. Když ale odzbrojíš všechny, 

smrtelnì je urazíš oèividnou nedùvìrou, nebo si to vyloží tak, že 

je máš za zbabìlé èi neschopné. A tak èi onak - podnítíš proti 

sobì nenávist. Navíc panovník nemùže v žádném pøípadì zùstat 

bez ozbrojené síly a musí pak hledat východisko v najímání 

žoldnéøù. Jaké jsou jeho klady a zápory, jsme si už povìdìli: proti 

vskutku silnému nepøíteli a místním podvratným živlùm jsou jen 

chabou ochranou. Každý panovník musí mít na novém území své 

vlastní vojsko. Historie nás tomu uèí na každém kroku. 

Pøipojí-li je však ke své kmenové zemi, je situace jiná a musí 

odzbrojit všechny s výjimkou tìch, co mu pøi dobývání pomáhali. 

Ale i tehdy opatrnost káže pozvolna je zbraní zbavit a opírat svou 

73

vládu jen a jen o vlastní pùvodní vojsko. 

Nìkteøí naši pøedkové si pojišovali moc v dobytých mìstech 

tím, že v nìm živili spory, podle starého pøísloví „Když se dva 

hádají...“. V tehdejších klidnìjších dobách mohl tento zpùsob splnit 

svùj úèel, dnes však rozhodnì ne. V okamžiku pøepadu vskutku 

nebezpeèným nepøítelem se taková vnitønì nahlodaná mìsta 

rozpadnou, slabší strana vkládá do budoucí nepøátelské vlády 

nadìje a silnìjší zas nestaèí sama mìsto ubránit. Tuto trpkou 

zkušenost udìlali napøíklad Benátèané. Nìjaký èas se jim tato praxe 

v dobytých mìstech osvìdèovala, ale pak pøišla porážka u Vailá, 

jedna ze soupeøových stran si dodala odvahu a benátskou moc 

svrhla. Co docela dobøe slouží v míru, za války neobstojí. Tìžké 

èasy pøekoná jen stát silný, celistvý. 

Povìst a prestiž panovníka bezpochyby roste pøekonáváním 

pøekážek a vyhranými válkami. Zejména ti, kteøí na trùn nedosedli 

z titulu dìdièného práva, se ochotnì chápou každé pøíležitosti 

z ruky osudu a hledí se v tìžkých situacích osvìdèit. Mnozí mají 

dokonce za to, že je výhodné osudu „napomáhat“, nepøítele, a 

vnitøního èi vnìjšího, patøiènì vyprovokovat a vítìznou situaci si 

tak pøipravit. 

Pokud jde však o nepøítele vnitøního, zkušenost leckterého 

nového panovníka uèí, že daleko vìtší potíže bývají postupem 

èasu s tìmi zprvu spolehlivými než s odpùrci. Sienský vládce 

Pandolfo Petrucci 63 opíral svou moc právì o ty druhé a daøilo se 

mu to. Neplatí to však všeobecnì, rozhodující jsou dané pomìry, 

a nemá tedy smysl tento postup široce rozebírat. Dodám jen tolik, 

že odpùrce není tak tìžké si zavázat, protože panovník je má v hrsti 

pro jejich minulost. Aby si udrželi døívìjší postavení, musí se 

ucházet o jeho pøízeò, sloužit horlivìji než druzí. Naopak ti, co 

mu k moci dopomohli, spí na vavøínech a službu konají jen tak, 

aby se neøeklo. 

Tady se sluší pøipomenout vládcùm, aby vždycky dobøe uvážili, 

74

jaké pohnutky tyto lidi ke spolupráci s nimi pøivedly. Byla-li to 

zištnost, neukojené požadavky z vlády pøedchozí, nebude mít jejich 

náklonnost dlouhého trvání, protože vládce nebude staèit jejich 

nároky uspokojit. Pøíklady ze starší i novìjší historie pøesvìdèivì 

dokládají, že je vždycky snazší poøízení s tìmi, kteøí proti pùvodní 

vládì nic nemìli, k novému pánu se chovali zdrženlivì nebo 

dokonce nepøátelsky, než s tìmi, co otevøeli uchvatiteli brány do 

vlastní zemì z osobního prospìchu. 

A koneènì k otázce pevností. Stavìly se odedávna a jistì ne 

nadarmo. Pro odstrašení možného útoèníka nebo jako útoèištì ve 

chvíli nejtìžší vykonaly jistì své. Ale také známe z nedávné doby 

pøípady pana Niccola Vitelliho, který dal v Castellu zboøit dvì 

pevnosti, protože to považoval za bezpeènìjší, nebo urbinského 

vévody Guida Ubalda 64 , jenž po návratu na své území, odòaté mu 

Borgiou, šel dokonce tak daleko, že zboøil všechny v celém kraji. 

Zjevnì považoval za snazší udržet se tu napøíštì bez nich. 

I Bentivogliové tak postupovali po návratu do Bolonì. 

Jednoznaèné stanovisko tedy neexistuje, mìní se od pøípadu 

k pøípadu. 

Øeknìme si alespoò tolik, že pro panovníka, který se víc bojí 

vlastních poddaných než útoku zvenèí, mají svùj smysl. V opaèném 

pøípadì a na nì nespoléhá. Nejspolehlivìjší pevností je taková 

vláda, která nevyvolává nenávist lidu. Pøed tou stejnì panovníka 

nezachrání sebepevnìjší tvrz, protože se vždycky najde pøièinlivý 

soused, jenž jeho lidu nabídne svou zbraò. 

V poslední dobì pøinesla pevnost užitek jen hrabìnce z Forli 

po zavraždìní jejího manžela. Utekla se do ní a vyèkala tam pomoci 

z Milána proti vzbouøenému lidu a mìla velké štìstí, že se právì 

nenašel nikdo cizí, kdo by se chopil pøíležitosti. Když ji však pozdìji 

napadl Cesare Borgia, byla jí pevnost k nièemu, protože lid se 

pøidal na jeho stranu. Stavìt tedy pevnosti èi nestavìt, tak výluènì 

otázka nestojí. 

75

Spoléhá-li však panovník na opevnìní a nedbá pøitom nenávisti 

poddaných, takovému není rady ani pomoci. 

76

KAPITOLA JEDENADVACÁTÁ 

Jak a èím se získává úcta lidu 

Nic není v tomto smìru úèinnìjšího než velká vítìzství a vlastní 

pøíklad stateènosti, jak si mùžeme ovìøit na našem souèasníkovi, 

španìlském králi Ferdinandu Aragonském 65 . Aèkoli zpoèátku 

nesedìl pøíliš pevnì na svém trùnì, neustálými a úspìšnými výboji 

se postupnì stal prvním mezi køesanskými králi. Dobyl si respektu 

i slávy. 

Hned na poèátku své vlády zaútoèil proti Granadì a její dobytí 

se stalo základem pøíští moci. Souèasnì tím dokonale zamìstnal 

kastilské barony, takže nemìli ani èas pomyslet na vzpouru, a než 

se pozdìji staèili rozkoukat, držel moc už pevnì v rukou. Bìhem 

dlouhé války si pozvolna vybudoval spolehlivou a zdatnou armádu, 

již živil z prostøedkù církve a dobývaných území. Aby se pozdìji 

mohl pustit do plnìní dalších, mnohem dùraznìjších plánù, vyhnal 

ze své øíše Maury a Židy, aby si naklonil církev. To byl také jeho 

jediný politováníhodný a nemoudrý tah. Ve jménu církve pak 

zaútoèil proti Africe, vtrhl do Itálie a napadl Francii. Jedna výprava 

stíhala druhou. Než lid staèil strávit údiv a obdiv nad jedním 

vítìzstvím, už zaèínalo další tažení. Na vzpoury nemìl nikdo ani 

pomyšlení. 

