CZECHMAG Leden (1/2017)

CZECHMAG 

LIFESTYLOVÝ MAGAZÍN 1/2017 

TRANSGENDER 

Jaké to je narodit se 

v jiném těle? str./12 

TOP 5 

Ze dna na vrchol 

I 

str./22 

DOMINIK FERI 

Normální teenager, kterého 

baví naslouchat str./16 

ZMĚNY 

STRASTI A SLASTI 

DOSPĚLOSTI 

aneb Ze života 

vysokoškoláka 

str./6 

CZECHMAG AWARDS 

Filmy roku 2016 str./24 

czechmag.indd 1 10.01.2017 12:54:23


Editorial 

EDITORIAL 

Změny. Vánoce jsou za námi. Chvíle předvánoční 

a vánoční pohody, pomineme-li 

nesmyslné stresy s nakupováním za 

pět minut dvanáct, respektive týden před 

Štědrým dnem, vystřídá nepříjemný návrat 

do původních kolejí. Plesk, facka! A zase 

musíme chodit do školy nebo do práce. 

I když většina z vás, čtenářů, spíše do školy. 

No a nový rok, další změny. Předsevzetí jako 

„budu cvičit”, „budu se učit”, „budu lepším 

člověkem”… I když s největší pravěpodobností 

tyto sliby sobě samým nikdy neskončí tak, 

jak jsme představovali, je fajn tomu aspoň na 

chvíli věřit a aspoň těch pár dní pro to něco 

dělat. Než vás začnou bolet břišáky z první 

série sklapovaček… My v redakci jsme si vzali 

celkem velké předsevzetí — začít vydávat 

tištěný časopis. A, dámy a pánové, i když jako 

médium na internetu fungujeme už přes dva 

roky, věřte, že posunout se na úroveň periodického 

tisku není vůbec pr… legrace. Ale je 

to tady. Po několika týdnech, ba dokonce měsících, 

vám můžeme s radostí představit první 

tištěné číslo časopisu CZECHMAG a já si moc 

přeji, aby se vám líbilo. Jasně, nic nebude 

napoprvé dokonalé, ale věřte, že jsme se fakt 

snažili a budeme se už jen zlepšovat. Pokud 

budete mít jakékoliv postřehy, nápady či 

chuť se zapojit, neváhejte se mi ozvat na můj 

osobní e-mail. Asi by bylo vhodné poděkovat 

všem, kdo se na tvorbě podílí, ale na to mi 

limit znaků vyhrazený pro editorial už bohužel 

nestačí. Každopádně vy si všechna tato jména 

můžete přečíst buďto u každého článku, 

nebo v pravém sloupku této stránky, takže… 

díky! A aby těch klišé nebylo málo, tak vám, 

milí čtenáři, přeji jen to nejlepší do nového 

roku, ať zvládnete všechny testy, maturitu, 

přijímačky, zkrátka vše důležité, co vás v roce 

2017 čeká. A myslím to opravdu upřímně. 

Bude to jistě úspěšný rok! 


CZECHMAG / 1. ročník, číslo 1 / 2017 

ŠÉFREDAKTOR 

Kryštof David 

krystof.david@czechmag.cz 

VEDOUCÍ OBSAHU 

Beata Mrazíková 

beata.mrazikova@czechmag.cz 

GRAFICKÝ DESIGN A SAZBA 

Martin Tomáš 

marn.tomas@czechmag.cz 

KOREKTURA 

Dagmar Strnadová 

INZERCE 

Marek Černý 

marek.cerny@czechmag.cz 

REDAKTOŘI TOHOTO ČÍSLA 

Dominik Zýka, Matěj Kačírek, Ondřej Míka, 

Jan Faltus, Tereza Krčmová, Max Nový, Jan 

Houška, Jan Vaculík, Beata Mrazíková 

ADRESA REDAKCE 

Podolská 118, 147 00 Praha 4 

REDAKČNÍ E-MAIL 

info@czechmag.cz 

VYDAVATEL 

Kryštof David 

Podolská 607/118, 147 00 Praha 4 - Podolí 

IČ 05254051 

Evidence MK ČR E 22729 

DISTRIBUCE 

Časopis je nabízen zdarma ve vybraných 

školách v Praze, distribuci zajišťuje časopis 


O TISK SE POSTARALA TISKÁRNA KALIBA. 

CZECHMAG I 3 


OBSAH 

OBSAH 

1/2017 

6 

STRASTI 

A SLASTI DOSPĚLOSTI 

ANEB ZE ŽIVOTA VYSOKOŠKOLÁKA 

9 

USA 

ROZHOVOR O STUDIU V ZAHRANIČÍ 

11 

MATURITNÍ 

PLES 

FEJETON 

12 

TRANSGENDER 

JAKÉ TO JE NARODIT SE V JINÉM TĚLE? 

14 

PROMĚNY 

V ČASE 

PRAŽSKÁ VLTAVA 

4 I CZECHMAG 


OBSAH 

22 

TOP 

5 

ZE DNA NA VRCHOL 

KA 

28 

GASTRO PRAHA 

NEJEN BISTRO 

16 

DOMINIK 

FERI 

ROZHOVOR ČÍSLA 

24 


AWARDS 

FILMY ROKU 2016 

26 

TIPY 

LEDEN/ÚNOR 2017 



ROZHOVOR 

STRASTI A SLASTI 

DOSPĚLOSTI ANEB ZE 

ŽIVOTA VYSOKOŠKOLÁKA 

text: Matěj Kačírek, Tereza Krčmová 

Vymanili se z rodičovských 

ochranných křídel a vyletěli 

konečně z hnízda. Ocitli se 

v úplně novém světě, ve 

světě vysokoškolském. Jaké 

to je starat se sám o sebe, 

zjistili mnozí z nich až na 

místě. Co všechno zahrnuje 

tento nový způsob života? 

Jsou to jen velké a nikdy 

nekončící studentské 

párty, anebo probdělé noci 

v knihovně? A co je lepší, 

bydlet na kolejích, nebo 

si sehnat vlastní bydlení? 

Pojďme nahlédnout pod 

pokličku studentského 

života. 



ROZHOVOR 

Na jakou školu chodíš? Jsi s ní zatím spokojen? 

_Dostalo se nám odpovědí ze všech možných 

koutů České republiky. Nejčastěji to 

však byla Univerzita Karlova, ČVUT, Vysoká 

škola ekonomická a Univerzita Palackého 

v Olomouci. Lidé se zdají být na začátku roku 

velmi pozitivně naladění a většina z nich je 

se svou školou spokojená. Až na výjimky, těm 

přejeme co nejrychlejší zlepšení! Nejvíce nás 

pobavila tato odpověď: „Nejvíc happy, až na 

ty lidi, kámo, spousta nerdů a tak.” 

Studuješ ve svém rodném městě? Pokud ne, 

co tě vedlo k přesunu? 

_Mnoho lidí vůbec nevytáhlo ani paty z domova 

a studuje přesně tam, kde je maminka 

přivedla na svět. Ti, co se odvážili vystoupit 

ze své komfortní zóny a přesídlit, se stěhovali 

hlavně za svými vysněnými obory, které jim 

rodná půda bohužel nemohla nabídnout. 

Další to viděli jako příležitost postavit se na 

vlastní nohy, vymanit se z moci rodičů a vstříc 

nástrahám dospělého života. 

Kolik času věnuješ učení? A kolik času alkoholu? 

