Mapovani KKP, svazekII_final

Scénická umění / 3
Stále platné jsou metody antropologického divadla 38 a tvorby chápané jako výzkum,
zvláště v oblasti fyzického divadla a tance. Tento expertní přístup k umělecké
činnosti je vázán na menší diváckou komunitu a jeho výsledky se dostávají do povědomí
širší kulturní veřejnosti s relativně velkým zpožděním.
Z napsaného vyplývá, že tvorba umělců v oblasti performing arts také zhusta rozkrývá
potenciál interiérů a exteriérů, nejen městských, určených původně k jiným účelům,
než jsou kulturní akce. Nové scénické formy se tradičním městským divadelním budovám
spíše vyhýbají. Vznikají site specific a open air projekty, přehlídky streetového
divadla mají už letitou tradici, pořádají se koncerty v akusticky vyhovujících ambientech,
které ale slouží nebo sloužily jinému účelu. Zájem o nové budovy a prostory
s historií není jen umělecký, ale i marketingový. Tato místa zesilují diváckou atraktivitu
a zároveň se stávají součástí umělecké inovace. Takové oživení vede mnohdy
k ekonomické a společenské revitalizaci nejen konkrétní budovy, ale i jejího okolí.
Činnost těchto center má významný podíl na rozvoji komunitního života.
Příkladem může být rozvoj infrastruktury budov coby kreativních center/fabrik pro
kulturní účely, který se ze západní Evropy postupně přelévá i do ČR. Většinou se
jedná o brownfieldy, na jejichž revitalizaci spolupracuje lokální správa, podnikatelské
i nezávislé, často umělecké subjekty. Tato spolupráce je zárukou udržitelnosti provozu
budovy.
Souvisejícím tématem, které se v oboru aktuálně vyskytuje, je recyklace. Tento ekologický
princip obnovy materiálu využívají scénické projekty v nejrůznějších situacích
a fázích tvorby či produkce. Silně sice navazuje na revitalizaci a animaci nefunkčních
a zanedbaných lokalit či budov, ale kreativním způsobem může jít i o redefinici inscenačních
postupů, textů, choreografií apod.
Velký boom zájmu zaznamenává improvizace, ať už jako tvůrčí metoda nebo prezentační
princip. Improvizační techniky v herectví, tanci či hudbě jsou obsahem
nejrůznějších teorií i petrifikovaných výukových kánonů.
Sílícím trendem ovlivňujícím tvorbu a produkci je rozvoj lokálních i mezinárodních
kooprodukcí (např. festival – soubor – město – soukromý sektor; v různé kombinaci).
Festivaly ve spolupráci s dalšími partnery se stávají důležitými producenty a zadavateli
uměleckých zakázek. Díla vznikají v režimu festivalových rezidencí, které zajistí
tvůrcům jak potřebné finanční zázemí, tak hlavně čas na soustředěnou práci. To je
vesměs považováno za nejvýznamnější benefit rezidenčního režimu práce, který se
rozmáhá napříč uměleckými obory. Festival na oplátku získává exkluzivitu uvedení
a tím konkurenční výhodu. Možné riziko ošetřuje např. výběrovým řízením, kurátorským
dohledem a dalšími nástroji.
38. Viz expediční výpravy souboru Farma v jeskyni.
76