Lesku a vážnosti však nedodávají vládcùm jen a jen váleèné 

úspìchy, ale i obratná správa zemì. Napøíklad takový Barnab 

z Milána se dobøe vyznal v lidech a vìdìl, jak si zjednat povìst 

spravedlivého a schopného muže. Nikdy neopomnìl ocenit nìjaký 

mimoøádný èin nebo potrestat pøeèin, a to tak, že se o tom dlouho 

mluvilo. 

Jen takového panovníka si všichni váží, který nezaujímá obojaká 

stanoviska, bez výhrad se staví na tu nebo na onu stranu, je buï 

77

pøítelem, nebo nepøítelem. Neutralita se pøíliš nevyplácí. Když se 

dva perou, musíš vìdìt, èí vítìzství by ti víc ublížilo. Ale i když to 

nevíš, je poctivìjší i výhodnìjší zaujmout otevøené stanovisko a jít 

do boje. Neudìláš-li to, budeš první obìtí vítìze k velké radosti 

poraženého a nikomu nebudeš stát za to, aby ti pomohl. Po 

spojenci, který stojí v kritické chvíli se založenýma rukama, netouží 

ani vítìz, ani poražený. 

Antiochos vtáhl do Øecka na požádání Aitólù, aby jim pomohl 

proti Øímu, a souèasnì vypravil posly k Achájùm, aby jim rozmluvil 

vmìšování ve prospìch Øímanù. Øímané odpovìdìli tím, že je 

naopak vyzvali ke spoleènému boji. V achájské radì, kde vyslanci 

obou stran vystoupili, øekl øímský legát: „Je sice pohodlnìjší 

nemíchat se do války, ale na druhé stranì není pro vás 

nevýhodnìjšího postoje: pøipraví vás o vážnost a vaši zemi 

o svobodu - vítìz vás pohltí.“ 

Jen nepøítel naléhá na panovníka, aby zachoval neutralitu, pøítel 

naopak žádá, aby ses mu nezastøenì postavil po bok. Ve snaze 

vyhnout se momentálnímu nebezpeèí volí nìkteøí krátkozrací 

monarchové - sobì ke škodì - neutralitu. Jiní, moudøejší, se 

neváhají postavit na stranu jednoho ze soupeøù, protože když pak 

spolu s ním zvítìzí, a by byl sebemocnìjší a oni mu byli vydáni 

na milost, je vázán vdìèností a spojeneckými ohledy. Tak špatný 

totiž ten náš svìt zas není, aby byl schopen tak èerného nevdìku, 

a žádné vítìzství není tak drtivé, aby pøehlušilo hlas spravedlnosti. 

A i když ten, komu panovník pøispìchá na pomoc, pøece jen 

prohraje, nezapomene na prokázanou službu, ze všech sil svému 

spojenci v nouzi pomáhá a nikde není psáno, že se karta 

v budoucnu nemùže obrátit - pak sdílíš žeò vítìzství s ním. Ale 

také v tom pøípadì, že se ani jedné z obou bojujících stran nemusíš 

obávat, je výhodné na jednu z nich vsadit. Pøispìje-li panovník 

k výhøe - má svého spojence do budoucna v hrsti -, v opaèném 

pøípadì mu však pomoc také nezapomene. 

78

Jen jedno musí mít moudrý vládce vždycky na pamìti: vyhýbat 

se spojenci silnìjšímu, než je sám, pokud to není nezbytnì nutné. 

Vítìzství bývá hoøké, upadne nakonec do jeho podruèí. Tak 

doplatili Benátèané na spolek s Francií proti milánskému vévodovi. 

Naopak Florenanùm nezbylo nic jiného než vsadit na jednu ze 

stran, když papež a Španìlé táhli proti Lombardii. 

Každé sebeuvážlivìjší rozhodnutí je však vždycky spojeno 

s rizikem. Tak už je ten náš svìt zaøízen, že v dobré víøe vykonáš 

to, co je v dané situaci nejmoudøejší, abys zažehnal nebezpeèí, 

a vzápìtí upadneš do nového, mnohem horšího. Proto uvážlivý 

muž volí z možných zel to nejmenší. 

Další prostøedek, jak si získávat úctu svých poddaných, je péèe 

o umìní a vìdu, o jejich neustálý rozvoj. Oceòování 

a vyznamenávání vìdcù, umìlcù, ale i prostých obèanù za pøièinlivost 

patøí k nejúèinnìjším. Vždy úspìch v kterémkoli oboru 

lidského konání slouží k rozkvìtu a posílení státní moci vùbec. 

Podpory se musí dostat všem, co se s plným zaujetím vìnují svému 

povolání - a je to obchod, zemìdìlství èi cokoli jiného -, a je 

tøeba dát jim záruky, že co vytvoøí, nepøijde vniveè, nebo že to 

nezhltnou zvýšené danì. Pro spokojenost obyvatel jsou také 

dùležité ve vhodných roèních obdobích rùzné slavnosti a zábavy. 

Každé mìsto má své cechy a spolky, které poøádají pravidelná 

shromáždìní. Ani tìm by se panovník nemìl vyhýbat, mìl by 

pøicházet mezi lid, projevovat v pravou chvíli štìdrost a uznalostsamozøejmì 

bez úhony na své hodnosti prvního muže ve státì. 

Její dùstojenství je první a základní podmínkou za všech okolností. 

79

KAPITOLA DVAADVACÁTÁ 

O ministrech 

Výbìr vhodných mužù pro dùležité funkce ve státì má rovnìž 

nemalý význam. Podle jejich kvalit bývá posuzován i panovník. 

Jsou-li špatní, nestojí ani panovník vìtšinou za nic, a naopak, 

obklopí-li se schopnými muži, každý ho má za muže na svém místì, 

protože umí rozeznat skuteènou hodnotu od pozlátka. 

Pro pøíklad nemusíme chodit daleko: tak znamenitého ministra, 

jako byl pan Antonio da Venafro 66 v sienském vévodství Pandolfa 

Petrucciho, si mohl zvolit jen prozíravý vládce. 

Zpùsobilost èi nezpùsobilost èlovìka pro vykonávání urèité 

státní funkce lze pøedem odhadnout podle tìchto tøí podmínek: 

buï rozumí své vìci sám a nikoho dalšího nepotøebuje, nebo si 

umí dát od jiných schopných poradit, anebo sám nic nedovede 

posoudit, nièemu nerozumí a na rady neslyší - a ten není k nièemu. 

Pandolfo možná nepatøil do skupiny první, ale bezpochyby do té 

druhé. Umìt ocenit, kolik chytrostí nebo naopak hlouposti je 

v poèínání toho druhého, schopnost rozlišit správný tah od 

nesprávného, na to není tøeba žádné zvláštní geniality, ale je to 

záruka, že na takového panovníka si ministr s podfukem a lstí 

nepøijde a dá si pozor. 

Poznat, zda mùže být nìkdo dobrým ministrem, lze snadno 

a takøka neomylnì podle základního mìøítka: myslí-li vždy a ve 

všem hlavnì na sebe a svùj prospìch, pro takovou funkci se nehodí. 

Muž ve službách státní moci nikdy nesmí myslet na sebe, ale na 

prospìch zemì a vladaøe a projednávat státní záležitosti s ním. Na 

druhé stranì si musí panovník dobrého ministra umìt vážit, nesmí 

ho pøehlížet, má ho vyznamenávat a patøiènì oceòovat, aby si ho 

zavázal vdìkem k vìrnosti a oddanosti. Jen tehdy, nasytí-li jeho 

80

ctižádost i pøirozenou lidskou touhu po pøimìøené životní úrovni, 

bude mu sloužit dobøe a odpovìdnì, protože bude vìdìt, že každý 

možný pøevrat ohrozí nejen panovníka, ale i jeho. 