_Podle odpovědí na tuto otázku to vypadá, 

že většinu vysokoškoláků tvoří velmi 

pilní studenti. Někteří se učí dokonce až tři 

hodiny denně a uvádí, že studium má vždy 

před alkoholem přednost. Ti upřímnější pak 

přiznávají, že poměr učení a alkoholu vidí tak 

padesát na padesát. Zato ti nejvíce upřímní 

(a nejméně střízliví) bědují, že vysoká škola je 

naučila hlavně pít, zvládnout ranní přednášky 

se silnou kocovinou a socializovat se s novými 

spolužáky, samozřejmě u piva. 

Zde uvádíme výběr nejlepších odpovědí: 

„Alkohol vede” 

„Učení věnuju podstatně méně času, než se 

asi očekává, ale naštěstí se mi to zatím daří 

úspěšně dohánět. Oproti tomu na pivko (či 

čtyři) a kamarády si najdu čas pokaždé – 

důležité je totiž stále stmelovat kolektiv, a ve 

zkouškovém období máme tradici se chodit 

učit do hospody.” 

“Zatím spravedlivá plichta.” 

Máš svůj vlastní byt, nebo bydlíš na kolejích? 

Jaké si myslíš, že má tvé bydlení výhody 

a nevýhody? 

_Možnosti ubytování jsou na vysokých školách 

různé. Od rodičů se však všichni pomalu 

přesouvají na koleje a z kolejí na byt. Koleje 

jsou brány jako taková startovní lajna, kde se 

všichni pomalu oťukávají a navazují vztahy 

pro budoucí bydlení na privátě. Jsou ale i tací, 

kteří nedají na koleje dopustit. „Všichni se tu 

známe a do školy to mám tak blízko, že občas 

chodím na hodiny i v pantoflích.“ Naopak 

vlastní bydlení s sebou nese i starosti. „Musím 

se starat o to, aby byl nájem včas zaplacený, 

aby se nic neponičilo, což je někdy při 

takovém množství oslav opravdu náročně.“ 

Pak jsou tu i tací, kteří se ne a ne odtrhnout 

od maminčiny péče. „Mám tu jídlo za free, to 

mi ke spokojenosti stačí,“ tvrdí Adam z Prahy. 

Máš nějaké spolubydlící? Jak s nimi vycházíš? 

Případně se můžeš podělit o nějaký 

zajímavý nebo vtipný společný zážitek. 

_Z logiky věci je jasné, že si student ve většině 

případů nemůže dovolit bydlet sám, a proto 



ROZHOVOR 

má každý nějakého toho spolubydlícího. Na kolejích 

předem nikdy nevíte, kdo s vámi bude sdílet 

pokoj, na bytě se většinou už poskládáte sami. 

„Bydlí nás tu deset, ale máme veliký byt, je dvoupatrový. 

Všichni jsme se poznali na kolejích nebo 

v hospodách. Taky to občas podle toho vypadá.“ 

Když trávíte s jedním člověkem většinu svého 

času, je jasné, že se to na vás nějakým způsobem 

podepíše. „Vytvořili jsme si něco jako vlastní řeč, 

spolubydlení je fajn.“ Jsou ale i případy, kdy si 

se svým parťákem prostě nesednete. „Po měsíci 

jsem se musela odstěhovat, ta holka mi dělala jenom 

naschvály,“ svěřuje se Gabriela z Olomouce. 

nových lidí, prožije nespočet zážitků a propije 

spoustu alkoholických drinků. „Vysoká ze mě 

udělala napůl alkoholika, jo a taky zvládnu 

fungovat i po pár hodinách spánku.“ Ve 

výsledku se však všichni naučí koukat na život 

trošku zodpovědněji a samostatněji. „Je to 

škola nejen pro život, ale i do života,“ uzavírá 

Michal z Hradce Králové. 

Co je na studentském životě nejnáročnější? Co 

tě naopak příjemně překvapilo? 

_On takový studentský život není jen tak. Člověk 

většinou musí zvládat plno věcí najednou od 

učení přes chození do práce, občas musí stihnout 

nějakou tu párty, a hlavně se musí ukázat i doma. 

„Nejvíc mě překvapilo, jak tu hrozně rychle utíká 

čas, někdy mám pocit, že nic nestíhám.“ Většina 

studentů se však shoduje na tom, že studium na 

vysoké škole je mnohem lepší a zábavnější než na 

škole střední. 

Myslíš si, že tě studium vysoké školy nějak 

změnilo? V čem? 

Vysokoškolský život poznamená snad každého 

studenta. Člověk během studia pozná spoustu 

Nejčtenější na webu prosinec 2016 

„POŘÁD SE STYDÍM,” ŘÍKÁ HEREČKA SERIÁLU SEMESTR ANIČKA LINHARTOVÁ 

Rozhovor s hlavní postavou nedávno skončeného seriálu televize Stream.cz 

TATTOO PARTY VOL. 2 W / ROBERT ROSENBERG 

Vyrazili jsme s foťákem na akci, kde se celou noc tetovalo, bavilo… a pilo. 

TOP 5: NEJSTRAŠIDELNĚJŠÍ MÍSTA ČESKA (1. DÍL) 

Článek o místech v České republice, kde by vám o samotě asi moc příjemně nebylo. 

KOLIK VYDĚLÁVÁ KANÁL MISHOVY ŠÍLENOSTI? 

Sledovanost devítiletého Mishy u nás nemá obdoby. Jaké může mít takový klučina příjmy? 

LADA 4X4 URBAN A LADA BRONTO AMC 

Odborný rozbor dvou modelů nesmrtelné a pro všechny známé ruské automobilky. 


...VŠECHNY TYTO A SPOUSTU DALŠÍCH ČLÁNKŮ NAJDEŠ NA WWW.CZECHMAG.CZ! 


USA 

ROZHOVOR 

text: Daniel Nádler 

Jít na vysokou, to není žádná sranda. Zkouškové, snaha skloubit studium s prací a často i konec 

mamahotelu. Co je ale ještě obtížnější? Studium v zahraničí, bezkonkurečně. Cizí jazyk, naprosto 

cizí lidé a také několika set dlouhá vzdálenost od domova, pokud nestudujete na Slovensku. Ptali 

jsme se, jak se s tím popasoval jeden obyčejný student z Mariánský Lázní. 

Za jakou školou jsi vycestoval? Co tě vedlo 

ke svému rozhodnutí? 

_Po šesti letech na gymnáziu jsem se snažil 

vyhnout zešílení. Rozhodl jsem se, že na 

rok odletím pryč a poznám jinou část světa 

do větší hloubky. Vybíral jsem si mezi JAR, 

Kanadou a USA. Uzávěrku do Kapského Města 

jsem prošvihl a rodiče mě přemlouvali na 

Kanadu. Ta mě ale přišla příliš evropská a já 

chtěl poznat na vlastní kůži, jaké to je do- 

-opravdy žít v „Zemi možností“. Když už jsem 

ani nedoufal, že mě agentura vybere, přišel 

mi mail s místem mého pobytu – městečko 

severně od Atlanty v Georgii. 

Kolik času jsi věnoval učení a kolik času 

jiným aktivitám? 

_Na státních školách ve Státech se moc učit 

nemusíte, pokud si zvolíte předměty, které 

vás baví a o kterých něco víte. Ve škole byli 

všichni žáci každodenně ohodnocováni za 

práci v hodině — to dělalo přibližně třetinu 

finální známky z předmětu. Další třetina byly 

úkoly, ke kterým jsem si opravdu musel sednout. 

Většinou to ale stačilo dvakrát do týdne. 

Výsledky z multiple-choice písemek dělaly 

tu poslední třetinu celkové známky. Díky 

jejich školskému systému jsem měl spoustu 

volného času, který jsem trávil s kamarády 

a na výletech. 

Jakou formou jsi byl ubytován? Jak sis padnul 

do oka s rodinou? 

