Praktický právní průvodce nejlepším zájmem dítěte

Na škále opatření se nejen lze, ale je povinností pohybovat i nazpět, a to v případě,
kdy na základě opětovného vyhodnocení situace dítěte a rodiny dospěje
k závěru, že užití více omezujících opatření není s ohledem na stabilizaci situace
dítěte a jeho rodiny již nezbytné a postačí opatření mírnější.
Obrázek č. 2 – Pohyb na škále opatření
Je zřejmé, že by byl nadlidský úkol požadovat po komkoli „strefit se“ do toho
bodu na pomyslné škále, v níž se nachází ideální řešení pro konkrétní dítě a jeho
rodinu. Právě proto, že toto řešení je ideální, nebude v reálu nikdy existovat. Různá
opatření se mohou v konkrétním případě ukázat jako účinnější, jiná méně. Pokud
jsme výše uváděli, že pracovník OSPOD neodpovídá za výsledek, ale za proces,
chtěli jsme tím vyjádřit, že není na odpovědnosti pracovníka OSPOD ono pomyslné
ideální řešení nalézt, ale usilovat o jeho nalezení. Při tomto nalézání
přitom musí důsledně ctít kritérium vhodnosti, potřebnosti a přiměřenosti v užším
smyslu, jak byla představena výše.
Je totiž zřejmé, že pokud z nejlepšího zájmu dítěte vyplývá povinnost hledat
takové opatření, které bezdůvodně neupřednostní jedno právo dítěte před jiným,
tak právě přijímání takových zásahů na ochranu jednoho ze základních práv dítěte
před ohrožením, které nedosahuje kvalifikované míry pravděpodobnosti, by
přesně znamenalo bezdůvodné upřednostnění tohoto práva před právem jiným.
ochrany jeho života a zdraví, které jsou v tomto případě jistě a priori
ohroženější než v případě dětí, jejichž rodiče tuto zvýšenou potřebu
nemají. Pokud by však odnětí dítěte nebylo odůvodněno též konkrétními
okolnostmi ze způsobu zajištění péče jeho matkou a současně
informacemi, že mírnější a méně omezující opatření se ukázala jako
neúčinná, jednalo by se v podstatě o čistě preventivní zásah, který
bezdůvodně upřednostňuje právo dítěte na zachování života před
právem na výchovu a péči jeho rodičů. Mezi základními právy však
neexistuje žádná hierarchie a ani právo na zachování života tak nelze
nadřazovat dalším základním právům dítěte.
Krajský soud v Plzni ve skutkově podobném případu, kdy dítě ve věku
20 měsíců bylo umístěno na základě předběžného opatření do péče
dětského domova pro děti do 3 let věku, tuto skutečnost vyjádřil
takto: „Toto nebezpečí [pozn. nebezpečí vystavení smrti], byť je
pravděpodobnější než v jiných rodinách, však není bezprostřední
již proto, že poměry, z nichž je soud dovozuje, trvaly před
nařízením předběžného opatření více než rok a půl. Ze spisu
vyplývá, že po celou dobu o nezletilého pečovali rodiče a matka
s ním bývala sama, dokonce s ním sama chodila ven.“ – usnesení
Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 12. 2015, č. j. 64 Co 535/2015 – 265
Důležité tak je chránit dítě především před těmi škodlivými následky, u nichž
je ve vztahu ke konkrétnímu dítěti a jeho rodině kvalifikovaná míra pravděpodobnosti,
že mohou nastat. Tato rizika musí být současně závažná.
PŘÍKLAD – NEODŮVODNĚNÍ UPŘEDNOSTNĚNÍ PRÁVA NA
ZACHOVÁNÍ ŽIVOTA PŘED PRÁVEM NA VÝCHOVU A PÉČI
VLASTNÍCH RODIČŮ
V případě matky se středním mentálním postižením se zvýšenou potřebou
podpory v oblasti rodičovských kompetencí a zajišťování péče
o dítě a ochrany dítěte dojde k odebrání dítěte z její péče z důvodu
38 Praktický právní průvodce nejlepším zájmem dítěte II. Role a odpovědnost OSPOD v kontextu nejlepšího zájmu dítěte
39