Jsou-li ministøi èestní a vládce uznalý - mohou se na sebe 

navzájem spolehnout a dùvìøovat si. Nechová-li se však jedna ze 

stran podle tohoto pravidla, urèitì na to doplatí. 

81

KAPITOLA TØIADVACÁTÁ 

Komu naslouchat a kdy 

Každý dvùr obchází smrtelné nebezpeèí patolízalství a pochlebování 

a odolat mu dokáže jen støízlivý muž a dobrý znalec lidských 

povah. Ti, co se pøíliš zabývají sami sebou a vlastními skutky, 

podléhají snadno sebeklamu, a nejsou tudíž imunní ani vùèi 

lichocení. Je jen jediný zpùsob, jak se nestat jeho obìtí - dát lidem 

najevo, že tì pravdou neurazí. To ovšem neznamená, že si mùže 

pøijít kdekdo a vykládat vládci bez obalu, co ho napadne. Takový 

pán pøijde o vážnost jedna dvì. 

Moudrý volí vždycky støední cestu: radí se jen s úzkým kruhem 

vyvolencù, a to ještì jen tehdy, když on sám chce. Má se 

dovolávat jejich názoru ve všem dùležitém a chovat se k èlenùm 

rady tak, aby je podnìcoval k co nejvìtší otevøenosti, ale pak má 

rozhodnout sám a na svém postoji setrvat. Kdo dopøává sluchu 

kdejakému snaživci, mìní svá rozhodnutí kam vítr tam pláš, ten 

je všem pro smích. A kdo podléhá tomu, co sám chce slyšet, 

nedopadne líp. 

Páter Luca 67 , vyslanec nynìjšího císaøe Maxmiliána, jednou 

utrousil, že se Jeho Velièenstvo nikdy s nikým neradí, nicménì že 

stejnì nerozhoduje podle svého. Chová se tedy právì opaènì, než 

já doporuèuji. Je to tajnùstkáøský vládce, který mlèí o svých 

plánech a mínìní druhých ho nezajímá. Když pak svá rozhodnutí 

zaène uvádìt ve skutek, v jeho okolí se proti nim zvedne odpor 

a on, nevìda kudy kam, od nich èásteènì nebo úplnì upouští. Nikdo 

však neví, co vlastnì chce, co sleduje, a na jeho slova není 

spolehnutí. 

Panovník se má radit ve všech dùležitých záležitostech, trpìlivì 

vyslechnout i protichùdná mínìní - dát najevo hnìv, když vycítí 

82

klièkování, ale na druhé stranì si poèínat tak, aby nepovolaným 

rádcùm zašla chu. 

Mnozí se domnívají, že vladaø vdìèí za svùj úspìch dobrým 

rádcùm. To je velký omyl. Kdo sám není moudrý, nedá na dobré 

rady. Výjimka potvrzuje pravidlo, a to tehdy, odevzdá-li se do 

rukou jediného mimoøádnì schopného muže. V tom pøípadì však 

dlouho vládnout nebude a jeho vyvolenec ho zbaví trùnu. 

Neschopný panovník nic nespraví ani tím, že se bude radit s jinými, 

schopnìjšími, protože nebude vìdìt, jak s jejich názory naložit 

a sladit je, neumí oddìlit zrno od plev a prohlédnout, kdy sledují 

vlastní zájmy. Je tøeba brát lidi takové, jací jsou, a vìdìt, že jsou 

dobøí jen tehdy, pøimìje-li je k tomu nutnost. Proto platí, že dobrá 

rada nedìlá dobrého vládce, ale naopak že moudrý vládce je 

prapøíèinou a pùvodcem dobrých rad. 

83

KAPITOLA ÈTYØIADVACÁTÁ 

Proè italská knížata pøišla o moc 

Èiny každého nového panovníka jsou daleko víc støedem pozornosti 

než èiny pána dìdièného, a projeví-li se jako zdatný, získá 

si mnohem víc a vìrnìjších stoupencù. Souèasný stav vìcí totiž 

lidi zajímá daleko víc než minulost, a když se jim daøí dobøe, po 

nièem jiném nebaží. Tak dosáhne vládce dvojí slávy: že nabyl vlády 

v nové zemi a že ji s pomocí dobrých zákonù, spolehlivého vojska 

a rozumnými opatøeními zvelebil. Naopak sklidí dvojnásobnou 

hanbu ten, co se na trùn narodil, ale vlastní neschopností ho pozbyl. 

Už jsem se zmínil o tom, že neapolský král, milánský vévoda 

a mnozí jiní italští panovníci pøišli o moc proto, že si buï neporadili 

s vojáky, jiní zas s lidem nebo šlechtou. Vládce, který se vyhne 

tìmto chybám a má prostøedky na to vydržovat vojsko v poli, toho 

nikdo moci nezbaví. Filip Makedonský, ne otec Alexandra 

Velikého, nýbrž ten, který utrpìl porážku od Tita Quintia, nevládl 

sice tak velkou a silnou øíší jako Øekové a Øímani, kteøí ho 

ohrožovali, rozumìl však vojenskému umìní, umìl si naklonit lid 

a udržet dùvìru šlechty, a tak jim dokázal odolávat dlouhou øadu 

let a udržet svou øíši, i když ochuzenou o nìkterá mìsta. 

Za ztrátu trùnu mùže každý podìkovat jen sám sobì. V míru 

nepomysleli, že mohou pøijít zlé èasy (koho napadne poèítat 

s bouøkou, když je nebe jako vymetené?), a když nastala doba 

zkoušek, vzali do zajeèích, místo aby honem budovali obranu, 

a kojili se nadìjí, že je jednoho dne povolá lid zpátky, až pøeteèe 

èíše vítìzovy zpupnosti. I to se samozøejmì mùže stát, ale rozhodnì 

se na to nedá spoléhat. Èlovìk nemá padat na zem a poèítat s tím, 

že ho nìkdo zvedne. Buï k tomu nikdy nedojde, anebo dojde-li, 

není to zrovna bezpeèné, protože takový návrat je ponižující, 

84

nezávisí na vládci. 

Jen taková vláda je spolehlivá a trvalá, která spoléhá sama na 

sebe a vlastními silami se dovede ubránit. 

85

KAPITOLA PÌTADVACÁTÁ 

Jakou roli hraje v lidském životì osud a jak mu èelit 

Mnoho lidí vìøilo a dosud vìøí, že pozemské dìní øídí Bùh 

a osud a ani sebevìtší chytrost na tom nemùže nic zmìnit. Z toho 

plyne pohodlnický závìr, že každá námaha je marná a nejlepší je 

prostì se svému losu podøídit. Zejména teï, kdy jsme dnes a dennì 

svìdky obrovských zmìn a nenadálých zvratù, tento názor obecnì 

panuje. Já si však myslím, že svobodná vùle èlovìka není jen 

prázdné slovo. Všechno je z poloviny dílem osudu a z poloviny, 

anebo alespoò zèásti, dílem èlovìka. 

Pøirovnal bych osud k rozvodnìné øece, která zaplavuje roviny, 

vytrhává stromy, boøí domy, splavuje hlínu a jinde ji ukládá. 

Všichni pøed ní utíkají, vzdávají se pøed nezkrotností živlu a nesnaží 

se vzdorovat. To je všechno pravda, ale zdaleka to neznamená, že 

by lidé v dobì, kdy pokojnì teèe svým korytem, nemìli budovat 

hráze, hloubit øeèištì a zvyšovat bøehy, aby omezili její nièivé 

bezuzdné následky, až pøijde doba povodní. 