_Bydlel jsem ve vlastním pokoji v dvoupatrovém 

rodinném domě. Rodina byla velice 

přátelská, hlučná a enormně nadšená z toho, 

že tam mají studenta z ciziny. První dva týdny 

to pro mě byl veliký šok. Řekl bych, že jsem se 

se všemi sblížil poměrně rychle, akorát mezi 

mnou a otcem to krapet skřípalo. Byl hodně 

tvrdohlavý a zvyklý, že ho všichni na slovo 

poslouchají. Od té doby mi připadá, že jsou 

u nás v Čechách rodiče dost laxní. 

Jak jsi vycházel s novými přáteli a žáky? 

Je rozdíl mezi našimi studenty a studenty 

v cizině? 

_Přátele jsem si udělal hned první den. Američané 

jsou velice komunikativní . Myslím, že 

se tam žádný výmluvný člověk neztratí. Ne 

vždy ale můžete říct to, co byste chtěli, a to 

obzvlášť při hodinách. Některá témata jsou 

tam skutečně tabu. 

Co bylo nejnáročnější při takovém studiu? 

Co tě naopak příjemně překvapilo? 

_Pro mě bylo upřímně nejnáročnější se vypořádat 

s jejich (zlo)zvyky. Každé ráno dávat 

hold vlajce a poslouchat hymnu před každým 

sportovním zápasem. Na americkém jihu 

také neměli ponětí o tom, co to je recyklace. 

Nejvíce mě překvapila ochota a přátelskost 

učitelů – a celkově dospělých lidí. Častokrát 

jsem si více rozuměl s rodiči spolužáků než 

se spolužáky samotnými. Připadali mi daleko 

otevřenejší než starší generace u nás. 



ROZHOVOR 

Jaké jsou hlavní rozdíly mezi naším školstvím 

a školstvím v zahraniční? 

_Školství je v USA naprosto odlišné od toho 

našeho. Stát od státu se liší, a tak moje 

zkušenost v Georgii rozhodně nemluví za vše. 

Během vyučování jsme většinou mohli jíst, 

pít, a dokonce si i povídat, pokud to nevyrušovalo 

ostatní. Často jsme pracovali samostatně 

anebo se koukali na dokumenty. Nejvíce 

se mi z jejich školského systému zamlouvalo 

známkování, přístup učitelů k žákům a možnost 

volby většiny předmětů – ta u nás na 

gymnáziích opravdu chybí. 

Myslíš, že tě tato zkušenost pozměnila? 

_Určitě. Každá životní zkušenost nás mění. 

Když jsem se vrátil do Čech, mnoho kamarádů 

mi to říkalo. Já osobně ale tyto změny 

nepociťoval. Častokrát jsem přemýšlel nad 

tím, jestli se jenom ve mně nesnaží hledat 

něco nového. To, že měli lidé větší vůli, mi 

naslouchat po mém návratu mi přišlo trochu 

nefér — často si totiž neuvědomujeme, jak 

moc se lidé kolem nás během „běžného“ roku 

mění. 

Když to ale shrnu, studium v zahraničí byla 

svěží zkušenost, kterou bych doporučoval 

všem. 

REKLAMA 

AUTUMN/WINTER S16 

OUT NOW 



FEJETON 

MATURITNÍ PLES 

text: Honza Faltus 

odborné rady: Jan Fiedler 

Této události se za svůj studentský či rodi- 

čovský život zúčastníme několikrát. Ve všech 

případech se nám tato noblesní akce zaryje 

hluboko do srdce, tak jako premiéra dlouho 

očekáváné crazy komedie - Vánoční Kameňák 

nebo koncert kapely Ortel. Prioritou všeho 

a všech by mělo být se na ples pořádně ustrojit, 

připravit a naladit. Příprava by tedy měla 

být upřednostněna před méně důležitými 

věcmi, jako je třeba placení nájmu, školní 

docházka či volby. Do přípravy na maturitní 

bál řadíme: zastřižení dlouho pěstovaného 

knírku, depilaci pubického ochlupení, 

sehnání pro jistotu o dvě čísla většího obleku 

v second handu, fialové kravaty a nesmí 

chybět poválečná pérka po dědovi. Pokud jsi 

pravidelně docházel do tanečních, převlékal 

ses za kovboje a skákal tam přes švihadlo jako 

o život, máš nakročeno k tomu ovládnout 

nejen taneční parket. Jestliže jsi tak neučinil, 

tvým jediným východiskem k tomu, aby ses 

stal králem plesu, je zhlédnutí několika dílů 

StarDance s Markem Ebenem. Až se konečně 

vypořádáš s těmito nešvary, jsi připraven 

oddat se maturitní atmosféře. Máš-li špatný 

pocit z toho, že ses pohádal s paní učitelkou, 

je tu šance ji vyzvat k hříšnému tanci anebo ji 

alespoň pozvat na sklenku šumivého sektu. 

Pro tento večer bude tvojí největší zbraní 

trpělivost, protože ve frontách k barům bude 

velká koncentrace třináctiletých štamgastů, 

čekajících na kubíčko nebo voděnku třikrát 

destilovanou. Až frontu chrabře vystojíš 

a zaplatíš za nápoj své životní úspory, můžeš 

se pokusit se taktéž chrabře probojovat 

davem až k orchestru. Jedině v přední řadě 

si totiž pořádně vychutnáš Honzu Nedvěda 

či Michala Davida a jeho Céčka. Pokud máš 

v kvádru ještě nějaký dukáty a jsi mladší 

dvaceti let, můžeš s radostí pokračovat na 

afterparty do cenově nepřijatelného klubu, 

kde teprve zažiješ pořádnou a nefalšovanou 

čaču, v čele s pochybným dýdžejem v brejlích 

a kapuci. Jestli jsi měl do teď štěstí a nikdo 

tě neplácnul přes kapsu, tak teprve cesta 

taxíkem tě pořádně zruinuje, a jestli na tágo 

nemáš, můžeš dát s kumpány slože. Sečteno 

a podtrženo, jestli jsi všechny nástrahy tohoto 

„společenského“ klání ve zdraví přežil, začni 

se připravovat na další ročník, jistě bude zase 

něčím originální. 



ROZHOVOR 

TRANSGENDER 

text: Dominik Zýka 

Transgender ještě před několika lety znamenal velké tabu pro celý svět. Lidé 

s tímto vnitřním rozpoložením i přes veškeré snahy tehdejší společnosti ale 

existovali stejně tak, jako existují dnes. Avšak s tím rozdílem, že nemohli dát 

své pocity najevo a nebylo jim dovoleno žít tak svobodně jako soudobému 

mainstreamu. Dnešní společnost se již na transgender dívá jinak, tedy alespoň 

se tak tváří. Pociťuje tuto toleranci ale i druhá strana? Je opravdu vůči těmto 

lidem společnost tak bezprostřední? Na to jsme se zeptali Michala Krauze, 

dvacetidevítiletého pečovatele z plzeňského stacionáře. I on se totiž narodil 

„v jiném těle“. 

Narodila jste se jako Michal Krauz. Kdy jste 

začala pociťovat, že je něco jinak? 

_Na svou orientaci jsem přišel již ve školce, 

další léta se to vlastně jen prohlubovalo. 

Co ve vás probudilo poznání, že jste vlastně 

žena? Můžete popsat ten moment? 

_Já vlastně nikdy ten moment neprožil... Já se 

prostě jako žena narodil. 

Začala jste si říkat jinak? Dala jste jí nějaké 

jméno? 

_Vymyslel jsem si jiné jméno až díky show, 

a to Adina podle prvorepublikové hvězdy 

stříbrného plátna, kterou obdivuji a svým 

způsobem jsme si podobné. 

Bylo pro vás těžké danou skutečnost přijmout? 

_Mnohdy pro mě bylo těžké být jiný nebo 

vlastně jiná. Teď už jsem si zvykl a žiju s tím 

a je mi tak dobře. 

Jak na to zareagovala vaše rodina, přátelé a 

blízké okolí? 

_Reakce rodiny… Maminka z toho nadšená 

nebyla. Dlouho jsme se spolu nebavili. 

Po letech jsme se sešli a teď spolu naprosto 

úžasně vycházíme. Vím, že to pro ni muselo 

být velmi těžké. Je to statečná žena. 

Přátele jsem si našel v pubertě. Našel jsem si 

přátele, kteří mají stejnou orientaci a problémy 

jako já a jsem s mnohými z nich dodnes. 

Vadí vám „dotěrné“ pohledy? 

_Ani ne tak dotěrné pohledy jako spíše 

zvědavé, fascinující. Nevadí mi, tedy když 

zrovna nemám špatnou náladu. Můj život je 

o pohledech. A dělají mi vlastně dobře. 

Co se honí v mysli člověka, který ví, že je 

v nesprávném těle? 

_Nejsem úplně v cizím těle. Jsem ve svém 

výjimečném těle s výjimečnou a zvláštní tváří 

a zvláštními vlastnostmi. Ten celek mě dělá 

Míšou, a kdybych byl žena, už to nejsem já. 

Je nějaká typicky ženská vlastnost, která 

vám vadí? 

_Vadí mi ta rivalita, která přináší závist, 

pomluvy a zlo. Pomluvy dokážou udělat velmi 

špatné věci, dokážou člověka zlikvidovat. Zažil 

jsem to a vlastně zažívám a tahle vlastnost mi 

opravdu moc vadí. 



„Milujte a buďte takoví, jací jste. 

Žijeme jen jednou.“ 

ROZHOVOR 

Cítíte se lépe ve společnosti žen, nebo 

mužů? 

_Mám raději ženskou společnost. Není nad 

ženské tlachy třeba o chlapech. 

V dnešní době je změna pohlaví již poměrně 

bezpečným zákrokem. Nepřemýšlela jste 

o téhle možnosti? 

_Do změny pohlaví bych zatím nešel. Víte, už 

bych to nebyl já… Učil jsem se sám se sebou 

žít dvacet devět let a nechci začít znovu. 

Takhle jsem spokojený… alespoň zatím. 

Co byste si nejvíce přála změnit, kdyby byla 

ta možnost? 

_Vlastně nevím. Snad jen to, aby lidi pochopili 

nebo se snažili pochopit, co se v lidech, jako 

jsem já, odehrává a čím si museli projít. Že 

museli bojovat, aby byli takoví, jací jsou, a žijí 

tak. Každý den na ně někdo kouká, ukazuje 

prstem. Tohle bych chtěl změnit. Chtěl bych, 

aby lidi pochopili... 

Doslechl jsem se, že máte i vlastní show. Můžete 

nám ji přiblížit? Kde bychom vás mohli 

vidět v akci? 

_První představení bylo v plzeňském podniku 

Míša v roce 2006. Potom už to šlo všechno 

samo. Teď v březnu jsme s Miriam, mou 

kolegyní, založili skupinu Sultánky. Miriam 

je úžasná kolegyně. Takový kliďas. Já jsem 

naprostý opak, což je možná důvod, proč si 

tak rozumíme. 

Když se v Plzni otevřel nový klub Miš Maš, 

dostali jsme nabídku stálé scény, a tak tam 

vystupujeme každou sobotu. Každou show si 

moc užíváme. 

Je vystupování to, co vás v životě naplňuje? 

_Ano, naplňuje. Naplňuje mě naše show, naplňují 

mě lidi okolo ní a lidé okolo mě. Navíc 

mám úžasnou práci v plzeňském stacionáři, 

kde pracuji jako pečovatel, což je práce, 

kterou miluji a kde jsou kolegyně naprosto 

skvělé. Mám velké štěstí, jsem vlastně spokojen 

ze všech stran. 

Chtěla byste něco vzkázat lidem, co to cítí 

stejně jako vy? 

_Vzkaz lidem... Milujte a buďte takoví, jací 

jste. Žijeme jen jednou. 



PROMĚNY V ČASE 

PROMĚNY 

V ČASE 

fotografie: zdroj archiv Muzea hl. m. Prahy 

současná fotografie a text: Jan Faltus 

Je to již řada desítek let, co v Praze Vltava zamrzá 

jen sporadicky, a to tak tenkou vrstvou, 

že by neunesla ani kotě. Důvodem je výstavba 

pražských kaskád, které sice chrání Prahu 

proti povodním, ale také vhání teplý proud 

spodem, a proto Vltava nezamrzá. 

Naposledy v Praze Vltava pořádně zamrzla 

v únoru 1956. Traduje se, že led byl tak silný, 

že na něm jezdilo i koňské spřežení. 



PROMĚNY V ČASE 

Historická fotografie: zdroj Archiv Muzea Hl. m. Prahy 

Autor současné fotografie a textu: Jan Faltus 



ROZHOVOR 

DOM 



INIK FERI 

ROZHOVOR 

text: Max Nový 

foto: Robin Skotnicki 

Dominik Feri. Dvacetiletý teplický radní a student práv s ikonickým afroúčesem 

a s potřebou kecat na Facebooku o všem, co se zrovna děje. Jak vidí polarizaci 

Prahy a venkova? Proč má ve své knize Ovčáčka? A co udělá, když mu někdo 

řekne, že je p*čus? 

Jedním slovem, kdo je vlastně Dominik Feri? 

_Uuuf. Mám se takhle uchopit jo? To přesně 

nesnáším. Já jsem hlavně v zásadě hrozně 

společenský člověk, normální teenager, kterýho 

baví naslouchat. Politici jsou v podstatě 

odstřižení od reality tím, že nechodí třeba 

s kámošema na pivo a věnují se jen tý politice. 

Já tohle nechci. Žiju jako normální člověk. 

Jsem schopný dávat rozhovory, věnovat se 

politice, debatovat, ale pak se i normálně 

ožrat s kámošema. Ožereme se a pak jsme 

nakalený v KFC. 

To jsi vlastně psal i na Facebooku, že jsi na 

nějakou debatu šel ještě s kocovinou. 

_(smích) Já tam šel v úplných hovnech. A to 

právě těm lidem přijde hrozně sympatický. 

V úvodu řeknu: „Jsem vykalený, vy určitě taky, 

já mám kocovinu jako debil.“ Oni se zasmějou, 

uvolní se atmosféra a bereme se, jako že 

jsme na stejný lodi. Je samozřejmě otázkou, 

jestli zvládnu i do budoucna být takhle autentický. 

Ale myslím, že právě tím kontaktem 

s lidma si to dokážu udržet. Problém je, že já 

si nejsem jistý, jestli si tu svoji fan base dokážu 

udržet i do budoucna. Jestli se neodcizím 

těm mladým lidem. Už teď mám velký problém 

odpozorovat, co jsou vlastně problémy 

těch dnešních patnáctiletých lidí. Bude to ale 

ještě citelnější, protože třeba za pět let, kdy 

mi bude dvacet pět, tak lidem, který sledujou 

youtubery, bude osmnáct a budou prvovoliči. 

Sakra, co je ti youtubeři naučili, aby dělali! 

Teď vlastně při amerických volbách probíhala 

debata, jak se k volbám mají youtubeři 

stavět, jestli říct svůj názor. 