Stejnì je tomu s osudem. Ukáže svou zhoubnou moc všude 

tam, kde mu nestojí v cestì organizovaná síla, a napøe se právì 

tam, kde nejsou bøehy a hráze, které by ho zadržely. Rozhlédnete-li 

se po dnešní Itálii, pøiznáte mi, že si ty pøevratné zmìny 

zavinila sama. Zaskoèily ji, protože byla bez hrází a náspù. Kdyby 

byla opevnìná jednotnou hradbou stateènosti jako Nìmecko, 

Španìlsko nebo Francie, povodeò pøevratù by nenatropila tolik 

škod, nebo by se nám vyhnula. Jen tolik tedy k tomu, jak èelit 

osudu. 

Podíváme-li se na jednotlivé pøípady, na první pohled se zdá, 

že aèkoliv ten který panovník v nièem nezmìnil po léta své chování 

a poèínání a vládl poøád stejnì, pøesto takøka pøes noc z plné slávy 

86

a prosperity upadl do naprosté bídy. Pohled zblízka nám však øekne, 

že se dopustil nìkteré z chyb (vìtšinou i více pøehmatù naráz), 

o níž jsem v pøedchozích kapitolách podrobnì pojednal. Struènì 

a krátce: nezajistil se pro špatné èasy, a dokud vál dobrý vítr, jeho 

loïka hladce plula. Jakmile se vítr utišil, musel ztroskotat. Trvale 

úspìšný mùže být jen ten, kdo se pøizpùsobí mìnícím se 

podmínkám. 

Lidé dospívají k vytèenému cíli rozliènými cestami: jeden 

opatrnì, druhý zbrkle, nìkdo násilím a jiný zas lstí, jeden trpìlivostí 

a druhý bezohlednou rázností. Všichni mají stejnou šanci 

dosáhnout svého. A pøesto vidíme, že když dva dìlají totéž, 

nedopadnou stejnì, anebo aèkoliv jednají naprosto rozdílnì, 

pochodí do puntíku shodnì. Pøíèina je právì v historických 

okolnostech, s nimiž jednají buï ve shodì, nebo v rozporu. 

Postupuje-li panovník obezøetnì a trpìlivì a jeho postup 

odpovídá dobì, všechno jde dobøe. Zmìní-li se však podmínky 

a on svùj zpùsob vlády nepøizpùsobí, pøijde o všechno. Jenomže 

kdo je tak prozíravý a pružný? Kdo se dokáže pøinutit opustit 

osvìdèené zpùsoby? Kdo dokáže proti své pøirozenosti jednat 

podle potøeby tøeba násilnì a bezohlednì? To je dáno jen 

málokterým. 

Vezmìme napøíklad takového papeže Julia II.: jednal vždy 

a všude bezohlednì, a protože doba jeho zpùsobùm pøála, slavil 

jeden úspìch za druhým. Pøi jeho první výpravì proti Boloni, ještì 

za života Giovanniho Bentivoglia, se z ní Benátèané snažili 

vykroutit. Ani španìlskému králi se moc nechtìlo, a tak o tom 

jednal nejprve s Francií. Papež se však nedal nièím zastavit a smìle 

vytáhl do pole, Španìlé a Benátèané honem nevìdìli,jak se 

zachovat, jedni se ho báli, druzí zas chtivì pokukovali po 

Neapolském království, jež by byli rádi získali zpìt. Francouzský 

král se na jeho stranu pøidal, protože poèítal s jeho pomocí 

k pokoøení Benátèanù. A tak papež Julius svou ráznou troufalostí 

87

dosáhl toho, èeho žádný z jeho moudrých pøedchùdcù. Kdyby byl 

s tažením poèkal, až bude mít všechno uspoøádáno a zabezpeèeno, 

nebyl by se hnul z místa. Francouzský král by se byl vytáèel 

a váhavost ostatních by mu byla vzala odvahu. I ve všech svých 

dalších krocích jednal naprosto stejnì a mìl úspìch, protože žil 

pøíliš krátce a nedoèkal se zmìn doby, jimž by se byl musel 

pøizpùsobit a jednat proti své povaze. Nikdy by to nebyl dokázal 

a byl by pøedurèen k záhubì. 

Záruka trvalého úspìchu je tedy právì v pøizpùsobování. 

A pøesto si myslím, že je vždycky plodnìjší jednat ráznì než 

opatrnicky, protože Štìstìna je žena, a jen dokud ji ovládáš pevnou 

rukou, udržíš si ji. Pøeje mladým, prudkým a smìlým, a odvrací se 

od chladných poètáøù. 

88

KAPITOLA ŠESTADVACÁTÁ 

Výzva k vysvobození Itálie od barbarù 

Pohled na stav dnešní Itálie ukazuje, že málokterá doba byla 

kdy pøíznivìjší pro nástup schopného a prozíravého panovníka. 

Pøímo po nìm volá a slibuje slávu jemu a štìstí všem obèanùm. 

Byla nezbytná poroba izraelského národa, aby se ukázala 

Mojžíšova zdatnost, rozptýlenost Athéòanù, aby se projevila 

velikost Théseova, útlak Peršanù Médy, aby vynikla zmužilost 

Kýrova, a tedy zcela katastrofální stav dnešní Itálie, porobenìjší 

než Židé a Peršané a rozptýlenìjší než tehdy Athéòané, zbídaèená 

a zpustošená zemì nabízí šanci, aby mohl zazáøit italský génius. 

Obèas se sice vyskytl muž, který se zdál dávat jiskøièku nadìje 

na lepší pøíští, ale vždycky byl sražen v rozletu a zaskoèen osudem, 

a naše zemì dodnes èeká, kdo zhojí její rány, ukonèí pustošení 

a drancování Lombardie, Neapolského království a Toskánska, 

kdo vyøízne vøedy, jež ji tak dlouho vysilují. Doslova otvírá svou 

náruè tomu, kdo pozvedne prapor z prachu, a je schopna jít za 

ním ve jménu èehokoli. 

A není povolanìjšího nad pøíslušníka Vašeho vznešeného rodu, 

za nímž stojí Bùh a církev, pro úkol vykupitele. Žádný z tìch 

slavných mužù minulosti, a byli jakkoli výjimeèní, nemìl tak 

pøíznivou situaci, jako je ta naše dnešní, jejich cíl nebyl o nic 

spravedlivìjší a Bùh jim nepøál tolik jako Vám. Spravedlivá je 

taková válka, která je nevyhnutelná, a požehnané ty zbranì, které 

jsou poslední a jedinou nadìjí. Nedopuste, aby vyšlo nazmar to 

obrovské všeobecné odhodlání, jež dokáže smést z cesty každou 

pøekážku, nepøehlédnìte nevídaná boží znamení, rovnající se 

významem rozestupujícímu se moøi, oblaku ukazujícímu cestu, ze 

skály vytrysklé vodì a z nebe padající manì, které vìstí Vaši 

velikost. Vše ostatní je ve Vašich rukou. Bùh nás nezbavil svobodné 

89

vùle a té èásti slávy, jež nám pøísluší, a tak s jeho pomocí a bohatší 

o rady historie nemùžete klopýtnout. 

Žádný div, že nikdo z pøipomínaných Italù nedokázal to, co lze 

oèekávat od Vašeho slavného rodu, že po bezpoèetných pøevratech 

a válkách vyprchala italská vojenská zdatnost. Pøíèinou je špatné 

politické uspoøádání zemì a nenašel se zatím nikdo, kdo by zavedl 

nové. Není slavnìjšího poslání pro panovníka než zavedení nových 

poøádkù a zákonù, jejich velkorysé a pevné zakotvení. A Itálie je 

poddajný materiál, který jen èeká na ruku toho, kdo by ho uhnìtl. 