_Je to svým způsobem vlastně nějaká forma 

umění, forma vnitřního vyjádření a angažovanost 

by měla být v pohodě. Co bych ale ocenil 

u youtuberů, tak si být vědomi tý zodpovědnosti 

a společenského vlivu. Opravdu 

ponouknout mladý lidi, ať jdou volit. Ať tomu 

věnují aspoň krátký čas. Dát jim do komentu 

pod videem volební programy stran, který 

si můžou projít, podívat se, kdo kandiduje, 

rozhodnout se a jít k volbám. Kdo mě teď 

potěšil, je slovenský youtuber Gogo, který 

natočil se slovenským prezidentem Andrejem 

Kiskou rozhovor a ukázal ho právě jako 

normálního člověka. 

Využil jsi někdy svoji tvář k tomu, abys něco 

získal nebo se dostal z krizové situace? 

_Já jsem v tomhletom velmi pokorný. Nejdu 

a neříkám: „Hele, já jsem Feri,“ naopak toho 

nevyužívám víc, než je potřeba. Prostě úplně 

banálně. Když jsi v tom baru a přijde za tebou 

někdo, nějaký člověk, a řekne, že si považuje 

toho, co dělám, a dá mi panáka jégra, tak to 

je to nejmenší. 



ROZHOVOR 

„Část umělecké a politické scény 

vůbec netuší, jak to v těch regionech 

chodí.“ 

Co nenávistný komentáře? Dostáváš nějaký? 

_24/7, ty vole. Telefonáty, všechno. Třeba 

jednou za měsíc někdo za mnou na ulici přijde 

a řekne: „Pane, vy jste hroznej debil a píčus,“ 

tak do toho vlítnu a řeknu: „A teď máte 

ideální příležitost mi říct proč.“ A to je něco, 

co jsme už zapomněli. Lidský osobní kontakt. 

Hovor, který má úplně jiný rozměr než psaní 

komentářů na Facebooku. 

Jak na tom teď TOP 09 je? Přece jen třeba 

v posledních průzkumech balancuje na 

hraně 5 %, což je hranice pro zvolení do 

parlamentu. 

_Strategie TOP 09: buď úspěch, anebo odchod. 

Odchod snad důstojný. Jestli se strana 

do sněmovny dostane a udělá nějaký dobrý 

procenta, tak to bude díky Praze, která bude 

muset ty výsledky opravdu hnát, protože 

v jiných krajích budeme mít třeba jen tři nebo 

čtyři procenta. 

Takže teď má TOPka vlastně poslední šanci 

na úspěch. 

_Přesně tak. Potřebuje ale hlavně i získat 

nový členy. A to přesně zdůrazňuji na každý 

besedě. Pojďte do TOPky, a to z prostýho 

důvodu. Protože dostat dobrý místo na kandidátce 

a dostat zájem a průpravu vnitrostranickou 

je teď nejjednodušší ever. 

Vlastně jsi měl zrovna ty nejvíc preferenčních 

hlasů v posledních regionálních 

volbách. 

_Přesně. Což mě i zaskočilo, protože jsem to 

nečekal. A bude to právě taky díky tomu, že 

mě znají, ví, že to je támhleten Feri, je mladej, 



ROZHOVOR 

je aktivní, angažovanej, informuje nás na 

sociálních sítích. Ta šance se teď v politice 

prosadit je obří a je na to ideální čas. Komunální 

volby, které budou za necelý dva roky, 

jsou v podstatě takovým vstupem do politiky. 

A právě není problém být na kandidátce TOP 

09 třeba třetí, jako jsem byl já v roce 2014. 

Co ty a komunální volby? Plánuješ kandidovat? 

_Kandidátky se teprve budou sestavovat. 

Rád bych kandidoval v Praze. Bavil jsem se 

s klukama z pražské TOPky, konkrétně ze Žižkova, 

kde bydlí sedmdesát tisíc lidí, volit jich 

může 53 tisíc. No a teď rychlý počty. Volební 

účast je 35 %, a když ještě půjdeme dál, tak 

na jedno procento v komunálních volbách je 

potřeba 179 hlasů. Zkurvených 179 hlasů. Pět 

procent, aby ses dostal do zastupitelstva. To 

znamená, že stačí být jen trochu víc aktivní. 

Tím, že lidi nechodí moc volit, tak to není 

vůbec nic těžkého. Úplně to boří klišé, že 

jeden hlas nic nezmůže, ale kurva jo, zmůže. 

A to hodně. 

My už vlastně slyšíme i teď, že když umělci 

a „elity“ vystoupili proti směřování země 

na východ a proti Miloši Zemanovi, tak je 

především lidi z venkova začali osočovat, 

proč to vůbec řeší. 

_Část umělecké a politické scény vůbec netuší, 

jak to v těch regionech chodí. Občas ani 

samotní politici zvolení ve svým regionu to 

neví. Poslanecký život je tak vzdálený, že tam 

to odcizení se realitě přichází velmi rychle. Na 

druhou stranu neříkám, že ti lidi v regionech 

jsou bez viny, např. když řeknou: „Fuj, ty jsi 

Pražák, s tebou se bavit nebudu.“ Včera jsem 

se třeba díval na seriál Semestr na Streamu 

a tam ta protagonistka řekla: „Nepřijde ti, že 

žijeme v sociální bublině, že to, co řešíme my, 

je pro hodně lidí hovadina, ale pro nás je to 

zcela zásadní.“ No jasně, že jo! Venkov teď 

vlastně očekává, že se to centrum probudí, 

začne mu naslouchat a ten, kdo to udělá, 

tomu ten venkov hlas hodí. Téma dalších 

volebních období bude téma regionů. Pražský 

život, pražská zlatá klícka versus život, já 

nevím, třeba v Jindřichově Hradci. Vždycky to 



ROZHOVOR 

přibližuji na příkladu amerických voleb, kdy 

to byla opravdu kritika státních center a toho 

federálního Washinghtonu, kde sídlí bankéři 

a lobbisti. A to stejné se může stát i u nás, 

pokud tu bude partaj, která ovládne hlasy 

venkova. 

Společnost je teď vlastně polarizovaná. 

_Přesně tak. Nikdy to ale nebylo jiný. Vždy 

tady byly strany, které rozlišovaly mezi 

městským a venkovským způsobem života. 

Některé partaje to samozřejmě vyvažovaly. 

Myslím si, že lidi z venkova to vyslyší. Třeba 

EET. Na venkově je jen pár míst na scházení. 

Kostel, škola, hospoda… Do kostela se už moc 

nechodí, do školy chodí jen pár lidí, pošta se 

přesunula do většího města a zůstala jen ta 

hospoda. A ta hospoda teď může taky skončit 

kvůli EET. Není to jen finanční škoda. Ale 

pro mnoho lidí je to i akt státního dirigismu 

a byrokracie, že si řeknou, co já bych se tady 

sral a vydělal třeba patnáct tisíc měsíčně. To 

radši půjdu do nějaký fabriky vyrábět kabely 

a budu chodit normálně z práce, než abych 

se teď učil pracovat s EET. To je jedna věc, že 

se to lidi prostě nechtějí učit. To je pochopitelný. 

A upřímně, občanská základní sešlost 

je podmínkou pro rozumný život na vesnici. 

A liduprázdný venkov? To já opravdu nechci. 

A další aspekt EET je udávání. 

_Každý zákon potřebuje kontrolu, ale tady to 

je bonzování. Bude tu fungovat nějaká msta. 

A bude to opravdu na straně těch nejhorších 

lidských pudů a vlastností. Jen za první víkend 


už bylo sto třicet nahlášených. Je to ale 

vlastně frontální likvidace venkova. Likvidace 

života na venkově. Lidi se tam potkají, klidně 

si i rozbijou držku, ale udržují tam ten sociální 

kontakt. 

Já se teď ale přesunu úplně ještě k něčemu 

jinému, a tím je tvoje kniha. Co tě vedlo 

k jejímu napsání? 