Nemají-li Italové dostatek udatnosti v myslích, v údech ji mají, 

jsou zruèní, obratní a silní, jen se podívejte na souboje, tam tyto 

vlastnosti vyniknou. Ve vojsku zanikají, protože se jim nedostává 

schopného vojevùdce v èele. Ti dnešní velitelé nic nechápou, 

nièemu nerozumìjí, nikoho neposlouchají a myslí si, že spolkli 

všechnu moudrost svìta, do všeho se pletou. Jaký div potom, že 

se nedokázali prosadit a vynutit si autoritu, že vojska složená jen 

z Italù v žádné z tìch mnoha válek v posledních dvaceti letech 

neobstála (Taro 68 , Alessandria, Capua, Janov, Vailá, Boloòa i Mestre). 

První, co by tedy Váš slavný rod musel na cestì k osvobození 

zemì vykonat, by bylo založení vlastního vojska. Není vìrnìjších, 

udatnìjších a lepších vojákù nad Italy, a je-li každý z nich dobrý, 

dohromady tvoøí celek skvìlý, postaví-li se jim v èelo sám vládce 

a bude-li o nì peèovat, jak náleží. Pak si na nìm každý nepøítel 

vyláme zuby. 

Aèkoli švýcarská a španìlská pìchota nahánìjí všem strach, 

ani jedna není bez slabin: Španìlé si neporadí s francouzskou jízdou 

a Švýcary udolá mnohem houževnatìjší pìchota španìlská. Svìdèí 

o tom bitva u Ravenny, kde se Španìlé støetli s nìmeckou 

pìchotou, která bojuje ve stejné formaci jako švýcarská. Pohybliví 

Španìlé se svými kulatými štíty pronikali nìmeckými øadami jako 

nùž máslem a dokázalo je zatlaèit až jezdectvo. 

90

Známe-li tedy Achillovu patu jedné i druhé pìchoty, musíme 

postavit vojsko jinak: aby odolalo jízdì a vydrželo nápor 

sebepohyblivìjší pìchoty. Žádá to zmìnu taktiky boje a nové 

zbranì. Právì takové novinky dobývají vojevùdcùm vìhlasu. 

Itálie èeká. Ujmìte se tohoto úkolu s optimismem a vírou, které 

èlovìku dodává vìdomí spravedlivého cíle, aby se naše zemì pod 

Vaší korouhví znovu zaskvìla v plné slávì a slova Petrarky se stala 

skuteèností. 69 

Ctnost proti zuøivosti 

se chopí zbranì, vkrátku ji smete. 

Vždy pøedkù udatnosti 

kvìt v italských srdcích dosud kvete. 

91

POZNÁMKY 

1 z neurozeného a nevýznamného rodu - Machiavelli si sice 

dìlal nároky na vznešený pùvod, údajnì sahající až k markýzi 

Ugovi Toskánskému, ale skuteèností je, že jeho otec 

Bernardo byl doktorem práv a nežil si zrovna na „vysoké 

noze“ a mnohdy byl nucen prosit o pùjèky, jak ostatnì sám 

pøiznává ve svých Knihách vzpomínek. 

2 Francesco Sforza - (1401-1466) svou moc získal díky vojenské 

síle svého otce. Po tøech letech obrany Milánu proti 

Benátkám se s Benátèany spojil a stal se pánem Milánu. 

3 španìlský král - je jím mínìn Ferdinand Aragonský, kterému 

se podaøilo Granadským mírem pøipojit ke Španìlsku 

nejprve Neapolsko (1501) a o tøi roky pozdìji i Sicílii. 

4 vlastní silou - v originále se hovoøí o virtu, což doslova znamená 

ctnost. Pro M. (i jiné renesanèní spisovatele) je toto 

slovo synonymem pro vysokou hodnotu morální, intelektuální 

i materiální, která povznáší jedince nad ostatní. 

5 už jinde - pravdìpodobnì narážka na jiná dvì díla N. M., 

totiž Život Castruccia Castracaniho z Lukky a Florentské 

letopisy. 

6 vévoda ferrarský - jde o Alfonsa I. d‘Este (1476-1534), tøetího 

manžela Lucrezie Borgie. Vstoupil do Cambraiské ligy 

a s Juliem II. a Ludvíkem XII. bojoval proti Benátèanùm, 

které roku 1509 porazil u Policelly. Zásluhou Julia II. ho 

však Liga i pøes tento úspìch zbavila velení. Byl to skvìlý 

váleèník, který proslul zejména tím, že vytvoøil nejlepší dìlostøelectvo 

Evropy. Byl trvalým protivníkem Medicejù 

a papežù Lva X. (vl. jm. Giovanni de‘Medici) a Klementa 

VII. (vl. jm. Giulio de‘Medici). Byl ochráncem a pøítelem 

92

ásníka Lodovika Ariosta, kterého povìøil diplomatickými 

úkoly. 

7 papež Julius - jde o bojovného Julia II., vlastním jménem 

Giuliano della Rovere, který vytvoøil spolu s Benátèany, Švýcary. 

Anglièany a Španìly Svatou ligu, jež si vytkla za cíl 

vyhnání Francouzù z Itálie. 

8 Ludvík XII. - (1462-1515) se sice roku 1499 zmocnil Milánska, 

ale Lodovico il Moro je získal roku 1500 nazpìt. 

Francouzùm se však podaøilo Lodovika zajmout, a to zradou 

Švýcarù. Pøevezli ho na zámek Loches, kde zemøel r. 

1508. 

9 Turci v Øecku - M. má na mysli dobytí Konstantinopole 

Turky, Mohamedem II. (1453). 

10 Achájové a Aitólové – øecké kmeny, které povolaly Øímany 

na pomoc proti Filipovi Makedonskému, a tak jim poskytly 

pøíležitost zachytit se v Øecku a ovládnout je. 

11 Karel VIII. - dobyl neapolské království, ale za vítìzství 

vdìèil vlastnì jen tomu, že se mu podaøilo roku 1495 uniknout 

za cenu velkých ztrát pøed vojskem ligy italských knížat. 

12 ctižádost Benátèanù - míní se tím snaha Benátèanù, kteøí 

ovládli už Bresciu a Bergamo, rozšíøit panství i na Cremonu 

a jiná mìsta. 

13 Janov - získali Francouzi a Florencie se zavázala Ludvíkovi 

XII. pomáhat pøi dobývání Neapolska oplátkou za to, že 

Francouzi jí pomohou v boji s Pisou. 

14 vévoda z Ferrary - je jím Francesco Gonzaga, manžel nejznámìjší 

ženy italské renesance Isabelly d‘Este, který pøedtím 

vedl vojska proti Karlovi VIII. 

15 hrabìnka z Forli - Kateøina Sforzová (1463-1509) po smrti 

93

manžela Girolama Riaria získala moc nad Imolou a Forli. 

Provdala se potom za Giovanniho de‘Medici, s nímž mìla 

syna, známého jako Giovanni delle Bande Nere. 

16 jedni se báli papeže, druzí Benátèanù - papežem je mínìn 

Alexandr VI., vl. jm. Rodrigo Borgia, Španìl, který roku 

1492 usedl na papežský stolec. Zaèal vyhlašovat i provádìt 

prakticky svìtskou moc papeže a za pomoci syna Cesara 

Borgii ovládl celou støední Itálii. A Benátek se bála vlastnì 

celá Itálie, protože se rozpínaly i po souši smìrem k Lombardii 

a Romani. Když se roku 1502 Cesare Borgia rozhodl 

táhnout proti Florencii, upustil od úmyslu jen pod hrozbami 

ze strany Francouzù. 