_Surová nostalgie. Chtěl jsem zaznamenat 

dobu, ve který jsem vyrůstal, protože je mi 

opravdu jasný, že žijeme teď v nejlepší době. 

Jestli nastane nějaký válečný konflikt, tak si 

budem říkat, že třeba od roku 2010 do roku 

2017 to bylo super. Pili jsme, poslouchali 

Rihannu, měli iPhony atd. Ono to sice zní jako 

klišé, ale když to je pravda. Žijeme opravdu 

v blahobytu. Vůbec se nám nedaří zle. 

A proto jsem napsal tu knížku, protože jsem 

tu dobu chtěl zachytit z osobního pohledu 

zdejších protagonistů naší sociální skupiny. To 

znamená, že jsem oslovil čtyřicet jedna z nich. 

Udělal s nima rozhovory. Zároveň to doplnil 

pěti sty svými glosami, které se týkají právě 


ROZHOVOR 

„Horáček může být prezidentem, Škromach 

může být prezidentem…“ 

období našeho života, takový klasický témata, 

a je to všechno blogovou formou, že to jsou 

vlastně statusy, a je to za účelem uchovat 

tuhle dobu. Udělat si radost a za dvacet let si 

pobrečet. 

Opravdu upřímně jsem se zasmál, když jsem 

viděl prezidentova mluvčího Jiřího Ovčáčka 

pózovat s tvojí knihou. Proč zrovna on? 

_Já s ním mám zajímavý vztah, takže jsem mu 

psal, jestli by se s tím nechtěl vyfotit, a on, že 

rád. Já to nedělal tak, že budu mít v knize jen 

ty, s jejichž názorama souhlasím. Stejně jako 

je různorodá společnost, tak chci takovou 

i svoji knihu. Aby to bylo nějakým svým 

způsobem plošnější. Taky bude zajímavý sledovat, 

co z těch lidí bude. Horáček může být 

prezidentem, Škromach může být prezidentem… 

Ta doba je nesmírně dynamická. Kauza, 

která byla před týdnem, se zdá, jako by byla 

před rokem. Příkladem budiž právě Jiří Brady, 

dalajláma. Kdo si vzpomene na vleklou kauzu 

Čapí hnízdo? Nebo i hádku třeba Taberiho 

a Kobzy? Nikdo. Vůbec nikdo. Opravdu se to 

rychle mění a bylo zajímavé to zachytit. Před 

rokem jsem řešil, co budeme řešit, až přejde 

uprchlická krize. A to bylo v době, kdy to 

bylo ještě tématem. A za rok? Konvička není 

senátor, protiuprchlické subjekty neuspěly 

v tom rozsahu, ve kterým čekaly, téma to není 

tak zásadní jako dřív a to vše jen za pouhý 

rok. Sněmovní volby jsou za víc jak půl roku 

a já nevím, co bude tématem a co bude ty 

volby vyhrávat. Jestli to bude boj s korupcí, 

uprchlíci, národní hodnoty, boj proti elitám 

nebo právě ten střet regiony versus Praha. 

A to budou právě ti lidi, kteří ztratili zaměstnání, 

nějaké ideje, iluze a teď nevědí, co se 

životem. Nemůžou si dovolit poslat svý dítě 

na školu v přírodě. Nemůžou si dovolit opravit 

pračku, dát si každý týden maso atd. To, že 

se na regiony kašle z Prahy, je velký problém. 

Ta tráva tam tím pádem roste a pak přijede 

Zeman nebo třeba Babiš, srpem to pokosí 

a je to jejich. Proto taky jezdím do regionů 

já, abych si tím srpíčkem aspoň něco pro ty 

liberální hodnoty utržil. 



TOP 5 

TOP 5 

text: Jan Houška 

Již odjakživa lidé vzhlíží k bohatým a úspěšným lidem, 

kteří svými schopnostmi dokážou být lepší než ostatní. 

Je jedno, jestli jste byl král, vůdce říše, herec, anebo, 

v dnešní době, youtuber. K tomu dostat se na vrchol 

vede dlouhá a krkolomná cesta, někteří ji zvládli bez 

vypětí sil, jiní hůře. My si dnes ale v rubrice TOP 5 

představíme osobnosti, které se na vrchol dostali až ze 

samého dna společnosti. 

2 

Lída Baarová (herečka) 

1 

Charlie Chaplin (herec) 

Charlie přišel o rodiče už jako malý chlapec. 

Jeho otec zemřel a matka byla umístěna do 

psychiatrické léčebny. A jelikož se o Charlieho 

a jeho bratra neměl kdo starat, skončili v deseti 

letech na ulici a museli se o sebe postarat 

sami. Hvězda němých filmů má dnes hvězdu 

na chodníku slávy a není snad nikdo, kdo by 

vtipného pána s knírkem a buřinkou neznal. 

Lída Baarová, rozená Ludmila Babková, je 

jedna z nejrozporuplnějších osobností české 

historie. Lída se sice v mládí nemusela potýkat 

s chudobou či nenávistí, ale její „cesta za 

slávou“ je jednou z nejzajímavějších vůbec. 

A dala by se spíše popsat jako „z vrcholu až 

na dno“. Matka Lídy se živila jako zpěvačka 

a často nutila dceru, aby chodila na filmové 

castingy. Lída se postupem času vypracovala 

až na vrchol české filmové scény, což jí přineslo 

i možnost natáčet v Německu. Netrvalo 

dlouho a jejího talentu si všiml sám Adolf 

Hitler, a především také ministr propagandy 

Joseph Goebbels. Goebbels později Lídu tak 

okouzlil, že mezi nimi vznikl románek, který 

později zapříčinil Lídin pád. Oba dva poměr 

zapírali, ale nakonec byli donuceni samotným 

vůdcem k ukončení vztahu. Její vztah s Goebbelsem 

a stýkání se s německými pohlaváry 

přinesli Lídě po válce vězení a smrt v zapomnění 

a ústraní v Rakousku… 



TOP 5 

3 

Jackie Robinson (hráč baseballu) 

Jack Roosevelt Robinson je jedním z nejznámějších 

baseballistů historie. Důvod jeho 

slávy nejsou až tak jeho hrací schopnosti, 

ale to, že se jako první černoch dostal až do 

nejvyšší americké baseballové ligy. Jackie 

vyrůstal v první polovině dvacátého století 

v Americe, a tak se s rasismem setkával již od 

malička. Často se potýkal se silnou segregací 

a odporem bílých hráčů, jelikož černí obyvatelé 

měli vlastní ligy a nikomu se nelíbilo, že by 

zrovna Jack měl hrát mezi bílými. Jeho život 

a baseballová kariéra měly velký dopad na 

americkou kulturu. 

4 

Steve Jobs (inženýr IT) 

Dnes již zesnulá legenda technologického 

průmyslu. I když Steve patřil díky založení 

firmy Apple k nejbohatším lidem na světě, 

jeho začátky vůbec tak lehké nebyly. Během 

studií byl nucen přespávat na podlaze u svých 

kamarádů a známých, jelikož byl jako student 

chudý a neměl peníze na byt či kolej. Dle 

svých slov si na jídlo vydělával sbíráním a vracením 

lahví od Coca-Coly. 

5 

Edith 

Piaf (zpěvačka) 

Edith Piaf, vlastním jménem Édith Giovanna 

Gassion, je snad nejznámější francouzská 

zpěvačka. Žena se specifickým zjevem a projevem 

ale také neměla život vůbec lehký. 

Údajně se narodila na ulici ve čtvrti Belleville, 

kde žilo mnoho imigrantů. Za svůj život si 

prošla vším možným od slepoty v mládí, prostituci 

až po smrt vlastního dítěte. Než začala 

Edith vystupovat na velkých pódiích, živila se 

jako pouliční zpěvačka. 