17 Ludvík se tedy... - vstoupil do ligy mírem v Cambrai roku 

1508, roku 1509 porazil Benátky v bitvì u Agnatelle, a tak 

Serenissima pøišla o všechno a republice hrozilo nebezpeèí. 

Navíc se Ludvíkovi XII. podaøilo získat od Alexandra VI. 

zrušení manželství s dcerou Ludvíka XI. Johannou, která 

byla sestrou Karla VIII. List s papežským zrušením sòatku 

králi pøivezl syn papeže Cesare, sám už kardinál, který navíc 

pøivezl kardinálský klobouk i pro arcibiskupa rouenského 

Ambroise (Machiavelli ho poznal pøi své první diplomatické 

misi u francouzského dvora roku 1500). Cesare oplátkou 

dostal od francouzského krále vévodství valenceské, odtud 

jeho pøídomek duca Valentino. 

18 Dáreiova øíše - jde o Dáreia III. (337-330 pø. n. l., vládl 

v Persii), kterého porazil Alexandr Veliký. 

19 krátce po dobytí Asie... - bylo to v letech 344-327 pø. n. 1. 

Po jeho smrti se o impérium podìlilo sedm jeho velitelù, ale 

èastými rozbroji je pøivedli k rozpadu. 

20 sandžak - administrativní jednotka tureckého impéria, zrušená 

teprve roku 1921. 

94

21 ...vzpoury... - Machiavelli má na mysli vzpoury proti Øímu, 

zejména galské povstání z let 53 až 52 pø. n.1., které potlaèil 

G. I. Caesar. Ale jako bylo odlišné postavení Galie a Francie, 

tak se zmìnily i podmínky a pøíèiny odporu. 

22 Øímané - sice znièili roku 146 pø. n. 1. Kartágo, nicménì 

Capua zùstala zachována aspoò materiálnì, i když ztratila 

samosprávu. 

23 Pisa po stu létech... - Florencie získala Pisu na Gabriellu 

Ciscontim roku 1405, ztratila ji po vpádu Karla XIII. roku 

1494, ale znovu ji dobyla roku 1509, kdy se boje zúèastnil 

i Machiavelli ve funkci tajemníka Rady deseti. 

24 Mojžíš, Kýros, Romulus, Théseus - Machiavelli èasto klade 

vedle sebe legendární i skuteèné postavy a stejnì nakládá 

i s událostmi. 

25 vláda Médù - mezi VII. a V. stoletím pø. n. 1. nejrozsáhlejší 

øíše v západní Asii, teprve porážka krále Astyaga r. 559 pø. 

n.1. Kýrem znamenala zaèátek vlády Peršanù, která skonèila 

Dáreiem III. Kýros nejprve porazil lýdského krále Kroisa, 

pak si podmanil Malou Asii, Sýrii, Arábii, èást Asýrie 

a roku 538 pø. n. 1. dobyl i Babylon. Dovolil Židùm vrátit 

se do Judeje a znovu vystavìt jeruzalémský chrám. Patøil 

k nejosvícenìjším monarchùm starovìkého Východu. 

Zahynul pøi výpravì proti Skýtùm r. 529 pø. n. 1. 

26 Girolamo Savonarola- proslulá postava florentských dìjin. 

Pocházel z Ferrary, kde se narodil roku 1452, ale jako dominikánský 

mnich získal proslulost jako kazatel v kostele sv. 

Marka ve Florencii. Když byli roku 1494 vyhnáni Medicejové, 

vyhlásil s Pierem Soderinim Florentskou republiku, 

která trvala až do roku 1512. Dostal se však do sporu se 

stoupenci Medicejù a františkány, ale zejména s papežem 

Alexandrem VI., a to ho stálo život. Byl obìšen a jeho tìlo 

95

spáleno na hranici 23. kvìtna 1498. Pád Florentské republiky 

fakticky znamenal konec myšlenky støedovìkého komunálního 

zøízení. 

27 Hierón Syrákúský - tyrani toho jména byli na Sicílii dva. 

Hierón I. vládl v Syrákúsách od r. 478 pø. n. 1., vyznamenal 

se tím, že podporoval vìdy, umìní (napø. Pindara, Aischyla 

a jiné) a sport. Bitvou u Kýmy r. 474 pø. n. 1. znièil moc 

Etruskù. V našem pøípadì jde o Hieróna II. (306-214 pø. 

n.1.). Ten byl nepøítelem Kartágiòanù, nicménì „zasloužil 

se“ o vypuknutí první punské války. Pronásledoval totiž 

Mamertiny, kampánské žoldnéøe, kteøí loupili na Sicílii, 

a když ti v tísni požádali o pomoc Øím, zavdali podnìt 

k válce s Kartágem. Ve druhé punské válce stál na stranì 

Øímanù. Jinak proslul jako vládce peèující o kulturní i hospodáøský 

rozkvìt Sicílie, která se jako první øímská provincie 

stala obilnicí Itálie. Jeho styky s Archimédem jsou pøipomínány 

legendou o jeho zlaté korunì, v níž Archimédes 

objevil pøímìs støíbra, když aplikoval svùj objev - hydrostatický 

zákon. 

28 Dáreios dosazoval knížata - Dáreiovo impérium bylo rozdìleno 

na 20-30 satrapií, jimž v èele stáli satrapové. Jeho 

snaha po uchvácení Øecka skonèila krutou porážkou u Marathónu 

r. 490 pø. n. 1. 

29 mìl v úmyslu získat... - papež Alexandr VI. Borgia skuteènì 

pøi obléhání Gaety, když hrozilo vítìzství Španìlù, zaèal 

se Španìly vyjednávat proti Francouzùm, ale plány mu pøekazila 

smrt (podlehl pravdìpodobnì mrtvici). Vzhledem 

k tomu, že souèasnì onemocnìl i Cesare Borgia, vznikly 

povìsti o tom, že byli otráveni. Na místo Alexandra VI. nastoupil 

Pius III., vl. jm. Francesco Todeschini Piccolomini, 

který vládl pouhých 15 dní. Po nìm nastoupil Giuliano della 

96

Rovere jako papež Julius II., a ten se ukázal být velkým 

odpùrcem Borgiù, pøestože se s jejich stoupenci dohodl pøed 

volbou, aby získal i jejich hlasy. 

30 Agathoklés - syrákúský tyran v letech 301-289 pø. n.1., který 

sjednotil Sicílii. 

31 Hamilkar-punští vojevùdcové tohoto jména byli dva. První 

z nich velel kartáginskému vojsku proti Agathoklétovi, vùdci 

demokratù v Syrákúsách, který s Kartágem tøi roky bojoval 

i v Africe. Byl s ním nucen uzavøít mír v r. 306 pø. n. 1. 

Druhým, o nìmž se zmiòuje Machiavelli, je Hamilkar s pøíjmením 

Barka (punsky Blesk), který bojoval s Øímany 

v první punské válce nejprve vítìznì, než byl poražen r. 242 

pø. n. 1. v námoøní bitvì u Aegatských ostrovù. 

32 Oliverotto Eufreducci - se zmocnil Ferma roku 1501, ale 

o rok pozdìji byl na pøíkaz Cesara Borgii zardoušen. 

33 Paolo Vitelli - pùsobil jako hlavní velitel florentských milicí 

proti Pise, ale za zradu byl roku 1499 ve Florencii popraven. 

34 Nabis - spartský tyran v letech 205 - 192 pø. n. 1., který si 

získal lidové masy a využil špatné situace Filipa Makedonského. 

Nakonec ho však øímský konzul Flaminius obklíèil 

a donutil požádat o mír. 

35 Gracchové - Gracchus bylo pøíjmení v rodu Semproniù, 

z nichž vynikli dva bratøi - Tiberius Sempronius a Gaius 

Sempronius. Starší z nich se roku 133 pø. n. 1. stal tribunem 

lidu a zahájil tažení proti vnitøní krizi ve státì prosazováním 

návrhu pozemkové reformy, podle níž by nikdo nemìl mít 

víc než pìt set jiter pùdy. (Jitro øímské byla plocha zhruba 

ètvrt hektaru, jinak plocha, kterou pár volù zoral za jeden 

den.) Uvolnìný pozemkový fond mìl být rozdìlen mezi bez- 

97

zemky, èímž Tiberius Sempronius zamýšlel zabránit prohlubování 

majetkových rozdílù a zvyšující se zadluženosti, 

která mìla za následek i uvržení do otroctví. Potíž byla 

ovšem v tom, že nebylo snadné urèit, co je pùda soukromá 

a co státní. Tiberius Sempronius zamýšlel prosadit i další 

právní reformy a zkrátit délku vojenské služby, která trvala 

20 let. Patriciát však zabránil tomuto radikálovi, aby se stal 

tribunem podruhé, a bìhem vypuknuvších nepokojù byl 

Tiberius Sempronius zabit i s tøemi sty svých pøívržencù. 

O deset let pozdìji se stal tribunem jeho mladší bratr Gaius 

Sempronius, který pokraèoval v bratrových pozemkových 

reformách. Dále se mu podaøilo prosadit opatøení, že chudí 

dostávali obilí z obecních zásob, a zmìnu zákona 

o soudnictví, èímž získal na svou stranu i jezdce. 

Neprozøetelným požadavkem o udìlování obèanského práva 

latinským obcím a provinciím latinského práva ztratil valnou 

vìtšinu podpùrcù. V nastálých nepokojích zahynul i s tøemi 

tisíci stoupencù. Machiavelli bratry Gracchy chválí za jejich 

úmysly. 

36 Giorgio Scali - tento bohatý florentský mìšan se po povstání 

èesaèù vlny - ciompù - stal roku 1378 spolu s Tommasem 

Strozzim vùdcem lidu. 

37 Nìmecká mìsta- aèkoli Machiavelli nikdy Nìmecko nepoznal 

(zdržel se pouze v Tyrolích u dvora císaøe Maxmiliána), 

nic mu nebránilo v tom, aby se o nìm nezmínil s obdivem. 

38 vpád Karla VIII. - došlo k nìmu v roce 1494. Benátky byly 

v roce 1484 nuceny uzavøít v Bagnoli mír s ligou mìst, která 

se proti nim spojila. 

39 napøíklad Sixtus - jde o papeže Sixta IV., vlastním jménem 

Francesco della Rovere (1414-1484). Jako syn rybáøe vstou- 

98

pil do františkánského øádu, pozdìji se stal generálem øádu 

Menších bratøí - minoritù, až nakonec pod jménem Sixtus 

IV. usedl na Petrùv stolec. Známý je jeho portrét od Tiziana 

Vecellia a po nìm je pojmenována i kaple s Michelangelovým 

Posledním soudem. 

40 Julius II. - se nejprve zmocnil Perugie po dohodì s Beglionim 

a roku 1500 vtáhl do Florencie, odkud vyhnal Giovanniho 

Bentivoglia. 

41 Lev X. - vládl právì v dobì, kdy Machiavelli psal toto dílo. 

Vlastní jméno tohoto papeže je Giovanni Medicejský (byl 

synem Lorenzovým). Roku 1516 podepsal konkordát s Františkem 

I. a proslul jako pøítel literátù a uèencù. 

42 to zavinily naše høíchy - slova ze Savonarolova kázání 1. 

listopadu 1494, když Karel VIII. ohrožoval Florencii: „Tvá 

zloèinnost, bezbožnost, smilnost, obžerství a ukrutnosti, Itálie, 

Øíme, Florencie, jsou pøíèinou našeho utrpení.“ 

43 Filip Makedonský - nejprve za pomoci Thessalcù a Thébanù 

své tažení vyhrál, pak se však obrátil i proti nim a podrobil 

si je. 

44 díky Carmagnolovi - jde o hrabìte Francesca Bussoneho, 

hrabìte z Carmagnoly, jenž od Filipa Viscontiho pøešel 

k Benátèanùm, kteøí ho však po porážce Milánských u Maclodia 

zaèali podezírat ze zrady, a když se dostavil do Benátek, 

byl popraven. Je hrdinou významného dramatu Alessandra 

Manzoniho Hrabì z Carmagnoly. 

45 po nìm následovali - jde o slavné benátské kondotiéry Bartolomea 

Colleoniho, který pocházel z Bergama a žil v letech 

1400-1476, Roberta San Severina a Niccola Orsiniho. 

46 proti Ferraøe - Julius II. zde byl poražen Alfonsem d‘Este 

a musel opustit i døíve dobytou Boloòu (1510). Nakonec se 

99

spojil s Ferdinandem Aragonským. 

47 u Ravenny - Španìlé byli poraženi 11. dubna 1512 Francouzi, 

ale smrt generála Gastona de Foix byla pøíèinou toho, 

že Francouzi odtáhli z Romanì i Lombardie, když ve službách 

papeže pøipochodovalo vojsko Švýcarù. 

48 deset tisíc Francouzù k Pise - ti však byli ve Florencii spíš 

na obtíž, jak to zakusil sám Machiavelli ve funkci tajemníka 

Rady deseti, takže je pro neplnìní závazkù sionorie vrátila 

francouzskému králi. 

49 Karel VIII. - žil v letech 1422-1501, ukonèil vítìznì stoletou 

válku, v níž bojovala i Johanka z Arku, a osvobodil Francii 

od Anglièanù. 

50 Filopoimén - nazývaný Plútarchem poslední Øek, byl náèelníkem 

Achájské ligy. 

51 souèasný španìlský král - Ferdinandova skoupost byla povìstná. 

52 proslulých štìdrostí - Cesare Borgia vynikal štìdrostí, která 

hranièila s rozkazovaèností. Bohatými penìžními dary, obilím 

a stavbou domù si zjednával popularitu a oblibu. 

53 s florentskou mìkkostí - Florencie rozdmýchávala nesvornost 

v Pistoii, stranila vždycky tomu slabšímu v konkrétních 

situacích a jen díky tomu se jí podaøilo získat Pisu. 

54 První je parlament - francouzský parlament, tj. soudní dvùr. 

zahájil svou èinnost za panování Ludvíka IX. a trvalé sídlo 

mìl v Paøíži na pøíkaz Filipa Slièného od r. 1302, kdy do nìj 

vstoupil i „tøetí stav“, a došlo tak ke zmìnì feudálního charakteru 

parlamentu. 

55 Marka Aurelia - adoptivní syn Amonia Pia, Marcus Aurelius 

Antonius, vládl osm let (161-169 n. l.) spolu s Luciem 

Verrem a od roku 180 n. 1. pak sám. Tento poslední význam- 

100

ný stoik napsal øecky uprostøed vojenského tažení dílo, jímž 

zahájil nový literární proud - hovory se sebou samým - nazvané 

Ta eis heaton (Hovory k sobì). Je to soubor úvah 

o povinnostech, slabostech a rezignaci èlovìka, jakož i vyznání 

díkù autorùm, jimž vdìèí za svùj myšlenkový vývoj. 

Podobnì psali pozdìji Augustin, Petrarca a jiní. 