CZECHMAG AWARDS: 

FILMY 

text: Beata Mrazíková 

Rok se s rokem sešel a je tedy 

na čase se podívat na to, co 

nejlepšího se ve filmovém 

světě za minulý rok urodilo. 

Byl to rok plný překvapení, 

kdy snímky, které pro nás 

mohly znamenat jistotu, naprosto 

propadly (Batman vs. 

Superman nebo nový X-men), 

a naopak nejvíce bodovaly 

malé, ale zato silné filmy. 

AMERICAN HONEY 

Nový film femme fatale britské filmové 

tvorby a nejoceňovanější režisérky současnosti 

Andrey Arnold. Vedle debutující hlavní 

hrdinky, kterou režisérka objevila na pláži, se 

k největším hvězdám řadí znovunalezený Shia 

LaBeouf, který v sobě objevil netušený nový 

rozměr nejvetšího slizouna pod sluncem. 

White trash road movie o hledání sebe sama 

bez určitého místa v životě je rozhodně to 

nejživelnější a nejroztančenější, co jsme 

mohli loni v kinech vidět. Soundtrack ft. Rae 

Sremmurd, Juicy J a Big Sean. 

HUMR (THE LOBSTER) 

Představte si, že žijete v alternativní realitě, 

kde je dle zákonů Města každý nezadaný 

člověk zatčen a převezen do Hotelu, kde si do 

uplynutí 45denní lhůty musíte najít partnera, 

jinak vás promění ve zvíře vlastního výběru. 

Můžete však utéct a připojit se ke guerillové 

skupině singles a doufat, že vás nenajde policejní 

hlídka. Zní to podivně? Přidejte černý 

humor a mroží knír Colina Farrella a máte 

jednu z nejbizarnějších a nejkousavějších 

komedií loňského roku. 



JE TO JEN KONEC SVĚ- 

TA (JUSTE LA FIN DU 

MONDE) 


Nový snímek hipster oblíbence Xaviera 

Dolana o mladém spisovateli, který se vrací 

domů říct své rodině, že umírá, není v kontextu 

předchozí režisérovy tvorby úplně typický 

svou vizuální stránkou a drží se minimalismu. 

Mimo skvělého obsazení francouzské herecké 

špičky je největší devízou filmu silný příběh 

o neschopnosti vnímat okolí kvůli zaslepenosti 

sebou samými. Dolan je neskutečně 

silný v zobrazení dysfunkční rodiny (viz Mami 

nebo Zabil jsem svou matku), přestože údajně 

s tím nikdy neměl problémy. Sice kvalit svého 

předchozího počinu nedosahuje, spolehlivě 

dojímá také. 

PŘÍCHOZÍ (ARRIVAL) 

Nový film kanadského audiovizuálního génia 

Denise Villeneuva provázela neskutečná 

očekávání, která ještě umocnil první trailer. 

Snímek všem očekáváním dostál, ne-li 

je i dokonce předčil. Magická hra se slovy 

a obrazem na pomezí reality a za hranicí času. 

Osobní odys-sea lingvistiky v podání skvělé 

Amy Adams je vším tím, čím chtěl být Interstellar, 

ale nepodařilo se mu to. 

REALITA (RÉALITÉ) 

Vadí, že film nedává smysl? Ne. A má ho 

vůbec dávat? Francouzský multitalent a tvůrce 

Quentin Dupieux aka Mr. Oizo se toho 

zkrátka nebojí. Jak zvláštní skládá hudbu, tak 

takové točí filmy. A my máme bizárek rádi, jak 

dosvědčil i fakt, že film vybrali do kina právě 

filmoví fanoušci z projektu Scope 100. Film, 

ve kterém divočák žere videokazetu, zkrátka 

nemůžete nemilovat. 

celý žebříček na: 

www.czechmag.cz 



TIPY - LEDEN/ÚNOR 

Na film! 2: V pohybu 

V pražském Paláci Chicago na Národní třídě 

můžete až do konce dubna navštívit jediné 

a originální české filmové muzeum. Projekt 

studentů filmové teorie na FFUK slavil při své 

premiéře loni v létě veliký úspěch a jejich 

snaha o vybudování filmového muzea je 

zase o krok blíže svému cíli. Výstava je plně 

interaktivní, můžete si vyzkoušet základy 

animace či nahlédnout do fantaskního světa 

meziválečné avantgardy, a navíc celé financování 

vzešlo z crowdfundingové kampaně 

na Hithitu. 

Na konci ledna se v Praze opět koná veletrh 

pomaturitního a celoživotního vzdělávání 

Gaudeamus. Pokud v blízké době budete 

skládat maturitu a nevíte co potom, tato 

akce určitě pomůže. Kromě možností studia 

v České republice se dozvíte také o příležitostech 

v zahraničí díky centru UNILINK. Chybět 

nebudou přednášky vystavujících škol, poradenský 

servis nebo testovací studium, pokud 

máte předpoklady ke studiu vámi vybraného 

oboru. 

The Naked And Famous 

Tato novozélandská kapela v České republice 

poprvé vystoupila před dvěma lety na festivalu 

Rock For People. Nyní se vrací zpět, a to 

do Lucerna Music Baru 1. února, kde vám 

představí své nové indie-elektronické album, 

které vyšlo v polovině října. 

FuckUp Night Prague Vol. XIV – Research 

Special 

Velmi zajímavá akce se koná 16. 1. V DUP 

36 v centru Prahy. Jedná se o pravidelnou 

událost, kde se sejdou známé osobnosti 

a nemluví o svých úspěších (jak by většina 

asi očekávala od akcí tohoto typu), naopak – 

hosté přednáší především o tom, co v životě 

pokazili. Tento nápad má své kořeny v Mexiku, 

kde se odehrála vůbec první FuckUp 

Night (rok 2013). 

Party of M‘s 17 

Jestli jste fanouškem českého a slovenského 

rapu, určitě si nenechte ujít 20. 1. koncert 

ve slavné pražské Roxy. Vystoupí špičky 

československé rapové scény jako třeba 

Smack, NobodyListen, Zayo, Dalyb a další. 

Nejlevnější vstupné koupíte teď na GoOut.cz 

za 200 Kč. 

Gaudeamus 

Rae Sremmurd 

Do Lucerny také 2. února zavítá hiphopová 

skupina Rae Sremmurd. Kdo se v hiphopové 

hudbě vyzná, zcela jistě ví, že se jedná o bratry 

Khalifa a Aaquila Brownovi, kteří v srpnu 

vydali nové album Sremmlife 2. Rozhodně 

neváhejte a kupte si lístky ještě teď, dokud 

jsou k dispozici. 

Festival Spectaculare 

Od poloviny ledna do poloviny února (přesněji 

od 20. do 20.) bude v Praze probíhat již 

čtvrtý ročník festivalu Spectaculare, který 

se zaměřuje na současnou elektronickou 

a vážnou hudbu. Epicentrem všeho dění se 

stane jako obvykle žižkovský Palác Akropolis. 

Mezi již oznámenými jmény figuruje mimo 

jiné ruský producent Monokle, drážďanský 

skladatel Sven Helbig či mág minimaltechna 

Christian Löffler. Koncerty navíc doprovodí 

světové špičky VJingu. Dále se můžeme těšit 

na doprovodné promítání hudebních filmů, 

workshopy, výstavy a samozřejmě nebudou 

chybět ani parties. 