56 Pertinax, Publius Elvius - øímský císaø, který vládl pouze 86 

dnù a byl zabit pretoriány stejnì jako Alexander Severus 

(vládl 222-235). 

57 Septimius Severus - vládl od roku 193 do roku 211 a provedl 

rozsáhlé reformy v øímském vojsku. Prohlášen byl za císaøe 

svými vojáky, kteøí zabili po dvoumìsíèní vládì Pertinaxova 

nástupce císaøe Marka Didia Iuliana. Avšak musel se 

vypoøádat se vzdorocísaøem Gaiem Pescenniem Nigerem, 

kterého prohlásili za císaøe legáti v Antiochii. Niger byl po 

porážce u Nicei zabit vlastními vojáky. S dalším zájemcem 

o císaøskou hodnost, jímž byl velitel britských legií Decius 

Claudius Albinus, se Severus nejprve naoko dohodl, ale pak 

ho pøemohl a roku 197 nechal v Øímì stít. 

58 Antonius Caracalla - který vládl v letech 211-217, proslul 

svou ukrutností: nejprve zabil vlastního bratra, aby vládl 

sám, a posléze odstraòoval každého, kdo mu pøipadal 

podezøelý. 

59 Marcus Aurelius Commodus - který nastoupil na císaøský 

trùn roku 180 a vládl ukrutnì do roku 192, byl synem Marka 

Aurelia Antonia. 

60 Julius Verus Maximinus - vládl sice tøi roky, ale nikdy se 

neukázal v Øímì. Roku 238 ho vlastní vojáci zabili u Aquileie. 

Stejnì dopadl i jeho pøedchùdce Varius. 

61 Avitus Bassianus Elagabalus - Syøan, kterého jako ètrnácti- 

101

letého dosadili na trùn vojáci roku 218, nebo prý byl synem 

mezi vojáky oblíbeného Caracally. Jeho ètyøletá vláda se 

vyznaèovala ukrutnostmi a rozpadem mravù. Zabili ho 

vlastní vojáci roku 222. Jeho jméno vzniklo ze semitského 

slova El Gabal, znamenajícího Slunce. 

62 Macrinus - prefekt pretoria Marcus Opellius Macrinus vládl 

jako øímský císaø jeden rok (217-218) a proslul šetrností. 

Zabili ho vzbouøení vojáci. 

63 Pandolfo Petrucci - Sieòan, který patøil k nejzavilejším nepøátelùm 

Cesara Borgii. 

64 Guido Ubaldo - da Montefeltro. Byl synem Federika da 

Montefeltro, vládce Urbina, odkud byl vypuzen Cesarem 

Borgiou. Do rodného mìsta, kde Montefeltrové vládli od 

12. století, se vrátil až po smrti papeže Alexandra VI. Borgii. 

Rod Montefeltrù jím vymøel roku 1508 po meèi. 

65 Ferdinand Aragonský - øeèený Katolický, manžel Isabely 

Kastilské, dobyl na Maurech Granadské království teprve 

po desetileté válce roku 1492. Podle Machiavelliho vydržoval 

své vojsko z církevních penìz, protože svou válku prohlásil 

za køížovou výpravu. Po obsazení severoafrického pobøeží 

od Oranu po Tripolis roku 1509 provedl Ferdinand 

další krok k upevnìní katolické církve v zemi, totiž vyhnal 

ze Španìlska Maury a Židy. 

66 Antonio Giordani da Venafro - právník a Mistr Sienské univerzity 

(žil v letech 1459-1530). 

67 páter Luca - knìz, který byl vyslancem císaøe Maxmiliána 

X.; Machiavelli ho znal osobnì. 

68 Taro - øeka u Fornovy, kde Karel VIII. porazil vojsko italských 

knížat. Potom Francouzi dobyli postupnì Alessandrie 

(1499), Capuy (1509), Janova (1507) a nakonec 

102

Bolonì (1511). 

69 slova Petrarky - Machiavelli se odvolává na 90. a 93. verš 

kancóny Italia mia. 

103

OBSAH 

Pøedmluva 3 

Niccoló Machiavelli vznešenému 

Lorenzovi Medicejskému 11 

KAPITOLA PRVNÍ 

O rùzných formách vlád a o rùzných zpùsobech, 

jimiž se moc získává 13 

KAPITOLA DRUHÁ 

O dìdièných knížectvích 14 

KAPITOLA TØETÍ 

O smíšených knížectvích 15 

KAPITOLA ÈTVRTÁ 

O tom, proè se Dáreiova øíše po smrti svého 

podmanitele Alexandra Velikého nevzbouøila 22 

KAPITOLA PÁTÁ 

O tom, jak vládnout mìstùm a knížectvím, jež žila svobodnì, 

pod vlastními zákony, než byla dobyta 25 

KAPITOLA ŠESTÁ 

O nových knížectvích dobytých vlastní zbraní 

a vlastními schopnostmi 27 

104

KAPITOLA SEDMÁ 

O knížectvích získaných s cizí ozbrojenou pomocí 

a se štìstím 30 

KAPITOLA OSMÁ 

O tìch, kdo dosáhli moci zloèinem 37 

KAPITOLA DEVÁTÁ 

O obèanské vládì 41 

KAPITOLA DESÁTÁ 

O knížectvích v èasech ohrožení 44 

KAPITOLA JEDENÁCTÁ 

O církevních panstvích 46 

KAPITOLA DVANÁCTÁ 

O druzích vojsk a o žoldnéøích 49 

KAPITOLA TØINÁCTÁ 

O pomocném, smíšeném a vlastním vojsku 53 

KAPITOLA ÈTRNÁCTÁ 

O úkolech panovníka ve vìcech vojenských 56 

KAPITOLA PATNÁCTÁ 

O vìcech, za nìž se lidem, a pøedevším knížatùm, 

dostává pochvaly nebo potupy 58 

KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ 

O štìdrosti a skouposti 60 

105

KAPITOLA SEDMNÁCTÁ 

O tvrdosti a shovívavosti, a zda je lepší být oblíbený, 

nebo obávaný 62 

KAPITOLA OSMNÁCTÁ 

Jak má vládce plnit dané slovo 64 

KAPITOLA DEVATENÁCTÁ 

Jak se chránit pøed nenávistí a opovržením 66 

KAPITOLA DVACÁTÁ 

O budování pevností, jejich užiteènosti i nevýhodnosti, 

a o jiných pomocných prostøedcích k udržení panství 73 

KAPITOLA JEDENADVACÁTÁ 

Jak a èím se získává úcta lidu 77 

KAPITOLA DVAADVACÁTÁ 

O ministrech 80 

KAPITOLA TØIADVACÁTÁ 

Komu naslouchat a kdy 82 

KAPITOLA ÈTYØIADVACÁTÁ 

Proè italská knížata pøišla o moc 84 

KAPITOLA PÌTADVACÁTÁ 

Jakou roli hraje v lidském životì osud a jak mu èelit 

86 

KAPITOLA ŠESTADVACÁTÁ 

Výzva k osvobození Itálie od barbarù 89 

Poznámky 92 

106

Z italského originálu Opere complete (Il Principe), vydaného 

nakladatelstvím Feltrinelli v Milánì roku 1966, pøeložil, upravil, 

poznámkami opatøil a pøedmluvu napsal Josef Hajný. 

Vydalo nakladatelsví Ivo Železný v Praze roku 1997. 

Všechny knižní tituly nakladatelství Ivo Železný si mùžete objednat na 

adrese: Služba ètenáøùm, nakladatelství Železný, Tuchorazská 17, 

282 01 Èeský Brod (tel.: 0203/650 150)

Niccoló-Machiavelli---Vladař

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?