La La Land 

Jako každý rok, tak i letos na začátku ledna 



pomalu začnou žně oscarových filmů. Mezi 

horké favority na zisk zlatých sošek patří 

nepochybně nový snímek Damiena Chazella 

La La Land. Kritiky opěvovaný muzikál líčí 

příběh jedné lásky mezi jazzovým pianistou 

a začínající herečkou. Hlavní role milenců 

ztvárnili Ryan Gossling a Emma Stone, mimo 

nich se však ve filmu objeví i J. K. Simmons, 

jemuž Chazellův předchozí film vynesl Oscara. 

Na La La Land se můžete těšit od 5. ledna. 

vyrovnává s monstrem objevujícím se mu 

každou noc ve snu, je nesmírně originální 

a zvláštní. Husí kůže čtenáři naskakuje po 

celou dobu četby a po dočtení zůstává 

nepopsatelný pocit. Takovou knihu jste ještě 

určitě nečetli. Navíc pro ty, kteří mají tento 

příběh rádi, mám dobrou zprávu - filmová 

adaptace se objeví v našich kinech v únoru 

s postavou Monstra v podání Liama Neesona! 

TIPY - LEDEN/ÚNOR 

The XX – I See You 

Britské elektropopové trio The XX vydává své 

nové album I See You. Tahle londýnská partička 

pod vedením Jamieho Smithe už toho 

má i přes svou krátkou existenci poměrně 

dost za sebou, jejich první eponymní deska 

se zařadila do mnoha hudebních žebříčků 

toho nejlepšího v hudebním průmyslu minulé 

dekády, a navíc za ni obdrželi i prestižní 

Mercury Prize. Drobnou ochutnávku z nové 

nahrávky jsme již mohli slyšet na jejich pražském 

koncertě na konci listopadu, pro nás, 

kteří jsme takové štěstí neměli, pak vychází 

komplet 13. ledna. 

Jistě, pane premiére 

Známá anglická divadelní hra Antonyho Jaye 

se dostává do Čech v provedení Divadla Bez 

zábradlí. Celý děj je vtipná politická satira se 

suchým britským humorem. Toto představení 

přivítalo nadějného českého herce 

Štěpána Benoniho, který zde hraje jednu 

z hlavních postav po boku Dany Morávkové 

a spousty dalších. I pokud nerozumíte politice, 

věřím, že vás to bude bavit. 

Patrick Nesse — A Monster Calls 

Kniha, z níž už jen z pohledu na její neobyčejně 

šedou obálku přímo mrazí, je jednoznačně 

A Monster Calls od světoznámého 

britského spisovatele Patricka Nesse. Příběh 

pojednávající o mladém Conorovi, který se 

Paterson 

Nový kritikou velmi dobře přijatý film Jima 

Jarmusche se dostává do české distribuce! 

Příběh o básníkovi a řidiči autobusu Patersonovi 

bydlícím ve městě Paterson přijíždí do 

kin již 5. ledna. Můžete se těšit na Adama 

Drivera známého z nových Star Wars v hlavní 

roli, ale především na režisérovu typickou 

poetiku a neskutečně výmluvného anglického 

buldočka. 

Onyx 

Druhého února se rozezvučí pražské Rock 

Café syrovým zvukem rapového seskupení 

Onyx. Skupina, skládající se z dnes už lehce 

vysloužilého dua Fredro Starr a Sticky Fingaz, 

navštíví už po několikáté Prahu. Pravý americký 

rap v podobě Onyx, kteří úzce spolupracují 

například s A$AP Mob či Dope D.O.D 

rozpumpují pražské publikum. 

8GB tvrdýho porna (divadlo) 

Pokud jedno z vašich novoročních předsevzetí 

bylo „věnovat se více kultuře“ a na klasiku 

v Národním divadle Vás moc neužije, zajděte 

6. 1. do Vily Štvanice na představení „8GB 

tvrdýho porna“. Jak již (slibný) název napovídá, 

jedná se o intimní komedii v hlavních 

rolích s dcerou slavného herce Bolka Polívky 

Annou Polívkovou a Petrem Vaňkem. 



GastroPraha 

text: Jan Vaculík a Jan Faltus 

foto: dynamodesign (interiér), Jan Faltus 

C 

M 

Y 

Nejen Bistro najdete v pražské čtvrti Karlín, konkrétně v ulici Křižíkova 24. Po vstupu do restaurace 

budete příjemně překvapeni jejím osobitým a vzdušným interiérem. Vše na nás působilo milým 

a sympatickým dojmem, jak prostředí, tak obsluha. 

V prvním díle našich toulek po pražských podnicích jsme navštívili Nejen Bistro. Zde jsme vyzpovídali 

jeho majitele, kteří nám prozradili například, podle čeho vybírají jídla do jídelního lístku, či jak 

celý podnik vznikal. Dále jsme měli možnost ochutnat čtyři vybraná jídla, ke kterým jsme dostali 

obsáhlý komentář od samotného šéfkuchaře. 

CM 

MY 

CY 

CMY 

K 

1. Kachní rillettes s uzenou hořčicí, cibulovou 

marmeládou, vlašskými ořechy, ředkvičkou 

a hrozny 

2. US Teres Major steak s bordelaise omáčkou, 

kaštanovým pyré, hruškou, černým 

kořenem, mákem a ořechy 

3. Kuřecí supreme s bramborami v popelu, 

kukuřičným pyré, baby cibulkou, kukuřicí 

a slámovou pěnou 

4. Chobotnice s květákovým a mrkvovým 

pyré, bazalkovou majonézou, bramborami 

v mořské soli, květákem a citronovou pěnou 

celý článek na: 

www.czechmag.cz 



SLEVA 20% 

voucherfront_czechmag.pdf 1 13/12/2016 21:37:51 

C 

M 

18. 2. | SOBOTA | 16:00 

Y 

CM 

MY 

CY 

CZECH STREET CON 

CMY 

K 

YEEZUZ2020 LVCAS DOPE DAREWIN 

404 

OOPS, VOUCHER NENALEZEN 

MÍSTO PRO VAŠI REKLAMU 

Marek Černý 



ČTĚTE UŠIMA! 

SLEVA 20% 

NA NÁKUP AUDIOKNIH 

Na webu www.audioteka.cz v košíku 

do políčka „Použít slevový kód“ vepište kód 

czechmag 

Platnost do 28. 2. 2017. 

voucherback2.pdf 1 05/01/2017 21:40:16 

POUŽIJ 

PROMOKÓD 

CZECHMAG17 

A DOSTANEŠ 

17% SLEVU 

PLATNOST DO 17.2. 2017 

C 

M 

Y 

CM 

MY 

CY 

CMY 

K 

404 

OOPS, VOUCHER NENALEZEN 

MÍSTO PRO VAŠI REKLAMU 

Marek Černý 



7 


NÁBOR 

Chceš se přidat k nám do týmu a podílet se na tvorbě 

časopisu? Napiš na info@czechmag.cz, co umíš 

a proč bychom tě měli přijmout mezi sebe. 

INZERCE 

Chceš inzerovat v našem tištěném časopisu s cílením 

na stovky studentů? Máš zájem o inzerci na webu, 

který navštíví několik tisíc návštěvníků měsíčně? Piš 

na reklama@czechmag.cz. 

Máš poznámky, postřehy, nápady, no prostě cokoliv, 

co se týká tištěného vydání? Neváhej nám napsat na 

info@czechmag.cz. 

Dostal se ti do rukou CZECHMAG, ale na tvé škole 

není k dostání? Myslíš si, že bychom ho k vám měli 

dodávat? Určitě máš pravdu! Zkus o tom říct vedení 

školy a případně se nám ozvat na info@czechmag.cz. 

WWW.CZECHMAG.CZ 



PIŠKVORKY VÁM PŘINÁŠÍ SUŠENÉ MASO RUSTIC JERKY! 

WWW.RUSTICJERKY.COM

CZECHMAG Leden (1/2017)

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?